1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 5. dubna 1904.
Praha
4
masthead
tměje disltáck
rošteu
nbe
n Hisrl l eta
dvojí zásili
:::2k
Pearl l et
5
masthead
Na ranní n odpol. listy
předpláeí se-
v Praze v adinlni
Bs čivrt leka
s drejí donášken
na štrik lote
Praha
7
title
Onešní číslo pro Prahu le o 6 stranách.
Praha
8
article
První český hudební festival
v Praze.
První český hudební festival
v Praze.
Sváteční dnové letošních Velkonoc zasvě-
ceny velkolepé události umělecké, prvnímu če-
skému hudebnímu festivalu v Praze ! Hold Mu-
sám zpěvu a hudby, oděných v řízu českého
umění byl tak okázalým a skvělým, že v hi-
slorii naší rozsáhlé a věhlasné obce pěvecko-
hudební stal se festival vzácnou epochou, trium-
fální a povznášivou. Umělecké výkony dvou mi-
nulých dnů, rázu přímo klassického a rozměnů
nelušených, vsadily do diadému českých uměn
drahokam stejně zářivý jako cenný a povznesly
pověst české hudby a písně k výšinám, o nichž
se horoucím pěstitelům vznešeného, ušlechtilého
umnění zdálo jen v nejkrasších snech. Radost-
ným a sebevědomým momentem při tom ovšem
zůstává, že právě národní naše umění ukázalo
se v celé zářivé, nejčestnější soutěže schopné
kráse ! Dik za to neunavným jeho tlumočníkům,
mužům i ženám českým, horlivým strážcům
skvostů české písně i hudby! Zlato přízněa
nadšení, jež sypalo se pohádkovým vodopádem
tisícihlavé umělecké družině v ústrety, nechť je
jim čestnou splátkou za neúmornou píli, s jakou
v nesčetných zkouškách utužili, zcelili a vytří-
bili vlastní představení. Uchystali nám krásné,
nezapomenutelné a šťastné dni! Krásné, tím
nadšením, které písní a hudbou tryská z dušl
tisícův, nezapomenutelné svým dokonalým,
okouzlivým přednesem a šťastné, že rozžata
jimi na zachmuřeném obzoru českém zářivá
hvězda lásky a úcty k našemu umění.
Diké
Praha
9
article
První den festivalu.
První den festivalu.
(Boží hod.)
Do královské Prahy sjela se již v sobotu
převážná většina účinkujících pěvců, členů pě-
veckých korporací a hudbymilovných hostů.
V neděli ráno časnými vlaky přibyli ostatní,
tak že pěvecká obec česká, hlásící se k ma-
teřské Ústřední jednotě pěvců českoslovanských
zastoupena byla více než 130 pěveckými spolk
a korporacemi, jichž počet členstva dosáhl výš
pěti tisíců. V ubytovací kanceláři v Mě-
šťanské besedě bylo velmi živo. Hosté vítáni
srdečně pražským členstvem Ústř. jednoty a udl-
leny jim s ochotou případné informace. Prvý den
festivalu dopoledne zahájen sněmem pěvectva
českoslovanského, po němž následovala hlavní
zkouška na výstavišti. Odpoledne určeno ku
provedení Dvořákova oratoria »Sv. Ludmila«.
Slavnostní sněm pěvectva česko-
slovanského na radnici.
Velkolepá účast pěvectva českoslovanského
na hudebním festivalu byla vhodnou přiležitost
k uspořádání slavnostního valného sněmu, jenž
konán na Boží hod o 8. hodině ranní ve velk
zasedací síni staroměstské radnice za účasten-
ství delegátů 126 pěveckých korporací. Sněm
zahájil uvitáním zástupců kr. hl. města Prahy m..
Brože a Kasalického, říšský poslan
a čestný předseda Ústřední Jednot
pěveckých spolků českoslova-
ských p. V. Sehnal, načež m. r. Bro
uvítal přítomné jménem král. hl. města Prah
a přál sletu všeho zdaru.
Dvořákův
Brož
V Sehnal
Bro
Praha
svazek . Ludmila
10
article
Slavnostní přednášku pronesl potom místo-
předseda Jednoty prof. dr. Theure r, rekto
báňské akademie v Přibrami, jenž pravil v pod-
statě asi toto: Tak veliká a významná slavnost,
jako jest český festival první svého druhu, zna-
menati bude v dějinách hudby a zpěvu nejen
oddil, mezník jakýsi, nýbrž událost historickou.
Ve chvíli takové, na rozhraní dvou dob, není
od místa na okamžik stanouti, ohlédnouti se
zpět i pohlédnouti v před. Bylo to v době nej-
většího rozmachu českého živlu, v létech šede-
sátých, kdy píseň česká budila spicí, kdy uká-
zala se potřeba, aby všechny pěvecké šiky sra-
zily se v jeden mohutný voj. Myšlénka ta vyšla
z pražského »Hlaholu«, ale nepřízní poměrův
utuchla opět na 17 let, až znovu vzkříšena př
památné slavnosti položení základního kamene
k Národnímu divadlu, kdy Jednota poprvé vy-
stoupila jako representant spolků českoslovan-
ských na veřejnost. Ale ani tentokráte úplně
nezorganisovány šiky. Až na popud Lukesův po-
druhé chopila se Jednota práce zceliti řady če-
ského pěvectva a to stalo se v roce 1891, kdy
zazněla již na výstavišti ze sjednocených spolk
česká píseň. Tenkráte v pravém slova smyslu
teprve Jednola založena a od té doby žije. Pan
přednášející rozvrhuje činnost její na tři oddě-
lení, vzpomíná působnosti její za předsedů
Karla Bendla, prof. Tadry a prof. Bm.
profesor
doktor
Theure
Lukesův
Bendl
Tadra
bm
Přibry
báňský akademie
Hlahol
11
article
Kaufmana a konečně rozkvětu jejiho za před-
sedy dnešního. Založením »Věstníku« navázány
styky se všemi pěveckými spolky.
Právě tyto styky ukázaly, že v řadách
spolků nalezá se mnoho vad, jež bylo nutno
napraviti. Tolik asi z minulosti. Z přitomnosti
dílem epochálním jest arci festival v dnešních
dnech a dále navázání styků s korporacemi
jinoslovanskými. Pro budoucnost touží řečník po
zdokonalení jednotlivých údů pěvecíva, žádá
větší horlivost dorostu a vyslovuje základnl
myšlenku další činnosti slovy: Pracujme každý
ve svém spolku nejhorlivěji, jak za daných po-
měrů je to možno. V dalším vybízí ke věts
slohovosti a systematičnosti ve volení programů
pěveckých zábav a produkci. Hlavním a ideál-
ním cílem Jednoty zůstává shromážditi veškere
pěvectvo pod jediný prapor. Přeje si, aby
festivalu vyšel krásný popud, ke sesílení ř
pěvectva českoslovanského, žádá od veřejnosti
od publicistiky účinnější podporu hmotnou
morální. Jasnější a skvělejší budoucností pě
eiva českoslovanského přeje zdar. (Výborně
potlesk.) Zemský poslanec dr. Pippích
Chrudimi navazuje na slova řečníkova a rade
Kaufman
doktor
Pippe
Chrudim
12
article
aby v zájmu ulužení organisace následováno
demokratického příkladu Sokolstva, a řady pě-
vectva rekrutovány ze všech vrstev společnosti.
Bratrský duch je tu podminkou zdaru a vzrů-
stu. I appell prof. Theuerera na veřejnost
publicistiku dá se způsobem taktním sprostřed-
kovati. Přeje, aby slavnosti vyspěly akkordem
durrovým, plnou vírou v lepší budoucnost česko-
slovanského pěvectva. (Výborně ! hlučný potlesk.)
Posl. Černý zmiňuje se o festivalu a pouka-
zuje, že největší zásluha o tento svátek nálež
pěvectvu a v první řadě pražskému, na jehož
bedra vloženo nejvíce práce festivalové. Vyslo-
vuje za to výboru Jednoty jménen přílomných,
vřelý dík. Když přečteny došlé pozdravné te-
legramy z Petrohradu a z Chicaga, odebrali se
mnozí účastníci sněmu ke zkoušce na výsta-
viště a v zasedací síni konána
Valná hromada Ústř Jednoty pě-
veckých spolků českoslovanských.
Řídil ji předseda říš. posl. V. Seh n al.
profesor
Theuerer
Posl
V Seh
Petrohrad
Chicago
13
article
Od čtení zpráv funkcionářů upuštěno, neboť vy-
dány budou tiskem ve »Věstniku« a sdělena
pouze zpráva pokladní a revisorů, dle které
příjem Ú. J. koncem r. 1903 činil K 1602.60.
výdaj K 1377.54, takže na rok 1904 zbylo
225 K 06 hal. Dnešního dne stav jmění činí
K 1146.15. Dr. Janke, redaktor »Věstníku
přeje, aby tento nákladný, odborný list došel
účinnější podpory a rozšíření členstva. Přikro-
čeno potom k volbám nového výboru a akkla-
mací jednomyslně zvoleni:
Předsedou Václav Sehnal, místopředse-
dou prof. dr. Theurer; do výboru: JUD
Janda, J. Tureček jednatelem, dr. J anke
redaktorem, Hanuš Bervída pokladnlkem.
Roman Nejedlý, Karel Pospíšil, V. Si-
kyta, Jos. Slavíček; náhradníky: Alcis
Simonides, Boh. Lantner, Slanička
Rud. Poborák; přehlíž. účtů: K. Biskup,
Šima, Svoboda.
Přečteny potom došlé návrhy a to na utu-
žení poměrů se Sokolstvem, na pěstování české
písně chrámové, na zřízení hudebního musea,
na jednotný zpěvní řád, na vydání zpěvníiku
j. v., jež odkázány ústřednímu výboru.
Doslovem a poděkováním za účastenstv
skončil předseda valnou hromadu.
doktor
Janke
Sehnal
profesor
Theurer
Janda
J Tureček
Bervíd
Nejedlá
Pospíšil
Lantner
Slanička
Poborák
K Biskup
Šima
Svoboda
Jos
Alcis Simonides
14
article
Hlavní zkouška na výstavišti.
Přesně o desáté hodině dopolední sešlis
účinkující pěvci i členové orkestru do pravého
křidla paláce, kde v síni festivalové zahájena
poslední hlavní zkouška před odpolední pro-
dukcí. Na 1500 osob zaujalo místa na theatrálně
vyvýseném podiu. Zkouška trvala plné tři ho-
diny, ač šla celkem hladce ku předu. Účast-
níkům zkoušky bylo zjevno, jak mohutně půso-
biti bude provedení odpolední. Všeobecně vyslo-
vováno politování, že geniální tvůrce orátoria
mistr Antonín Dvořák upoután chorobou n
lože a nemůže býti přítomen tak skvělému pro-
vedení svého veledila. Dirigent p. Oskar Ne-
dbal byl se zkouškou úplně spokojen.
Úprava koncertní síně.
Průmyslový palác, v němž odehrálo se
tolik nezapomenutelných dějství za jubilejní
a národopisné výstavy, i později za různých
výstav a slavností rázu menšího, byl pro hu-
dební festival, pořádaný v rozměrech velikých,
nejprostrannější a nejvhodnější síní, jakou bylo
možno v Praze opatřit. Arci dřive, než prostory
jeho zasvěceny na tři dny Polyhymnii a Melpo-
meně, prodělaly značnou metamorfosu, jednak
z důvodů vzhlednosti, jednak z důležitější
otázky akustiky. Ve vysoké, spoustou travers
železných konstrukci propletené místnosti tříštil
by se zvuk, vznikala by ozvěna a jiná řada
rušivých okolností. Z toho důvodu učiněna opa-
tření, jež ukázala se býti výbornými. Celé pravé
křídlo paláce, jež změněno v koncertní síň, za-
haleno na stěnách i na stropu vkusně uprave-
nými vely, volně visícími, jež zabraňují naprosto
lomu zvuku. Ostatní úprava sině, změněné
v jeviště a hlediště, vyžadovala značné práce.
Dvořák
Oskar
Polyhymnia
Praha
15
article
Estráda pro účinkující, zřízená na východním
konci křídla, byla upravena stupňovitě. Ve výši
dvacátého stupně nalézají se nádherné varhany
o 28 rejstřících, majetek firmy Š. Petr v Praze.
Před vstupem na estrádu vztýčena poprsí Sme-
tany a Dvořáka. Stěny zakryty bilými a červe
nými draperiemi, mezi nimiž umístěny na žer-
dich prapory a znaky slovanských zemí.
Nedaleko estrady po obou stranách slně
pod zelenými baldachýny zřízeny čestné lože
pro zástupce města Prahy, druhá pro zemské hod-
nostáře. Nad nimi upevněna vedle četných em-
blemů a odznaků jména čelných českých skla-
datelů a to Dvořáka, Bendla, Smetany, Tova-
čovského, Fibicha, Blodka, Tomáška, Bendy,
Myslivečka, Rozkošného, Křížkovského a Ko-
želuha.
Na obou stranách podél stěn pokračovaly
pak lože. Hlavní trakt mezi ložemi vyplněn byl
dlouhou řadou křesel a židlí a síň uzavřena pak
u vchodu z ústřední síně mohutnou, vyvýšenou
tribunou. V ústřední síni palácové uspořádány
exposice nakladatelů hudebnin a to obou Úr-
bánků a V. Kotrby, a firem s hudebními ná-
stroji B. Lantnera, Petrofa, Dvořáka, Šámalů,
Petra a m. j. Úprava festivalové síně navržena
arch. Klenkou z Vlastimilu a provedena závody
Zemanovým a Bürgermeistrovým.
Ruch na výstavišti před zahájením
koncertu.
Krásná jarní pohoda smála se již od čas-
ného jitra na Prahu. Dojista ani sebe prudčí
liják nebyl by měl pražádný vliv na návštěvu
koncertu tak velkolepého, ale přízeň počasí —
neboť pěvce dobra milují bozi — měla dojista
dobrý vliv na náladu, s jakou všemi proudys
hrnuly zástupy ke bráně výstavn.
Petr
Dvořák
Bendl
Smetan
Tov
Fibich
Blodek
Tomášek
Benda
Mysliveček
Rozkošný
Křížkovský
ko
V Kotrba
Lantner
Petrof
Šámal
Petro
Klenka
Vlastimil
Zemanův
Bürgermeistrův
Praha
Sme
16
article
Prostranství před palácem, na němž vlály
mohutné prapory národních barev, dlouho před
třetí hodinou šumělo ruchem nových a nových
přichozích, kteří spěli přímo ke koncertní slni.
O třetí hodině zazněly s výstavní brány fanfáry,
jež později opakovány s průmyslového paláce,
na znamení, že obecenstvo promenující před
koncertní siní má zaujmouti již svá místa. Ve
chvíli byl palác ve stavu obležení.
Síní zavládl živý ruch a ve chvíli přízemn
židle obsazeny, tribuna přeplněna a stále a stále
vnikaly ještě nové a nové proudy. Při veškerém
tom návalu nepostrádala síň vzdušnosti ani do
ukončsní produkce a přes obrovské množství
hlav, jež pojala, činila přívětivý dojem prostor-
nosti a volnosti. Obecenstvo, vesměs vybrané.
Samí přátelé, příznivci a ctitelé hudby, kruhy
umělců, literátů, zpěváků, skladatelů a známých
hudebních habitue zvlášť zastoupeny. Officiální
hosté zaujali místa v čestných ložích. V loži
levé zaujali místo členové městské rady pražské
a sboru obecních starších, v pravé nejvyšší hodno-
stáři zemští a státní. Krátce před početím kon-
certu v průvodu starosty pana dra. Srba a obou
náměstků, přibyli naši francouzští hosté, delegáti
Paříže pp. Gay a Caire, kteří uvítáni slavnostní
fanfarou. V ložích vedle městské rady pražské
zaujali místa starostové obcí předměstských a čelní
hodnostáři. Všecky kruhy pražské společnosti za-
stoupeny tu ostentativně. Počet posluchačstva od-
hadoval se na šest až sedm tisíc hlav.
Srba
Paříž
17
article
Příchod pěvců na estrádu.
Byla to nepřehledná, imposantní řada hlav,
jež táhla se nekonečným průvodem na stupňo-
vitou estrádu. Obrovský, účinkující zástup pěvců.
kromě sesíleného orchestru České filharmonie
a solistů, páčil se na 1500 členů, vesměs to
členů pěveckých spolků pražských, předměstských
a vynikajících spolků venkovských.
Účinkující seřadili se v levém křídle a prů-
vodem pak postupovali k podiu, jež stékáno
novou a novou vlnou přichozích. Solisté zaujali
svá místa u vyvýšeného místa dirigentova. Když
pěvci a orkestr, jenž umístěn klínovitě do řa
zpěváků, zaujali svá místa, ztichl síní šum a
ruch; aby za okamžik změnil se v bouři po-
tlesku, jímž několik minut po půl čtvrté uvitán
mistr Oskar Nedbal, dirigent oratoria. Několik
vteřin a zavládlo ticho »jako v kostele«. Mihla
se taktovka a koncert započal.
Nedbal
Český filharmonie
18
article
Provedení Dvořákova oratoria
„Sv. Ludmila“.
Český festival nemohl zahájen býti důstoj-
něji, nežli stalo se skvělým provedením Dvořá-
kova oratoria »S v. Ludmila«. Dílo nejen
velikými krásami hudebními, ale celým slohem
a povahou přímo určeno jest k mimořádným
projevům slavnostním toho druhu. Mistr skládal
je pro festival v Leedsu r. 1886 a tu již při
skladbě na mysli měl obrovité rozměry. Vzne-
šenost oratorního slohu, plná posvátné grandios-
nosti a epické veleby, široké proporce čísel.
orchestrální i vokální effekty, vypočtené na velké
massy vykonavatelů, mohutné ensembly a gigan-
tické gradace to potvrzují. Dvořák, jako sym-
fonik prosycený Beethovenem, hledal tu nové
cesty a vzory své nalezl v Bachovi, do jisté
míry v Mendelssohnovi, zvláště však v Haen-
dlovi. Chtěje sbližiti se anglickému vkusu, po-
nořil se zejmena hluboko v studium posledního
mistra. Ale jako v symfonii přes všechny klas-
sické vlivy dovedl býti moderním, a co nejvíce
váží, svým a česky rázovitým, tak i v oratoriu
stanul mocným rozmachem genia ihned na mo-
derní výši po stránce technické a po stránc
duševní uplatnil samobytnost svou osobní i kme-
novou. Melodický vynález je ve »Sy até L ud-
mile« zcela samorostlý a krásná líčení pří-
rody, ten svěží dech jara, tu vůni lesů, vroncí
modlitby k božstvům, žízeň pravdy, poznání
lásky, to pnuti se k světlu a zřídlům věčného
života mohl v té měkkosti a smírné lahodě vy-
jádřiti jen Čech a Slovan.
Dvořákův
Ludmila
Dvořák
Bach
Mendelssohn
Čo
Leeds
Slovan
svazek . Ludmila
19
article
Nejjednotněji působí eo do slohu oddělení
prvé, které je také myšlénkově nejbohatší. Již
tajemný přísvit předehry uvádí nás rázem v ná-
ladu plnou očekávání, kterou první sbor stup-
ňuje až k úplnému rozednění. Světlo rozlije se
po zemi, a s ním zaznívají svěží zpěvy, kyplel
pozemským kouzlem, přece však nevybočující
z charakteristiky slohu oratoralho. Vesna vane
přes českou hroudu a rozdechá květy, zároven
však ráz dávnověku dýše z pastorálního toho
obrázku. Vzývání božstev má své vrcholné mo-
menty v krátkém, nieméně mohutném fugatuz
h-moll, v květnatě polyfonním sboru »Slyš naše
písně« a v něžném zpěvu Ludmilině. Drama-
fický obrat nastává přichodem Ivana poustevníka.
Skladba stupňuje se tu k úchvatnosti. Nejen
hrozivě rozhorlený recitativ světcův a jeho n-
boženské nadšení, ale především zoufalé pochyby
a drtivá beznaděj vzmáhající se pohanů (Co
bude nyní? — Jsou bozi ještě a je bůh ten
pravý? — Co věřit máme? — Vše láme sea
bortí 1) nabývají tu imposantního výrazu. Je to
výraz živelně chaotického otřesu myslí, z něhož
k výšinám světla a jasu vyvádí teprve horoucí
zpěv: »O světlo věčné, které nad blankytem se
miháš, sleť a osviť cestu nám!« Velebný, vl-
tězný závěr, jemuž v čaromoci zvuku jen málo
najdeš mezi oratorii rovných.
Ludmilin
Drama
hmoll
20
article
V oddělení druhém vedle archaisující ari
altové a veselého hlaholu lovců vynikají zvlášte
zpěvy Bořivojovy, spojující ušlechtilost s pů-
vabným rouchem melodickým. Hned prvé jeho
andante sálající milostností rozvíjí celý čár te-
norového pelu. Dil třetí překvapuje šťastným
využitím starobylé sekvence »Hospodine, pomiluj
ny«, jež na počátku objevuje se v rušném po-
hybu pochodovém s basy živě rythmisovanými
a na konci dodává stavivo k smělé klenbě po-
lyfonické, která mohutným obloukem vyvrcholuje
důmyslný výtvor. Zbývalo by ještě mnoho po-
drobností zasluhujících povšimnutí. Ale dnes
není času na rozbor díla. Toho dostalo se mu
již dříve a častějí. Vedle četných kritickýcho
úvah o díle, rozptýlených časopisy, neschází an
samostatně vydaných analys.
Ke staršimu, celek pojímajícímu rozbor
V. J. Novotného přidružil se nyní ještě rozbor
prof. V. Müllera, mající na zřeteli podobu.
v níž oratorium Dvořákovo uvedeno o festivalu
Důkladnou známost díla lze tedy vlastně před-
pokládati a tím spíše, že reminiscence na pa-
mátná provedení z r. 1888, jež měla do sebe
mnoho monumentálního, osvěženy byly nedávno
scénickou úpravou, jež nemálo přispěla k po-
pularisování díla a krásou svého provedení
slouží ke cti Národnímu divadlu.
V jak velikém měřítku založeno nynějši
provedení festivalové, o tom nejlépe dá pojem
napjetí sil, jež nasazeny k jeho uskutečnění.
Bořivojův
V J Novotný
profesor
V Müller
Dvořákův
národní divadlo
21
article
Na 1400 pěvců sjelo se ze všech končin Čech,
aby srazili se v jedno kolossální těleso vokální.
v němž splynuly a vyrovnaly se rozdíly výcviku
a hlasových kvalit jednotlivých spolků. Při-
chvátalyť všechny s nadšením pro věc a dobře
připraveny. Výslednice byla překvapující jak co
do přesnosti zpěvu v intonaci a rythmu, tak
co do jasné výslovnosti, šetření dynamikya
svěžesti zvuku. Krásně a lahodně nesly se tv
sbory, tu ševelice, tu burácejíce, zdiseiplinované,
jakoby z jediného hrdla vycházely. Vokální
masse příhěřeně sesílen i orkestr. Jádro jeho
tvořila Česká filharmonie, jmenovitě však v
smyčcovém sboru téměř ztrojnásobená. Tak
primů bylo 26, mezi nimi pozorovali jsme
nového koncertního mistra filharmonie, virtuosa
Jaroslava Hájka; sekundů napočetli jsme 22,
violy, cella a kontrabasy vzrostly každá skupina
na 14. Orkestr zněl kompaktně a přesně byl
vypracován. Zvuk jeho dobře slučoval se s hlasy
dík akustice, kterou podařilo se v rozsáhlém
obdélníku pravého křídla výstavního paláce tak
dalece uspokojivě rozřešiti, že zamezen veškerý
pazvuk, že tón úhrnem dosti příznivě se nes
a celek zněl spíše decentně, tlumeně, nežli lo-
mozivě. Jednotlivé barvy zvukové hlasů i ná-
strojů dobře se rozeznávaly i navzájem pojily.
Jedině varhany zanikaly v masse zvukové
zřetelně slyšeti je bylo vlastně jen v okamžiku.
kdy na samém konci varhaník — ohybil. Je
to fatální, ale sotva se již změní zákon pří-
rodní, že chyby bývají patrnější nežli cnosti.
V tomto připadě arci nechci tvrditi, že by za-
nikání varhan bylo cností. Spíše ukázalo se, z
obrovská místnost byla by vyžadovala silnějšího
stroje.
Hájek
Čechy
Český filharmonie
22
article
Pohled na množství účinkujících byl velk-
lepý. Závodil s ním ještě jen pohled na moře
diváků, jež vlnilo se celou dvoranou, až hlavou
na hlavě, jež tísnily se na zvednuté tribuně,
poskytovalo na druhém dalekém konci pendant
imposantnímu, prostě, ale vkusně a mohutně
zařízenému podiu. Na tomto zanikali jednotlivci,
osoby, tm ideálněji vystupoval však celek. Pla-
tilo též o solistech. Ztrácela-li se v obrovitých
rozměrech budovy a v dálné perspektivě její,
měnící postavy na mravence, osobní převaha
a individuální umělecké kouzlo bytostí jejich,
jímž na obecenstvo zvykli působiti, tím větší
moc rozvinovalo jen a jen jejich umění. V první
řadě byl to pan Karel Burian, jenž oslňoval
krásou svého hlasu, jadrnou mohutností jeho
pelem, a budil respekt k svému umění hloubkou
pojmutí. Co Burian zpívá, nejsou noty, ale
život, čerstvě rozdechující se květy citu
ducha. On zpívaje takořka tvoři; jeho repro-
dukce je jaksi novou kreací. A toť tajemstvím
jeho účinu. Po boku výborného tohoto Bořivoje
poutala Ludmila jeho choti, pí. M. Burianové,
intelligencí podání a přednostmi vytrvalého ma-
teriálu hlasového. Pěvkyně převzala nezná mou
sobě partii na poslední chvíli — původně měla
ji zpívati pí. Berta Försterová- Lautererová —
nebylo by možno ochotné umělkyni ani zazlívati,
kdyby se ji byly přihodily větší a hojnější po-
klesky, nežli nepatrná mýlka v dvojzpěvu s Bo-
řivojem, kde místo polovičního, po druhé opa-
kujícího se závěru učinila předčasně závěr úplný.
Celek výkonu vyznamenával se vzácnou ušlechti-
losti. Velmi čestně zhostila se úkolu pí. Božena
Tůmová. Zpivala Svatavu s porozuměním, ve-
směs přesně, altem, jenž mimo příjemný timbre
osvědčil tentokrát i s důstatek vydatnosti.
Pla
Burian
Bořivoj
Ludmila
M Burian
Försterová
Lautererová
Tůmová
23
article
Zpěv rolníka přednesl neumdlévajícím svým
tenorem pan Eduard Krtička. Poněvadž také
pan Vilém Heš odřek! — vídeňský vzduch
divně na české pěvce působí, vždy postonávají,
když mají účinkovati při národním nějakém pod-
niku — uvolil se Ivana zpívati výborný jeho
představitel na Národním divadle, pan Václav
Kliment. Přivedl part opět k úplné platnosti.
A nyní naposled o tom, jenž nikterak není
posledním, naopak, jemuž náleží první zásluh
o zdar celku. Oskar Nedbal prokázal znovu
svou dirigentskou suverenitu. Ovládl celý obrov-
ský personál hravě, jako generál zvyklý vítěziti
a umějící disponovati massami. To byl zase
jednou ve svém pravém živlu. Dovedl stylisovati
celý výkon do gigantických rozměrů. Rozvíjel
dynamické odstiny překvapující. Piana útlá jako
dech a zase gradace otřásající a vzrušující.
Dirigoval klidně, ve velkých liniích. Vedl pěvc
a hráče suggescí své pevné taktovky, velitelsk
rozněcujícím a přátelsky povzbuzujícím pohle-
dem svých očí. Pochybovalo se tu a tam o Ne-
dbalovi, zda stejně jako orchestr dovedl by
ovládati i sbory. Oskar Nedbal podal o tom
svým řízením »Sv. Ludmily« pádně pře-
svědčující důkaz. Byl to výkon velikého slohu,
neztrácející se v malichernostech, ale uchvacu-
jící svým zdravým tepem krve, svým produšev-
něním a mohutností.
Před ukončením referátu nemohu nedotknout
se jednoho. Ne že bych výtkou seslabovati chtě
dojem, který byl skvělý. Ale proto, že prvním
svým fostivalem sbíráme toprve zkušenosti, ktere
v arobném prodejli
ranní č0slo o zobě
odpoledni
Va alinlkách na vonkově
ranní slo. . . . . ..
čápelednl
Inseraty
plati se hotově napřea
Předylaceni a inperty přijínná zdmini-
strace v Marianské ulici č.z
Tn nehásrjí ve tež rrástee
tiskárna a ozpedice „ Národnich Liaistů“.
Rukoplsy ze navraceji
Krtička
Heš
Ivan
Václav Kliment
Nedbal
svazek
Ludmila
Národnich
Virginie
národní divadlo
24
article
mají nás obohatiti, pokyny a výstrahy dáti pro
příště. »S v. Ludmila« provedena byla tento-
krát s velkými zkratkami. Určil si je sám
skladatel a mimo to tři škrty (recitativ čísla 6.,
číslo 19 a několik taktů č. 35) nucen byl
učiniti dirigent vzhledem na rychlé zaskočení
pí. Burianové do obtížné úlohy Ludmiliny. Ale
které místo je k tomu povolanějším, nežli
festival, tedy přiležitost zcela mimořádná, aby-
chom slyšeti mohli veliká díla úplně v originále,
v celém jejich rozsahu?
Těch zkratek bylo mi tím více líto, čím
velkolepěji působilo na mne grandiosní prove-
dení díla. Krásy »S v. Ludmily« oživily
v nás jen poznovu přání, aby Dvořák nestranil
se tohoto druhu skladby, v němž vytvořil věci
tak veliké. Což nebylo by krásným úkolem,
zbásniti pro příští český festival novinku na
slova téhož mistra, jehož vzlet veršů a myšlenek
ponukl skladatele k dílu té hodnoty, jakou ma
»S v. Ludmila« — což nemohl by pokračo-
váním jejím býti Vrchlického »S v. Vojt ě ch«?
Representační večer
Ústřední jednoty zpěváckých spolků
českoslovanských.
Po velkolepém a hlubokém dojmu, jaký
zůstavila odpolední produkce Dvořákova »Ora-
toria«, setrvala většina posluchačstva v průmy-
slovém paláci, aby za nedlouho potom, v levém
křídle byla účastna skvělého representačního ve-
čera, jenž pořádán mateřskou jednotou pěveckou
za účinkování znamenitých sil uměleckých. Při
večeru tomto dopřáno obecenstvu více volnosti
a oddechu. Proto i ráz jeho byl srdečný, jak
bylo v intencích pořadatelstva. Téměř všichni
mili hosté, členové venkovských pěveckých
spolků, zavitali na tento večer.
Ludmila
Burian
Ludmilin
Krása
Dvořák
Vrchlický
Dvořákův
Oro
25
article
Nepřehledná řada stolů táhla se mohut-
ným traktem, na jehož konci zřízeno pod zbytky
domů z výstavy architektů nízké podium. Ne-
sčetným účastníkům večera vůbec se místa ne-
dostalo. Pořad zahájen mužským sborem praž-
ského »Hlaholu« a vystřídán smíšeným sborem,
obé za dirigentství skladatele p. Piskáčka. Ne-
třeba dodati, že přednesy byly úchvatné a že
odměněny nekonečným potleskem, jako recitace
paní Hany K vapilové, produkce plzeňského
»Hlaholu«, pěvecké výkony »Kytary«, Českého
kvarteta a přednes p. Jindř. Felda, virtuosa
na housle.
Přichod francouzských hostů, jakož i vynl-
kajících hodnostů a členů Ústřední jednoty uví-
tán bouří potlesku. V srdečné a animované ná-
ladě setrvali téměř všichni účastníci až do
konce programu, ač noční chlad ohlašoval se
již dosti citelně. Všeobecně mluveno s nadšením
o odpoledním nezapomenutelném provedení » Sv.
Ludmily«. Tím zakončen první památný den
fostivalu.
Delegáti Paříže v Praze.
Dva vynikající a sympatičtí členové městské
rady pařížské pp. Ernest Gay a Cesare Caire
byli vysláni jako representanti Pařížel i jako čle-
nové městské pařížské komise pro krásná umění
do Prahy, kde, jak již známo z referátů dři-
vějších, byli uvítáni s nelíčeným nadšením. Za-
sluhují plnou měrou vřelost našich citů, nebot
jsou to dva znamenití představitelé Francie
Paříže. Oba populární a distinguovaní Pařížané
osvědčili již dříve svou vrouci lásku k národu
českému. Dokázali ji slovy i skutky, oba jsou
horlivými spolupracovníky na velkém a daleko-
sáhlém díle česko francouzských styků.
Pan Ernest Gay narodil se v Dordogner.
1847 a zúčastnil se války proti Němcům roku
1870—1871. Je osvědčeným spisovalelem
žurnalistou. Založil »La Revue liberale«, jejíž
spolupracovníky byli slavný řečník a státník
Poincarě a posl. Gerville-Réache a admirál Aube.
Piskáček
Hana
Jindřichův
Feld
Ludmila
Ernest gay
Caire
Pařížet
Pařížan
Němec
Poincar
Aub
Paříž
Praha
Francie
Dordogner
Le revue
26
article
Píše politické a literární články do předních
listů francouzských. Vydal několik románůa
publikaci velmi oblíbených, zejmena: »Le ser-
gent villageois«, »Baronette«, »Fille de Comtesse«,
»Derniěre défaite«, »L' Algerie d'aujourd' hui« a
spis o městské radě pařížské »Nos edites«. Při-
pravuje k tisku knihu vzpomínek z cest českých
a dojmy ze slavností pražských. Je od 11 let.
členem pařížské obeení rady.
Pan Cěsare Caire je mladým advokátem,
proslulým ohnivou výmluvnostI. Jako patriota
francouzský vystupoval vždy s rozhodnou ener-
gií a nezlomnosti přesvědčení. Stal se známým
svými skvělými plaidoyery. Při odhalení po-
mníku básníka Gabr. Vicaira pronesl krásnou
řeč. Od r. 1900 je členem městské rady pa-
řížské. Pan Caire vždy dokazoval upřímné sym-
patie k Čechům, je jedním z nejpilnějších šiři-
telů poznání české věci v Paříži. Jeho salon
je střediskem slovanofilské společnosti pařížské,
Oba vzácní hosté vyslovili se velmi nad-
šeně o dojmech svého pobytu v Praze. Pan
Gay pravil: »Byl jsem svědkem úchvatného
přivítání delegace pařižské o slavnostech sokol-
ských. Tytéž povznášející dojmy nalezám nyní.
Je to více nežli manifestace, nežli projev nad-
šení, velká myšlenka vznáší se n a
všemi těmi výrony česko-fran.
couzského zbratření.«
Pan Caire vyjádřil své dojmy rozechvěně
a vroucně. Pravil, že na půdě české se cil
doma jako na půdě francouzské. Své vzpo-
mínky z Prahy čítá k svým nejkrásnějším. Ci,
že pod těmi demonstrativními a spontannim
projevy česko francouzskými je základ hluboký
a neochvějný, způsobený tradicí staletou.
O festivalu vyslovili se oba delegáti paříž-
ští s nelíčeným enthusiasmem. Nikdy neviděli
tak mocné a grandiosní slavnosti hudební a
tvrdí, že český národ nejkrásněji dovede vy-
jádřit v hudbě své myšlenky a cily.
Fill Comtess
L Algerie
Nos
Cěsare
Gabr
Vicaira
Caire
Čecho
Paříž
Praha