1
masthead
Ročník XXXVII.
2
masthead
V Praze, v úterý 22. října 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplácí se:
v Praze v alminislraai
nol řsje
na čtvst leta . . . . 6 K —
s drejí čonášken
na drt lata . . . . 7 K 50
vo misih: 2K 30h
na něsíc . .
„ Poštou:
na nao. . . . . 2 K o0k
s dvojí zásilkes
n.. . k e
na zněsí
Praha
5
article
Několik slov k politické situaci
Několik slov k politické situaci
Pro poslance české na říšské radě na
stává doba vážná, plná zodpovědnosti. V nej-
bližších dnech musejí se zástupcové národa
českého rozhodnout, jaké stanovisko zaujmou
k rakousko-uherskému vyrovnání a museji
upravit poměr svůj ke vládě. Za rozhára
nosti, jež panuje v českém poselstvu, roz-
tříštěném na několik stran a frakcí, jest spo-
lečné usnesení věcí nejobtížnější. Vzpomí-
náme, jak pravdu měli ti, kdož žádali, by
čeští poslanci utvořili společný český klub
stanovili pro něj hlavní body programové.
S nimi v řadě projevů žádala to v zájmu
našeho národa i veliká čásť voličstva —
bohužel, k uskutečnění tohoto přání nedošlo
a rozháranost v českém táboře dospěla tako-
vého stupně, že zavdává podnět k úvahám
více méně škodolibým téměř všeho něme
ckého tisku vídeňského. Z řady těchto pro
jevů uvedeme pouze jediný:
Vídeňská »Zeit«, pojednávajíc o přípra
vách všech stran na radě říšské k nastáva
jícímu rokování o rakousko-uherském vyrov
nání, praví:
»A vskutku se zdá, že na všech stranách říšské
rady se tuší, že se blíží veliký moment. Dějí se
organisační přípravy, zbrojí se, řady se pojí pev-
něji k sobě a strany se seřaďují k taktickému po-
chodu. Výminku od tohoto rozumného pravidla dě-
lají pouze Čechové; zdá se alespoň, jakoby roz
háranost v jejich táboře právě nyní, v dobu nej-
nevhodnější, byla dosáhla vrcholu. České strany
vyšly z posledního volebního boje vážně roztří-
štěny a dosud ztroskotaly všecky pokusy spojit
oddělené malé skupiny. Pro tento okamžik jest
těžko usoudit, je-li zde boj hlubokých zásadních
rozporů aneb jenom odpor osobních ambicí. Snad
se jedná pouze o oba ministerské portefenilly, je-
jichžto obsazení se nepřeje seslabeným Mlado-
čechům od ostatních skupin, jež jim přerostly přes
hlavu . . ..«
Čecho
6
article
Tedy rozháranost i nepřátelům naším
nápadná a — vítaná, zmocnila se českého
tábora a to v době pro národ náš nejváž-
nější. Rakousko-uherským vyrovnáním, jež
tyto dny předložila vláda parlamentu, upra-
vují se na řadu let hospodářské i politické
poměry mezi královstvím uherským a ze-
měmi na říšské radě zastoupenými. Jím,
vlastně smlouvou mezi Rakouskema
Uhrami, uvolňuje se poměr, stanovený dosa-
vadními úmluvami, místo dualistického
Rakousko-Uherska nastává svazek dvou
států. Tak mezi oběma státy mezera
se ještě více rozšířila a národ náš zatlačen
jest do užšího spojení s ostatními národy
tak zvaně Cislajtanie. A jaké nedozírné ná-
sledky může mít tato okolnost v budoucnosti
pro národ náš!! Vedle toho obsahuje smlouva
o rakousko-uherském vyrovnání řadu ustano-
vení v ohledu hospodářském, jež co nejvíce
dotknou se našich domácích poměrů. Jest
tedy národ náš na předložené smlouvě mezi
Rakouskem a Uherskem co nejvíce intereso-
ván — ale dle neutěšených zpráv z Vídně
co nejméně jest připraven k nastávajícím
o ní debatám.
Ději se sice pokusy o seskupení někte-
rých českých stran a dnes koná se schůze
předsedů českých stran na radě říšské za pří-
činou dohodnutí o společném postupu, vzhle-
dem však k roztříštěnosti naší delegace,
vzhledem k různým zájmům a ambicím málo
jest naděje, že dojde k žádoucímu výsledku
a že všichni češti poslanci společně budou
postupovat.
Výsledkem těchto rozháraných poměrů
jest krise, v níž se octli čeští ministři.
Než jaký jest důvod k nastávající prý
demisi ministra obchodu dra. Fořta a mini-
stra krajana dra. Pacáka? Praví se, že agrární
strana česká, jež má větší počet poslanců
nežli národní strana svobodomyslná, žádá,
by ministr dr. Fořt postoupil své místo
Ted
Pacák
Fořt
Rakousko
Vídeň
Rakouskema Uhry
7
article
zástupci strany agrární, ne snad proto.
že by byl nehájil řádně naše zájmy na
rodní, nebo že by snad byl pracoval proti
zájmům strany agrární, naopak uznává se,
že on i dr. Pacák dle sil svých národní
naše zájmy hájili a že ve příčině požadavků
hospodářských docílili řadu úspěchů, zejména
pokud se týče regulace řek — však proto
se žádá jeho odstoupení, vlastně odstoupení
obou, neboť ministr dr. Pacák se prohlásil
být solidárním s ministrem drem. Fořtem,
poněvadž mladočeská strana jakožto slabší
počtem nemá prý více práva být zastoupena
v korunní radě dvěma členy, když silnější
klub agrární dosud nemá v držení žádného
portefeuillu.
Tedy důvod čistě strannický!
Proti tomu lze zajisté namítnouti, že
staneli se příslušník kterékoliv strany české
ministrem, jest na tomto místě v první
řadě Čechem, jenž musí hájit zájmy
všech tříd a vrstev našeho národa a ne
pouze strany, k níž přísluší.
Jsou tedy oba naši ministři ministry
českými a boj proti nim s české strany
byl by tehdy oprávněn, kdyby se prohřešil
proti našim zájmům národním anebo kdyby
pracovali, nehledíce ku prospěchu celku.
k užitku jediné strany na úkor strany jiné
nebo všech ostatních.
Pacák
Ted
Čecho
8
article
Nevěříme, že by strana agrární v důle
žité této chvíli řídila se pouze ohledy stran
nickými a doufáme, že na zejtřejší schůz
dojde k náležité výměně názorů a k vy
jasnění poměrů. Toto vyjasnění jest nutné
i ve vzájemném poměru českých stran i v po
měru těchto ke vládě Beckově. Nové vy
rovnání rakousko-uherské dotýká se národa
našeho jako celku po stránce politickéa
všech jeho vrstev po stránce hospodářské.
Nechť tedy o stanovisku, jež k němu
jest třeba zaujmouti, rozhodnou všichni zá-
stupcové našeho národa na radě říšské.
Zodpovědnost nesmí padnouti na stranu
jednu aneb na skupinu několika stran, nýbrž
na strany všechny.
V té příčině vítáme podnět, daný účast-
níkem jour fixu Národního klubu, aby ne
schůze předsedů stran, ale schůze všech
poslanců českých na radě říšské rozhodla
po bedlivém uvážení předloh vyrovnacích
po stránce politické i hospodářské o stano
visku, jež delegace česká k nim zaujme.
Poslancům našim dáváme na uváženou,
zdali by se na této schůzi nemělo stát do-
hodnutí o našicb hlavních poža
davcích a usnesení, jakým způ
sobem na dále se zachová česká
delegace k ministerstvu Becko-
vu. Již dosti dlouho čeká veřejnost na
skutky, jimiž by dokázala vláda Beckova
ochotu vyhověti našim oprávněným přáním.
Beckův
národní klub
9
article
Krásných slov bez skutků jsme slyšeli dost
od všech vlád předcházejících. Vzdor tomu.
že v kabinetě zasedají dva čeští ministři,
nebylo dosud vyhověno našim spravedlivým,
minimálním požadavkům, naopak odkládá
prý předseda ministerstva vyřízení celého
komplexu české otázky na dobu po projed
nání vyrovnacích předloh v říšské radě.
Podobným slibům česká veřejnost ne-
přikládá více žádné váhy.
Měla-li vláda Beckova dosti energiea
věnovala-li tolik neúmorné píle k zahrnut
jednoho národa všemi možnými politickými
výhodami, nehledě ovšem k některým nepo
píratelným úspěchům hospodářským, jež zl
skala pro Rakousko, pak zajisté bude mít
dosti síly uskutečnit nejnaléhavější naše po
žadavky.
Nebude-li k tomu u vlády ochoty, pak
bude na čase, aby čeští ministři složili své
portefeuily proto, že jakožto čeští ministr
nebudou moci setrvat ve vládě, jež odpírá
poskytnout našemu národu to, co mu p
právu náleží.
Doba jest vážná a splnění našich minimál
ních požadavků nesnese odkladu. Bez urči-
tých skutků a bez jasných výhrad žádné
hlasování pro rakousko-uherské vyrovnání
žádné vstoupení do vládní většiny.
Politika positivní neznamená poli
tiku vládní a politika vládní bez positiv-
ních výsledků není politikou positivníl
Sloužit vládě, jež odmítá splnění našich
postulátů, není positivní, nýbrž serviln
politikou a kté bohdá se neod
hodlá žádný ze zástupců českých
na radě říšské.
Beckův
Rakousko
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. října. (Pro společne
národní práci mezi Slovinei)
V »Sloveniji«, novém orgáně slovinské strany
pokrokově, posl. Iv. Hribar vřele se při-
mlouvá za společný postup všech slovinských
stran v obraně práv národa slovinského. »Slo-
vinská národní politika v Kraňsku — píše posl,
Hribar — ztrnula na mrtvém bodě. V honbě
za různými fantomy ztratili jsme téměř vědomi,
že naše národní existence je ohrožena a že s
nám nedostává prostředků na odvrácení hrozl-
cího nebezpečí. Přeziráme téměř den za dnem
fakta, jež by nám měla zníti jako memento
skupiti nás v pevný šik na obranu naší národ-
nosti.« Slovinština je na ústupu v úřadeeh
správních i u soudů, z nichž se vytrácí ona
trocha slovinštiny, kterou tam kdysi vymohl
poslanci svým svorným postupem a stykem sji-
nými stranami. Ještě smutněji vypadá to ve
školství. Všichni národové tohoto státu mají už
své střední školy, jen Slovinci nemají dosud
ani jedině. Za to vnucují se jim i v zemíeh
tak čistě slovinských, jako je Kraňsko, školy
čistě německé ! Stejně marny byly dosud všechny
prosby, aby stát zřídil také pro Slovince něja-
kou školu průmyslovou. Vysoké školy marně
se domáhají, ač země a město Lublaň nabídly
vládě na zřízení university 600.000 kor. Vláda
klidně zavírá oči nad slovinskými požadavky
poněvadž vl, že strannické spory mezi Slovinei
znemožňují svorný postup a vydatný tlak na
vládu. A přece svorný postup při vymahání
národních práv byl by lehku možný
Slovinei
Slovenij
Iva
Hribar
Slovinec
Praha
Kraňsko
Lublaň
univerzita 600.000
11
article
Různost v jiných názorech nemůže být
žádnému vlastenei překážkou, aby při hájení
národních práv nepodal pomocné ruky svému
politickému odpůrei. Slovinské národnosti není
nebezpečna ani pokroková, ani klerikální strana
slovinská, nýbrž ohrožují ji Němci a Vlachové.
a mimo ně, dokud Slovinci své spory zanášej
i do centrálního parlamentu, také vláda, která
ze starého rakušáckého zvyku podporuje prot
Slovincům Němce i Vlachy. Ještě nepřirozenější
je, když jedna slovinská strana v bojí pro
drohé hledá pomocníky mezi odvěkými nepřáteli
všeho slovinského. Ptáme-li se slovinského kleri
kála, co získala slovinská národnost od nej
klerikálnějšího německého Tyroláka, neb slovin
ského liberála, co pomohl Slovincům liberální
Němec korutanský, musí nám odpověděti, že
pranic. A byly doby, kdy slovinský jazyk se
rozléhal netoliko v celém Korutansku a Štyrsku,
nýbrž i v údolích tyrolských a v Rakousích až
po Dunaj. Kdyby se byla slovinská řeč udržel
v původních hranieích, Slovinci by byli dnes
mohutná větev slovanského kmene, ať by si byl
třebas celý národ buď krajně klerikálný neb
krajně liberálný. »Bojujme mezi sebou dáleo
zásady — končí pisatel — ale pravý vlastene
nezapomene ani v nejlítějším boji, že nás všechny
víže společná sladká mluva mateřská, že jsme
tedy bratří. To vědomí musí dříve neb pozdějí
otupiti bojovné prostředky a musí nastati nějaký
modus vivendi. Především je toho třeba tam
kde nás vláda nejraději vidí rozdvojené: v parla-
mentě. Tam je především třeba spojitis
k svorné národní práci.«
Němec
Vlach
Slovinec
Korutansko
Štyrsko
Dunaj
12
article
Nevíme, jaký úspěch budou míti poctivá
slova Hribarova mezi politiky slovinskými; kdyby
promluvil týmiž slovy k českým posl an-
cům na říšské radě, víme, že by se mu vy
smáli. Svorný postup na obranu národních práv
Jaké to nemoderní heslo!
Z Pešti, 18. řijna. (Hr. Apponyi
národnosti uherské.) Hr. Apponyi stará
se všemožně, aby dokázal pravdivost všeho toho,
co o něm v poslední době napsali Björnsona
hr. Lev Tolstoj. Tyto dni byli ze všech uher-
ských učitelských ústavů vyloučeni opět dva
žáci sarvadašského ústavu, Karel Lilge
Martin Pavelka, protože se dopustili v la sti-
zrádného skutku tím, že se přihlásili
k národnosti slovenské
V Liptov. sv. Mikuláši prohlížel vládní in-
spektor dle nařízení Apponyova školního zákona
konfesijní školy. Výsledek inspekce je velice
poučný. Sedmnáct učitelů bylo suspendo-
váno, poněvadž nemají diplomu psaného ma-
darsky a neumějí maďarsky mluvit. Tito učitele
obdrželi své diplomy dávno před tím, než Appo-
nyův zákon vešel v platnost, byly tehdy úplně
zákonné, ale nynější maďarské svobodě a spra
vedlnosti ovšem nevyhovují. Jiných o smná
učitelů bylo suspendováno pro nevlastenackou
správu škol, ježto nenutili žáky, aby se účastnil
čistě maďarských slavností. Konečně dvacet
tři učitelé byli zbaveni míst pro nedostatečný
úspěch při vyučování maďarskému jazyku.
To jsou prozatím výsledky činností jednoho
školního inspektora na Slovensku. Brzy asi při
jdou na veřejnost činy dalších inspektorů v kra
jích slovenských a rumunských.
Hribarův
Björnson
Tolstoj
Lilge
Pavelek
Mikuláš
Appa
Pešť
Hradec
Liptov
Slovensko
13
article
Politické zprávy zahraničné
Politické zprávy zahraničné
Jedinoslavní Slované.
V Odesse vyšla brožura hraběte Adam
Alexandroviče Orlovského pod záhlavím »K ru
skému soboru« (církevnímu sněmu).
Brožura mluví jménem polských messiani
stů. Praví se v ní: »Ruský církevní sněm bude
rokovat o obnově Ruska. Jedinověrní »Slované
vycházejí mu vstřic jako předzvěstu nové doby
Dále se činí Rusům, zvláště duchovenstvu, vy
klad o messianském poslání Polska, a tito polšt
messianisté v Rusku ohlašují pérem hr. Orlov
ského, že se chystají k politické úloze také
v Hosudarstvenné dumě, kde chtějí posiliti kon-
stitucionalisty a blok středu, a umenšiti poče
revolucionářů a terroristů.
Tím bude učiněn prvý krok ke smazání
hlavního hřichu Slovanstva (?). jímž jest rozdě
lení Polsky. »Polska, totě Josef, zaprodaný
bratry svými.
On spasil bratry od hněvu Faraonova
zahrnul bohatstvím, tak se jim šlechetně po-
mstil. Právě tak jedinověrní či jedinoslavní Slo-
vané mysli na blaho všech bratrů Slovanů
chtějí jim zabezpečiti duševní blaho. Duch vše-
obecné (t. j. římsko-katolické) církve jest du-
chem mučenice Polsky, a duch ten spasí Sl -
vanstvo, jako Spasitel svým utrpením spasi
člověčenstvo. Dach ten opět spojí od věků roz-
tržený Východ se Západem v jedné víře
v modlitbě za představitele sv. Petra, za papeže
Pia X, i za nového Konstantina, dobroditele
katolické eírkve, imperátora Mikuláše II«
Program »Jedinověrných či jedinoslavných
Slovanů« tvoří následující body:
I. V Slovanstvě budiž skutkem učiněna
zásada sjednocení církve Kristovy pod hlaven-
stvím římského papeže. Jednotlivé církve slo-
vanské budou míti právo voliti si své patri
archy, ale papeži bude zůstaveno právo zvolené
potvrzovati.
Slovan
Alexandrovič Orlovský
Rus
Josef
Petro
Pius
Konstantinos
Mikuláš II
Kristův
Rusko
Polsko
Orlov
14
article
V drobném prodejit
rznní číslo o sobě . . . s
cdpoledni.
. . na zk
Ve nlialkách na venkovší
ranní číslo. . . . . . . . 10
vdpolední . . . . . . . . 4h
Inseráty
plati se hotově napřed.
Pieěplncení a lnaerty přijimá sdninl-
strace v Marinnské ulicl č. s
Tam nacházejí se též redakee
Uskárna a ezpedice „Národnich Listě
Rukopisy so nevzaceji.
15
article
II. Sjednocení všeobecné církve Kristovy
budiž utvrzeno cestou zákonodárnou a proti
nevěrcům buďtež vydávány a zdarma lidu roz-
dávány náboženské spisy.
III. Protože »již zítra nevyhnutelněs
strhne veliký boj národů, předpověděný evange-
liem a předvídaný politikou,« nutno Slovany
sjednotiti eírkevně pod římským papežem, aby
pak pomocí papežovou mohla být utvořen
sjednocená slovanská říše, sestávající ze samo-
správných hárodností, pod žezlem slovanského
a ruského imperátora Míkuláše IIe
IV. Sjednocení jedi nověrní Slovaně obnoví
Polsku v hranicích před r. 1772.
A jestlize Rusové přes to mír ne-
přijmou ? r
Pro chystaný atentát na ruského ministra
vojenství.
Dne 16 t. m. konalo se před vojenským
soudem v Petrohradě tajné přelíčení s osobami,
obviněnými, že chystaly vražedný atentát na mi-
nistra vojenství gen. Redigera, kterýžto atentát
byl v čas prozrazen a následkem toho ne-
vykonán.
Obžalováni byli: písař petrohradské inten-
dantury Humenský, 25letý; jeho kolega Russak,
24letý; písař z kanceláře ministerstva vojenství
Konstantin Rymša Beremevič, 24letý; muž.
který si dává jmeno Suščevský; neznámá, jejíž
přezdívka je »Stolová«; Vilemína Hölmsova
z Německa a švadlena Alexandra Lisovská.
Obžaloba kladla jim za vinu, že jsouce
členy tajného revolučně socialistického spolčení,
jež se nazývá »bojovou družinou severní oblasti«,
vytkli si za úkol zprovoditi ze světa
řadu nejvyšších náčelníků ruské
armády, a především min. Red gera, jenž
měl býti zavražděn dne 1. srpna t. r., když
vycházel z budovy ministerstva vojenství.
V bytě Némkyně Vileminy Hölmsovy spi-
klenci konávali schůzky. Atentát pumou n
min. Radigera měl vykonati písař Russak.
Všichni obžalovaní uznáni vinnými a od-
souzení k trestanecké robotě na dobu 8—15 let.
Vilemína Hölmsova dostala 15 let.
Kristův
Slovan
Rus
Rediger
Rymša
Hölmsův
Lisovská
Radiger
Russak
Polsko
Petrohrad
Humenský
Německo
Reda ger
Míkuláš II Iva
16
article
V Praze, 21. října.
Praha
17
article
Jaurěs proti Hervéovi.
Vůdce socialistů francouzských Jaures
aby odstranil nedorozumění, panující ohledné
jeho přátelského poměru k propagatoru proti-
vlastenectví a antimilitarismu, pronesl včera na
schůzi přívrženců svých v Narbonne řeč.
v níž rozhodně potíral theorie Hervěovy —
prohlásil zběhnuti za zbabělost. Jaurěs uznal.
že odpor celé veřejnosti francouzské všech třid
i dělnické proti střeštěnostem Hervéovým je
tak mohutný, že je nanejvýš nebezpečno i pro
muže největší popularity dělati Hervéovi advo-
káta, a proto v čas obrátil. Vyslovil se však
proti tomu, aby Hervé byl dán do klatby. Ve
své řeči opakoval své známé theorie o smírčím
soudu, jenž má vyrovnávati spory mezi státy, aby
se zamezila válka.
Hervěův
Hervé
Narbonne
18
article
Kandidátní listiny
Kandidátní listiny
k volbám
19
article
do sboru obecních starších
král. hlavního města Prahy,
jež se konají ve středu 23. října 1907
II. Nové město.
I sbor:
Cízler Jan, velkoobchodník, č. p. 1786-II.
Jirousek Josef, náměstek starosty, majitei
krejčovského závodu a spolumajitel domu, č. p.
675-II.
Siřiště Antonín, sládek, hostinský a majitel
realit, č. p. 312.II.
Josef
Antonín
Praha
Cízler Jan
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 18. října 1907.
H. (Kritik umělec.) Nedávno bylo
proneseno několik shovívavě ironiekých slov
nedostatku nestrannosti a neodvislosti naší kri-
tiky literární. Autor pojednání nestavěl se ani
rozhorleným ani udiveným. Nutno uvážiti po-
měry a tak hledati vysvětlení i omluvu. Žijeme
v malém okruhu stísněni. Známe se, bratří-
čkujeme se, nenávidíme se z důvodů, jež ne-
mají nic společného s naší prací, s našimi
schopnostmi a snahami. Jsme tak přinucení žiti
ve slohu maloměšťáckém. Je to jednotvárné
malicherné setkávati se denně s těmitéž lidmi
pod loubím nebo na náměstí. Obzor súžen
soudnost obmezena. V tak malém, stísněném
prostředí je obtížno žít osaměle a neodvisle
takovým by měl být především život soudců a
vykladačů myšlenek, kteří se mají povzněsti do
jasné výše úplné svobody intelektuální, kam ne-
může dostihnouti kramářský povyk literárního
tržiště, vřava ozobních a strannických půtek.
Praha
21
article
Ovšem, tak si můžeme představovati jen
mocné spisovatele, kteří vtiskují své době svůj
ráz a kteří ji obohacují nesmírnými zásobami
svých vědomostí a kteří znají trýzeň a slasti
tvoření. Vůdčích duchů kritických je málo i ve
velkých kulturách. Zdá se, že jen literatury
velkých národů mohou zroditi Sainte-Beuva nel
Carlyla. Kritika je jaksi vyvrcholením civilisace.
Literatura začla pohádkou o kocourovi v botách,
nebo o zámku otáčejícím se na kuří noze a její
poslední, nejvyspělejší formou je essay William
Patera nebo kritická causerie Anatola France.
Je přirozeno, že kritika může snadněji vy-
spěti v takovýto povznešený genre literární ve
společnosti dávné, staletími vypěstované kultury
kde je živena starými tradicemi, nežli ve společ
nosti národa malého, teprve se vyvíjejícího. Al
bylo by bláhové zříkati se naděje, že i česká lite
ratura se dočká svých Bělinských a Brandesů
A kdo ví, zda již nejsou mezi námi . ..
Carlyle
Patera
Franc
Al
Bělinský
Brandes
22
article
Moderní kritika, jež je historií říše myšle
nek a snů a jež vynalezá a tvoři jako filosoíe
nebo román, je kritikou uměleckou.
Jedním z jejích nejznamenitějších a nej
originálnějších představitelů je Anatole France
Vlastně byl, neboť již od mnoha let umlklve
svých duchaplných a učených rozpravách kriti-
ckých a věnoval se cele románu a propagandě
sociálních, pokrokových idel.
Čiyři svazky kritických článků Franceových
»La vie littéraire« patří mezi to nejcennější
čím se může vykázati kritická literatura posle-
ních 20 let.
Anatole France je spisovatel okouzlujíeí
roztomilý a elegantní. Jeho prósa je jasnáa
zářivá. Jeho duch je bohatý, rozmanitý a
pružný. Dívá se na vše sicelou upřímností a prosto-
tou své moudré povahy filosofa, za jehož ironil
eitíme hluboké zneklidnění pozorovatele světa
přitele trpíeího lidstva.
Anatole France ve svých zábavných
učených statích, kde se dával unášeti fantasi
a rozmary svého tuláckého a zvědavého ducha.
a kde s podivuhodnou přesnosti a výraznost
často analysoval a rozpoznával, dokázal pře-
vahu moderního kritického genru uměleckého
nad kritikou profesorskou, pedantickou, doktri
nářskou a moralisující.
Nic není poučnějšího jako jeho slavná
polemika s Brunetirem, jenž ve vážné »Revui
des Deux Mondes« zastupoval staré tradice
kritiky a rozhorlil se, když ve sloupcíeh
»Tempsu« místo obvyklých poučných před-
nášek před školními škamnami, ozval se roz-
marný vtipný ton nového kritika, jenž vešeldo
literatury jako do zahrady, aby pod kvetoucími
vavříny pokračoval v epikurejských a pyrrho-
novských hovorech z dob antických, kdy lidé
tvořili díla krásy a poesie a čerta se staral
o systémy, methody a theorie moralistů
kazatelů.
Franc
Franceův
Brunetir
Anatol Franca
Anatol Franca
Deux Monde
23
article
Ctihodný a přísný Brunetiěre, vynikajíeí
ostrovtipností a nesmírným vzděláním, vytk
Anatolu Franceovi nedostatek objektivností. Pro-
hlásil jeho kritiku za něco nesolidního.
Anatole France odvětil mu v předmluvě
ke III. svazku »Le vie litteraire« velmi zdvořile
a impertinentě. Vychválil všechny přednosti
svého odpůrce — což je nejen galantní ale
taktické — a vysmál se jeho kantorství.
Vysmál se kritikům, kteří mudrují a pracně
sestavují, formulují nesmrlelné systemy, které
vydrží deset let.
Anatole France nevěří, že krása a geniue
neodhalí tajemství svá před učeným nosem kri
tika, jenž by chtěl celý svět klasifikovati a za-
řaditi do přihrádek svých systemů.
»Ani svůdnost Kleopatry«, píše France.
»ani něžnost svatého Františka z Assisi, an
poesie Racinova nedají se zredukovati do fo
mulek a jestli tyto věci souvisí s védou, tak je
to věda smísená s uměním, intuitivní, neklidná.
vždy nedokončená. Tato věda, nebo spíše toto
umění existuje: je to filosofie, morálka, historie,
kritika, konečně celý krásný román lidstva.«
Krásné vyslovil Anatole France své názor
o kritice v článku o Jules Lemsitrovi, který by
též obžalován Kalvinem z »Revue des Deu
Mondes« z kritického kaciřství, z bludu sub-
jektivnosti, ze zhýralosti a šviháctví fantasie.
což zejměna je strašným hřichem.
Anatole France projevuje v těch stránkách
celou jemnost a subtilnost svou a ukazuje, jak
volná a vysoká je jeho inteligence, nezatlžená
France
Franc
Kleopatra
svatý František z Assisi
Racinův
Jules Lemsitr
Deu Mondes
Anatol Franca
Franca
24
article
předsudky, nezůžená strannickostí. Zde je jeho
kredo krilické, které bylo snad již citováno u nás
když se psalo o »impresionistické« kritice Fran-
ceově a Lemalirově, ale jež je tak znamenité
duchaplné, že si nemohu odepřiti potěšení,je
přeložili:
»Kritika je jako filosoſle, historie, jakýs
druh románu, psaného pro duchy znalé a zvě-
davé, a každý román, celkem, je autobiograíií
Dobrý kritik je ten, jenž vypravuje dobrodružstvl
své duše uprostřed mistrovských děl. Pokusií
jsem se již říci, že není kritiky objektivní, jako
není umění objektivního a že všichní ti, kteř
se honosí, že do svých děl dávají něco jiného
nežli sebe, jsou oběti nejšalebnější filosofie
Pravda je, že nikdy nemůžeme vyjíti ze sebe
— Kritika je poslední, nejnovější formou lite
rární. Snad jednou bude absorbovat všechny
formy. Výtečně se uplatňuje ve společnosti velmi
civilisované, jejíž vzpominky jsou bohaté a tra-
dice dlouhé. Neobyčejně se přizpůsobuje lidstvu
zvědavému, učenému, zušlechtěnému, aby mohla
rozkvésti, vyžaduje více kultur nežli všechny
ostatní formy literární. Jejími tvůrci byli Saint
Evremond, Bayle a Montesquieu. Vychází z filo-
sofie a historie. Aby se mohla rozvinouti, byla
jí nutná doba úplné svobody intelektuální. Kri-
tika nahradí theologii a hledáme-li universálního
doktora, svatého Tomáše Aqninského XIX. stol.,
musíme zajisté mysliti na Sainte- Beuva.«
Málo kdo pronesl o krilice, a její významu
a úkolu slova tak hrdá jako Anatole France,
jenž bude vždy uznáván jako jeden z těch, kdo
rozhodli vítězství svobodného kritika-umělce nad
pedantickým moralistou a výrobcem efemerníeh
systémů a šedých, neživoucích theorií ze staré
školy kritické. A ke chvále Anatola France
musíme dodati, že tak nemluvil pouze kritik,
ale tvořici literát, jenž je skvělým romanopiscem
a poetou.
Fran
Evremond
Bayle
Montesquieu
Aqninský
Franc
SainteBeuv
25
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Z divadelního světa. Dvorní činohra vídeňská
přijala ku provozování nové drama Ludwiga Gang-
hofera »Letní noc«, k jehož provozování dojde
již v nejbližší době. Proto překvapila v divadelních
kruzích nedávno se objevivší zpráva, že nejnovější
hra téhož autora s názvem »Právo na věrnost
má se to hráti téměř současně. Byl by to přípa
dosud nebývalý, aby dvorní činohra vídeňská hrála
za sebou dva kusy téhož autora, a proto se myslilo,
že jde jen o záměnu titulu a pravděpodobně o jeden
a týž kus. Nyní však vychází na jevo zajímav
okolnost, zjištěná tím, že drama s názvem »Právo
na věrnost« bylo dvorní censurou zami tnuto
přes to »Letní noc« dle původního programu do
repertoiru nejbližších dnů zařazena. Kus, později
ohlášený, byla opravdu hra zcela nová, a sice salira
autorova na vlastní jeho drama, která měla původně
následovati bezprostředně po jeho premiéře. Zají-
mavý případ umělecké parodie na vlastní dramali-
ckou práci však se zdál dvorní censuře býti přílis
smělý, ačkoliv ředitel Schleuther přijal dílo již
ku provozování, ovšem s výhradou dodatečného schvá-
lení domácí censury. Tím větší zájem upíná se nyní
na »Letní noc«, z níž si její autor sám dělá
blázny. — Program pro slavnostní cyklus Wagne-
rovský v Bayreuthu na příští rok 1908 jest již pevně
stanoven. Cyklus bude se konati mezi 22. červencem
a 20. srpnem. V programu jest dvojí představení
Ludwig Ganga
Bayreuth
Wagne
26
article
»Prstenu Mibelengů«, sedmeré provozování »Parci-
fala« a pateré představení »Lohengrina« za účinko-
vání řady nejvíce vynikajících wagnerovských umělcu
ze všech evropských předních scén, jak stalo se již
obvyklostí bayreulhských cyklů. Správa slavnoslních
ber učinila letos zvláštní rozsáhlá opatření, aby zne-
možnila anebo aspoň co nejvíce omezila pos'ranní
obchod se vstupenkami, který stává se předmětem
silné ažiotáže na vykořisťování cizinců, kteří při ob-
vyklých návalech musí beztak vysoké ceny znač-
nými obnosy předpláceti. — V »Lessingově divadle
v Berlíně měl silný úspěch cyklus tří aktovek Felike
Saltena se společným názvem »S druhéh
břehu«. První a třetí čásí tri'ogie jsou kome die —
»Hrabě Festengerg« a »Vzkříšení« nazvaně, střed
tvoří vážné drama s titulem »Vážnost života«. Hlavní
osobou všech tří aklovek zůstává společný jejieh
hrdina, muž zdánlivě sice, na venek, podléhající.
avšak uvniti zůstávající vítězem. Silnému úspěchu
trilogie, již se předpovida trvalý život na repertolu
V Lessingův
Salten
Festengerg
Berlín