2
masthead
zvntnt zetv ilcos
3
masthead
V Praze, v úterý dne 4. června.
Praha
4
masthead
K číslu 152.
K číslu 152.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
6
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil.(-Nančný Obzor“
ve střodu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou.
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
Praha
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Řeč dra. Herolda ve včerejší schůzi
říšské rady.
Z Vídně 4. června. Bylo 12 hod. 30 m.
s půlnoci, když dr. Herold, který mluvil včera
v delegacích jako první a ve sněmovně posla-
necké jako poslední, skončil svou řeč. Mohli
jsme vzhledem na částečné přerüšení telefoni-
ckého spojení, částečně vzhledem na pozdní ho-
dinu noční, podati jen jádro jeho řeči. »Reichs-
raths Corresp.« výdala z ní o půl 2. hod.
noční výňatek velice chudý, pročež odkázáni
jsme na své zápisky, které jsme učinili v loži
žurnalistické stenograficky. Dr. Herold počal po-
lemiku proti posl. Wolfovi, který, jak naši čte-
náři vědí, ponižoval české absolventy středních
škol, pravě, že jest jich přebytek a že z nich
vycházejí méně cenní abiturienti.
Dr. Herold pravil: Poměr českého gymnasia
a českého obyvatelstva na straně jedné k ně-
meckému obyvatelstvu a k německým gymna-
siím na straně druhé jest takovým, že kdyby
byl přebytek gymnasií českých, byl by tento
přebytek u Němců ještě větší. (Souhlas.) Myslím,
že česká mládež podala tak četné a skvělé du-
kazy své zdatnosti, intelligence a svých vědo
mosti, že nepotřebuje zde mě obrany. (Hlučný
potlesk a pochvala.) Řečník obrací se proti ně-
meckému lidovci Loeckrovi z Lince, který zval
Čechy k smíru a praví: Tento pán své vyznán
učinil způsobem, jenž není účelným.
doktor
Herold
Wolf
Němec
Loeckr
Čecho
Vídeň
8
article
Pravil totiž, že my pro svobodu nemáme
smyslu. Jestliže nějaký národ pro svobodu
v Rakousku za regimu ústaváckého tolik trpěl
jako národ český, nemá nikdo právo pochybo“
vat o jeho svobodomyslnosti. (Hlučná pochvala.)
Ale představují-li si pánové na druhé straně, že
míněn jest jí falešný německý liberalismus, ale
nikoliv svoboda národů, pak my takové svobodě
prostě nerozumíme. (Hlučná pochvala.) Tentýž
pán pravil: České gymnasium opavské, polské
gymnasium těšínské a brněnská technika zmizeti
musí z rozpočtu, protože prý byly aktivovány
způsobem nezákonným. Bylo-li české gymnasium
opavské zřízeno způsobem nezákonným, pak se
táži, zdali nebylo německé gymnasium na Král.
Vinohradech, které bylo otevřeno v tentýž čas.
otevřeno stejně nezákonným způsobem. (Souhlas.)
Táži se dále, je-li jeden český středn
ústav pro Čechy slezské vedle osmi německýeh
ústavů slezských nějakou výbojností, co jest
potom německé gymnasium na Král. Vinohra-
dech, od něhož jest k německému gymnasiuv
Štěpánské ulici jen několik kroků? A přece
z naší strany nebylo ani hlesnuto proti tomuto
německému gymnasiu na českých Král. Vino-
hradech, poněvadž my každou školu pokládáme
kulturním ústavem, protože my Čechové každé
mu národu přejeme školy.
Král
Čecho
Rakousko
Čechy
9
article
Tyto české Královské Vinohrady a toto ně
mecké gymnasium v nich nebyly zde námi an
jmenovány, neřku-li, abychom byli proti tomuto
ústavu zde zahájili boj. (Hlučná pochvala.) Co
máme říci, potírají-li pánové dr. Loecker a dr
Gross českou techniku v Brně, českou techniku
v zemi ze tří čtvrtin české, ve které čtvrtina
německá techniku již má. (Hlučná pochvala.)
Pan dr. Gross zde prohlásil, že jeho stran
ráda přeje všem národům, jich kulturnímu vý-
voji, ale doložil, že nemá býti boykotováno, že
nemají se činiti žádné výboje na dobytí něme-
ckých měst, že má býti uznán nynější stava
nynější država národní na Moravě.
Pan dr. Gross dobře ví, jak vznikl tak zv.
český boykot na Moravě? Město Olomouc zapo-
vědělo stejně, jako se to stalo v Liberci, českým
obchodníkům a živnostníkům choditi na městský
trh. Tak se věc má. (Souhlas.) Jest pravda, že
dosáhli jsme v některých městech moravských
většiny, to však jest přirozené vítězství české
majority v městech těch. Tento zjev není, leč
uplatněním skutečnosti.
Vedeliž se týž boj nyní v Hranicích,
tedy přece nikdo nebude tvrditi, že chceme tohoto
města dobýti. To není žádný výboj. To jsou
výsledky našeho kultürního rozmachu. To jest
jenom odčinění protiprávní okupace. (Hlučný
souhlas a pochvala.) Pan posl. Rieger (soc. de-
mokrat), dospěl ve své řeči k prazvláštnímu zá-
věru. Žádal, abychom se ve svých právních poža-
davcích omezili, abychom vzali za vděk po-
měry, jak jsou. Pak ovšem byl by mír hotov
hned. (Hlučná veselost.) Němei byli by slepo-
tou poraženi, kdyby na takový mír nepřistou-
pili. (Opětná hlučná veselost.) Praví-li tentýž
řečník, že byli v Rakousku vystrčeny dva pra-
pory, na jednom že jest psáno: Tady státní
právo, na druhém pak: Tady státní němčina,
pak mu odpovídám: Tak se věci dokonce ne-
mají.
doktor
Loecker
Gross
Rieger
jítmokrat
Brno
Morava
Olomouc
Liberec
Hranice
Rakousko
národní na Morava
10
article
Předplacent
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
11
article
Naopak české státní právo a státní něm-
čina jsou pojmy zcela různé. Národní otázka
musí býti rozřešena na základě naprosté rov-
nosti. Tu my chceme pro obě strany.«
Dr. Herold potom uvádí stanovisko české
delegace v nynější situaci a poměr její k vládě
a praví: »Zjednání jakés takés dělnosti parla-
mentu počítá se za zásluhu dra. Körbra. V tom
jest čirý nevděk naproti nám. My musíme býti
jmenováni v první řadě, je-li řeč o dělnosti
této sněmovny. Pokusy všech ostatních stran
nebyly by nic platny. Jestliže nastala v taktice
českých poslanců změna, pak se nesmí z to-
hoto jejího nynějšího chování vyvozovati žádné
upřílišněné naděje. Kdybychom byli setrvali ve
své posici z minulého roku, byly by všechny
pokusy o dělnost zůstaly marnými. Změna
v našem postupu nastala. Obstrukce však jsme
se nevzdali, nýbrž jen ji zastavili.
Buďte přesvědčeni, pánové, že jsme tak
učinili z důvodů velice vážných, z vážnějších
než byla snaha fedrovati zdánlivou pracovitost
této sněmovny. Naše změněná taktika jest
toliko dílem našich úvah, které jsme učinili
s vysokého stanoviska a se zřetelem na vyšší
národní zájmy. Zkoumali jsme pouze, zdali tato
změna v naší taktice může posloužiti našemu
dílu a našemu programu, na kterém trváme.
doktor
Herold
12
article
Buďte, pánové, přesvědčeni, že jako dříve, tak
i nyní máme v jedné ruce mír a ve druhé
válku. (Slyšte, slyšte! u soc. demokratů.)
Záležeti bude jen na dalším vývoji poměrů,
zda-li se vrátíme ke dřívější své taktice, anebo
zůstaneme na cestě, kterou se bereme nyní.
(Slyšte, slyšte u soc. dem. Hlasy u Čechů:
ano, ano slyšte !) My jsme nikdy neměli ambice
provozovati obstrukci, my jsme obstrukci nikdy
nepokládali za program. Ona byla nám jenom
jakýmsi důkazem, že také my jsme v obstrukci
stejně mocným činitelem v této říši, že jako
jiní tak i my dovedeme přivoditi úplné ochro-
mení parlamentu, že jako domáháme se rovno-
právnosti v jiných vztazích, podali jsme vám
důkaz též co do rovnoprávnosti v příč ině pro-
vádění obstrukce. (Hlučný potlesk a poch vala
v pravo.)
Naše změněná taktika neznamená nižádnou
změnu v našem postavení vůči vládě, pokud se
týká našich politických názorů. Nejsme sroz-
uměni s politikou nynější vlády, budeme tedy
hlasovati proti provisoriu, poněvadž hlasovati
Čecho
ano , ano slyšet
13
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Na brehu.
Istrijská idylla.
15
article
(Památce přítele F. T.)
16
article
1nšm
Seděl každého dne na témž místě, na po-
kraji dlouhého nábřeží, uprostřed zelených me-
lounů, zbarvených slabě do žluta, rozložených
na špinavé plachtě a ohřátém kamení. Před ním
v unavujícím klokotu ztrácelo se město v šedi-
vých, mdlých barvách, kolem hlučely zástupy
v ustavičném shonu, mihaly se vozy, káry přetí-
žené nákladem, vlekli se chodci s těžkými bře-
meny na širokých bedrech.
Za ním jako rozlité olovo nehybně leželo
moře, hrálo barvami ranních oblaků, v neurči
tých konturách splývalo s obzorem a jen éthe-
rická, slabě načrtnutá linka, věštila, kde zdán
livě končí vody a rýsovala se stále určitěji, jak
slunce vystupovalo v azuru.
Těsně u břehu houpal se jeho člun s ně-
kolika melouny na dně, malý, páchnoucí deh-
tem a rybinou, jenž tvořil článek dlouhého ř
tězu bárek, připoutaných provazci a hrajících na
plném slunci pestrými barvami.
Sedával tu sám, den za dnem. Sotva že
slunce vyhouplo se na obzor, byl tu již se svou
lodicí, naplněnou vábnými melouny, bral je
s pietou do svých obratných prstů a zvolna roz-
kládal po zemi.
17
article
Tvář jeho leskla se bronzem, oči černaly
se jako čínská tuš, táhlý jeho hlas, přivolávající
kupce, žalostný jako vytí šakala, pronikal hlu-
kem ulice, splýval s jinými nebo umíral v dálce
jako ozvěna.
Když přišlo poledne a slunce silněji opřelo
se o dlažbu, uléhal s rozkoší do vyhřatého
člunu, dával se hýčkati teplými paprsky, kolé-
bati mořem.
Úzkou skulinou, jíž vyhlédal vzhůru, viděl
jenom nebe, vybledlé jasem, prozářené světlem
poledního slunce, skorem bílé, jako rozpálenou
plochu. Tak usínaly jeho myšlénky, bloudící po
dalekých vodách, usínal i jeho hlad .
Beppo miloval ty okamžiky nade vše.
Byl zamlklý, hovoříval zřídka, nesmál se
téměř nikdy. Jen se starochem, jenž kotvil v sou-
sedství a sedával na nízké stoličce mezi melouny
vyměňoval několik slov, krátkých, bezvýznam-
ných. Přijížděli oba den za dnem, pozdravovali
se pohledem, loučili se mlčky.
A jakmile moře zbarvilo se západem, roze-
pjal chatrnou plachtu a zvolna se vracel k do
movu.
Jednou stalo se cosi zvláštního. Když
Beppo dorazil ke břehu, nalezl starého ve člunu,
zatím co jeho dcerka seděla mezi melouny.
1 e
Jmenovala se Maria.
Sledovala svým zrakem proudící zástupy
když Beppo rozložil se na své houni, zalétla
několikrát k němu svým pohledem.
I Beppo ohlížel se často a čím déle díval
se na její sličnou tvář, tím více se zdálo, že
hlas jeho nezní tak pronikavě, že chvěje se
v podivných vibracích . ..
Beppo
Marius
ko ulice
18
article
Sedávali teď spolu na vyhřátém břehu, se-
tkávali se pohledy, promluvili několik slov.
Beppo se zalibením zíral do jejích lesklých očí;
s rozkoší naslouchal jejímu hlasu, jak volala
jeho jmeno; každý pohyb jejího těla zdál se mu
býti plným půvabu a kouzla, vrýval se v jeho
paměť nesmazatelnými rysy.
Když usedala, vídával její nožku, malou,
osmahlou, vídával její ulekaný pohled a bez-
děčný pohyb, jímž skrývala ji vybledlou suknicí.
Moře zvolna se houpalo a Beppo leže ve
své lodici viděl stále ten vábný obraz, jenž se
vplétal násilně do jeho snů a zapuzoval staré
vidiny o dalekých vodách, jež táhly jeho duší,
mrtvil poslední vzpomínky na domov.
Sedával teď rád na svém starém místečku,
kde jevila se mu ona, s rozkošným úsměvem
a žhavým pohledem černého oka. Cítil neustále
touhu hleděti jí do očí, říci jí několik slov.
Stalo se, že kdysi nepřišla a Beppo měl příčinu,
aby se cítil svrchovaně nešťastným.
Seděl na břehu tiše, bez hlesu a teprve
následujícího jitra, když zjevila se mu růžová
a svěží, rozlehlo se na břehu táhlé jeho volání.
Často se stávalo, že Maria odcházela do
města a tu on, cítě se opuštěným, zíral smutně
do dálky, dokud nezahlédl její postavy.
Jednoho dne moře silněji se rozbouřilo.
»Nejezdi dnes,« řekla Maria, ukazujíc na
Beppo
Marius