Strana 2.

NARODNI LISTY.

3. dubna 1907. Číslo 91.

V přihodný den po pohřbu pořádáno bude obcí pražskou rekviem v chrámu Týnském. Bude také učiněno opatření, aby vzata byla posmrtná maska zesnulého. Ze Lštění. (Pův. dopis.) Znáte Lšteň aneb Lštení, kde zemřel dr. Eduard Grégr? Malá, tichá dědinka na břehu Sázavy. V posledním jednopatrovém domku došel odpočinku náš Eduard. Na návrší nad domkem jest staroslo- vanské Hradisko s památným kostelikem sv. Klimenta, jehož dějiny zesnulý tak rád každému vyprávěl. Vkročite-li dovnitř domku, překvapí vás jednoduché zařízení a starý selský nábytek. Neprozradím tajemství, když sdělím, že i no- vější nábytek sdělán byl dle starých vzorůa zesnulý vlastnoručně vyzdobil jej slovanskými ornamenty. Byla to vedle rybaření jeho jediná zábava a jediné zotavení. Na polici vedle talířů jest řada knih, které prozrazují, že až do posledních dnů věnoval se zesnulý přírodním vědám. Do- vedl vždy poučiti a vysvětliti každý zjev z říše přírody a to slovy jasnými a ochotnými.

Veškeré občanstvo Inulo láskou ke starému pánovi, který dovedl plnou měrou získati si je- jich oddanost. Neměl nepřítele. Dnes s bolem loučí se občanstvo staroslavného podhradí Lštení se svým nejstarším občanem. Na břehu Vltavy v Libšieích dokonal život svůj jeho mladší bratr dr. Julius Grégr a na břehu Sázavy dokončil v těchto dnech vezdejší pouť dr. Eduard Grégr. Zvláštní shoda okol- ností. V myslivně novodvorské u Písku, neda- leko zlatonosné Otavy, ztrávili oba svá mladá leta. Odtud ta jejich láska k přírodě a skálo- pevné zdraví. — — — V pondělí velikonoční po všech stanicíeh dráhy císaře Františka Josefa od Čerčan až do Prahy působila zpráva o úmrtí dra. Ed. Grégra dojmem v pravdě zdrcujícím. Nám pražským, výletníkům z Posázaví, bylo známo, že dr.

Ed. Grégr na svátky velikonoční odebral se na zotavenou do milého mu Lštění a že neblahý útok na jeho neporušenou pověst ztrpčoval mu život. Mezi posledními jeho slovy byl výrok: »Němci, proti kterým jsem tak urputně bojoval, mně nikdy osobně tolik neubližili jako příslušníci české strany.« Od vzrušující scény na zem- ském sněmu necitil se volným a trpce stěžoval si v přátelském kroužku na jednání kolegy- poslance, který snížil se k bídně pomluvě. Jest to tragedie osudu. Jeho mladší bratr dr. Juliue Grégr v posledních letech svého života rovněž po mocném rozrušení stižen byl chorobou, která sklátila jej do hrobu. V sobotu a v neděli velikonoční procháze se dr. Eduard Grégr a hovořil s občany o na- stávajících volbách do rady říšské. Chtěl osobně účastniti se schůze důvěrníků okresu benešov ského, říčanského a jílovského, která konatis měla v ponděli velikonoční v restauraci u ná- draži v Čerčanech. Jelikož pociťoval nevolnost omluvil se, nikdo netušil o 1 hod. odpol., kdy ukončena byla voličská schůze, že sečteny jsou okamžiky dra. Eduarda Grégra.

Se zamýšlené návštěvy stařičkého Eduarda sešlo a dr. Herold, který účastnil se schůze v Čerčanech, odjel přimo vlakem do Prahy. Hodinu po ukončení schůze nepatřil již milený Eduard mezi živoucí. Jako lékař zdá se, že tužil brzký svůj konec. Hleděl však vše utajiti, aby neznepokojil svou rodinu a zejmena syna Břetislava, který trávil velikonoční svátky se svou rodinou u dě- dečka. V posledních dnech bál se dr. Eduard Grégn samoty, chtěl, by stále někdo u něho dlel. Teprve v pondělí dopoledne poslal do Pyšel pro svého dlouholetého lékaře a když po 11. hod. dopol byla konsultace odbyta, odmitl s úsměvem utě- šující poznámky a odebral se do svého pokoje, kdež chtěl ulehnouti na pohovku. Teprve po dlouhé domluvě ulehl do postele a stěžoval si, že nemůže si oddechnouti, jakož i na bolestiu ro srdce, Obtíže s dýcháním vzrůstaly a po dvojím prudkém vydechnutí sklonil hlavu stranou. Čelo zbarveno fialově a po chvíli teprve nabylo pů- vodní barvy. V domnění, že jde o mdlobu, které se obával, užito všech prostředků, ale na- darmo. Duše zesnulého odebrala se již do hvězdného nekonečna. Výraz tváře zesnulého se nezměnil. Jevi posud ony známé tahy nezdolně síly a energie. kterou nezměníla ani všemocná smrt.

Posledním pohledem loučíme se s tělesnou schránkou zesnulého a snažíme se, aby nesma zatelným písmem vyryta byla do naší pamět milá jeho tvář. Z poslední vůle dra. Eduarda Grégra. V poslední vůli své, dané dne 17. listopadu 1905, ustanovil dr. Eduard Grégr výslovně: »Jest mým přáním, abych pohřben byl co možná nejjed- nodušším způsobem na venkovském hřbitově u kostelíčka hradišťského nad Lštěním, abych i po smrti ležel mezi tím dobrým Iidem selským, jejž jsem za živa tak miloval.« V poslední vůli této odkázal svůj podíl na knihtiskárně synu svému Zdislavu, dosavadnímu společníku firmy a vykonavatelem poslední vůle své jmenoval p. dra. Josefa Scheinera, v jehož ruce též poslední svoji váli byl uložil. Projevy soustrasti- Z Vídně, 2. dubna. (Zvl. telegr. »Nár. L.«) Hluboce truchlím jakožto Čech nad skonem ve- likého rodáka Eduarda Grégra, jenž vlasť národ nade vše miloval, obětovav zájmům jejich práci celého života. Jakožto přítel roním slzu, tiskna schladlou ruku soudruha nad jiné dra- hého. Dr. Fořt. Panu doktoru Václavu Škardovi v Praze. Za příčinou těžké ztráty, kterou vaše stran úmrtím poslance dra. Ed. Grégra utrpěla, račtež. prosím, přijmouti ujištění mě nejvřelejší účasti. Místodržitel hrabě Coudenhove. Z Prahy. Hluboko zarmoucen smrtí slavnéh bojovníka za rodnou iden, za práva, česť i slávu rodného národa i všeho Slovanstva, kmetného bla satele dobra, pravdy a spravedlivosti, nadšeného do poslední minuty života city, víry, lásky a naděje v vše vznešené a šlechetné i rodně, prosím, abyste přijali výrazy upřímné soustrasti nad těžkou, jedva nahraditelnou ztrátou českého národa. Věčnaja pamjat rabu Božiju Edvardu ! Nikolaj Nikolajevič Ryž kov, představený ruského pravoslavného chrámu v Praze.

Osobně projevili soustrasť v naší redakei depu tace Národní rady posl. dr. Karel Baxa, mn speklor A. K. Nový, pp. bratři Solcové z Telče Kutné Hory. Z Pešti. Paní Grégrové v Praze. Vyslovuji nej hlubší soustrast nad úmrtím chotě. Reis. Z Vídně. Rodině dra. Eduarda Grěgra v Praze Přijměte všichni projev nejhlubší mojí soustrasti Josef Penížek. Z Praby. MUDr. Jan Dvořák, ředitel král zem. porodnice a nalezince, c. k. vrchní zdravotní rada, dovoluje si celé velevážené rodině zvěčnělého mého přítele, jehož náhlý skon mne velice bolestně dojal, vysloviti upřímnou, hlubokou soustrast nad těžkou, nenahraditelnou ztrátou. Forman, sekretář »Slov. klubu«, projevuje upřímnou soustrast nad úmrtím p. dra. Ed. Grégra. Nenadálá zpráva o úmrtí slovutného dra. Ed Grégra v srdci mě zabolela. Připojuji k tisícům svoji nejupřímnější soustrast Rudolí Keclík. Nad ztrátou muže tak znamenitého, o svůj národ tak zasloužilého vyslovuji Vám i celé straní naší svou upřimnou a hlubokou soustrast. Ferd- Mella n. Upřímnou soustrast projevuje Marie Peři nová. Z Králové Městce. Rozrušen velice náhlou smrlí svého milého a vzácného přitele, neohroženého vla stence a vzorně čestného muže dra. Ed Grégra projevují Vám i ctěné a vážené rodine jeho upřímnou a srdečnou soustrast. Jos. Němee hotelier.

Panu Zdislavu Grégrovi zaslány tyto projevy: Velectěný panel Neočekávaná smrt Vašeho pana otce — starého dobrého mého přítele už z mladých let — nesmírně mne dojímá. A neméně bolestná, ano přímo zahaubující pro nás všechny příčina jeji Račte laskavě velectěné paní matce tlumočiti moje mé choti nejupřímnější výrazy soustrasti a zármutku a tytéž přijměte i Sam. Zůstávám v starém přátelstv k Vaší rodině i k Vám oddaný i zarmoucený Dr.J Čelakovský.

Nad úmrtím nezapomenutelného, o národ náš nejvýš zástoužilého, a srdcím nás všech tak blízkého a drahého Vašeho pana otce, pana MUDra. Eduarda Grégra, vyslovuje městská rada ve Vršovicích svo upřímnou soustrast. Čest nehynoucí budiž Jeho jasné pamálce. Starosta: Bedřich Herold. V zastoupení jihočeských menšin a Ná rodní jednoty pošumavské vyslovujeme Vám i ct. Vaší rodině projev svého vřelého úca stenství a hluboké soustrasti nad ztrátou, kterou s Vám utrpěl všechen český lid úmrtím vzácného Vašeho otce, pana MUDra. Ed. Grégra. Jeho duchaplnost, vřelé jeho národní cítění a vroucí přesvědčení o dů- ležitosti českých menšin zjednaly mu zaslouženou úctu v řadách menšinových pracovníků a vzácné dary jeho ducha a výmluvnosti povznášely jej vysoko nad všednost, vzbuzujíce v jedněch nadšení a oběta- vost, v drubých pak respekt, jaký vynutiti si doved slla přesvědčení, pramenící z lásky a vážnosti k če- skému lidu. Litujeme s Vámi upřímně ztráty muže tak vzácných etností a duševních předností a zacho váme jemu trvalou a vděčnou paměť! V dokonalé úctě: Ústřední výbor Národní jednoty pošumavské: dr. Fr. Scheichl, starosta, dr. Svo- boda, jednatel. Vysoce ctěný pane! Dovolujeme si prositi Vás, abyste ráčil sám přijmouti a se všemi členy vysoce vážené své rodiny sděliti projev naší nejoddanější sou- strasti nad úmrtím slovutného Vašeho otce, pana dra.

Ednarda Grégra, v němž oderván byl od vlastenecké půdy české muž ryzího charakteru a vynikajícího na- dání, jež zabezpečily mu trvalou čestnou a vděčnou paměť v dějinách našeho veřejného života. Nové ob- chodní greminm král. hlavního města Prahy. Starosta Em. Placek. Sekretář dr. Hoffer. Velectěný pane! Račte přijati výraz mé hluboké soustrasti nad holestnou ztrátou, kterou jste nejenom Vy, ale celý národ český úmrtím šlechetného pana olce utrpěl. S výrazem úcty Ednard Hausenblas, ře- ditel knihtiskárny »Národních Listů« v Praze. Račte přijmouti výraz upřímné soustrasti. Adv dr. Gustav Konrad. Marie Čelakovská dovoluje si vysloviti hluboce cítěnou soustrast nad úmrtím veleváženého pana otce. Čest budiž jeho památcel Přebolestně dojala mne nenadálá zpráva o úmrtí Vašeho ctěného otce, mého milého přítele. Přijměte moji upřímnou soustrast. Jméno dra. Eduarda Grégra ověnčeno zásluhami neskonalými bude žíti věčné. Josef Sokol. Hluboce jsem rozrušen truchlivou zprávou úmrti nezapomenutelného Vašeho otce. Lnul jsem k němu velikou úctou a styky moje s ním náležejí k mým nejdražším vzpomínkám. Sd' lím plně Vas bol. Karel Slanislav Sokol.

Jako orel vždy vznášel se otec Tvůj nad všed ností lidskou: proto se slzou v oku želím ztráty tak ryze demokratického českého bojovníka i tisknu hluboké soustrasti ruku Tvoji. Doktor Miroslav Stra- necký. Ždrcující zpráva o úmrtí veleváženého pana otce Vašeho, slovutného a velezasloužilého pana dra. Ed. Gtégra, která ve včerejších večerních hodinách Prahou se rozlétla, dolehnuvši k sluchu měmu, do jala mne upřímným bolem nad ztrátou muže tal velezasloužilého a vynikajícího. Dovolte, abych nad touto nenahraditelnou ztrátou, kterou nejen V nýbrž i celý národ český těžce postižen jest, vyslovi Vám svoji nejhlubší soustrast. Vážený zesnulý s nímž jsem měl čest dlouhá léta býti v obehodním spojení, zachová jako v každém i ve mně čestnou památku svého ryzího charakteru a vzácných o ob ních vlastností. Prose, abyste přijal ujištění mě do- konalé úcty, trvám oddaný Hynek Fuchs. Vysoce ctěný příteli! Jménem všech členů naší redakce i jménem svým vyslovuji Vám, vysoce ctěný příteli, i celé vážené Vaší rodině hlubokou soustrasi nad nenahraditelnou ztrátou, která Vás stihla únirtím nezapomenutelného Vašeho pana olce. Národu na- šemu zůstane jako vynikající, pilný a nad jiné obě- tavý pracovník nezapomenutelným a dojista i nena- hraditelným. V upřímně a vřelě účasti tiskne Ván ruku cele oddaný J. Mařík.

Vaše Blahorodí! Pod zdrcujícím dojmem ohromu- jící zprávy o úmrtí slovutného Vašeho pana otc dra. Eduarda Grégr, předního a nezištného bojov- níka za práva národa českého, račte přijati, velevá- žený pane, hluboký projev soustrusti našeho sdružení kteréž častěji v bližší styk se zesnulým přicházel a jehož vzácným příznivcem byl, nad těžkou ztrátou kterouž nejen vážená rodina Vaše, ale i celý náro český způsobem tak nenadálým byl utrpěl. Čtčchou budiž Vám, velevážený pane, světlá památka na ze- snulého, kteráž po věky bude v celém národě českén jemu vděčně uchována. S výrazem dokonalé úcly za výbor Spolku faktorů knihtiskáren a písmelijer pražských Ed. Hausenblas, t. č. předseda, Eval Martin, t. č. jednatel. Velectěný pane! Truchlim s Vámi nad ztrátou nejlepšího, nejvěrnějšího a nejpoctivějšího bojovník za práva našeho národa. V úctě plné Karel Procházka redaktor a nakladatel, Král. Vinohrady Dovolte, abych při bolestné ztrátě, jež Vás úmrtím vysoce ctěného Vašeho pana otce stihla, projevil Ván upřímně cítěnou svoji účad. Vám zcela oddaný Vojt Preissig. Z Brna. Bolestně překvapen zprávou o úmrt Vašeho veleváženého otce cítím s Vámi hlubokou a upřimnou soustrast. Doma schintzky.

Velevážený pane starosto! Račie přijati n náhlým úmrtím Vašeho nezapomenutelného pana olce a šlechetného, neochvějného bojovníka a vůdce ná- roda našeho upřímně procítěnou, hlubokou soustrast. Nechť světlá jeho památka zůstane navždy zářícím vzorem všem, kdož povoláni budou k řízení csudů našeho národa. Váš vřele oddaný Jan Rosický, redak- tor úřadních „Pražských Novin“, tajemník gremi knihtiskařů a písmolijců v Praze. Bedřich Tuček, knihkupec a nakladatel v Praze projevuje upřímnou soustrast nad úmrtím pana olce- Z Prahy. Prijměte, prosím, mou nejhlubší sou strast nad úmrtím Vašebo slovutného pana otce, jehoz památce náleží úcta nejvděčnější. Dr. Tomáš Černý. Z Nuslí. V neštěstí, které Vás stihlo, račte míl útěchu, že duch Vašeho zemřelého žiti bude na věky V. Štěpánek ml. Z Nuslí. Nad rakví pravého tribuna lidu českého truchlí s Vámi Josef Friedländer. Z Vídně. Přijmětež, Vaše blahorodí, za příčinou přebolestné ztráty, kterou jsto se členy Vaší rodiny úmrtím Vašeho veleváženého pana otce utrpěli, projev mé nejupřímnější a nejvřelejší soustrasti. Ministerský předseda svob. pán Beck. Vaše Blahorodí! Vysoce vážený pane řediteli Svůj uctivý pozdrav předesílaje, prosím, byste ráčii přijati můj upřímný projev soustrasti nad neočeká vanou, hroznou ztrátou vzácného a šlechelného pan otce. Světlou památku Jeho ctí a zachová v hluboké úctě oddaný Franěk Páris. Výroční valné shromáždění našeho odboru, ko- nané dne 1. t. m. večer hluboce pohnuto zprávor náhlém skonu vzácného Vašeho otce, p. MUDra. E

Grěgra, vyslovilo Vám i ct. rodině Vaší projev svého přátelského účastenství a vřelé soustrasti. Vykonáva- jíce toto usnesení, prosíme, abyste přijal je jako důka plně zasloužené a neomezené úcty, kterou vzdáváme světlé památce muže, o vlast a národ svůj vysoce zasloužilého. V dokonalé úctě za místní odbor Nár jednoty pošumavské na král. Vyšehradě. Tom. Holub předseda, F. Jamník, jednatel. Osobně projevili soustrast za výkonn výbor národní strany svobodomyslné dr. Škarda dr. Jos. Scheiner.

Z Velvar, 2. dubna. Nad úmrtím statečného bo- jovníka a nezištného dra. Grégra přijměte nejupřím- nější soustrast. — Jan Pešout, dr. Hlaváč, Jos Holubovský, Jindřich Heller, Vojiěch Sta- nislav. Z Cerhovice, 2. dubna. Hlubokou soustrast vyslo vuje Ackermann. Z Benešova, 2. dubna. V bolestném pohnutí ze lím s Vámi ztráty velikého a zdárného pracovníka národního. Ředitel Jan Maloušek. Z Benešova, 2. dubna. Nanejvýše vzrušení ohro mující zvěstí, že přestalo bíti šlechetné srdce našeho národního velikána, jejž jsme nedávno s takou láskou oslavovali, vyslovujeme nejhlubší soustrast nad sko- nem nadšeného vlastence, jehož světlý zjev bude zářiti nám jako maják v dobrých i zlých dobách bu- doucích. Za okresní výhor Karel Loula okresní starosta. Z Hlubočep, 2. dubna. Učitelská jednola Bude Podbělohorská hluboce želí ztráty velikého po litika dra. Ed. Grégra. Ze Strážnice, 2. dubna. Želíme nenahraditeln ztráty velikého Eduarda. Věčná i vděčná bude pa- měť Jeho v celém národě. Z moravského Slovácka dr. Jaroslav Koutecký, starosta Besedy a Sokola Z Nymburka, 2. dubna. Nad ztrátou velikého Čecha a vlastence, milovaného vůdce našeho dra Eduarda Grégra truchlí s Vámi redakce „O bčan ských Listů“ Z Planan, 2. dubna. Obyvatelstvo naše truchl nad ztrátou neohroženého bojovníka. Dr. Černý starosta. Z Prahy, 2. dubna. Bolestně dojati truchlivou zprávou Vaší o úmrtí slavného obhájce práv a svo- body národa, našeho dra. Ed. Grégra, vyslovujeme truchlícím pozůstalým nejupřímnější soustrast. Ob- čanský klub v Holešovicích-Bubnech Z Vršovic, 2. dubna. Skláním se hluboce před jasnou památkou zvěčnělého pana dra. Eduarda Gr- gra a prosím, byste přijati ráčili projev upřímné sou- strasti. Ant. Materka, městský kontrolor.

Z Husince. 2. dubna. Krutě dotkl se nás opět osud. Truchlíme nad skonem šlechelného bojovník za práva milé naš. vlasti. Památce Jeho bude čest a sláva zachována na věky. Městská radav Husinci. Z Plzně, 2.dubna. Nejhlubší soustrast vyslovujo redakce „Plzeňských Li stů“ Z Vídně, 2. dubna. Nad úmrtím nestora českýcl politiků, velezasloužilého dra. Eduarda Grégra, vyslo vujeme vám neličenou soustrast. Redakce „Víden ského Denníku“ Z Badenu, 2. dubna, Slza utřena. Poslední po- zdrav od Hanáků dolno-rakouských. Jan Žákov ský. Ze Slaného 2. dubna. Truchlíme nad náblým skonem dra. Grégra, statečného bojovníka za práva národa a svého bývalého poslance. Politický spolek pro okres slánský. Česko-slovanská obchodnická beseda želí hlu- boce nenahraditelně ztráty vynikajícího vlastence svého čestného člena a protektora svého prvního sjezdu, dra. Eduarda Grégra. Na znamení smutku vztyčen byl na besedním domě černý prapor a člen- stvo se vyzývá k nejhojnější účasti při pohřbu. Z Nového obchodního gremia kr. hl. města Prahy. Slovutnému panu Prokopu Grégrovi, řediteli „Ná- rodních Listů“ v Praze. Prosíme, abyste ráčil přijmouti projev naší nejhlubší soustrasti nad úmrtím slovutného Vašeho strýce, pana dra. Eduarda Grégra. u něhož vždy vážili jsme si jeho vynikající činnosti v našem životě veřejném, spojované s řídkým roz- hledem a jemuž jako spolubudovateli českého samo- statného života politického vždy budema povinní čestnou pamětí. Nové obchodní gremium v Praze Em. Placek, starosta. Dr. Hofier, sekretář.

Hlasy časopisů. Z Vídně, 2. dubna. Všechny listy věnuj dru. Eduardu Grégrovi obšírné posmrtné vzpomínky, ve kterých konstatují jednomyslně jeho pevnost a rozhodnost smýšlení jak po stránce národní, tak po stránce svobodomyslné Klademe tu některé hlasy: »Fremdenblatt« pravl: »Jeden ze zakladatelů národní strany svobodomyslné ode šel. Dlouho již nepromluvil ve sněmovně posla necké, ale vliv jeho ve straně se neumenšil V letech dřívějších skvělé jeho nadání řečnick a jeho talent agitační přinesly mu veliké úspě chy. Největší, když podařilo se mu potlačii Staročechy a povznésti stranu vlastní ke straně v Čechách panujícl.« Velmi srdečně pronáši se o nebožtikov »Nenes Wiener Tagblat t«, který píše Dvě neděle po slavnosti 80. narozenin, která přinesla mu bohaté důkazy úcty jeho krajanů. jeho přátel ze strany, jeho národních spolubo- jovnlků, ale také projevy respektu, který mu prokazován byl ve všech táborech politických i národních, zemřel dr. Eduard Grégr, ná- rodní horlivec, ale vždy nejtem peramentnějsí

representant svobodomyslnosti v českém klubu, jedna ze silných nadějí, že pokroková myšlenk sjednotiti může také národní odpůrce ke spo- lečné osvětové a politické práci. Dru. Eduardu Grégrovi náleží soch ve sloupoví parlamentním a nad sochu nechat napíší se slova, která promluvil 20. březn r. 1889 v rakouské sněmovně poslanecké o svobodné škole. Velký rhetor, vroucí politik, muž charakteru, přítel lidu, Čech duší, který však nepopíral velkou souvislost mezinárodni politiky a světové kultury v ohledech národních. Proto měnily se opět jeho názory o českém státním právu, nikdy však nedoznaly nejmenšího oslabení jeho názory, že lid musí smýšleti také. svobodomyslně. Vždyeky byl, také když dosáhl vysokého věku již, ochoten ke skoku, by od- razil útoky na své přesvědčení. Vysokým tenorem vrhal své attaky do zasedací slně poslanecké sněmovny, anebo pod širým nebem do srdci svých posluchačů, které nadehl a strhl. Ovládal češtinu stejně jako němčinu a náležel k řeční- kům, kteři dovedou znamenitě hráti na duši lidové jako na známém nástroji, toto mistrovství však vždycky dal do služeb ryzího pře- svědčení.« »Arbeiter Ztg.« pronáší se takto: »Starý Grégr, nestor národní strany svobodo- myslné, zemřel včera náhle, raněn byv mrtvicí.

Jeho smrt jest těžkou ztrátou pro stranu, jak- koli Grégr dlouho již nebyl vůdcem a v po- sledních letech vždy více posunován byl do řan veteránů. Ale jméno Grégrovo má populárn lesk a také odpůrci musili uznati, že v tomto muži jest velká síla, že jeho politický tempera- ment byl ryzím a mohutným. Grégr byl ob- čanským demokratem téhož rázu jako asi mezi Němei dr. Kronaw etter. Výpravu proti Staročechům prodělal a spolu rozhodl v první řadě. Kde bylo třeba zasaditi se o politickou svobodu, tam postavil se jako celý muž a jeho přirozený cit profomil dokonee dusný kruh státoprávních a feudálních vellei, jimiž Mladočeši vedou svoje oprávněné a ne- oprávněné boje. Byl znamenitým, účinným řeč- níkem, který v pariamentě dovedl stejně půso- biti jako na schůzích lidu a nebude mu zapo- menuto, že v letech minulých vedle Perners- torffera a Kronawettra hájil dělnictvo proti útisku a padoušství policie, jako jeho útok, prohřátý pravou vášní na kazitele školy, Lie ch- tensteina, žíli bude v paměti dále. Byl nejsilnéjším representantem dávno mi- nulé éry, ve které Mladočechové byli ještě mladými. Byl sice šověnem až do šílenství, ale přece bezohledně demokratickým v celém jejich nazírání a jejich taktice. Do nové doby nehodi se již tak. Kus staré doby zanikl s ním« Všeněmecký »Doutsches Tagblatt- uveřejňuje tento soud: »Z politického živola odstoupil dr. Eduard Grégr, avšak jeho jméno také nyní ještě jest velmi dobře známo jak u přátel tak u nepřátel.

Právem považovali Mladočeši Grégra svým nejnadanějším řečníkem a největší výtka, kterou lze jim snad činiti, jest snad ta, že oni, kteří původně vytáhli do pole s tak velkou horlivost proti zpátečniekým a feudálním choutkám staro- českým, pozdějšími náklonnostmi klerikálními popudili dra. Ed. Grěgra, jehož liberálním smý- šlením viklati nesměl nikdo a zatlačili jej ne- zřidka do oposíce. Přes to, že vedl bezohledný boj proli všemu, co jest německé a přes to, ž choval fantastickě státoprávní ideály, bude dr. Eduard Grégr vždycky uznáván jako politik svému přesvědčení poctivé věrný. »Neues Wiener Journa!« shrnuje svoji úvahu v talo slova: »Jeden parlamentník heroické doby české, dr. Eduard Grégr, včera zemřel. S drem. Grégrem, který ve spojení se svým bratrem drem. Juliem Grégrem mladočeskou stranu, druhdy nepatrnou, povznesl v čelo národního hnutí, mizí charakteristick postava naší vniterní politiky, avšak v dějinách této politiky bude zachována. Jeho strana to byla, která vyrovnání, česko- německé rozbila, avšak nesmí býti zapomenuto, že Eduard Grégr byl povaha v pravdě demo- kratická, která potírala reakci v každé způsobě. Ke konci své parlamentní činnosti osvědčil dr. Eduard Grégr opětně smýšlení své demokrati- cké, když bylo třeba uhájiti v poslanecké sně- movně všeobecné a rovné právo hlasovaci, tu stařičký poslanec objevil se ve sněmovně po- slanecké, aby položil své votum pro toto vo- lební právo, pro které před lety již byl bo- joval.«

FEUILLETON. Vzpomínka na dra. Eduarda Grégra. Ještě na počátku let šedesátých měl Smi- chov nátěr a správu německou. Ve všech čet- ných továrnách byli majitelé, úřadnictvo a do- zorci vesměs Němci. Tak bylo v textilních v Buquvice, u Příbrama, v Richtrových závo- dech, sirkárně, u Kinzelbergra, porculánu, v ake. parním mlýně atd. Když se šlo ráno, v po- ledne a večer do závodů, bylo slyšeti jen hovo německý, jako by to bylo v Saské Kamenici I ten universitní profesor botaniky, Kosteletzki, velký, hubený Němec, málokdy oholený, Smí- chov germanisoval. Bylo v botanické zahradě od nápisu u vchodu až k poslední vignetce vše ně mecké. Representace a správa města byla také v ru kou Němců. Na sněmu zemském zastupoval Smíchov továrník Richtr, městským tajemníken byl Böhm, prvním radním Hrach (kominík). soudcem Firbas, farářem Raab, lékaři dři. Sper- ling a Kling (obecní), policejní komisař Ploch a jeho pravá ruka detektiv Köhler, samií ryzí Němci, kteří češtinu lámali, až bůh chrání, ba někteří ani česky vůbec neuměli. Rozhodujícími osobnostmi byli obecní tajemník Böhm, který řídil vnitřní záležitosti a policejní komisar Ploch, který byl neobmezeným pánem u věcech státních a jeho výkonný orgán Köhler. Živnost nictvo a dělnictvo bylo ovšem vesměs české. První, nezámožné, živilo se řemeslem, zelinář stvím, kravařstvím; dělnictvo pracovalo v továr nách. Poměry v tehdejší době, kdy vše dusilo s pod tlakem absolutismu a germanisace, byly vel- mi žalostné. Některé ukázky. Bydleli jsme na hlavni ulici v I. patře. Jednou v létě hráli jsme s bra- tranci na housle „Kde domov můj?“, Hej Slo- vané!“ a „Šušelka nám píše“.

Za malou chvíli, co jsme tak dělali slovan- skou muziku, přiběhl jako krocan rozčepýřený detektiv Köhler a hrozným hlasem rozkazoval, že p. komisař poroučí, aby se okamžitě okna za vřela a hra těchto revolučních písní přestala sice že by se musilo přísně zakročiti. Báli se tehdáž privilegovaní strážcové Ra- kouska, že by je mohl Havlíčkův posměšný po- pěvek shroutiti... Policie byla všemocnou. Mez inteligencí provozvala své řemeslo detektivy v ostatních vrstvách obyvatelstva strážníky. Tak nejnenávistnějšími osobami u vzdělanců byl tajní, u prostého lidu policajti. Ale lid uměl se v těch dobách s „okřížený- mi“ (nosili bílé řemení křížem přes prsa) jinak vypořádati. Smíchovští řezníci a vltavští plavci naházeli jednou celou policejní hlídku v hostinci „u Karasů“ do studně... My studenti vytkli jsme si pak za úkol, seznat a zjistit všechny policejní detektivy. Valná většina nás chodila do škol kolem policejního ředitelstvi, které bylo v nárožním domě třídy Ferdinandovy a ulice Mikulandské, a tu naskytala se nám denně čtyři- krát příležitost pozorovat, kdo do „tichého“ do- mu vchází a vychází. Mimo to dával nám sám policejní ředitel Päumann svou „chytrostí“ pří- ležitost, abychom jeho vybrané lidí poznali. P známém konfliktu studenstva s policií v před- večer pouti svatojanské na Františkově nábřeží. vypověděl a internoval mnoho studujících do jich domovských obcí. Dotyčné delikventy dal voditi na předměstská komisařství Karlínaa Smíchova tajnými, aby dále byli posláni domů. Studenty jsme znali, a jich průvodčí doplnili pak náš seznam „hledaných“. Při tom udály se zajímavé seény; jednu z nich uvedeme. S takovým průvodem setkal se na Smíchově „v Lesíčku“ dr. Majer, profeso čes. vyš. reálky, muž přímý, kter, vždy a všude

podroboval tehdejší „blahodárná“ vládní opa tření bezohledné, zdrcující kritice. Vída svého bývalého žáka kráčeti nucenou maršrutou, za- stavil se a dal se s ním do řeči. Obecenstvo upo- zorněno tímto výstupem, počalo se hromadit kolem. Detektiv byl jako na trní. Porozprávěv s „postrkovaným“ a zademonstrovav si tak, po- dal prof. dr. Majer studentovi ruku a přál mu šťastnou cestu do Berouna, konanou na aerárn útraty . . Však také pražské a vídeňské vládní kruhy měly za to prof. Majera na mušce. Ač měl nej- větších zásluh o průmyslovou školu pražskou nebyl při jejím sestátnění jmenován ředitelem nýbrž byl poslán do Plzně na ústav — něme- cký, kde brzy na to zemřel. Byl stejně odměněr jako Amerling, Škoda, Wenzig, Zap, Tieftrunk Bílek a mn. j. Než vraťme se k věcem smíchovským. Když učitel Zikmund (jejž J. Arbes vylíčil v „Ethiop ské lilii“) musil se z polosbořené školy na Ja- kubském náměstí se žactvem vystěhovati, a obee byla nucena pro českou mláde ž' postavit novou školu v Přívozní ulici, tu dali na ni velký nápis a uvnitř mramorovou pamětní desku, obe úplně jen němocké. Tak zevnějšek Smíchova udržován uměle jako německý. Však české spodní proudy začaly tyto ně- mecké kry vymilat, až konečně je rozlámalya odplavily. První podnět k oživení českého ruchu veřej ného dala divadelní představení, jež ke konei let padesátých pořádal Prokop se svou společ- ností v sále „u Eggenberků“. Hráli pí. Ryšová Prokop, Čížek atd. Další pramen duševního života byla veřejná obecní knihovna, která obsahovala celou českou literaturu, a z níž jsme dvakrát týdně bezplatně půjčovali občanstvu knihy. Také výborná ochot nická představení u „Anděla“, kde začaly svou divadelní dráhu mnohé pozdější přední síly zem

ského divadla, jako Čermáková, Grund atd., de- klamatorní a pěvecké besedy, pořádané v témž sále po příkladě Barákových v Konviktě, přispěly nemálo k vývoji českého života na Smíchově. K jeho pak hospodářskému základu, upevnění povznesení působila nejvíce Občanská záložna, zřízená hned na počátku let šedesátých k pod- nětu Fr. Šimáčka dvěma řemeslníky Sládkem a Šebkem. Pak k tomu ještě přistoupilo založení zpěváckého spolku „Lukese“ a Občanské bo- Tak stály proti sobě na Smíchově dva ne- přátelské tábory: továrnictvo, se svým četným pomocným, podřízeným personálem, k čemuž přibylo ještě úřadnictvo západní dráhy — vše německé, a na druhé straně české živnostnictv a dělnictvo. Byly vypsány na zemský sněm nové volby Česká strana vzrostlá, sesílena, zorganisováno postavila poprvé svého kandidáta, velkoobchod- níka Al. Olivu a — vyhrála. Z toho ovšem velký jásot po městě, a vítězství oslaveno v Ob- čanské besedě, která měla místnosti „u Pře- mysla“. Shromáždila se zde přečetná česká spo- lečnost, a když zpěv. spol. „Lukes“ zapěl ně- kolik příležitostných sborů, tu najednou ze spo- lečnosti klidného, vážného, nově zvoleného po slance Olivy vyšvihl se křepkým krokem na sto- lici malý muž se skřipcem a osloviv přítomné slovem „Přátelé“, počal svou řeč na oslavu če- ského vítězství na Smíchově, kdy město toto osvědčilo a prokázalo se býti českým přes svůj dosavade uměle vypěstěný nátěr německý. Již po prvních slovech posluchačstvo stichlo. Řečník plamennými slovy líčil poklesnutí a ponížení če- ského národa, jeho vzkřísení a vzrůst, aplikoval pak vše na poměry smíchovské a proudem své úchvatně řeči shromáždění tak elektrisoval, že Smíchov, ten probuzený a z mrtvých vstalý če- ský Smíchov takové řeči před tím neslyšel a kdo ví, zdali kdy uslyší. Po ukončení hromová salva

sedy. potlesku odměnila řečníka — — dra. Eduarda Grégru. Jest tomu přes 40 let, ale do dnes nevy- mizel a nikdy nevymizi mi z paměti dojem, kte- rý na mne řeč ta učinila. Slyšel jsem tu dra. Ed. Grégra poprvé. Šťastnou náhodou stalo se, že v okresích, kde bylo mé potomní působiště, byl zvolen poslancem. Pak ovšem býval jsem častým posluchačem jeho kandidátních řečí, podávání zpráv o činnosti parlamentní, jakož i výkladů o politické situnci a vždy byl jsem jeho řečnickým uměním une- sen. Měl jsem příležitost nojen poslouchat, alo také stenografovat řeči předních našich politiků drů. Riegra, Sladkovského, Kučery, profesora J. Krejčího, řed. Em. Tonnera, hrab. Jindřicha Clam-Martinice, s kterým jsem často ve veřej- ných korporacích polemisoval pro jeho konser- vativní a klerikální názory, ale tak temperament- ního řečníka, obratnéhc, bystrého, vystihujícíhe vždy okamžitě pravý moment situace, který do- vedl hned mluviti s patra ne hodinu, ale drě i více za stále napjaté pozornosti posluchačstva, jsem mezi nimi nenalezl. Bylo mi vždy potěše- ním jeho řeč stenografovati. Měl jsem při tom dvojí požitek: především slyšeti a vrhati na pa- pír to krásné předivo jeho skvělých myšlenek, vtipných řečnických obratů, a po druhé, když jsem ze svého stenogramu odčítal písaří řeč pro místní časopisy. Bylo rozkoší sledovati, jak ty jednotlivě praménky sbíral v širší, mocnějšl proud, aby jimi dovedl posluchače tam, kdeje chtěl míti, což se mu také vždy podařilo, nebot neutuchající salvy potlesku nadšeného poslu- chačstva byly po každé jeho řeči neomylným znamením a důkazem, že umi mluviti z duše lidu českého a pro lid ten. Dva byli bratři Grégrové: dr. Julius to uměl napsat a — dr. Eduard to uměl HI. Olšina. povědět.