1
masthead
Na »Národní Listye
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 17. března.
Praha
3
masthead
K číslu 75.
Čislo v Praze za 2b
a na venkově za 3h
Praha
4
article
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
6
article
SIY
SIY
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
K situaci.
Z Vídně, 17. března. Dnes odebéře
se poslanecká sněmovna na dlouhé prázd-
niny. Slovo budou míti nyní českoně-
mecké konference. Ministrpresident
dr. Körber postihnuv, že nemůže déle se
vytáčeti a vykličkovati a že bude proň ne-
zbytno přiznati barvu a pověděti, jak si
představuje úpravu jazykových poměrův
úřadech zeměpanských, dává vyhlašovati, že
vyloží své zásady v této věci. Je
také již svrchovaný k tomu čas.
Osobní .
Z Vídně, 17. března. Ministr vyučo-
vání potvrdil rozhodnutí sboru professor-
ského pražské české university Karlo-Ferdi-
nandovy, kterým připouští se dr. Bedřich
Jiří Mohl jako soukromý docent pro ro-
mánskou filologii.
doktor
Körber
Bedřich Jiří
Vídeň
český univerzita KarlaFerdi
8
article
Německá kultura.
Z Vídně, 17. března. Jak známo,v
předvčerejší schůzi sněmovny posl. Janda
žádal, aby zákon o sirotčích pokladnách
nebyl prostě přikázán rozpočtovému výboru,
nýbrž aby o něm bylo vykonáno napřed
první čtení. Dle jednacího řádu musí tako-
véto žádosti býti vyhověno.
»Deutsche Ztg.« vrhá se na jme-
novaného českého poslance způsobem nej-
surovějším. Takto: »Povidlovému obstruk
čníku Jandovi radíme, by v době nejbližší
vyhnul se zemskému poslanci Schöfflovi.
(Schöffel je známý rabiát, který v poslane-
cké sněmovně a potom v dolnorakouském
sněmu byl napřed liberálem, pak demokra-
tem a konečně křesťanským sociálem a který
se již rval s celým světem. Pozn. zpr.) Pan
Schöffel prý má nejen prudký temperament,
nýbrž i pádné ruce. Mohlo by se státi, že
by panu Jandovi se snadno mohlo dostati,
co mu za takové jednání náleží.«
A taková cháska, která volá po brigan-
tazzu na poslance, jenž užil svého práva,
má odvahu zváti se nejen »více cennou«,
nýbrž »výkvětem vší lidské společnosti«!
Ze Srbska.
Z Bělehradu, 17. března. (»N. Fr.
Presse«.) Povšímnutí došlo zde jednání ru-
ského zástupce Mansurova, který při oslavě
vyhlšsení Srbska královstvím odmítl po-
zvání ke dvorní hostině, jíž zúčast-
nil se celý diplomatický sbor a kterýž od
oně doby žije zcela v ústraní. V politických
kruzích bělehradských, které mají styky
s ruským vyslanectvím, tvrdí se, že příčinou
tohoto chování ruského zástupce jest, že 6.
března nebyla udělena milost politickým od-
souzencům.
Janda
Schöffl
Schöffel
Vídeň
Srbsko
Bělehrad
Deutsche Ztg
Mansurov
9
article
Z jihoafrického bojiště.
Z jihoafrického bojiště.
Z Londýna, 17. března. Maršál Ro-
berts oznamuje z Bloemfonteinu:
Generál Clemens překročil řeku Oranji u
Norwalpontu. Generál Pole-Carez dosáhl
Springfonteinu, čímž je Bloemfontein spojen
s Kapským městem.
Z Londýna, 17. března. Lord Ro-
berts měl v Bloemfonteinu řeč ke gardo-
vému pluku. Blahopřál mu k pochodu, na
němž urazil 38 mil (anglických) v 28 hodi-
nách a pravil: »Jen omylem se stalo, že
jsem nevjel ve vašem čele do Bloemfon-
teinu, ale slibuji vám, že tak učinímv
Pretorii.«s
Clemens
Oranje
Norwalpont
ro
Pretorius
Londýn
Bloemfontein
Bloemfon
PoloCarez
10
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 17. března. (C.-B.) Velko-
obchodníku v Karlíně Emilu Sýkorovi,
velkoobchodníku v Praze Fr. E. Ledere-
rovi a advokátu v Praze dr. Eug. Eisel-
tovi, povoleno zříditi akciovou společnost
s názvem »Böhmische Papierindustrie-Ge-
sellschaft a také po česku »Česká společnost
pro průmysl papírový« se sídlem v Praze.
Dementi.
Z Cařihradu, 16. března. (C. -B.)
Zprávy šířené v cizině o smrti maršálka
Ghazi Osmana Paše jsou nesprávny
Maršálek je sice nemocen, ale jeho stav se
v posledních dnech zlepšil.
Sýkora
E Leder
doktor
Eug
Osman paš
Vídeň
Karlín
Praha Francie
Praha
Cařihrad
Böhmische Papierindustrie
11
article
Z německého parlamentu.
Z Berlína, 16. března. (C.-B.) Při
projednávání rozpočtu komise inkolátní pra-
vil posl. Eynatten (z centra), že zákon
inkolátní neodpovídá právu a spravedlnosti.
Roztrpčuje Poláky nejvyšší měrou. Kromě
toho jedná se pak o princip evangelisování
katolických krajů. Finanční ministr dr. Mi-
quel odvětil, že je správno, že bude více ka-
tolíků protestantů nežli evangelíků inkolováno.
Jakmile však bude dána záruka, že katolíci
budou stejně pevní v němectví, budou ča-
stěji inkolováni. Nechceme Poláky vyhubiti,
ale pokud neuvidíme, že prudké útoky jich
na němectví nepřestanou, potud nemůže stát
národní, jako je Prusko, své chování změ-
niti. Poláci Brodnicki a Motti potírali
vývody ministrovy.
Polák
Brodnický
Motti
Berlín
Prusko
Eynatten
12
article
Policejní právo našich obci.
Policejní právo našich obci.
V parlamentě říšském padlo slovo o trest-
ním právu policejním. Otázka trestního práva
policejního souvisí úzce s vykonáváním policie
vůbec. Dle § 28. obecního zřízení náleží vyko-
návání policie místní v různých oborech jeji
starostovi obce. Že zákonné této povinnosti ani
v poslední vesnici pro rozsah působnosti poli-
cejní a pro nepříjemnosti s tím spojené starosta
obce osobně dostáti nemůže, zřizují si obce
podle potřeby místní a podle finančních pro-
středků svých více méně četnou a zdatnou
stráž policejní.
Na vsích jest policejní strážník vším mož-
ným jiným, než strážníkem a má o vyko-
návání policie a o povinnostech a právech
její zhusta malé ponětí, takže obyvatelstvo
vesnické odkázáno jest skoro ve všem na
četnictvo, o jehož vlivu a působení netřeba se
šířiti. V městech jest zpravidla zřízena četnější
— ovšem v počtu nanejvýš nutném — městská
policejní stráž, podle prostředků finančních a
blahovůle zastupitelstev placená. Velmi často
jsou jednotliví členové této stráže tak bídně
placeni, že jsou odkázáni na různé vedlejší
příjmy, které ničí autoritu jejich u občanstva
i sebeúctu strážníkovu.
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Poslední úsměv.
Na vrchu porostlém kaštanovými stromy
ční vysoká věž, zbývající tu jako jediná pa-
mátka mohutného kdysi hradu, jenž za časů
krutých válek tak úporně vzdoroval útokům ne-
přátelským, že pokládán byl za nedobytný. Byv
vztýčen na kamenitém, skalami posetém kopci,
vévodil široko daleko celému okolí. Strmá cesta,
protínající skaliska, v četných zákrutech vedla
ku hradu, v němž ve 14. století sídlo své měh
pan z Visdomina, uprchnuv z Florencie po bitvě
u Montaperti. Vznešený šlechtic žil tu s ne-
mnoha obyvateli, maje při sobě dcerušku Orettu,
dívenku spanilou jako nebeské zjevení a dobro-
tivou i spanilou tak, že všichni v hradě ji jme-
novali andílkem.
V řadě služebnictva byl též Mino, bývalý
malíř, vyměnivši štětec za kord. Zevnějšku byl
nevzhledného, přímo odpuzujícího, za to však
ve zbrani nad jiné vynikal, čímž získal si přízně
pána z Visdomina, jenž nejednou byl svědkem,
když Mino vrhal se do vřavy bitevní, porážeje
čety nepřátel jak divá, rozkácená šelma. Pro tu
vlastnost si jej oblíbil, neboť udatnost šlechtía
služebník, bojující po boku svého pána, je ve
zbrani jako bratrem jeho. Byla-li mu též Oretta
tak nakloněna, bylo víc než pochybno, nebot
prchala před ním kde mohla, co zase on ne-
ustále zrakem po ní se pídil; byl-li jí na blí-
zku, pohled jeho stával se pak vlldným, plným
dobroty, jako pohled děcka a mohutné údy jeho
se chvěly: mluvil-li s ní, hlas jeho rázem po-
zbýval drsnosti, již mívá hlas mužů, kteří ze
života válečného vyšli; stával se skoro něžným.
Oretta
Mino
Visdomina
Florencie
14
article
»Nebude nikdy mou,« stokrát si v duchu
už řekl, »však přisámbůh, dokud živ budu, ani
jiný nepovede ji k oltáři!«
Jednoho dne zavítal na hrad malíř vyslaný
Gaddim, aby na stěně kaple vymaloval Nejsvě-
tější Pannu. Byl to slíčný jinoch pětadvaceti-
letý, snědý, černých, jiskrných zraků, jmenoval
se Carlo Mensola a byl proslulým malířem Ma-
donny; prováděl obrazy její tak ušlechtilea
krásně, že bylo mu nesčetněkráte řečeno: »To
jakoby sama Matka Boží z ráje na zem byla
sestoupila a malovat se od vás dala !« . ..
Pán hradu přijal jej se vší úslužností,
prokazuje mu nejvlídnější pohostinství.
Nežli však započal Carlo svoji práci, otá-
zal se svého hostitele:
»Praví se, že líce mých Madonn jsou krá-
sné, není-liž pravda ?«
»Ano, tak krásné, že krásu jejich marně
bychom hledali v obličeji našich žen.«
»Sám jsem tak soudil do dneška.«
»Do dneška ?«
Mensola
Madonna
Ma
15
article
»Ano, neboť uzřev vaši dcerušku, považuju
»Ano, neboť uzřev vaši dcerušku, považuju
ji za daleko krásnější mé Madonny. Dovolte,
pane, aby lícemi Madonny, již tu mám vytvořit,
byly líce této dívky, a pak pravdou bude, že
štětec můj krásu ráji uloupil.«
Orettu polil nach a od toho dne spatřo-
vala na stěně kaple vyobrazenu svoji podobu
se vší rozmilostí i okouzlující něhou a obdivu-
jíc se obrazu, nemohla uvěřiti, že by sama tak
krásnou byla.
Oretta, mezitím co Carlo maloval, seděla
na sedadle, čtouc v knize a ráda uposlechla,
Madonna
Carla
16
article
kdykoli ji umělec požádal o přiměřený posuněk,
jímž by nejsprávněji podoba její na obraze vy-
stižena byla.
Nezřídka zůstávali oba mladí lidé samotni;
a tu vypadl štětec z ruky malířovy a zraky
jeho zbožně upíraly se ve tvář dívky, jež ne-
troufala si ani vzhlédnouti k němu. V té chvíli
zkoumal umělec dílo své neživotné, aby poro-
vnával je s onou bytostí živou, pro niž srdce
jeho tak mocně bylo vzníceno. Jednou poprosil
malíř dívku:
»Oretto, usmějte se, jak se asi jednou
usmějete na svého snoubence, až vám poví, jak
velice vás má rád.«
Dívka se usmála a úsměv ten objevil se
na ústech Matky Boží. Byl to poslední úsměv
Orettin.
Stín melancholie obestíral tvář dívčinu,
když zpozorovala, že dílo umělcovo blíží se ku
svému zakončení. Teskná zasmušilost dívčina
neušla oku milujícího otce, jejž hnětlo, že nezná
příčiny zjevného jejího smutku.
Jenom jediná osoba v hradě věděla, proč
Oretta je smutna a to byl Mino, jenž hleděl na
Carla jako na nejúhlavnější protivníky v bitvě.
Večer před návratem do Florencie uspořá-
dána byla na počest jeho skvělá hostina. Dílo
umělcovo bylo dohotoveno k nejvyšší spokoje-
nosti pana z Visdomina, jenž v Madonně na
stěně vymalované spatřoval svou vlastní dceru.
Za nedlouho byla večeře skončena a v hradě
zavládl klid.
V komnatě Orettině otevřelo se okno az
něho vynořila se hlava dívky, jež upírala hledy
své v šero noční, pozorně naslouchajíc.
Carla
Florencie