1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 357. ze dne 28. prosince 1901.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Hrůzy moře. Z Londýna se oznamuje
Hrozné příhody na moři zakusili tři zachránění
plavci potopené lodi »Glencaird«, kteří právě přibyli
do Southamptonu. »Glencaird« vyplul dne 18. května
s 34 muži posádky ze South Shieldon do San Fran-
ciska s nákladem většinou konserv. Když loď mi-
nula rovník, počala hrozná bouře. Konečně loď, ně-
kolik dnů zmítaná na moři, vržena na jižní cíp Sta-
ten Islandu. Mohutné vlny spláchly vše přes palubu
a jeden muž po druhém stržen do rozzuřených vln.
Hrůza
Londýn
Southampton
South Shieldon
San Fran
Island
3
article
Mnozí z nich, kteří měli ještě dosti síly, aby se po-
kusili o spásu plováním, byli vlnami vrženi o skály
tak prudce, že ibned zahynuli. Jedinou spásou se
zdálo, dosíci skály, jež poněkud výše vyčnívala nad
moře, avšak to bylo možno toliko na jediném místě
a toliko třem se to podařilo. Brzy potom rozpadl se
»Glencaird« úplně a ti, kdož ještě byli na lodi, str-
ženi do hlubiny. Avšak tři muži, jimž se podařilo
vydrápat se šťastně na skalisko, octli se za nedlouho
v zoufalé situaci. Nemohli zachrániti jediného kusu
šatstva. Byli vysíleni na dobro a tak slabí, že se
jedva mohli udržet na nohou. Pokud oko dohlédlo,
nebylo nijaké známky lidské osady. Nemohli oče-
kávat nijaké pomoci, neplula-li náhodou tudy lod,
jež by je spozorovala. Přes to vydrželi na skalisku
plných čtyrycet dnů, živíce se toliko mořskými řa-
sami a škeblemi. Vzdali se již veškeré naděje, že
budou zachráněni, když náhodou jednoho dne spo-
zorováni byli několika úřadníky blízkého vojenského
vězení, kteří podnikli výlet na moři. Vzali zachráněné
s sebou a přijali je velmi pohostinsky, ač je nemohli
umístit jinde, než ve vězení a pečlivě je ošetřovali
po celou dobu jejich nemoci, jíž byli všichni tři stí-
ženi. Později poslala je argentinská vláda do Anglie.
V Southamptonu očekával je agent pomocné společ-
nosti pro mužstvo ztroskotaných lodí, jenž všechny
tři zachráněné poslal nyní do jejich domovů.
Anglie
Southampton
4
article
= O neštěsti na draze u Altenbeckenu
vypravují očití svědkové následující: Rychlik, jedoucí
z Kolína nad Rýnem do Berlína, zastavil pojednou
mezi 12. a 1/41. hod. s poledne na trati mezi Pader-
bornem a Altenbeckenem. Pasažéři byli právě při
snídani, podávána třetí mísa a mnozí cestující mu-
sili vyčkat na vystřídání, poněvadž všechny stoly
byly obsazeny. Jedva že podána třetí mísa, otevřel
kuchtík dvéře a vzkřikl: »Srážka!, Zároveň sletěly
se stolů talíře, láhve, sklenice a vše, co na nich bylo.
Všichni pasažéři vyskočili, nikdo nevěděl, co vlastně
se děje. Starší jakýs pán měl tolik přítomnosti ducha,
že vzkřikl: »Všichni zůstat sedět!« načež se pole-
kaní pasažéři na chvíli vzpamatovali a panice bylo
zabráněno. Pasažéři jeden po druhém opustili jídelní
vagon a teď teprve zpozorovali, že vlak stojí na trati
a nikoliv před stanicí. Jídelní vagon byl třetí od
zadu ve vlaku, jenž měl po parostroji v předu
i v zadu. Vystoupivší pasažéři s hrůzou zpozorovali,
kterak zadní parostroj vražen do průchodního vozu
třetí třídy, jehož střechu prorazil. Dým, dešť jisker,
praskot ohně a volání o pomoc ohromilo na chvíli
všechny, tak že z počátku nemohli pomáhat. Poně-
vadž nebylo možno telegrafovat z hlídačského domku,
postáno do Altenbeckenu a objednán pomocný vlak.
Rychlik
Kolín nad Rýn
Berlín
Altenbecken
5
article
Nejprve vzpamatoval se jakýs řeholník a pobízel
ostatní, aby pomáhali. Mrtvoly, vytažené z trosek
hořícího vagonu, kladeny do příkopu při trati. Z jí-
delního vagonu přineseno víno a koňak a ranění
pasažéři posilňováni. Konečně jal se jeden z cestu-
jících, p. Henri L. z Paříže, říditi zachraňovací práce
a jeho ráznému zakročení se podařilo zachrániti
ještě dva pány z chodby vagonu třetí třídy, zatara-
sené troskami. Po hodině, jež se zdála nekonečnou,
dostavil se pomocný vlak s lékařem a dvaceti děl-
níky. Stav těžce raněných, kteří hodinu musili ležet
ve sněhu, jest dosti povážlivý. Všichni jsou značně
vysílení.
Paříž
6
article
= Větroplavec ve vodě. Francouzský větroplavec
Mousset podnikl minulé neděle vzlet blíže Bastide na
Garonně. Vzestup dál se zcela hladce a balon vznášel
se ve výši as 500 metrů nad řekou. Pojednou roztrhl
se obal balonu, jenž roztržen ve dva kusy a řítil se z
poděšeného výkřiku diváků k zemi. As 100 metrů nad
zemí překotil se balonový koš a větroplavec z něho vy-
padl. Na štěstí spadl do řeky a za větroplavcem sletěly
koš a balonový obal. Pan Mousset i se žalostnými
zbytky vytažen z vody, ale neutrpěl nijaké pohromy.
Mousset
Garonna
7
article
= Knír v manželském právu. V jednom
hostinci v Malbrogu ve východním Prusku zavázal
se onehdy jakýs občan, jenž má neobyčejně krásný
knír, že si jej dá za sto marek oholit a že se
příštího dne dostaví do hostince bez kníru. Den
potom byla společnost v plném počtu shromážděna,
ale majitel »prodaného« kníru se neobjevoval. Če-
káno na něj marně již půl hodiny, když dostavil se
sluha s dopisem, jehož adresa byla psána ženskou
rukou. Dopis zněl následovně: »Ctění pánové
V záchvatu nevysvětlitelné lehkomyslnosti zavázal
se Vám můj manžel, že za příspěvek sto marek
k dobročinnému účelu dá si oholit svůj krásný knír
a Vy jste byli dost ukrutní, že jste tuto nabídku při-
jali. Poněvadž pak nemám chuti trpět dobročinnými
záchvaty svého manžela, jsem nucena prohlásit, že
můj muž a já při našem sňatku nevyloučili jsme
společnost majetku. Následkem toho jest jeho knír
můj knír; neměl práva volně jím nakládat a Vaše
smlouva, uzavřená toliko s jedním oprávněným
účastníkem, jest tudíž neplatna! Kdybyste pochybo-
vali, je li moje zakročení oprávněno, máte na vůli
domáhat se svého požadavku žalobou. S úctou ...
P. S. Můj muž nemůže se dnes k Vám dostavit.
poněvadž jsem prozatím vzala v opatrování, jeho
klíč od domu.« — Spolustolovníci nešťastníkovi jsou
prý dost ukrutni a hodlají na p. X. podat žalobu.
Prusko
8
article
= Zajímavý mastičkář. Z Brusselu se ozna-
muje: »Syrupový« Vermeulen, jehož zde znalo každé
dítě, těchto dnů zemřel. Charles Vermeulen byl kdysi
krejčím, avšak ve věku šedesáti let se oddal výrobě
léků. Měl zvláštní obchodní praxi; rozděloval štědře
svoje hrnečky se syrupem a neopomenul pozeptati
se později, kterak se obdarovaným vede a zároveň,
jaké se mu dostane nábrady za jeho pomoc. Pod ja-
koukoli záminkou chodíval do krámů a při tom za-
přádal hovor s některou z prodavaček: »Ale, jste vy
bledá, slečno, máte vpadlé oči a kolem nich kola.«
— »Co chcete, milý pane, přijdeme tak málo na volný
vzduch a po celý den jsme na nohou.« — »Ne, ne,
já to vím lépe, jste chudokrevná: zde máte dobrý
prostředek, užívejte stále tento syrup.« — Na to ode-
vzdal dívce hrneček se syrupem, s návodem k upo-
třebení a odešel. Po osmi dnech přišel zase. — »Ale.
slečno, jak dobře teď vypadáte, růžové tvářičky, čila
očka, vidíte, co můj syrup všecko nedovede. Zde
máte ještě hrneček. Bohužel, jest výroba tohoto sy-
rupu velmi drahá, ale vám, milé dítě, přenechám oba
ty hrnečky za deset franků.« Ovšem někdy se také
stávalo, že obdarovaná odpověděla: »Ale vždyť jsem
dosud neměla ani času užívati vašeho syrupu, zde
máte svůj první hrneček ještě nedotknutý.« — Nej-
větší ctižadostí Vermeulenovou bylo, vyléčit krále
Alfonsa XII. španělského, jenž trpěl plicní chorobou.
Chodil skorem každodenně na španělské vyslanectví
a do ministeria zahraničného, aby si získal tohoto
vznešeného zákazníka. Avšak král španělský bohužel
nechtěl rozumět nabízené spáse. Následkem toho
musil zemřít v mladém věku a Vermeulen, díky svému
divotvornému syrupu, přežil jej o hezkou řádku let.
Vermeulen
Al
Vermeulenův
Alfonso
Brusel
9
article
Chodil sice s pestrou řádovou rosetou v knoflíkové
dirce, ale byl lo fantastický řád, jejž byl udělil sám
sobě. Považte si, jaký by to bylo dělalo efekt, kdyby
byl mohl podělovat krámské a kuchařky ozdoben
skutečným španělským řádeml
= Ruská polární výprava barona Tolla. Z Petro-
hradu se oznamuje: Správce ministeria námořnictví
dostal telegram od velitele parníku „Zarja“, poručíka
Mathissena, datovaný z Jakutska dne 17. t. m., že
„Zarja“, s polární výpravou barona Tolla přezimo-
vavší na západním pobřeží zátoky Tajmyrské, dne 1.
září minula mys Čeljuskin, pronikla na sever od Novo-
sibířských ostrovů až k 77 st. 32 m., přiblížila se k ostro-
vům Bennettovým, avšak pro led nemohla dále.
Dne 20. září zakotvila loď v zátoce Nerpinské, kdež pře-
zimovala. Na ostrově Kotelném setkala se výprava s
oddílem polární výpravy Tollovy, vedené Volosovičem
Na palubě „Zarje“ vše zdrávo.
Zemřelí v Praze.
Dne 18. prosince 1901: JUDr. Jan Bruner,
advokát, 74 roky, 1609—II. Wankeová Barbora, vdova
po průvodčím vlaku, 73 roky, 1014—II. Schleisová
Anna, vdova po mečíři, 78 roků, 446—III. Bechle
Augustin, naddozorce u potravní daně, 67 roků,
118—VI. Mottlová Marie, výměnkářka, 69 roků,
23—VIII. Ž. Loufková Terezie, manželka čalouníka,
59 roků, 108—I. Fischerova Marie, dcera krejčího,
7 roků, 555—I. Glasová Babetta, manželka typografa,
53 roky, 1095—II. Březina František, řídicí učitel,
69 roků, 1654—II. Bolen Jan, býv. kostelník, 77 roků,
718—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Bez-
ouška Václav, kolářský učeň, 22 roky. Dohnalová
Růžena, manželka nádenníka, 30 roků. Mareček Fran-
tišek, kontrolor, 42 roků. — U milosrdných se-
ster: Kumštach Václav, nádenník, 58 roků. Pataová
Anna, vdova po koláři, 72 roky.
Toll
Mathissen
Čeljuskin
Bennettová
Tollův
JUDr
Bruner
Wankeová
Anna
Augustin
Mottlová
Marie
Ž Loufková
Terezia
Fischerův
I Glasová
Březina
František
Jan
Václav
Dohnalová
Mareček Fran
Jakutsk
Praha
Petrahrad
Nova
Pataová Anno
Kumštach Václav
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo
87. hra v předplacení.
3. čtvrtka.
CARME N.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod.
Král
Praha
národní divadlo
CARME N
11
article
V sobotu 28. prosince.
12
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 1/43. hod.
V sobotu 28. prosince.
Ve prspěch pořízení praporu vzájemně se podpo-
rujícího spolku domovníků na Smíchově.
30407
Matka starost.
Smíchov
Švandův divadlo
13
article
Pod chmurným velkolepým portálem tím, blykalo fosfo-
reskující světlo.
Širou prostorou tou šlehaly tiše slabé blesky. I bylo
slyšeti vzdálené dunění hromu, šelest deště a svist větru,
s vlnami zápasícího. Světla ostrova vězeňského byla zmi-
zela. Oceán rozkládal se kol do kola, chmurný, pustý.
Zíraje ve tmavou tu šíř, Ruf Dawes všiml si pozoruhod-
ného zjevu: blesky zdály se kmitati z vln ječících. v
přestávkách vzdouvající vlny zdály se vyšlehovati v pla-
meny a jazyky ohnivé zdály se z nich tryskati výš! Vítr
sesílil a světlý oblouk byl deštěm zacloněn. Matný rudý
svit vznášel se jak odlesk požáru. Náhle zaburácel hrom
strašlivý, provázen ostřejším deště šelestem. Oblouk světlý
zmizel nadobro, jakoby neviditelná ruka byla náhle za-
kryla okna svítilny. Veliká hradba vodní, ječíc prudce,
sunula se sem přes hladinu mořskou, a s nevylíčitelnou
směsí zvuků, v nichž mísil se vzkřek neb vítězoslavný
jek děsivých muk, přihnal se cyklon k lodi.
Dawes pochopil, že živly vzbouřené spějí jej zachrá-
niti neb zničiti. Ve strašlivém okamžiku tom vrozené
vlastnosti muže toho vzepjaly se k výši, jakéž vyžadovala
vážná chvíle tato. V málo hodinách musil se osud jeho
rozhodnouti i musil vykonati vše, co nutno bylo. Jeden
z obou dějů byl neodvratný. Buď musil utonouti tam, kde
byl, aneb překoná-li loď bouři, bude nucen zjeviti se na
palubě a pak rozptýlí se klam, kterýž zkusil. Na okamžik
přemohlo jej skorem zoufalství i pohlížel na moře rozka-
cené v myšlénkách, nemá-li se do něho vrhnouti a za-
končiti tak život svůj . .. Ženský hlas vrátil mu opět
rozvahu. Opatrně otevřel dvéře kajuty Sylviiny. Kajuta
byla osvětlena lampou visací; ve svitu její uzřel Sylvii,
jež dotazovala se po bouři. Sylvie však vzhližela při tom
Dawes
Sylviin
Sylvie
Sylvius
14
article
při věru nikoli sytém žaludku jeho záhy se dostavily. V
opilosti své pokoušel se dojíti ke kamařádu, jehož hlas
od člunu k vězení doléhati slyšel, aby mu rovněž doušek
»výtečného« moku nabídl, potácel se ale chvíli bludně
podél zdi, chvílemi se pokoušeje o ni se opříti, až usedla
spokojeně usnul. North, vycházeje z vězení, nepozoroval
ani nepřítomnosti dozorcovy. S hlavou obnaženou, bez pláště
svého, s očima vytřeštěnýma a rukama sepjatýma vyběhl
do noci, jak muž, jenž prchá před čímsi strašlivým. Na
místě ale, aby dal se stezkou k moři, dal se jakoby ne-
věděl ani kam spěchá, cestou obvyklejší k svému obydlí.
»Tento muž trestancem!« děl si. »Hrdinou jest a
mučenníkem! Jaký to život! Láska! Ano, to jest v pravdě
láska. Northe, jakým nízkým jsi ty vedle tohoto vyvržence
zhrdaného!« Mumlaje tak a rve si šedý vlas svůj dostihl
pokojíka svého. Už se mu i zdálo, jakoby škuner — temná
skvrna na vlnách — od břehu se vzdaloval. Nesměl vá-
hati déle! Když ale obrátil se, měsíc mezi mraky vrhl
právě pruh světla na moře a ve svitu tom North uzřel
člun. Šílil jeho mozek zmatený? V zadu na lodi seděl
muž, zabalený v plášť!
Bylo-liž možno, že nebe spravedlivé samo tak
rozhodlo a že muži, jejž bídník byl odsoudil, umožnilo
uniknouti, aby potrestán byl bídník, jenž zůstal zpět?
Ano, muž tento zasluhoval svobody. Byl poctivý, šle-
chetný a opravdový. Jak líšil se od něho, sobce, kněze
nečistého, opilce. North, pohlednuv bezděčně v zrca-
dlo na stole stojící a vstrčiv mechanicky ruku do
vaku, zíral s chorobnou záští na bledý obličej a krví
podlité oči. Poslední osudný záchvat šílenství, jež hledí
se zbaviti vlastního ohyzdného já, schvátil jej a prsty
jeho křečovitě sevřely se na předmětu, kterýž byl hledal.
Ztracen pro život.
North
Láska