1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 2. dubna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplácíi set-
v Praze v admniníst-
n rke icne
něno “ drojí donáš ko
: :: k oi
ve dllavich; , K o
n něke . rojtoni
n2 Btvrk icis
sr
dvojí ziank
nk va
Praha
Btvrk
6
article
v drobném prodejii
ranni číslo o zolě
7
article
cdpoled ni
Ve nlialkách na vonkor
sdpol jal o. . . . .
Inserat
lati se hotově repře
PřeElaeeni nrt Pjn dpinl-
Tam nacházejí se tež rodakce,
tiskárna a oxpodice „Národnich Lista“.
Rukopisy so novraorjl.
Národnich List
8
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 1. dubna. (C. - B.
Ruská tel. kancelář sděluje z Liao-
janu ze včerejška: První srážka
s Japonci v severní Koreji, která
korunována byla vítězstvím zbraní
ruských, měla pro Japonee
desetkráte zhoubnější vý-
sledek než pro Rusy. Dle
korejských zpráv pohřbili Japonei
as 50 mrtvých. 120 raněných bylo
pomocí 500 Korejců dopraveno
kjaponskému hlavnímu voji. Zma-
tek mezi Japonci dosáhl takového
stupně, že vyvěsili dvě vlajky
Červeného kříže jako na znamení,
že se vzdávají. Ruská posádka
v Liaojanu byla zprávou o první
srážce s tak skvělým výsledkem
velmi nadšena.
L. Z Petrohradu, 1. dubna. (Zvl. tel.
»Nár. Listů«.) Dvě ruské divise a hor-
ské dělostřelectvo postupují z již-
ního Usurska dále na jih. První
divise táhne podél řeky Tumen,
druhá po východním pobřeží ko-
rejském. Dle došlých zpráv stanula
první kolona u hory Paktonsanu
(prameniště Jalu) a bude postupo-
vati dál podél Jalu. Druhá divise
dosáhla Pukčenu, jenž nalézá se
na hlavní silnici ku Vensanu, asi
150 km od místa, kde Japonci při-
stávají. Přední stráže dosáhly Ham-
heun, 83 km od Vensanu. Jižně
od Hamheunu zjištěny silné hlídky
japonské, kryjící divise ve Ven-
sanu. Nepřátelské předvoje jsou na
90 km od sebe vzdáleny.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Japonec
Rus
Korejec
Pukčena
Petrohrad
Liao
Korea
Tumen
Jal
Ham
km
9
article
Hledá se Ariadnina nit?
Hledá se Ariadnina nit?
Prázdniny velikonoční poskytují politikům
orgánům různých stran hojné příležitosti
k úvahám, jak by se dala nalézti sebe ne-
sehůdnější cestička, po níž by možno bylo vy-
váznouti ze zmatků, jež v politice této poloviny
soustátí způsobilo vládní umění dra. Körbra,
opírající se o čtyři chůdy nadprávím vet
zpyšnělého německého souručenství. Účinky tyt
pociťují ve Vídni na nejvýše nepřijemně nejen
ve vnitřních poměrech, ale i v záležitosti vy-
rovnání s Uhrami a v přípravách k obnově
zahraničných obchodních smluv, nemluvě ani
o újmě, jakouž trpi mezinárodní postaveni
Rakousko- Úherska, kteréžto poslední okolnosti
přímým dokladem jsou občas se vracející pro-
jevy osobností vládám vídeňské i peštské
blizkých, že zmatky tyto nikterak nedovedou
účinkovati na akční způsobilost soustáti. Za t
nejen se nepopírá, ale přímo se stále poukazuje
na neblahé účinky ostatní, mezi nimiž se zvláště
ráda uvádi i hospodářská stísněnost.
Vinníci tohoto stavu, a to jsou výše uve-
dení činitelé, již zvrátili nejen ústavní zásadu
parlamentní většiny, ale i právo národní a jazy-
kové rovnoprávnosti, zaručené čl. XIX. st. zákl.
zákonů, jsou si tudíž úplně vědomi neblahých
následků své politiky, ale ani vláda ani Němci
nepodnikají praničeho, co by znamenati mohlo
aspoň počátek sobecké lítosti, kteráž prýšt
z újmy vinniky samy postihující. Oni by nej-
raději dočkali se toho, aby pokání za ně čini
národ náš, akcí jejich ve svých právech těžce
Ariadnin
doktor
Němec
Vídeň
Uhry
Rakousko
10
article
poškozený a aby jeho politická representace
stala se za ně obětním beránkem, snímajícím
hříchy jejich.
Takovéto stanovisko jejich vůči nám jest
ovšem vlastní a jedinou příčinou, že všecky
počiny sbližovací zůstávají stále planými a ne-
plodnými.
Čásť žurnalistiky vídeňské a německé praž
ské počíná nejnověji obraceti prosebně zraky
své směrem k Pešti, některé listy, jako na př.
včera »N. Fr. Presse« tím způsobem, že velebí
smířlivost stran uherských a pronikavý smysl
ústavní politiků uherských — stavíc - tomu na-
proti nedostatek jeho v této polovině řiše. Za-
mlčuje ovšem, že smíru v Uhrách předcházelo
věcné vyřízení mnoha požadavků maďarských
zamlčuje dále, že zdejší německé strany a vláda
sama těto jedině schůdné cestě zatvrzele se vy-
hýbají a že nedostatek ústavního smyslu přímo
učinili svou modlou, posadivše se na křeslo
národní vyvýšenosti a učinivše i vládu závislou
na svém vetu, ač jsou menšinou v parlamentě
a ještě menší menšinou v obyvatelstvu.
Pešť
Uhry
11
article
Jiné listy německé nadcházejí si Maďary
jinak. Tváří se, jako by Němci neměli nejmenši
víny na zápasech, jež vedli uheršti ministři
s drem. Körbrem a svalují všecky nepřátelské,
protimaďarské projevy německé, jichž bylo z
posledních let přímo nekonečné množství ve
veškeré německé žurnalistice — na stoupence
dra. Luegra. Přímou nenávisť proti Maďarům,
dušuje se na př. zdejší »Tagblatt«, kázali pouze
vídeňští křesťanští sociálové (zapomenul při tom
úplně na př. na Všeněmce. R.), ale mluvčí ně
meckého pokroku vždy chovali přání, viděti
v Uhrách spojence proti — reakci. Proč prý
si to v Uhrách neřeknou a proč prý si důsledně
pletou rakouské Němce s kamarillou let pade-
sátých? To prý je neohrabané, nespravedlivé
škodlivé, to by měli němečtí páni poslanci fiei
Maďarům přímo do očí a bez ostychu.
I toto volání do Pešti přichází už příliš
pozdě. Maďaři dnes se seřadili, své úmluvy
s Vídní dovedou i bez přispění německého
uhájiti, a pak zkušenosti jejich s vládami, opře-
nými o »reakcionářskou« pravici za hr. Taaffa,
Badena atd., dávno zaplašily v Uhrách strachy
před takovýmto německým hastrošem. Za to
poznali Madaři německý smysl ústavní za čtyř
leté vlády ministerstva dra. Körbra a némeckého
souručenství, jež drží se křečovitě absolutisti
ckého článku XIV.
Maďar
Němec
Taaff
Baden
Uhry
Pešť
Vídeň
12
article
Maďaři rovněž v čas postihli, jak dalek
i v Uhrách se odvažovala všeněmecká agitace
a německá nauka o kulturním území německém,
do něhož dle ní spadají i celé Uhry. Proto
jsou nynější německé námluvy v Uhrách marny,
někdejší libánky mezi Maďary a rakouskými
Němci nevrátí se v dohledné době.
Vůbec klamou se Němci, zaslepení násilne
dosaženým nadprávím, o podstatě svého po-
stavení, jež se změnilo nejeu vzhledem k Uhrám,
ale i vzhledem k mezinárodnímu postavení jejich
silného bratra souseda, o němž tyto dny napsaly
londýnské »Times«, že »v poslední době spoko-
joval se na světovém jevišti skromnější rolí,
protože logika událostí ho donutila, aby při-
pustil, že hájí nejlépe své zájmy, chová lise
klidně. Vůbec, pokračuje dále londýnský list,
spokojil se hráti na mnohem nepatrnější ná-
stroj v mezinárodním koncertě, než na jaký
činival od mnoha let nároky.« Částečné poznání
změněného postavení Němců rakouských dosta-
vilo se ve středu jich samých již tehidy, když
části jejich konservativců a klerikálů, oddálivše
se od pravice, přibližily se německému souru-
čenství. Poznání toto však dosud projevovalo
se vůči zájmům státním pouze zá-
porně, překážejíe provádění ústavních práv,
jdeli o národy neněmecké, a le po si ti v ně,
ve směru plodné, aktivní činnosti,
nevykonalo pro stát dosud niče ho.
Jen jednotlivci postihli, že rakouští Němi
nemohou stále trvati na této negaci a mezi tě-
mito jest i dr. Chiari, poslanec na radě říšske
Maďar
Němec
Chiari
Uhry
Times
13
article
za moravský Šternberk, jenž tyto dny prohlásil
k vydavateli německo-národní korrespondence;
»Uvažuje-li se o vývoji politických poměrů v po-
sledních letech v Rakousku, jeví se jejich vý.
značný ráz v sesilení národnostních snah u
všech národů, obývajících, tento stát. Každý
kmen zápasí o uplatnění své národnosti.« Po-
jednav pak o významu Němců, pokračoval : »Ale
nyní jsme v Rakousku dospěli k mrtvému bodu,
kde národním zápasem se staví všeliký pohyb
vo směru pokroku a hospodářského rozvoje.
Ale nelze se rovněž uzavřiti přesvědčení, že od-
národnění není již možné; ani my Němci již
neponěmčíme Slovanů a Italů, ale nedáme se
též poslovaniti a poitalštiti. (Kdy byli a kým
činěny pokusy poslovaniti Němce, opak se děje
až po dnes. Red.) Protože však různé národ-
nosti Rakouska bydlí pospolu a mají společné
hospodářské zájmy, a žádná z nich není s to,
utvořiti z Rakouska jednotný stát národní, musí
se nalézti cesta, aby se umožnilo sousedske
soužití různých národů, aby byli schopni spo-
lečné kulturní práce a abý mohly uskutečniti
souhrn spočívající v nich hospodářské síly.«
Jak praveno, tento německý hlas jest dosud
ojedinělý; četněji ozývají se hlasy z jiných tá-
borů, hledající východisko z nynější situace,
sem náleží zvláště projev barona Parishe, jed-
noho z vůdců konservativního velkostatku, námi
již zaznamenaný, sem i stati konservativce
»O krisi« v »Polit.« uveřejněné, sem úvaha
krakovského »Czasuch na projev bar. Parishe
navázaná. Prostředkovací akci polskou podní-
cená otázka česko německého sblížení tedy dosu
úplně neusíná, ale prostředků, jenž by sporná
stanoviska překlenul, dosud nenalezeno.
Němec
Slovan
Italos
Parish
Šternberk
Rakousko
14
article
Budou snahy ty úspěšné?
Hlavní voj německý dosud se chová vy-
čkávavě, jak zaznamenává »Köl. Zlg. «, pravic
Němečtí vůdcové nebudou ani ve schůzích ani
v časopisech potírati zahájené dorozumívání,
zvláště když vůdcové polští se zaručili panovní-
kovi, že volby do delegací provedou se po
sváteích hladce. Ale týž list zároveň snaží se
zvýšiti odvahu zdejších Němců, ukazuje na
projev nového papežského nuncia ve Vídni,
Pignatella, kterýž prý lépe bude hovětí smý-
šlení rakouských Němců, neboť bude čeliti šl-
ření národního fanatismu nižším duchovenstvem
přísnějším prováděním církevní kázně. Protože
nový papežský nuncius učinil tento projev
předním německém bojovném vídeňském časo-
pise, jsou Němci přesvědčeni, že Pignatelli bude
potírati pouze národní činnost slovanského du-
chovenstva, ale němečti heckaplani že budou
míti posavadní volnost .
Vedle papežského nuncia dodává však
i dr. Körber mravní posilu slanovisku něm
ckého souručenství, jak dokazuje použiti čl. XIv
pro letošní odvod nováčků, ač říšská rada jest
pouze na dobu velikonočních prázdnin odro-
čena, snaže se nejen tím, ale i doporučením,
aby byli vyznamenáni tři členové jeho kabinelu.
osvědčiti, že postavení jeho není olřeseno.
Na otázku, kudy vede cestička z nyněj
ších vnitřních zmatků — má tedy vláda,
protože oporou její jest souručenství čtyř něme
ckých skupin i Němci jen jedinou odpověď —
raději absolutistický čl. XIV. než podporu pro-
středkovací akci polské! To znamenalo by
ovšem přiostření posavadních sporů
Uvidíme po svátcích velikonočních, ne-
selže li výpočet dra. Körbra.
Němec
Körber
Vídeň
Pignatella
Pignatelli
15
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 1. dubna. (Národní školstv
v Rakousku.) Dle publikací ústřední stati-
stické komise v Vídni bylo v Rakousku ve
školním roce 1899—1900 národních škol ve-
řejných 19.251 a soukromých 1017, z nichž
644 měly právo veřejnosti. Z veřejných národ-
ních škol bylo 820 občanských a 18.431 obec-
ných. U porovnání s předešlým rokem přibylo
44 škol občanských a 152 obecné. Téměř polo-
vina všech obecných škol byly jednotřídky; byl
jich 7715. V Tyrolsku bylo jednotřídek 73 90.
v Haliči 70.5%, v Dalmacii 63%, ve Vorarlber-
sku 60%, v Kráňsku 50.5% všech obecných
škol. Nejvíce škol s polodenním vyučováním
bylo v Haliči (822%), pak v Kráňsku (6790)
v Gorieku 562% a v Istrii 51%%. Dle vyučovacího
jazyka bylo škol německých 40%%, českých
26.2%, polských 11.2%, ruských 10.7%, slo-
vinských 3.6%, vlašských 4%, srbsko-chorvat-
ských 2.2%%, rumunských 0.62% a jazykově smí-
šených 1.49%.
Dětí, povinných návštěvou školní, bylo
4,037.891, o 55.216 více než v roce předcho-
zím. Z těch navštěvovalo národní neb jiné školy
3,731.948 dětí, 25.896 jich nenavštěvovalo
školy pro tělesné neb duševní vady a 280.047
úplně zdravých dětí zůstalo bez školního vy-
učování. Poměrně nejvíce normálně vyvinutých
dětí nenavštěvovalo školu v Istrii (33.32%), pak
v Teratě (252%), v Haliči (21.6%), v Bukovině
(19.5%) a v Kráňsku (8%). Všechny školou po-
vinné děti navštěvovaly školu v Horních Rakou-
sích, Solnohradsku a Vorarlbersku. Veřejné
školy navštěvovalo nejvíce dětí v Čechách,
neboť ze 100 školou povinných dětí chodilo do
veřejných škol 98, ostatní navštěvovaly školy
soukromé.
Praha
Rakousko
Vídeň
Tyrolsko
Halič
Dalmacie
Goriek
Istria
Terata
Bukovina
Horní Raka
Solnohradsko
Vorarlbersko
Čechy
Kráňsko
16
article
Ze Lvova, 31. března. (Na pravo sla ví.)
Maloruská obec Zaluče v okrese sňatyňském
v Haliči, aby se zbavila vnucovaného jí řecko-
sjednoceného duchovního, ohlásila, že přestu-
puje celá na pravoslaví a požádala svým časem
pravoslavného motropolitu v Černovcích, dra.
Reptu, aby jí poslal pravoslavného duchovního,
poněvadž za žádnou podmínkou nechce zůstati
v osadě uniátské. Poněvadž od metropolity ni-
jaké odpovědi dosud neobdržela a v osadě jest
třeba konati náboženské obřady, obrátila se
k říšskému poslanci Pihuljakovi, aby její prosbu
u metropolity podporoval a vymohl brzké vy-
slání duchovního. Otázka tato zajímá ovšem-
polské listy lvovské, z nichž „Gaz. Narod.“ sdě
luje, že řecko-sjednocená konsistoř stanislavov-
ská neobdržela dosud nijaké úřadní zprávy o vy-
stoupení zálučských osadníků z uniátské církve,
ačkoliv osadníci své vystoupení náležitě ohlá-
sili na hejtmanství. Polský list projevuje naději,
že řecko-sjednocený metropolita hr. Šeptický
učiní vše možné, aby Záluče byly přivedeny opět
na pravou cestu. Proto nebylo by s podivením,
kdyby se ve východní Haliči odehrála táž histo-
rie, která se už dvě leta odehrává v Riemaních
u Terstu, nechopí-li se úřady haličské prostředků
ostřejších, asi takových, jakých se před 20 lety
uchopily proti obei Hniličce, když tato projevila
Repta
Pihuljak
Záluč
Lvov
Halič
Černovec
Riemane
Terst
17
article
vůli navrátiti se ku pravoslavné víře svých pra-
Ze Lvova, 31. března. (U z a v ře n
gymnasijní třída.) Ředitelství ruského
akodemického gymnasia ve Lvově zavřelo obě
oddělení V. třídy pro nepořádky, jež se tam ode-
hrály dne 27. a 28. m. m. Jeden ze žáků páté
třidy obdržel špatnou známku a ze to nařknul
professora veřejně, že jedná nespravedlivě. Pro-
fessor oznámil to v konferenci a žák potrestán
12hodinným karcerem. Žák při nejbližší příleži-
tosti nazval professora idiotem a za to byl
z gymnasia vyloučen. Spolužáci vyslali k ředitel
deputaci, aby vyloučenému dali na odchodném
vysvědčení aspoň dobrou známku z mravů, což
ředitel odepřel, odvolávaje se na usnesení celé
konference. Na to všichni žáci pátě třídy odešli
ze školy, když měl přednášeti professor Adriano-
vič, jenž byl vyloučeným žákem pohaněn. Když
pak se po hodině chtěli vrátiti, nalezli třídu za-
vřenou. Poněvadž k stávkujícím quintanům
z prvého oddělení připojili se i spolužáci z od-
dělení druhého, byly obě třídy zavřeny a po
svátcích bude se konati nový zápis do této třidy.
Někteří ze žáků nebudou vůbec přijati, ostatní
budou potrestáni.
Z Pešti, 31. března. (Vymáháni dluž-
ných daní.) Poněvadž uherská vláda nabyla
opět práva daně vybírati a vymáhati, vydal mi-
nistr financí tři oběžníky podřízeným finančním
úřadům, z nichž v prvém se ukládá, aby se ihned
otců.
Lvov
Pešť
18
article
sestavily komise prc vyměřování daní za r. 1909
a 1904 a tyto aby své práce ukončily nejdéle
do 30. července. V druhém oběžníku se připomí-
nají platná dle zákona opatření při vymáhání
daní, v třetím pak se povolují úlevy dlužníkům
daní za minulý rok. Poplatníkům s daní až do
500 K mají se povoliti platební lhůty tak, aby
mohly své povinnosti vyrovnati nejdéle do záři
r. 1905. Vyšším poplatníkům může platební
lhůty povoliti pouze ministr financí. Úroky z pro-
dlení se nemají vybírati. Pokud se týče daní,
dlužných za dobu před 1. květnem 1903, mohou
se úlevy rozšířiti i na ně, ale jen v případech
výjimečných.
Ze Záhřeba, 30. března. (Změny v
úřadech vrchních županů.) Demisse
vrchního župana bělovarského, K ukuljevič e,
očekává se v nejbližších dnech. Demissi urychlil
uherský ministr orby Bela Tallian, jenž se chtěl
vydati na inspekční cestu do bělovarské stolice,
zejmena aby si prohlédl tamější stav státních
lesů, musil však svou cestu odročiti, protože
vrchní župan Kukuljevič mu oznámil, že ne-
může ručiti za pořádek v stolici, až tam přijede
ministr. Výstrahu tu Kukuljevič zaslal ministrovi
bez vědomí chorvatské vlády, která ho nyní
volá k zodpovědnosti. V bělovarské stolici opa-
kovaly se v poslední době nepokoje, ale jich
příčinou nebyla správa státních lesů, nýbrž ne-
pořádky ve správě stoliční a obecní, za něž
jest odpovědným vrchní župan. Také o Rubi-
dovi, vrehním županu sousední stolice varaždiv-
ské, jež byla v poslední době též jevištěm ča-
stých nepokojů, se proslýchá, že bude v bržku
dán na odpočinek.
Potvrdíli se tyto zprávy, bude odstranění
obou výše jmenovaných vrchních županů uvi-
táno s povděkem v celém Chorvatsku, nebot
jimi zmizí opět dvě stvůry bývalé hrůzovlády
Khuen-Héderváryovy.
Bela Tallian
Khuen
Héderváryův
Záhřeb
Chorvatsko
19
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 1. dubna.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 1. dubna.
Převaha Francie.
Známá politická revue »L' Europeen«,
uveřejňuje vysoce zajímavou anketu o »úpadku
Francie«. V posledních letech se mnoho pochy-
bovalo o síle Francie, nejvíce pochybností vy-
slovovali sami Francouzi. Stalo se skoro modou
mluviti o »dekadenci Francie«. To bylo zejmena
v letech 1875—1890, kdy tato těžká atmosféra
pessimistická obklopovala Francii. Ale od té
doby se mnoho změnilo. »Alliance s Ruskem«,
píše »L'Europeen«, návštěvy panovníků, dvě
skvělé světové výstavy, koloniální expanse, nej-
větší stabilita ministerská, konečně nejnovějsí
smlouvy se sousedními státy způsobily zdravější
oceňování.« Nieméně pochiybovačnost ostává n
denním pořadu. Úpadek Francie vidí monar-
chista v tom, že je republikánskou a měsťák
tom, že přilis nabývá v ní místa hnutí sociali-
stické. Objevují se stále knihy a brožury o de-
kadenci Francie. Otázka je tedy velmi časová
a proto se jí uchopil »L' Europeen« a rozesl
vynikajícím osobnostem politického a kultur-
ního světa za hranicemi dotaz: »Je Francie
v úpadku ?«
Odpovědi, ať německé či anglické, nebo
ruské vyzněly větším dílem pro Francii velmi
příznivě. Jako loni anketa literární revue »Mer-
cure de France« o »úpadku vlivu německého«,
o níž jsme přinesli řadu článků, tak i tato an-
keta politické revue přináší hlasy nejpřednějších
mužů naší doby, výslovujíetch svůj obdiv
sympatie s ile a převaze Francie.
Poněvadž i u nás někteří staromodní malo-
měšťáci vážně mluví o zkrachovanosti znemrav-
nělé Francie a varují vlastence české před jedo-
vatými vlivy od západu a někteří zase super-
moderní jinoši, čerpající svou moudrost ze zdrojů
hluboké německé filosofie, okázale opovrhují
povrchním a frivolním duchem francouzským,
bude snad zajímavo citovati výroky mužů, kteří
L Europeen
Francouz
Franc
Praha
Francie
Rusko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z japonských obyčejů.
Kterak spalují mrtvé. Podává Ing. L. Čí ž ek.
Několik roztomilých Japonců špinavě na-
žloutlé pleti s jiskrnými očky, v elegantním
úboru evropském s nezbytným cylindrem
v „lakýrkách“ sedělo s námi ve zvláštním vlaku.
který účastníky X. mezinárodního sjezdu hy-
gieniků v Paříži (r. 1900) unášel z města k ná-
vštěvě světového závodu Ménierova na výrob
čokolády, ležícího na Rhoně. Za teplého od-
půldne srpnového ne tuze příjemná jízda po
dráze byla pro nás zábavnou aspoň tím, žesi
tu tváří v tvář mohli hleděti „zástupcové“ vzdě-
laných národů z celého snad světa. Naši mili
Japonci si s chutí zahovořili lámanou němčinou
— frančina jim šla dosti těžko — a se zálibou
si pochlubovali, kterak v jejich vlasti japonské
už je všecko zcela „wie in Europa“. Rádi jsme
přikládali víru usměvavým zpravodajům a vy-
slovovali potěšení nad tím, že i důležitého na-
šeho sjezdu se zúčastnili. Zejmena rodák jejich.
pan doktor M. Yamané, první lékař policejní
prefektury v Tokiu, se nám zamluvil svojí zaji-
mavou zprávou „o spalování mrtvol v Japonsku
po stránce hospodářské i zdravotnické“. Zpráva.
doložená původními plány a výkresy, nabývá
dnes jisté aktuality.
Inga
Japonec
Europa
Paříž
Tokio
21
article
Původní popud zdravotního v pod-
statě své opatření, je ovšem náboženský.
Vychází z učení Buddhismu, dle něhož teprv
spálením těla vysvobodí se duch člověka ze za-
jetí svého. Některé modernější stavy a třidy oby-
vatelstva v Japonsku, jako úřadníci a důsto-
níci, namnoze cizinci doplňovaní, pohřbivají po
způsobu u nás běžném. Lékaři však a intell-
genti mladší generace hájí už obřad spalovací
se stanoviska čistě hygienického.
Rozhodným přívržencem rituálního spalo
vání jest sekta „Shinshu“ (šintoism). První
byla spálena mrtvola kněze, jménem „Dosho“
r. 698 po Kr. Dva roky na to (r. 700 po Kr.) spá-
lena císařovna „Dzito“ a po ní postupně 41 ja-
ponských císařů a císařoven až do začátku 17.
století.
Kristus
Japonsko
22
article
R. 1610 spálen poslední císař „Goyozei“
Potom vlivem jiné sekty učení Confutsova za
vrženo spalování a Japoncům vnuceno pohřbí
vání do země.
Počátek opětného zavedení obřadu ohněm
v Tokiu klade se do druhé poloviny 17. stoleti.
Zajímava jsou pohřebiště či žároviště
Senji u Tokia, obsahující 14 stavení a to 3 bu-
dovy pro mrtvoly I. třídy a 11 pro mrtvé II.
III. třídy. Stěny jsou z dřevěné kostry vyplněno
pletivem bambusovým a vymazány hlinou.
z venku pak opatřeny vápennou omítkou. Se
střech vyčnívají nízké komíny. V udusané půdě
baráků zřízena jsou ohniště ve způsobě prohlu-
bin neckovitých, určená ve třídě I. pro jednu
mrtvolu, o jediném ohništi. II. třídy mají řadu
ohnišť vedle sebe, že prý najednou až 50
mrtvol lze spalovati.
Mírtvoly I. a II. třídy oblékají do šatu, jejž
zemřelý obyčejně nosíval a sedmo uložené do
bedny nebo do sudu z měkkého dříví je expe-
dují z města na žároviště za dne, aby v příšt
noci u přítomnosti jednoho nebo více členů ro-
diny byly spáleny.
Bedna postaví se na polena, přes příč nad
ohniskem položená, jakýsi rošt tvoříci, kolem
nastaví se ještě kusy dříví, slamou podložené.
S nastalým večerem se hranice u nohou zapáli.
Japonec
Tokio
Senj
23
article
Bedna záhy octne se v plamenech a rozpadá se
Mrtvola s ohořelým šatem převalí se na znal
s nataženými údy po délce polenového roštu. Tak
položena pokrývá se slaměnou rohoží a ob-
kládá dužinami nebo prkénky, oheň se důkladně
rozdělá, co možná nejvíce na střední a spodní
čásť těla se soustředí. Hustý dým a pára komí-
nem se valí ven. Zárem nejdříve kůže zčerná,
tuk kape na dříví a za značného sykotu a pra-
skotu v mocném plameni svalstvo uhelnatí, miz
a obnažuje hnáty a součásti kostry. Popel pro-
padá do prohlubně pod roštem. Barák i okolí na-
plněno je hustým dýmem, pronikavě odporným.
zápachem, nepříjemně nasládlým. Než uplyne
hodina, jeví se trup s hlavou jako beztvarná,
zuhelnatělá hmota. V další půlhodině zbylo ze
dříví jen žhavé uhlí a popel, trup se pozvedne
a podloží novými poleny, znovu se přikryje ro-
hoží a soustředěným žárem se spálení do-
Jedlového dřiví k tomu spotřebováno 75 az
120 kg.
Druhého rána dostavuje se rodina, příbuzní
a přátelé, vyhrabuji zbytky kosti a popel bam-
busovými hůlkami, ukládajíce ostatky do černé
popelnice, již na blízkém pohřebišti pochovají.
Oproti hranicím římským a indickým jeví tento
japonský způsob spalby snahu po dokonalém
spálení i po úspoře paliva.
R. 1873 bylo spalování v Japonsku zaká-
záno, však po dvou letech zase dovoleno. Zř-
zena účelnější žároviště (v Sunamuze) a pro-
vádění samo upraveno předpisy policejními.
Dnes stojí v okoli Tokia sedm žárovišť, ope-
třených pecemi, jichž konstrukce podobá se po-
někud peci Siemensově v krematoriu gethajském
(kde r. 1894 spálen Vojta Náprstek).
Dr. Yamané zmiňuje se o svém pobytu
v Římě a byv přítomen spalování mrtvoly v tam-
ním krematoriu podivil se, jak dlouho prý trvá
zde spalovaci proces. U nich děje prý se vše bez
Popel
Barák
Siemensův
Vojta Náprstek
doktor
Yamaný
Tokio
Řím
kg
24
article
konává.
jakýchkoli závad rychleji a „nezanechává mrtvý
po sobě naprosto žádného zápachu
„My, Japonci, spokojujeme se se čtyřmi tři-
dami pohřebními,“ praví zpravodaj, „vy Evro-
pané, máte v mnohých zemích šest, sedm, ano
i osm tříd. A naše ceny jsou tak rozdílné o
evropských, že v Japonsku zemříti jest, jak uvi-
díte, ideálně laciné.
V Tokiu platí se za pohřební třídu přepycho-
vou 7 yenů (27 franků), za I. třídu 5 venů
(19.45 fr.), za II. třídu 3 1/2 yenu (13.34 fr.), za
III. třídu 2 yeny (7.75 fr.) a za dětský pohřeb
1 yen (3.85 fr.). Jak vidět, pohřbivání velmi la-
ciné a se stanoviska hygienického výhodné.
„Tokio má více hřbitovů rozsáhlých. Na
11/2 mill. obyv. připadá průměrně 67 úmrtí
denně, cena pozemků jest značná, hroby po ně-
kolika málo letech se ruší. Spalování je záko-
nitě nařízeno a jen za zvláštních podmíinek po-
voluje se pohřeb do země. Japonské zákony
zdravotní velice se blíží evropským. Jsou jen
přizpůsobeny domácím zvykům a obyčejům. Po-
dle statistiky zemřelo r. 1895 v Tokiu 40.691
lidí. Do země pohřbeno jich 23.678, spáleno
17.013 čili 41.87%, r. 1897 z 45.975 spáleno
44%, r. 1898 z 39.899 spáleno 21.943 čili
55% všech zemřelých.
Otázka pohřbívání na bojišti byla za veli-
kých válek vždy palčiva. Mor a nakažlivé nemoci
šířily se, kam je „vítr zavál“, měrou úžasnou.
I tu byl oheň nápomocen zdravotnické službě.
Japonec
Evra
Tokio
nápomocný zdravotnický služba
25
article
Dle ruských zpráv spálili Rusové r. 1813
padlé z armády Napoleonovy: u Minska počtem
59.000, u Moskvy 50.000, u Smolenska 71.000,
u Vilny 72.000, u Kalugy 1000, úhrnem
253.000 mrtvých a mimo to 92.000 zdechlin
koňských. Rok na to (1814) spálilo německé
vojsko u Montfauconu během 14 dnů 4000
zdechlých koní a to na roštech, ze železných
tyčí na kameny prostě položených. R. 1855 spá-
leno bylo za války proti Nicaragui u Rivas 13
padlých důstojníků a 100 vojáků severoameri-
ekého vojska.
U Sedanu pohřbených 45.855 mrtvol ve
3213 jamách bylo zemí tak nedokonale přikryte,
že smečky hladových psů a vlků sem zabíhaly
dokonat dílo spousty. Na podnět vlády belgické
připadl plukovník Créteur na myšlenku, jak by
se dala hnijící těla ohněm zničiti.
Rus
Napoleonův
Nicaragui
Rivas
Minsk
Moskva
Smolensk
Vilno
Kaluga
Sedan
26
article
Na mrtvoly nasypaná země byla na jaře
r. 1871 odkopána, rozvezena a fenolovým roz-
tokem desinfikována, odkryté massy těl posypány
chlórovým vápnem, vypuštěno ze sudů dehtu,
který, proniknuv do nižších vrstev, zapálen po-
moci slámy, petrolejem nasycené. Oblaka hu-
stého, černého dýmu a explose spolu zahraba-
ných granátů a patron byly vlastně nejeffektnější
ze všeho, co touto technicky prímitivní a ne-
estetickou manipulací bylo docíleno. Německá
vláda zakázala, pokusy na hrobech její armády
opakovati.
V celku platí, že o veřejné zdravotnictví na
bojištích není dosud měrou dostatečnou posta-
Tokio má pro případ epidemií, často se vy-
skytujících, zděné pece, na hromadné spalování
zařízené. Komory spalovací jsou v řadě po
obou stranách střední chodby tak sestaveny, že
kouř kanálem do společného komínu přichází,
v jehož dutině se spaluje ve zvláštním topišti.
Spotřeba paliva jest prý neobyčejně malá. Prý
by se takových pecí dalo snadno užiti k účelům
válečné hygieny. Pece nízké a na svahu strání
zřízené, docílily by silného průvanu ke komínu.
Také by se daly založiti radiálně okolo společ-
ného komínu.
Uslyšíme asi brzo, kterak ve přítomné válce
Japonci využitkují svých zkušeností.
ráno.
Japonec
Tokio