V Praze, v úterý dne 14. listopadu.

K číslu 314.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách

NAk na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou- na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Konec passivní resistence na drahách. Z Vídně, 14. listopadu. »Fremdenblatt- oznamuje: Dnes koná se v ministerstvu želez- ničním porada zástu pců železni- čních organisací, kteří přijdou pro ze- vrubné informace a na poradu, jakož i k roko- vání o způsobu, jakým provedou se opatření na tři roky rozvržená. Ve dnech nejblíže pří- štích dostaví se také do ministerstva želez- ničního zástupci soukromých spo- lečností za příčinou úpravy po- měrů stejným způsobem, jakým upraveny na drahách státních. V informovaných kruzích soudí se, že nevzejde soukromým drahám žádný ve- liký výdaj, poněvadž většina soukromých drah již má platy upraveny tak, jak budou na státní dráze aktivovány. To platí zejmena o dráze Severní, která teprve 2. listopadu t. r. tyto platy upravila a tolikéž o dráze ústecko-teplické. Bude třeba ještě vyříditi některé věci podrobně, ale správa státních drah dostala včera již ujištění, že na řadu let ze středu zaměstnanců nebudou vzneseny opětné požadavky a že služba ne- bude přerušena.

Z Vídně, 14. listopadu. Passivní resistence jest skončena. Dlužno zmíniti se o ní ještě několika slovy dodatkem. Jak ny- nější hnutí pro přímé právo hlasovací vyšlo z Prahy, tak také hnutí pro zlep- šení hmotných poměrů železnič- ních zřízenců vyšlo z hlavního města král. českého. Konstatujeme jen podle pravdy, že zaměstnanci jiných zemí z po- čátku vzpírali se solidaritě se sou- druhy z král. českého. Království ha- ličské zůstalo tentokráte úplně stranou. Jest to kus politiky polské, která ne- chodí nikam, kde jest risiko. Polští zaměstnanci železniční jednali podle vzoru svých politiků. Vídeň a její purkmistr byli úplně odstrčeni, ba vysloveno rozhořčení všech interesovaných kruhů na počínání dra. Lue- gra. Tatáž Vídeň, o které bylo praveno, že z ní moře světel rozlíti se musí po všech ze- mích, byla toliko lokálním těži- skjem akce. Interesována byla Praha. Jest faktem a politicky zaznamenáváme, ž prvními sprostředkovateli mezi zaměstnancia vládou byli poslanci národní strany svobodomy- slné a to posl. dr. Fořt, Kaftan a Ma- štálka.

»Neue Freie Presse« píše: Zcela mimořád- ným způsobem musí býti uznána zásluha po- slanců Maštálky, dra. Ellenbogenaa Schreitra, kteří v protivě p. dra Luegra nesledujíce žádných účelů postranních a stran- nických, výhradně usilovalí, aby požadavky dél- nictva co možná nejvíce podporovali, zároveň však umožnili dohodu smírnou a zabránili boji povážlivému. »Fremdenblatt« oznamuje: Když bylo včera jednání skončeno, přišel do poradní síně správce ministerstva železničního dr. Wrba. Posl. Ma- štálka jej oslovil ukazuje na velikou důle- žitost pravidelné služby pro obchod, živnost průmysl a pak vznesl na vládu appel, aby utvářila poměry zaměstnanců na státních dra- hách tak, aby resistence přestala navždy. Dr Wrba vyslovil poslancům, kteří intervenovali. zejmena pak posl. Maštálkovi, za jejich námahu svůj dík. Projev obecního zastupitelstva v Krakově. Z Krakova, 14. listopadu. Nežli zahájena byla včerejší schůze obecního zastupitelstva, ujal se slova dr. Leo a pravil: Nedávno cho- vány v ruském Polsku naděje ve svo- bodu. Nyní najednou hrozi nebezpečí a těžké zkoušky. Mužný klid a jednotný postup všech stavů jest nezbytným ku překonání těchto zmatků. Naši soukmenovci v ruském Polsku nedali se strhnouti k nenávisti náboženské a jejich ruce zůstaly neposkvrněny výtržnostmi divokosti barbarů, které vzbuzují hnus a nevoli každého Poláka. Potom dr. Leo jménem města Krakova projevil bratřím v ruském Polsku přání, aby nepozbývali naděje, odvahy a vytrvalosti. Obecní zastupitelstvo vyslovilo souhlas. Potom schůze skončena.

Telegrafické zprávy.

Osobní. Z Vídně, 14. listopadu. (C.-B.) Ministr orby jmenoval inženýra a náměstka ředitele kanceláří slévárenských Poldiny huti na Kladně Karla Briskera adjunktem učitelské stolice pro nauku o železe a kovech na báňské vysoké škole v Lubnu.

Vyznamenání. Z Vídně, 14. listopadu. (C.-B.) »W iene Zeitung« oznamuje: Císař udělil řádnému professorovi mathematiky na české vys. škole technické dru. Gabrielu Bl až kov i titul a cha-

Čislo v Praze za 2 a na venkově za 3h Předplaeení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

rakter dvorního rady. — Císař udělil inspekto- rovi pro živnostenské školství řádnému profes- soru německé polytechniky v Praze, Karlu Mi- kolaschkovi řád železné koruny IIl. třídy s prominutím tax. Řecký král v Anglii. Z Windsoru, 13. listopadu. (C.-B.) Řecký král a řecký prine Mikuláš s chotí dnes odpoledne sem přibyli. Byli na nádraží pozdra- veni náčelníky občanských úřadů a členy řecké kolonie v Londýně. Doprava japonských zajatců nazpět do vlasti. Z Londýna, 13. listopadu. (C.-B.) »Reut. kancelář« oznamuje: Japonská vláda najala dva parníky společnosti »Dominion«, aby od Rusů zajaté Japonce nazpět do vlasti dopravily. Par- níky tyto připlují asi ve 3—4 nedělích do Ně- mecku patřícího přístavu a vezmou tam na pa- luby asi 100 důstojníků a 2000 mužů.

Vzpoura na Sumatře.

Z Haagu, 13. listopadu. (C.-B.) Úřadně se oznamuje, že se uprchlíci z kraje Džambi po obsazení Kvantanu podrobili. Na ostrově Timoru bylo několik povstaleckých vůdců jato. Všechny od povstalců zajatě osoby byly osvobozeny.

Uherská krise. Z Vídně, 14. listopadu. »Fremdenblatt« oznamuje na předním místě tuto notu: Bude vydán nejvyšší rozkaz, podle kterého kopětnému zajištění potřebného pre- senčního stavu vojska v Uhrách státi se má opatření ve smyslu uherského zá- kona z roku 1888. Podle něho povoláni budou náhradní záložníci, kteří nejsou příslušníky státu uher- ského. Tímto opatřením sproštěni budou služby vojíni, kteří slouží tři roky a bude jim dána dovolená před koncem t.r.

Události na Rusi. Odsouzení vojenští buřiči v Kronštatu. Z Berlína, 14. lislopadu. »Tagblattu« ozna- mují z Petrohradu: Vojenský soudv Kronštatu odsoudil 300 buřiču k smrti. Poprava vykonati se měla včera. Některé listy protestují proti hro- madné popravě.

FEUILLETON Jedovaté péro

Napsal A. B. Šťastný. Líně spočivalo na kovovém kalamáři, za- sunuto do tlusté, černé násadky. Jen malý proužek ukazoval dřívější jeho stříbřitě lesklý povrch; ostatek pokryt byl zaschlým inkoustem a také drobnými skvrnami rzi. Nebylo ještě dlouho na tomto kalamáři; teprv před třem dny bylo vyňato z papírové krabičky, kde bylo jeho druhů zajisté ještě aspoň půl velkého tuctu. Odpočívalo po noční práci. Pán jeho se- děl při svitu lampy až do půlnoci u psacího stolku a plnil ostrým písmem půlarchy. Z po- čátku nebyl péru tento běh po hladkém papíře obtížným; inkoust lehce plynul na papír, a pére jen jen jezdilo, téměř neslyšně. Včera však již kladle odpor tomuto týrání Jednu nožku mělo již obroušenu, druhou, delší. chvílemi zarylo se do papíru, a svoji nespoko- jenost projevovalo mrzutým skřípáním. Pán však toho nedbal. Ve svém zanícení sypal řádky na papír, a někdy vsal i na sucho, zapomenuv, že již tomu dlouho, co byl namočil. A když po- střehl, že péru nedostává se inkoustu, chvatně vztáhl ruku ke kalamáři, nie nedbaje, že místo do černé tekutiny, naráží pérem o tvrdou hranu nádobky. Tato nešetrnost péro ještě více po- škozovala a činila je neschopným rychlého běhu. Dnes bylo pére již skutečným mrzákem. Delší nožka visela ve vzduchu nad kratší, ztvrdlé bahno inkoustu zalepilo obě příčné prů- řezné čáry pravé poloviny. Bude lze jím dnes ještě psáti? Nadešel večer. Pán rozsvítil, zasedl ke stolu, pročetl rukopis, pak se zamyslil, zvolna chopil péro, namočil je do inkoustu a stvoři větu: „Hloupý národ ctí jej jako nadšeného bojovnika za jeho práva — a zatím on potají zaprodával ten pošetilý, jemu slepě důvěřujíe lid odvěkému nepříteli.“

V tom péro vypovědělo službu. Delší nožka přeskočila přes kratší, zaskřípělo to, péro za- rylo se hluboko do papíru, na kterém objevila se kaňka. Pán přitlačil, nožky se roztáhly a jedna odletěla. Péro skončilo svou práci, pře- stalo přenášeti z mysli tvůrce hanopisu jed ha- nebné pomluvy na papír. Pán zaklel, vytrhl péro z násadky a vyhodil je otevřeným oknem na ulici. Spočmulo v blátě, obklopeno tmou a ti- chem noci. Vlhko rozjezděné země brzy vtáhlo se do zaschlého inkoustu a měnilo jej v hustou kaši. Plísně a bakterie ze zahnívající kalužinky a z mokré hlíny táhly se a na povrch zmrzače- ného, odhozeného péra. A tam nahoře, ve třetím patře, dosud zářil bledý plamen lampy, a jiné péro přidávalo na papír k jedu dřívějšímu jed nový ... Slunce vyšlo a ozářilo péro s jednou nož- kou v blátě. Začal váti prudký vítr, jenž rychle vysoušel vlhko. Vrstva bláta se sesychala, nožka péra víc a více vyčuhovala ven, špičkou přímo k obloze. Jezdily okolo vozy; však ani jedno kopyto, ani jedno kolo netklo se péra. Posléze vyběhly na ulici děti chudiny , bledé, otrhané, bosé. Začaly se honiti, hlučně pokřikovaly, smály se, nadávaly si a rvaly se. V tom jeden klučík zaúpěl bolestí, zdvihl levou nohu do výše a po pravé skákal k chod- níku. Zde usedl a ohledával tvrdé, zjizvenéa blátem pomazané chodidlo. Brzy ucítil cizí předmět, jenž zarazil se mu do nohy; zatínaje zuby a šklebě se bolestí, posléze jej vytáhl. Bylo to pérc s jednou nožičkou. Letělo na chodník, hošík vstal, a již zase honil se s ostatními ... Za několik dní přinesly noviny zprávu o synkovi nuzné rodiny, jenž při hře na ulici za- razil si staré péro do bosé nohy, a poněvadž poranění zanedbal, jed vniknul do těla a nebo- žáček skonal v nemocnici otravou krve. Jedovaté pérol