1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v pátek 5. července 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v adininistraei
2 k
a a
n ětett leta . . . . 6 K —h
s dvojí donážkou
1a . . . . 7 K 50
ve Elialkick
na řác . . . . . . 2K 30h
Poštont
art lia . . . . Ken
s drojí zisilkos
ns vně
Ken
Praha
5
article
tr t . . . . 11 K son
6
article
Giuseppe Garibaldi.
Giuseppe Garibaldi.
Italie oslavovala včera velikého svého
hrdinu národního. Italie svobodná a sjedno-
cená, silná a vzkvětající, s jásotem vzdala
hold památce Giuseppa Garibaldiho, jenž se
narodil před sto lety v Nizze. Vznešený, po-
ctivý, přímý tento demokrat a republikán, jenz
vše obětoval své horoucně milované vlasti
a svému ideálu sjednocené Italie, neboť do-
vedl zapříti i své zásady republikánské a pod-
voliti se nejvyššímu povelu zájmu vlasti, byl
tvůrcem moderní Italie, podobně jako dů-
myslný, chytrý a energický státník Cavour.
Prostý námořník Garibaldi, jenž prožil život
plný romantických dobrodružství, plný strastí
a bouři, vrhal se statečně do válečných
dobrodružství a bojoval za svobodu a myšlenku
republikánskou na pampách v Urugnayi, jako
v pláních lombardských, stal se osvobodite-
lem Italie. Tu Italii, vlasť krásy, umění,
poesie, která v první polovici minulého sto-
letí byla zemí otroctví, tmy a prokletí, která
úpěla pod jhem rakouským a bourbonským
byla zmítána libovůlí tyranů malých státečků
kterou ponížila a zdemoralisovala vláda papež
ská, tu Italii na sklonku svého života vidě
osvobozenou, pevně založenou a zorganiso-
vanou v jediný státní celek.
Postava Garibaldiho pozvedá se v gran
diosní slávě antického hrdiny. Je obestřena
veškerým tím romantickým pološe rem revo-
lucí a dobrodružství, z nichž vyšla svoboda
Italie, od těch tajemných spiknutí karbonářů
až k rudým košilím bojovníků u Marsaly.
Garibaldi
Nizza
Marsala
7
article
Vlasť nade vše! To bylo heslem he-
roického a poctivého Garibaldiho, v němž
pedanti a doktrináři viděli ztřeštěnce a šíle-
ného fantastu, ale jejž lid horoucně zbožňo-
val, pro nějž bila nadšeně srdce italská. Ne
znal světější povinnosti nežli sloužiti své
vlasti, neznal vyššího ideálu nežli bojovati
pro její svobodu! A tato nezdolná a úchvatná
láska k vlasti učinila jej, bývalého jihoame-
rického condotiera, jej, námořního dobro-
druha, rozmyslným politikem, učinila z ně
republikánského a demokratického pří-
vržence Mazziniho, přítele a spolupracovníka
chladného státníka Cavoura. Ták daleko šla
ta jeho poslušnost a oddanost k vlasti, že
v jedné chvíli chtěl jíti s Plem IX Gari-
baldi, vášnivý nepřítel klerikálů, jako mnozí
dal se oklamati liberální maskou papežovou
a protože v něm viděl »obroditele Italie«,
byl odhodlán nabídnouti mu své služby.
A poněvadž mu blaho vlasti bylo vším,
podrobil se vůli a rozkazům krále Viktora
Emanuela, ač byl od kosti republikánem, ač
byl prodchnut ideami osvobození a obrození
národů, jež ho vedly do revolucionářských
spiknutí mazzinistických v počátku třicátých
let, pro něž musil uprchnouti do jižní Ame
riky. On, jenž v Římě 9. listopadu 1848 pro
hlasil sesazení papeže a provolal republiku.
poslechl při vypuknutí války r. 1859 prosby
a rady Cavourovy a vstoupil do služeb a
mády královy.
Garibaldi
Mazzini
Cavour
Italia
Viktor Emanuel
Cavourův
Řím
námořní dobro
Pl IX Gari
8
article
Ano vlastenectví učinilo z tohoto od-
vážného vůdce revolucionářů a z tohoto
nadšence, snilka a blouznivce rozvážného
politika. A za jeho zářivým příkladem vla-
steneckého nadšení a vlastenecké lásky krá-
čeli i jiní revolucionáři, s nim šli do boje
proti Rakušanům v armádě královské i Jiří
Manin, Nino Bixio, Türr . ..
Pro vlast bojoval a trpěl, snášel i nej
hroznější potupy a nevděk. Jaké tragické
chvíle zachvěly životem tohoto silného,
tvrdého muže! Ale nikdy jej neoslabily.
nikdy mu neodňaly bojechtivost a nadšení
pro velkou věc vlasti. Když po druhé utekl
r. 1850 do Ameriky — bylo to po té zou-
falé štvanici, kterou na něj uspořádali Ra-
kušani, kdy jej hlouček posledních jeho bo-
jovníků, mezi nimiž byl Úgo Bassi, »mnich
a republikán«, hnali jako divou zvěř od po-
břeží benátského do Ravenny a kdy vysíle-
ním zahynula mu na útěku jeho choť Anita
— usadil se v Novém Yorku a provozoval
svíčkářství. Byl tak prostý jako byl veliký,
byl tak skromný jako byl slavný!
Když pak jej, slavného vůdce, miláčka
národa, nejzbožňovanějšího hrdinu Italie, za-
pudily intriky politiků a dvořanů do »dobro-
volného vyhnanství« na Capreru, vzdělával
půdu svou a jako moderní Cincinnatus čekal.
až bude rozkazem vlasti povolán opět do
vřavy válečné.
Rakušan
Jiří Maniny
Bixio
Türr
Úgo Bass
Anita
Amerika
Ravenna
Nový York
9
article
Italie pozdravila vznešeného svého bo-
jovníka a celý vzdělaný svět připojuje se
k jejímu holdu. Garibaldi je představitelem
ušlechtilých ideálů svobodomyslnosti, demo-
kracie a republikanismu, jak se jevily
Evropě v romantických vidinách z doby
r. 1848.
Garibaldi nenáviděl zpupné panství Říma
a podobně jako velcí myslitelé moderní doby,
tento námořník a voják v rudé košili přispě
mocně k vítězství osvěty a civilisace nad
tyranií tmy, pokrytectví a pověry.
A proto i my Čechové s láskyplným
zanícením a s upřímným enthusiasmem po-
zdravujeme památku Garibaldovu. Jeho
jméno je nám drahé. Jeho památka velebnou.
Jeho ideály o svobodě a bratrství lidstra
našly ohlasu v srdcích českých. Vždyť naše
nejmohutnější a nejpřednější organisace na
rodní, naše Sokolstvo, jehož triumfální dny
sletové dobyly nám obdivu celého světa, při
jalo částečně kroj bojovníků Garibaldových.
Ta rudá košile osvoboditele Neapole
Sicilie, již mniši a reakcionáři označovali za
příznak Garibaldova spojenectví s dablem,
ta rudá košile kryje hrudi výkvětu národa
českého
Garibaldi
Čecho
Garibaldův
Evropa
Řím
Neapol
Sicílie
11
article
dy sedl
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 8.)
Ve Vídni, dne 4. července.
(Pávodní telel. zpráva »Nár. Listů e.)
„Menažerie!“ „Zvěřineci
Tak volalo za dnešní schůze poslanecké
sněmovny, ktérá byla zase celá vyplněna prud-
kým rokováním c haličských volbách a o halič-
ských poměrech vůbec, několik lidí s galerie
dolů do zasedací síně, když tam pělo poslanecké
trio, pp. K. H. Wolf, šl. Eduard Stransky
a šl. Mühlwerth. Sotva ruský poslanec ha-
ličský P. Daviďak, ctihodný kněz se staro
testamentární šedivou hlavou a krásným sonor-
ním hlasem, mluviti počal svojí mateřštinou, za-
nolevali „Deutsche Warte, hör' ihn wieder!“ a
posupně se smáli kmetu poslancovi jedině prote
že první svoje slovo ve vídeňském parlamentě
pronesl jazykem rodným.
Proto byla pochopitelna ta elementární ne
vole nad bohopustou surovosti vůči starci, vůč
občaru jiné řeči a národnosti — nad sarovostí.
jaké scnopni jsou jen lidé nízcí a duševně ne
Ministr vnitra má vždycky těžké postaven
ve věcech tak choulostivých, jakými jsou žaloby
na nesprávnosti při volbách haličských. Jest od
kázán na zprávy politických úřadníků halič-
bozl.
Wolf
Eduard
P Daviďak
Vídeň
poslanecký sněmovna
Deutsche Warte
12
article
ských, kteréž ovšem liší se podstatně od relae
poslanců oposičních. Al2 dlužno uznati, že sv.
p. Bienerth počínal si reservovaně a nesto-
tožňoval se ve všem všudy se svými podříze-
nými. Jen místodržitele hr. Potockého se
ujal velmi vřele. Polský klub jej za to odměnil
hlučným potleskem, a polská šlechta zachová
mu to zajisté v dobré paměti.-
Mladý sv. p. Battaglia jest povah
útočná, jakých kolo polské dosud nemělo a ja-
kých potřebuje v nové sněmovně a v nynější
situaci. Nad defensivou jeho dominuje ofensiva.
Pověděl soc. demokratům několik pernýeh
pravd a podal několik drastických ukázek je-
jich taktice. Po každé větě jej přerušovali. By
to v podstatě monolog, provázený chórem. V tom
nejdivočeji vedli si Nieszner, Regera
Diamani, ale též ostatní nelenili. Nebyla to
žádná debata vůbec. Byl to samý pustý křika
lomoz jako při hádce stupňované ku pranici, a
divák, posluchač měl dojem, že nenalézá se ve
sboru zákonodárném, nýbrž v místnosti, ve které
přes dovolený čas: pres dovolenou míru nalévá
se alkoholovýcl nápojů.
Al 2
Bienerth
Potocki
Battaglia
Nieszner
Reger
Diamani
13
article
Dlouho trvající rozlehla se veselost po celé sně-
movně, když první mistopředs. dr. Žáček ozná-
mil, že gener. řečníky zvoleni byli pro pilné ná-
vrhy dr. Diamand, proti nim dr. Lö wlen-
stein. Z antisemitské levice volalo se: „Oba
Židé!“ To nebylo však příčinou samojedinou,
byly ještě jiné, nikoliv pouze že oba jsou ze
Lvova, nýbrž protože jsou mezi oběma poslane
spory, které nabyly povahy nepřátelství rodin-
ného. Tchánem dra. Diamanda jest Laza-
rus, ředitel hypoteční banky ve Lvově. Tchá
nem dra. Löwensteina jest dr. Horo
witz, předseda obchodní a živnostenské komo-
ry lvovské. Oba tchánové obou generálních řeč-
níků dnešních potírají se na nůž, politicky a také
obchodně. Praví se, že kandidatura dra. Horo-
witze proti dru. Diamandu byla aktem
pomsty Lazarovi a bylo dodáno: „Závodili
tu dva milionáři, Kdo více dal, vyhrál.“
Poláci mají zase po dlouhé době řečník
velkého slohu a prvního řečníka, jakého neměli
po dru. Ottonu Hausnerovi. Jest to dr.
doktor
Žáček
Diamand
Lö
Löwenstein
Hora
Lazar
Polák
Hausner
Lvov
14
article
Nathaa Löwenstein, zemský advokáta
zemský poslanec ve Lvově. Muž elegantního
zevnějšku a nevšedního umění oratorského. Ze
Lvova předeházela jej nejlepší pověst, jak ze
soudní sině, tak ze sněmu zemského. Jest to
skutečně znamenitý mluvčí, který v pravém slo-
va smyslu ostnil svoje poslucbačstvo, 300 po-
slanců, kteří hlava na hlavu, kol něho stáli. Ne-
křičí, ba nemluví ani hlasitě, nedělá žádných
vtipů, jak se nám zdá,emá žádného hlubo
kého citu, nýbrž mluví klidně, chladně a přece
efektně, přesvědčivě, smírně, hladce a sdílně.
Co pověděl proti zionistům, došlo srdečného
souhlasu na lavicích polských, a dvorní rada
Kuranda mu tleskal zrovna demonstrativně.
Veselá episoda udála se za této části jeho vý-
kladů. Předseda zionistického klubu, čtyřčlen-
neho, černovecký dr. Straucher, vykřiki na
dra. Kolischera« „Vy mlčte!“ Dr. Koli-
scher obrátiv se proti Straucherovi, od-
tušil mu: „Vy mlčte!“ Posl. Silberer okřikl
je: „Mičte oba!“ Takových gratulací, jakých
dostalo se dru. Löwensteinovi, klerý se
strojí salonním úborem nejnovější mody a ma
vzezření Vlacha čtyřicátníka, nebylo dávno ve
sněmovně. Jeho první vystoupení bylo sensaci
nejen pro Poláky, ale i pro celou sněmovnu. Ne-
čekalo se, že vyřídí se pět pilných návrhů o vol-
bách baličských ještě dnes. Avšak jednak resigno-
vali někteří navrhovatelé na doslov, a ti, kteří mlu-
vili, učinili tak stručně. Hlasování provedlo se
rychle. Pilnost všech pěti návrhů zamítnuta byl
249 hlasy proti 138. Pro pilnost hlasovala to-
liko polská strana lidová, profesoři dr. M a sa-
let
Nathaa Löwenstein
doktor
Straucher
Koli
Posl
Vlach
Polák
Lvov
Löwenstein
15
article
ryk a dr. Drti'na, národní sociálové češti
rušti poslanci z Haliče a Bukoviny, sociální de-
mokraté všichni a poslanci dr. Ofner, sv. p.
Hock, dvor. r. Kuranda, prof. Redlich,
Starck a dr. Lecher. Výsledek hlasováni
vyslechnut byl oběma stranami locela klidně a
důstojně.
Tím více překvapila dissonance, která hned
potom následovala. Povstal na krajní pravic
místopředseda kola polského, dr. Duleba
k dotazu na předsedu. Sotva však promluvil ně
kolik slov o nájezdech osobních, které se opa-
kovaly v posledních dnech, ozval se ze středu.
v jehož popředí sedí poslanci ruští, napřed od-
por a hluk, potom pal na znamení, dané poslan-
cem Vasilkem, který má svoje místo v první
řadě, sborový zpěv. Zpívány dvě hymny, které
mají ráz revoluční: jedna „Ještě neumřela
Ukrajina“, druhá „Ten tam jest čas sloužiti Mo
skalům a Polákům“. Pohříchu dlužno říci, že
nebylo zpíváno pěkně. Hlasy nebyly právě ladné
a kromě toho zpíváno také falešně. Ale tato de
monstrace působila silným dojmem na celou
sněmovnu. Bylo to více než demonstrace. By
to jakýsi druh teroru. Byl to pokus, umlčeti od-
půrce. Ze stejného důvodu, ze kterého odsuzu
jeme nahoře počínání tři Všeněmců proti ruské
mu knězi, odsuzujeme také počínání Rusů prot
Polákovi, chovajíce ovšem k národním a politi-
ckým snohám ruského lidu vroucí sympetie.
doktor
Ofner
Hock
Kuranda
profesor
Redlich
Starck
Lecher
Duleba
Vasilko
Polák
Rus
Halič
Bukovina
Ukrajina
16
article
Lhostejno jest, ukřičuje-li se řečník ve sně-
movně slovem nebo zpěvem. Jest vůbec polito-
vání hodným zjevem v nové sněmovně, že jak-
mile ujme se slova odpůrce buďsi sociálních de-
mokratů, budsi Rusů, hned buďto tito nebo
onino vyvstanou, by odpůrce svého umlčeli. T
nesnáší se ani se svobodou lova, ani s parla-
mentarismem.
Chvili hleděli ministři na divadlo ve sně-
movně, potom na pokyn, daný bar. Beckem
opustiti svoje křesla. Poslanec Vasilko volal
za nimi: „to jest poprvé, kdy ministři dávají se
přod Rusy na ústup. Na lavicích antisemitskýeh
již obrátili se poslanci v levo v pravo, by ná-
sledovali přikladů ministrů, avšuk když voláneo
„zůstaňte!“, sotrvali.
Poslanec Duleba mohl potom svůj dotan
skončiti, a mistopředseda dal odpověď docel
krátkou, stejně jako na dotaz hr. Slern-
berga. Za nebývalého rozruchu a pohnutí celé
poslanecké snémovny rozešti se poslanci, horlivě
přetřásajíce přihody dnešní, zvláště pak pěvecký
výkon ruského klubu
Po zahájení schůze a opatření formalit přešlo s
k jednacímu pořadu, t. j. k pokračování o pilných
návrzích na vyšetření udátustí při volbách v Hlaliči
Jako první řečník mluvil ministr vnitra.
jítmokrat
Rus
Beck
Vasilko
Duleba
17
article
Ministr vnitra svob. pán Bienerih zabýval se
především návrhy, které jednají o zvlá šíních udá-
lestech. První části návrhu Liebermannova, kterým
se vláda vyzývá, aby sdělila výsledky šetření.
konaného o událastech v Přemyšlu, ministr ihne
vyhovuje a sděluje výsledek úřadního zevrubného
šetření, ihned zahájeného. Z toho plyne, že po voleb-
ním výkonu pokusilo se uspořádati asi 8000 osob,
čáslečně opatřených lampiony, na náměstí v Pře-
myšlu demonstrační průvod, jenž nebyl úřadně dovo-
len. Na výzvu policie k rozchodu bylo odpověděn
spíláním, a když policejní stráž se pokusila, nepo-
uživši zbraně, poslupovati proti shromážděnému da-
vu, byly pojednou všecky lampiony a plynové svi-
tilny snasnuty, takže nastala úplná tma, načež zača
dav házeti na policii cihlami.
Také s oken byla policie uvítána deštěm ka-
mení. Se zřelelem k násilnickým útokům na stráž
a protizákonným činům demonstrantů nezbylo stráži.
leč k osobní ochraně použili poboční zbraně, při
čemž bylo několik osob zraněno: jsou však zase
již vesměs zdrávy. Potom přispěchala selnina pě-
choly, která vyklidila náměstí, aniž by narazila na
odpor. Na straně policie byli dva těžce, 4 lehce zra-
něni; 14 policistů a 3 policejní úřadníci odnesli si
pohmožděniny, způsobené holemi a kamením. Z da-
vu bylo 8 osob raněno těžce, 25 lehce, avšak zranění
tato nebyla jim způsobena zbraněmi policie, nýbrž
V drobném prosejit
ranní číslo o zobě . . . za 8h
odpoledni . . . . . . . za 2 k
Ve flialkách na venkověi
ranní činle. . . . . . . .
odpolodní . . . . . . . . 4b
Inseráty
plati se hotově napřei.
Přežplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marisnské ulici č. 3.
Tam nacházejí se téš redakce.
tlskárna a ezpedice „Národnichi. L.istd“
Rukopisy se novracaji.
Bienerihlava
Liebermannův
Přemyšl
Marisnský ulice
18
article
v tlačenici. Jest dokázáno, že policie sáhla ke zbrani
teprve potom, když veškeré vyzývání a konejšení
zůstalo bezvýsledným. Proto ministr pokládá postup
policie odůvodněným. Zdá se, že útok demonstrantů
byl soustavně připravován. (Odpor u Rusů), čemnuž
svědčí okolnost, že se také s oken házelo kamení.
Ministr odmíti pak všeobecné útoky na správce poli-
cejního velitelství v Přemyšlu. Pochvala u Poláků.)
Posl. Liebermann podal trestní udání na policejní or-
gány, které bude předmětem dalšího soudního vy-
šetřování. Také bude konáno šetření o stížnosti posl.
Liebermanna, a dokáže-li se nesprávné jednání ně-
kterého státního orgánu, učiní přirozeně nadřízené
úřady další příslušná opatření. (Pokřiky u Rusů.)
Ministr líčí potom zevrubně události ve voleb-
ním místě Horucku. Tam lid myslil, že jeden kandidát
dostal více hlasů, nežli skulečně obdržel, a nežli dle
skrutinia bylo oznámeno, a že hlasovací lístky byly
předsedou volební komise zadrženy. I vrhl se přes
prohlášení volební komise za výhrůžek a puslého
řevu na četnictvo a pokusil se vniknouti do volební
místnosti. Poněvadž přivolaná četnická asistence přes
výhrůžku, že použije zbraní, nemohla odolati davu,
klerý přešel ke skutkům a zasypal čelnictvo krupo-
bitím kamenů, zavelel četnický strážmistr dvakráte
„K líci zbraň!“ a „Zbraň dolů!“; poněvadž to ne-
pomohlo, velel „Palte!“, načež vystřeleno bylo 6 ran.
Rus
Polák
Posl
Liebermann
Přemyšl
19
article
Teprve však při druhé salvě ustoupili útočníci, za-
nechavše 4 osoby zabité, 3 těžce raněné a 6 lehce
raněných na místě. (Pokřiky na levici.) Těžce zranění
léčeni jsou na státní útraty. Tři četníci byli zraněni,
vykonávali však dále službu. Vláda neméně než na-
vrhovatelé lituje krvavého výsledku těchto voleb.
musí však rozhodně se ohraditi, aby se ji, anebo je-
jím orgánům při této příležitosti něco vylýkaloa
aby ojedinělý případ, o nějž běží, byl generalisován.
20
article
(Odpor u Rusů a socišlních demokratů, pochvala
u Poláků.)
Čienové komise volební, zvláště její předseda,
byli následkem vášnivé agitace na životě ohrožováni,
a použití zbaaně, o jehož oprávněnosti bylo zavedene
přisné vyšetřování, dle tohoto šetření nemohlo býti
vyvarováno. Pokud jde o poskytnutí státní odškod-
něné, zajisté vláda se neuzavře zásadám slušnosti
a humanity. Pokud jde o volební nešvary, jest pocho-
pitelno, že za zvláštních poměrů haličských zvláště
při neobyčejně velikém počtu voličů — šlo o 1/22.
milionu voličů — při novém seskupení stran a při
neobyčejně velké agitaci byly podány četné stížnosti
s obou stran pro přehmaty při volební agitaci. Vyše-
třování bylo tím přirozeně velice stíženo. V tom však,
že volby přes to, že udržovaly obyvatelstvo po thi
neděle v napjetí, minuly kromě několika ovšem velmi
politováníhodných výjimek, bez závažných výtržno-
sti, musí se spatřovati důkaz, že zprávy o volebních
podvodech jsou při nejmenším velice přepjaty. (Od-
por u sociálních demokralů a Rusů.) Pokud jde o
rozdělování nezákonných volebních
listků, které vláda ajisté co nejpřís-
nějí odsuzuje, netýká se tato výtka státních
úřadů, nýbrž jenom jednotlivých starosten-
ských úřadů obecních, a má svůj důvol
v tom, že vyplňování hlasovacích listků se dělo často
k výslovnému přání voličů, kteří neumějí psáti. Zdra-
votní a živnostensko-policejní prohlídky, které byly
nemnoze vyličovány jako domnělé prostředky, aby
se působilo na voliče, konají se každoročně na jaře,
a nebylo příčiny, proč by se od nich upouštělo při
řišských volbách zvláště v Haliči, kdež nebezpečí
zavlečení nemocí jest veliké.
Polák
Rus
Halič
21
article
Pokud se týče doručování hlasovacích lístků,
místodržitel na základě časopiseckých zpráv, že vo-
ličům zamýšlí se dovoliti vyplňování hlasovacích
lístků pouze ve volebních místnostech, poučil
všechna okresní hejtmanství telegraficky, že jest to
zákonně nepřípustno, a skutečně se podle šetření
proti tomulo poučení nic neučinilo. Udál-li se ne-
pravděpodobný případ, že bylo nesprávným způso-
bem použito zákona, nemůže býti řeč o soustavném
vykonávání vlivu na volby. Vůči neobyčejné prudké
agitaci neměly úřady a zákonné orgány vždycky
dost prostředků po ruce, aby vysloupily proli trest-
nímu terorismu volební agitace. Účinken rozsáhlých
opalření bylo umožněno, že zachován byl pořádek
i při volbách. Vyšetřování, které dosud nebylo ukon-
čeno, bude míti za následek přísné potrestání, jestliže
se ukáže, že některý orgán úřadní porušil své po-
vinnosti. Za jednotivé nepřistojnosti
jednotlivých úřadních orzánů, kterě
vláda co nejpři něji odsuzuje, nemohou
býti vláda nebo státní úřady činěny zodpovědnými.
Ministr musí proto jako neoprávněné označiti vý-
čitky, které byly učiněny státním úřadům a státním
orgánům v Haliči. Případné porušení plísného roz-
kazu, který vydal místodržitel o volbách, nemůze
býti kladeno na vrub vlády. (Živá pochvala u Po-
láků.) Ministr může tupení mistodržitele jenom od-
mítnöuti se vší rozhodností. Ministr konečně prohla-
Halič
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jed z Jadey.
Navštívili jste někdy Řozno? Všimli jste
si v něm bizarroí směsi moderních, středověkých
i starořímských vlivů? V slavbách ulic, v umě-
lecké výzdobě domů nebo ještě lépe v zimavém
sklepovém museu sv. Ulricha? Groteskní mu-
čennické posy a výjevy prvokřesťanské podivně
tu kontrastují s hrdinnými gesty a smělým
tahy i výrazy antickými. Dva světy se tu v pa-
mátkách uložily, ale jak protilehlé ! Tam u lrpení,
žal, nemoc, zlomení, nenávist k zemi a resignu-
jící pohled k nebi, a zde radost, zdraví, slla,
jas a láska k zemi. Protichůdei. Ale obratte
zrak s těch památek na obecenstvo, jež je pro-
hlíží. Rozdvojuje se: jedni radostně se hlásí
ke křesťanským reliquiím, — plně odpovídaji
jich myšlěnkové a citové náplni, a druzí zas
přiznávají se více k antickým zbytkům, živo
jich je jejich životem a ideálem. Nazaréni
Helleni. Hledáte literární parallelu, a řeknete si
Lenau a Heine, a chcete li, Zeyer a Machar. C
Lenau v dlouhých meditacích kladně si řešil
křesťanské otázky náboženské a věrně je hlásal,
dokud Döbling ho neuzavřel v šileneckou kobku,
Heine vždy revolloval proti nim; křesťanství
znamenalo mu křižování člověka, popeleční
středu, jež květy života dusí a svět plní příše-
rami, útočiště slabých a trpících. Něco, co po
Heineovi vášnivě a souběžně vyslovil ve své filo-
sofii budoucnosti »Jenseits von Gut und Bösee
samotář ze Sils Maria B. Nietzsche. Též Nietz-
sehemu křesťanství znamená obětovat svobodu,
pýchu, sebevědomí a zotročit se. Slarý i Nový
zákon nazývá největším literárním hřichem proti
duchu, jimž se obtížila na svědomi Evropa.
Ulrich
Hellen
Lenau
Hein
Zeyer
Machar
Nietzsche
Evropa
Jenseit on Gut
23
article
Filosofická Evropa je náboženská, ale proti-
křesťanská, protože křesťané obětovali svému
bohu přírodu, zmrtvili a zotročili lidi resignací
a askétstvím a těžili z lidského utrpení. Kristus
obklopil se nemocnými, potlačil vše silné, do-
bývačné, rozlil nenávist k zemi a nčinil z ní
lazaret. Křesťanství osmnát set let z člověka vy-
chovávalo netvora, vnášelo v lidi plebeism a pro-
střednost. Tak míní býv. klasický filolog Nietzsche.
hlasatel dionýské a apollinské kultury a zakla-
datel nového myšlenkového zejtřku. Zamyslete
se nad jeho protikřesťanstvím, analysujte si kul-
turní dnešek a zda nepostřehujele, že názor
jeho nabývá víc a vie půdy? Machar nava-
zuje — svým ovšem způsobem — vlastně na
Nietzseheho. Záře hellenského slunce jej hřála,
v myšlenkách sludoval ji po staletích, a náhle
příchodem křesťanství seslábla a byla uhašena.
Barbaři zmohli Řím, zaujali jeho territoria a to
vše jim usnadnil judejský Betlém svým učením.
Nekulturní lidé rozkládanou kulturu přejímali —
je pochopitelno, že barbarskou rukou ji ničilia
kazili. Mnohým dotykem se ta ruka zjemnilaa
zjemněna nově tvořila vidiny v duchu novém,
křesťanském. Bylo to ranní kulturní šero s kou-
zlem primitiv, šero zcela ustupující nádherné
antické záři. Byl to vývojový proces a dožiií
jedné racy a její překonání novými, řekl by
Bonn, racový theoretik. Machar však nesouhlast
a důrazně hlásá, že vinníkem tu jed z Judey —
křesťanství. Lidstvo ani nechápe — píše Machar
v loňské »Antice« — oč je křesťanstvím okra-
deno. Jed jeho zmalátňuje energii, otupuje
smysly, ničí rozvahu, zatemňuje život. Křesťan-
ství zabilo individualitu člověka a zničilo anli
cké římské imperium, aby zřidilo nové římské
imperium zotročených duší. Zcela s Nietzschem
souhlasí Machar v olázce nejdůležitější: pudové.
Kristus
Nietzsche
Machar
Evropa
Řím
Betlém
Bonn
Judea
24
article
Křesťanství dalo Erotovi pit jed, člověk po něm
nezemřel, ale zvrhl se na neřest.
V tomto ideovém zabavení byla tvořena
druhá Macharova kniha »Jed z Judey«, kniha
hlubší a umělečtější než »V září hellenského
slunce«. Snad proto, že každý úpadek a zvrat
již svým smutkem a tragikou hrůzy je krásnějšl
lákavější a mohutně vzrušuje.
V »Záři hellenského slunce« tvořil Macha
pevné, výrazné a nezlomné hrdiny na ustavičném
vzestupu kulturním. V »Jedu z Judey« jest jeho
výběr jiný: vybírá prohlubně a trhliny v nazí-
rání, vyhledává okamžiky únavy a zmalátnělosti.
chvile roztoužení po změně a převratu, neklid,
horečnost, nescelenost, úpadek energie a při
chod resignující a malomocné pasivily-
T. Pomponius Alticus je paskvilem řím
ského hrdinství: prostřední, nepevný a nevy-
hraněný opatrník. Vergilius s námahou tvoř
verše o zvučicí polnici a vzpomíná, koho opi
suje. Netvoři pro oslavu vlasti, ale z ješitne
touhy po slávě. Mocný Augustus resignovaně
jde s vladařského jeviště, ne že života konee
volá, ale že Tiberius čeká. Caligula nevážně s
hraje s bolem otce, jemuž syna zabil: svádí ho
k vínu a divkám. Akté oplakává Nerona. Pon-
tifex lhostejné modlí se ráno za toho a večer
za onoho panovnika. Titus umírá a vyznává.
že neni činu, jehož litoval by, až na ten, že
pro císařstvi se zřekl milujíci Berenice. Senalo
hyne sebevraždou, protože senát již jen hřičkou
caesarů. Marcus Aurelius prožívá ve Vindoboné
podivný večer: bude brzy zapomenut; žil jako
člověk, jenž jméno člověka chtěl zasloužiti
S žehnáním zemi má člověk odcházeti . . Od
chází tak a želí bohů starých: nová mračna
táhnou, a bůh nový s nimi.
Erós
Macharův
Mach
T Pomponius Alticus
Vergilius
Tiberius
Caligula
Neron
Titus
Berenika
Aurelius
bůh
Judea
Pon
25
article
Gladiatoři hynou v arenách. Messaliny za
bíjí otroci ve jménu caesarů. Barbaři uprostřed
foru křičí na Římany, proč opouštějí své paláce
a chrámy a touží po jich vzdálených a chudých
krajinách. Petronius překrásně hlásá dů
vod své sebevraždy: Život ztratil metu, ztratil
obsah. A jízda prázdným vozem beze cíle unav
záhy. Jasu neměl život, klidného jasu. My tan
nanášeli křičicích barev, výskavého světla, všal
trpkost vždycky ztížila nám duši, kdykoli po-
hlédli jsme na své dílo ... Místo života nastou-
pilo herectví. Hercem byl Nero, hercem Seneca.
Nelze věřit ani starým bohům, ani novému. Jaký
to divný bůh! Dává pozor na skutky dobré a zlé.
odměňuje a tresce, člověk má svobodu vůle —
a přece bůh předem ví, jak člověk rozhodne sel
Je nutno odejít vznešeně, hrdinně, v rozkvětu,
svým vlastním bleskem udeřit do stromu života:
„Oh, Říme, ztratili jsme všechno, z drah rojich
starých byvše vymrštěni!“ Gallienus nedovede
stát o své síle: vzali mu bohy a vzali zem pol
nohou. A ten nový křestanů bůh láme duše,
zotročuje lidi. Císaře Proba zabili vojáci, že
chtěl mír. Vojsko Konstantinovo jde zničit „ne-
věstku“ Řím ve jménu Kristově. Diokletian
prchá do vyhnanství a na život žaluje prostému
vojínu: zhnusilo se mu vlásti pro nevolnost a
nahrbené šíje. Křesťané jak červ se provrlávají
tělem sloupů římského imperia. Fl. Claudius
Julianus miluje Helia a žasne, že Lukášovéa
Pavlové z řeckých chrámů berou kameny, by
připravili neforemn, domek pro toho z Nazareta.
Messalina
Říman
Petronius
Seneka
Gallienus
bůh
Proba
Konstantinův
Kristův
Claudius Julianus
Heliós
Lukášové Pavel
Nera
Řím
Nazaret
26
article
Křesťané nemohou se smát antickým mythům
sami stvořili větší mylby. Biskupové jich jinak
káží, jinak žijí. Má Galilejský dost na slovech
víry? Jak skromný to bůh! Hellady bozi poetů
jsou dílem — je milujem, i když nevěříme-
Julian Apostata marně brání křesťanskému při
valu. Z malých praménků stal se zhoubným mo-
řem. U „Byčí hlavy“ pohan Rutulus hájil olymp-
ské bohy, Mirmon se jim smál a Pavlem obrá-
cený Balba vlastně zvítězil. Země duní zpěvem
z katakomb, Pavel v Athenách prorockým hla-
sem vede za Neznámým bohem. Umírající bi
skup nabádá, by kněží bez bázně jen obemkl
zemi. Krestané obklopují areny, urážej caosary
aby jen mohli pod šelmami vykrvácel. Křesťan-
ky nyjí touhou po božském ženichu. Matky maj
radost ze ztráty svých dětí: tak jsou Kristu blíž,
život a svět, toť jsou jen přítěže duše, blažen,
kdo jich zbaven! Křestanství nese zárodky
úpadku: kněží příliš těží z víry, pracují pro
stolce biskupské. Kastráti příliš hřeší proti ži
votu. Simeon Stylites se ptá, kdy smi odhodi
smrduté to tělo, ten hnůj, zkad květina duše
jeho roste? Barbar Alarich, nástroj křesťanů,
ničí Řím a Helladu a zakládá Řím Kristův na
ssutinách. Klášterníci ukrývají básně Vergilovy
e potácejí se mezi ním i Kristem. Mučennícisi
stěžují, že dle Krista kněží nežijí. Nářek ten je
předzvěstí zkázy křesťanské.
Z knihy je jasno, že Machar je přímý a ne-
kompromisní Hellen, a tedy Protinazarén. Histo-
ricky presně a nestranně zobrazil ideové dva
protichůdné světy, ukázal jich zápas a příčiny
pádu a vitězství. Jeho zkoumání má proň osobně
utěšujíci závěr: příjde doba, kdy se hellenst o
Apostata
Rutulus
Pavel
Balbo
Krist
Stylites
Alari
Hellas
Kristův
Vergilův
Machar
Řím
Krist
27
article
vzkřísí a člověk s novou vášní přissaje se k ze-
mi, životu, slunci. Popěrači života, Nazareni,
podlehnou, život zvitězí. Stanovisko rozhodně
moderní, ne němž konečně svým celým nazirá-
ním spočívá na př. i Stirner — vzpomeňte jen
jeho uvadající ženy bez lásky v „der Einzige
und sein Eigentum“!
Je ovšem těžko říci, zda stanovisko je ab-
solutně správné. Žijí a budou žíti pasivní po-
vahy, jež ho nepřijmou. Křesťanství svým altru-
ismem a krásnou tragikou svého Mistra vžilo se
jim nevyhladitelně v duše. Jich slabé a bázlivé
ruce musí je tisknout a opírat o někoho, ve víři-
vých prometheidách nedovedou stát pevné.
Kompas jich duše vždy bude mířit ke Kristu,
očištěnému od malichernosti, jimiž jej ověsili
jeho nerozumějící hlasatelé. A jsou nestranní
vyznavači obecné krásy, ať obsahá umění, ať ží-
vot. Z hellenství a nazarénství vyberou si krásné
okamžiky a nevzdají se jich, jako zas zavrhnou
ochotně kteroukoli disharmonii obou světů. B.
Stirner
Krist
Einzige und sein Eigentum
28
article
Havlasa v „Tichých vodách“ uznával dějinné
nejkrasšími okamžiky „ukřižování člověka“ a
„upálení člověka“. Mravní síla tu byla ukazova-
telem. A HI. Salus chce dva kříže: na jednom
již umlral člověk pro člověka — jest vztyčit dru-
hý, na němž žena Krista se dá křižovat za umě-
ni. Tolstoj a vídeňský autodidakt Chamberlaín
věří v budoucí možnosti křesťanství: prý se ješté
nevžilo — až se vžije, bude krásně působit.
Iheringovi se líbí, že křesťanství překonalo ju-
daism. A tak do nekonečna by bylo lze zazna-
menávat, že žijí mezí námi Helleni, Nazareni;
a zase noví lidé, hledající nové směry, již po-
čitají s minulem jako se složkou k zítřku. Jsou
to hrdí dobyvatelé, již z výšin snů věří v pře-
konání minulého a vítězství nového, jiného a bu-
doucího.
Ať tak či onak: Machar rozvířil svou
knihou rej zajímavých a hlubokých otázek
a řešil je sympaticky a tak, jak si je řeší většina
duší, jež milují život této země, uchovali si
čistý její smysl a pochopili bohatství její nádhe-
ry. Tím kniha bude mít široké poslání a vděk
Dr. Albert Pražák.
všech nezaslepených.
Havlasa
Salus
Krist
Tolstoj
Ihering
Machar
doktor
Albert Pražák