2
masthead
V Praze, dne 24. dubna 1900.
Praha
4
article
Redakce, administraceu
oxpedice:
Praha, Pštrossova ulice,
číslo 200—II.
Hefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopísy se
nevracejí.
Nezapečetěné reklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní
V pondělí a po svátku
vždy po dvernácté ho
dině polední.
Jednotlivé číslo xa
Praha
Pštrossův
5
article
KAIUILKt
KAIUILKt
Telefon redakce č. 1126.
7
article
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
měsíčně . . . . .
2.80
čtvrtletně . ..
g.40
celoročně . . ..
K 33.6
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
čtvrtletně . ..
celoročně.. .. K 86.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně .. . K 12.—
celoročně. . . . K 48.—
po Ameriky, Francie.
Švýcarska, Italie, Bel-
ie, Anglie a Ruska:
čtvrtletně . .. K 13.20
celoročně . .. K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
Bela
Praha
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
Anglie
Rusko
Italia
8
article
Slunce vychází ve 4 hodiny 52 minuty ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 5 minut večer.
9
article
Úterý:
Úterý:
Sv. Jiří, vévoda mučeník.
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Mikuláše na Malé straně od 23.—26. t. m.
Jiří
Mikuláš
10
article
Vládní parcelace Čech.
Čechy
11
article
V Praze, dne 23. dubna.
Praha
12
article
Konečně odhaluje se ten dávno oznamovaný
obraz saiský a to, co se odhalilo, vzbuzuje v celém
národě pocity nejtrapnější.
Dokud to parcelování Čech vycházelo ž hlav
Schönerera a Wolfa, považoval to každý za čirý
nerozum a důsledně za něco nemožného, jež v kru-
zích kompetentních nalezne rozhodného odmítnutí.
Zatím ukazuje se vždy více, že Wolfův pro-
gram parcelace Čech a uzákonění německé státní
řeči stal se programem vlády. Polovládní »Frem-
denblatt« píše sice: »Národní Listy« (nedělní) de-
butovaly uveřejněním jakéhos návrhu jazykového
zákona, jejž prý vláda hodlá říšské radě předložiti.
Nemůže býti pochybnosti, že udání »N. L.« postrá-
dají autenticity a že jsou částečně neúplné, částečně
nesprávné. Tím více prý musí podivovati, že se
jich užívá, aby dělána byla nálada proti doroz-
umění.«
Tedy jen částečně neúplné a čá-
stečně nesprávné. — Známe již podobná
dementi! Rozumí se, že do podrobna celý návrh
jazykového zákona podán býti nemohl a že co do
hlavního obsahu sdělení »Národních Listů« jsou
správná.
Národ náš již dávno cítí z vládní kuchyně
páchnouti tu šošolici, kterouž má býti připraveno
své prvorozenství. Švatodušní program Němců je
dnes programem vlády, jež doposud jen stydlavě
k němu se přiznává, s nímž ale co nevidět se vy-
tasí. Dementi »Fremdenblattu« má pouze účel
ten, veliké roztrpčení českého národa ukonejšiti.
Schönerer
Wolf
Wolfův
Němec
Čechy
13
article
Prodlením několika neděl rozčilení lidu by se po-
někud ztišilo a pak by se s tou parcelací Čech
započalo.
Dr. Herold dobře v Čáslavi podotkl, že ra-
kouská říše má se státi filiálkou říše německé, na
čemž ve Vídni úsilovně pracuje něm. velevyslanec.
Parcelace Čech na tři jazykové díly má hlavní
účel ten, aby česká řeč v Čechách degradována
byla za řeč cizí, kterouž na území německém úřad-
níci nejsou povinni znáti. Pro česká podání bude
určen tlumočník, stejně asi jako někde v Novém
Yorku, anebo v San Francisku. Tak daleko bychom
to v Čechách dopracovali, že Čech v Čechách
úředně má býti prohlašován za cizince, s nímž
zeměpanští úředníci budou dorozumívati se pouze
prostřednictvím tlumočníka.
Na úředníku českém bude se požadovati zna-
lost němčiny ex offo, bez němělny vbec neměl
by a fakticky též postupu nemá. Jsol to divné
machle s tím vyrovnáním v Čechách, z nichž vy-
svítá vždy více úplné dorozumění se vlády s Němci.
„Vláda dělá jen to, čemu chtějí Němci. Proto
též celá dosavadní dorozumívací akce neměla do
sebe seriosního rázu. Ze zástupců českých byly jen
táhány rozumy a zatím mezi sebou dělali si páni
Němci vyrovnání podle rozumů svých. Jak Němci
vyrovnání s Čechy rozumějí, pověděl včera ve
sněmě dr Funke. Německá státní řeč je conditio
sine qua non. A jelikož Čechové němčinu za státní
řeč neuznají, je vůbec po všem vyrovnání a po
všem dorozumívání.
doktor
Herold
Němec
Funke
Čecho
Čechy
Čáslav
Vídeň
Nový York
San Francisko
14
article
Věděl to ostatně u nás každý soudný člověk.
Je-li pravda, že německý velevyslanec hr. Eulenburg
má své ruce ve smiřovací akci, pak veta všemu
smiřování. Prusku přijde nejvíce vhod parcellace
Čech na tři díly. Uzemí uzavřené má již zabezpe-
čeno. A do území smíšeného budou se proudy ně-
mecké valiti vždy prudčeji, až se poznenáhlu ze
smíšených stanou úplně německé. A bude se po-
kračovati dále. Z území českého bude se dělati
smíšené a pořadem tímto půjde to až budou Čechy
dosti zralé k pohlcení.
Takový je plán Němců u nás, s nímž oni se
ostatně ani netají. Avšak ani stromy německé ne-
porostou do nebe.
Sněm království českého.
(IV. výroční zasedání z r. 1895. Schůze 14.)
V Praze, 23. dubna.
J. J. nejv. zemský maršálek může býti vzorem
nejen u řízení sněmu, nýbrž také u zodpovídání
k němu podaných dotazů. Zodpovídává podle
možnosti všecky. Činí tak zvláště letos. Jenže,
bohužel! slyšíme vždycky, že zemský výbor žádal
vládu za to a za to, ale vláda že ani — neodpo-
věděla. Že je to pro vládu věcí nejpohodlnější,
nepochybuje nikdo. Ale že tím trpí neodkladné a
naléhavé zemské záležitosti, o tom také nepochy-
buje nikdo.
Jednací pořádek dnešní schůze vykazoval ne-
méně než devět předmětů. Tři byly, jak se říká,
Eulenburg
Prusek
Němec
Čechy
Praha
15
article
jen pouhým draním peří. Čtvrtým bylo první
čtení návrhu posl. dra. Pacáka ohledně provedení
rovného právního jazyka českého při soudech a
státních úřadech v království českém ale ten, jak
dalo arciť se očekávati, vyřízen nebyl.
Odůvodňovatel návrhu posl. dr. Pacák dal
si sice všemožnou práci, aby prokázal jeho věcnost
a oprávněnost, ale mluvte s Němci, když nechtějí
býti lidmi, nýbrž právě jenom — Němci. Němečtí
poslanci zaberanili se do své »vyvýšenosti« již
tak daleko, že leká ji každá zmínka o rovném,
neřku-li státním právu. Klid, s nímž mluvil dr
Pacák, na české straně až překvapoval. A právem.
Dnes, kdy vešla ve známost osnova jazykového
zákona vlády dra. Körbra, bylo by podle našeho
přesvědčení dlužno, aby na sněmě království če-
ského ozvala se tónina docela jiná. Tónina ostřejší,
tónina nejostřejší.
Dr. Pacák mluvil při veškeré lásce k naší
věci, prosycené pravdymilovností a pravdou jako
— anděl míru. Nežádal pro Němce praničeho, co
by jim ubližovalo an dával a přisuzoval jim, co
jest i naší národnosti na škodu. Mírumilovnost za-
jisté, jež nezná v dějinách všech evropských par-
lamentův rovné. Každé slovo, kteréž promluvil
posl. dr. Pacák, sálalo mírem. Ale odpovědí, jaké
se mu dostalo, byla jen válka. Válka, vedená ne-
jenom radikální německou stranou, v jejímž jméně
mluvil posl. Iro, nýbrž i stranou německo-pokro-
kovou, za níž ujal se slova posl. dr. Funke.
Pacák
doktor
Němec
Funke
16
article
Vývody obou patří do jednoho kotle. Vaří se
v něm »státní němčina«. Hraničkou, pod kotlem
podloženou, jest neomalená domýšlivost, netoricky
známá německá panovačnost a — zřejmá, byť sebe
chytřeji tajená velezrada. Stojíť naši Němci z Čech
na vrcholu německé rozpínavosti. Ačkoliv my
Čechové jsme v naší vlasti národem prvním, ač-
koliv Čechové ji učinili tím, čím jest, odvolávají
se na svého strýčka za hranicemi a chtějí zde
hráti úlohu první. Že ji nesehrají, za to ručí náš
lid. A jestliže spojuje se s nimi také vláda —
ach! vlády odcházejí a národové zůstávají.
Mezi řečí posl. Ira ozval se také poslanec
Stein. Ani ten, ani onen neznamená v našem
parlamentě nic. Ale přibíti dlužno, že voláno bylo
»Pryč od Čech!« Proč? Proto jen, aby německá
část království českého byla přivtělena k — Ně-
mecku, recte Prusku. K Prusku, jež již jednou
Němec
Čecho
Ir
Stein
Čechy
Prusko
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Svatojanské ceny.
K úvaze podává A. D.
Opět se blíží pouť svatojanská. Co rok slý-
cháme ne bez bolesti, že počet poutníků do Prahy
o sv. Janě Nepomuckém se tenčí. Nechceme při-
pustiti, že by na tom největší vlivy měla tu a
tam vydaná brožurka, proti úctě sv. Jana směřu-
jící; jádro lidu takových pamfletů nedbá, a o nich
ani namnoze vědomosti nemá. Hlavní příčiny
budou spočívati jinde.
Ač existují spolky, jež poctivě pracují o po-
vznesení úcty sv. Jana, přece Praha vůbec málo
pro poutníky činí, aby pobyt jejich v městě byl
milý a pohodlný, nové pak účastníky pro léta
příští zjednával.
Nechceme dnes poukazovati na tak zvané
svatojanské vlaky, zpravidla přeplněné, opozděné,
zanedbávané, jakoby se cestujícím dávalo hned
na vědomí, že platí polovičku jízdného, a tudíž
nemají nároků na šetrnost, pohodlí a obvyklé za-
cházení. O kupé pro nekuřáky není v těch dobách
ani řeči a mnohý si přinese z kouře a průvanu
na pouť nebo z pouti bolení hlavy.
Jako studenti chodili jsme se dívat na ná-
draží, až přijedou poutnické vlaky, a jak nás
i venkovany dojalo, když kupící se lid od nádraží
rozháněli zřízenci a policie a zatlačovali do ulic.
Pěkné to bylo přivítání. A sotva byli poutníci
rozehnáni, hned je zase chytali a prohlíželi, aby
byla zaplacena potravní daň z toho, co venkované
přinesli pro sebe a své hostitele. Mnohý neměl
ani zdání o takovém zařízení.
Nepomucký
Jan směřít
svatý . Jan
Praha
18
article
Nemíníme rozebírati, co poutníci, z Prahy
se vracející, vypravují, že na ně v krámech na-
chystány všechny staré zbytky a zboží ceny po-
chybné, že jsou nuceni přinášeti si s sebou stravu,
aby si nepokazili žaludek; ty zelené máje že divné
věci zastírají. I pomíjíme úsměšky a narážky,
činěné venkovanům od leckterých, ač se na ven-
kově rozličným názorům výletníků každý pasáček
směje; čestní lidé toho nedělají.
Je chvalitebno, že jsou pro poutníky mnohé
jindy uzavřené místnosti přístupny, jenom kdyby
u každých téměř dveří nestál muž s tácem, že
se mohou na rozličné památky podívati, že jsou
pro ně slavnosti, divadla, koncerty atd. Na jednu
věc tuto chceme upozorniti, že pro poutníky není
vhodných a levných bytů.
Tážeme-li se toho neb onoho, pojede-li na
sv. Jana do Prahy, odpoví: »Nemám tam nikoho,
kde bych přenocoval.« Otázka řádného noclehu
je jednou z příčin, proč poutníků ubývá.
Je známo, že před lety spali poutníci na
mostě, po ulicích, na stupních chrámových a
jinde; to je však nyní přísně zakázáno, a nikdo
nesmí ani na lavičce v některém parku zůstati.
»Jděte do hostince, do hotelu!« vybízí strážník.
Minulého roku jsem si zajel do Prahy ten
den po svátku sv. Jana. Zajdu do hotelu na
předním náměstí, kam jsem mnoho roků na noc-
lehy chodil. Hotel není první třídy, býval zájezdnou
hospodou, ale těší se posud popularitě cestujících.
Udám poschodí a číslo, kde jsem chtěl pře-
nocovati, abych nebyl ráno rachotem vozů vyru-
šován. Venkované tomu nejsou zvyklí.
Jan
svatý . Jan
Zajd
Praha
přední náměstí
19
article
»Zlatý osmdesát bez posluhy,« diktovala hned
předem pokojská úctyhodného stáří, ale popudlivé
povahy.
Znal jsem ceny pokojů z dřívějšího pobytua
namítám, že platím 1 zl. 20 kr.
»Dnes platí ještě svatojanské ceny,« do-
stal jsem za odpověď. »Zítra se vyvěsí staré ta-
bulky.«
To bylo pro mne novinkou. Tedy tak? Pout-
níčkům se zvýšují ceny o třetinu? Od té doby
jsem o ten hotel nohou nezavadil.
»Jděte do hostince, do hotelu!« káže stráž-
ník, ale zdali mohou poutníci hledati místa v ho-
telích při těch nekřesťanských cenách? A zdaž
by nalezli všichni v nich místa? Hotely jsou za-
strčeny, venkované neznají než hlavní třídy.
Kdo nemá v Praze známého, u něhož by pře-
nocoval, nesmí se na pouť odvážiti. »Svatojanské
ceny« v hotelích jej odstraší. Ovšem jsou pro
poutníky též hostince, kde nocují celá processí,
jeden jsem před lety navštívil, ale do smrti na
to nezapomenu. To je Babylon, kde spí (může-li)
každý tam, kde si místa vydobyl: na lavicích, pod
kolnou, na stole, na podlaze, i pod širým nebem.
Jenom když není na ulici, by jej nesebral policajt
a neposlal do — hotelu.
Má-li návštěva Prahy o sv. Janě stoupnouti,
musí býti vedle jiných věcí postaráno o byty
poutníků. Nestačí, jenom je volati, hodně jich
navoziti, z nich těžiti a při tom je po městě honiti
za noclehem drahým nebo nejbídnějším.
Bylo by přání, aby se otázky bytů pro ven-
kovany ujal některý spolek, aby se sestoupili lidé
dobré vůle a počali v tom směru pracovati. O jubi-
svatý . Jana
Praha
Babylón