1
article
Nehledě k různosti stejnokroje a zbraní,
nehledě k společenskému a úřadnímu postaven.
jednotlivých členů policie autonomní, jsou
i organisační poměry policie této v našich mě-
stech primitivní.
Představenstvo obce, či spíše starosta obc
jest sice vrchním představeným strážo policejní
— přivlastňuje si však namnoze kde kdo právo
mísiti se do vykonávání policie, plésti/ se do
věcí, jimž obyčejně ani za mák nerozumí a
nařizovati, co se mu zlíbí.
Bezprostředním představeným, spíše veli-
telem stráže policejní bývá policejní komisař,
revisor, strážmistr, rotmistr — nebo jak kdesi
svého úřadníka policejního cení. Ten je tu
proto, aby stráži udílel rozkazy, od předsta-
venstva obdržené, aby držel stráž v diseiplině,
aby byl prostředníkem mezi mužstvém a pány,
aby kontroloval vykonávání předepsané služby
a obstarával písemné práce, do oboru jeho
spadající — ač má-li k tomu potřebné způ-
sobilosti.
Však velmi často bývá komisař policejn
spíše diurnistou — umí-li náhodou čitelně psát.
— musí ve dne v noci míti službu v evidenci
ale opravdovým představeným policie, takovým,
jehož by poslouchala a sí vážíla, bývá zřidka.
poněvadž páni za jeho zády s policajty jednají
od nich si dávají donášeti klepy a tím úřad
níku autoritu u podřízeného mužstva odnímají,
neboť ono má za to, že s komisařem netřeba
vážně počítati.
2
article
Při známém strejčkorství a sousedském
úřadování autonomním nikdo neupře, že posta-
vení takového úřadníka policejního při samo-
správných úřadech není hodno závidění. Dě-
dictví starých rychtářů a povržených drábů při
příslovečné oblíbenosti policajtů vůbec, při ma-
teriálu, z jakého policajti dle zásady, že pytlák
jest nejlepším hajným, bývají vybíráni, neláká
nijak intelligenty s potřebnou kvalifikací uchá-
zeti se o udělení tak zodpovědné, důležitéa
přece povržené služby.
Do nedávna byla úřadnická místa u auto
nomních úřadů pokládána za útočiště zbloudi-
lých existencí místních synků a bývala obsazo-
vána často s velmi dojemnou sousedskostí k ne-
velkému ovšem prospěchu občanstva a autono-
pdlo
mnie samé.
Nicméně nutno uznati, že četná, opravdu
uvědomělá a tak často připomínaných zájmů
obce poctivě dbalá zastupitelstva navykla si ob-
sazovati místa úřadnická a jiná u svých úřadů
veřejnou soutěží.
Bohužel však, když se některému ze žada-
telů podaří náhodou — z nedostatku místních
jemu schopnostmi rovných petentů uloviti místo
policejního úřadníka, nemívá nikterak na růžích
ustláno a často jest mu prodělati trpkou zkou-
šku životní, než občanstvo a zrláště různé
3
article
»Oretto,« ozval se tlumený hlas z blízkéh
»Oretto,« ozval se tlumený hlas z blízkéh
okn
»Tys to ?«
»Ano. Jsem Carlo. Buď s bohem!«
»A kdy se vrátíš opět?«
»Toho dne, kdy pana z Visdomina požá
dám o ruku jeho dcery.«
on-
»A mnoho uplyne dnů ?«
»Nikoli, měsíc jen.«
»Zda uchováš mi věrnost v té dlouh
době ?«
»Poslyš, Oretto: v ten den, kdy přestanu
tě milovat, Madonna, již jsem vymaloval s úsmě-
vem na rtech, bude slzy prolévat. S bohem !e
A tichem noci zavzněl zvuk polibků, jež
oba milující svěřili vánku, aby zanesl je k je-
jich rtům.
doolaň n
1iulerO
Uplynulo osm dní od té doby, co malíř
opustil hrad. Oretta vzdychala a mnoho hodin
denně prodlela na ochozu věže, upřeně hledíe
do údolí, nebo před obrazem usmívající se
Madonna
Carlo
Oretto
4
article
Panny.
Panny.
Jednou z rána, vkročivši do kaple a po-
hlednuvši na obraz, zbledla a zděšením vykřiklá.
To nebyla usmívající se Madonna, to byla Matka
Bolestná! — »Už mne tedy přestal milovat!«
zalkala nešťastná dívka a klesajíc na kolena
hořce zaplakala.b niobnván hole z9ne
Za dveřmi kaple úkryt stál Mino se štět-
cem v ruce a vida žal dívčin, dábelsky se
nnng Deo
usmíval.
* nsvolamyy šniěl
Když za měsíc Carlo vrátil se na hrad.
byla Oretta mrtva . . . Zemřela hořem,
G. Bargilli
nosog -Iabon vasě v
strany místní, jež měly své kandidáty, na nového
úřadníka si zvyknou.
Že je nanejvýs pro autonomii škodlivo vy-
bírati úřadníky a mužstvo policejní ze řad vy-
sloužilých nebo propuštěných c. k. četníků,
jímž za dlouhé služby aktivní v jich komisním
životě intence autonomní do srdce nevrostly, je
na bíledni.
Jak se zachovávají různé řády, zastupitel-
stvem vydané při exekutivě autonomním úřadům
zákonně přiznané, doličovati netřeba.
Zkušenosti učí, že princip vykonávati po-
licii starostou obce ve všem skoro od politického
úřadu odvislým bez vlastní moci exekutivní
stává se illusorním a míjí se v mnohém směru
se žádoucím intensivním účinkem.
Proto je zapotřebí i na tomto pro obyva-
telstvo a autonomní správu veřejnou kardinálně
důležitém poli racionelní opravy, která by od-
povídala duchu času a pokroku a i naší ná-
rodní budoucnosti,
Jediná správná cesta řešení této otázky jest
zase jenom cesta autonomní; sněm království
českého jest povolán k tomu, aby zjednal ná-
pravy a vydal jednotný policejní řád na základě
historického vývinu práva policejního a prak-
tických zkušeností ve vykonávání služby poli-
cejní nabytých.
Madonna
Mino
Orett
G Bargilli
Iabon
5
article
Zamský výbor jako vykonavatel tohoto zá-
kona přazalby všecku nejvyšší kompetenci,o
kterou byslše spodními instancemi se rozdělil —
ovšem ben kantorování nejrůznějších c. k. úřadů
Náklad na systematickou reorganisaci po-
ličie autonomní by nikterak) taku hrozně ne:
vzrostl, jak se zdá— neboť by příspěvek měst
a obcí musil dle faktických pötřebu jejich —
snad bý byl vzatzádzáklad počet obyvatelstva,
nebo finančni sílaobčanstva — býtin upraven.
1Přizemskému výborulizřízenoluby u bylu
ředitelství policejní jako) inštance odvolací a ve-
doucí, se školou pro policejní strážníky al od-
borhými kursy pro kandidáty na místa stráž-
mistru anúřadnická. v ijudile ola n
Při okresních výborech by byla zřízena
komisařství — kde jsou okresy příliš malé,
přidělily byvse 23 k jednomu komisařství —
jako první instance s mocí výkonnou, po obcích
a městech strážníci, strážmistři a komisaři, dle
určité normy co do počtu, hodnesti platebnía
postůpu. obo
Úřadníků a mužstva — o úřadnících kon-
ceptních nemluvě — již, ať tak dím, ze služby
činné při policíi výbrakovaného, užilo by se
k jiným ještě službám, kde by podle svých
schopností na stará kolena dobře mohli působiti
jako: v manipulační a j. službě kancelářské,v
stravovnách a jich inspektorátech, při veřejných
ustavech (nemocnide, porodnice, chorobince atd.).
Do dnes obsazují se tato místa propuštěnými
oficíry a četníky, vysloužilými poddůstojníky
atd., elementy duchu autonomie málo příznivýmí.
6
article
Kdyby myšlenka tato byla provedena, do-
cílilo by se zdatné policie, která by se dopra-
covala intensivních výsledků své působnosti,
která byl nebyla obyvatelstvu protivnou obtíží,
nýbrž hledaným útočištěnina zjedhání práva ia
pořádku.
Policie vychovaná v duchu státoprávní
autonomie, disciplinovaná, intelligentní, byla by
státoprávním krokem do předu následků nedo-
zirných, jichž na tomto místě dovozovati ne-
možno vzhledem k naší svobodě tiskové.
Z kruhů samosprávné policie.
lyd PEaV.
7
article
na ýdod
= Ze světové výstavy pařížské. Z Pa-
říže se nám oznamuje: Retrospektivní výstava města
Paříže bude na světové výstavě t. r. pořádána péčí
známého učence a sběratele starožitností, pana G.
Caina, na PolicMartově. Zajímavo je, že jistý větší
počet obrazů, které se na starou Paříž vztahujía
týkají se hlavně Paříže v době revoluční, zapůjčil
sám car Mikuláš II. výstavě. Pan Cain, předseda
musea Carnavaletova, shromáždil kolem sebe zvláštní
komitét, v němž zasedají pp. René Bertin, Maurice
de Cambis, Francois Carnot, Stanislas Lami. Paul
Parfonry, Louis de Perigord atd. a nahromadil veliké
množství starých, zpola neznámých rytin, maleb.
uměleckých památek atd., které ve zvláštním oddě-
ieníuloženy budou. Sbírka, v některých částech
dnes již úplná, vykazuje v prvním oddělení kollekci
rozkošných výkresů a akvarellů z XVIII. století, tak
na př. portrét slavného lékaře Guillotina, Davida,
velký obraz »Sezení Jakobínů«, pohledy na staré
ulice, pařížská náměstí, Versailles, St. Cloud, St.
Germain atd. Druhé oddělení tvoří drahocenné pa-
mátky, na př. křeslo Lafayettovo, vlasy krále Lud-
víka Filipa, královny a královských dítek, staré
plány a reliefy Tuillerií, poprsí Mirabeauovo, portrět
Prudnona, pohledy na starý palác Luxembourgský.
schránky na skvosty Marie Antoinetty, smrtelné lože
Thiersovo atd. Třetíoddělení vyhraženo zbraním,
praporům, oděvům atd. z dob předrevolučních a času
veliké revolučem Evropští mocnáři obešlou výstavu
G Cain
Mikuláš II
Cain
René Bertin
Mauric Cambis
Francois Carnot
Stanislas
Paul Parfonry
Guillotin
David
Lafayettův
Lud
Filip
Mirabeauův
Prudnon
Marie Antoinetta
Thiersův
Paříž
stará ulice
pařížský náměstí
Versailles
St . Cloud
St . Germain
muzeum Carnavaletov
Louis jít Perigord
8
article
tuto taktéž a sice: Císař rakouský vystaví stříbrnou
kolébku a nádherný dětský vozík krále římského, car
Mikuláš II. vystaví na osmdesát obrazů starších
francouzských mistrů-Pařížanů (malby staré Paříže,
jmenovitě z předměstí du Temple, St. Denis atd.)v
ceně asi dvou millionů franků; vlašský král přispěje
starými francouzskými zbraněmi, španělská královna-
vladařka skvosty, malbami atd. atd.
= Četník vrahem. Z Říma se oznamuje:
Podivným způsobem pokusil se těchto dnů čelník
oloupiti výběrčího daní v Ivrei, Giacoma Giachina.
Ke druhé hodině s půlnoci zaklepal na dvele jeho
bytu. Sestra Giachinova mu otevřela a četník ji vy-
zval, aby ihned poslala bratra k vůli nějaké důležité
záležitosti do četnických kasáren. Dívka však chtěla
sama zvědět, jaká to důležitá záležitost a šla s čet-
níkem. Když se dostali do temné ulice, pokusil se
četník dívku obejmout, a když se bránila, podřezal
jí břitvou hrdlo, takže jí skorem hlavu odděli! od
trupu. Na to se vrátil četník klidně k domu výběr-
čího a vyzval jeho manželku, aby jej následovala.
Avšak žena jata podivným strachem vrátila se a
probudila svého manžela. Před tím byl se četník
manželky obratně vyptával a zvěděl, že její manžel
vybrané peníze stále nosí při sobě a že má při sobě
1500 lir. Když se ubíral četník s Giachinem ke ka-
sárnům, pokusil se povalit jej k zemi. Když se mu
však Giachino ubránil, padl mu k nohám a zapřísa,
hal jej, aby jej neudával, a neuvrhoval v neštěstí,
prose jej, aby se s ním smířil. Na to se vrátili smí-
řeni domů a Giachino přinesl láhev sicilského vína.
Mikuláš
Pařížan
Giachin
Paříž
Templ
St . Denis
Řím
9
article
Připili si a četník zdál se býti tak nadšen svým no-
vým přítelem, že jej políbil na tvář. Zároveň však
zasadil Giachinovi hlubokou ránu do hrdla, jež však
nebyla smrtelná a raněný jal se volati o pomoc.
Četník vida, že se mu zločin nezdařil, uprchl do ka-
sáren a zastřelil se z revolveru.
= Otrávila se. Z New Yorku se oznamuje:
Paní Marie Cannonová, 23letá, byla těchto dnů do-
pravena do J. Hood Wright hospitálu, kde záhy na
to zemřela za příznaků otravy. Paní Cannonová žila
ve šťastném manželství a její rodina nedovede si vy-
světliti,co ji dohnalo k sebevraždě. Ještě den před
tím byla Cannonová se sestrou na koupi a o 11, ho-
diné se vrátila se sestrou v dobrém rozmaru. Později
se Cannon probudil a zpozoroval, že jeho manželka
jest v stavu bezvědomí a přivolaný ambulanční lékař
zjistil otravu morfiem.
= Vyznamenaná zvířata. Kůň maršála lorda
Robertsa, velitele anglických vojsk v jižní Africe je
rytířem řádu kabulského. Královna Viktorie jej deko-
rovala vlastnoručně za jeho dobré chování v afghani
ské válce. Angličané mají vůbec mnoho dekorovaných
zvířat — nejvíce psů. V bitvě u Almy zachránil
křepeláč »Jack« anglickému vojáku život, vehnal u
Inkjermanu několik vojínů nepřátelské hlídky do
vody a dostal za to kříž Viktoriín a krymskou vá-
lečnou medailli. o»Jerry«, pesosměho husarského
pluku, dostal od dublínského občanstva pamětní a
záslužní peníz a byl kromě toho — pozván ke
zvláštnímu obědu. »Bob«, plukovní pes »Royal
Berkshirů«, raněn v afghanské válce u Mauvandua
vyznamenán od královny vojenskou medaillí.
J Hood Wright
Cannonová
Cannon
Robertsa
Angličan
Jack
Jerry
Bob
New York
HOSPITÁLU
Afrika
Alm
paní Marie Cannonová
Royal Berkshir
10
article
= Historie o hadech Rudyarda Kiplinga,
jež k tomu ke všemu jest prý pravdiva, což nelze
tvrdit o všech hadích historiích Kiplingových, vy-
pravuje jakýs londýnský list. Když se Kipling ze -
své indické cesty vrátil do Londýna, bydlil v malém
pokojíku ve Villierstreetu v druhém patře. Jednou
ráno navštívil jej jeho přítel a spatřil k největšímu
svému překvapení, že překrásné zrcadlo nad krbem
Kiplingova pokoje jest na kusy rozbito, »Hadi,« od-
pověděl Kipling na tázavý pohled svého přítele.
»Včera večer dřímal jsem v pohovce a noha vy-
klouzla mi ze střevíce, jejž jsem byl rozšněroval
prolepší pohodlí. Ještě polou ve snách hmatal jsem
nohou po střevíci a vklouznul opět do něho. V tom
pojednou ucítil jsem řemínek. Ospalým mým mozkem
projela myšlenka: »Had.« Kopl jsem zoufale do stře-
více, ale když vletěl do zrcadla a rozbil je, nabyl
jsem vědomi, že jsem v Londýně a nikoliv v
Indii...«
= O virtuosu Eugenu Vivierovi, o jehož
smrti jsme se již zmínili, vypravují se ještě následující
historky. Trojí umění provozoval Vivier se stejnou
virtuositou. Hru na lesní roh, provozování šprýmůa
dělání bublinek. Mýdlovým bublinkám dovedl tabá-
kovým dýmem dodávat báječného zbarvení. Cara
Mikuláše bavílo to tou měrou, že se sám oddal této
zábavě. Na lesní roh hrál tak znamenitě, jako Liszt
na klavír,ale potomstvu zůstane hlavně znám svými
šprýmy. Počal již záhy. Tak na př. v Poitiersu, ja-
kožto studující práv, přivedl na katedru živého osla.
Kipling
Kiplingův
Ospalá
Vivier
Mikuláš
Liszt
Londýn
Indie
11
article
Avšak professor nedal se šprýmem omráčit, nýbrž
pravil zcela klidně: »To je vskutku professor pro
vás.« V Phříži bydlil na Place de la Bourse naproti
poště. V době odjezdu poslední pošty nechával ve
svém okně na šňůře tančit různé loutky, anebo po-
stavil k oknu živé tele. Následkem toho nakupilo se
před oknem množství zvědavců s psaními v ruce,
kteří ovšem poštu zmeškali. Jednou na dráze před-
stavil se svým spolucestujícím v kupé jakožto kat,
jenž jede do Rouenu, aby guillotinoval nevinného.
Soudci věděli prý o jeho nevině, ale v zájmu společ-
nosti uznali za svou povinnost, dát jej popravit. De-
likvent prý svolil. Velkou neplechu tropil s hadem,
jejž byl dostal darem od ředitele zoologické zahrady
z vděčnosti za bezplatný koncert. Skryl jej obyčejně
v hotelu ve skříni a žádal pak číšníka, aby mu ze
skříně něco přinesl. Spolužák jeho Eugen Rouher
uvedl jej k Napoleonovi III., jenž se velice bavil
jeho šprýmy. Za to mu Vivier odpozoroval jeho
zvláštnosti a napodoboval jej ve společnostech k ne-
rozeznání. Sliboval svým spolustolovníkům prefek-
tury a řády, až konečně zvolav: »Teď se poděkuju,«
učiníl šprýmu konec. Jakožto bystrý pozorovatel lidí
psal monology pro mladšího Coquelina. Uveřejnil
také několik pojednání o posuňcích jakožto výrazu
myšlenek. V Cařihradě bavil sultana tou měrou, že
stín Allahův na zemi proti veškerým předpisům eti-
kety mu vřele stiskl ruku. Heslem jeho bylo: »Bud
vesel a dělej bubliny.«
aeh
Bours
Rouher
Alláhův
Rouen
Cařihrad