ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8792a4d0-8f16-11dd-a254-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 65, person 44, work 1, org 4
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, ve středu 27. srpna 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 235.
4 article
aranní a večerni liaty předplácí se V Fraze v admainistranii a měste. na čevrt feta sk - s dvojí donáškou měsle ne dtvrt leta ike ve Billálkách os měsle. K moD Poštou- uaéste- na trítá: . . . k s dvojí zásilkou na měsie kei na čtvrt leta
Fraga
5 title
Dnešní číslo pro Prahu jest o P. s přílohou pro venkov o 10 stranách.
Praha
6 article Terstská aféra.
Terstská aféra. Ze všech úspěchů, jimiž se rakouská zahraniční politika pochlubila během po- slední krise, dojista nejpodezřelejší bylo sblížení Rakouska s Italií. Nikomu nešlo tak snadno na rozum, proč najednou má věřit v tak náhlý obrat poměrů mezi oběma státy, které dělí jak minulost, které nemo- hou zapomenout, tak budoucnost, kterou si každý z nich představuje docela jinak. Vzpomínky na rakouské panství v Lombar- dii a Benátkách jsou jistě v Římě a v Italií provázeny zcela různými pocity. Italové mají svoje nacionalisty a irredentu a Ra- kousko svoje rabiátní německé studenty kteří vytloukli italskou universitu a brání se proti tomu, aby Italové ve Vídni dostali novou, na hranicích oba státy stojí na vše připraveny proti sobě, a na horečném chva- tu, se kterým budují svoje loďstva, není patrno, že by pomýšlely na klidnou spo- lečnou vládu nad Adrií. Když vypukla bal- kánská válka, nezmizel přirozeně ani jeden z těchto znepokojivých momentů. Přes to stály vlády obou států několikráte proti sobě, a z toho si vídeňští oficiosové pospí- šili uzavírat, že nadešla nová doba rakou- sko-italských styků, které se nebudou už dále vyvíjet jinak, než srdečně a přátelsky Události samy ovšem neopravňovaly k tak růžovému optimismu. Oba státy dělaly vůči Balkánu sice politiku společ- nou, ale byla to politika čistě negativní. Vídeň považovala za svůj zájem, aby byla utvořena samostatná Albanie a Černá Hora nedostala Skader, a v Římě chtěli rovněž nový albanský stát a nepřáli Řecku Argy- rokastron a břeh ležící proti Korfu. Tyto negativní cíle byly opravdu společné.
Italos Adrie Arga Korf Rakousko Lombar Benátky Řím Vídeň Balkán Albánie Černá Hora Řecko
7 article
Kdyby se však bylo ukázalo, že na ně diplomacie nestačí, byly by věci hned vy- padaly jinak. Oba státy by se byly rozešly hned u prostředků, poněvadž Italie nechtě- la vůbec nic podniknouti proti Skadru, kdežto ve Vídni zas veřejně i tajně trnuli nad tím, že Italové obsadí Valonu, ovláda- jící úžinu Otrantskou. Hned při prostřed- cích by se tak byl ukázal spor o positivní cíle, které ovšem pro Italii nespočívají v ničem jiném než v tom, aby opravdu uchvá- tila jižní Albanii, usadila se tak na Balkáně a opanovala Valonu. Jak při tom pochodí Rakousko, o to starat se není ovšem už povinností Říma, nýbrž těch kruhů ve Víd- ni a v Pešti, které tu neblahou politiku kondomínia začaly. Několik článků v novinách, několik telegramů, několik vyznamenání a konečně návštěva generála Canevy ve Vídni jsou další dosavadní plody nové éry. Teprve tyto dny byly vztahy obou zemí podrobeny první zkoušce. Tentokráte nešlo ani o ně- jakou dalekosáhlou otázku zahraniční, ný- brž o pouhé opatření rakouské vlády, pro- vedené úplně v rámci platných a známých zákonů. Článek III. státních základních zákonů nedovoluje přijímati v Rakousku do veřejných služeb cizí příslušníky, kteří nenabyli zdejšího státního občanství. Usta- novení toto však až dosud naprosto ne- existovalo pro italskou městskou správu v Terstu, která zaměstnává už léta celou
Italos Valon Caneva Vídeň Albánie Balkán Rakousko Řím Pešť Terst
8 article
řadu italských občanů. Poněvadž upozor- ňování místodržitele nemělo výsledku, sáhl konečně k ráznému prostředku a vyzval správu města, aby dotyčné úřadníky buď do určité lhůty nebo až uplynou jejich smlou- vy, propustila. Místodržitelství terstské nejednalo ovšem jediné z toho důvodu, aby vyhovělo slovnému znění zákona. Ten dovoluje vládě činiti výjimky, a tyto výjimky se takév Terstu tak dlouho a takovou měrou dělaly, že se vlastně staly pravidlem. Pravidlu však byla na překážku ta nemilá okolnost, že dotyční italští příslušníci nezaměstná- vali se v Terstu jenom vykonáváním svých úřadů a neškodným trávením svých platů, nýbrž účastnili se velmi čile irredentistické propagandy. Nešťastná irredenta tedy, jak se touto cestou dovídáme, neustoupila je- ště s cesty novým stykům mezi Vídní a Ří- mem. Trvá naopak neztenčeně dále, ano, je tak živá, že nutí rakouské úřady k za- kročení ve chvíli, kdy to zajisté na Míčo- vém náměstí není ani trochu milé. Divné svědectví, které se ostře líší od toho, co by nám z Vídně o poměru k Italii jinak chtěli namluviti, divný doklad přátelských styků mezi oběma vládami, za nimíž prý veřejné mínění záhy bude následovati.
Míča Terst Vídeň Ří vý náměstí
9 article
Prozatím způsobilo toto veřejné míně- ní v Italii ohromný hluk, a ve Vídni odpo- věděli ustrašeným communiqué, jež možná není posledním krokem nazpět, který ra- kouská vláda v této věci dělá. Couvne-li docela, bude to ovšem udrobení nového kusu státní autority, jako byl Badenův pád a trpění anarchie německých soudců v Če- chách. Bude to však i opuštění zájmů Slo- vinců, kteří na veřejné úřady v Terstu mají nárok a dosahovali by jich z nedostatku italských uchazečů, kdyby právě je nepl- nili Italové z poloostrova. O zájmy Šlovinců se tu jedná, a proto je tak lehce vysvětli- telno, proč se vídeňské liberální noviny, které jinak živí odpor proti italské univer- sitě v Terstu, najednou tak ujímají terstské obecní správy. V negaci a rozvratu dove- dou býti Italové a Němci i ve vnitřní poli- tice za jedno. Proto Rakousko nemůže k positivnímu a k práci.
Badenův Italos Němec Vídeň St Terst Rakousko liberální novina
10 article Po uzavření míru.
Po uzavření míru. Dohoda Srbska a Černé Hory o hranicích. Z Bělehradu, 26. srpna. (K. k.) Po docílené dohodě mezi srbskou černohorskou vládou o po- hraniční otázce pracuje se v mini- sterstvu zahraničních záležitostí na de- finitivním stanovení hranic. Černá Hora dostane města Dakovicu, Plevlje a Peč. Otázka Drinopole. Z Bukureští, 26. srpna. Oficiosní „Rou- maine“ zasazuje se s rozhodností, aby Drino- pol vrácena byla Bulharsku. Píše: Drinopol je pro Turecko tak jako tak ztracena také v tom případě, jestlíže, jak se zdá, vyčerpané Bul- harsko bude Tureckem ohrožováno. Bulhar- sko má zajištěny v tomto ohledu oproti Ture- cku sympatie celé Evropy. Demíse Pašičova kabínetu? Z Bělehradu, 26. srpna. Dle sdělení „Stampy“ dlužno v brzku očekávat demisi kabinetu Pašičova. Úřadu syti jsou
Peč Roa Bulhar Pašičův Stamp Srbsko Bělehrad Dakovic Plevlje Drinopol Bukurešť Drina Bulharsko Turecko Evropa
11 article
však prý pouze Pašič, ministr vnitra Protič a ministr financi Paču. Důvody spočívají v diferenci s vojenskými kruhy. Zatím co vláda si přeje v nových krajinách zřídit liberální správu, žádá vojsko, aby tam byla zavedena přísná a spravedlivá vojenská správa. Demise podána bude nejspíše počátkem října. V poli- tických kruzích se očekává, že po odstoupeni Pašíčově bude ustaven kabinet, do kterého povoláni budou radikálové a pokrokáři. Z Bělehradu, 26. srpna. (K. k.) Zprávy ča. sopisů, že vypukla ministerská krise násled- kem toho, že ministerský předseda chce pro únavu odstoupiti, se rozhodně popíraj na směrodatném mistč. Výměna zajatců srbských a bulharských. Z Bělehradu, 26. srpna. (K. k.) V pátel dojde za vojenské kontroly v pohraniční sta- nici Sukovu k výměně válečných zajatců mezi Srbskem a Bulharskem. Uprchlíci z Thrakie do Řecka. Z Athén, 26. srpna. (K. k.) „Ag. d'Athé- nes“ sděluje: Celkový počet uprchlíků, při- byvších až dosud na řecké území z Thrakie, činí 129.000. Podmínka pro tureckou půjčku ve Francii. Z Petrohradu, 26. srpna. (K. k.) „Řeč“ oznamuje, že francouzská vláda sdě- lila vládě ruské, že pokud na ní jest. je ochotna zameziti tureckou půj- čku ve Francii až do úplného splnění všech bodů londýnské mírové smlouvy. Přímé vyjednávání Bulharska s Tureckem. Z Cařihradu, 26. srpna. (K. k.) Všechny časopisy soudí, že zahájeno bylo úřad- ní nebo poloúřadní přímé vyjed- návání mezi Tureckem a Bulhar- skem a mají za to, že jest to jediný prostředek, aby se rychle dospělo k dohodě.
Pašič Protič Pač Aga Athé Bulhar Bělehrad Srbsko Bulharsko Řecko Atény Thrakie Francie Petrohrad Turecko Cařihrad
12 article Pomník Karaďorďům.
Pomník Karaďorďům. Z Bělehradu, 26. srpna. (K. k.) Při neděl- ním slavnostním odhalení pomniku Karaďor- děvičů pronesl král Petr tuto řeč: Při slav- nostním odhalení pomníku měho děda necht moje prvá slova jsou díkem srbské armádě, jež z vlastních prostředků zřídila tento po- mník na znamení úcty k svému veliteli. Avšak Karaďorděv jest srbské armádě zavázán za věci ještě dalekosáhlejší. Srbská armáda zří- dila mu zvláštnější, cennější pomník ze své krve. Po stu letech táhla tam, kam chtě! táhnoutí on, na Kosovo, když měla lepší orga- nisaci a více válečného štěstí, než armáda Armáda dobyla opětně stará srbská úze- mí, sídla svých vládců. Jeho duše potěšena bude novým Srbskem a jeho hrdiny. Ať žije srbská armáda! Ku proslovu, jenž pronesen byl ke králi při pochodňovém průvodu, odpověděl král tě- mito slovy: „Dnešní den mne hluboce pohnul a velice mne potěšil. Pohnul mne hluboce protože jsem viděl, jak vřelé jsou Vaše pocity k měmu synu a následníku trůnu, jak upřím- nou Vaše vážnost k památce mého děda a ko- nečně, jak velké jsou Vaše sympatie k mému domu. Tento den mne potěšil, protože všemi svými projevy jste ukázali, jak vysoce ceníte naši drahou armádu a s jakou srdečností jste uvítali naše hrdinné bojovníky. Já a moji jsme hrdi na lásku mého hlavního města a věřte nám, že budeme ji opětovati. Kéž dá Bůh, aby láska mého národa zůstala vždy nejsilnější podporou trůnu. Přijměte, drazí Bělehraďané, z té duše můj dík“
Petr tento bůh Bělehrad Kosovo Srbsko
14 title
Politický přehled.
15 article Země české.
Země české. Včerejší předehra k dnešní konferencí Němců s br. Stürgkhem. „Žádný vládní oktroj“ — zdrželivá tak- tika německého „Nationalverbandu“, toť jsou bezprostřední dojmy, jež „Bohemia“ načerpala ze včerejšího „N. W. Abendblattu“, jehož pro- log k dnešním vídeňským událostem jsme rov- něž včera obšírně uveřejnili. „Boh.“ kvituje bez jakékoli výhrady zmíněné poučení s odů- vodněním, že citovaný vídeňský list přináší vlastně enunciaci vládní, pokud se týče sta- noviska vlády o oktroji, na nějž není u hr. Stürgkha ani pomyšlení a že co do stanoviska Nationalverbandu tlumočí mínění jeho vůdců, s nimiž udržuje obzvlášť dobré styky. Proto prý předpověď „N. W. Abendblattu“ o hodlá- ní Nationalverbandu, že neučiní žádných tak- tických usnesení pro podzimní své zasedání na dva měsíce napřed, ježto by to bylo při nejmenším nepochopitelno — nevzbu- dí mezi Němci v Čechách — jak dí večerní „Bohemia“ — žádných radostných očekávání. Již výroky předvčerejší posl. dra. Grosze (také u nás rekapitulované) zůstavily prý přání po rozhodnosti nesplněná a včerejší zpráva vídeňského večerníku, která jest prý zjevně k tomu určena, aby působila na účastníky dnešní konference, popřává počítati jenom na velmi omezené spolupůsobení „Natio- nal verbandu“. že už pouhým ohlášením, že německý Nationalverband neučiní žádných závazných usnesení o svém příštím postavení k vládě, stává se cena německého souručenství čistě akademickou a že setím postupu německých po- slanců z Čech již z předu ulamuje hrot, rozumí se samo sebou.
Němec Stürgkh N W Grosz Čechy Bohemia
16 article Rakousko-Uhersko. Rozlad v haličské oposící.
Rakousko-Uhersko. Rozlad v haličské oposící. Porady místodržitele Korytowského s pol- skými stranámi o volební opravě v Haliči ještě nezačaly, ale časopisy věnují otázce té hojnost úvah. Zvláště orgány bývalé oposice smluvené volební opravy zabývají se horlivě touto otázkou. Tyto dni otiskl prof. Glabiňskí v „Sl. pol.“ několik statí, v nichž dovozuje, že pro Poláky ve východní Haliči byl by nej- výhodnějším národni katastr, který by rozdělil obyvatelstvo přesně dle národnostía zabezpečil každé z nich zákonem stanovený počet mandátů. Ale minulý týden sešel se po- dolský klub centra a schválil zásady volební opravy, vypracované jeho vlastní komisí, kte- rá se vyslovila proti dělení voličů dle národ- nosti, tedy proti národnímu kata- stru a připouští jen poměrné volby ve venkovských okresech vůbec, v městech vět- šinou a také ve sněmě při volení různých sně- movních výborů a komisí. Tím se obě polské oposiční skupiny po- stavily příkře proti sobě. Prof. Glabiňsk mluví za národní demokraty, kteří tvoří nyní společný sněmovní klub s křesťanskými li- dovci, novou stranou, vzniklou působením pol- ského episkopátu na základě onoho pastýř- ského poslání, jež vlastně rozbilo smluvenou volební opravu a mělo za následek rozpuštění starého sněmu. Podolské centrum, s nimž jdou podolští autonomisté, našlo ve svém odporu proti smluvené volební opravě největší pod- poru v biskupech, kteří svým vetem opravu
Korytowský profesor Glabiňskí Polák RakouskoUhersko Halič dolský klub centr
17 article
V drobném prodejle ranní čísle a sobě . za sn vačerní za lk Ve filiálkách na venkovš ranni čislo 10 b večerni Inseráty plati se hotově napřed. Předplncení a inuerty přijlma sdministrace v Marianské ul.. 3 Tam nacházejí se táž redakce, tiskárna a expedlee „Národních Listů“ Bukopisy se nevracej
18 article
zmařili. Nyní však křesťansko-lidová strana, strana polských biskupů, nalézající se ve spol- ku s národními demokraty, dostala se do spo- ru s oběma podolskými skupinami v otázce zásadní, kterýžto spor sotva povede k dohodě o volební opravu s konservativci a lidovcia tím méně s Malorusy. Práce ryt. Korytowské- ho, má-li zabezpečiti dělnost nového halič- ského sněmu a umožniti hladké provedení vo- lební reformy, nebude tedy snadná. Kraňský zemský výbor proti zemskému di- vadlu. V Lublani je slovinské zemské divadlo, v němž vypukla krise. Divadelní budova je majetkem země a zemský výbor ji zadává di- vadelním družstvům. Od té doby, co v zem- ském výboru rozhodují klerikálové s drem. Susteršičem v čele, počali svůj vliv uplatňo- vati také v divadle a tím mu způsobili krisi. Zemský výbor kromě udržování budovy nepři- spívá divadelnímu družstvu ničím. Poněvadž lepší divadlo bez subvence není ani v Lublani možno, ujala se slovinského zemského divadla obec lublaňská a dávala mu roční příspěvek 32.000 K. To však nestačilo a divadlo se octlo před úpadkem. Obecní zastupitelstvo se tedy usnaslo, že převezme samo správu zemského- divadla, zvýší mu subvenci o 10.000 K a po- žádalo zemský výbor, aby divadlo přenechal obci a přispěl na ně také asi 5000 K. Za to obec ponechávala zemskému výboru právo, aby jmenoval divadelního intendanta. Tuto žádost lublaňské obce vyřídil zemský výbor tak, že bude asi nutno divadlo zavříti. Zemský výbor sice projevil ochotu propůjčiti divadel- ní budovu bezplatně dramatickému družstvu městskému, ale odepřel jakoukoli subvenci, a nad to si vymínil právo censury divadel- ních kusů, jakož i právo každé předsta- vení dle svého uznání suspendo- vati nebo hry dokonce zastaviti.
Lublaň lidový strana cenzura divadlo
19 article
Artistickým ředitelem divadla a jeho zástup- cem smí býti pouze osoba, zemským výborem schválená. Kdo zná názory dra. Šusteršiče, dra. Lampe a ostatních klerikálních přísedících zemského výboru kraňského, ví, že žádné di- vadlo pod censurou takových censorů není možno a proto možno očekávati, že na pod- zim v Lublani slovinské zemské divadlo za- vrou. Za hranicemi. Bulharsko a nový balkánský spolek. Nový balkánský spolek, sestávající ze Srbska, Černé Hory, Rumunska a Řecka, mů- že být už považován za skutečný. Jde ještě o to, má-li k němu příbráno být i Bulharsko. Dle jedněch zpráv překáží tomu Řecko, dle druhých Bulharsko nepřeje si býti ve spolku, aby mohlo připravovati pomstu. „Golos Mo- skvy“ mu domlouvá: Spolek balkánských států, jak se nyní tvoří, jest událost ohromné důležitosti, nebut bude disponovati milionovou osvědčenou ar- mádou. Nový spolek, byť i formálně nepřimkl ke trojdohodě, bude s ní míti jednu cestu. Všechny státy, které jsou jeho členy, mají ně- jaké účty se státy trojspolku a proto nemohou být jejich přáteli. Nový balkánský spolek z po- čátku arci bude mit pouze obranný účel, ale i to má velký význam pro trojdohodu. Troj- dohodě a zvláště Rusku jsoucnost balkánského spolku může býti pouze vítána a zvláště Ru- sku, jež se dočkalo nekrvavé, díplomatické porážky Rakousko-Uherska v balkánské po- litice. Ale rmoutí nás, že Bulharsko má zů-
Lampe Rusek Lublaň Bulharsko Srbsko Černá Hora Rumunsko Řecko Troj RakouskoUhersko
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Zpátky! Napsal Louis Křikava.
Křikava
21 article
Milostivá paníl Slíbil jsem Vám včera při rozehodu, že Vám vysvětlím, proč činí mne zmínka právě o Leonii Vaší přítelkyni, jež ve svých dvaceti třech letech propadá zkáze, jak víte, tak nedůtklivým a roz- laděným. Všimla Jste si včera při koncertě toho děvčete, jako víselo svými zraky, roztouženýmia doufajícími, na Vašem bratru. A zdálo se mi hroznou křivdou, že mlčky trpíte toto stálé obro- zování se nadějí v mysli, jejíž osudy mohou se na- plniti již příštím podzimem. Slibil jsem Vám, že napíši své důvody. Je to vlastně jen důvod a po- dávám jej v dopise tomto snad ve formě povidky jedné z nejtesknějších všech, jež lze psáti. Vytý- káte mi, že vše vidím bez radosti. Nikoli. Vidim pouze za obraz. Neživte proto tu illusi. Ona ne- musí vědět, že není a nebude milována, a že ne- vydechne své touhy na poduškách šťastné nevěsty. Odveďte ji od Jana, zabavte ji jinak, aby naň na budoucnost s ním nemyslila. Bojím se, že Leonie by mohla dočkati se těžkého zklamání, v němž by pochopila, že ji nečeká nic radostnějšího už, než Smrt. Byl jsem před šesti roky nemocen. Myslili Jste tehdy, že chytám zas někde v Orlických horách lipany, kteří se svou malou namlsanou tlamičkou a vychytralosti mne přivádějí po dvě sezóny do šílené zuřivosti. Ale já byl dobře schován i se svou chorobou v nemocnici a jsa obětí Spravedlivých sotiss lěkaře rozvrácené své duše, vytloukal jsem si z hlavy násilím obsedantní představy a ne- urasthenii, již pěstí většina z nás s oblibou, jakou jsme pěstívalí bource hedvábníky. Měl jsem se jako vepř v žitě. Spal jsem, jedl jsem, četl jsem a hádal jsem se s lékařem, jehož geniálnost tkvěla hlavně v jeho nakažlivém zdraví Odpoledne pak a večer bloudil jsem rozsáhlou z- hradou, sedal v ní a brzo byl jsem si vědom, ž můj pobyt tu je zbytečný.
Vaš Jan Leonie Orlický hora
22 article
Potkával jsem blízko ženského pavilonu děvče Jak jsem se dověděl, bylo již tři roky asi ne- nemocno a dřive bylo vychovatelkou. Když jsem je poprvé uzřel, tázal jsem se udiven, co tato žena asi v tomto domě a parku Smutku chce? Byla růžolici, plných tváří.. Nemohu tu nevzpomenouti jedné hlavy Rubensovy ... Jen trochu méně robust- nosti — a je to její portrait. Plavovlasé vlasy sče- sány však la Mérode, útlý nosík nad rudou, malou dvojicí rtů — to byla ústa, jež sálala sliby. Nožky stoupaly pevně a pružně nesly plnou pevnou po- stavičku — a přece byla dívka ta ztracena. Pravá strana byla již jako probourána a v levé to začalo. Byla po dvakrát již v Benešově a teď již plný rol léčila se tady. Doma se prý málo zdrží — cíti příli obavu rodiny před sebou. Klárka P.. se jmenovala. Seznámili jsme se. Stával jsem u ní u verandy pa- vilonu, kdež ležíc v prostém svém úboru, na lůžku se vystavovala vzduchu a slunci. Nesmírně mnoho dle všeho byla četla; daleko více, než kdy já. A znala mnoho. Nevidím v tom důvod k oslychu že jsem byl velmi zaostalý proti tomuto děvčetia přál jsem mu se smíchem jeho drobná vítězství jež je zahřívala. Chodili jsme spolu po dva měsíc po zahradě a stali jsme se dobrými kamarády. Je-li muž zkažen první ženou, stává se z něho mužská koketa. To trvá tak dlouho, dokud skutečně nevidí do vší té veteše milkování. Pak vždy ještě může příjíti okamžik, kdy očistěný a prozářený poznáním podá se věčné nutnosti lásky jako plný. opravdový, významu toho všeho vědomý muž.a nemůže jiti kol všech těch flirtů koncertních, ulič- ních, divadelních, aby si neodplivl.
Smutek Rubensův Benešov
23 article
Mám říci o sobě, že jsem koketoval, že jsem ve své zraky vkládal více, než v nich se mohl odrážeti od zrcadla nitra, strojil pohyby své zá- libněji, mrskal svou masku v mimiku, jež naznačo- vala, co nebylo pravdou? To neřekne muž o sobě rád a já to ani také nemohu říci. Ale každý básník lže ve verších i mimo verše. Lže pro rým, pro efekt. je zajímavým poseurem, on jím totiž je a nechce jím být. Je hříčkou svých illust, jež jím kejklají jako tatrmanem. Ukazuje se, jakým je, jen ve chvílich pudových afektů. A pak je, nahý, buď příšerný. ubohý, nebo krásný. Přijde na okolnosti. Několik růží — nač ty růže? Několik veršů — nač ty verše? A jakmile bylo po visitách, sešel jsem vždy do zahrady, abych vídal ty oči rozzářivší se, kdykoli mne spatřily. Stával jsem se jaksi me- lancholickým. Rozuměl jsem tomu. Člověk chee být milován. Jako by to musilo být .. Jednoho dne vypravovala mi se smíchem, jak ji mnou škádli lékaři a opatrovnice. A tu měl jsem při tom neurčitý pocit nelibosti. Jako bych byl vtahován do něčeho příliš reelního svým prostře- dím. Věru, byl-li jsem komediantem, aspoň jsemo tom nevěděl. — — A jednou večer... Byl teplý záříjový den .. Křoviny a stromy slabě ožehnuté barvou zániku. usmívaly se vstříc západu slunce. Rudý ten oheň zapálil bílé beránky na šedomodrém nebí a okna budov za námi hleděla na nás, když jsme se ohlédli. jako řada ohnivých očí. Po žlutých stezkách cho- dily již jen jeptišky v černých řízách a bílém čepci. probthaly služky a prošel tu a tam službu mající sekundář. Daleko za zdí zavíraly vrchy horizont a měkká, jarní téměř nálada lísala se k odpudivým zdem nemocničních pavilonů. Malý pacient, hoch s odříznulou nohou, hrál před naším pavilonem na harmoniku.
24 article
Stál jsem s Klárkou u laviček a díval se na vrchy, za nimiž hořelo srdce našeho světa. Obrátil jsem se maně ke své přitelkyni: „Jak je krásně .. chtěl jsem říci. Nic víc jsem nechtěl říci, nežta slova. Ale ona tu stála, rusovlasá, s bílou cyklisti- ckou jakous čapkou na temeni, v starém modrém kostymu, jejž tu nosila. Ruce jí visely poděl těla a z očí se jí řinuly slzy. Vzpamatovala se a zdvihla ruku k očim. „Proč jen, proč jenom nejsem zdráva!“. vzkřikla plačíc . . . A tu, poněvadž nejsem hlupá- kem, pocítil jsem vedle sebe něco jako hromový úder. To ona si uvědomila smutek života svého A pak jsem se dověděl, ne přimými slovy ovšem že jsem v ní vzbudil lásku. Dříve žila smířena již s osudem. Kolem ní no- sily mrtvé a ona při lom chroupala čokoládu, nata- žena na lůžku. Sledovala postup své nemoci — to dítě, kterému bylo dvaadvacet let — věděla, že v jeho sputu jsou vražedné tyčinky — žila v ne- mocnici a nevěděla o jiném. Co četla, bylo jako z jiného života a nemohlo se jí to jaksi dotýkati. Byla zarostla do nemocničního života, z něhož. jak věděla, není pro ni už vyváznutí. A i kdyby — že to není k ničemu, celý ten život. Byla už špi- tálnicí jako jiné. O Smrti mluvila již jako venku slečinky o toilettách — a v tom přijde někdo, kdo má schopnost vzbuzovat illuse; jeden z těch, který dovede být ke každé ženě, je-li jen hezká, milým a vykramařuje před ní všechno své vniterní bo- hatství, podává srdce na talíři . . . Nechytal jsem rybky, milostivá, tehdy. Dušičku jsem chytil a byl by chytil i pavian, kdyby byl tak vybraně se cho- val, dušičku děvčátka nemocí nalomeného. Stalo se tak nevolky ovšem, ale choval jsem se nasládle a měkce podle toho.
Klárka
25 article
Několik dní na to opustil jsem nemocnici. v těchto několika posledních dnech pojal jsem úmysl. který byl výslednicí jak Klárčiny zřejmé odevzda- nosti, tak měho aitruismu: býti jí po tu dobu ži- vota, jenž jí zbýval, náhradou za vše, co dosud jako žena napoznala. A umluvili jsme si pisemný styk. i návštěvy po tu dobu, co bude ještě v ústavě tom a jako první sensaci tohoto nového jejího živola vyjížďku do okresního města, v jehož nemocnici již jednou přes zimu a jaro se léčila, nemocnici malé rozlohy, ale účelných zařízení a zdravě. vzdušné a stravou vydatné therapie. Vzala si o primáře na den dovolenou. — Na tomto výletu. na který jsem ji vezl rozradostněnou, veselou, ho- vořící o svém brzkém uzdravení, o němž nebylo ani řeči a jež bylo jen jejím přáním, zakotvivším v illusích mnou vzbuzených, k tomu došlo. Pod klenbou javorů, jimiž prosvítala říjnová již šedomodrá obloha, blizko myslivny, z níž přinesl nám sklenici mléka, rozpředl se hovor. jenž měl vše zaplašit a přivelal zpět vše, čemu chtěla uniknouti.
Klárčin
26 article
Ale já ani teď, kdy jsem překvapen dohonil myšlenky její na scestí, kamž jsem ji nikdy násle- dovati nemínil, jsem neměl odvahy vyvěsti ji z blu- diště snů, v němž se jako omámená potácela. Ne jako rafinovará žena, ne, zcela jako hol- čička, která nemá ponětí o životě a zaplane pro bláhové samozřejmosti, jež jimi nejsou, mluvilao možnosti našeho stálého styku, o stálé lásce mlu- vila a na má slova, plochá a ohebná, odpověděla kenečně vštou, snlvou, tesklivě pronešenou, skan- dovanou s nevýslovným půvabem: „Ach, ano, k vůli vám se chci uzdravit — ale nevim, budu-li vám milou ještě tak, až budu vaší ženou . .- Nu ano, mluvil jsem o tom, že se jí věnuji pro příští dobu. Což pak mi však nerozuměla? Říkal jsem to přece zcela zřetelně, že chci, abychom se milovali. Chtěl jsem, aby užila života — nemyslil jsem tím tehdy život jiný než sexuelní — aby mládí její přece neuplynulo jen tak: říci jsem nemohl, že ji naučím lásce, než umře. Aby přece žila životem ženy aspoň po nějaký ten čas. Myslil jsem to po- ctivě a neshledával jsem v tom nic jiného ab- normního, než svou obětavost. To, co pravila, bylo nevítané. Není divu, že jsem rázem ochladl. Já jsem na to vše neodpovídal a ona byla zarmoucena. Cosi čekala, jakési sliby snad, vyjádření určitější, aby mohla růže, jež ko- lem ni rozpučely, někam umístit. Ale já mluvil o nutnosti návratu.
27 article
„Návratu?“ Chtěla domů. Nechtěla už do ne- mocnice. Jak strašný život to vedla ty tři roky. Teď bylo lépe . . . teď byla tak šťastna po ty tři měsíce . . . A bude šťastna nadále? Má takovou úzkost, že vše to byl jenom klam. Zvedl jsem se, zaplativ. Cítil jsem, že bych mohl zabřísti. Vraceli jsme se. Zvolna šli jsme ke vlaku. V levo od trati v dáli před námi zvedala se v ze- leni, poli obklopená budova benešovské nemoc- nice... A já, hledě na Klárčinu hruď, jež zdála se mi za poslední měsíce jaksi propadlou, a na její tvář, v níž se usídlila úzkost a bolest, mluvil jsem rozvážně a přátelsky o tom, jak jsem si předsta- voval poměr nás dvou já . . . Poslouchala mne jaksi vyděšeně a s řas splynulo jí několik slz . . . Ne . .. to nikdy ne .. Před staniční budovou se zastavila: „Proč jste mne řen nenechal ... teď se tam mám vracet.“ Za- znělo to jako zavzlyknutí . . . „A tomu druhému nechci rozumět. Po celou cestu mlčela zadumána a hleděla ven. Byl jsem na rozpacích a mlčel jsem rovněž. Na smíchovském nádraží jsme vystoupili. Krá- čeje vedle ní, nenaléhal jsem již na rozhodnuti její. jež by bylo vtělilo ve skutek můj úmysl, v němž bylo trochu posy obětovavšího se, ale i hodně ne- vkusu, jak se mi zdálo, nemocniční sentimenfality. Myslil jsem, že se odebere domů, příbuzní bydleli na Smíchově, a doprovodil jsem ji kus cesty . . .. Mluvila málo, teskně a ne hněvivě. Vzpominala po-
Klárčin smíchovský nádraží Smíchov