Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 31l. ze dne II. listopadu 1905.

Různé zprávy. Z počátečních dnů milliardá- řových.

»Ani nejlepší člověk nebude spokojen, nebude-li zlý soused chtít.« Pravdu těchto závažných slov bás níkových pocítil na sobě i americký milliardář John Rockefeller, jenž v předním z anglických listů po- dává krátký úryvek z denníku svého života a zasvě- cuje čtenáře do tajů methody, jaké užíval k cíli na- bytí svého bobatství - »Již od prvého mládí,« praví pan Rockefelle úvodem, »potkalo mne štěstí, že jsem se již ve škole setkal s dobrými, hodnými hochy. Při tom ovšem prospívalo mi, že jsem od malička veden byl k po- znávání, jak různým odvětvím poctivé práce vydělat možno peníze. Když mi bylo sedm let, vyznal jsem se nejlépe ze všech dělníků, na statku otcově za- městnaných, v dojení kravek, o rok později hlídal sem na lučinách se pasoucí bujné koně. Jakožto jedenáctiletý hoch obstarával jsem dle otcova ujišťování nejlépe nákup stavebního dříví, ba scházela mi do stáří 12 let řada měsíců, když ke mně otec jednoho dne pravíl: »Zde máš peníze, synu a postarej se, abychom si postavili důkladný domek, v němž bychom se spokojeně usídlili.« Tehda vyhledal jsem stavitele, s nímž uzavřel jsem pevnou smlouvu a za rok byl rodinný domek pořízen. Až dosud chovám smlouvy, se stavitelem uzavřené, ve skříňce z mahagonového dřeva a schovávám je na pa- měť potomkům. Ony listiny stály mne mnoho potu a starostí a přece jen výsledek bezsenných nocí a jiných strastných chvil, v oné době ztrávených, koru- nován byl — pochvalou mého přísného, ráznéhoa drahého otce ..

Samostatnou výchovou obohatil jsem značně své zkušenosti a využitkoval každé chvíle k výdělku peněz a oživení pramenů, z nichž plynu! mi vý dělek. Byl jsem už pokročilejšího stáří, když jsem jed- nomu ze sousedů pomáhal vykopávati brambory Pracoval jsem každého dne po dobu 10 hodina uspořil jsem si z toho několik dollarů. Záhy však začal jsem chápati, že bych více za měsíc vyzískal, kdybych si od novoyorské banky vypůjči! 200 dollarů na 5 proc. úrok, než budu-li po 4 neděle okopávat brambory. Myšlenka zakořenila se mi v hlavě i po- čal jsem se zanášeti plány, abych peníze učinil svým otrokem a nikoliv, abych se stal jejich otrokem. V šestnáctém roce vystoupil jsem ze školya nastoupil místo v jednom z větších obchodních zá- vodů. Pracoval jsem neunavně, vytrvale a vším úsilím. Přál bych si, aby mladí mužové, jimž se mé řádky dostanou do rukou, přijali ujištění, že tato cesta jedině jest správnou a ku pravému bohatstv vedoucí . . Pracoval jsem, maje na zřeteli jedině prospěch svého chefa, na důchod jsem při tom nepomyslila od Nového roku do Nového roku jsem se o mzdu nestaral. Byl jsem toliko spokojen ve svém zaměst- nání a to právě činilo mne šťastným. Když jsem v závodě byl již třetí rok činným, žádal jsem na platu 3200 doll. Předchůdce můj po- žíval na onom místé 8000 doll. ročního důchodu

Dary a příspěvky.

Složeno u pokladny „Národních Lista-

Chef můj nabídl mi jen 2800 doll. Spokojil jsem se a pracoval u něho ještě po dobu jednoho a půl roku. Potom však na radu jednoho z přátel založili jsme si závod nový. Základní obnos, jejž jsem vložil do obchodní spekulace té, vyčerpal všechny mé úspory 3600 doll. , k čemuž mi otec zapůjčil na 10% ještě 4000 doll. Obchodu našemu výtečně se dařilo, štěstí smálo se na nás z plna hrdla, jmění naše znamenitě rostlo. Než otec vypověděl mi kapitál ihned v prvých dnech našich začátků. Dověděl jsem se později, že tak učinil pouze z vychovatelských zásad a pak ze zvláštní opatrnosti k mé osobě, ba z vroucí lásky otcovské. Vždyť beztoho mně všechny peníze na loži umírajících netknuté zanechal — — — V postavení mém nejvíce mne těšilo a k další činnosti povzbuzovalo, že jsem požíval nejvyšší důvěry svého okolí, ba že choval se ke mně každý z mých lidí zcela otevřeně a upřímně. Milovali jsme se navzájem a považovali se za členy jediné rodiny. Však, doznávám dnes po létech, kdy dávno již jsem se obchodní činnosti vzdal a s mnohými, kteří byli mně tak milými, navždy se rozešel, že ne- uplyne ani jediného týdne v mém životě, abych si vděčně nevzpomněl těch drahých duší. O nich zdává se mi velmi často, že s nimi meškám za stolkem u pokladny, že přepočítáváme peníze, že srovnáváme položky účetních knih, že společně pátráme po chy. bičce, vadící nám v konečných součtech a že při tom prosedíme do pozdních nocí ... Všichni ti dobří lidé utkvěli mi hluboko v srdci a vzpomínka na ně jen sílí vědomí, že kdybych se ještě jednou narodil, neza- světil bych mládí jiným cílům, než opětně těm, jež po úmorné práci vynesly mi blaho a spokojenost.

Ústřední Matici školské. Lipsko. Spolek »Václav« zasílá jubilejní dar 50 mk. (výměnou 60 K) a za vydražený dar pekaře p. Trávníčka 5 mk. 60 f. (vý- měnou K 6.80), úhrnem Larna v Rumunsku. Pan Jiří Vacek, nad- lesní a administrátor panství Comanesa v Rumunsku. Pan Jan Kettner, nadlesní a administrátor panství Horoměřice. Svatováclavský dar pánů Jonáše, kontrolora cuker, techn. fin. stráže, 10 k a Jana Horela, adm. správce cukrovaru, 50 K, úbrnem Chlumec n. C. Při večírku v »Liverpoolu«, po- řádaném úřadnictvem velkostatku na roz- loučenou s p. Jaroschkou, ústř. ředite. lem, vybral pan Vend. Šnopl K 17.46. K tomu věnuje pí. Marie Šnoplová vy- hranou sázku na lesmistru p. Hockovi 2 K. Úhrnem Seč u Litomyšle. Pan Jan Kašpar, učitel, zasílá výbru v kuželkách . . . . . Rožnov. Při svatbě p. Č. Zajíce vybrali sl. A. Pavlátova a p. J. Holub

66s0 19.46

Dobrá, p. Okrouhlice. K uctění památky ze- snulé tety Anny Halíkové, vdovy po mě- šťanu v Zahrádce, místo věnce věnuje pan Jaroslav Císař . . Úhrnem K tomu z č. 304, odp. ze 4. listop. 1905 K 599.405.95

V celku odevzdáno K 599.668.01 Národní jednotě severočeské.

Larga v Rumunsku. Pan Jiří Vacek, nadlesní a administrátor panství Comaneza v Rumunsku. Pan Jan Kettner, nadlesní a administrátor panství . . . Lipsko. Spolek »Václav« Chuchle. Nejmenovaný Milčice u Poděbrad. Obecní úřad věnuje 10 K, z pokladničky čís. 593 K 10.38, úhrnem Lomnice nad Popelkou. Vlastenecká společ- nost »Smakováci« zasílá jubilejní dar Praha. Denní hosté »Orlí hnízdo« ve vi- nárně p. J. Budila .

20.39 3.50 Úhrnem K 126.38 K tomu z čís. 304. odpol. ze 4. listop. 1905 K 18.899.— V celku odevzdáno K 19,025.38

Národní jednotě pošumavské. Larga v Rumunsku. Pan Jiří Vacek, nad- lesní a administrátor panství. Comanesa v Rumunsku. Pan Jan Kettner, nadlesní a administrátor panství . .. Lipsko. Spolek »Václav« . . . . . Praha. K uctění památky zesnulého otce Vojty Zemana věnuje rodina Šimonova v den Dušiček fondu Zemanově pro vý- pravu dítek z ohroženého území do Prahy . . . . . .

K tomu z č. 304. odp. ze 4. listop. 1905 K 11.848.64 V celku odevzdáno K 11.900. 64 Spolku „Komenský“ ve Vídni. Comanesa v Rumunsku. Pan Jan Kettner, nadlesní a administrátor panství . . K 10.— Larga v Rumunsku. Pan Jiří Vacek, nad- lesní a administrátor panství

K tomu z č. 304. odp. ze 4. listop. 1905 K 47.451.89 V celku odevzdáno K 47.471.89

České dětské nemocnici v Praze. Praha. Rodina Tallovitzova k uctění památky zesnulé paní Julie Bělohradské místo věnce na rakev K 50.— Rodina Šimonova věnuje v den Dušiček fondu bratra MUDra. Karla Šimona

K tomu z č. 304. odp. ze dne 4. listop. 1905 K 7650.52 V celku odevzdáno . K 7710.52

Panna pozbývá spánku. Někde u východního úpatí Tetonů zmizely ony otisky kopyt do svatyně hor, kam vedly mnohé klikaté stezky. Ten, kdo se zmocnil majetku jiného, nebo ten, kdo odňal jinému život, mohl sem vždy utéci, když zákon neb ve- řejná spravedlnost mu byla prudce v patách. Přikré cesty a lesy ohradily jej před světem na všech stranách skoro nedobytně; a každý vstup vedl složitými pustinami. Hadí řeka vnikala do těchto míst průryvy a smutnými smrko- vými lesy a balvany od severu, a vytékala na jihu mezi pří- šernými propastmi. Každíčký přítok k této řece vznikal mezi vysokými vrcholy a hřbety a stékal do údolí bezmála neprostupnými drahami: Mízící říčka z průsmyku Dvou Oceanů, Bůvolí říčka ze žádného průsmyku vůbec, Černoskalní z průsmyku To-wo-ge-tee, všechny tyto a mnohé jiné byly toky pustin, v jejichž tisicerých skrýších bylo lehko zblouditi. Dole na dně prostírala se rovina, širá a krásná, modré a stříbrné Tetony zdvihaly se ze řetězu jezer k západu a jiné výšiny vévodily po ostatních stranách. A nahoru a dolů, ven a dovnitř tohoto dutého čtverhranu

Virgiňan se ušklíbl. »Krátký? Nu, Krátký zní tak dobře jako Lotovej. Ale to není ta chyba, kterou, myslím, že učinil.« Věděl jsem, že mi to nepoví, ale bylo mu to zcel podobno. Za posledních dvacet minut, kdy měl zase něco na práci, vzpamatoval se opět, vrátil se na zem z oněch nejistých krajů svého mozku, kde na něho kýval duchový Steve. Nezbyla než v jeho očích ona otázka, již tam bolesť vložila; a byl bych rád věděl, zda by mu jeho bývalý přítel, který se zdál tak statečným a milým, byl zasadil tuto ránu při vážném konci, kdyby byl tušil, jak otravnou ranou se stane. Vyjeli jsme na slémě, odkud jsme mohli viděti dolů. »Vždycky se snažte jeti po vysokých místech, když jsou kolem lidé, jichž záměry nebyly vystiženy,« řekl Virgiňan. I jeli jsme nějakou chvili po slemeni. Na to náhle zatočil dolů a zavedl nás skoro ihned na cestu. »Tady je to,« řekl. »Podívejte se.« Na cestě byly svěží stopy koně. Ale byl to teď cvá- lající kůň a neudržovaly se s ním do kroku již žádné otisky bot. Nebyly by mu žádné boty stačily. Dnessi jezdec přispíšil. Včera jeli s koněm do hor jen tak volně. Kdo na něm sedí? Na to nebude nikdy určité odpovědi. Ale kdo na něm nebyl? Vrátili jsme se zpět na své ce- stě, zpět do vnitř kotliny s vysokými temeny, jež všecky trčely jako zuby v bezmračném slunci se sněhovými, bíle zářícími vrcholy. »On se nás bál,« řekl Virgiňan. »Nevěděl, kolik nás sem přišlo. Tři koně mohli znamenati tucet jiných kolem.« Dali jsme se zpáteční cestou mezi smrky a přišli jsme na jejich ležení. A tu jsem porozuměl, jakou chybu Krátký provedl. Vrátil se po svém nezdaru a řekl tomu „Virgtňan.