1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v úterý 26. srpna 1913.
Praha
4
article
a ranní a večerní llsty
předplání se
v Praze v adminlstranii
na měsle
as čtvrt leta
sk-
s dvojí donáškou
na másle
na devrt leta . . 7 K enk
ve Bliálkách , K 3o
aa měsle
Poštou
nia měsle,
s žvrt ista .. . . 9 K 80
s dvojí zásilkou
na měsle
čtvrt leta
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8,
s přílohou pro venkov o 16 stranách.
Praha
6
article
Jak bude dále?
Jak bude dále?
Dnes tomu právě měsíc co provedla
vláda do samosprávného ústrojí království
Českého svůj umíněný „císařský řez“.
Odvážná operace nejeví však za pro-
šlých čtyř neděl žádného utěšlivého účin-
ku. Naopak, horečka, těžkou ranou způso-
bená, dosud zmítá veškerým veřejným ži-
votem obou národů v Čechách a krise ne-
pozbývá své ostrosti povážlivé. Kdežto
národ český ve spravedlivém hněvu vyčítá
vládě, proč neposkytla zákonnému výboru
zemskému těch prostředků sanačních, kte-
rých nyní štědří nezákonné c. k. úřad-
nické komisi správní, proč bez nut-
nosti krajní odpravila násilně zemský výbor
a rozpustila sněm, aniž by vypsala nepro-
dleně nové volby — němečtí ob-
strukčníci opět tváří se těžce uraže-
nými složením i té byrokratické komise
správní a vysílají z chomutovského sjezdu
svého právě dnes své delegáty k minister-
skému předsedoví, aby na něm vymáhal
neústavní, ordonanční vyplnění všech
svých známých tužeb a choutek, jež lze
shrnouti v heslo: rozpoltění českého krá-
lovství na samosprávnou, ryze něme-
ckou (!) provincií „Deutschbö h-
men“ a na českou oblasť, v níž by však
německým menšinám byla v úřadech, ve
školách a všem životě veřejném vyhražena
plná rovnoprávnost, ne-li přednost.
Čechy
Deutschbö h
7
article
Již dne 9. t. m. zaslalo 52 německých
okresních starostů z pražské schůze své
telegram hraběti Stürgkhovi, v němž
žádají, aby vláda prostými naříze-
ními svými provedla, „pokud se
provésti dají“, tyto jejich postuláty: „Práv
Němců v Čechách, aby se sami spravoval
a o svých daních rozhodovali. Za tím úče-
lem: co nejmožnější národní rozhra-
ničení okresů soudních a zastupitel-
ských, zavedení německé kurie
na sněmu, zřízení krajských zastupi-
telstev a vlád, národních sekcív
zemském výboru a v pražských ústředních
úřadech a dosazování výhradně německých
úřadníků do »Deutschböhmen«.“
K tomu svádějí vládu, aby bez ohledu
na právo neprávo, na ústavu neústavu, a
beze všeho ohledu na naši dvoutřetinovou
většinu v zemi, všechny tyto nehoráznosti
haoktrojovala království Českému, ať z toho
pro budoucnost země i říše pojde cokoliv
Toliko jediné oktrojírky si nepřejí,
oktrojírky volební reformy se čtvrtou kurií
pro nepoplatníky. Té se bojí jako svých
hříchů, poněvadž by jim zle rozleptala
jejich „ryze německé Deutschböhmen“ —
pozoruhodnými číslicemi českých voličů-
dělníků.
O tom všem budou tedy dnes němečtí
zřízenci chomutovského sjezdu jednats
ministerským panem předsedou.
Stürgkh
Němec
Čechy
8
article
Jaké se jim asi dostane odpovědi?
V autentickém svém výkladu o smyslu
a významu patentů ze dne 26. července
t. ř., ubezpečovala vláda páně Stürgkhova
výslovně, že „snažiti se bude zdvojeným
úsilím o to, aby tato provisorní opalření
byla všemožným urychlením nahrazena
novým, (rvalým uspořádánímv
rámci ústavy. Toto nové uspo-
řádání, v němž musí míti zajištěne
místo časová úprava volebního
práva do sněmu zemského přibráním
širokých, dosud z něho vyloučených vrstev,
může však jenom tam započíti.
kde jedině může vzniknouti trvalé
uzdravení poměrů v Čechách: ve spra-
vedlivém vyrovnání, kteréž musí vládě
i stranám býti dnes více než kdy jindy
vůdčí hvězdou a cílem.
Stürgkhův
Čechy
9
article
A současně ubezpečoval nás odstou-
pivší nejvyšší maršálek zemský, kníže
Ferdinand Lobkovic: „Přesvědčil jsem se
z několika rozhovorů s hrab. Stürgkhema
jinými ministry, že jednostranný
oktroj národnostních nebo poli-
tických koncesí jest úplně vylou-
čen. Důraz položen na slovo: jednostran-
ný. Po nejvyšším maršálku pak prohla-
šovala konservativní šlechta své credo;
„Trvalého míru v Čechách lze dosíci pouze
součinnosti obou národů a ne mi-
mořádnými opatřeními, která by byla
jednostranným splněním jednotli-
vých požadavků, vytržených ze souboru
sporných otázek. Takové jednostran-
né řešení nedošlo by souhlasu naší
strany ..
Tedy opět zvýšený důraz na slovo
„jednostranné“. Vskutku také odtud vláda
připravovala veřejnost na brzké s volán
nových dohodovacích konfe-
rencí důvěrníků obou národních stran do
Vidně. Než zároveň rozlétly se (již 1. srp-
na) pověsti, kterak prý vláda chystá oktroj
volebního řádu pro český sněm, aby již
příští volby konaly se dle něho, při
nichž by volilo již ve čtvrté kurii 800.000
nepoplatníků svých 43 poslanců. Dle toho
by vláda nepovažovala oktrojování své
vládní předlohy volební z roku 1908 za
žádný akt jednostrannosti. Avšak
ve veřejnosti naší, vyjma stoupence česko-
slovanské sociální demokracie, vzbudilyi
tyto pověsti — dnes znovu v „Alldeutsche
Correspondenz“ Němcům osvěžované —
Lobkovic
Němec
Čechy
Alldeutsche Correspondenz
10
article
obavy, aby po svahu a náledí mimo-
ústavním neklouzalo se na lyžích
oktrojírek dál a dál, až bůh ví kam, třeba
až do splnění všech tužeb německých tero-
ristů: tak všechny národní strany
české sjednotily se vůči nebezpečné
akci německých obstrukčníků na tom,
vyzvati vládu, aby se brala v řešení krise
české jen cestou ústavní; aby tedy
vypsala volby do sněmu království
Českého, jehož úkolem jediným bylo by
provedení volební reformy.
Jakmile by pak sněm tento svůj úkol pro-
vedl, aby jej rozpustila a vypsala volby pro
nový sněm již dle toho nového řádu voleb-
ního.
Na tom přestává usnesen
permanentní komise Svazu býva-
lých českých poslanců na sněmu královstv
Českého ze dne včerejšího.
Nepraví ničeho o tom, jak ta žádaná
volební reforma má vypadati, poněvadž
nechce slušně praejudikovat vůli sněmu
samého; tolikéž nepraví, kým má býti sně-
mu vytčen úkol, aby nejednal o jiném, než
o volební reformě.
Dle platného dosud zemského zřízen
rozhoduje o úkolech sněmu nejvyšší zemský
maršálek, jmenovaný panovníkem. Avšak
od let ustálila se parlamentní zvyklost, že
zemský maršálek nerozhodoval o sněmov-
ním repertoiru sám libovolně, nýbrž vždy
bral na potaz zástupce všech sněmovních
stran, od čehož sotva nastane uchýlení při
důležitosti takového významu, jako jest
reforma volebního řádu. Tento souhlas
všech sněmovních stran, v tomto případě
tedy zejména Němců a velkostatkářů obou
táborů musí býti tedy předem zajištěn a
proto lze předpokládati, že vláda ještě pře
vypsáním voleb svolá ohlášené dohodovací
konference důvěrníků stran, k nimž by lo-
gicky měla odkázat též hartusící dnešní de-
putaci chomutovskou s jejími vyděračskými
Němec
11
article
„bolestmi“. Permanentní komise Svazu bý-
valých českých poslanců sněmovních uči-
nila dobře, že formulovala svou výzvu ke
vládě tak lakonicky stručně, že přestala
na tom: poukázati vládu na ko-
rektní cestu svobody sněmov-
ní, jejímž obhájcem věrným osvědčil se
poznovu český národ v přítmí absolutisti-
ckém jako již nejednou v dějinách, — aniž
by však vzdala se nějakého dalšího takti-
ckého hesla, jímž by neopatrně odkryl
karty naše německým našim protivníkům
vládě ve chvíli, kdy oni zkoušejí na ní vy-
máhati splnění svých záměrů a tužeb, tře-
bas krkolomnou cestou čiré nezákonnosti.
Touto opatrnou stručností své resoluce
pokárala permanentní komise Svazu
bývalých českých poslanců přímo žihavka-
mi nejnovější kozačinu našich radikálů,
kteří den před tím, na svém nedělním
nár.-sociálním sjezdu ve „Hvězdě“
se usnesli o zemské i říšské politice, jen se
zaprášilo:
„Sněm český ať kromě zvolení nového
zemského výboru sdělá jen reformu voleb-
ního řádu na základě všeobecného rovného
a tajného hlasovacího práva pro muže
ženy se zastoupením menšin.
Dobrá. Ale což nebude-li pro všeobec-
né rovné hlasovací právo tříčtvrtinovéa
dvoutřetinové většiny? Co pak? Mají češt
poslanci pak přijati stante concluso aspoř
volební reformu, která 800.000 nepoplatní-
kům udělí ve čtvrté kurii 43 mandátů?
Bůh uchovej, volá resoluce národních so-
ciálů: „Kurie IV. jako skupina vyděděnců
jest nám zcela nepřijatelnou
Rovněž zapovídá, aby se žádná strana
česká neopovážila zúčastnit se za této vlá-
dy a trvání správní komise nějaké
smiřovací akce s Němci. Ale hned poté
bůh
Němec
12
article
máme se přičinit, a to všemi prostřed-
ky, aby ve správě zemské a v Čechách
vůbec „co nejdříve nastaly opět-
ně poměry ústavní.“ Možno si po-
mysliti většího konfusionářství? Kde jsou
prostředky k provedení všeobecného práva
hlasovacího sněmem českým bez dohodys
ostatními jeho odpůrci? A jak se zbavit
správní komise „co nejdříve“ když nesmí-
me za této vlády s Němci vůbec jednati
o dohodě národní?
Němec
Čechy
13
article
Bez parlamentu?
Bez parlamentu?
V Heidelberku vyšla anonymní brožura
(Das Parlament in Oesterreich
oder die innere Gefahr. Von Kri-
tias), obsahující prudké útoky nejenom proti
nynějšímu parlamentu, nýbrž vůbec proti par-
lamentarismu v Rakousku. Neznámý autor
vyčetl poslanecké sněmovně celou řadu těž-
kých a podle jeho mínění nevyléčitelných
chyb, především obstrukci jako ustálenou par-
lamentní instituci, kterou srovnává se stáv-
kou, při níž je úspěch zákonitě zaručen tím,
že živly ku práci ochotné jsou vzdalovány,
kdežto stávkující sami nenesou risika, poně-
vadž se jim vyplácí mzda i za stávky. Státa
společnost mohly by prý konečně i za usta-
vičné stávky parlamentu žíti — ale parlament
nepřestává na tom, že se kazí a zvrhá sám,
nýbrž působí škodlivě i na venek. Kazí státní
správu svou osudnou ctižádostí ničemu ne-
rozuměti a nic nekonati, ale přes to vládnouti
a chorobnou touhou nespatřovati vinu ve
svých nedostatcích, nýbrž vždy jenom u vlády,
kterou chce proto zatlačiti, aby vládl sám,
kazí dále i celé veřejné mínění svou neoby-
čejně nízkou úrovní, svým nedostatkem dů-
stojnosti a specificky neslušným chováním ně-
kterých svých členů. Způsobil, že si ho obe-
censtvo neváží. Navyklé kritisování a bezmy-
šlenkovitou malomyslnost nahradil konečně
zatrpklý a frivolní cynismus, hnus nad veřej-
nýní poměry už dávno zatlačil lepší živly spo-
lečnosti do samých umělých a osamělých rá-
jů srdce — a konec bude úplná politická
anaesthesie, způsobená parlamentním morfi-
nismem.
Heidelberg
Rakousko
14
article
Anonymní pisatel udává pro to vše různé
příčiny a nezamlčuje mezi nimi tu nejhlav-
nější, že centrální parlament nemůže v Rakou-
sku vůbec míti žádnou příznivou půdu. Neho-
tové poměry působí totiž, že národové si na
vzájem nedůvěřují a i když provedou parla-
mentarisaci kabinetu, pošlou tam svoje důvěr-
níky ne aby vytvořili positivní dílo, nýbrž aby
zabránili přehmatům národního protivníka
I za normálních poměrů může se tedy v rakou-
ské sněmovně uplatniti jenom prostřední ta-
lent, neboť tam stačí a nelze také více než
mluviti řeči, aniž by kdo byl podněcován na-
dějí na velkou činnost, anebo zdržován oba-
vou před zodpovědností. Vinen je dále i velký
německý tisk, jenž zpohodlněl a stal se polo-
úřadní institucí, která nesnese už risika samo-
statných myšlenek a nemá politického princi-
pu, neboť v každé otázce se do roka sama
vyvrátí, tak že jediným jejím principem zů-
stane vydělávati peníze.
Autor navrhuje proto, aby se poslanci.
kteří chtějí obstruovat, předem vzdali dieta
měli na vůli žádati za to odškodnění od svých
voličů. Zapomíná při tom docela, že parlament
naopak mnohdy potřebuje sám ochrany proti
vládním hrozbám, poněvadž některé strany
rády na sebe dávají působiti poukazem na to,
že vláda sněmovnu zavře a přestane tudíž vy-
pláceti diety. Jeho brožura však má dělati
zvláště náladu pro další vybudování rakouské
ústavy, a to ve směru „pravé lidové svobody“
to jest „přímou účastí všech občani
na zákonodárství“. Tedy všeobecné
hlasování o návrzích zákonů — referen-
V brožuře není positivních důvodů, které
Raka
15
article
by odůvodňovaly tento skok do tmy. Všecky
jsou negativní a autor to prohlašuje docela
otevřeně, řka, že veřejnost do té míry pozby-
la všech illusí, že uvítá jako pokrok každé zlo.
jen když ji vysvobodí z parlamentární lži.
Nicméně nevidíme důvodu, proč by veliký
dav lidí, kteří v celku už dokonce ničemu ne-
budou rozuměti, měl se representovati lépe
než malý dav, o jehož psychologii promluvil
autor tak hořká slova. Nevíme také, proč by
nedůvěra národů, kteří se nemohou navzájem
dorozuměti, měla býti menší než nedůvěra je-
jich parlamentních zástupců, kteří jsou ve sty-
ku. Nevidíme také žádných hranic proti ne-
bezpečí libovůle vlády a byrokracie, které by
přirozeně rostlo s úbytkem parlamentní kon-
troly. Nevidíme záruk proti obavě, že činnost
vlády nebude v duchu starých tradic ještě více
poklesati v mechanismus, který tak výborně
označil hrabě Taaffe. I zdá se nám autor bro-
žury ne tak průkopníkem rozvoje ústavy, ja-
ko spíše příznivcem absolutismu. Neříkáme
jakého, pro osvícený schází nám však v jeho
argumentací a návrhu světlo.
K. H
Taaff
16
article
Po uzavření míru.
Po uzavření míru.
Egejské pobřeží, přiřčené Bulharsku
v moci turecké.
M. Z Kolína n. R., 25. srpna. (Zvláštní
telegram »Nár. Listů«.) Dle sofijských de-
peší obsadila turecká jízda i pěchota
Dedeagač a Xanthi, ta k že
celé pobřeží egejského moře.
jež na londýnské konferenci míru přiřčeno
bylo Bulharsku, je v moci ture-
cké. Bulharské vojsko následkem buku-
reštského míru demobilisuje, takže bulhar-
ští obyvatelé tohoto území jsou bezbranní.
Jestliže velmoci záhy nezakročí, není
vyloučeno, že v nejbližší době
bude to Rusko, jež definitivn
zjedná na Balkáně pořádek.
Výměna ratifikací mírové smlouvy.
Z Bukurešti, 25. srpna. (Ag. tel. Roum.)
Dopoledne vyměněny byly na ministerstvu
zahraničních záležitostí ratifikace mírové
smlouvy.
„Zelená kniha“ o Balkáně
Z Bukureští, 25. srpna. (K. k.) Oficiosni
list „La Politique“ oznamuje: Vláda připravuje
„Zelenou knihu“ o událostech na Balkáně, kte-
ré vedly k uizavření mírové smlouvy. Tentýž
list vyvrací zprávu o svolání sněmovny k mi-
mořádnému zasedání, na němž schválen byl by
zákon o annexi nově získaného území.
Bulharsko-rumunská rozhraničovací komise.
Z Bukurešti, 25. srpna. (Ag. tel. Roum.)
Bulharsko-rumunská rozhraníčo-
vací komise sejde se příští středu
v Sina,ji.
Deputace makedonsko-bulharská ve Vídní.
Z Vídně, 25. srpna. (K. k.) Zde dlící de-
putace makedonsko-bulharských organisaci
byla v poledne přijata v ministerstvu zahra-
ničních záležitostí prvním odborovým před-
nostou svob. p. Macchiem a odevzdala memo-
randum, ve kterém jsou formulovány poža-
davky a stížnosti Makedoňanů. Odborový
přednosta p. Macchio slíbil, že memorandum
odevzdá ministrovi zahraničních záležitostí.
Dedeagač
Xanthi
Roa
putace
Macchie
Makedoňan
Bulharsko
Kolín
Rusko
Balkán
Bukurešť
Sina
Vídeň
Le Politique
17
article
Načevič v Caříhradě.
Z Paříže, 25. srpna. Cařihradský kore-
spondent „Temps“ oznamuje, že bulharský
vyjednavač Načevič dosud neobdržel oficiálně
rozkaz, aby s Portou vyjednával. Bulharská
vláda ponechala Načevičovi úplně volnou
ruku, aby náladu na Zlatém rohat zjistil. V po-
litických kruzích se posuzuje situace mez
Bulharskem a Tureckem dosti příznivě.
O drobném prodejle
ranní díslo e sobě
za s
večerni
.. . sa l
Ve fliálkách na venkově
ranní číslo
večerní .
Inseráty
platí se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijima
administrace v Marianské ul., B
Tam nacházeji se táž
redakce, tiskárna a expedice
„Národnich Listů“
Rukopisy se nevracejl
Paříž
Bulharsko
Turecko
18
article
Rumunské vyznamenání srbskému králi.
Z Bělehradu, 25. srpna. (K. k.) Rumunský
vyslanec Philality odevzdal dnes odpoledne
za přítomnosti ministerského předsedy Pašiče
ve slavnostním slyšení králi Petrovi ře-
tězřádu Karla I., jakož i vlastnoruční do-
pis rumunského krále.
Mezinárodní komise k vyšetření ukrutnosti
války.
Z Bělehradu, 25. srpna. (K. k.) Meziná-
rodní komise pro vyšetření tak zvaných bal-
kánských ukrutností sem přibyla. Srbsko, kte-
ré strašně trpělo ukrutnostmi svých protivní-
ků, projevilo ochotu, že uzná zmíněnou ko-
mísi, ale zároveň prohlásilo, že člena této ko-
mise prof. Miljukova z Petrohradu
musi vyloučiti pro jeho otevřen
nepřátelství proti Srbsku a srb-
skému národu. Poněvadž ostatní členové
komise prohlásili se za solidární s Miljuko-
vem, ale Srbsko nepovažuje ho za nepředpoja-
tého a soudí proto, že není způsobilým k úřa-
du rozhodčího soudce, nemůže komise počí-
tati s uznáním Srbska, jakkoli srbská vláda
prokázala členům komise všemožnou ochotu,
aby nerušeně dostali se do Soluna
Propuštění zajatých Řeků.
Ze Sofije, 25. srpna. (K. k.) 43 Řeků, mezi
nimi 14 z Xanti a 29 z Kavaly s bískupem
z tohoto města, kteří při vypuknutí nepřátel-
ství byli zatčeni pro podezření z vyzvědač-
ství a dopravení do Bulharska, budou nepro-
dleně propuštění a dopraveni do své domo-
viny.
Generální konsul ze Skadru ve Vídni.
Z Vídně, 25. srpna. (K. k.) C. a k. gene-
rální konsul ve Skadru major Zambaur při-
byl sem ze Skadru.
Philalita
Pašič
Petro
Karel
profesor
Miljukov
Řek
Bělehrad
Srbsko
Petrohrad
Sofijá
Bulharsko
Vídeň
19
article
Na Hajle planině a na
Cmiljevici.
Časně z rána před odjezdem z Rožaje
ofotografovali jsme s p. Lazíčem paní kape-
tanovou v bohatém kroji černohorském i dce-
rušku její. Bylo nám chvíli čekati a mezitím
přišli dva vyníkající členové rodu Ganíčů na
návštěvu. Jeden z nich Achmedbeg Ganic
byl poslancem na sněmu cařihradském a vy-
právěl nám, sedě se skříženýma nohamaa
srkaje černou kávu, o svých zkušenostech
Cařihradě. Mluvil tiše a mísil v řeč mnoho tu-
reckých slov, takže málo jsme mu rozuměli.
Rožaj
Cařihrad
20
article
Za několik dní měl ještě s několika jinými
mohamedány vypraviti se do Cetinje, aby po-
klanili se králi a poděkovat mu za šetření
své víry.
Na hory provázelí nás kapetan se svým
úřadním sluhou, Turčínem Rámou a asi 15
vojáky, z nichž čtyři tvořili družinu Niky Ce-
moviče. Měli jsme potíž s fotografickými apa-
ráty, které žádný z vojínů nechtěl nositi. Měli
jen pušku a malý vak s chlebem, ale hrozně
naříkali nad tíží aparátů. Tak konečně jeden
z aparátů prof. Cvijiče vzal kapetan, druhý
Lazič a svůj nesl jsem sám přes rameno. Te-
prve později někteří vojáci přišli k lepšímu
přesvědčení, uznali patrně, že neponíží tím
svou junáckou pýchu a střídalí se v nesení
aparátů. Naše koně vesměs stoupali výborně
a jistě, brzo byli jsme v bukovém lese, který
ve výší as 1600 m přibral hojné smrky. Asi
po tříhodinném výstupu byli jsme v blízkosti
sedla mezi Ahmicí a Hajlou a uhnuli jsme po
pastvinách tu a tam houštinou kleče porost-
lých k jihu, ke „kotlům“ Hajly.
Horské pastviny byly posety různobarev-
ným kvítím, zejména pěkné, bleděžluté květy
„jablanu“, vyznačující se příjemnou vůní, tr-
hali nám vojácí a nosili jsme je dlouho, kde-
koliv daly se umístiti bez obtížení rukou. Do
kotlů spadají strmé srázy, rozervané v ostré
pyramidovité tvary, mezi nimi na místech
chráněných před sluncem, sněhové skvrny:
na dně jich v horní části jsou vysoké osypy
Turčín Ráma
Cvijič
Lazič
Cetinj
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ludvig Holberg-
Ku představení „Konváře politika“ na Národním
divadle.
Zmocňuje se mne vždycky zcela zvláštn
pocit, beru-li starou sežloutlou autobiografi
do ruky. Člověk minulého století dává nán
nahlížeti bezprostředně nejen do své bytostí
ale i do své doby, a nutí nás odmýšleti se o
vlastní mnohem více nežli biograf moderní
Originální vydání, které se šťastnou náho-
dou octne v naší ruce, tento dojem ještě sesi-
luje: hmatáme-li ve svých rukách starou vaz-
bu knihy, mihají-li se nám před očima typy
starého tiskaře a cítíme-li mdlou vůní zvet-
šelých stran, zdá se nám mimoděk, jakoby nás
pojilo těsnější pouto se spisovatelem a jeho
dobou a hroužíme se do četby s tím oddanější
a upřímnější chutí.
Nevím, jakým způsobem zabloudila stará
Holbergova autobiografie do zdejší císařské
bibliotéky. Byl jsem velmi překvapen. když
jsem ji objevil a sáhl jsem po ní s velikou dy-
chtivostí. Je to cenné vydání Rotheho z roku
1747 s obšírným titulem:
„Pana Ludviga Holberga, učitele vše-
obecných dějin na akademii kodaňské, asses-
sora konsistoře a quaestora akademie, Vla st-
ní životopis, v několika listech jisté uro-
zené osobě.“
Této neznámé „urozené osobě“ platí dlou-
há uctivá dedikace, po níž následují tři, pů-
vodně latinsky psané listy, obšírné to stati,v
nichž je obsažena upřímná zpověď básníkova
života.
Holberg
Holbergův
Rothe
národní divadlo
quaestor akademie
22
article
Život Holbergův byl bohatý, jeho mysl
neobyčejně vnímavá i bystrá — proto spisel
poutá od počátku do konce. V první části pře-
vládají fakta a data biografická — jsou to živě
vyprávěné vzpomínky na rušně prožitá mlad
leta. Teprve po návratu z cest oddává se zku-
šený muž činnosti básnické a jí patří střední
část knihy. V závěru pozoruje, pitvá a roze-
bírá Holberg psycholog svoji povahu a hájí se
před výtkami nepřátel.
život Holbergův byl z počátku krušný
Pocházel z vojenské rodiny bergenské, která
přišla požárem r. 1686 o veškeré jmění. Dět
bylo jedenáct a malý Ludvig vstupuje jako
desítiletý hoch do služeb vojenských. Přičině-
ním příznivce bískupa přechází do latinské
školy, kde se horlivě disputuje a živě rokuje
o současných událostech politických a posléze
odchází na universitu kodaňskou studovat
theologii. Živí se nuzně jako soukromý učitel
hudby a řečí. Po skončených studiích odchází
na několik let do Holandska, Anglie a Němec.
skládá „Historii evropských států“ a „Vládu
Christiana Čtvrtého a Bedřicha Třetího“. R.
1712 podává svůj spis králi Bedřichu IV.a
krátce potom je jmenován profesorem historie
na akademii kodaňské. Odměna za tento úřad
je malé stipendium, které utratí pěšími cesta-
mi do Amsterodamu. Paříže a Říma, kde se
stýká především s kočovnými společnostmi
hereckými. Kolem r. 1716 vrací se do Kodaně.
přednáší, nucen poměry, o metafysice, pako
latinském básnictví, pak zase o historil.
V té době teprve probouzí se v něm ducl
básnícký. Učený muž se vzpouzí, nechce ver
šovat, než rozený satirik nedá se odbýt.
— Má Musa klidna není.
Holbergův
Němec
Christian
Bedřich
Bedřich Iva
Holandsko
Anglie
Amsterodam
Paříž
Řím
Kodaň
23
article
Krev ráda rozpálí a často tak mí zpění
že usnout nemohu dřív, dokud nepospíším
vše vypsat bláznovství, jež kolem zřím a slyším.
Ba, stačí maličkost a Musa káže jižt
„Hej, látky je tu dost, jdi, chop se ji a piš!“ —
Nel s tváři Katona já pozvedám svůj hlas,
však není pomoci — jak stroj už běžím zasí
Je marno hádání i vytáčka i leži
s úsměvem potře mne: Co v krvi, nezapřešl
Hned první prací, komickým eposemv
tónu Boileanově, „Peder Parsem“ dobývá si
rázem zvučného jmena doma i v cizině. Satira
je břitká a Holberg skrývá se pod cizím jme-
nem — podepisuje se jako Hans Mikkelsen,
občan z Kallunborgu. Nicméně jeho anony-
mita nezůstává utajena, napadení se bouří.
jiní přicházejí bezvýsledně prosit o pamílely
na osoby jim nemilé. Pod týmž jmenem vychá-
zejí další „Žertovné písně“ a „Metamorlosy“
pod týmž jmenem vydává Holberg i své ko-
medie v prvním vydání. Citujeme z nich jen
nejdůležitější: „Konvář politik“ (satira na piv-
ní politiky), „Jean de France“ (satira na hej-
sky), „Jeppe z hor“ (na sedláky), „Šestineděl-
ka“ (na ženské tlachy). „Arabský prášek“ (na
alchymisty), „Henrik a Pernilla“ (na zpan-
štělé služebníky), „Jacob v. Tyboe“ (Plantův
„Chlubný vojín“), „Chvástavý lazebník“ aj.
Komedie Holbergovy se za života básníkova
na jevišti neudržely. Pokus o dánskou scénu,
zahájený slibně r. 1722 provedením „Konváře
politika“, selhal. Herecká družina dánská, pro
niž Holberg své kusy skládal, rozpadla se po
pěti letech, vytlačena družinami německýmia
francouzskými, těšícími se větší přízní v kru-
zích dvorských. Po r. 1727 oddává se roz-
mrzelý Holberg zase pracím vědeckým. Oasou
v této činnosti je latinská satíra po způsobu
Swiftově a Cyranově „Nilse Klimta podzemn
Kato
Satir
Holberg
Mikkelsen
Franc
Jeppe
Henrik
Pernill
Jacob
Tyboe
Plantův
Holbergův
Swiftův
Cyranův
Klimt
Kallunborg
Musa
Peder Pars
25
article
Obraz Holberga polyhistora doplnímesi
z nepřehledné řady jeho učených spisů, dnes
již mrtvých. Autobiografie sama mluví jen o
veliké žizni a touze viděti a věděti. Probádati
mnoho zemí, národů a lidí, probádati mnoho
knih, zpráv a myšlenek — to byla ona ne-
ukrotná touha, která hnala a štvala lidský ži-
vot v závratný vír, z něhož se slabému člo-
věku hlava zaločí. O tom všem nemluví známá
rytina Fritzschova, představující osvíceného
pána voltairovských rysů o paruce s klidnýma
velkýma očima a mdlým úsměvem kolem rtů.
O tom nemluví komedie básníkova, oslňující
pravým molirovským rozmarem, podmaňující
vítězným klidem jistého a bystrého pozoro-
vatele. Za jakou cenu kupoval Holberg tuto
svou vítěznou jistotu — o tom mluví jeho ži-
votopis a zejména poslední část. Tam si naříká
unavený nemocný stařec do vetchého zdraví,
podlomeného cestami a strádáním, a do „zka-
ženého žaludku“ — zkaženého příliš těsným
stykem s hloupými, obmezenými lidmi. I do
knih si naříká, protože oslabily jeho pamět
tak, že už si na vlastní jméno nevzpomene —
a zase jim blahořečí, že jej těšily v jeho sa-
motě a že mu krátily dlouhou chvíli. Tak
uštvaný, tak nejistý jeví se v něm klidný a
vítězný básník-umělec ve své osobní zpovědi.
Po člověku, který se doplížil k hrobu
jako stín, zůstala zlatá stopa. Zlatou nazývají
Dánové dobu Holbergovu. Holberg není pouze
otcem komedie dánské, nýbrž tvůrcem nové
doby vůbec. Učený polyhistor a svěží drama-
tik překlenul dvě doby — starou a novou —
a jeho blahodárný vliv pociťují Dánové až do-
sud. Je to autor věčně mladý — který „ni-
kdy neunaví“, jak pravil kdysi lbsen.
Ve Vratislavi, 22. srpna 1913.
Karel Vetter.
Holberg
Dán
Holbergův
Vetter
Vratislav
Fritzschov