1
masthead
Románová příloha „Národnich Listů“ k číslu 215. ze dne 6. srpna 190l.
3
article
= O zpropitném ve slušných restaurantech
londýnských píše londýnský menší list. V četných
slušných kavárnách posluhují děvčata, pocházející
z lepších rodin. Tak na př. v Bondstrektu delší čas
již existuje kavárna, ve které jen dcery po důstojní-
cích bývají přijímány k obsluze hostů. Děvčata oděna
jsou ve velice elegantních šatech, takže hostu se
zdá, jakoby spíše vstoupil do rodiny, kde domácí
dcery hostitele přisluhují. Samo sebou se rozumí,
že dávání zpropitného naprosto jest vyloučeno a
jestliže nad to ještě některý host z velikomyslnosti
nechá pod tácem nějaký obnos peněžitý jako od-
měnu, cítí se dámy obsluhující uraženy a věnují
obnos ten chudině. Proto nikdo také k nim si nedo-
volí býti dotěrným, takže podezřelý poměr nějaké
»sklepnice«, jako u nás i jinde to bývá, naprosto
jest vyloučen. Naopak častým prý jest zjevem, na-
bídne-li některý syn Albionu dívce z kavárny zcela
počestně své jmeno a ruku.
= Nešťastná benefice. Maďarské listy vy
pravují rozmarnou historku, která přihodila se v
Pešti v jednom divadle. Ve prospěch režiséra B. dá-
vána Sardouova »Fernanda«. Režisér přičinil se, aby
salonní scéna byla co nejvice vyšperkována. Vypůj-
čil si za tím účelem od čalouníků nádherný nábytek
koberce, stěny pak dosti vybledlých kulis pokryl
obrazy a zrcadly. Velikým trumeau zakryl pak
zvláště »slabiny« jedné poslední kulisy. Až do po-
sledního okamžiku vysvlečen z kabátu upravoval je
ště jeviště. Krátce před zahájením představení uvele-
bil se za postranní jednou kulisou, dal si přinésti
večeři a holbu piva a dal znamení, aby kus započal.
Albion dívka
Sardouův
Fernand
Pešť
4
article
Sám pak skulinou v kulise pozoroval dojem obecen-
stva, pilně přikusuje salám a svlažuje hrdlo z holby.
Pojednou zpozoroval, že obecenstvo postranních míst
stěží tutlá smích. Zbystřil zrak na herce, nemají-li
snad nějaký defekt na sobě, neviděl však ničeho
o bezvadností výpravy jeviště rovněž byl přesvědčen.
Znepokojen vyslal jednoho statistu do přízemí a ten
v malé chvíli celý vyděšen se navrátil zpět. Obecen-
stvo postranních míst vidělo v zrcadle nešťastného
režiséra při jeho lukulských hodech a pozorování
a proto nemohlo zdržeti se smíchu. Rozumí se, že
pan režisér se zbytkem své večeře a pokaženým hu-
morem zmízel ze zákulisí.
= Pryč od kuchyně. Jako heslo »Pryč od
Říma« stalo se okřídlenou frází při protiklerikálním
hnutí, tak má se stát výše uvedené heslo pochodní
nového směru v životě ženském. V posledním čísle
»Nouv. Rev.« Pařížanka madame Schmallová uve-
řejňuje studii, ve které hájí ženy proti výčitkám, že
nemohou dosáhnouti vzdělání muže. Rozhodně po-
pírá, že by mozek ženy na to nestačil a shledává
příčiny jinde Kde má nabrati žena vzdělání, když
jest otrokyní kuchyně a celý život svůj stráví u
plotny? Zkuste to a dejte muže k plotně a uvidíte,
jak bude se mocí vzdělávati. Ženy musí nejdříve
zbaviti se své sisyfovské práce v kuchyní, pak za
sto a snad dvě stě let bude se směti o duševních
jejich schopnostech pronášeti úsudek. Ať se do ku-
chyně zavedou kuchaři z povolání a ženy konečně
zbaví protivného zápachu mastnoty kuchyňské, aby
mohly věnovati se vzdělání a výchově svých dětí.
Pak bude míti teprve mateřství svůj opravdový vý-
znam.« Myšlenka sama, zbavit ženu kuchyně, byla
Pařížanka
Schmallová
Řím
5
article
by dosti humanní, ale pisatelka sama doznává, že
právě u samotných žen setkala by se s největším
odporem, poněvadž tak vzdaly by se jednoho z nej-
větších svých práv.
= Resolutní zpěvačka. V pařížských kru-
zích divadelních vypráví se historka o známější
jedné zpěvačce opery a druhém kapelníku, jenž
substituje svého kollegu na dovolené. Tento pán prý
byl svého času do zpěvačky až po uši zamilován,
ona však odpovídala mu výsměšky a jednou dokonce
si zapověděla, aby ji svým vzdycháním neobtěžoval.
Uražený nápadník přísabal jí pomstu a také těchto
dnů ji provedl. Když zmíněná zpěvačka onehdy zpí-
vala před plným domem, zúmyslně dával kapelník
orchestru takový takt, že bylo patrno, jak se orchestr
z jejím zpěvem rozchází. Ačkoliv dávala mu zpě-
vačka ustavičně z jeviště znamení, nevšímal si jich
kapelník a vedl svou dále. Po prvním jednání dopá-
lená zpěvačka přišla do orkestru, vytrhla nic netu-
šícímu kapelníku z ruky taktovku, zlomila ji v půli
a hodila mu ji na hlavu. Současně pak pohrozila
řediteli, že nebude v druhém jednání pod týmž ka-
pelníkem zpívati. Reditel pak musil na místo kapel-
níka povolati sbormistra a opera bez závady po-
kračovala.
6
article
= Fixlování v kartách s modrými brejlemi
a zrcádky jest již překonanou věcí, ale i tata byla
opět překonána novou methodou, připomínající na
onu z Dumasových románů. Snad právě proto, že
je tak stará a tudíž i zapomenuta, byla použita ji-
stými vtipnými dušemi, jež obohacují tak rády své
kapsy podobným způsobem. V jistém hotelu ve Fer-
rates, kde hrálo se od »nepamětných časů« o vysoké
obnosy, usídlil se na pevno Portugalec Oll Prud'
jenž v najatém svém pokoji, nalezajícím se pod sa
mou půdou hotelu, shromažďoval nejvášnivější přá-
tele karbanu. Sklepníku, jemuž byly podezřelé nejen
báječné obnosy výher, ale i jiné ještě okolnosti, po-
dařilo se odhaliti následující duchaplné zaří-
zení, jímž lehkověrní hráči byli olupováni
Bankéř byl spolčen ještě se dvěma společníky, kteří
obstarávali následovní funkci: jeden přisazoval veliké
sumy, aby zvětšoval ještě výnos lupičské bandv
druhý zaujímal mnohem důležitější úkol: sídlel totiž
na půdě — nad stropem soukromé herny, odkud dí-
val se zcela obyčejnou dírou ve stropě pohodlně
všem hráčům do karet. Resultát sděloval pomocí ji
stých signálů v rozích stropu umístěných svým kol
legům. Strop herny byl totiž malován a bohatě stu-
kován, takže nebylo nijak za těžko v některém orna
mentu umístiti celou signalovou abecedu. Švindléř
skou hrou přivedli spoluhráče o značné sumy a uči
něno již i před tím na policii udání, takže povedená
cháska byla vedena v evidenci.
Dumasův
Portugalec
Prud
Fery
7
article
= Trapná událost při hostině. Z Athěn se
nám oznamuje: Bývalý rytmistr Muruzi, nepole-
pšitelný alkoholik, vrhl se při hostině, pořádané na
počest prince Mikuláše, na kapitána Palliho, křídel-
ního pobočníka princova a počal jej rdousiti. Prine
seznal nebezpečí, ve kterém se jeho pobočník na-
lézal a chtěje jej z rukou útočníka vysvoboditi, tloukl
rytmistra holí do hlavy, tak že se hůl přerazila.
Tento pustiv pobočníka, vyrazil několik nadávek proti
princi. To vše se odebrálo tak rychle, že teprve nyní
mohli přítomní zakročiti a Muruziho ze sálu vyvésti.
Místní velitel dal bývalého rytmistra zatknouti, poně-
vadž týž musil dosud býti považován za důstojníka,
Muruh
Mikuláš
8
article
jelikož od jeho odchodu od vojska neuplynuly dosud
ještě plné tři měsíce. Událosť ta vyvolala ve veškeré
veřejnosti politování. Veřejný tisk uznal, že prine
choval se správně, že zakročil na ochranu ohrože-
ného pobočníka.
17
article
Společníka
Společníka
vládnoucího 10—15.000 zl. hledám k vedení mlýnaa
pily v krásném krajském okresním městě, kde více
škol a vojska se nalezá. Za zúročení kapitálu se ručí.
Mlynář neb hospodář vítán. K mlýnu patří více polí
a luk. Dopisy řízeny buďtež do administrace tohoto
18820
listu pod šifrou „A. W. 50“.
196—
A W
18
article
»Snad má to býti kurikly, to byl by povoz.v o Viděl-
jsem takové v Hyde Parku, kde je řídila,zlatá mládež !“eo
Sylvia tázala se udiveně:
»Zlatá mládež? Co to jest?«
Ubohý Bates pokoušel se vysvětliti:
»Ulízaní a drzí mladí pánové jsou to! Mladí a bo-
hatí, kteří se rádi naparují.«
Sylvie odtušila:
»Ano, rozumím. Šlechtici, knížata a podobní lidé! —
Ale, co jest korakl ?«
Bates ochotný poznamenal:
»Nu, myslím, že jest to povoz, faeton jakýsi, jak je
onžola osn
také zovou.« v
Sylvie nebyla zcela upokojena; pohroužila se opět
v četbu knihy své: „Dějiny Anglie pro mládež'«.
Když byla po několik okamžikův v ní s tváří vážnou
četla, dala se náhle do hlasitého, dětského smíchu.
», Mr. Batese,« zvolala a zamávla knihou vítězo-
slavně, »jací jsme to byli hlupáci! Povoz, a vy starý po-
šetilče! Člun to jest — člun.«
Bates, divě se velice rozumu malé družky své,
děl jen:
»Opravdu? Kdo by na to byl pomyslil.? Proč to
nenazvou v knize ihned člunem a basta !«
Chtěl se dáti právě také do smíchu, když v tom
vzhlednuv spatřil, Barkera ve dveřích s puškou v ruce.
98»Hola? Co jest to ? Co chcete zde ?«
Deportovaný odtušil, šklebé se. isa no
»Lituji toho velice, že vás musím vyrušiti, ale mu-
síte se mnou, pane Batese !« i
Bates pochopil, že stalo se něco strašlivého, ale ne-
s o le
ro
pozbyl duchapřítomnosti své.
olnjn
Trestanci byli se zmocnili lodi.
»Dál!« vzkřikl Frere, zblednuv vzteký a vojáci, kteří
náhle pochopili strašnou situaci svou, hnali člun vlnami
tak rychle, pokud jen při dvou bídných veslech bylo.
možno.
Sylvius
Bates
Mister
Barker
Frere
Anglie
19
article
ns
božesee s ioo ed svla
leos oboa nošíg olb ndyllsogsn
ěno IonuA vlesl oa z došdnod-
Mr. Bates, v němž zdánlivý klid vzbudil pocit
bezpečnosti, sestoupil k malé přítelkyni své a vy-
právěl jí, že odplují teď záhy již k Hobar Townu, o němž
lsv
jistě již mnoho slyšela.
Voják, jenž nebyl právě na stráži, použil nepřítom-
nosti Batesovy i odebral se do oddělení, pro trestance
určené, kdež tito zpívali.s
Nalezl tam všech deset a v dobré náladě; tři
z nich dokonce střídavě zpívali. s
Hlasy jich byly melodické a slova zpěvu, jenž tak
často byl se již ozýval s palub lodí, byla dle toho, aby
sr
se vojsku libila.
Dobrý Grimes zapomněl také zcela na to, že palub
jest nestřežena a sedl si, aby spolu naslouchal.
Mezitím vzdálili se ale James Lesty, William Ches-
hire, William Russen, John Fair a James Barker nepozo-
rovaně proplížili se schůdky a dostali se na palubu.
Barker ocitl se právě u padacích dveří, když voják,
stráž konající, právě k nim zády se obrátil, vykračuje si
bd
opáčným směrem.
Ovinul mu rvehle ruce své kol šije a sevřev jej,
strhl jej tak rychle, že voják neměl ani času vykřiknouti.
Ztracen pro život.
Bates
Hobar
Batesův
Grimes
James Lesta
Ches
Russen
John fair
James Barker
Barker