2
masthead
V Praze, v pondělí dne (2. února 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplání se
v Prazel v sdnini-
sn něrníe
n čtrrt lets
s drojí čonášk
6
article
nant kts .
ve nltslkác
a rbsa ristou
9
article
n rri leie
rji sisiieo
nrrná
10
article
Telefonické zprávy„Nár. Listů.“
K situaci.
Z Vídně, 12. února. Dnes počíná
iruhý týden českoněmeckýc
tonferencí. Dopoledne koná schůz
bor, pověřený pokusem o kompromis v př-
ině platnosti obou zemských ja-
yků při samosprávných úř-
lech a jejich orgánech. Odpoledne zase
lenum moravské sekce.
V táboře levice jsou velic
tozezleni odkladem kampan
tíšské rady o několik dní.
»Montags-Presse« sděluje, že
luben a také část května sku-
lečně věnovány budou sněmů
temským, aby projednaly rozpočet a pilné
mležitosti, následkem čehož bude zasedání
lšské rady podstatně omezeno.
Hněvy dosavadní obstrukce, že vídeň-
ký parlament byl posunut o několik dní,.
rovázeny jsou přímo horečnou touhou p
— práci. Je skutečně úžasno, kterak v
šech orgánech bývalé německé opposi
e nalehá, by poslanecká sněmovna konaa
ráce hospodářské, které jso
jro zájmy obyvatelstva ne-
iby tny.
Tato touha po práci budí obdiv při
upomínce na 2vletou obstrukci německou
žstrukci zločinnou, která nic toho nedbala
e důležité hospodářské zájmy několika le
lv zanedbávány a o které sám hr. Baden
mslovil se takto: »Čechové provozovali o-
trukci, aby se ke svému právu do-
tali, Němci provozovali obstrukci, by se
Čechové ke svému právu nedosta li.«
Jestliže vládním listům vídeňským je
kázáno připomenouti politickému světu,
dělo v letech 1897—1899 a je-li jim po-
zčeno, aby žádné zmínky nečinili o tom,,
páchala německá obstrukce po půltřetíh
sku, my nedáme si brániti ničím, abychom
istorické faktum německé obstrukce a ka-
ulace před ní vytkli vždy, kdykoli toh
známe potřebu.
Čecho
Němec
Vídeň
Baden
MontagsPresse
11
article
Sinekura pro hr. Bylandta.
Z Vídně, 12. února. Pro bývalého mi-
stra vyučování v kabinetu Thunově, h.
landtaRheidta, kterého jeho němečtí př-
, zejmena bar. Chlumecký, d'Elvert,
oss a jiní, mermomocí chtěli učiniti místo-
štelem moravským, ale pohořeli, protož
lo prohlášeno, že nelze jmenovati nástup-
a bar. Spens-Boodena, jenž byl moce
iského jazyka, byrokrata češtin
jeznalého, hledají nyní místo jiné a t
správníhe soudu, kde je uprázd-
a hodnost místopředsedy p
fhm- Bawerkovi.
Česká schůze ve Vídni.
Z Vídně, 12. února. Včera dopoledne
pnala se v Prateru schůze zdejší ch
echů, které se zúčastnilo na 2000 oso
jei nimiž nalezali se také četní socialisté.
e. Chlubna podotkl, že při poslední
ání lidu ve Vídni přihlásilo se k českému
ovacímu jazyku na 60.000 duší a že ni-
ě Čechové ve Vídni jsou bezprávnými.
de-li však každý z nich konati
vinnost, nebude lze přejít
jles ně k dennímu pořádku.
Proto musí při každé příležitosti osvěd-
nati, že Čechy jsou a že Čechy zůstat
ějí. Red. Klofáč z Prahy protestov
nli dorozumívacím konferencím a napad l
rodní stranu svobodomyslnou, která pr
pnedbává hospodářské, kulturní a sociáln
ny. Práv havířů stávkujících vláda
jímá proto, že je vůči majitelům dolův
žována. Za řeči obč. Stří b r né h
Thunův
Chlumecký
Elvert
Chlubna
Klofáč
Vídeň
Prater
Čechy
Reda
Praha
12
article
došlo ke srážce se socialisty, pro
kterou schůze na 10 minut pře-
rušena.
Po přestávce také tento řečník útoči
na stranu svobodomyslnou a na dra, Lue-
gra, pravě: »Starosta vídeňský trestá Čechy.
u poštovních úřadů vídeňských čeština je
vyloučena, české poukázky tam zamítají, na
kontrolních shromážděních nesmějí se Ce-
chové hlásiti svým jazykem, naše zábavy ve
Vídni jsou rušeny německými nacionály, n
uliei jsme napadáni a tu se máme vyrov-
návati ?«
V resofuci, která se snáší s připomenu-
tými výklady, žádá se též, aby při příštím
sčítání lidu mohli se Čechové hlásiti
dle svého mateřského jazy ka.
Stávkujícím uhlokopům projevují se sympa-
tie. Když byl ještě vytknul stanovisko sociál-
ních demokratů k dorozumívací konferenci
jejich mluvčí Stein, skončena schůze za
zpěvu »Hej Slovaně!«
Sněmovní volby v Uhrách.
Z Pešti, 12. února. Klerikální » Algot
mány« z pramene prý spolehlivého sděluje,
že nové volby dodolní sněmovny
budou se konati v létě.
Proti civilní listě.
Z Pešti, 12. února. V dnešní schůzi
poslanecké sněmovny hodlá při položce
»Civilní lista« poslanec Ugron poukázati
k tomu, že zákon o stanovení této listy
loni vypršel, a protože nebyl obnoven, ž
nastal stav bezprávný.
Dopravní daň uherská.
Z Pešti, 12. února. O otázce zrušení
uherské dopravní daně na Dunaji, o ktere
požádala vláda rakouská, se oznamuje
»Vláda je ochotná tuto daň zru-
šiti, ačkoli vynáší státu uherskému do
300.000 zl. a také ministr financí dr. Lukács
by nedělal žádných obtíží, ale toto zrušení
— jak se za to má — může se státi jenom.
budou-li současně vyřízeny
jiné sporné otázky mezi oběm
polovicemi říše.
Čecho
Stein
Slovana
Ugron
doktor
Lukács
Čechy
Vídeň
Uhry
Pešť
Dunaj
13
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Prine Jindřich pruský ve Vídni.
Z Vídně, 11. února. (C.-B.) 0 5. hod
50 min. odpol. přibyl sem peinc Jindřich
pruský. Na nádraží dostavili se k jeho uvi
tání vedle čestné setniny arčivévodové Fran
tišek Ferdinand, Otto, Bedřich a Rainer
v uniformách svých pruských pluků, arci-
vévodové Leopold, Ferdinand a Ludvík Viktor
v uniformě rakousko-uherské a Ferdinan
Karel v uniformě tyrolského pluku císařských
myslivců. Kromě toho dostavil se velevysla-
nec hr. Eulenburg s úřadníky a důstojníky
velevyslanectva a vysocí vojenští a státní
hodnostové. Krátce před příjezdem vlaku do-
stavil se císař v uniformě svého pruského
pluku granátnického, pozdravil co nejsrde-
čněji arcivévody, vyslechl rapport čestné
setniny a oslovil četné hodnosty, mezi nimi
také hr. Eulenburga, s nímž po delší chvíli
hovořil. Za zvuků německé hudby vjel pře
pychový vlak do nádraží.
Císař vyšel princi Jindřichovi vstří ,
podal mu ruku a políbil jej dvakráte. Prine
měl na sobě parádní uniformu rakousko-
uherského viceadmirála se stuhou velkokříže
řádu sv. Štěpána. Císař přešel s princem
čestnou setninu a představil pak princi arci-
vévody a čestnou službu. Prine pozdravil
velice srdečně arcivévody podáním ruky,
rovněž srdečně pozdravil velevyslance kn.
Eulenburga a dal si představiti ostatní hod-
nosty, načež opustil po pravici císařově per-
Jindřich pruský
Ferdinand
Otta
Bedřich
Rainer
Leopold
Ludvík Viktor
Karel
Jindřich vstřit
Prine
svatý . Štěpán
Vídeň
15
article
ron. Četně shromážděný lid pozdravil v
vestibulu císaře a jeho hosta bouřlivým vo-
láním slávy. Na cestě do dvorního hradu
činilo obecenstvo císaři i princovi vřele
ovace. Ve dvorním hradě přivítali prince
vrchní hofmistr Liechtenstein a vrchní cere
monář Hunyadi.
Námluvy.
Z Vídně, 11. února. Badenský
princ Max mešká zde ucházeje prý se
o ruku nejstarší dcery vévody z Cumberlandu
Princezna Louisa je dvacet let stará
a — jako princ — protestantské víry.
Irské agitace.
Z Londýna, 11. února. (C.-B.) Vůdce
irských nacionalistů John Redmond vy-
dal provolání, v němž irský lid vyzývá
ku skládání penežních příspěvků a prohla-
šuje, že nynější krise anglické
říše irským poslancům posky-
tuje nejpříznivější příležitost,
aby anglické strany donutili k povolení ir-
ské samosprávy (home rule), k urovnání
pozemkové otázky a k uspokojení ostatních
potřeb irské země. Toto mírnými slovy se-
psané provolání radí, aby všechna politická
agitace přísně vedena byla v mezích zá-
kona.
Lubbock nezemřel.
Z Londýna, 11. února. (C.-B) Lub-
bock, na jehož místo byl jako zástupce lon
dýnské university zvolen do dolní sněmovny
sir Michal Fosser, nezemřel — jak bylo
mylně korrespondenění kanceláří oznámeno
— nýbrž vystoupil následkem svého jmeno-
vání peerem z dolní sněmovny.
Dementi.
Z Paříže, 11. února. (C.B.) »Agenee
Havas« dementuje formálním způsobem zprávu
»Eclairu«, dle níž vtrhlo turecké vojsko do
Vadaje.
Liechtenstein
Hunyady
Max
Louisa
John Redmond
Lubbock
Fosser
Agenee Havas
Vídeň
Cumberland
Londýn
Paříž
dolní sněmovna
16
article
Válka jihoafrická.
V Praze, 12. února.
Bitva o Valkrantz.
Poslední depeše od Springfieldského mostu
osvětlily jasně, jakým klamem anglický lid ko-
nejšícím, byly vyhlášky anglického ministerstv
vojenství, jakoby nový ústup Bullerův za Tu-
gelu byl býval dobrovolný, jen za účelem
zmény taktiky. (Ovšem měnívá se taktika po —
porážce !) Tvrdilo se, že Valkrantz byl opu-
štěn jen proto, že odtud dále na severozápad
k Ladysmithu postupovati bylo by bývalo stálo
mnoho životův, jelikož cesta dotyčná byla ne-
krytá a skorem všude na dostřel děl burských.
Nyní ale doznává se, že postup ten byl by
býval nejen svízelný a krušný, nýbrž vůbec ne-
možný, a že nad to Angličané i Valkrantz ne-
opustili dobrovolně, neboť byli by zde bývali
prostě zníčení dělostřelbou burskou, kteráž pro-
následovala je i na ústupu ještě daleko za Tu-
gelu ! Samy depeše britské praví, že dělostřelb
ta byla přímo strašlivou. To byla tedy » změna
taktiky« — ale vynucená burskými děly!
Vysvítá to i z průběhu bojů při tomt
třetím Bullerově pokusu, osvoboditi Ladysmith.
Operace počaly v pondělí 5. t. m. přechodem
přes Tugelu na dvou místech dvěma britskými
oddíly. Levá kolona, 11. to brigáda s 5 batte-
riemi, jíž na místě gen. Woodgata, padlého n
Spionskopu, velel gen. Wynnes, překročila Tu-
gelu nepochybně na blízku potgieterského brodu,
kdežto pravá kolona, brigáda Lyttletonova, pře-
kročila řeku na pontonovém mostě, přes řeku
poněkud níže vystavěném.
Dle tvrzení anglického podnikla prý brigáda
Wynnesova jen tak zvaný líčený útok
na Brankfontein, ponechávajíc hlavní útok — na
Valkrantz
Angličan
Sam
Spionskopa
Praha
17
article
Valkrantz — brigrádě Lyttletonově. Dle no-
vějších různých známek zdá se ale, že oba
souběžné postupy byly vážně míněny a ze také
ústup gen. Wynnesa — záhy už po zahájení
boje — nebyl nijak dobrovolný. Brigáda L yt-
tletonova byla na nějaký čas šťastnější.
Podařilo se jí překvapením Burů po přechodu
Tugely Valkrantz nad řekou se zvedající sku-
tečně obsaditi, ale po ústupu Wynnesa, kterýž
v případě svěho vílězství mohl aspoň pahorky
v levo od Valkrantzu od Burův sočistiti«, bylo
zjevno, že i Lyttleton nemůže se na Valkrantzu
dlouho držeti.
Odrazil sice v úterý útok pěchoty burské
na své postavení, ale brzy uvedli Burové n
Spionskopu (v pravo od Valkrantzu) a na Doorn-
kloofu (v pravo od Valkrantzu) proti zmíněnému
anglickému postavení řadu nových děl v činnost,
z nichž řádil zvláště zle s Doornkloofu pověstný
»Dlouhý Tom«, kterýž do nedávna umístěn byl
na hoře Bulvana přímo nad Ladysmithem.
»Dlouhý Tom« střilí prý na dálku 8000 vardů
(majíť Burové i 4 děla, donášející až na 12.000
yardů; vard roveň jest /10 metru) čili pře
7 km., což jest tolik asi jako 113 hodiny cesty
pěšky.
Strašlivý dělostřelecký duel trval po celou
ještě středu. Marně uvedl Buller téměř všechno
dělostřelectvo své v činnost, nepodařilo se mu
umlčeti a demontovati ni jedinké dělo burské.
»Improvisované republikán-
ské dělostřeloctvo zůstalo ví-
tězem nad starým ctihodným
dělostřelectvem anglickým«, při-
pomíná tu jeden vojenský znalec německý
ovšem děkuje tento úspěch burským dělům,
z Francie a Německa dodaný m,
jež překonala děla zrobená v dílnách anglických,
věc to tím pozoruhodnější pro Angličany, jelikož
boje zúčastnilo se i několik mohutných angli
ckých děl lodních a — podlehla.
Burová
Spionskopa
Tom
Angličan
Doorn
Francie
Německo
Valkrantzu
Ladysmith
L yt
km
18
article
Zjevno jest, že dělostřelectvo burské mezi
Tugelou a Ladysmithem jest silnější, než se pů-
vodně páčilo, ano silnější, než-li bylo ještě při
druhém pokusu Bullerově (20—27/1). Úspěch
dělostřelby burské byl tak mocný, že ve středu
po západu slunce usneseno v poradě velitel
anglických, z Valkrantzu opět za Tugelu ustou-
piti. Ústup proveden v noci na čtvrtek a pon-
tonový most stržen. Ale ani úkryt za svahy
Zvartskopu v táboře kol Spearmanské farmy ne-
byl už bezpečným. »Dlouhý Tom« metal obrov-
ské své střoly až na Zvartskop, ano i za něj
ještě a ohrožoval ustupující Angli-
čany i na jižním břehu Tugely
měrou největšr. Tak na př. neméně než čtyry
projektily vybuchly v samém středu vozatajské
kolony. Následek toho byl, že Angli-
čané opustiti musili z větší část
i jižní břeh Tugely, i Spearman-
skou farmu, kdež od polovice ledn
byl hlavní tábor jejich a že musil
přeložiti tábor svůj ještě o 5 km.
jižněji k Springfieldbridgu (pr
malé Tugele). To vše zvou Angličané ale
jen neviňoučka — změnou taktiky.
Nová nebezpečí pro Angličany.
Již hrozí ale Angličanům v Na
talu nové vážné nebezpečí.
Nebezpečí totiž, že Burové pro-
niknou k přístavu natalskému Dur-
banu a k Pietermaricburgu za zády
gen. Bullera — to jest přímo od severu
přes zulukaferské územ. Burové ob-
sadili již v území tom, ženouce všude před
sebou malé posádky britské — Nqutu a hned
na to Nkandhles a dávají na jevo, že chtějí
vytrhnouti dále na Eshowe a na Durban. Zd
se, že i Zulukafrové jsou získáni Bury.
Také nebezpečná situace v Egyptě stále se
pro Angličany přiostřuje. Ku zprávám předcho-
Angl
Spearman
Angličan
Burová
Zdeněk
Zulukafr
Springfieldbridg
malý Tugele
Durban
Bura
Egypt
km
19
article
V drobném prodejie
eičl . nsh
va silicí za veskovs-
ranní čislp. . . . . . . .10
dpsležsí. . . .
tuseraty
plati se hotová zapře
Předrlaoeni ainerty pijiná pdpinl-
ukra alsiee
Bskoplsy ao nernan
20
article
zím v té věci sděluje se dnes, že tře tía
čtvrtá lodní divise anglická, ko-
tvící před Maltou (v jedné nedělní zprávě
naší mělo státi, správně ovšem, že byla svolána
milice na Maltě a nikoli v Egvptě, jak také
z kontextu vysvitalo ! Pozn. red.), obdržely
rozkaz, aby odpluly co nejrychleji
k Egyptu. Anglie tedy nepochybně obává se-
pro Egypt mezinárodních zápletek — tím spíše,
padne-li ve Francii záhy ministerstvo Waldeck-
Rousseauovo i s panem Delcassem, kterýž v
otázce egyptské úžasnou vlažnost osvědčuje.
Právem napsal nacionalistický jeden list,
že Delcassé zadav opuštěním Fašody horní Nil,
jest hotov nyní, nekořistě z rozpaků Anglie, za-
dati i Nil dolní. Avšak možno dost, že Egyp-
ťané vypořádají si starý svůj účet s Angličany
i — bez Francie.
Nemenší nebezpečí pro Anglii hrozí i z Ir-
ska, byt toto po sjednocení obou stran irských
teprve teď svůj odpor proti Anglii organisovalo.
I »Daily Chronicle«, jež dosud Irům přála, píše
dnes, že smýšlení v Irsku proti Anglii jest ta-
kového rázu, že žádný minístr anglický neod-
vážil prý by se již následovati Gladstona a I-
sku svézákonnost pod vlastním parlamentem na-
bidnouti ... Kdo ale tím vinen?
Jak nadšeni jsou v Irsku pro válku za ce-
listvost britské říše, vidno z toho, že Irsko vy-
slalo do dobrovolnickě jízdní pěchoty, k jejíž
utvoření již loni vláda londýnská podnět dala,
všeho všudy jen 2 setniny po 50 mužích.
A také ty skládají se jen z angliekých slech-
ticů, v Irsku půdu držících.
Rousseauův
Delcass
Delcassé
Angličan
Ir
Gladstone
Malta
Egypt
Anglie
Francie
Nil
Irsko
ministerstvo Waldeck
Fašoda horní Nil
Daily Chronicle
Isko
21
article
Pod dojmem všech těchto zpráv nepřízni-
vých hodlá prý ministr vojenství v dnešní schůzi
horní sněmovny ohlásiti předlohu o rozmnožení
anglického vojska. To ovšem nejde na jeden
ráz a proto snad také toto opatření přichází —
p o z d ě.
Telegramy.
Z Londýna, 11. února. Z různých de-
peší o posledních bojích na řece Tugele vysvitá,
že v některých oddílech angli-
ckého vojska lzavládla velká de-
moralisace. Některé prapory se
zrovna splašily a pádily kamsi, zrovna když
došel rozkaz k ústupu, a pohřešují se o
té dobv
Z Londýna, 11. února. (C.-B.) »Reute-
rova kanceláře oznamuje od Mo dderriveru
ze dne 10. února: Do tábora se navrátivší
hlídka oznamuje, že našla dvanáct mrtvých, jež
Burové při svém ústupu ležet nechali. Zdá se,
že mají Burové větší ztráty než Angličané. —
Lord Roberts navštívil dnes tábor a gra-
tuloval plukovníkovi Macdonal-
dovi, jakož i jeho vojsku, že se u Korkovs-
bergu statečně drželi. Dnes ráno střílela anglická
lodní děla na nepřátelské posice. Dělostřelectvo
Burův u Maggerfonteinu chová se n áp a d ns
tiše; soudí se z toho, že Burové děla odtamtud
odvezli. Burové mají náspy dosud obsazeny, ale
již menším počtem; hádá se, že mnoho Burů
odešlo ke Kimberlevi anebo k bokovým posicím.
Burová
Angličan
Roberts
Bur
Londýn
Tugele
Reut
horní sněmovna
22
article
Z Washingtonu, 10. února. (C. -B.)
»Reuterova kanceláře oznamuje: V dnešní
schůzi senátu podal Allen návrh tohoto znění:
Obyvatelstvo Spojených států pro-
jevuje národu jihoafrické repu-
bliky za příčinou jeho povinného boje za
svobodu své národní vlády upřímné sym-
pathie a považuje za povinnost vlády Spo-
jených států, aby válčícím stranám své pr-
střednictví nabídla, dalšímu krvepro-
liti konec učinila a čestný mir způso-
bila. Když návrh ten podán byl, bylo jenom
několik málo senátorů přítomno a z těch n á-
vrhu nikdo neodporoval. Než se kdo
nadál, bylo způsobeno hlasování a n á v rh
Reuterův
Allen
Washington
spojený stát
spo
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
budoucnosti a povaze jižní A friky
Jižní Afrika stává se následkem zajímavé.
io průběhu neočekávané a co následků s
naprosto nedohledné války vždy víc a víe
lnětem obecné pozornosti a veřejný tisk kon
n svoji povinnost, když široké kruhy čte-
etva volným postupem s povahou jihoafrických
seznamuje a z jejich poměrů na nejbliž
dsi budoucnost zemí nad mysem Dobré N-
pravděpodobné závěry činí. Že se při to
iekém výběru držeti musí projevů čili roz
eě pronášených mínění znalců zemí tam-
a národů, rozumí se samo sebou.
A tu bíje zrovna do očí, že učenci, ktel
psledních let v jižní Africe žili, cestova
a odborná studia konali — pokud arci n-
příslušníky Velké Britanie — ohledně p-
politického útvaru jihoafrických zemí do-
ajedné mysli jsou, prorokujíce britském
ství nad nimi neodvratný k-
Znalcové tito považují za věc zcela n-
trbnou, že vznikne na africké
u brzy velká říše holandská a
ičané obmozeni budou na malou čásť půd
sném jižním cípu pevniny a pobřežní pruh
jch mocí svého velkého loďstva dovedou
jti. Avšak nedosti ňa tom: vedle burskéh
holandského živlu bude si po pádu a
é nadvlády na africkém jihu, vždy větš
uětěí platnosti zjednávati ta k
irel černý, neboť národopisný stav jižn
ky jest takový, že tam žije šestkrát
plik černochů, co bělochů, čili ž
n poměr bílého plemene k plemeni č
nu = 1 : 6.
Jakmile anglická hegemonie tam zlomen
. přestane dovoz kořalky, jeh
wé dle svých přísně puritánských zásad
jižní Afrika
Afrika
Velká Británie
24
article
moudrých pravidel životosprávy nikterak trpěti
nebudou, a tím sesílí a zmohutní černý živel
obyvatelstva ihned a sám sebou, neboť pit
kořalky jest hlavní příčinou degenerace a cha-
bosti černošských kmenů v oblastech anglické
nadvlády. Angličané, kterým je tělesná zvrhlost
černochů věcí velmi vítanou, podporují ovšem
dovoz kořalky celou svojí blahovůlí, ba pro-
vádějí jej sami docilujíce takto rázem dvojího
prospěchu: poněžního zisku a chabosti lidu,
jejž stále ovládati a jako dobytek v tahu držeti
chtějí. Zaražením obchodně a politicky pěsto-
vaného kořalečního moru přijde, o tom nemůže
být ani nejmenší pochybnosti, k platnosti ple-
menná síla černých kmenů a blízký styk s ov-
ropským duchem učiní ostatní.
Ponebí je v jižní Africe velmi různé: na
severu blíží se tropickému, na jihu ponebí mlr-
nému. Natalsko má letní deště, Kapsko a jižní
čásť deště zimní, pásmo stepní pak letní dobu
dešťovou. Zdravotní stav je celkem dobrýa
úmrtnost mnohem menší než v Evropě. V Kapsku
je dosti vyvinuté zdravotnictví; jsou tam státní
hygienické ústavy, státní zdravotní úřad a zdra-
votní ministerstvo. Až politické poměry jižní
Afriky urovnány a ustáleny budou, stane se
jižní Afrika vděčným působištěm pro evropské,
snad také naše lékaře. Dosud nalézají se tam
arci jenom lékaři angličtí.
Některá města mají výtečné vodovodya
dobrou kanalisaci, avšak jinak a celkem náleží
vodní otázka, t. j. zásobování vodou pitnoua
užitkovou k největším nedostatkům a slabinám
jižní Afriky.
Anglická armáda trpí klimati-
ckými poměry velice a bude jimi
čím dále tím více trpěti. Jeť starou
lékařskou zkušeností, že když armáda do cizl,
vzdálené země vniká, tam často a velikým roz-
sahem morové nemoci propukají. Formy i jmén
těchto nemoci jsou i nejširšímu obecenstvu
z novábo a starého podání známy. Anglick
Angličan
Afrika
Kapsko
Evropa
jižní Afrika
25
article
vláda objednala arci pro svoje vojsko vel ké
zásobymateriálunaochranné očko-
vání avšak jaký tento material asi je, lze se
domysliti ze známé okolnosti, že byly dobrovol-
nickým plukům anglickým dodány i docela ne-
způsobilé a k potřebě se nehodící pušky ! Sou-
kromé zprávy oznamují také, že trpí anglické
vojsko velmi krutě — červenkou čili úplavící.
V Natalsku a kolem zátoky delagojské panuje
malaria a celá jižní Afrika, vyjma Kapské
město, trpí strašně moskyty (komáry), kteříž tu jsou
pravou »egyptskou ranou«. Mezi černochy řádí
skorbut, kterýž se tu v těžkých formách obje-
vuje, a také přijice, jež velké spousty působí.
Skoro každý černoch — pokud anglická hege
monie sahá — je alkoholik, t. j. trpí otravou
kořaleční. Alkoholová otrava je st
jednou z nejhlavnějších příčin
smrti v jižní Africe a také u žen-
štin! Silně rozšířena je také malomocnost,
jež sem na počátku devatenáctého století byla
zavlečena. Ale navzdor všemu tomu stane se
jižní Afrika; až jen veřejné poměry urovnány
budou a podnikatelé o příjemnější pobyt se po-
starají, výtečným a hledaným útočištěm pro
lidi tuberkulosou stižené. Mezi Angli č any
je úmrtnost dětí velmi veliká, a to
hlavně následkem oblíbeného u nich umělého
vyživování dětí, místo výživy prostě přirozené.
Rodiny Burů touto ranou arci netrpí, nebo
u těch panuje naprostá přirozenost. Mén
než dvanáct dětí naleznete v málo
které burské rodině a čtyřiadvacet
není ještě nikterak číslicí nej-
větší. Dr. Kolle vypravoval tyto dni ve schůz
berlinské medicinské společnosti, že mu již pře
dvěma lety jistý anglický diplomat řekl: »Mu-
síme co nejdříve zahájiti válku
Bury, neboť jenom v Transwaalsku
přibývá nám rok co rok 3000 až
4000 bojovných mužů, našich úhlavních
nopřátol.«
Angl
doktor
Kolle
Afrika
jižní Afrika
26
article
Za trvajících poměrů je jižní Afrika také
pařeništěm nejtěžších dobytčích nákaz. Půjde-li
anglické vojsko zemí Zulukafrů, předpovídají mu
lékaři a zvérolékaři zlé zkušenosti. V sedmde-
sátých letech zahynulo tam plicní nákazou přes
dva milliony ovcí. Avšak nejhorší jsou nemoci
koňské. V některých krajinách je vůbec chov
koní nemožný. Nedávají-li Angličané své koně
očkovat, pohynou jim všechny, dopřeje-li jim
válečné štěstí dalšího »postupu« do vnitř země.
Totéž plati o mezcích, jež Angličané po všech
koncích světa za drahé peníze shánějí.
Burové jsou, jak známo, hlavně dobytkáři.
Stáda jsou jejich hlavní starosti a také jejich
hlavním majetkem. Aby svoje zvířectvo co možná
silným a vzdoru schopným učinili, nelitují pe-
něz, aby si pořídili co nejlepší plemenné býky
a berany. A přece je úmrtnost dobytčího do-
rostu veliká. Ze 100 telat vyrůstá jenom asi
20 nebo 30, ačkoli se telata na venkově nikde
nezabíjejí. Avšak také vyspělý skot podlel
různým nemocem, hlavně plicní nákaze, hově-
zímu moru a plnokrevnosti, kteráž se dostavuje
na jaře.
Zulukafr
Angličan
Burová
27
article
Kromě toho trpí dobytek také hmyzem,
nedostatkem trávy v zimě a studenými dešti n
jaře. Tou dobou hubení dobytek tak prudce,ž
není často ani s to povstati. Kus takto ochablý
stává se zpravídla kořistí Kafrů nebo mrcho-
žravých supů. Bur-dobytkář musí s pastvou
dobře hospodařit, aby potřebám svých stád
vyhověl.
On upravuje si pastviny ohněm. Hověz
dobytek potřebuje v zimě dlouhé, zralé trávy
se semenem, ale nikoli starší jednoho léta.
Proto se pastviska v pozdním jaře opalují, aby
semeno na stěblech nepřozrálo, neboť »zhmaní«
větry vytřásly by jinak semeno a dobytek ne-
dostal by pak než toliko málo záživná, sucháa
tvrdá stébla. Z jara touží dobytek po zelené
trávě a nedá se od »mladých opálenin« ani
odehnati. Tyto pokrývají se už za 8 az 14. dni-
zeleným nádechem, ale na tom by se dobytek
nenažral a krom toho nesvědčí mu takovýto
prudký přechod od suché píce k mladé šťavnaté.
Proto páli se pastviska pro jaro v zimě, avšak
dobytek drží se tak dlouho na zimním poli, až
jarní deště v září trávu do jisté výše popo-
ženou. Než i pak smí se hovězí dobytek jenom
několik hodin na čerstvé trávě pásti. Kozy,
ovce a koně potřebují také v zimě trochu zelené
pastvy; jim k vůli musí se tedy poříditi mladé
opáleniny, na kterých ony — při svojí skrom
nosti — dosti píce nalezají.
Bura
28
article
Pálení pastvin provádí se zpravidla v noci
poněvadž je v noci vzduch klidnější a tedy
menší nebezpeči, žeoheň vůli člověka se vymkne
a nežádaných spoust nadělá.
Opatrný farmář stará se tedy již dříve
o bezpečí svých pastvin, poli, stromů a budov.
Nejprostěji činí to dvěma asi na patnáct kroků
od sehe vzdálenými rovnoběžnými brázdami, jež
přeskakování ohně nemožným činí. Přeskočí-li
však oheň přece, vrhnou se Kafři s mokrými
pytly na ohrožená místa a udusí vznikající oheň
takřka v zárodku.
Tyto požáry pastvin dodávají jihoafrické
zimě obrazného rázu. Nočního času vinou se
daleko široko přes vrchy a doly ohnivé čáry
hořících pastvin; k ránu hasnou ty ohně pod
hustě dopadající mlhou, avšak zaduje-li vítr,
řítí se plamenný proud dále, až mu široké cesty
nebo řeky přítrž učiní. Za bezvětří hoří jenom
dvě nebo tři stopy široké pruhy, avšak při vichru
valí se na blízku i v dáli stepní žáry zšíří jed-
noho sta stop i více směrem dujícího větru.
Ježlo pak každé stéblo vysoké trávy, hořic za
silného praskotu vybuchuje, provází takovéto
příšerně krásné divadlo hořící pastviny ohlušu-
jící, drobné střelbě podobné praskání, zejmena
když hoří vysoká a silná tráva, kteréž se tam
říká tambuti. A ještě jiné zvláštnosti jeví jiho-
africké země, však o těch prístě.
Kafr