1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve středu 27. srpna 1913.
Praha
4
article
aranní a večerni liaty
předplácí se
V Fraze v admainistranii
a měste.
na čevrt feta
sk -
s dvojí donáškou
měsle
ne dtvrt leta
ike
ve Billálkách
os měsle.
K moD
Poštou-
uaéste-
na trítá: . . . k
s dvojí zásilkou
na měsie
kei
na čtvrt leta
Fraga
5
title
Dnešní číslo pro Prahu jest o P.
s přílohou pro venkov o 10 stranách.
Praha
6
article
Terstská aféra.
Terstská aféra.
Ze všech úspěchů, jimiž se rakouská
zahraniční politika pochlubila během po-
slední krise, dojista nejpodezřelejší bylo
sblížení Rakouska s Italií. Nikomu nešlo
tak snadno na rozum, proč najednou má
věřit v tak náhlý obrat poměrů mezi oběma
státy, které dělí jak minulost, které nemo-
hou zapomenout, tak budoucnost, kterou
si každý z nich představuje docela jinak.
Vzpomínky na rakouské panství v Lombar-
dii a Benátkách jsou jistě v Římě a v Italií
provázeny zcela různými pocity. Italové
mají svoje nacionalisty a irredentu a Ra-
kousko svoje rabiátní německé studenty
kteří vytloukli italskou universitu a brání
se proti tomu, aby Italové ve Vídni dostali
novou, na hranicích oba státy stojí na vše
připraveny proti sobě, a na horečném chva-
tu, se kterým budují svoje loďstva, není
patrno, že by pomýšlely na klidnou spo-
lečnou vládu nad Adrií. Když vypukla bal-
kánská válka, nezmizel přirozeně ani jeden
z těchto znepokojivých momentů. Přes to
stály vlády obou států několikráte proti
sobě, a z toho si vídeňští oficiosové pospí-
šili uzavírat, že nadešla nová doba rakou-
sko-italských styků, které se nebudou už
dále vyvíjet jinak, než srdečně a přátelsky
Události samy ovšem neopravňovaly
k tak růžovému optimismu. Oba státy
dělaly vůči Balkánu sice politiku společ-
nou, ale byla to politika čistě negativní.
Vídeň považovala za svůj zájem, aby byla
utvořena samostatná Albanie a Černá Hora
nedostala Skader, a v Římě chtěli rovněž
nový albanský stát a nepřáli Řecku Argy-
rokastron a břeh ležící proti Korfu. Tyto
negativní cíle byly opravdu společné.
Italos
Adrie
Arga
Korf
Rakousko
Lombar
Benátky
Řím
Vídeň
Balkán
Albánie
Černá Hora
Řecko
7
article
Kdyby se však bylo ukázalo, že na ně
diplomacie nestačí, byly by věci hned vy-
padaly jinak. Oba státy by se byly rozešly
hned u prostředků, poněvadž Italie nechtě-
la vůbec nic podniknouti proti Skadru,
kdežto ve Vídni zas veřejně i tajně trnuli
nad tím, že Italové obsadí Valonu, ovláda-
jící úžinu Otrantskou. Hned při prostřed-
cích by se tak byl ukázal spor o positivní
cíle, které ovšem pro Italii nespočívají v
ničem jiném než v tom, aby opravdu uchvá-
tila jižní Albanii, usadila se tak na Balkáně
a opanovala Valonu. Jak při tom pochodí
Rakousko, o to starat se není ovšem už
povinností Říma, nýbrž těch kruhů ve Víd-
ni a v Pešti, které tu neblahou politiku
kondomínia začaly.
Několik článků v novinách, několik
telegramů, několik vyznamenání a konečně
návštěva generála Canevy ve Vídni jsou
další dosavadní plody nové éry. Teprve
tyto dny byly vztahy obou zemí podrobeny
první zkoušce. Tentokráte nešlo ani o ně-
jakou dalekosáhlou otázku zahraniční, ný-
brž o pouhé opatření rakouské vlády, pro-
vedené úplně v rámci platných a známých
zákonů. Článek III. státních základních
zákonů nedovoluje přijímati v Rakousku do
veřejných služeb cizí příslušníky, kteří
nenabyli zdejšího státního občanství. Usta-
novení toto však až dosud naprosto ne-
existovalo pro italskou městskou správu
v Terstu, která zaměstnává už léta celou
Italos
Valon
Caneva
Vídeň
Albánie
Balkán
Rakousko
Řím
Pešť
Terst
8
article
řadu italských občanů. Poněvadž upozor-
ňování místodržitele nemělo výsledku, sáhl
konečně k ráznému prostředku a vyzval
správu města, aby dotyčné úřadníky buď do
určité lhůty nebo až uplynou jejich smlou-
vy, propustila.
Místodržitelství terstské nejednalo
ovšem jediné z toho důvodu, aby vyhovělo
slovnému znění zákona. Ten dovoluje vládě
činiti výjimky, a tyto výjimky se takév
Terstu tak dlouho a takovou měrou dělaly,
že se vlastně staly pravidlem. Pravidlu
však byla na překážku ta nemilá okolnost,
že dotyční italští příslušníci nezaměstná-
vali se v Terstu jenom vykonáváním svých
úřadů a neškodným trávením svých platů,
nýbrž účastnili se velmi čile irredentistické
propagandy. Nešťastná irredenta tedy, jak
se touto cestou dovídáme, neustoupila je-
ště s cesty novým stykům mezi Vídní a Ří-
mem. Trvá naopak neztenčeně dále, ano,
je tak živá, že nutí rakouské úřady k za-
kročení ve chvíli, kdy to zajisté na Míčo-
vém náměstí není ani trochu milé. Divné
svědectví, které se ostře líší od toho, co
by nám z Vídně o poměru k Italii jinak
chtěli namluviti, divný doklad přátelských
styků mezi oběma vládami, za nimíž prý
veřejné mínění záhy bude následovati.
Míča
Terst
Vídeň
Ří
vý náměstí
9
article
Prozatím způsobilo toto veřejné míně-
ní v Italii ohromný hluk, a ve Vídni odpo-
věděli ustrašeným communiqué, jež možná
není posledním krokem nazpět, který ra-
kouská vláda v této věci dělá. Couvne-li
docela, bude to ovšem udrobení nového
kusu státní autority, jako byl Badenův pád
a trpění anarchie německých soudců v Če-
chách. Bude to však i opuštění zájmů Slo-
vinců, kteří na veřejné úřady v Terstu mají
nárok a dosahovali by jich z nedostatku
italských uchazečů, kdyby právě je nepl-
nili Italové z poloostrova. O zájmy Šlovinců
se tu jedná, a proto je tak lehce vysvětli-
telno, proč se vídeňské liberální noviny,
které jinak živí odpor proti italské univer-
sitě v Terstu, najednou tak ujímají terstské
obecní správy. V negaci a rozvratu dove-
dou býti Italové a Němci i ve vnitřní poli-
tice za jedno. Proto Rakousko nemůže
k positivnímu a k práci.
Badenův
Italos
Němec
Vídeň
St
Terst
Rakousko
liberální novina
10
article
Po uzavření míru.
Po uzavření míru.
Dohoda Srbska a Černé Hory o hranicích.
Z Bělehradu, 26. srpna. (K. k.) Po
docílené dohodě mezi srbskou
černohorskou vládou o po-
hraniční otázce pracuje se v mini-
sterstvu zahraničních záležitostí na de-
finitivním stanovení hranic.
Černá Hora dostane města Dakovicu,
Plevlje a Peč.
Otázka Drinopole.
Z Bukureští, 26. srpna. Oficiosní „Rou-
maine“ zasazuje se s rozhodností, aby Drino-
pol vrácena byla Bulharsku. Píše: Drinopol je
pro Turecko tak jako tak ztracena také v tom
případě, jestlíže, jak se zdá, vyčerpané Bul-
harsko bude Tureckem ohrožováno. Bulhar-
sko má zajištěny v tomto ohledu oproti Ture-
cku sympatie celé Evropy.
Demíse Pašičova kabínetu?
Z Bělehradu, 26. srpna. Dle sdělení
„Stampy“ dlužno v brzku očekávat demisi
kabinetu Pašičova. Úřadu syti jsou
Peč
Roa
Bulhar
Pašičův
Stamp
Srbsko
Bělehrad
Dakovic
Plevlje
Drinopol
Bukurešť
Drina
Bulharsko
Turecko
Evropa
11
article
však prý pouze Pašič, ministr vnitra Protič
a ministr financi Paču. Důvody spočívají v
diferenci s vojenskými kruhy. Zatím co vláda
si přeje v nových krajinách zřídit liberální
správu, žádá vojsko, aby tam byla zavedena
přísná a spravedlivá vojenská správa. Demise
podána bude nejspíše počátkem října. V poli-
tických kruzích se očekává, že po odstoupeni
Pašíčově bude ustaven kabinet, do kterého
povoláni budou radikálové a pokrokáři.
Z Bělehradu, 26. srpna. (K. k.) Zprávy ča.
sopisů, že vypukla ministerská krise násled-
kem toho, že ministerský předseda chce pro
únavu odstoupiti, se rozhodně popíraj
na směrodatném mistč.
Výměna zajatců srbských a bulharských.
Z Bělehradu, 26. srpna. (K. k.) V pátel
dojde za vojenské kontroly v pohraniční sta-
nici Sukovu k výměně válečných zajatců mezi
Srbskem a Bulharskem.
Uprchlíci z Thrakie do Řecka.
Z Athén, 26. srpna. (K. k.) „Ag. d'Athé-
nes“ sděluje: Celkový počet uprchlíků, při-
byvších až dosud na řecké území z Thrakie,
činí 129.000.
Podmínka pro tureckou půjčku ve Francii.
Z Petrohradu, 26. srpna. (K. k.) „Řeč“
oznamuje, že francouzská vláda sdě-
lila vládě ruské, že pokud na ní jest.
je ochotna zameziti tureckou půj-
čku ve Francii až do úplného splnění
všech bodů londýnské mírové smlouvy.
Přímé vyjednávání Bulharska s Tureckem.
Z Cařihradu, 26. srpna. (K. k.) Všechny
časopisy soudí, že zahájeno bylo úřad-
ní nebo poloúřadní přímé vyjed-
návání mezi Tureckem a Bulhar-
skem a mají za to, že jest to jediný
prostředek, aby se rychle dospělo
k dohodě.
Pašič
Protič
Pač
Aga
Athé
Bulhar
Bělehrad
Srbsko
Bulharsko
Řecko
Atény
Thrakie
Francie
Petrohrad
Turecko
Cařihrad
12
article
Pomník Karaďorďům.
Pomník Karaďorďům.
Z Bělehradu, 26. srpna. (K. k.) Při neděl-
ním slavnostním odhalení pomniku Karaďor-
děvičů pronesl král Petr tuto řeč: Při slav-
nostním odhalení pomníku měho děda necht
moje prvá slova jsou díkem srbské armádě,
jež z vlastních prostředků zřídila tento po-
mník na znamení úcty k svému veliteli. Avšak
Karaďorděv jest srbské armádě zavázán za
věci ještě dalekosáhlejší. Srbská armáda zří-
dila mu zvláštnější, cennější pomník ze své
krve. Po stu letech táhla tam, kam chtě!
táhnoutí on, na Kosovo, když měla lepší orga-
nisaci a více válečného štěstí, než armáda
Armáda dobyla opětně stará srbská úze-
mí, sídla svých vládců. Jeho duše potěšena
bude novým Srbskem a jeho hrdiny. Ať žije
srbská armáda!
Ku proslovu, jenž pronesen byl ke králi
při pochodňovém průvodu, odpověděl král tě-
mito slovy: „Dnešní den mne hluboce pohnul
a velice mne potěšil. Pohnul mne hluboce
protože jsem viděl, jak vřelé jsou Vaše pocity
k měmu synu a následníku trůnu, jak upřím-
nou Vaše vážnost k památce mého děda a ko-
nečně, jak velké jsou Vaše sympatie k mému
domu. Tento den mne potěšil, protože všemi
svými projevy jste ukázali, jak vysoce ceníte
naši drahou armádu a s jakou srdečností jste
uvítali naše hrdinné bojovníky. Já a moji jsme
hrdi na lásku mého hlavního města a věřte
nám, že budeme ji opětovati. Kéž dá Bůh, aby
láska mého národa zůstala vždy nejsilnější
podporou trůnu. Přijměte, drazí Bělehraďané,
z té duše můj dík“
Petr tento
bůh
Bělehrad
Kosovo
Srbsko
14
title
Politický přehled.
15
article
Země české.
Země české.
Včerejší předehra k dnešní konferencí Němců
s br. Stürgkhem.
„Žádný vládní oktroj“ — zdrželivá tak-
tika německého „Nationalverbandu“, toť jsou
bezprostřední dojmy, jež „Bohemia“ načerpala
ze včerejšího „N. W. Abendblattu“, jehož pro-
log k dnešním vídeňským událostem jsme rov-
něž včera obšírně uveřejnili. „Boh.“ kvituje
bez jakékoli výhrady zmíněné poučení s odů-
vodněním, že citovaný vídeňský list přináší
vlastně enunciaci vládní, pokud se týče sta-
noviska vlády o oktroji, na nějž není u hr.
Stürgkha ani pomyšlení a že co do stanoviska
Nationalverbandu tlumočí mínění jeho vůdců,
s nimiž udržuje obzvlášť dobré styky. Proto
prý předpověď „N. W. Abendblattu“ o hodlá-
ní Nationalverbandu, že neučiní žádných tak-
tických usnesení pro podzimní své zasedání
na dva měsíce napřed, ježto by to bylo při
nejmenším nepochopitelno — nevzbu-
dí mezi Němci v Čechách — jak dí
večerní „Bohemia“ — žádných radostných
očekávání. Již výroky předvčerejší posl. dra.
Grosze (také u nás rekapitulované) zůstavily
prý přání po rozhodnosti nesplněná a včerejší
zpráva vídeňského večerníku, která jest prý
zjevně k tomu určena, aby působila
na účastníky dnešní konference,
popřává počítati jenom na velmi
omezené spolupůsobení „Natio-
nal verbandu“. že už pouhým ohlášením,
že německý Nationalverband neučiní žádných
závazných usnesení o svém příštím postavení
k vládě, stává se cena německého
souručenství čistě akademickou
a že setím postupu německých po-
slanců z Čech již z předu ulamuje
hrot, rozumí se samo sebou.
Němec
Stürgkh
N W
Grosz
Čechy
Bohemia
16
article
Rakousko-Uhersko.
Rozlad v haličské oposící.
Rakousko-Uhersko.
Rozlad v haličské oposící.
Porady místodržitele Korytowského s pol-
skými stranámi o volební opravě v Haliči
ještě nezačaly, ale časopisy věnují otázce té
hojnost úvah. Zvláště orgány bývalé oposice
smluvené volební opravy zabývají se horlivě
touto otázkou. Tyto dni otiskl prof. Glabiňskí
v „Sl. pol.“ několik statí, v nichž dovozuje,
že pro Poláky ve východní Haliči byl by nej-
výhodnějším národni katastr, který by
rozdělil obyvatelstvo přesně dle národnostía
zabezpečil každé z nich zákonem stanovený
počet mandátů. Ale minulý týden sešel se po-
dolský klub centra a schválil zásady volební
opravy, vypracované jeho vlastní komisí, kte-
rá se vyslovila proti dělení voličů dle národ-
nosti, tedy proti národnímu kata-
stru a připouští jen poměrné volby ve
venkovských okresech vůbec, v městech vět-
šinou a také ve sněmě při volení různých sně-
movních výborů a komisí.
Tím se obě polské oposiční skupiny po-
stavily příkře proti sobě. Prof. Glabiňsk
mluví za národní demokraty, kteří tvoří nyní
společný sněmovní klub s křesťanskými li-
dovci, novou stranou, vzniklou působením pol-
ského episkopátu na základě onoho pastýř-
ského poslání, jež vlastně rozbilo smluvenou
volební opravu a mělo za následek rozpuštění
starého sněmu. Podolské centrum, s nimž jdou
podolští autonomisté, našlo ve svém odporu
proti smluvené volební opravě největší pod-
poru v biskupech, kteří svým vetem opravu
Korytowský
profesor
Glabiňskí
Polák
RakouskoUhersko
Halič
dolský klub centr
17
article
V drobném prodejle
ranní čísle a sobě . za sn
vačerní
za lk
Ve filiálkách na venkovš
ranni čislo
10 b
večerni
Inseráty
plati se hotově napřed.
Předplncení a inuerty přijlma
sdministrace v Marianské ul.. 3
Tam nacházejí se táž
redakce, tiskárna a expedlee
„Národních Listů“
Bukopisy se nevracej
18
article
zmařili. Nyní však křesťansko-lidová strana,
strana polských biskupů, nalézající se ve spol-
ku s národními demokraty, dostala se do spo-
ru s oběma podolskými skupinami v otázce
zásadní, kterýžto spor sotva povede k dohodě
o volební opravu s konservativci a lidovcia
tím méně s Malorusy. Práce ryt. Korytowské-
ho, má-li zabezpečiti dělnost nového halič-
ského sněmu a umožniti hladké provedení vo-
lební reformy, nebude tedy snadná.
Kraňský zemský výbor proti zemskému di-
vadlu.
V Lublani je slovinské zemské divadlo,
v němž vypukla krise. Divadelní budova je
majetkem země a zemský výbor ji zadává di-
vadelním družstvům. Od té doby, co v zem-
ském výboru rozhodují klerikálové s drem.
Susteršičem v čele, počali svůj vliv uplatňo-
vati také v divadle a tím mu způsobili krisi.
Zemský výbor kromě udržování budovy nepři-
spívá divadelnímu družstvu ničím. Poněvadž
lepší divadlo bez subvence není ani v Lublani
možno, ujala se slovinského zemského divadla
obec lublaňská a dávala mu roční příspěvek
32.000 K. To však nestačilo a divadlo se octlo
před úpadkem. Obecní zastupitelstvo se tedy
usnaslo, že převezme samo správu zemského-
divadla, zvýší mu subvenci o 10.000 K a po-
žádalo zemský výbor, aby divadlo přenechal
obci a přispěl na ně také asi 5000 K. Za to
obec ponechávala zemskému výboru právo,
aby jmenoval divadelního intendanta. Tuto
žádost lublaňské obce vyřídil zemský výbor
tak, že bude asi nutno divadlo zavříti. Zemský
výbor sice projevil ochotu propůjčiti divadel-
ní budovu bezplatně dramatickému družstvu
městskému, ale odepřel jakoukoli subvenci, a
nad to si vymínil právo censury divadel-
ních kusů, jakož i právo každé předsta-
vení dle svého uznání suspendo-
vati nebo hry dokonce zastaviti.
Lublaň
lidový strana
cenzura divadlo
19
article
Artistickým ředitelem divadla a jeho zástup-
cem smí býti pouze osoba, zemským výborem
schválená.
Kdo zná názory dra. Šusteršiče, dra.
Lampe a ostatních klerikálních přísedících
zemského výboru kraňského, ví, že žádné di-
vadlo pod censurou takových censorů není
možno a proto možno očekávati, že na pod-
zim v Lublani slovinské zemské divadlo za-
vrou.
Za hranicemi.
Bulharsko a nový balkánský spolek.
Nový balkánský spolek, sestávající ze
Srbska, Černé Hory, Rumunska a Řecka, mů-
že být už považován za skutečný. Jde ještě
o to, má-li k němu příbráno být i Bulharsko.
Dle jedněch zpráv překáží tomu Řecko, dle
druhých Bulharsko nepřeje si býti ve spolku,
aby mohlo připravovati pomstu. „Golos Mo-
skvy“ mu domlouvá:
Spolek balkánských států, jak se nyní
tvoří, jest událost ohromné důležitosti, nebut
bude disponovati milionovou osvědčenou ar-
mádou. Nový spolek, byť i formálně nepřimkl
ke trojdohodě, bude s ní míti jednu cestu.
Všechny státy, které jsou jeho členy, mají ně-
jaké účty se státy trojspolku a proto nemohou
být jejich přáteli. Nový balkánský spolek z po-
čátku arci bude mit pouze obranný účel, ale
i to má velký význam pro trojdohodu. Troj-
dohodě a zvláště Rusku jsoucnost balkánského
spolku může býti pouze vítána a zvláště Ru-
sku, jež se dočkalo nekrvavé, díplomatické
porážky Rakousko-Uherska v balkánské po-
litice. Ale rmoutí nás, že Bulharsko má zů-
Lampe
Rusek
Lublaň
Bulharsko
Srbsko
Černá Hora
Rumunsko
Řecko
Troj
RakouskoUhersko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zpátky!
Napsal Louis Křikava.
Křikava
21
article
Milostivá paníl
Slíbil jsem Vám včera při rozehodu, že Vám
vysvětlím, proč činí mne zmínka právě o Leonii
Vaší přítelkyni, jež ve svých dvaceti třech letech
propadá zkáze, jak víte, tak nedůtklivým a roz-
laděným. Všimla Jste si včera při koncertě toho
děvčete, jako víselo svými zraky, roztouženýmia
doufajícími, na Vašem bratru. A zdálo se mi
hroznou křivdou, že mlčky trpíte toto stálé obro-
zování se nadějí v mysli, jejíž osudy mohou se na-
plniti již příštím podzimem. Slibil jsem Vám, že
napíši své důvody. Je to vlastně jen důvod a po-
dávám jej v dopise tomto snad ve formě povidky
jedné z nejtesknějších všech, jež lze psáti. Vytý-
káte mi, že vše vidím bez radosti. Nikoli. Vidim
pouze za obraz. Neživte proto tu illusi. Ona ne-
musí vědět, že není a nebude milována, a že ne-
vydechne své touhy na poduškách šťastné nevěsty.
Odveďte ji od Jana, zabavte ji jinak, aby naň
na budoucnost s ním nemyslila. Bojím se, že Leonie
by mohla dočkati se těžkého zklamání, v němž by
pochopila, že ji nečeká nic radostnějšího už, než
Smrt.
Byl jsem před šesti roky nemocen. Myslili Jste
tehdy, že chytám zas někde v Orlických horách
lipany, kteří se svou malou namlsanou tlamičkou
a vychytralosti mne přivádějí po dvě sezóny do
šílené zuřivosti. Ale já byl dobře schován i se svou
chorobou v nemocnici a jsa obětí Spravedlivých
sotiss lěkaře rozvrácené své duše, vytloukal jsem
si z hlavy násilím obsedantní představy a ne-
urasthenii, již pěstí většina z nás s oblibou, jakou
jsme pěstívalí bource hedvábníky.
Měl jsem se jako vepř v žitě. Spal jsem, jedl
jsem, četl jsem a hádal jsem se s lékařem, jehož
geniálnost tkvěla hlavně v jeho nakažlivém zdraví
Odpoledne pak a večer bloudil jsem rozsáhlou z-
hradou, sedal v ní a brzo byl jsem si vědom, ž
můj pobyt tu je zbytečný.
Vaš
Jan
Leonie
Orlický hora
22
article
Potkával jsem blízko ženského pavilonu děvče
Jak jsem se dověděl, bylo již tři roky asi ne-
nemocno a dřive bylo vychovatelkou. Když jsem je
poprvé uzřel, tázal jsem se udiven, co tato žena
asi v tomto domě a parku Smutku chce? Byla
růžolici, plných tváří.. Nemohu tu nevzpomenouti
jedné hlavy Rubensovy ... Jen trochu méně robust-
nosti — a je to její portrait. Plavovlasé vlasy sče-
sány však la Mérode, útlý nosík nad rudou, malou
dvojicí rtů — to byla ústa, jež sálala sliby. Nožky
stoupaly pevně a pružně nesly plnou pevnou po-
stavičku — a přece byla dívka ta ztracena. Pravá
strana byla již jako probourána a v levé to začalo.
Byla po dvakrát již v Benešově a teď již plný rol
léčila se tady. Doma se prý málo zdrží — cíti příli
obavu rodiny před sebou. Klárka P.. se jmenovala.
Seznámili jsme se. Stával jsem u ní u verandy pa-
vilonu, kdež ležíc v prostém svém úboru, na lůžku
se vystavovala vzduchu a slunci. Nesmírně mnoho
dle všeho byla četla; daleko více, než kdy já.
A znala mnoho. Nevidím v tom důvod k oslychu
že jsem byl velmi zaostalý proti tomuto děvčetia
přál jsem mu se smíchem jeho drobná vítězství
jež je zahřívala. Chodili jsme spolu po dva měsíc
po zahradě a stali jsme se dobrými kamarády.
Je-li muž zkažen první ženou, stává se z něho
mužská koketa. To trvá tak dlouho, dokud skutečně
nevidí do vší té veteše milkování. Pak vždy ještě
může příjíti okamžik, kdy očistěný a prozářený
poznáním podá se věčné nutnosti lásky jako plný.
opravdový, významu toho všeho vědomý muž.a
nemůže jiti kol všech těch flirtů koncertních, ulič-
ních, divadelních, aby si neodplivl.
Smutek
Rubensův
Benešov
23
article
Mám říci o sobě, že jsem koketoval, že jsem
ve své zraky vkládal více, než v nich se mohl
odrážeti od zrcadla nitra, strojil pohyby své zá-
libněji, mrskal svou masku v mimiku, jež naznačo-
vala, co nebylo pravdou? To neřekne muž o sobě
rád a já to ani také nemohu říci. Ale každý básník
lže ve verších i mimo verše. Lže pro rým, pro efekt.
je zajímavým poseurem, on jím totiž je a nechce
jím být. Je hříčkou svých illust, jež jím kejklají jako
tatrmanem. Ukazuje se, jakým je, jen ve chvílich
pudových afektů. A pak je, nahý, buď příšerný.
ubohý, nebo krásný. Přijde na okolnosti.
Několik růží — nač ty růže? Několik veršů
— nač ty verše? A jakmile bylo po visitách, sešel
jsem vždy do zahrady, abych vídal ty oči rozzářivší
se, kdykoli mne spatřily. Stával jsem se jaksi me-
lancholickým. Rozuměl jsem tomu. Člověk chee
být milován. Jako by to musilo být ..
Jednoho dne vypravovala mi se smíchem, jak
ji mnou škádli lékaři a opatrovnice. A tu měl jsem
při tom neurčitý pocit nelibosti. Jako bych byl
vtahován do něčeho příliš reelního svým prostře-
dím. Věru, byl-li jsem komediantem, aspoň jsemo
tom nevěděl. — —
A jednou večer... Byl teplý záříjový den ..
Křoviny a stromy slabě ožehnuté barvou zániku.
usmívaly se vstříc západu slunce. Rudý ten oheň
zapálil bílé beránky na šedomodrém nebí a okna
budov za námi hleděla na nás, když jsme se ohlédli.
jako řada ohnivých očí. Po žlutých stezkách cho-
dily již jen jeptišky v černých řízách a bílém čepci.
probthaly služky a prošel tu a tam službu mající
sekundář. Daleko za zdí zavíraly vrchy horizont
a měkká, jarní téměř nálada lísala se k odpudivým
zdem nemocničních pavilonů. Malý pacient, hoch
s odříznulou nohou, hrál před naším pavilonem
na harmoniku.
24
article
Stál jsem s Klárkou u laviček a díval se na
vrchy, za nimiž hořelo srdce našeho světa. Obrátil
jsem se maně ke své přitelkyni: „Jak je krásně ..
chtěl jsem říci. Nic víc jsem nechtěl říci, nežta
slova. Ale ona tu stála, rusovlasá, s bílou cyklisti-
ckou jakous čapkou na temeni, v starém modrém
kostymu, jejž tu nosila. Ruce jí visely poděl těla
a z očí se jí řinuly slzy. Vzpamatovala se a zdvihla
ruku k očim.
„Proč jen, proč jenom nejsem zdráva!“.
vzkřikla plačíc . . . A tu, poněvadž nejsem hlupá-
kem, pocítil jsem vedle sebe něco jako hromový
úder. To ona si uvědomila smutek života svého
A pak jsem se dověděl, ne přimými slovy ovšem
že jsem v ní vzbudil lásku.
Dříve žila smířena již s osudem. Kolem ní no-
sily mrtvé a ona při lom chroupala čokoládu, nata-
žena na lůžku. Sledovala postup své nemoci — to
dítě, kterému bylo dvaadvacet let — věděla, že
v jeho sputu jsou vražedné tyčinky — žila v ne-
mocnici a nevěděla o jiném. Co četla, bylo jako
z jiného života a nemohlo se jí to jaksi dotýkati.
Byla zarostla do nemocničního života, z něhož.
jak věděla, není pro ni už vyváznutí. A i kdyby —
že to není k ničemu, celý ten život. Byla už špi-
tálnicí jako jiné. O Smrti mluvila již jako venku
slečinky o toilettách — a v tom přijde někdo, kdo
má schopnost vzbuzovat illuse; jeden z těch, který
dovede být ke každé ženě, je-li jen hezká, milým
a vykramařuje před ní všechno své vniterní bo-
hatství, podává srdce na talíři . . . Nechytal jsem
rybky, milostivá, tehdy. Dušičku jsem chytil a byl
by chytil i pavian, kdyby byl tak vybraně se cho-
val, dušičku děvčátka nemocí nalomeného. Stalo
se tak nevolky ovšem, ale choval jsem se nasládle
a měkce podle toho.
Klárka
25
article
Několik dní na to opustil jsem nemocnici. v
těchto několika posledních dnech pojal jsem úmysl.
který byl výslednicí jak Klárčiny zřejmé odevzda-
nosti, tak měho aitruismu: býti jí po tu dobu ži-
vota, jenž jí zbýval, náhradou za vše, co dosud jako
žena napoznala. A umluvili jsme si pisemný styk.
i návštěvy po tu dobu, co bude ještě v ústavě
tom a jako první sensaci tohoto nového jejího živola
vyjížďku do okresního města, v jehož nemocnici
již jednou přes zimu a jaro se léčila, nemocnici
malé rozlohy, ale účelných zařízení a zdravě.
vzdušné a stravou vydatné therapie. Vzala si o
primáře na den dovolenou. — Na tomto výletu.
na který jsem ji vezl rozradostněnou, veselou, ho-
vořící o svém brzkém uzdravení, o němž nebylo
ani řeči a jež bylo jen jejím přáním, zakotvivším
v illusích mnou vzbuzených, k tomu došlo.
Pod klenbou javorů, jimiž prosvítala říjnová již
šedomodrá obloha, blizko myslivny, z níž přinesl
nám sklenici mléka, rozpředl se hovor. jenž měl
vše zaplašit a přivelal zpět vše, čemu chtěla
uniknouti.
Klárčin
26
article
Ale já ani teď, kdy jsem překvapen dohonil
myšlenky její na scestí, kamž jsem ji nikdy násle-
dovati nemínil, jsem neměl odvahy vyvěsti ji z blu-
diště snů, v němž se jako omámená potácela.
Ne jako rafinovará žena, ne, zcela jako hol-
čička, která nemá ponětí o životě a zaplane pro
bláhové samozřejmosti, jež jimi nejsou, mluvilao
možnosti našeho stálého styku, o stálé lásce mlu-
vila a na má slova, plochá a ohebná, odpověděla
kenečně vštou, snlvou, tesklivě pronešenou, skan-
dovanou s nevýslovným půvabem: „Ach, ano, k vůli
vám se chci uzdravit — ale nevim, budu-li vám
milou ještě tak, až budu vaší ženou . .-
Nu ano, mluvil jsem o tom, že se jí věnuji pro
příští dobu. Což pak mi však nerozuměla? Říkal
jsem to přece zcela zřetelně, že chci, abychom
se milovali. Chtěl jsem, aby užila života — nemyslil
jsem tím tehdy život jiný než sexuelní — aby mládí
její přece neuplynulo jen tak: říci jsem nemohl, že
ji naučím lásce, než umře. Aby přece žila životem
ženy aspoň po nějaký ten čas. Myslil jsem to po-
ctivě a neshledával jsem v tom nic jiného ab-
normního, než svou obětavost.
To, co pravila, bylo nevítané. Není divu, že
jsem rázem ochladl. Já jsem na to vše neodpovídal
a ona byla zarmoucena. Cosi čekala, jakési sliby
snad, vyjádření určitější, aby mohla růže, jež ko-
lem ni rozpučely, někam umístit. Ale já mluvil o
nutnosti návratu.
27
article
„Návratu?“ Chtěla domů. Nechtěla už do ne-
mocnice. Jak strašný život to vedla ty tři roky.
Teď bylo lépe . . . teď byla tak šťastna po ty tři
měsíce . . . A bude šťastna nadále? Má takovou
úzkost, že vše to byl jenom klam.
Zvedl jsem se, zaplativ. Cítil jsem, že bych
mohl zabřísti.
Vraceli jsme se. Zvolna šli jsme ke vlaku.
V levo od trati v dáli před námi zvedala se v ze-
leni, poli obklopená budova benešovské nemoc-
nice... A já, hledě na Klárčinu hruď, jež zdála se
mi za poslední měsíce jaksi propadlou, a na její
tvář, v níž se usídlila úzkost a bolest, mluvil jsem
rozvážně a přátelsky o tom, jak jsem si předsta-
voval poměr nás dvou já . . . Poslouchala mne jaksi
vyděšeně a s řas splynulo jí několik slz . . . Ne . ..
to nikdy ne ..
Před staniční budovou se zastavila: „Proč jste
mne řen nenechal ... teď se tam mám vracet.“ Za-
znělo to jako zavzlyknutí . . . „A tomu druhému
nechci rozumět.
Po celou cestu mlčela zadumána a hleděla ven.
Byl jsem na rozpacích a mlčel jsem rovněž.
Na smíchovském nádraží jsme vystoupili. Krá-
čeje vedle ní, nenaléhal jsem již na rozhodnuti její.
jež by bylo vtělilo ve skutek můj úmysl, v němž
bylo trochu posy obětovavšího se, ale i hodně ne-
vkusu, jak se mi zdálo, nemocniční sentimenfality.
Myslil jsem, že se odebere domů, příbuzní bydleli
na Smíchově, a doprovodil jsem ji kus cesty . . ..
Mluvila málo, teskně a ne hněvivě. Vzpominala po-
Klárčin
smíchovský nádraží
Smíchov