1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v úterý 2. července 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předrlací ser
v Praze v zdn lnistrani
na nřese
na čtost kta . . . . 6 K —h
s drejí donáskou
na dlotl4a . . . . 7 K 00 h
ve Mlialkácha
na mě- . . . . . . 2 K 80 n
Pošton:
n etrt leis . . . . 8 k ann
s dvejí zásllkou
na veřsíe
n. . . K eo
Praha
5
article
Rakousko postaveno před svůj
problém základní.
Rakousko postaveno před svůj
problém základní.
Za nezapomenutelných těch krásnýcha
velkých dnů, jež jsme právě byli v naší
Praze zažili a jichž mohutnými dojmy ještě
všecka duše naše blahem se chvěje: zajisté
tisícům účastníků proběhla hlavou myšlenka,
dlouho-li ještě může obstáti v této tíši ta
zvrácenost a křivda nezkáraná, abychom my
Čechové a s námi ostatní Slované rakoušti,
tvořice hlavní moc tohoto státu, udržujíce
jej svými daněmi a svou krví, byli nicméně
odsuzováni trpěti nad sebou panství národ-
nosti, která jest v této říši menšinou, byli
nuceni ztrpěti nad svými jazyky národními
v úřadech, ve školách, v parlamentě a v ži-
votě veřejném panství a nadvládu jazyka
německého, jimž mluví pouhých 36 pracent
obyvatel této poloviny soustátí habsbur-
ského? Nedávno pronesl se člen nynějšího
kabinetu, ministr Derschatta veřejně, že po-
važuje otázku rovnoprávnosti národní a jazy-
kové v Bakousku za otázku moci! —
Smré toto heslo německých násilníků
bylo pohříchu od půl století heslem skoro
všech vídeňských vlád a zavedlo Rakousko
do nynější jeho svrchované rozbáranosti po
litické, zplodilo v něm to peklo nekonečnýci
zápasův a svárů národních, po jichž brzkém
ukončení tak zatoužil starý mocnář v po
slední trůnní řeči své a jichž urovnání pro
hlašuje předseda ministerstva baron Beck za
nejpřednější úlohu vlády své.
Čecho
Slovan
Smrý
Beck
Rakousko
6
article
Pak ale musí býti především naprosto
zavržena bludná ta zásada německá.
mající své zastánce i v lůně samého mini
sterstva, že uskutečnění rovného práva pro
všecky národy rakouské jest otázkou moci.
1.j. že nemůže se všem národům a jazykům
jejich přiznati i ve veřejném životě poctivá
absolutní, nýbrž jen poměrná rovnost.
odhadovaná a přiměřovaná libo-
volně vládou a relativně nejmocnějším
národem, kterýmž domnívají se býti Němci —
oslatním národům početně nebo
kulturně slabším, jimiž rozumějí ná-
rody slovanské tohoto soustátí.
Němec
7
article
Tomuto hrubství a šejdířství politickému
musí býti ve jmenu přirozeného práva všecl
uvědomělých národů a ve jmenu poklidu
existence této říše učiněna radikálně přítrž
Rakouská vláda mustse svým novým parli-
mentem přikročit poctivě ku prove-
dení příkazu státního základ-
ního zákona, prohlašujícího všecky
národní kmeny státu rovnopráv
nými, přiznávajícího každému národu ne-
porušitelné právo na hájení
pěstování své národnosti a svého jazyka
i stanovícího přikazně: »Rovnopráv nost
všech zemských jazyků ve škole, úřaděa
veřejném životě jest státem uznána
Bida, hanba i neštěstí Rakouska z toho
vzešly, že od 21. prosince 1867 po dnešní
den tato přikázání základního zakona—
nebyla vůči nám Slovanům skut
kem učiněna. »Jaký to stav,« zvola
kdysi Deák, »kde právo, zajištěné zákonem
se neuvádí ve skutek, nýbrž šlape?«
Dnes mohou toto slovo »mudrce ma
darského« bratří Chorvaté vrhnouti ve
Deák
Chorvat
Rakousko
Bida
8
article
tvář násilníkům maďarským, tak jako my
Excelenci ministru Derschattovi, jenž
sedí podnes v kabinetě páně Beckově
zcela pohodlně, třeba že jeho chef »stojí
úplně a cele na půdě rovnopráv
nosti jednotlivců jako národův.«
Dlouho li může tato dvojliká hra po
trvat?
Otázka rovného práva národ-
ního zádá svěho rozřešení již
bezodkladně a bez průtahu; ona
se hlásí o ně důtklivě v parlamentě hlasem
84 poslancův českého národa, ona
volá ještě důrazněji po odpovědi brzké
a spravedlivé celou šíří vlastí národů slo
vanských od východní Haliče až po Přímoří
Sám orgán tak německo centralistický jako
vídeňský denník »Zeit« musí doznat, že
otázka národní a jazyková je pro Rakousko
problémem základním, s jehož
řešením nemá se ani hodinu déle otálet.
poněvadž jinak Rakousko prosté
nemůže ničeho poříditi ani s Maďáry, an
s kým jiným, poněvadž zkrálka: bez roz
řešení a uklízení hříšně po půl století od-
kládané olázky národní nemůže Rakousko
i s novým svým parlamentem z místal
Tak jest a proto hledíme s napjetím
vstříc rozhodnutí, k jakému vzchopí se
vláda páně Beckova »stojící úplně a cele na
půdě rovnoprávnosti jedincův jako národův«
v palčivé otázce rovnoprávnosti j a zy-
kův neněmeckých národův v parla-
mentě vídeňském. Od r. 1848 vleče se »ob-
tížná« ta otázka životem parlamentarismu
rakouského nerozhodnuta, nevyřízena, stále
»prozatímnými surrogáty« konejšena a od
kládána.
Derschatt
Beckův
Halič
Rakousko
9
article
Bylo 11. září 1848, když ve 40. sehůz
prvního parlamentu rakouského poslanci d a
matští a istrianští — Vlachové — j
žádali, aby se jim dávali vlašské pře
klady všech německých návrhů v lády
i poslancův jakož i všech opriav
ných návrhů, zpráv komisních.
protestův a výtahův o jednán
sněmovním a konečně řádu jednacího
též aby mohli svoje řeči a inter pe-
lace dati z vlaštiny do němčiny překládati
a skrze některého poslance, nebo sekretáře
sněmovny přednášeti. Komise petiční jedno
hlasně doporučovala návrh ten
z příčiny té, že dotčení poslanci neuměli ně-
mecky. Náš Karel Havlíček navrh
k tomu dodatek, aby před každým hlaso-
váním, když za to žádá 10 poslancův, bylo
po polsku nebo po rusku ohláše no
to, o čem se bude hlasovati, — poně
vadž jest ve sněmovně na sto poslancův
(haličských), kteří nerozu mějí němčině.
Návrhy ty, vycházející z praktic ke
potřeby, vrazily však na prudký odpor
Němců (zejména z Čech), kteří prohlašovali
němčinu za jazyk státní a tedy za jediný
jazyk parlamentu. Proti této aroganci ně-
mecké zahřměli však poslanci slovanští a
zejména dr. Rieger tak důkladně, že Němci
na konec utrpěli úplnou porážku, an při
hlasování konečném 244 hlasy proti 16 přijat
nejen návrh petiční komise, obsa-
hující požadavky Vlachů, ale i návrh HIav
líčkův, rozšířený ještě v ten způsob,
aby platilo všem jazykům neneme-
ckým, co se přiznává Vlachům. Sku-
tečná praxe, jež potom v prvním parlamentě
rakouském zavládla, byla taková, že před
každým hlasovaním byl návrh
o němž se mělo hlasovati, ohlášen
ne pouze německy, nýbrž také česky
polsky, rusky, italsky a rumunsky
Jazykem vlašským byl litografován krátký
výtah z jednání sněmovního na způsob pro-
tokolu. Ostatní důsledky dotčeného usnešení
nebyly vykonávány, poněvadž si toho nikde
Vlach
Havlíček
Ruska
Němec
Rieger
HIav
Čechy
10
article
Když pak po bachovském absolutismu
počátkem let šedesátých znovu obnoven par-
lamentarism rakouský, opomenuli pohříchu
tehdejší slovanští poslanci re-
klamovati své přírozené právo
jazykové v říšské radě, spokejíce se tím, že
na vzájem Němci neodvážili se v jednacím
řádu je výslovně popříti a němčinu za je-
diný jazyk parlamentní prohlásili
Slabost slovanská utěšovala se: jen když
v zásadě máme právo užívati každý svého
mateřského jazyka — v praxi můžemev
zájmu Rakouska a dělnosti parlamentu ho
nechat klidně odpočívat. Teprve když v le
tech 90 Mladočeši přišli do říšské rady
nastal obrat. Naši počali česky mlu vi
a podůvat české interpelace
domáhat se toho, aby, jak české řeči jejich
tak i interpelace jazvkem českými sepsané.
byly předsedou přijimány a protokolovány
Bylo mnoho dlouhých a tuhých sporů o t
s předsedy Kathreinem, Pradem
a Vettrem, kteří až na předsedu Fuch sa
všelijak se požadavku našemu vzpírali a vy
krucovali.
Nemohouce popříti, že náleží každému
poslanci svoboda, aby mluvil, návrhy a jn-
terpelace podával svým jazykem — namítal
nicméně, že prý se to technic ky
nedá provésti, aby řeči, návrhy a in
terpelace neněmecké byly protokolo vá
ny a proti právu jednotlivého poslance, že prý
stojí právo celé snémovny, aby seznala, co
kdo mluví, navrhuje i interpeluje, to prý
však možno docíliti jedině společnou doroz
umivací řečí, němčinou. -
nepřal.
Němec
Rakousko
Prado
Vettr
11
article
Býval to zejména náš statečný, žel, že
tak záhy odešlý poslanec dr. Brzorád, jenž
houževnatě hájil právo jazyka českého v par-
lamentě vídeňském do sil posledních. Sn
movna sama vsak nikdy netrou-
fala si učinit rozhodnutí svého
Až teprv nynější předseda Němec a kře
sťanský sociál dr. Weiskirchner, ne
chtěje sám říci tak ani onak, sněmovnu
vyzývá, aby starý uzel rozťala svým
roziroumutím konečným.
Naši poslanci pak vědouce, že vše za-
leží na vládě, rozhodli se, že nebudou po
tak dlouho mluvit ve sněmovně, pokud se
nám nestane po právu. Suď o této taktice
každý jak chceš, avšak věc sama o soběje
přiliš nalehavá a vážná, než aby strpěla
dalšího pohodlného odkladu. A tak zajisté
ještě v tomto zasedání padne rozhodnutí
které se dotýká národního práva a národní
cti všeho Slovanstva rakouského!
doktor
Brzorád
Němec
Weiskirchner
13
article
Panská sněmovna
Panská sněmovna
Z Vídně, 2. července.
(Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«.)
Panská sněmovna se beze všeho nevzdala
ústavního práva, odpověděti na trůnní řeč adre-
sou. V dnešní dvouhodinné schůzi byl sice
jednomyslně přijat návrh adresního výboru, refe-
rentem ryt. Madeyským doporučený, aby
vzhledem na nojistou všebecnou situnci poli-
tickou sněmovna tlumočila toliko ponížený hold
a oddanost na stupních tiůnu — ale stalo se
tak toprve po prudké řeči dra. Crabmayra,
který hájil stanovisko v komisi ústaváckou stra-
nou zastávané, by adresa podána byla. Páni pe-
slouchali trochu udiveně řečníka, který teprve
od tří neděl dlí v jejich střodu, když se zabýval
v dlouhé řeči úpadkem politického vlivu panské
sněmovny a sub rosa je činil samotně za tento
úpadek zodpovědnými.
„Hoorní sněmovna,“ pravil, „nesmí býti na
příště jenom paskvilem na mokré ještě předlohy,
ze sněmovny dolní dodané, aby pak honem
mohly býti předloženy k sankci.“ Mnohým, jak
se zdálo, mluvii dr. Grabmayr ze srdce, ale
nelíbil se jim kvap, s jakým sotva se v nové
sněmovně ohřál, uděloval na všechny strany
lekce o politické morálce. Pan dr. Grabma y
bude si v nynějším svém parlamentním půso
bišti hráti na enfant terrible. Nebude mu to as
obtížno. Vždyť, jak se dnes znova ukázalo, vře
v něm stále ještě hodně nespokojenosti se změ-
nami, které byly ve druhé polovině parlamentr
provedeny. Několikráte dnes zase hodil kame-
nem do nové sněmovny poslanecké. Snad ještě
v hrobě bude zvedati varovný prst proti vše-
obecnému rovnému právu hlasovacímu.
Také dr. Exner zasáhl do adresní debaty
ale mluvil — za malé pozornosti — jenom
o otázkách odborných, technicko-hospodářských.
Přiští schůze koná se zejtra o 1 hod. odpo-
lední.
Crabmayr
doktor
Grabmayr
Grabma
Exner
Vídeň
panská sněmovna
Hoorní sněmovna
14
article
Místopředseda kníže Fürstenberg zahajuje schůz
v 3 hod. 20 min. a sděluje, že kníže Alfréd Windisch
graelz omluvil svou nepřítomnost úmrtím v rodině
Kníže Dlebichstein skládá slib.
Ministr spravedlnosli dr. Klein podává osnovu
zákona o knihovním rozdělení katastrálních parcel
dále o přípuslnosti soudního zápisu listm o nabyt
nemovitostí menší ceny, dále osnovu zákona o něko-
lika změnách zákona o evidenci katastru daně po-
zemkkové.
Tyto zákonné osnovy přikazují se k návrhu před
sedovu komisi právnické.
V přípisech ministerstva vnitra podává se zprá-
va o úmrti členů státního soudu, panskou sněmov-
nou zvolených, dru. Karla ryt. Kralla, Eduarda ryt
Kindingera a dra. Eduarda Senfta.
Politická komise zvolila předsedou markýze
Baeguehema, náměstkem předsedovým hr. Wel-
terskirchena, finanční komise předsedou hr.
Harracha a náměstkem předsedovým svob. pána
Nlebauera
Na to přešlo se k jednacímu pořadu, na němž
nalézala se zpráva komise o návrhu knížete Fürsten-
berga.
Zpravodaj ryt. Madejski zkoumá, zdali jsou dány
nornální předpoklady pro adresu jako odpověd na
trůnní řeč. Jako podstatný předpoklad pro adresu
označuje řečník jisto konlinuitu v politickém
zákonodárném vývoji ústavníhe živola, která existuje
jenom potud, pokud základy ústavního života se ne-
mění. Za takových okolnosti mohou projevy pansk
sněmovny zniti konkretně a přináleží jim praktický
význam jakožto ukazateli směru, kterým se má poli
tika a zákonodárství ubírati. Na tomto právu, aby
trůnní řeč byla zodpověděna adresou, panská sně
movna doposud vždycky trvala. Toto jistě cenn
právo nebude obětováno, odhodlá-li se sněmovna.
Fürstenberg
Windisch
doktor
Klein
Karel rýt
Eduard
Kindinger
Senft
Baeguehem
Harrach
Nlebauer
Welo
15
article
V drobném pronejit
za 8h
ranal čísle o zoba
. . . . za 2 k
odpole dní
Ve alialkách na venkově:
ranní číslo. . . . . . . . 10k
odpolední . . . . . . . . 4 h
Inserátv
plati se hotově napře
Přečplacení a inserty přijímá zdmini-
strace v Marinnské ulipi č. 3.
Tam nacbáznjí se táž redakee
tiskárna a expedice „Národních Listů“
Rukoplsy se navracsji.
16
article
v jednollivém případě nasloupiti ceslu jinou. V ny-
nějším okamžiku však není normálních předpokladů
pro adresu. Nedávnou změnou jednoho
z podkladů ústavy byla kontinuila
téměř úplně odstraněna. Byla utvořena si-
tuace zcela nová, o níž si zajisté každý vlastenecky
smýšlející přeje, aby se stala plodnou a požehnanou.
Avšak budouonost jest v okamžiku tomto zahalena
neprůhledným závojem. Jest tudiž už příkazem opa-
trnosti, v zájmu nerušeného rozvoje věci, stejně jako
v zájmu nerušené činnosti sněmovny, zachovati si
velnost pohybu, kterou si zachovali jiní činitelé,a
od adresy upustiti. Kdyby však se konala
o trůnní řeči politická debala, nemohlo by se ostatně
jíti za hrunice povšechných hledisk a povšechných
vývodů, a to by bylo jen s to, způsobiti nedoroz-
umění. Zpravodaj navrhuje tudíž projev loyali-
ty. (Hlučná pochvala.)
Dr šl. Grabmayr vykládá zevrubně důvody, kte-
ré pohnuly stranu ústavní zasazovati se v komisi
o zodpovědění leči trůnní adresou. Prvním důvodem
jest, že právo na adresu jest důležitým právem par-
lamentním, od jehož vykonávání nemá býti upuštěno
ber důležilých důvodů. Právo adresní tkví též v 50le-
té bezmála tradici panské sněmovny, kterážto tradice
právě v této sněmovně, jež vyznačuje se převážně
konservativním rázem, má nabýti důležité platnosti.
panská sněmovna
17
article
Nejzávažnějším důvodem jest však, že během do-
by politický vliv panské sněmovny po-
zvolna se drolil. Štavem tímto vinny js ou
částečně minulé vlády. Dále není též časové
hnutí vůbec příznívo horním sněmovnám, jako na
příklad v Anglii. Právě v takové době není žádoucím,
aby panská sněmovna opominula příležitost, uplatniti
svůj polifický vliv. Panská sněmovna jest však též
oprávněna a povinna, hájiti svou samostalneu poli-
tickou svéráznost. Po tě stránce očekává řečník od
vlády, že na příště často předloží panské sněmovně
napřed předlohy ku projednání, že však panská sně-
movna použije sama svého ústavně zaručeného práva
politické inicialivy. Jest nezbytno, aby panská sně-
movna zaujala zavčas stanovisko k velkým politi-
ckým olázkám.
Řečník se obává přílišné zdrželivosti panské sně-
movny, klerá v době, jež jest mezníkem v
politickém rozvoji Rakouska, mohla by
býti vůči trůrní řeči tak mimořádného politického
významu, jakou jest poslední trůnní řeč, nephiznivě
posuzována.
V trůnní feči není vytčen určitý
směr příští vnitmní politiky. Mini-
sterský předseda nedosáhl toho, co pro-
hlásil za zvláštní cíl své vlády, totiž
býli vůdcem vlády parlamentní, protože
mu chybí základ vlády parlamentní, ná-
sledkem čebož jest předsedn ministerstva nucen
uložiti si jistou zdrželivost. To však neni
pro panskou sněmovnu důvodem, proč by si ukládala
zdrželivost. Kromě toho tesl ve velice obsažné lrůnni
řeči dosti momenlů, které zrovna volají po odpovědi.
Anglie
Rakousko
Min
panská sněmovna
horní sněmovna
18
article
Řečník též nepovažuje za platný důvod, že by vy-
sloviti mínění o neobyčejně bohatém hospodářském
programu řeči trůnní bylo proto těžké, protožev
trůnní řeči se ničeho nepraví o provedení oprav so-
ciálních, politických a hospodářských.
Adresa měla a mohla vytknouti stanoviskyk
vůdčím myšlenkám reforem. Třeba jest panská sně-
movna na jedné slnině slabší, poněvadž nemá s li-
dem buďlo docela židných, nebo jen málo styků,
jest přece po té stránce silnější, že jest dolčena do-
časnými strannickými proudy mnohem měně, než
sněmovna poslanecká. V adrese mělo se obzvláště
vytknouli, že sněmovna panská jest odpůrkyní lřid-
ního boje,, a to by bylo bývalo zvláště nyní záhodno,
kdy do poslanecké sněmovny dostala se jedna stra-
na v tak neočekávaně velkém počtu, strana, jejíž
prvním programovým bodem jest nejpříkřejší boj
třídní. Řečník nemůže postihnouti souvislost, kterou
uvádí právě trůnní řeč mezi věrností všech národů
ke státu a mezi uznáním rovného vlivu
Naděje, že národní strany přemění se ve slrany
politické, že národnostní spor bude zatla-
čen novými otázkami hospodářskými, jest posud
ilusí. Řečník prohlašuje však, že dnes běží pouze
o rozhodnutou věc, pročež by bylo bývalo velmi do-
bře možným, kdyby panská sněmovna byla použila
právě těto příležitosti a řekla, že staví se loyálně
na novější právní stanovisko, že zaujímá příslušné
sobě místo, že jest ochotna spolupracovati účinně
s lidovou sněmovnou, a že prodchnuta jest upřím-
ným přáním, aby naděje, již slibovala si vláda od
volební reformy, se zcela a úplně splnila.
poslanecký sněmovna
lidový sněmovna
20
article
Z korrespondence dra. Ant. Jar.
Z korrespondence dra. Ant. Jar.
Becka.
Podává dr. Čeněk Zibrt.
Spisovatel a politik nemá nikde vhodnějš
a lákavější příležitost od srdce upřímně sí po
hovořití, jako v psaní, které s důvěrou zasílá
svěmupřiteli a spisovateli, s nímž styky navázal
Zajímavý doklad toho podávají dopisy A. J
Becka, chované v bibl. Musea království če-
ského
Ant. Jar. Beck (narozen 6. ledna 1812
v Budči u Jemnice na Moravě) — otec nynějšího
ministrprosidenta — studoval ve Znojmě, v Brně
a ve Vídni. Nabyv doktorátu práv, byl vychova-
telem v rodinách šlechtických. Jako poslanee
přidal se r. 1848 ku pravici. R. 1850 stal se
redaktorem českého vydání ř. zákonníka a min.
sekretářem, pak dv. radou a ředitelem státní
knihtiskárny ve Vídni. Od r. 1851 byl dopisují-
cím členem kr. č. Společnosti Nauk. (Viz Oltův
Slovník III. str. 566—7.) Z Vídně udržoval čilé
spojení českými politiky, vlastenci a spisova-
teli. Dopisoval si s Palackým. Vocelem, s Hanu-
šem, se Semberou, se Seleříkem, s bar. Neu-
perkem a j.
Beck
doktor
Zibrt
Oltův
Palacká
Vocel
Budeč
Jemnice
Morava
Znojmo
Brno
Vídeň
Neo
21
article
Již dr. Fr. Bačkovský otiskl mezi dopisy J
Er. Vocelovi ve Světozoru, 1888, str.551 ad. také
několik Beckových, nyní v Museu, s některou
úpravou. Většina jich však posud vydána ne-
byla a proto doufáme, e se zavděčíme literár
ním historikům i historikům vůbec, když do-
pisy neznámě učiníme přístupnými, podávajíce
jim materiál k dalšímu studiu
Ze styků s A. V. Šemberou zajímá list
Beckův 27. července 1842: „Doufám, že ste
se na mě nehoršil za příčinu neodpovídání na
Náš list, neb zajisté přesvědčen jste, že se to
prodlení nestalo vinou nebo nedbalosti mou. Ob-
držev list Vás. hnedle sem se u dvorního faráře
hlásil, ale po dsakráte sem jej doma nezastal.
Pak jsem na 8 dil do Brna odjel; ale hned p
navrácení do Vídně zase u p. Feigerta se optá-
va!. Konečně se mi poštěstilo jej doma zastati
a o Vaší záležitosti od něho zprávu dostati. Než
ale Vám tuto sdělím, upokojiti Vás musím stranu
slých rukou, do ktorych se pis Váš dostati měl.
Bačkovský
Vocel
Beckův
A V Šembera
Francie
Světozor
Ob
Brno
Vídeň
22
article
Zdá se mi, že to nepochází než z nedorozumění
p. Farchova. Onť mě vypravoval, jak ste již
drahný čas Vpád Mongolův do Vídně byl odeslal
a žádné odpovědi neobdržel, na to já sem mu
pravil, že tehidy do nepravých a zlých rukou
práce Vaše se snad dostala. V. F. Feigertovi
Vpád Mongolův zajisté byl doručen a od něho
J. M. C. skutečně dodán i do privátní bibli
theky přijat. Zdá se, že důstojný náš krajan
mnobými pracemi jsa obklíčen, dále o Vaši zá-
ležitost se starati opoměl a že z té příčiny v no
vinách žádná zmínka se nestala, lehce vyroz-
umite. Teď ale na mou žádost opět přislíbil, že
s bibl. J. M. C. bude mluviti a že všechnu svou
péči na to vynaloží, aby ono přijatí Vaší práce
do knihovny3, obyčejným spůsobem bylo vy-
hlášeno v novinách Vídeňských. Srdečně žádám
a také doufám, že tak se stane, dobře vědě, že
se tuto nejedná o zadostučinění nějaké osobní
márnosti, nýbrž o veřejné schválení Vaší vla-
stenecké horlivosti a potřebnou morální podporu
proti nenávistníkům a nepříznivcům. Z té pří
činy také velmi sobě libuju oučel Váš, vydávati
nějaký periedický spis na Moravě a s radostí
Vám připovídám pomoc svou, tím více, an pře-
svědčen sem, že Vám podporovatelů a příspěvů
nikdy nebude scházeti. Právě se strojím na cestu
do Švajear, kterouž buď jak buď popsati a zdal
Mongolův
Feigert
Vaš
Vídeň
Morava
Švajear
23
article
Vám libo, v Svatopluku umístiti hodlám. Vaše
učenost a v Slovančině zběhlost snadno spraví.
co by sem a tam proti slohu a pravopisu pohře-
šeno bylo; ostatně se domnívám, že by takový
cestopis, nejsa docela bez potahu na naši vlast.
do listu Vašeho nejlépe se hodil. Co do spůsobu
vydávání zdálo by se mi žádoucí, aby nevychá-
zel jako obyčejní deníkové po listech, nýbrž po
svazcích měsíčních neb půlměsíčních, na spůsob
francouzských Revues; neb minula již, jak
dávno pozoruju, aspoň pro německé časopisy.
příhodná doba k vydávání deníků, neužívají již
důvěru bývalou, a nedají se tam více umistiti
článkové obsahu jadrného, než samé pletichy tam
nalézáme. Také to rozdrobení delších článkův
když list každodenně nevychází, velmi nelibo
jest každému čtenáři, a list rozesiláním častěj-
ším o mnoho dražší. Však tento soud není než
pouhá theorie, Vám snad praxis neb skušenost
jinak radí — ale buď jak buď — jen mužně
vystupujte a nepochybujte nikdy o vroucné
cchotnosti Vašeho ...
J. E. Vocelovi píše (ostatní dopisy otisk
Bačkovský) Beck 26. dubna 1846: Obdržel
jsem tyto dny Váš Labytint Slávy a děkuji Ván
srdečně za dar, kterýž mě těšil z dvou přičin,
předně co nový důkaz Vaší přátelské náklonosti
ke mně a potom jakožto nový výjev neustále
Vaší činnosti pro naši vlast. S nemalou radosti
jsem pozoroval, že poetického vtipu letmi Ván
neubývá a že v řeči a slohu od Přemyslovců až
do Labyriníha velký pokrok jste učinil. Nemůže
Vaše účinkování zůstati bez mocného vlivu na
národ náš kleslý a v opovržení upadlý. Ačkoliv
nevíme, jaká budoucnost jej očekává, neb . ..
Svatopluk
Slovančin
Vocel
Bačkovský
Beck
Přemyslovec
24
article
„Vědomost nám začátku jest dána, avšak kone
tajemstvím jest Pána“, povinost naše jest pra-
covati pro blaho a zvelebení národu, který nás
zplodil. Může býti, že nebe se nad nim smiluje
a nějak ho zase ozáří. Nábožnost, literní vzdě-
lání a dobré hospodářství se mi zdají býti nej-
hlavnější prostředkové ke vzbuzení a zachování
lidu slovanského... (utrženo) .... že jste se
zbavil všech vazeb, které úžily vaši činnost
poetickou, zvláště, že jste opustil Vídeň, nikdy
byste tu nebyl dosáhnul toho stupně literální
dokonalosti, na kterém stojíte této chvíle. Slo-
vanská myšlenka zde stojí jako krůpěj rosy
když do řeky padne, brzo se tak pomichá, že
ji nelze rozeznati. Já to sám na sobě nejlépe
vidím; kdybych v Praze žíti mohl, jistě bych
bral živý podil na všem, co se České země týká.
zde ale jsem rád, když jen přirozená láska a
náklonost se nepromění v chladnost. Doufal jsem
dříve, že hrabě Thun zde bude nějakým středi-
štěm, však darmo. Dvořáček sice pořád podí
bere, jsa ale přiliš zaměstknán, není tak při-
stupný, jako dříve. Mládež nehrubě znám, je-
diný Nebeský a Furch mě časem navštěvuje.
Jestli možná, abych dostal první svazek musej-
ního časopisu od roku 1841, kterýž mi posavad
schází? nerad bych měl tento časopis neúplný
an ho mám jinak celý od roku 1827; domnívám
se také, že jsem: Výbor spisovatelův nikdy od
Museum nedostal. Což můžeme očekávati stranu
Šafaříkova dostoupení na stolici slovanské lite-
ratury? Proti Palackému Němci zle vystupují;
bohdejž by byl nikdy historii českou německy
psáti nemusel. Opatruj Vás Bůh, milý příteli,
pamatujte laskavě na Vašeho . ..
Dne 3. května 1848 posílá Beck baronu
Neuberkovi pozvání ke slovanskému sjezdu s ně
Thun
Dvořáček
Nebeský
Furch
Šafaříkův
Němec
bůh
Beck
Neuberk
Vídeň
Praha
25
article
meckým dopisem, jejž tu zatím vynecháváme.
Provolání později tištěné znělo takto: „Slo
vané bratři! Kdož z nás nepohlédne se žalostí
na minulost naši a kohož tajno, že to, co jsme
přetrpěli, stalo se v našem nepovědomi a rozdro-
benosti, dělící bratry ode bratři? Ale po dlou-
hých věkách, v nichž sme byli zapomněli jední
ne druhé, v nichž tolikeré neštěstí na hlavy naše
se sesypalo, přišli jsme k tomu poznání, že jsme
jedno, že jsme bratři. Přichvátily časy důležité
jež osvobodily národy a shaly s nich břímě.
pod jehož tíží stonaly; časy tyto sňaly břímě
na mnoze i s nás a my teď to, co jsme již ode-
davna cítili, můžeme vysloviti, to co k prospě
chu našemu slouží rozvážítí a uzavírati.
26
article
Národy evropejské usrozumívají a sjedno
cují sel); přišel čas, abychom i my Slované uroz
uměli se a sjednotili úmysly naše. A protož
k uskutečnění úmyslů těchto, přivolujíce radost-
ně, ke mnohým žádostem z rozličných krajin
nám zaslaným, činíme pozváni ke všem Slova-
nům rakouského mocnářství a vyzýváme všecky
muže důvěru národa mající, kterýmž na obec-
ném našem prospěchu záleží, shromážditiee
v staroslavné slovanské Praze české ke dni 21.
maje t. r., kdežto bychom společně v poradu
vzali všecko to, co prospěch národu našeho
celého mocnářství rakouského zádá a co za dů
l. žitých těchto časů činiti máme, aby jak národ-
nest naše, tak i samostalnost a neodvislost moc-
nářství rakouského zachovány byly. 2) Maxim
Papič, Protopresviter Zabalsky, Slefan Aranitsky
Paroch Nadalsky.
V jiném dopise bez data připojuje k zmíně
nému prohlášení i svůj podpis (byl i otištěn)
Jiného rázu jsou dopisy s prof. I. J. Hanušem
Píše 24. prosince 1848: „Nelekněte se otázky
kterou Vám předložiti nucena se vidím. Od no-
vého roku Seidlize od redakcí Korrespondenta
musím odstraniti. Plám so Vás, nechtěl byste se
vvázati v redakcí aspoň do toho času, co v Olo
mouci ještě zůstanete? Nelekejte se, opakuji —
tak, jak Seidliz rediguje — a lépe — každý
umí. Vy byste to ovšem učinil o mnoho lépe.
kdyby Vaše okolnosti tomu dovolily. Nejedná se
1) V tísku přidán pasus o Němcích a sněmu
frankfurtském
) V tisku přidán den (31. kvělna) a pozvání
Slovanů mimorakouských.
Slovan
J Píš
Němec
Ola
Protopresviter Zabalsky
Slefany Aranitsky Parochy Nadalsky
Seidliz
27
article
Pokud jde o druhý důvod, totiz o nerozřešený
28
article
o vedoucí články, tyto se posílají z Vídně a od-
jinad, korrespondence také již jsou hojné —
jedná se toliko o přečtení několika dobrých no-
vin a výtaby z nich dle zásad ministeriálního pro-
grammu. Větší díl lepších originalních článků
sem posavad já redakcí opatřil a budoucně opa-
třiti neopominu. K vedení Holomouckých novin
bych Vám poslal P. z Vídně a k pomoci při Kor-
respondentu mimo Terebelského ještě někoho
pro zahraničné záležitosti. Ani Vaše jméno byste
prozatím nepotřeboval udati — posadili bychme
anonyma na místo nynějšího redaktora. Já bych
z Kroměříže pilně pro Vás pracoval a dojížděl
do Holomouce k pomoci. Odměna redaktorská
by byla měsíčně 100 fl. stříbra. Račie mi Vaše
minění co nejdříve sděliti do Vídně poste re-
stante.“ —
Po delší přestávce hlásí se Beck dopisem
dalším dne 4. května 1849: „Váš laskavý list
včera obdržev, nemeškám odpověděti žádostem
Vašim, ačkoliv za příčinu mnohého zane-
práždnění jen krátce. Netřoba, abych Vám činil
diky, že ste nebohé Holomoucké až k hrobu do-
provodil; stalo se to od Vás z vlastenecké od-
danosti, která se neohlíží na velkost oběti a ne-
snáze, když se jedná o spůsoboní dobrého činu.
Holomoucký
Terebelský
Beck
Vídeň
Kroměříž
29
article
Že ste odbíratelům Holom. novin za náhradu
opatřil Sedlské noviny, to velmi schvaluji, však
mohl p. Hase, získaje tolik pronumerantů pro
budoucnost, také malou oběť na sebe vzítia
naše odbírače na dva měsíce darem poděliti,
Ale p. Ilase naši vlast též jen považuje . . . Co
Vám ještě peněz zbylo, račte mi po příležitosti
vslati sem; po nebožce jednotě česko-moravské
zde zůstalo něco dluhů, o jejichž zaplacení já
se starati budu, jelikož... důchody jednoty
u velikém nepořádku zanechal. — Já sotva na
profosorství do Holomouce se dostanu, aěkoliv
věc sama v sobě by mě velmi vábila. Obávám
se, že při malém počtu posluchačů a nepřízní-
vém naší národnosti duchu v tom městě, málo
bych tam oučinkovati mohl. Nemalá pohnutk
v rozvážení měm bylo Vaše budoueně odejit
z Holomouce, kde bych pak sám s životem ne-
příznivým zápasiti musel. — Nynější admini
strace „Korrespondenta“, z které sem se šťastně
vyloučil, žádala mě, abych jí opatřil dobrého do-
pisovatele z Holomouce; zdali byste někoho vě-
děl, kdo by tu úlohu na sebe vzíti chtěl, račte
jei k tomu nabídnouti. Pravil mi nynější reda kton
Hase
Holomouce