ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 85283ef0-66c5-11dc-8027-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 21 celkem · entity: place 19, person 46, org 4, work 5
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 152. ze
3 masthead
dne 4. června 190l.
4 masthead Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově. Začátek o 1/827. hod. V úterý 4. června. Ve prospěch režiséra p. J. Kysely. Proces Veauradienxa. 14096
Smíchov
5 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Z doby své žurnalistické působnosti vypravuje známý francouzský romanopisec Huys- mans — jenž sice nevstoupil do kláštera, jak o něm vypravováno, nýbrž žije na malém statečku blíže benediktinského kláštera Ligugé jakožto bratr laik — vypravoval svému kollegovi z časopisu »Matin«, Talmeyrovi, dvě zajímavé episodky. »Nakladatel B.« pravil Huysmans,« byl nejpodivnějším nakladatelem, jakého jsme kdy měli. Nikdo nevěděl, odkud přišel. Býval prý dříve kuchařem. Tolik je jisto, že býval kdysi v Turecku, kdež se byl chopil všemožných zaměstnání. Jednou večer poslal pro mne a ukázal mi obrovskou kupu novin, jež ležela před jeho psacím stolem. »Toto zde« pravil, »jsou anglické, ruské, německé, italské, turecké, rumunské a holand- ské noviny a přinášejí články o Zolovi. Přečtěte je ihned a napište článek »Zola v cizině«. — Byl jsem všecek vyděšen a odpověděl jsem: »Ale vždyť ne- znám nijaký cizí jazyk.« — »To nic nedělá.« — » Vy tedy chcete dáti tyto články přeložit?« — »O, ne.« — »Ne?« — »Považte přec, jak by to bylo drahé.«
chargé Huysmans Zola Turecko Matin Huyman
6 article
— »To je možné, ale kterak pak mám .. .« — »Ale snad přece budete rozuměti tak od oka?« — »Ne, nerozumím jim ani od oka.« — »Nu, poslyšte. Udě- láme to tedy takhle. Pošlete pro povoz. Vezmetes sebou tuto kupu novin domů a poněvadž nerozumíte žádnému cizímu jazyku, zaškrtněte modrou tužkou ve článkách toliko hlavní místa. Dám vám je pak přeložit.« — Po tomto velkolepém návrhu dal jsem se v pravém slova smyslu na útěk. Při této příležitosti napadla mi ještě jedna historie o vyda- vateli novin. Před válkou psával jsem často články pro starého pána Le H...., jenž redigoval v zastr- čené uličce v pátém patře, s čepičkou na hlavě av plstěných trepkách na nohou, malý sborník. Neplatil mi za moje články nikdy ani centimu. Jednoho dne však neměl jsem ničeho k jídlu, takže jsem jej musil požádat, aby mi něčím přispěl. Neodmít! moji žádost, ale ohlédl se smutně do koutka své podkrovní ko- můrky a pravil upřímně: »Peněz nemám, ale vezměte tamty láhve s likéry, jež jsem sám dostal za inserát.« — Vzal jsem láhve a spěchal, trýzněn hladem, abych se pokusil prodati je u jakéhos ob- chodníka s vínem v ulici St. Honoré. Ale nikdo ne- chtěl můj řádkový honorář odkoupit. Považovali mě všeobecně za šejdíře a já musil svůj likér vypít sám.« = Smělý útěk z vězení. Z Akronu, O., se oznamuje: V městečku Barberton nesl městský mar- šál Ferguson snídani vězni Dan. Meyersovi. Odemkl celu a vstoupil dovnitř, pokládaje snídani na stůl. Toho použil vězeň a vyskočiv z cely, přírazil dvéře a maršála zamkl, načež pohodlně vyšel z vězení. Po dvouhodinném volání byl konečně maršál na- lezen zamčený v cele a vysvobozen. Nyní nastala honba na vězně, který byl také poblíže Akronu do- paden. Byl dopraven zpět do Barbertonu.
Ferguson dan Meyers St . Honoré Akron Barberton
7 article
= Loupíct dámy. Nyní, když vojska evrop- ských států se chystají opustit Čínu, dostávají se na veřejnost také různé drobné indiskrece, jež doposud nemohly nalézti cestu z dalekého Východu do zemí západních. Jeden z amerických časopisů prozradil, že po zachránění vyslanectev v Pekinně, na něž, jak známo, následovalo všeobecné velké plenění v palácích pekinských, manželka anglického velevy- slance, lady Macdonaldová, dávala příklad a sebrala v císařském paláci veškeré umělecké poklady, jež právě nebyly přibity neb zazděny. Na toto pikantní odhalení odpovídají nyní londýnské listy retourkou, že manželka velevyslance Unie ve své lakotě šla tak daleko, že při plenění vytrhla jakémus vojáku pušku s nasazeným bodákem, aby jí mohla vypáčiti skříň manželky jakéhos mandarina a zmocnila se veške- rého jejího drahocenného obsahu.
Macdonaldová Čína Pekinna
8 article
= »Malebné« šejdířství. Z Wasbingtonu se oznamuje: Dr. Eduardo Wilde, vyslanec argentinské republiky v zdejším spolkovém městě, byl odvolán ze svého úřadu na vlastní žádost, aby byl přeložen na jiné místo. Žádost za přeložení stala se proto, že ho jakýs podnikavý Američan chtěl ošidit o 10.000 dollarů. Diplomat a jeho manželka jsou nyní v Evropě. Dr. Eduardo Wilde je nesmírně bohatý muž a vý- tečný právník. Jeho manželka byla považována za nejsličnější ženu ve Washingtonu. Minulé zimy byl jakýs mladík představen vyslanci a pravil, že je ko- misařem vyslaným, aby se optal paní Wildové, chtě- la-li by státi za model jiho-americké krásky pro obraz, který má býti vystaven na velké vše- americké výstavě v Buffalu. Dr. Wilde svolil k této žádosti a když byla práce rozdělána, mladík pravil že je mu nabízeno 50.000 doll., bude-li malovat ženy a dcery jiných pánů a proto nebude pro vyslance zhola nic moc, zaplatí-li komisaři 10.000 doll. Dr. Wilde byl touto žádostí tak rozhorlen, že jeho man- želka ihned zanechala dalšího stání modelem. Žádal, aby mu byly dány náčrtky a fotografie jeho man- želky, které dostal až tehdy, když pohrozil šejdíři žalobou.
doktor Wild Američan Evropa Washington Buffalo doll
9 article
Zemřelí v Praze. Dne 29. května 1901: Reimann Jakub, sou- kromník, 76 roků, 819—II. Lengsfeldová Johanna, manželka lékaře, 52 roky, 1675—II. Kdírová Štěpánka. dcera obchodního jednatele, 5 měsíců, 223—III. Po- bříslo Josef, syn zámečníka, 1 rok, 581—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Hejtmánek Josef, kre slič, 28 roků. Kafková Kateřina, vdova po sklenáři. 73 roky. Kirschnerová Terezie, manželka dělníka, 69 roků. Pollaková Marie, manželka soustružníka, 31 rok. Stelzig Josef, malíř skla, 23 roky. Topinka An- tonín, nádenník, 41 rok. — U milosrdných bratří: Vítek František, nádenník, 38 roků. U milosrdných sester: Jindrová Josefa, po- sluhovačka, 50 roků. Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo 227. hra v předpl. 1. čtvrtka. člověk třtina. Komedie o dvou dějstvích. Veršem francouzsky napsal Auguste Vacquerie. Přeložil Bohdan Kaminský Režisér: Jarosl. Kvapil. Vyzvání k tanci. Veselohra o jednom dějství. Sepsal Alex. Dumas otec Přeložila Vílemína Nováková. Režisér: Josef Šmaha. Komorní pěvec. Tři scény. Německy napsal Frank Wedekind.. Pře ložil Bohdan Kaminský. Režisér Jar. Kvapil. Konec o 10. hod. Začátek o 7. hod.
Lengsfeldová Kdírová Štěpánek Josef Kafková Kateřina Kirschnerová Pollaková Marie Stelzig Topinka Vítek František Král Vacquerie Kaminskij Jarosl Kvapil Alex Dumas Vílemín Nováková Šmaha Wedekind Praha Německo Reimann Jakub národní divadlo 227 Hejtmánek Josef Jindrová Josef
17 article Původní desky plátěné
Původní desky plátěné na ukončený román „Zapomenutá otázka“, zho- tovené v různých barvách, za cenu 18 kr., pošt. 23 kr. Taktéž i na všechny předcházející romány jsou pův. desky stále na skladě, jakož i jich vazby se zhotovují, dále známé, velice vkusné, všeobecné oblíbené desky na sebr. spisy Sv. Čecha (s popr- sím) díl I.—VII. po 35 kr., V. Beneše-Třebízského, L—V., po 35 kr., K. Světlé, I.—XII., po 35 kr. Čítárna česk. lidu (spisy Chocholouškovy), dvou- barevný tisk, díl I.—XII., po 16 kr., Besedy lidu po 65 kr., Obchodní listy po 60 kr. Též zhotovuji všechny jiné práce knihařské, jako skvostné desky a vazby věnovací, pamětní knihy, zla- cení nápisů na stuhy pohřební a věnovací, pregování a tisk zlatem, stříbrem neb barvou reklamních návěští a tabulek pro výklady. 200 druhů písem hladkých, hlubokých (hrobové)a plastických, nejnovější, patentované stroje ku zla- cení v rozměrech největších doporučuje Jose Šrámek, knihařství v Praze, Školská ul. č. 13, vedle dívčí školy. — Telefon 2422. 1146
Čecho V Beneš Chocholouškův Jose Šrámek Praha školský ulice
20 article
koketovati, jinak by byla musila při duševní nudě své přímo hynouti. Zlou vlastně ani nebyla. Byla jen právě marnivou ženou prostředního věku a Frere přijímal pozornosti její podle ceny její. Ostatně její přívětivost vůči němu byla mu prospěš- nou z důvodů, jež záhy vyjdou na jevo. V okamžiku tomto však Frere již běžel jí vstříc po schodech a drže čapku v ruce nabízel se jí k službám. »Děkuji, pane Frere! O, těch hrozných schodů Chvěji se vždycky před nimi. Jaké vedro! Dusímse zrovna v něm! Johne, lenošku! O, prosím, pane Frere, 6, děkuji srdečně! Sylvie! Sylvie! Johne, máš kapky pro posilněnou? Pořád ještě bezvětří, není-liž pravda? O, strašného toho bezvětří !« Uhlazený tento rozhovor, dvacet krokův od chásky, podobné zvěři, zněl podivně. Mr. Frere nemyslil ale nic při tom. Uvykne-li kdo nějaké věci, pozbývá tato pro něj hrůz svých a tak také i nenapravitelná koketa jala se rozkládati svůj oděv skvostný a ukazovala ošumělé již půvaby své před zraky šklebících se trestanců s toutéž samolibostí, jako kdyby byla činila tak za plesu v Chat- hamu. Ano, ano, kdyby nebylo bývalo jiných při tom, nepochybně byla by oblažila i mezipalubí pozorností svou a byla by nejstatnějšímu z trestanců věnovala své vlídné pohledy. Vichers, ukloniv se poručíku Frerovi, doprovodil ženu svoji až na palubu i odešel pak, aby přivolal dceru svoji.
Frere John Sylvius Frer Vichers
21 article
tichého pohrdání, projevovali toto ale až posud leda jen posuňky. Také mezi zločinci jsou různé stupně a Ruf Dawes, zlosyn deportovaný, jenž unikl šibenici jen, aby ztrávil život svůj v okovech, byl muž do jisté míry vynikající. Obžalován byl z loupeže a vraždy, spáchané na lordu Bellesisovi. Neznámému tuláku neuvěřili, že nalezl umírajícího na vřesovišti, ale svědectví hospodského »u tří Španělů« bylo pro něj. Muž tento vypověděl, že umírající zavrtěl hlavou, když se ho tázali, zdaliž polapený muž — Ruf Dawes — jest vrahem. A tak byl Ruf Da wes sproštěn obžaloby z vraždy, ale pro loupež odsouzen k smrti. Londýn zajímal se o jeho proces a viděl v tom štěstí pro něj, že rozsudek smrti změněn byl v trest deportace doživotní. Na palubě plovoucího tohoto vězení bylo zvykem tajiti zločin každého muže před jeho soudruhy, takže, chtěl-li by a dovolili-li by to jeho vězeňští strážcové, mohl by počíti nový život v nové zemi, aniž by urážen byl pro dřívější zločiny své. To ale zůstávalo jako mnoho věcí podobných do- brým jen úmyslem a byli jen málokteří mezi stoosmde- sáti, kteří by neznali zločinů svých soudruhův. Největší provinilci chlubili se zločiny svými; méně provinili přísahali hlasitě, že vina jejich jest větší, nežli jak se jeví. Jméno Ruf Dawes nabylo hrozné pověsti, neboť čin, jemu domněle přičítaný, zdál se býti tak škaredým a tak nevysvětlitelným právě proto, že měl vyšší duševní vzdě- lání. Také jeho hrdost a jeho postava mohutná přispěly k tomu, že mezi ostatními vynikl. Ztracsn pro hirot.
Dawes Bellesis Španěl Londýn