Číslo 181.

V Praze, dne 4. července 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrracea expedíce: Praha, Pštrossova ulice, číalo 200 — II Nefrankované dopisy se nepříjímají, rukopisy s nevracejí Hozapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Ihiserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody.

Nnl Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1125 Slunce vychází ve 3 hodiny 57 minut ráno. Slunce zapadá v 8 hodin 10 minut večer

LKl

Středa: Prokop a. Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně v Žižkově (prozatímní kostel) od 4.—7. t. m. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: měslčně. . . .. K 2.80 čtyrtletně . . . H 8.40 celoročně. . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 8.— čtvrtletně . . . K 9.— celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně. . . . K 18.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . . . K 13.20 celoročně . .. K 52.80 Telef, administrace I126.

Pozvání k předplacení na katolicko-politický denník

Katolické List Pro Prahu s donáškou do domu předplácí se měsíčně . . . . . . . . . . . 2 K 80 h. čtvrtletně . . . . . . . . . . . 8 K 40 h. celoročně . . . . . . . . . . 33 K 60 h. Pro tuzemsko poštou: měsíčně 3 K — h. čtvrtletně . . . . . 9 K — h. celoročně . . . 36 K — h. Do cizozemska (Německa a Srbskaj čtvrtletně 12 K — h. celoročně 48 K — h Ameriky, Francie, Švýcarska, Ralie, Belgie a Anglier 13 K 20 h. 52 K 80 h. čtvrtletně celoročně

Jednotlivé číslo za 8 haléřů.

Žádáme P. T. pp. abonenty o brzké zaslání svých nedoplatků, zejména za léta minulá, by předešlo se zbytečnému upomínání-

Konference irské. = Listy anglické rozepisují se o ukrutuostech páchaných na »cizincích« v Číně, jako nelidských zjevech. Nelze dnes určiti, kolik škody způsobilo hnutí proti cizincům v Číně, ale že malé škody to nejsou, lze předvídati. Anglické listy se horší nad nesnášenlivostí čínskou. Před 300 lety Čína přijala vyhnané jesuity z Anglie, kde byl trest smrti stanoven pro osobu, která by třeba jen jedi- ného jesuitu ukryla pod střechu. Smutné zjevy v Číně jsou jen kouskem historie se opakující. Missie katolické v Číně jsou ohroženy, však co dělá katolická universita v Irsku? Právě minulý týden konali biskupové irští poradu, kterak se zachovati při blížících se volbách v Irsku a usneseno 1. Nedati hlasy kandidátům, kteří se neza- váží, že se zasadí o zřízení university, na niž by katolíci mohli posílati syny bez obětí pro jich víru. Poněvadž pak se proslýchá, že různé tábory politické se snaží zmařiti každou akci ve prospěch katolických vysokých škol, dovolávají se biskupové irští pomoci všech »svých krajanů, souvěrců a všech

lidí dobré vůle, aby vyrovnali akci proti spravedli- vému požadavku katolických Irů.« Poněvadž věrní katolíci irští nechtějí posílati syny své na prote- stantské university, nesou též následky nedostatku vyššího vzdělání a jsou od vyšších úřadů odmítáni pod záminkou nedostatečného vzdělání. Vlastní příčina jest jich věrnost k zásadám církve. Jaký jest rozdíl mezi Čínou a Anglií? Sám Gladstone nemohl se povznésti k myšlénce, že katolickým Irům patří též irská katolická universita, za kterou tolik bojovali a dosud bojují. 2. Druhým bodem porady byl irský ja- zyk, jenž se značně líší od angličiny. Biskupové žádají, aby primární (střední) školy v irském území vyučovaly oběma jazykům a angličině aby se učilo pomocí jazyka irského. V ostatních územích aby irštině bylo vyučováno od VI. třídy počínaje všude, kde řiditel školy uzná toho potřebu a ro- diče neodpírají. Irové dosud nedoznali rovnopráv- nosti jazykové, ač tolik obětí přinesli. Jak mohou naši cizinci mezi pohany očekávati větší spravedl- nosti, když na ni čekají ve své domovině marně?

3. Biskupská konference irská dotekla se též otázky zemědělské, která jest sociální otázkou irskou. Konfiskované lány zeleného ostrova leží nevzdělány a kryjí bohatou úrodu, kdežto tuzemci irští do všech končin světa se rozptylují a pronajímají své ruce třem dílům světa. Bisku- pové poznovu žádají, jak činili na dřívějších svých konferencích, aby postaráno bylo o zřízení rol- nického statku, který by byl vlastnictvím uživatele, čímž by vzpruženo bylo zemědělství irské. Jsout Irové dodnes bezzemci ve své vlasti. Bohatý ze- lený Erin nechává se raděj nevzdělán, než by byl odstoupen dřívějším majetníkům — irským. Pochopitelnější jest nepřátelství Číňanů proti cizincům než zatvrzelá neústupnost Angličanů proti Irům, kteří tvoří nejlepší vojenské sbory ve všech koloniích anglických, kteří dávají Anglii nejlepší generály až do doby nejposlednější a kteří jsou tak loyální královně proto, že jsou oddáni tak své církvi. Sympatie, jaké dává »civilisovaný běloch« kře- sťanu v Číně, jsou směšné. »Civilisovaný běloch« jest vlastně příčinou nepřátelství, jaké dávají na jevo jiné pleti lidské proti křesťanství. Německo cvičí a organisuje armádu japonskou, která dle »Times« bude během půl roku čítati 540.000 vycvičených vojáků a loďstvo japonské bude míti po Anglii nejlepší křižáky. To Německo, kterési hraje na ochránce katolických missií a jich svo- body a práv, pronásleduje doma Poláky rafinova- něji, ale neméně než Čína křesťanské cizince.

Republikánská Francie v Remeši strhává kříž ostentativně a sprostě odpovídá kardinálu, když protestuje proti šlapání práva katolíků a urážení citu náboženského, tu se pere o ochranu našich missií a při tom se raduje, že následkem zákona o úmrtí kongregace katolické utrpěly poslední dvě leta veliké ztráty. Jaký jest rozdíl mezi paličstvím bandy boxerů v Číně jménem národnosti pácha- ným a mezi olupováním katolických kongregací ve jménu svobody a zákona? Celá »civilisace« moderní zvrhla se jako »fe- tiš republikánský«, o němž napsala »Am. Quart. Rev.«, že všechny republiky nezaručují o nic větší svobodu než státy monarchické a nejsou o nic snášenlivější než království a císařství. Bílé plémě poštvalo proti sobě černé plémě v Africe, kde se chystá ku svaté válce, zuřivější než snad byly minulé; bílé plémě vyvolalo hnutí boxerů. Bílé plémě má také všude něco jiného na pa- měti než civilisaci. Veliká trať ruská přes Sibiř, která se v poslední době se zimničnou rychlostí staví, bude sloužiti dříve válce a lupičství než kterémukoliv účelu civilisačnímu. V Port-Arthuru na 90.000 mužů rychle provádí opevnění, ne k vůli obraně, ale k vůli sobectví. Naší církve světcové šířili světlo křesťanské a naši kulturníci jim v patách všude táhli a shasli světlo jejicha rozžali všude pochodeň války. Náš národnostní boj v Čechách co jest jiného než »kulturnictví« na místě křesťanského bratrství?

Zprávy politické. V Praze, 3. července. K situaci. Také dnes ještě není žádných zpráv, jež by nasvědčovaly tomu, že vláda Körbrova hodlá v nejbližší době učiniti nějaká opatření, kteráž by vedla tou či onou cestou k rozuzlení nynější spletité situace. Za to stojí v popředí všebo vnitřně- politického ruchu slyšení, jež měl včera v Išlu posl. a dolnorakouský zemský hejtman dr. Ebenhoch u císaře. Panovník dotkl se prý v rozmluvě také nynější politické situace a dokládá k tomu, že dr.

Vzpomínky z pobytu Jeho kníž. Milosti nejdůstojnějšího pána Leona svob. pána Skrbenského ve věčném městě a v jižní Italii o letošní jubilejní pouti. (Pokračování.) Večer na terasse Cocumelly. Vesuv. Květen v podnebí neapolském je daleko pokro- čilejší, nežli u nás. Naše červencová a srpnová ve- dra zakusíme tam v plné míře již v květnu, a bo- davé paprsky sluneční nutí nás hledati cestu chlad ným stínem. Jen na moři bývá vedro zmírněno chladnou vodou a pohyblivými vlnami. Nadejde večer. Slunce jak ohnivá koule zapadá, ponořujíc se znenáhla do moře za ostrovem Procidou. U nás se západem ztichne život, vše umlkne a spěje k odpočinku. Ne tak na jihu. Tu kde kdo vylézá ze svých kamenných příbytků, v nichž se skrýval za dne před úpalem žhavého slunce, aby pookřál na čerstvém vzduchu, jejž přináší z moře večerní chla- divý vánek. Za tím účelem má hotel Cocumella veliké, z části vinnou révou obrostlé terassy, kde lze tráviti večer pod otevřeným nebem uprostřed zelenébo moře zahrad. Náš arcipastýř prodlel i zde mnoho večerů, ko- chaje se krásami noci obestírající moře a břehy zálivu neapolského.

Dole v zahradách z hustých korun okolních stromů vysoko vyčnívaly ve tmě obrysy lepotvárné palmy a zasmušilé pinie, z houštin se ozýval tlumený zpěv ptactva a tu a tam se kmitla světélkující svato- jánská muška. Oko přelétlo vrcholky stromů a ka- lichovité koruny pinií, přelétlo tmavou hladinu zálivů a utkvělo na protějším břehu 25 kilometrů vzdále- ném. Tam se to jen mihotalo a třpytilo bezpočetnými světly. Chvílemi z tohoto moře světel vytrysknul barevný déšť jisker vysoko k nebi, a z jednoho bodu se řinul temnou prostorou oslňující světelný pruh brzo vzhůru k Vesuvu, brzo na protější náš břeh sorren- tinský. Byla to Neapol, na jejímž nejvyšším bodu u tvrze Sant' Elmo vypalovali barevné ohňostroje, pouštěli rakety a bavili se světelným reflektorem za příčinou jakési slavnosti. Od Neapole v pravo po celé čáře břehu až ku Castellamare rovněž samé světlo, samý lesk, jakobys tam třpytivých brilantů na šňůru navlékl. Jsou to pobřežní města Portici, Re- sina, Torre del Greco a Torre dell' Annunziata, jež splývajíce skoro v jediný celek, činí dojem jednoho táhlého pobřežního města.

Nad tímto pásem světel zrcadlícím se v tmavé hladině zálivu vypíná vysoko svůj kráter kouřící Ve- suv. Oblak z kouře a bílé páry ozářený ohněm z hlu- bokého jícnu vznáší se ustavičně jako červánek nad jeho vrcholem. První dny květnové připravily však letos řídké divadlo. Od 4.—8. května soptil Vesuv. V nepravi- delných přestávkách několika minut následovaly za sebou výbuchy a doprovázeny byly hromovým duně- ním. S každým výbuchem vychrlil jícen ohromné spousty žhavých kamenů, jež letíce prudce vzduchem rozžhavily se jak zářící meteor a s rachotem padaly zpět do jícnu aneb na zevnější stranu kráteru, po jehož svahu se kutálely dolů jak ohnivé koule. V noci ze 6. na 7. května výbuchy Vesuvu na- byly hrozivé tvářnosti. Hromové dunění nedalo ani v noci klidně spáti. Se starostlivým okem pohlíželi

všichni k Vesuvu; obávali se, očekávajíce nějakou katastrofu. Za těchto ne zrovna lákavých, ale spíše dobro- družných okolností bylo nám dopřáno na malém vý? letu dne 7. května pozorovati z blízka hrůzy soptícího Vesuvu a býti svědky nářku obyvatelů bydlících dole pod Vesuvem. Jsouce zvědavi dověděti se některých podrobností o tajuplném ukazu této činné sopky, tázali jsme se jedné v to zasvěcené osoby: »Lze předvídati sopečné výbuchy Vesuvu, anebo přicházejí nenadále?« »Když Vesuv má soptiti, poznáme mnoho dní napřed,« odpověděl. »Dle jakých známek?« »Voda v celém okolí Vesuvu se počíná ztráceti jak v pramenech tak studnicích. To jest známkou, že podzemními cestami vniká znenáhla do žhavého vnitra sopky. Tam se mění okamžitě v páry, jež z počátku explodují uvnitř sopky slyšitelným podzemním duně- ním; když pak vody přibývá a to někdy i z blízkého moře, vyvinují se páry u větším množství a explo- dujíce unikají přirozenou cestou ven z kráteru a unáší s sebou s velikou prudkostí celé balvany kamenů. spousty písku a popelu ano i vřelé vody.« »Vyhazuje Vesuv také lávu?« »Nikoliv,« zněla odpověď; »výbuchem vyhazuje jen kamení, písek a popel, jenž bývá slepen v měk- kou ohnivou massu. Tak byla zasypána města Her- kulanum, Stabie a Pompeji deštěm písku, kamení (la- pilli) a horké vody s párou. Láva se ukáže jen po velmi prudkém výbuchu, což se stává zřídka; a tu zcela klidně se vylévá z jícnu jako žhané těsto a valí