V Praze, ve čtvrtek dne 16. listopadu.

K čislu 316.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou; na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Následování hodný příklad. Z Vídně, 16. listopadu. Z Černovic se oznamuje: Včera dostavila se k zemskému hejt- manu svob. pánu Vasilkovi deputace, ve- dená posl. prof. Skedlem, který mu vyslovil požadavek po zavedení všeobecného, rovného hlasovacího prá va do zemského sněmu. Zemský hejtman od- větil: »Jako zemský hejtman jmenovaný Jeho Veličenstvem nemohu samozřejmým způso- bem, když panovník se rozhodl poskytnouti ze- mím uherské koruny všeobecné právo volební, dostati se v odpor k němu a jsem tedy pro všeobecné a rovné právo volební. Jsem první, který rád zříká se svých privilegií, aby široké massy, které mají všechny oběti, také dostaly všechna práva.« Odložené polské slavnosti a zábavy. Ze Lvova, 16. listopadu. Následkem vyhlá- šení válečného stavu v ruském Polsku odloží se všechny veřejné zábavy ve Lvově na znamení smutku. V neděli konati se mělo slavným způsobem odhalení pom- níku Bartoše Glowackého, selského vůdce, který se proslavil při polském boji za svobodu. Byly již ohlášeny zvláštní vlaky k slav- nosti se všech stran Haliče. Včera výbor, v je- hož čele se nalézá lvovský starosta Machal- ski oznámil, že za dojmu nepříznivých zpráv při obratu, jakého doznala národní věc v ruském Polsku, byly by všechny projevy radosti ne- místny a že tedy také tato slavnost se od- kládá.

Telegrafické zprávy. Norské království.

Z Kristianie, 15. listopadu. (C.-B.) Jak se soudí, odjede deputace storthingu k dánskému princi Karlu v pátek nebo v neděli večer bud

na Křižáku »Heimdal«, nebo na pancéřníku »Norge« do Kodaně. Princ Ludvik Napoleon. Z Paříže, 15. listopadu. (C.-B.) Prine Lud- vík Napoleon přijel sem z Petrohradu. Francouzské vyslanectví v Kristianii. Z Paříže, 15. listopadu. (C.-B.) Komora povolila jednohlasně výdaj na zřízení vyslanectví v Kristianii a pokračovala pak v rokovánío justičním rozpočtu. Klid ve francouzských přístavech. Z Paříže, 15. listopadu. Telegramy z přístav- ních měst sdělují, že dnes odpol. panuje tam úplný klid. V Toulonu a Rochefortu byli nestávkáři při opuštění arsenálu od stávkujících přepadeni. Větší nějaké příhody se neudály.

Porta a velmoci. Z Cařihradu, 15. listopadu. (C.-B.) Dnes večer podali zástupcové šesti mocí Portě pí- semné vyzvání, aby jejich poža- davku neprodleně vyhověla, sice že bude použito účinných donucovacích prostředků. Žádá se za přijetí finanční komise pro tři makedonské pro- vincie, jakož i touto komisí vypracovaného a velevyslanci schváleného řádu, dále žádá se za prodloužení plné moci generálního inspektora Hilmi paše a obnovení smluv s cizími důstoj- níky, kteří při reorganisaci četnictva zúčastněni byli, obojí na dvě léta. V téže listině prohla- šuje se, že sdružené velmoci svým civilním jed- natelům mandát na tutéž dobu prodlouží.

Turacko a velmoci. Z Berlína, 16. listopadu. Z Cařihradu se sděluje: Opětný pokus vyslanců vymoci na sultánovi společnou audienci se ne- zdařil. Byl odmítnut stejně jako dří- vější pokusy. Nyní učiní rozhodnutí mocnosti. Co Porta učiní, jest nejisto. Čeká se, že sultán přece v poslední chvíli povoli.

Čislo v Praze za 2 a na venkově za 3h

SlI Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Z Cařihradu, 16. listopadu. Není povědomo, zdali Německo súčastní se námořní de- monstrace. Nezúčastní-li se jí, budou de- monstrace provedeny ostatními velmocemi. Domnělé »úspěchy« německé proti Hererům. Z Kielu, 15. listopadu. (Pův.) Jeden list zdejší přináší od důstojníka Baudermanna, nyní již zemřelého, dopis, dle něhož »vítězství« něme- cká neposunula německé vojsko ani o píď ku předu, nejméně na jihu, tak že jest tamtéž, kde před rokem. V Německu noviny píšou sice o slavných vítězstvích a věří se o pacifikaci, ale toť omyl! Jinak těžko říci, kdy nastane zlepšení, když se stále mění velitelové. Dráha pekinská. Ze Šanchaje, 15. listopadu. (Reuter.) Želez- nice z Pekina do Hankane byla v pondělí slav- nostně na mostě Hvanko otevřena. Jízda prvního vlaku o 25 vozích přes vyzdobený most vzbu- dila velké nadšení. Povstání v Rotterdamu. Z Rořterdamu, 15. listopadu. (C.-B.) Stáv- kující kontroloři obilní usnesli se po rozmluvě se svými oběma hlavními zaměstnavateli, kdy povoleny jejich požadavky, opět zahájiti práci. Naproti tomu trvá dále stávka dělníků zaměst- naných při měření a vážení obilí. Dnes pracuje se na 15 z 50 v přístavu stojících lodí.

Události ruské. Německý tisk o ruských židech. Z Berlína, 15. listopadu. (Původní.) »Neue Preussische Ztg.« praví: Dnes není již sporu o tom, že revoluce v Rusku jest vý- lučně dílem mezinárodního židovstva. Krev, která prolita revolucí, spadá tudíž nej- prve na hlavy židovské. Němečtí židé měli vzíti si ponaučení z bouří na Rusi, jak nechytré jesi projevovati svou pospolitost s ruskými revolu- cionáři a dávati ji zřejmě a hlasitě na jevo. Když před několika týdny židé byli

FEUILLETON. Sympatický prostředek. A. M. Pazuchin

Na domě kupce Antipa Silantěviče Krugo- vorotova je nešťastný den: starý byl na výročním trhu v Nižním a při deštivém počasí se nastudil. čímž si přihnal rýmu. Antip Silantěvič brouká a celý dům nemá od něho pokoje: ženě spílá Sašenko, syn pětadvacetiletý, chodí se svěšenou hlavou, dcera, nevěsta, zavřela se ve svém po- koji a neukazuje se, obchodvedoucí rozhodně odepřel jíti zavřít krám s omluvou: „On v obyčejném stavu je schopen ledačeho ne tak teď. Nepůjdu ani za nic!“ „Už nevím co počít, Tichonoviči?“ zkrou- šeně praví stará. „Tak divný, tak divný — hrůza!“ „Měla byste ho vyléčit, Agraféno Ivanovno a nebyla by z toho v domě taková řecká blo- „Nabízela jsem mu — nechce nic, nevěř v žádné léky, nikdo mu nesmí léků ani vzpo- menouti!“ „Tedy domácími prostředky .... Třeba v léky nevěří, ale sympatických prostředků uží- val: pamatují se, jak kdysi od horečky si po- máhal, potíraje hlavu dnem z vědra... Dobře je proti rýmě dát si do bot hořčice, také si po- máhají tím, že si koncem kočičího ocasu po- tírají nos, říkajíce při tom: „Rýmo, rýmo přejdi kočce do ocasu!“ Já vždycky si tak pomáhám!“ „Hml... Půjdu to ještě zkusit!. . . Ach jak máme život těžký!“

Stará vešla do mužova pokoje a zastavila se ve dveřích. Kupec ležel na pohovce a z dlouhé chvíle četl jakési staré noviny.“ „Co je?“ obrátil se k ženě. „Já jsem to, Antipe Silantěviči... já ...“ „Vidím, že's to ty, protože druhé takové čarodějnice nikde není... Čeho si přeješ2 .

„K vůli tvé rýmě . .. „Nechej moji rýmu a jdi!... Slyšíš?.. Kterou universitu jsi odbyla, že mne chceš léčit? „Já jenom tak... Jsou také domácí pro středky proti rýmě . ..“ „Nu, pomáhej jimi sobě !. .. „Chtěla jsem tobě nabídnout, Antipe Silan těviči... Má se jet na jarmark a zatím taková .. Říkají, že hořčice je dobrá proti rýmě !. .. „Co ještě? Šunku s hořčicí to má každý rád . .. „Nemluvím o jídle, ale užívat... Dovol, na mažu ti boty hořčicí!. .. „Co jsem teletina, že mne chceš připravi s hořčicí?“ „Jaká teletina? Vždyť jsi chvála bohu kupe Antip Silantěvič, ale ... „Ale jdi už jenom, protože tě mohu botou praštit... Jdi, dobrou noc ! „Antipe Silantěviči!“ začala žena úpěnlivým hlasem. „Vyslyš svoji ženu!... Nu, nechceš-l hořčici — dovol kočku .. „Co—o? Do bot kočku?“ „Ne do bot... To se musí koncem kočičího ocasu potírat nos a říkat při tom: Rýmo, rýmo, přejdi kočce do ocasu! To je nejjistější pro- středek, poslechni mne!“ „Odejdi!.... Pravím ti, odejdil... Ne-li tedy vstanu.“ „Antipe Silantěviči . .. „Nužel...“ vzkřikl starý a zvedl se. Žen zmizela. „Tak co?“ tázal se paní obchodvedoucí který čekal výsledku toho poslání Stará máchla rukou. „Což je možno s ním promluvit? Mluvila jsem s ním o kočičím ocase, a on mi na to hrubě odpověděl. „Hml... Já vám řeknu, potrvá-li ta řecká blokáda ještě tři dni, uteku vám. Kdo si to všeck zodpoví 2.

„Co mám dělat? Co dělat Tichonyči! Jen rozvažte!“ Užijte lsti, vojenského úskoku.“ „Jak asi?... Ze bych mu, až usne, osasem nos potřela?“ „Ano, to je výborné!... To je prostředek jistý, našimi předky vyzkoušený, jako když to rukou setře ... „Sejděte dolů Tichonyči — rozkažte ať sem donesou kočku!“ „Dobře! . .. Obchodvedoucí odešel, a stařostlivá hospo- dyně čekala blahodárného spánku, který by sle- pil víčka jejiho churavého manžela. Antip Silantěvič dlouho chodil po svém pokoji, hekal, nadával polohlasitě, až konečně usnul rozložen na pohovce. „Usnul!“ šeptem pravila k hospodyni pan- ská, která měla za úkol pozorovati kupce. Stará po špičkách přišla k mužovi a vzavši kočku za ocas, jala se koncem jeho potírat kupcův nos, šeptajíc při tom: „Rýmo, rýmo, přejdi kočce do ocasu! Starý, pocítiv lehtání, máchl rukou a cosi zabručel. Zena se na chvíli pozastavila a opět se dala do operace. Kočce se to zmrzelo. Vy- trhla ocas z rukou kupcové a vyskočila jí z ru- kou, zaryvši drápy zrovna do nosu Antipa Si- lantěviče. „Aj!“ vskočil starý na nohy. „A... a...a tak, to's ty?“ Zena uchvátila kočku a vrhla se ke dve- řím, ale kupec ji dohnal, vyrval jí z rukou kočku a domlouval jí: „Tohle je sympatický prostředek! Toto je lék!“ Kočka sebou házela v mohutné dlani An- tipa Silantěviče; žena se mu vytrhla a vysko- čila z pokoje, naplňujíc nářkem celý dům. Kupec se zavřel ve svém pokoji, umyl si nos studenou vodou a ulenl.

Eřel. L. Kojecků