Dne 4. července 1900.

KATOLICK

LISTY.

Číslo 181. Strana 5.

lžiliberalismu a kázáním tím eítil se na cti uraženým okresní tajemník pan Kalina z Blatné, který na to zažaloval dp. dra. Nováka u c. k. okr. soudu v Pří- brami, kde dp. kaplan odsouzen pro urážku na cti ku pokutě 5 zl. Spravedlnosti tím snad učiněno za- dosti, ale ne žalobci a jeho liberálním druhům, ktelí osoby Husovy užili na prospěch své vlastní strany, zásad lžiliberálních. Bylo po líčení, přítomní vybr- nuli se ze soudní síně, vyšli také dpp. Benda a dr.

Novák do předsíně a tu došlo ku trapné scéně. Udála se tu protikatolická demonstrace, k níž domu sprave- dlnosti zneužito. Přívrženci páně Kalinovy provolali ostentativně slávu Husovi a když jednání to případně dp. dr. Novák odsoudil, zvedly se pojednou hole, slyšán byl řev, a tehdy prý účetní p. M. Brich ta ve své zášti proti oběma duchovním zvolal na dp. dra. Nováka; »Já ho zabiju, já ho musím zabit!«a a hrozil mu holí. Tak aspoň mluvila 37letá sou- kromnice z Příbrami sl. Anežka Smrékova. To bylo po líčení dne 11. září 1899. A pak podal účetní M. Brichta žalobu pro urážku na cti na slečnu Smrčkovu, o níž jednáno loni, dne 28. října. Udání slečny Smrčkovy potvrdily 39letá služka Anna Ka- látova v Příbrami, 35letá šička rukavic Kristina Pa- zderníkova a 27letá Marie Švehlova, šička rukavic, vesměs z Příbrami. Ba dle pravdy jako pravé katoličky neohroženě potvrdily, že Brichtu tehdy po líčení, jemuž byly přítomny, slyšely volati v soudní předsíni před četným obecenstvem: »Když se to ne- vyrovnalo tam, tak se to vyrovná tady — já ho za- biju, já ho rozdrtím!« A tvrdily dále, že když tehdy vyšli dpp. kaplani ze soudní síně a mezi ni i dp dr. Novák, zvolal prý Brichta s pozdviženou ve vzduchu holí: »Svoboda!« Ježto výpovědi svědkyř byly souhlasné, byla sleč. Smrčkova tehdy o sv - bozena, ba rozsudek potvrzen i druhou instancí, Ale nedalo to spáti »liberálu« Brichtovi. Ve své ne- zkrocené »lásce« podal na svědkyně Kalátovou, Pazderníkovou a Švehlovou oznámení, že křivě svěd- čily a proto na všecky tři podána žaloba pro podvod, spáchaný křivou přísahou.

Tak ubohé pro pravdu měly trpěti dále. Líčení o této věci konalo se včera u zdejšího zemského trestního soudu před čtyřčlenným senátem, jemuž předsedal r. z. s. p. dr. Unger a žalobu zastupo- val p. dr. Karhan. Při líčení vyšla na jevo z vý- povědí celé řady svědků naprostá prav do- mluvnost obviněných, jimž jako dobrým katolickým ženám každý podvod a zvláště křivá přísaha musí protiviti se z té duše. Při líčení vyšlo na jevo, že tehdy po příbramském líčení volali na ně lidé »Svatohoračky — růženečkářky!«, leč toho žádná z nich se nelekla. A když tehdy pan Brichta volal v předsíni »Do žaláře s ním, před porotu !« zastal se pronásledovaného kněze statečný našinec horník p. Jos. Dušek z Březových Hor, který včerejšímu líčení byl přítomen. Líčení přítomen byl i p. Brichta, náčelník příbramských Sokolů, s p. dr. Volkou. Obhájcem obviněných dívek byl pan dr. Langkrammer, jemuž po účinné řeči zdařilo se, že vynešen rozsudek osvobozující. S rozechvěním vyslechly osvobozené spravedlivý roz- sudek, jímž dostalo se jim plného zadostučinění za vše, co pro věc spravedlivou vytrpěti musily.

Lehkomyslní manželé. Dne 25. února 1893 na- rodila se v zemské porodnici Maria Macanova. Po 6letém ošetřování bylo vydáno děcko toto, za jehož poručníka usta- noven soudně Ant. Vondřejc, své nemanželské matce K. Macanové k další výchově. Tato žena pracovala s 29letou ženou kočího Annou Chromou bez stálého zaměstnání a bydliště, v Pickově továrně a častěji si stěžovala, že málo vydělá a musí živit děcko a že by je ráda dala nějakým zámožnějším lidem, aby je přijali za své. Chromá jí sdělila. že o takových lidech ví, ti že mají domek a že by rádi dítě za své přijali — jsou prý to manželé Pekovi v Lobosicích.

Tak šálila Chromá Macanovou kolik dní, až tato jí dne 22 března děcko vydala i s listinami — ta děcko odnesla, ale více se v továrně neobjevila, ba vzala si odtud i pracovní knížku. To stalo se Macanové nápadným, i dopsala staři- čkým manželům Pekovým, co je s děckem. Leč lístek vrácen zpět a zjištěno, že manželé Pekovi nebydlí v Lobosicích nýbrž v Choudoulicích. Po Chromé pátráno a ta dne 10. dubna v Radonicích zadržena spolu se 7letou Marií Maca- novou. Za několik teprve dní obdržela matka své děcko zpět. Děcko vyprávělo, že k rozkazu Chromé musilo žebrati a ji takto z vyžebraných dům od domu peněz živiti Unesla-li Chromá, statná žena plná zdraví, malou Mařenku, nebyl její muž, 32letý kočí Fr. Chromý ze Žižkova, o nic lepší. V březnu přivedl svou ženu Annu k Jos. Roubíčkovi a ten jí poslal se 13 zl 50 kr. do Svatováclavské záložny vyplatit nějakou zástavou. Manželé Chromých věci sice vyplatili, ale nechali si je. Ostatně Chromý dopustil se i dalších kousků; u firmy Ed. Weil jako kočí zpronevěřil v červnu zboží v ceně 13 kor. 38 hal., vybral si na saldované firmou účty 63 kor. 78 hal. a zmizel z Prahy. Ovšem Chromý to popřel, zrovna jako vše popřela jeho »dobrá« žena; byl prý zpita zboží — ztratil. Ostatně zpronevěřil i firmě Erben a Gersten- berger 12 kor. a více se do služby nevrátil. Anna Chromá obviněna proto ze zločinu únosu a přestupku zpronevěry Frt. Chromý ze zločinu zpronevěry. Včera před porotou, jíž předsedal vrchní rada zemského soudu p. dr. Srb, odsouzen Chromý do těžkého žaláře na tři měsícea žena jeho Anna do vězení na pět dnů. Žalobu zastával p. dr. Vorel, obhájcem Chromého byl sekretář pan Scheidler, obhájcem Chromé byl p. dr. Kopista.

Cestou do vězení. Zanedbaného vychování jest as 23letý kočí Ant. Novák z Kamenomosta. Nepoznal ro- dičů, od malička jest v širém světě sám — bez rádce a proto často dopouští se skutků, jež přivedou ho ve styk s paragrafy. Po žhářství odbyl si již tři leta žaláře a včera dostal se opětně k zdejšímu zemskému trestnímu soudu. kam přivedl ho nerozvážný skutek, jehož dopustil se „v opičce“ dne 15. června t. r. Ten večer způsobil Novák v hostinci A. Hracha ve Velvareeh výtržnost. Povolaný strážník Fr. Procházka Nováka za pomoci K. Šeráka s ve- likou námahou do městské věznice dopravil. Po cestě chasník pustě nadával celému světu a i ve věznici dělal rámus. Druhý den vyveden byl Novák ze šatlavy a veden do vězení okresního soudu strážníkem Procházkou a hlí- dačem Novákem a cestou si ulevil, soptě zlostí: „Hergott krucfix, až potud a ne dál!“ Při tom udeřil hlídače přes krk a ruku, kopal kol sebe a sliboval strážníku, „že mu nůž v břiše vykoupá“. Včera odsouzen Novák před čtyř- členným senátem, jemuž předsedal president z s. p. dr. Wokaun pro zločin veř jného násilí dle § 81 tr. z. a přestupek proti veřejnému zřízení a opatření dle § 312 tr. z do těžkého žaláře na 7 měsíců, každý měsíc se 2 posty. Žalobcem byl p. dr. ryt. Pohnert, obhájcem p. dr. Žítek.

Povstání v Číně. Německý prapor byl uražen, německá říše po- haněna. To vyžaduje exemplární potrestání a po- mstu. Těmi slovy ozařuje císař Vilém II. situaci. v jaké se říše německá octla naproti vzbouřené Číně. Ohnivá a bojechtivostí dýšící jeho řeč dala se každým způsobem očekávati. Nebylo ani myslitelno, aby pa- novník, jenž nedá si tak snadno ujíti příležitost k říz- nému vyslovení svého názoru a u něhož o břitké slovo nikdy není nouze, zachovával mlčení v okamžiku, kdy přichází zpráva o zavraždění jeho vyslance. Ale právě proto, poněvadž si císař libuje v řečech a vý- razech silných, nezdá se nám, že by se řeči jeho mělo přičítati významu nějakého epochálního obratu v čín- ských zápletkách. To, co se nyní stane, bylo by se musilo státi. Evropa zakročí v Číně, potlačí povstání, potrestá vinníky, a jestli se státy o Čínu nerozdělí, pak aspoň z ní bude každý hleděti urvati zname- nitý kus. O nějaké možnosti sporu mezi mocemi nepraví řeč císařova sama) ani to nejmenší, a proto také vý- znam řeči této nevymyká se z hranic, ve kterých se celá čínská zápletka dosud pohybuje.

Že také německé časopisectvo hlučně žádá, aby si císařská vláda zjednala satisfakci, rozumí se za da- ných okolností samo sebou. Německo má v tomto okamžiku největší příčinu k rozčilování se, leč těžko jest se ubrániti myšlénce, že v nejkratší době budou všecky v Číně zastoupené státy míti stejnou příčinu k žádosti o zadostiučinění, a že vyslancové a cizinci v Pekingu buď hladem nebo nedostatkem nábojů ku vzdání donuceni, budou zuřivým davem Číňanů více neb méně trapným způsobem usmrceni. Jejich zachrá- nění zdá se býti čirou nemožností, neboť poslední zpráva od nich došlá dne 29. června a mluvící o zou- falé situaci, byla už několik dní stará, leč ani dnes, ač jest u Tientsinu shromážděno na 13.000 mužů evropského vojska, není dle všeho pochod na osvobo- zení možný, vyslanectva pak na obléhání připravena nebyla. Jak se zdá, pánové tito vyslaní do Číny, aby tam připravovali její rozdělení, o němž se v Evropě dávno již veřejně mluvilo, neměli ani nejmenšího stra- chu o svůj osud a ani na to nepomyslili, že by mohla vzniknouti bouře proti nim. Tento kolosální omyl v posuzování Číňanů, jichžto povaha jest přece známa, poněvadž už vícekráte dokázali, že o mezinárodních výsadách vyslanců nemají ani tušení, jest vskutku ná- padný, tím nápadnější, an prý biskup Anzer opětně s důrazem poukazoval na hrozící nebezpečí. Nikdo mu nevěřil, a ani zavražděný baron Ketteler na místě samém nerozpoznal nebezpečí a s lehkomyslností bez- příkladnou vjel v průvodu tlumočníka mezi rozzuřený dav, jenž před tím už vraždil. Okolnost tato sotva svědčí o velikém důvtipu evropských státníků.

Císař Vllém k vojsku do Číny odjíždějícímu. Z Wilhelmshavenu, 3. července. (T. k.) Císařští manželé prohlíželi si včera odpoledne s prin- cem Rupprechtem bavorským a velkovévodou Olden- burským vojenskou do Číny určenou výpravu. Císař Vilém objel šik a oslovil pak vojáky. Potom pro- hlíželi císařští manželé dopravní parníky »Frankfurt« a »Wittekind«. Z Wilhelmshavenu, 3. července. (T. k.) Dopravní parníky »Wittekind« a »Frankfurt« odpluly dnes odtud za vlasteneckých projevů četného množ- ství lidu. Císař, císařovna a jiné knížecí panstvo byli přítomni odplutí obou lodí na palubě korábu »Ho- henzollern«.

Z Wilhelmshavenu, 3. července. (T. k.) Pro- hlížeje výpravní, do Číny určený sbor, oslovil jej císař Vilém takto: Zápalná pochodeň války vržena byla pojednou do tůně hlubokéhn míru, pro mne po- hříchu nikoliv neočekávaně. Zločin, neslýchaný ve své drzosti a svou ukrutností vzbuzující hrůzu, za- sáhl a zachvátil mého osvědčeného zástupce. Vy- slanci jiných velmocí nalézají se v nebezpečí života, s nimi pak i kamarádi, kteříž byli vysláni na jejich ochranu. Možná, že dnes již dobojo v ali boj svůj poslední. Německý prapor byl uražen a německá říše byla po- tupena. Vyžaduje to příkladného potre- stání a pomsty. Poměry vytvářily se se stra- šlivou rychlostí ve hlubokou opravdovost, od té doby pak, co jsem vás svolal do zbraně za účelem mobili- sace, vytvářily se ještě vážněji. Co mohl jsem doufati, že opětně znovuobnovím s pomocí námořní pěchoty, stává se nyní obtížnou úlohou, kteráž může býti roz- luštěna jenom s pomocí spojeněho vojska všech civi- lisovaných států. Již dnes požádal mne náčelník kříž- níkového loďstva, abych uvažoval o vyslání jedné divise. Budete státi proti nepříteli, je nž hledí smrti vstříc zrovna tak zmužile jako vy. Vycvičeni byvše od evropských důstoj- níků, naučili se Číňané užívati evropských zbraní.

Bohudík, pamatovali vaši kamarádi z námořní pě- choty a z mého námořnictva tam, kde s nimi se sra- zili, na starou slávu německých zbraní, zachovali, po- silnili a obhájili ji se slávou a vítězstvím a vyko- nali svou úlohu. Nuže, vysílám vás, a by s te pomstili křivdu, já pak neustanu, dokud německý prapor po boku pra- porů ostatních velmocí vítězně ne- zavěje a vztýčen nebude na hradbě v Pekingu a dokud nebude Číňanům diktovati podmínky míru. — Udržujte věrné kamarádství se všemi vojsky, s kterými se tam v dáli sejdete . . . . Ať již jsou to Rusové, Angličané, Francouzové nebo kdokoliv: všichni bojují z a civilisaci. Myslíme také ještě na něco vyššího: na naše náboženství, na obranu a ochranu našich bratří tam v dáli, kteří částečně svým životem hájili Spasitele; pomýšlíme také na čest našich zbraní a vzpomínáme těch, kdož před vámi bojovali. Plujte do dáli s heslem starých branibor- ských předků: »Důvěřuj v Boha, statně se braň, všecka tvá česť jen na tom vždy staň! Neboť kdo s důvěrou v Boha dává se v boj, toho ni největší neskláti nepřátel voj!« Prapory, jež vlají zde nad vámi, jdou poprvé do ohně. Kéž mně je nazpět při- nesete čisté, neporušené a bez poskvrny! Nebudete postrádati mého díku a mého zájmu, mých modliteb a mé péče. Neopustí vás nikdy, já pak s nimi vás budu doprovázeti.« Z Wilhelmshavenu, 3. července. (T. k.) Císař Vilém II. odložil svou cestu do Norska.

Z Wilhelmshavenu, 3. července. (T. k.) S ohledem na vážnost poměrů ve východní Asii zřízen bude z dobrovolníků z armády vzatých sbor k výpravě, v síle smíšené brigády. Z Berlína, 3. července. (T. k.) Německý konsul v Tientsinu dr. Zimmermann potvrzaje za- vraždění německého vyslance v Pekingu. — Hr. Bü- low odjel za císařem do Wilhelmshavenu. Z Berlína, 3. července. (T. k.) Očekává se, že bude říšský sněm svolán. Ukáže-li se potřeba, vyslati do Číny další vojsko a bude li výprava ta vyžadovati nových vydajů, je svolání říšského sněmu neodvratným. Z Berlína, 3. července. (T. k.) »Wolf. kanc.« oznamuje: Správce německého generálního konsulátu v Šangaji oznamuje telegraficky, že dle posledních zpráv při zavraždění německého vyslance šl. Kette- lera raněný tlumočník Cortes se na jednom vy- slanectví zachránil a že dne 23. června zůstala ještě 3 vyslanectva, mezi nimi německé, bez pohromy. Z Berlína, 3. července. (T. k.) Na čín- ském vyslanectvu zdejším je smýšlení nad míru stís- něné. Prapor je s budovy dávno sňat. Do té chvíle čínský vyslanec nepožádal, aby mu vráceny byly průvodní listiny. Z Berlína, 3. července. (T. k.) Německý konsul v Čifu telegrafuje dne 2. t. m.: Dle depeše provikáře Freienademetze v JJenčufu, byl tamní mis- sionář úřady vyhnán a ihned započalo též ničení missie. Čili nalézá prý se v největším nebezpečí.

Guvernér a úřady vyzývají k rychlému odjezdu. Bez rychlé pomoci jest další pobyt nemožný. Guvernér v Čili telegrafoval německému konsulovi v Č.fu, že v Čili panuje vzbouření a že missionářové prchají k pobřeží. Z Berlína, 3. července. (T. k.) Zdejší šan- tungská hornická společnost obdržela od tamní správy následující telegram: Všichni horníci z vnitrozemí přišli sem. Čínské úřady hlídají doly dobře. Z Berlína, 3. července. (T. k.) Némecký gu- vernér v Kaočau zaslal včera následující telegram: Před osmi dny vyzval čínský guvernér missionáře, aby se vydali do přístavů Na žádost, aby jim zajistil ochranu majetku, prohlásil, že tak učiniti nemůže. Proto se sem všichni vracejí. Z Londýna, 3 července. (T. k.) Telegram »Daily Expr.« ze Šangaje praví, že Japonsko mobilisuje dalších třicet tisíc mužů. Markýz Yto vzpíral se této politice, poněvadž se obává, že by mohlo dojíti ku srážce s Ruskem.