Spolku českých feriálních osad v Praze. Praha. Pp.: Ant. Holeček, sládek, 10 K, pí. Joh. Hořínková na Kr. Vinohradech 2 K, F. Dlouhý v Plzni 4 K, F. A. Hora tam- též 2 K, Jan Soukup v Praze, VII., 2 K, Josef Voldřich v Hořovicích 10 K, D. Brumlík v Rokycanech 10 K, Josef Ku- čera, náj. dvora v Hejkovicích, 2 K, dr. Josef Škvára v Janovicích K 2.10, úhr- K tomu z č. 304. odp. ze dne 4. listop. 1905 K 7009.40 nem 44.10 V celku odevzdáno K 7053.50 Samostatnému sirotčinci uči- telskému. Černožice u Jaroměře. Společnost v restau- raci »U Beranů« zasílá výtěžek z vydra- žených výher K tomu z čís. 262. odp. z 23. září 1905 K 5.30 803.43 V celku odevzdáno K 808.73

Slovenské Matici. Comanesa v Rumunsku. Pan Jan Kettner, nadlesní a administrátor panství . . K Larga v Rumunsku. Pan Jiří Vacek, nadlesní a administrátor panství

Úhrnem Na českou korrespondenční kancelář. Comanesa v Rumunsku. Pan Jan Kettner, nadlesní a administrátor panství . . K Larga v Rumunsku. Pan Jiří Vacek, nad- lesní a administrátor panství

Úhrnem K tomu z č. 290. odpol. z 21. října 1905 K 1769 .58 V celku odevzdáno K 1789.58

Rodinám zabitých, raněných a uvězněných Čechi při brněnských demonstracích.

Pečky na dráze. Tělocvičná jednota »So- kole Liberec. Při pondělním večírku v hostinci p. Ant. Rutkovského vybral hostinský p. Josef Antoš Králové Hradec. Pan Stanislav Červený, to- várník, s chotí — Páni Jaroslav Červený a Stanislav Čer- vený, továrníci Střešovice. Tělocvičná jednota »Sokol« sbír- kou . Přerov na Moravě. Nejmenovaný . . . . Úhrnem . . . K Ve výkazu ze dne 4. listopadu uveden pan Potůček z Hodkovic s příspěvkem K 8.20 místo 5 K. Odepisuje se tudíž Úhrnem 80.30 64.50 83.50 3.20 K tomu z č. 304. odp. ze 41 istop. 1905 . K 2218.- Odvedeno Národní radě v Brně K 2298 30

druhému muži, že jsou tu jiní koně. Měl to zamlčeti; neboť bylo třeba ihned pospíšiti a dva se nemohou do- stati rychle pryč na jediném koni. Ale byla to poslední hlouposť nebohého Krátkého. Ležel zde u vyhaslého ohně, svou touhyplnou tváří zbloudilého psa obrácen vzhůru a jeho husté, žluté vlasy byly jako vždy nerozdělené. Vražda byla spáchána ze zadu. Zavřeli jsme oči, »Nebylo v něm opravdového zla,« řekl Virgiňan, »Ale v této zemi musíte prováděti vše dobře.« Nebylo tu ani stopy ani známky po druhém muži ; i našli jsme místo, kde jsme mohli brzy pokrýti Krátkého zemí. Když jsme jej zvedali, uviděli jsme noviny, které četl. Přinesl je ze skupiny topolů, kde učinil s oním dru- hým mužem pozdější návštěvu než my, aby se přesvěd- čili o osudu svých přátel — či snad doufali, že najdou druhého koně? Patrně mohli uniknouti pouze s jediným, když byla jejich četa překvapena. Byly tu celé noviny, až na list, který jsem zvedl — a ještě více, neboť na nich bylo psáno tužkou, co nebylo mým písmem a já jsem tomu z počátku ani nerozuměl. Myslil jsem, že by to mohl býti klíč, i četl jsem to nahlas. »S bohem, Jeffe *),« znělo to, »nemohl jsem s tebou promluviti, abych nedělal ze sebe děcko.« »Kdo je to Jeff?« tázal jsem se. Ale pochopil jsem, jak jsem se podíval na Virgiňana. Stál vedle mne bez hnutí; a potom natáhl ruku a vzal noviny a stál tiše, dívaje se na slova. »Steve mne jmenovával Jeffe, « řekl. »protože jsem byl z Jihu, to vím. Nikdo jiný tak nečinil.«

Rodinám uvězněných a zraněných dělníků při pražských demonstracíck. Praha. Úřadnictvo nejmenovaného úřadu K Společnost v zadní boudě páně Patschovy vinárny Na příkopě — Pan Eduard Werich, obchodník na Malé straně, vybral mezi svými přáteli — Uřadnictvo kanceláře vodárenské král. hlav. města Prahy . . . . . . — Pan A. Šeferna — Pan MUDr. Josef Zafouk, městský okres. lékař Pan Lad. J. Čech, velkoobchodník Mladá Vožice. Tělocvičná jednota »Sokol« Praha. Hosté »U Fleků« Žižkov. Pan O. Schreiber, lékárník Uhřiněves. Pan Alois Tichý ml. Praha. Staroměstští baráčníci »U kamenné panny« v Rybní ulici sbírkou — Pan Filip Bouše, pekař Uhrnem K tomu z č. 309. ranního ze dne 9. listo- padu 1905 V administraci »N. L.« složeno

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V sobotu 11. listopadu. O půl 3. hod. odpol. Představení pro studentstvo. Po 25.. Námluvy Pelopovy. Melodram o 4 dějstvích. Napsal Jaroslav Vrchlický. Hudbu složil Zdeněk Fibich. Režisér Florentin Steins- berg. Dirigent Karel Kovařovic. 38. hra v předpl. V sobotu 11. listopadu. (2. čtvrtka.) Večer tříkrálový. Veselohra o pěti dějstvích. Anglicky napsal William Shakespeare. Nově přeloži! J. V. Sládek. Režisér Jaroslav Kvapil.

Lidové divadlo „Uranla“ v VIl. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru Začátek o 3/48. hod. V sobotu 11. listopadu. Pohádka o Kryšpínkovi. Velká výpravná hra o 7 obrazech. Napsal K. Že- lenský. Hudbu složil a diriguje E. Starý. Režisér B. Kovář, V sobotu 11. listopadu. Sever proti Jihu. Obraz ze živola amerického o 5 jednáních. Napsal V. Gilette. Přeloži! C. Fliegel. Melodramatickou hudbu složil J. Čapek. Režisér Jan Kubík.

Cena 2 K 40 h, poštou 2 K 50 h. Redaktor: Dr. JAN BRANBERGER. podobiznami a životopisy: sl. Anny Slavíkové, sl. Amalie Bobkové a pp. Otakara Mařákaa Emila Pollerta. Z obsahu vyjímáme články: Vymětal, K našim podobiznám. — Dr. Em. Chalupný, O pěstování pisní a překladech písní. — Fr. Spilka, O některých zvlášt- nostech hudebniho sluchu. — MUDr. Ka- rel Bulíř, Hygiena hlasu. — Dr. Jan Branberger, Příruční knihovnička hudeb- nikova. — Dr. A. Šilhan, Rich. Wagner v literatuře z r. 1904. — Dr. Jan Bran- berger, Celková bilance českého hudeb- ního života v sezoně 1904—5 a Česká hudha v cizině. — Adresář hudebního světa vynikajícího. — Adresář českoslo- vanských ředitelů kůrů, varhaníků, kapel- níků, majitelů hudeb. škol a učitelů hudby. — Národní divadlo. (Personalie). — Praž- ská konservatoř. 23868

2129 Složil pomalu poselství od mrtvého, přinesené mrtvým a zabalil je do pláště za sedlem. Stál chvíli, po- loživ čelo na sedlo. Potom se vrátil, pozoroval chvíli tvář Krátkého. »Přál bych si, abych mu mohl poděkovati. Přál bych si, abych mohl.« Přenesli jsme Krátkého a pokryli ho hlínou a na to jsme položili několik smrkových větví; potom jsme se dali na další pouť a než minulo dopoledne, vykonali jsme hodnou vzdálenosť na naší cestě horami Tetonskými. Ale před námi udržovaly otisky kopyt stále svůj chvatný krok, vzdalujíce se od nás každou hodinou, až někdy příštího dne odpůldne jsme zpozorovali, že je není již znáti; a potom se již neobjevily na naší cestě.