1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 152. ze
3
masthead
dne 4. června 190l.
4
masthead
Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově.
Začátek o 1/827. hod.
V úterý 4. června.
Ve prospěch režiséra p. J. Kysely.
Proces Veauradienxa.
14096
Smíchov
5
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Z doby své žurnalistické působnosti
vypravuje známý francouzský romanopisec Huys-
mans — jenž sice nevstoupil do kláštera, jak o něm
vypravováno, nýbrž žije na malém statečku blíže
benediktinského kláštera Ligugé jakožto bratr laik —
vypravoval svému kollegovi z časopisu »Matin«,
Talmeyrovi, dvě zajímavé episodky. »Nakladatel B.«
pravil Huysmans,« byl nejpodivnějším nakladatelem,
jakého jsme kdy měli. Nikdo nevěděl, odkud přišel.
Býval prý dříve kuchařem. Tolik je jisto, že býval
kdysi v Turecku, kdež se byl chopil všemožných
zaměstnání. Jednou večer poslal pro mne a ukázal
mi obrovskou kupu novin, jež ležela před jeho
psacím stolem. »Toto zde« pravil, »jsou anglické,
ruské, německé, italské, turecké, rumunské a holand-
ské noviny a přinášejí články o Zolovi. Přečtěte je
ihned a napište článek »Zola v cizině«. — Byl jsem
všecek vyděšen a odpověděl jsem: »Ale vždyť ne-
znám nijaký cizí jazyk.« — »To nic nedělá.« — » Vy
tedy chcete dáti tyto články přeložit?« — »O, ne.«
— »Ne?« — »Považte přec, jak by to bylo drahé.«
chargé
Huysmans
Zola
Turecko
Matin
Huyman
6
article
— »To je možné, ale kterak pak mám .. .« — »Ale
snad přece budete rozuměti tak od oka?« — »Ne,
nerozumím jim ani od oka.« — »Nu, poslyšte. Udě-
láme to tedy takhle. Pošlete pro povoz. Vezmetes
sebou tuto kupu novin domů a poněvadž nerozumíte
žádnému cizímu jazyku, zaškrtněte modrou tužkou
ve článkách toliko hlavní místa. Dám vám je
pak přeložit.« — Po tomto velkolepém návrhu dal
jsem se v pravém slova smyslu na útěk. Při této
příležitosti napadla mi ještě jedna historie o vyda-
vateli novin. Před válkou psával jsem často články
pro starého pána Le H...., jenž redigoval v zastr-
čené uličce v pátém patře, s čepičkou na hlavě av
plstěných trepkách na nohou, malý sborník. Neplatil
mi za moje články nikdy ani centimu. Jednoho dne
však neměl jsem ničeho k jídlu, takže jsem jej musil
požádat, aby mi něčím přispěl. Neodmít! moji žádost,
ale ohlédl se smutně do koutka své podkrovní ko-
můrky a pravil upřímně: »Peněz nemám, ale
vezměte tamty láhve s likéry, jež jsem sám dostal
za inserát.« — Vzal jsem láhve a spěchal, trýzněn
hladem, abych se pokusil prodati je u jakéhos ob-
chodníka s vínem v ulici St. Honoré. Ale nikdo ne-
chtěl můj řádkový honorář odkoupit. Považovali mě
všeobecně za šejdíře a já musil svůj likér vypít sám.«
= Smělý útěk z vězení. Z Akronu, O., se
oznamuje: V městečku Barberton nesl městský mar-
šál Ferguson snídani vězni Dan. Meyersovi. Odemkl
celu a vstoupil dovnitř, pokládaje snídani na stůl.
Toho použil vězeň a vyskočiv z cely, přírazil dvéře
a maršála zamkl, načež pohodlně vyšel z vězení.
Po dvouhodinném volání byl konečně maršál na-
lezen zamčený v cele a vysvobozen. Nyní nastala
honba na vězně, který byl také poblíže Akronu do-
paden. Byl dopraven zpět do Barbertonu.
Ferguson
dan
Meyers
St . Honoré
Akron
Barberton
7
article
= Loupíct dámy. Nyní, když vojska evrop-
ských států se chystají opustit Čínu, dostávají se na
veřejnost také různé drobné indiskrece, jež doposud
nemohly nalézti cestu z dalekého Východu do zemí
západních. Jeden z amerických časopisů prozradil,
že po zachránění vyslanectev v Pekinně, na něž,
jak známo, následovalo všeobecné velké plenění
v palácích pekinských, manželka anglického velevy-
slance, lady Macdonaldová, dávala příklad a sebrala
v císařském paláci veškeré umělecké poklady, jež
právě nebyly přibity neb zazděny. Na toto pikantní
odhalení odpovídají nyní londýnské listy retourkou,
že manželka velevyslance Unie ve své lakotě šla tak
daleko, že při plenění vytrhla jakémus vojáku pušku
s nasazeným bodákem, aby jí mohla vypáčiti skříň
manželky jakéhos mandarina a zmocnila se veške-
rého jejího drahocenného obsahu.
Macdonaldová
Čína
Pekinna
8
article
= »Malebné« šejdířství. Z Wasbingtonu se
oznamuje: Dr. Eduardo Wilde, vyslanec argentinské
republiky v zdejším spolkovém městě, byl odvolán
ze svého úřadu na vlastní žádost, aby byl přeložen
na jiné místo. Žádost za přeložení stala se proto, že
ho jakýs podnikavý Američan chtěl ošidit o 10.000
dollarů. Diplomat a jeho manželka jsou nyní v Evropě.
Dr. Eduardo Wilde je nesmírně bohatý muž a vý-
tečný právník. Jeho manželka byla považována za
nejsličnější ženu ve Washingtonu. Minulé zimy byl
jakýs mladík představen vyslanci a pravil, že je ko-
misařem vyslaným, aby se optal paní Wildové, chtě-
la-li by státi za model jiho-americké krásky pro
obraz, který má býti vystaven na velké vše-
americké výstavě v Buffalu. Dr. Wilde svolil k této
žádosti a když byla práce rozdělána, mladík pravil
že je mu nabízeno 50.000 doll., bude-li malovat ženy
a dcery jiných pánů a proto nebude pro vyslance
zhola nic moc, zaplatí-li komisaři 10.000 doll. Dr.
Wilde byl touto žádostí tak rozhorlen, že jeho man-
želka ihned zanechala dalšího stání modelem. Žádal,
aby mu byly dány náčrtky a fotografie jeho man-
želky, které dostal až tehdy, když pohrozil šejdíři
žalobou.
doktor
Wild
Američan
Evropa
Washington
Buffalo
doll
9
article
Zemřelí v Praze.
Dne 29. května 1901: Reimann Jakub, sou-
kromník, 76 roků, 819—II. Lengsfeldová Johanna,
manželka lékaře, 52 roky, 1675—II. Kdírová Štěpánka.
dcera obchodního jednatele, 5 měsíců, 223—III. Po-
bříslo Josef, syn zámečníka, 1 rok, 581—VII. — Ve
všeobecné nemocnici: Hejtmánek Josef, kre
slič, 28 roků. Kafková Kateřina, vdova po sklenáři.
73 roky. Kirschnerová Terezie, manželka dělníka, 69
roků. Pollaková Marie, manželka soustružníka, 31
rok. Stelzig Josef, malíř skla, 23 roky. Topinka An-
tonín, nádenník, 41 rok. — U milosrdných
bratří: Vítek František, nádenník, 38 roků.
U milosrdných sester: Jindrová Josefa, po-
sluhovačka, 50 roků.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo
227. hra v předpl.
1. čtvrtka.
člověk třtina.
Komedie o dvou dějstvích. Veršem francouzsky
napsal Auguste Vacquerie. Přeložil Bohdan Kaminský
Režisér: Jarosl. Kvapil.
Vyzvání k tanci.
Veselohra o jednom dějství. Sepsal Alex. Dumas otec
Přeložila Vílemína Nováková. Režisér: Josef Šmaha.
Komorní pěvec.
Tři scény. Německy napsal Frank Wedekind.. Pře
ložil Bohdan Kaminský. Režisér Jar. Kvapil.
Konec o 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Lengsfeldová
Kdírová Štěpánek
Josef
Kafková
Kateřina
Kirschnerová
Pollaková
Marie
Stelzig
Topinka
Vítek František
Král
Vacquerie
Kaminskij
Jarosl
Kvapil
Alex
Dumas
Vílemín Nováková
Šmaha
Wedekind
Praha
Německo
Reimann Jakub
národní divadlo 227
Hejtmánek Josef
Jindrová Josef
17
article
Původní desky plátěné
Původní desky plátěné
na ukončený román „Zapomenutá otázka“, zho-
tovené v různých barvách, za cenu 18 kr., pošt.
23 kr. Taktéž i na všechny předcházející romány
jsou pův. desky stále na skladě, jakož i jich vazby
se zhotovují, dále známé, velice vkusné, všeobecné
oblíbené desky na sebr. spisy Sv. Čecha (s popr-
sím) díl I.—VII. po 35 kr., V. Beneše-Třebízského,
L—V., po 35 kr., K. Světlé, I.—XII., po 35 kr.
Čítárna česk. lidu (spisy Chocholouškovy), dvou-
barevný tisk, díl I.—XII., po 16 kr., Besedy lidu
po 65 kr., Obchodní listy po 60 kr. Též zhotovuji
všechny jiné práce knihařské, jako skvostné
desky a vazby věnovací, pamětní knihy, zla-
cení nápisů na stuhy pohřební a věnovací,
pregování a tisk zlatem, stříbrem neb barvou
reklamních návěští a tabulek pro výklady.
200 druhů písem hladkých, hlubokých (hrobové)a
plastických, nejnovější, patentované stroje ku zla-
cení v rozměrech největších doporučuje Jose
Šrámek, knihařství v Praze, Školská ul. č. 13,
vedle dívčí školy. — Telefon 2422. 1146
Čecho
V Beneš
Chocholouškův
Jose Šrámek
Praha
školský ulice
20
article
koketovati, jinak by byla musila při duševní nudě své
přímo hynouti.
Zlou vlastně ani nebyla. Byla jen právě marnivou
ženou prostředního věku a Frere přijímal pozornosti její
podle ceny její.
Ostatně její přívětivost vůči němu byla mu prospěš-
nou z důvodů, jež záhy vyjdou na jevo.
V okamžiku tomto však Frere již běžel jí vstříc
po schodech a drže čapku v ruce nabízel se jí
k službám.
»Děkuji, pane Frere! O, těch hrozných schodů
Chvěji se vždycky před nimi. Jaké vedro! Dusímse
zrovna v něm! Johne, lenošku! O, prosím, pane Frere,
6, děkuji srdečně! Sylvie! Sylvie! Johne, máš kapky
pro posilněnou? Pořád ještě bezvětří, není-liž pravda?
O, strašného toho bezvětří !«
Uhlazený tento rozhovor, dvacet krokův od chásky,
podobné zvěři, zněl podivně.
Mr. Frere nemyslil ale nic při tom.
Uvykne-li kdo nějaké věci, pozbývá tato pro něj
hrůz svých a tak také i nenapravitelná koketa jala se
rozkládati svůj oděv skvostný a ukazovala ošumělé již
půvaby své před zraky šklebících se trestanců s toutéž
samolibostí, jako kdyby byla činila tak za plesu v Chat-
hamu. Ano, ano, kdyby nebylo bývalo jiných při tom,
nepochybně byla by oblažila i mezipalubí pozorností svou
a byla by nejstatnějšímu z trestanců věnovala své vlídné
pohledy.
Vichers, ukloniv se poručíku Frerovi, doprovodil
ženu svoji až na palubu i odešel pak, aby přivolal dceru
svoji.
Frere
John
Sylvius
Frer
Vichers
21
article
tichého pohrdání, projevovali toto ale až posud leda jen
posuňky.
Také mezi zločinci jsou různé stupně a Ruf Dawes,
zlosyn deportovaný, jenž unikl šibenici jen, aby ztrávil
život svůj v okovech, byl muž do jisté míry vynikající.
Obžalován byl z loupeže a vraždy, spáchané na
lordu Bellesisovi. Neznámému tuláku neuvěřili, že nalezl
umírajícího na vřesovišti, ale svědectví hospodského »u tří
Španělů« bylo pro něj. Muž tento vypověděl, že umírající
zavrtěl hlavou, když se ho tázali, zdaliž polapený muž
— Ruf Dawes — jest vrahem. A tak byl Ruf Da wes
sproštěn obžaloby z vraždy, ale pro loupež odsouzen
k smrti.
Londýn zajímal se o jeho proces a viděl v tom štěstí
pro něj, že rozsudek smrti změněn byl v trest deportace
doživotní.
Na palubě plovoucího tohoto vězení bylo zvykem
tajiti zločin každého muže před jeho soudruhy, takže,
chtěl-li by a dovolili-li by to jeho vězeňští strážcové,
mohl by počíti nový život v nové zemi, aniž by urážen
byl pro dřívější zločiny své.
To ale zůstávalo jako mnoho věcí podobných do-
brým jen úmyslem a byli jen málokteří mezi stoosmde-
sáti, kteří by neznali zločinů svých soudruhův.
Největší provinilci chlubili se zločiny svými; méně
provinili přísahali hlasitě, že vina jejich jest větší, nežli
jak se jeví.
Jméno Ruf Dawes nabylo hrozné pověsti, neboť čin,
jemu domněle přičítaný, zdál se býti tak škaredým a tak
nevysvětlitelným právě proto, že měl vyšší duševní vzdě-
lání. Také jeho hrdost a jeho postava mohutná přispěly
k tomu, že mezi ostatními vynikl.
Ztracsn pro hirot.
Dawes
Bellesis
Španěl
Londýn