Ročník XXXXIII

V Praze, v úterý dne 19. května 1903.

Číslo 136.

Na ranní a odpol. Iisty předplácí ses v Praze v adnzis lstrae na měsí za čtvrt leta . . . . 6 K —k s dvají donáško na měsí 7k50k na čtrrt lets na něste . . . . . . 2 K 30h Poštou: na čtvrt lia . . . . 9 K 6oh s drojí záellkou na měsí na čtvrt leta . . . 11 K co

Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách. Pro hospodářský spolek s Německem. Ještě nedoznělo hlučné volání, ohlašujíeí odvetu této říše za vysoký ochranářský celní tarií německý a již rozvíjí se čílá a živá agitace pro — hospodářské sblížení s Německem. Tento zvrat názorový jest jen zdánlivým. Bouře, způso- bená v německém liberalistním tisku vysokými sazbami německého celního tarifu byla vlastně pouhým ohlasem zápasu, vedeného v německé říši liberalistními směry, bojujícími za snížení zemědělských cel. Staří přátelé šli ruku v ruce a nyní, kdy Bülowova osnova jest zákonem, do- kazují svorně, co význačných momentů mluví při srovnávání nové celní osnovy rakouské a no- vého celního zákona německého pro jednotný postup hospodářský obou říší! Americké nebez- počí, anglické nebezpečí — obojí je vítaným prostředkem důkazovým. Dosud agitace dála se více tiskem, aby nyní přešla v pevné koleje. Professor vratislavské university, Julius Wolf, povolaný své doby ze Švýcar přímo po vůli císaře německého, postavil se v čelo agitace této. Opatrněji než jeho předchůdci. Opustil ideu celní unie a pracuje pro pouhou alianci, ponechá- vající těm kterým sdruženým státům — obme- zeně ovšem — právo hospodářského sebeurčo- vání a nedotýkající se politické neodvislosti jich.

Pilířem nového útvaru — rozumí se, namíře- ného „jen proti Spojeným státům“ — stalo by se Německo. Myšlénka prof. Wolfa nalezla hojně ohlasu v Německu, kde se mu zdařilo založiti „Spolek ku podpoře společných hospodářských zájmů středoevropských států“, v němž zastou- peni nejen průmyslníci a professoři, ale i vlivné kruhy politické. Ještě více však nalezl pro své plány pochopení Wolf ve Vídni. Tam byla půda dobře připravena Společností rakouských národ- ních hospodářů a po předchozí poradě svolána nyní Spolkem rakouských průmyslníků a Země- dělskou společností schůze, kterámá pro- pagovati založení podobného spol- kuspříslušnými odboryiu nás. Utvo- ření této nové organisace jest zabezpečeno, jak vídeňské listy hned dodávají. Stojíme tedy před silnou agitací pro hospodářskou alianci s Ně- meckem. Nestojí za ní několik snílků, ale vlivná organisace průmyslnická a jak uzříme, i přední politické kruhy. Věc zasluhuje vážné poroz- nosti. Prof. Dietzel praví správně ve své knize o světovém a národním hospodářství, že snahy o znovuvybudování německé říše jsou označeny třemi vážnými momenty: utvořením německého celního spolku za vedení Pruska (1833), který byl prvým krokem na dráze spojení národa, který byl brzy doplněn myšlénkou vše- obecné německé soustavy železniční, jež měla utužití hospodářskou spojitost národa a pak udá- Iestmi r. 1848 a 1871. Prusko, které bylo povo- láno k tomu, aby provedlo dílo sjednocení ná- roda, pochopilo správně, že předem nutno roz- biti celní hranice, trčící mezi státky a státy ně- meckými, že nutno ideální snahy sjed- nocovací pevně založiti hospodář- skými společnými zájmy. Obratnou

pelitikou obchodní proti Rakousku dovedlo za- ložiti svůj primát v budoucí říši, připravovaný beztoho staletou disciplinou národa a posuzuje- me-li střízlivě vývoj dějů v Německu v minulém století, dospíváme k závěru, že postupová- no hospodářským sjednocováním ku politickému. Jistě zcela správně a v duchu doby. Vítězné války r. 1866 a 1870 byly doslovem vývoje, pevně připravovaného a zna- menitě založeného. Po prohlášení německého cí- sařství zůstalo Prusko své politice věrno. Články 33—40 říšské ústavy upravena otázka celní jed- noty s jihem, r. 1888 provedeno celní připojení Hamburku a Brém, zatím co horlivě pracováno k tomu, aby jednotná zákonodárná úprava otázel hospodářských byla co možno rychle vybudo- vána. Při tom ale Prusko postupovalo ve své vlastní konsolidaci a právě nyní stává se jeho vzorně vedené železnictví osou „jednotné do- pravní soustavy národní“, kterou tak horlivě pro pagoval veliký agitátor List a tak pronikavě při- pravovali Maybach a Bismark. A tak připravuje se Německo všemi dnes prostředky ke druhě etapěsvého poslání, jež si vytknulo, aby z něho byl utvořen silný jednotný či- nitel, který by svou mocí měl roz- hodující slovo v utváření hospo- dářských a tím i politických dějů střední Evropy. Nadvládou hospo- dářskou ve střední Evropě má Ně- mecko jíti ke svému poslání svělovému. Za touto myšlénkou stojí přední hlavy ně mecké. „Jako Bedřich Veliký shromáždil ko

sebe ostatní německé státy proti výbojným chout- kám Rakouska, tak musí se dnešní německá říše státi střediskem koalice států, které se nalézají mezi světovými říšemi a které by se mohly státi hlavně v rozhodujícím boji mezi Anglií a Ru- skem jazýčkem na váze.“ Prostředky k tomuto cíli jsou čistě hospodářské. „S některými svými sousedy vstoupíme jistě v bližší obchodní a snad i celní spojenectví!“ Ohledně Rakouska rozumí se to do jisté míry samo sebou a není k tomu za- potřebí žádných prostředků mocních. Soudí-li Schmoller takto, doplňuje ho Lamprecht dů- vody dějinnými. Španělové, Holanďané, Angli- čané vystřídali se ve vedení obchodu světového. Nyní hlásí se Německo — vlastně Německo, sto- jící v popředí zkoalovaných států. Nemůže tomu býti jinak. Hospodářský vývoj nese se vůbec za utvořením několika velikých uzavřených hospo- dářských obvodů (jak málo jsme věnovali pozor- nosti své doby slovům Palackého o centralisaci světové!) — nechce-li Německo zničiti samo sebe, musí se dopracovati názoru, „že jest roz- šíření německého obvodu hospodářského pomoci celního připojení sousedních států nejdůležitější úlohou německé obchodní a hospodářské poli- tiky.“ (Voigt). A sám prof. Wolf, vůdce agitace pro hospodářské spojenectví středoevropské, vý- slovně uvažuje, že dnes patří Germánům svět. Právě se chystají dobyti ho. Která ale z germán- ských zemí bude nejúspěšnější? Wolf přeje si, aby to bylo Německo, rozumí se ale Německo, opírající se o širší základny než jest dnešní.

Jak staví se k těmto proudům německe kruhy rakouské? Několik dat promluví za dlouhé vývody. Na pokus Baussernův, který způ- sobil sice zakrytý, ale přece jen neztajený sou- hlas Bismarkův dnes zapomenuto, za to jest ale v čerstvé paměti, jak docílila ohlasu opavská obchodní komora svým návrhem na pořádání an- kety o budoucím poměru k německé říši, který sice proveden nebyl, ale který již zárodkem svým způsobil přání německých obchodních komor této říše po „úzkém spojenectví s Německem“, není zapomenuto, jak v liberecké komoře baron Lei- tenberger za hlučného souhlasu prohlašoval, že „naše hospodářská budoucnost tkví v intimním celně-politickém sblížení s Německem“, ví se dobře, jak na schůzi Společnosti národních ho- spodářů rakouských, ke které náleží vlastně celá officiosní Vídeň, přímo nadšeně se horovaloo bližším hospodářském spojenství s Německem. Pro celní unii vyslovili se na uvedené schůzi ne- jen theoretičtí znalci, ale i zástupci celé řady průmyslů, jichž názory co do průmyslu textilního tak vřele podporoval kom. rada Stein v publi- kaci o obchodní politice rakouské, vydané vliv- ným německým spolkem pro sociální politiku. A speciálně o severu Čech mluvil p. Stein hodně otevřeně. Přístavem jeho je Hamburk, jeho průmysl nekvete jako rakouský obvod, ale jako pozadí Německa, což vlivem nových vod- ních staveb a levnou dopravou vodní (po lab- sko-oderském průplavu) nabude platnosti i co do Moravy.

Taková jest nálada — podporovaná příro- zeně silným cítěním německo-národním, zkypřu- jícím myšlénku jednoty všech Němců — ve vliv- ných kruzích této říše, zatím co Německo sou- stavně nás vytlačuje z našich dosavadních trhů východních a sesiluje naši závislost na trhu ně- meckém. Současně pak postupuje vytrvale něme- cký kapitál k nám. Slovo, že říše tato jest jen možna jako hospodářské pozadí Německa, má státi se skulkem ... Za této situace chystá se k nám agitace pro hospodářský spolek s Německem. Má půdu zky- přenu a připravenu. Prof. Wolf jde chytřeji svých předchůdců. Ví dobře, že se vyskytnou mocné proudy proti myšlénce středoevropské unie celní, jejímž základem by měla býti celní unie rakousko-německá. V daných poměrech jest plán utopií — nebylo by ale možno, najíti útvar přechodný, nenápadný, plynoueí zdánlivě z poměrů a neohrožující samostatnost žádného ze států, na něž se myslí? Wolfovi jest tímto útvarem hospodářská aliance, která by v ši- rckém rámci připravovala jednotnou úpravu ho- spodářské politiky a hospodářského práva, která by vzájemně skýtala výhody jednoho spojence druhému, vytvořila společné zastoupení oproti

cizině a p. „Má-li budova trojspolku býti trva- lou, nutno ku pilířům politickým, na nichž dosud stojí a které se časem stávají velmi křeh- kými, přičiniti hospodářské.“ A kdyby se spo- jilo jen Německo s Rakouskem za udaným úče- lem, 57—47 mill. značí velikého faktora. „Ně- mecko přeneslo svou sféru zájmovou v posledn době do Malé Asie, nejkratší cesta ze středu Ně- mecka nevede tam ale přes Gibraltar.“ Tedy v no- vé formě stará pohádka. Ale ze spojenectví hospo- dářského není daleko k jednotné úpravě sazební, k jednotnému zákonodárství obchodnímu, smě- nečnému, sociálně-politickému, zdaňovacímu — a odtud k jednotné správě: prvku společného zři- zení státního . .. Sem tedy nese se agitace p. prof. Wolfa. S jakými důsledky pro nás, netřeba snad doklá- dati. Jsme v počátcích rozvoje hospodářského, osamostatněním hospodářským chceme se pro- bojovati k uvolnění politickému — hospodářská aliance s Německem sesílila by boj proti nám. Netřeba se ho lekati, ale je rozumno, ho odvra- ceti. Proti německé agitaci postavme práci svoji. Nejsme se svými zájmy sami: naše snahy osamo- statňovací od německého kapitálu jsou snahami všech neněmeckých národů říše! Jaký to mocný fakt!

Politické zprávy domácí. V Praze, 17. května. (O nepokojích v Chorvatsku) došly dále následující zprávy; V Bakru opakovaly se demonstrace 14. května. Pět až šest set demonstrantů ze sousedních ves- nic, ozbrojených holemi a obušky, přitáhlo do Bakru a spílalo Maďarům. Přitáhli k budově obecního představenstva, rozbili okna a dvéře vězení, tak že představenstvo bylo nuceno vy pustiti z vězení 25 zatčených. Když přitáhlo na pomoc povolané vojsko, demonstranti se již roz ptýlili. Na trati mezi Bakrem a Rěkou shro máždilo se prý značné množství lidu, který chce překaziti převezení vězňů do Rěky. V Záhřebě — dle »Pester Lloydu« — opět se houfně zatýkalo. Chovanec ducho- venského semináře Fran Skrinjar byl zatčen, proto že nalezeny u něho pobuřující proklamace.

Mimo to zatčen redaktor socialistické »Slobodne Rieči« se ženou a 24 socialisty, shromážděnými v redakci, jakož i s pěli socialistkami. Take v Gorici byly dvě osoby zatčeny. V Našiči byl uherský znak opět poma- zán. Očištěný znak připevněn na okresní soud za přítomnosti četnictva a úřadníků. V Oseku pomazány opět schránky na psaní. Poštovní správa hrozí v místních listech, že budou-li schránky ještě jednou pomazány, dá všechny odstranit a obecenstvo bude nuceno nositi psaní na hlavní poštu- V Brodu na Sávě vypátrala prý policie původce tamních demonstrací a zatkla o sm- náct osob. V Praze, 17. května. (Politická situ ace v Uhrách) značně se přiostřila pátečními událostmi na dvorním plese. Parlamentní kruhy byly značně znepokojeny tím, že panovník, jenž na plese rozmlouval s různými politickými osob nostmi maďarskými, neeslovil předsed sněmovního hr. Alberta Apponye ač se nacházel po delší dobu v jeho blízkosti a že následník trůnu, arcikníže František Ferdi- nand rozmlouval kromě hr. Tasila Festetiče, jenž ho loni provázel ke korunovačním slavnostem do Londýna a jinak jest osobnosti politicky bez- barevnou, jen s vůdcem opposiční strany katoli- cko-lidové, s hr. Janem Zichyem. V stálé zálibě následníkově pro hr. Zichye, jenž měl loni na jaře provázeti arciknížete také do Petrohradu, ale nejel tam jen pro odpor Kolomana Szella, vidí strana neodvislosti úmyslné zanedbávání před- stavitelů svobodomyslných snah v zemi a hodlá otázku tuto vzíti na přetřes i v parlamentě.

Větší význam přikládá se však osobě hr- Apponye. V kruzích liberálních se soudilo, že panovník sněmovního předsedu neoslovil úmyslně, aby mu tím dal na jevo svou nelibost pro me- morandum, jež hr. Apponyi podal svého času Szellovi ve věci branné předlohy, v níž si přál různé změny. Strana neodvislosti šla ještě dále a vykládala si páteční událost nikoliv osobně, nýbrž jako projev nelibosti k zástupci uherského parlamentu a očekávala s jistotou, že hr. Appony složí hodnost sněmovního předsedy. Taková nová nesnáz v době beztoho kriti- cké mohla by se pro vládu Szellovu státi osud- nou a proto jest přirozeno, že Koloman Szel vynasnažil se ihned, aby odčinil nepříznivý do jem, způsobený zanedbáním hr. Apponye na dvor ním plese. Ve svém sobotním slyšení u panovník vymohl zvláštní slyšení pro hr. Apponye a tento již během soboty obdržel pozvání, aby se v ne- děli dostavil na dvorní hrad, kde si panovník vyžádá od něho informaci o parlamentní situsci. Soukromé slyšení, kteréž má ovšem větší vý znam, než rozhovor na plesu, jenž se týkati může jen otázek politicky málo význačných, pokládá se v Pešti za dostatečnou pro hr. Apponye ná- hradu za páteční událost a proto se soudí,že i tato nejnovější krise je šťastně překonána a hr. Apponyi zasedne v pondělí v parlamentě opět na křeslo předsednické. Z Vídně, 17. května. (Dr. Pietak a ryt. Jaworski.) V sobotní schůzi polského kol

ujal se slova ministr krajan dr. Pietak, aby roz- ptýlil různé pověsti, kolující o jeho neshodách s předsedou kola ryt. Jaworským. Zvláště po- přel pověst, že si stěžoval, jakoby Jaworski zpra- vil důvěrně vládu, že polské kolo nebude houžev- natě trvati na svém požadavku, aby severní dráha byla sestátněna již 1. ledna 1904, a tím zmařil jeho snahy o sestátnění dráhy. „Prohlašuji co nejrozhodněji — pravil dr. Pietak — že jsem neřekl nic takového, ani nic podobného. V od- polední schůzi klubovní ubezpečoval ryt. Ja- worski, že se nikdy při svém jednání s vládou neuchýlil ani na palec od klubovního usneseni ze dne 16. listopadu m. r. Čtyřikrát prý o tu věc již vyjednával s vládou a naléhal na ministra železnic, aby dal konečnou odpověď. Odpověd kterou obdržel původně, byla prý taková, že hned oznámil vládě, že klub ji na vědomí vzíli ne- může. Vyjednávání v otázce sestátnění severní dráhy vede se dále a Jaworski jednal s vládou vždy jen za přítomnosti zástupců předsednictva polského kola. Z Vídně, 17. května. (Kandidatura Bendlova na Znojemsku.) O říšský mandát za okresy znojemské skupiny uchází se německý pokrokovec, býv. professor Josef Ben del, jenž býval poslancem za Jablonec, ale pro- padl posledně proti Bergrovi. Volba se koná 17 června.

Z Pešti, 17. května. (Sobotní schů ze sněmovni.) Na počátku sobotní schůze košu- tovec Nessi odůvodňoval návrh, aby sněmovna projednala přede všemi jinými předloham osnovu zákona o úpravě úřadnických platů. Mi- nisterský předseda Kolom. Szell ve své odpovědi prohlásil, že vláda nejednou již projevila svou přízeň k úřadnictvu, ale na návrh Nessiův při- stoupiti nemůže, poněvadž by bylo kapitulací před terrorismem menšiny, kdyby připustila vsu- nutí úřadnické předlohy před nejdůležitější státní nezbytnosti. Veřejnému mínění musí se prý dostati vysvětlení, že úprava úřadnických platů, jak si jí přeje opposice, vyžadovala by zvý- šení břemen o 20 millionů korun, kdežto bran- nou předlohou mají se břemena zvýšiti jen 21/2 millionu. Opposice žádá, aby se o věci hlaso- valo dle jmen, a hlasování se odročilo do příšti schůze. Žádosti té vyhověno. Na to vyřizovány různé potice. Stolice ostřihomská zaslala vládě projev dů- věry. Podobný projev přijat i ve stoliční schůzi Báňské Bystřici. Z Terstu, 17. května. (Protestn schůze ve věcech chorvatských.) Přítel našeho listu sděluje nám: Dnes konala se v Terstu od Slovinců svolaná protestní schůze proti vládnímu systému v Chorvatsku. Schůze byla nadmíru četně navštívena a líčení nyněj- ších chorvatských poměrů vzbudilo bouřlivé roz- hořčení. Mluvil předsedající prof. Mandič, jmé- nem Slovinců dr. Rybář, jménem Chorvatů re- daktor Tresič-Pavičíč, jménem socialistů Kopač. Přijata s nadšením a jednohlasně resoluce proti vysílání rakouského vojska - do Chorvatska proti tomu, že se chorvatští detektivové trpív rakouských městech, zejmena v Lublani v Terstě.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 18. května. Jubilej Petrohradu. Dne 29. t. m. dle nového počtu Petrohrad oslaví 200letou památku svého založení Petrem Velikým. Oslava ovšem bude velkolepá. Zúčastní se jí stát, církev, národ, vojsko, námořnictvo atd. Zvláštní podívanou poskytne paráda válečného loďstva. Při té příležitosti bezpochyby dojde na pře- křtění Petrohradu. Zakladatel jej nazval Petěr- burgem, nynější pokolení si přeje, aby slul Petrogradem. Obhájci německého názvu říkají, že vešel ve všeobecné užíváni, vkořenil se, a že pieta k velikému zakladateli nepřipouští jeho změny. Protivníci německého názvu uvádějí, že násilné zavádění cizích slov do ruštiny bylo za Petra Velikého v modě, čímž jest německý název Petrohradu ospravedlněn; ale toho důvodu v naší době není. Překřtěním Petěrburgu památce P'etra Velikého nikterak se neublíží, a s neublíží se ani cti Petrohradu, jako neublížilo se Derptu, že byl překřtěn na slovansko v Jurjev, nebo Düna- burgu, z něhož stal se Dvinsk. Ani ruské histori se tím neublíží. Myslíme, píše „Novoje Vremja“ ve své pří- mluvě za překřtění, že Rusko má právo býti ruským. Dokud není Němci dobyto a proměněno v německé „kurfiřství“, má právo pokládati se za ruský stát, jemuž sluší, aby jeho stoličné mě- sto mělo ruské jméno. Bylo by tím potěšeno ne- jen Rusko, nýbrž všechen slovanský svět, jenz

právě prožívá dobu velmi těžkou, neveseloua neslavnou. Slovany v Makedonii řežou Turci, v Chorvatsku Maďaři, německý historik Momm- sen vyzývá německé spolubratry, aby Čechům rozbíjeli lebky obušky, a možná, že přívrženci pangermanismu až příliš dobře si toto vyzvání zapamatovali. V takové době bylo by se strany Ruska skutkem nesmírné váhy, kdyby Petrohrad změnou svého jména osvědčil, že jest ještě na světě velký a mohutný slovanský stát, který si zachoval a cení svou nezávislost, samostatnost a samobytnost. Jestliže stolice tohoto mocnář- ství dosud nosí německé jméno, stalo se to pouze nedopatřením, nedorozuměním a chybou, jež mohou snadno být opraveny a nikterak ne- svědčí o tom, že Rusko přináleží Němcům. Slo- vanský svět radostně by vzal na vědomost, že Rusko při každé vhodné příležitosti jest pa- mětlivo, že je ruským, slovanským státem, kde slovo „Slované“ odvozují od slovanského „slova“ a nikoli od německého „Sclaven“. Výborně! Ob čas každý národ se musí očisťovat. Pře- jmenováním Petěrburgu by se i paměť Petra Veli- kého očistila. Tím by se jí neuškodilo, nýbrž pro- spělo. Jubilej založení Petěrburga stal by se svátkem slovanským, kdyby se Petěrburg pro- měnil v Petrograd.

Spojené státy evropské. Ruský sociální politik Novikov uveřej- ňuje v »Revue« článek o smírném rozřešení elsasko-lotrinské otázky, ve kterém žádá, aby rusko-francouzský dvojspolek a německo-rakou- sko-italský trojspolek proměnily se v pěti- spolek a utvořily tak Spojené státy evropské. Podnět k tomu musila by, dle Novikova, dáti Francie, poněvadž jest jediným státem, který činí nárok na část území státu jiného a může prý tudíž pouze ona pokládati se za rušilelku míru a za překážku odzbrojení v Evropě. Po provedení myšlenky Novikova od- stranily prý by se všechny politické a hospo- dářské obtíže samy sebou. Dnes ještě mocné středověké názory militaristů musily by se pak zdáti tak směšnými, že by téměř okamžité se světa zmizely. Novikov jest přesvědčen, že ve Francii v době dohledné dostane se ke vládě ministersivo čistě socialistické, od něhož, jak prý se samo sebou rozumí, nelze očekávati uskutečnění odvetných utopií, které však v ohledu diplomatickém a politickém staré bludy odstraní, Ministerstvo toto — dodává pisate! — zavede v osudy Evropy nový obrat a jestliže jeho ini- ciativní návrhy ostatní státy zamítnou, zaseje přece sémě nových idejí, které pak rychle bujně rozkvetou. — Pan Novikov neměl by přehližeti, že elsasko-lotrinská otázka nent je- dinou v Evropě a že dnes choulostivější jest na př. otázka balkánská, která, dokud nebude řádně rozřešena, zatlačovati bude elsasko-lotrin- skou stále do pozadí.

Ministr námořnictví a děinictvo arsenálu. Francouzský ministr námořnictví Pelle- tan zajel si dne 15. t. m. do Brestu ku pro- hlídce válečného přístavu a arsenálu, jehož dělnictvo uspořádalo mu velké ovace. Dělnictvo přišlo v průvodu 3000 osob s praporem před budovu námořní prefektury, v níž byl ubyto- ván. Večer uspořádána ků poctě ministra ho- stina, při které Pelletan ve svém přípitku litoval, že pro dělnictvo arsenálu nemohl více učiniti, protože nynější ministerstvo ujalo se vesla vlády v těžké době. Ministr se však po- stará, aby závady, jsou-li jaké, odstranil, a aby získal peněz ke zvýšení mzdy dělni- ctva. Pelletan zakončil svoji řeč slovy: »Jsme hrdi na dělnictvo v Brestu. Francie může mu právem vzdáti hold, jelikož překonalo Anglil.s Zmařený attentát na presidenta Roosevelta. Zmínili jsme se, že v Kalifornii byli před příjezdem presidenta Roosevelta zatčeni četní anarchisté, mezi nimi i Czolgo sz, bratr vraha presidenta Spojených států severo- amerických Mac Kinleye. Zpráva tehdejší dodávala, že zatčení tato provedena jen z opatr- nosti a výslovně se popíralo, že nejednalo se o zmar žádného attentátu. Nyní sděluje novo- yorský dopisovatel »Berliner Tagblattu« svému listu: »Dřive oznámená zatčení kalifornských anarchistů provedena proto, že chystali attentát na život presidenta Roose- velta. Policie byla o tom v čas zpravena anonymním dopisem. Z Oaklandu v Kaliforni

FEUILLETON. Pionér pokrok u. Píše Fr. Hromádko. Když na prahu minulého století (1880 vlašský badatel Volta sestavil svůj první elek- trický článek, skládající se ze dvou kovů (mědi a zinku) ponořených do rozředěné kyseliny sírové, kdož tenkráte tušil, že nepatrný na pohled tak jednoduchý přístroj bude zárodkem, z něhož vyroji se celá nová soustava prostředků civili- sace, převracující na rub všecken povrch světa. Žádný vynález není hned z počátku tak dokonalý, jakým se později pomocí nabývaných zkušenosti a lidského důmyslu ukáže. Voltův článek během času vyvinul se na elektrickou baterii různého složení, objeven mocný proud elektrické energie a tu teprv badatelé přivedení zkoumati vlastnosti a účinky záhadné síly, Málo jen bylo jich vyvolených, kterým se podařilo sta- nouti ve svém oboru nad vynálezy epochálními, důležitosti světové. A šťastnými vyvolenci nebyli namnoze ani muži, odborníci studovaní, vše stranně vzdělaní atd. Dějiny vynálezů zazname- návají řadu jmen neodborníků, prostých mužt z lidu, kterým dopřáno bylo připadnouti na ob jevy. Oerstedt, objevitel působení elektrického proudu na jehlu magnetickou (1820), byl lékár- níkem. Sturgeon (vysl. Stördžen) vynálezce (1825) elektromagnetu dokonce — obuvníkem. Ba i slavný Faraday (1831—45), jehož objevy o třicet let později staly se východiskem pře vratných vynálezů, byl původně knihařský učeň postoupiv později za laboranta u proslulého che mika anglického Davy-a (Dévya). Jeho objev »vzbuzené« elektřiny (indukce) jest nejdůležitějš pro další výzkumy na rozsáhlém poli novověké elektrotechniky.

Nebýti objevů Faradayových nebylo by ani novověkých strojů dynamo-elektrických, ani elektrické dopravy, aniž osvětlování elektrického a jiných našich dnešních vymožeností. Telefon z r. 1880 je nemyslitelný mimo tuto souvislost. První prakticky výkonný stroj dynamo- elektrický vymyslil a postavil — truhlář Gramm (v Belgii). Siemens, zakladatel proslulé velefirmy elektrotechnické, pravý tvůrce v oboru přístrojů induktivně elektrických a hlavně tak zv. »dyna- mo-elektrického principu«, byl původně prostý mechanik v Berlíně. Jako školený fysik, byl by si sotva kdy troufal sestrojiti » magneto-elektriku« (1867) bez magnetu, s jádrem pouhého že- leza. Nezdržován však překážkami vědomostního ballastu, odvážil se a zvitězil. Jeho princip stal se základem »dynamo-elektriky«. Nový doklad že kultura postupuje hnána spiše vnitřním pu dem přírodním, než vědomým rozmyslem. Již před Siemensem proslavil se jiný muž z lidu, Hanoveran Rhumkorff, jehož stoletou pa- mátku narození před nedávnem slavili. Kdo by Rhumkorff a čím se proslavil? Byl vyučený soustružník. Vydal se do světa na zkušenou. dostal se až do Paříže a zde se usadil. Vy- myslil a zbudoval sám nejsilnější indukční stro slektrický, který po něm krátce zván všude »rhumkorff«. Nebýti tohoto znamenitého stroje r. 1848), nebylo by dnes ani Röntgenových

paprsků (1895), ani Mareoniova telegrafu (1899) bez drátu, tedy obou nejeffektnějších objevů nejnovější doby. A proslulý americký genius vynalezavosti, pravý Shakespeare elektrotechniky, Tomáš Edi- son (vysl. Idýžn)? Ve svém životopise sámo sobě vypravuje (nar. 1847), kterak původně byl roznášečem novin. Později stal se tiskařem prodávačem novin na železnici. Několik zde uvedených jmen zářivého lesku podává dostalečný důkaz, že podmínkou pionérství na dráze kulturní není hromada aka- demických vědomostí a hodnost učenecká. Na- opak, muži bystrého ducha, snaživí, vytrvalí práci, ze třídy tak zv. malých lidí neučených v tom oboru nijak si nezadají s učenými pro- fessory a členy Akademil.

Mimoděk se namanuje otázka, čím to, že lidé méně učení, ba neučení jsou mnohdy šťastnější na vtipné nápady, než učenci? I v kruzích vzdělaných a odborných bývá větší počet nepovolaných než vyvolenců. A lidé s nejlepšími vlohami často k vyššímu, odbor- nému vzdělání pro hmotné překážky ani se ne- dostanou. Konečně důvod nejzávažnější! Neuče- nému neodborníku žádný předsudek učený ne- odvraci mysl do určitého předpojatého směru. U něho volnost soudnosti je dokonalá, nijak nepoutaná, tím snáze schopna obrátiti důmysl k poznatku, snad okamžitě se namanuvšímu. A jako za nejstarších kulturných dob, jež lid- stvo naučily prvnímu ovládání živlů, také ve složitém tělese moderní civilisace nové objevy a vynálezy často pouhá náhoda přinese. Kolik přemýšlení stálo Promethea, aby přinesl lidstvu znalost ohně, nevíme, ale že poslední objev v oboru světelném, známé záhadné Röntgenovy »X-ové« paprsky svého objevitele mnoho lámáni hlavy nestály, je jisto a zaznamenáno. Jakým způsobem ten který objev učiněn, nepadá tolik na váhu, jako důležitější fakt, že nové objevy a nálezy bývají teprv vlastní po- bídkou k novému myšlení a povzbuzení lid- ského umění, stávájíce se zdrojem vyšší volnosti a vymaněnosti lidského ducha z pout hmoty.