V Praze, v sobvtu dne 2. listopadu.

K číslu 303. čišlo v Praze za 2h a na venkově za 4k

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou

NAk na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Česká krise. Z Vídně, 2. listopadu. Zde se čeká, c stane se v Praze a v Brně ve výkon ných výborech jednotlivých stran českých. Teprve až bude míti ministerský předseda bar Beck hotové návrhy, pojede k císaři do Schön brunnu. Zakázaná Hardenova přednáška. Z Berlína, 2. listopadu. Přednáška, kterou konati chtěl Harden C. listopadu o svém procesu proti hr. Moltkemu, byla policejně za

Císařova choroba. Z Vídně, 2. listopadu. Stav císaře je trvale velmi dobrý. Císař byl s to vykonati dva- kráte procházku v zahradě. Po 11. hod. dop. přišel ze zámku dolů provázen jsa osobním svým lékařem a procházel se celou půl hodiny v alejích. Po krátké přestávce pokračoval ve své procházce po galerii. Po snídani odebral se opět do zahrady, kde setrval tři čtvrti hodiny.

Telegrafické zprávy. Katastrofa v Karadagu. Z Petrohradu, 1. listopadu. (K. k.) O kata- strofě v Karadagu došly další zprávy. Z Ko- kanu se sděluje, že v městě K aradagu zahynuly 20. října dvě třetiny oby- vatelstva, totiž asi 2500 lidí a že v tamější půdě objevily se značn trhliny. Z Taškendu dochází zpráva, že následkem tří, krátce za sebou se udavších otřesů země se 20. října ráno sesu ka hora, která prý zasypala mě sito Karadag, „ letní to sídlo beje hisarského. Město mělo 5000 obyvatelů.

Neutralita Norska. C. Z Londýna, 2. listopadu. (Pův. telegram „Nár. Listů“.) Z bezpečného pramene se sdě luje, že v oficiálních kruzích arglických se oče- kává v několika dnech vyřízení otázky neutrality Norska. Velká Britanie jest rozhod- nuta podlepsati smlouvu, jež má za- blezpečiti integritu Norska. Fran- cie, Rusko a Německo jsou rovněž ochotny připojiti svůj podplis k di- plomatickému aktu, jenž učiní Norsko Švýcar- skem severu. Tyto čtyři velmoci daly plnou moe svým pověřeným zástupcům v Kristianii, kdež bude smlouva podepsána. Průtah zaviněn tím, že Švédisko hled formuli, která by mu dovolila podepsati smlouvu spolu s velmocemi, aniž by tím bylo povýšeno na velmoc, čehož by Norsko nemohlo nikteral připustiti. Švédsko pak chče se přípojiti k smlouvě, poněvadž by jinak dle jeho domněn se snižovala jeho váha, a nechce, by velmoci při- pustily, že smlouva směřuje proti němur. Od nějaké doby se na radu velmoc o této choulostivé ctázcle vyjed- nává mezi Švédskem a Norskem, ale pro případ, že by oba státy nenalezly vhodné formule, jsou Velká Britanie a » st at- ní velmoci odhodlány podepsat v krátké době diplomatický a kt. zaruičujícíintegritu Norska. Král Hakon snad odloží na několik dni svů; odjezd do Anglie, aby tato závažná záležitsst mohla býti urovnána dříve, než opustí králov- ství. Doufá ostatně, že přijde ještě v čas cl Sandringhamu, aby mohl 9. listopadu s ostatní- mi členy královské rodiny slaviti narozeniny dl vili krále Eduarda. Americká krise. Z Filadelfie, 1. listopadu. (K. k.) Po schůz společnosti pennsýlvanské dráhy, na níž stano- vena byla dividenda, prohlásil předseda Crea, že se zřetelem na obtížné opatřování nového

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3.. am je též redakce a expedice.

kapitálu jedná společnost prozřetelně, nepřikro- čujeli k novým podnikům. Nebude prý tak účinně, jako posud, prováděti stavbu novo- yorského tunelu a jiné nedokončené opravy. Loupežnictví v Persii. Z Teheranu, 1. listopadu. (K. k.) (P. t. a.) Šejkové dvou kurdských kmenů, Bajazet agaa Mohamed Bapir aga přešli k Turků m, spolehajíce na sílu tureckého vojska. Nyní pod- nikají loupežné výpravy do vnit země a pustoší osady. Ruský místo- konsul v Urmii vypravil se již na hranice, aby poradil se s tureckým komisařem Kahirem pašou. Ve stepích kraje astrabadského nabý- vají loupežné výpravy Turkmenu značných rozměrů. Turkmeni vyplenili již mnoho vesnic, odvedli zajatce, jakož i do- bytek a odvažují se dokonce až k městu Astra- badu.

Rozdělení vlakových pošt. K četným útokům v poslední době proti mi- nistru obchodu dru. Fořtovi s německé strany podniknutým přidružil se tyto dny nový, jehož předmětem jest rozdělení z Vídně do Čech jezdí- cích ambulancí, kterýžto projekt má býti dle po- plašných vídeňských zpráv hotovou událost. Jako obyčejně podkládá se každému kroku dra. Fořta, směřujícímu k zlepšení soustavně zane- dbávané pošťovní, telegrafní a telefonní dopravy v království českém, národnostní strannickost; podobně děje se i nyní, neboť v zamýšleném rozpůlení ambulancí spatřuje se „počešťování služby ve vlakových poštách a německých měst jakožto konečných stanie posledních. Projekt rozdělení vlakových pošt, jenž vyšel ze středu českého ambulančního úřadnictva, směřuje zi prvé řadě ku prospěchu služby a tím přirozené též korespondujícího obecenstva obou nářodností, a v druhé řadě má míti za účel odstraniti anomalii, při těchto jízdách

FEUILLETON.

Zaklinači duchů. Zion City, město Johna Dowiea, stalo se opě proslulým jako v dobách, kdy „poslední prorok“ ještě žil, kázal a tisíce obracel na svou viru. Přívrženci Do- wieovi, kteří po jeho smrti zůstali bezradni, jako stá- do bez pastýře, kolísajíce mezi pověrou a touhou po zázracích, nalezli brzy nové vůdce, které dílem z ná- boženského fanatismu, dílem z chladné vypočítavosti ujali se vedení obce, Jeden z nich, snad nejhorší, Ha- rold Mitchell, očekává nyní ve vězení přísnost zá- Vyšetřováním byly zjištěny hrozné věci. Mitchel byl přívržencem Parhama, který v Galeně založil ná- boženskou sektu, mající mnoho společného s tak zv věroléčbou, neboť také parhamité nevěři v účinek vědeckého léčení a provádějí zázračné léčení, jehož základem jest modlitba a skládání rukou. Ale Mit- chellův fanatismus zavedl žáky přes učení mistrove na dráhu šílenství a zločinu. Jednoho dne opusti Mitchell své zaměstnání jako nádenník; jeho žen měla vidění a jeho úkolem mělo býti napříště vyhá- něti dábla z lidí. Počalo tajemné hnutí, pověrčivísi sdělovali, že povstal nový divotvorce, který léčí ne- mecné a vše se hrnulo k Mitchellovi. Nikdo nevěděl ničeho bližšího o jeho léčení, nikdo nemohl popsati „zázraky“, které končily obyčejně smrtí pacientovou až konečně případ staré Letitie Greenhaulghové uved úřady v činnost a rázem otevřel hrozný pohled do světa moderní pověry ..

Obě děti staré Greenhaulghové, která po léta byla upoutána na lože, schromena rheumatismem její 34letý dcera Jennie a 30letý syn Walter uslyšeli o zázracích, které Harold Mitchell, ovšem za zvonivé dollary, „z rozkazu božího“ konal. Oba byli dříve věrní přívrženci Dowiea, lehkověrní, dětinští lidé. kteří nemocné matce věnovali veškerou lásku a péči Snad Harold Mitchell matce pomůže. Sehnali své úspory, několik dollarů, a Mitchell přišel se svou manželkou a asistentkou, „aby vyhnal dábly z věla nemocné“. Odehrál se výjev, připomínající hrůzy středověkých mučíren. Temná noc byla zvolena pro „zázrak“. Děti byly odstraněny od lože a pak počalo zaklínání ďábla. Dlouhé, tajemné modlitby zněly v pokoji ne- mocné. Po chvíli přiblížili se zaklínači k loži, stařena byla svlečena a Mitchellová počala chorá místa zpra- ccvávati mocnými údery. Bezbranná stařena sténala

kona. žalostně a to zdvojnásobilo fanatismus zaklínačů. Asistentka vrhla se vší silou na nohu, nemocí zkři- venou a násilím ji rovnala. Následoval temný praskot ja strašný výkřik mučené ženy. Děti se ulekly a chtěly zakročiti, byly však upokojeny: to nekřičí tak hrozně jejich matka, nýbež ďáblové, kteří se ještě zdráhají opustiti tělo, to nepraskají matčiny kosti, jsou to jen prchající ďáblové... V zaklínání se pokračovalo Ztuhlé ruce bezmocné stařeny byly násilně odtaženy od těla, konečně podařilo se i zde ďábla přemoci. opět zvláštní praskot a chroptivé výkřiky nešťastnice. Z nosu a uší vytryskla červená krev a k tomu zněly neustále modlitby, stupňující se v divokou vášni- vost... Oběma rukama sáhl Mitchell do teplé krve, pokropil hlavu a tělo umírající a rty jeho mumlaly „Požehnání boží, požehnání boží, ďáblové prchají, dáblové prchají...“ Děti chtěly operaci zastaviti. Opět byly odmítnuty, tvrdě a přísně. Na to sevřely Mitchellovy prsty hrdlo umírající. V několika vteři- nách ležela tiše a nehybně. „Spí“, mumlali divo- tvorci. Počali u lože pěti děkovné modlitby, až ranní světlo pronikalo štěrbinami uzavřených okenic. Když Walter Greenhaulgh chtěl svou milovanou, konečně uzdravenou spící matku políbiti, dotkla se jeho ústa ztuhlých, ledových rtů mrtvoly . í Za několik hodin policie divotvorce zatkla. Po- sud nebylo možno zjistiti, kolik pověrčivých se stalo obětí tohoto zázračného léčení, ale jest jich více. než tucet ...

= Bankrot ženské krásy. Jsou dnes nějaké krás- né ženy? O této otázce pojednává Marcel Prévost ve „Figaru“ a dospívá k zajímavému výsledku, jenž vrcholí ve výroku: Kult ženské krásy v nynější době tak poklesl, že lze mluviti o bankrotu krásy. Výrok tento zní paradoxně, ale Prévost, jehož kompetenci v otázkách feminismu nelze popírati, připojuje na odůvodnění své these řadu dokladů skutečně povážli- vých. „Pohleďte jen na populární slavnosti, jimiž se v Paříži oslavuje ženská krása. Čím vlastně jsou? Obecními maškarádami, při nichž figurují jako krásky zcela hezké pradlenky, které pro lidový hrubý vkus mohou býti pastvou očí, ale nikterak nepřipomínají krásnou Helenu, madame Recamierovou nebo ma- dame Castiglione. Stejný nedostatek jemnějšího smy- slu pro ženskou krásu nalézáme však také u nejvzne- šenějších tříd pařížské společnosti. Pařížanka vel- kého světa netouží nikterak po epithetu „nejkrásnější Pařížanka“. Mysl a touha této Pařížanky směřuje výhradně k tomu, aby vynikla elegancí. Krásná Pa- řížanka, která není zároveň elegantní, nemá ceny

Elegantní dáma, která nenií krásná, cení se potud pokud je elegantní. Řekněte Pařížance: „Madame, jste nejkrásnější ženou na světě, ale nemáte žádného vkusu ve volbě klobouků a toilett“ — a můžete býti jisti, že vám tato dáma pobouřena ukáže dvéře a bude k vám chovati nesmířitelnou zášť. Čím to je? Proč tento bankrot ženské krásy a proč to zvláštní cenění elegance, která je přece jen něco vedlejšího Odpověď zní: Ženy samy zatemnily smysl pro žen- skou krásu, podkopaly jej a zničily. Tisícerými umě- lůstkami toiletty, sterými barvenými prostředky při- vedly to tak daleko, že úsudky ubohých mužůo ženské kráse byly nadobro zmateny. Má-li žena dnes peníze a čas, může vykonati divy. Není už žádných starých ani ošklivých žen, ale na neštěstí také žád- ných krrásek.

Ženský jockey. Z Paříže se sděluje: V po- stupu žen do povolání, dříve jen mužům vyhraže- ných, sluší zaznamenati novou etapu. Do Paříže přibyla mladá Američanka, jež hodlá jako jockey na zeleném trávníku zápasiti s muži o vavřín. Připlula do Evropy ve společnosti hraběnky Holinové a za- tím co v Chantilly čeká na jockeyskou licenci, o niž žádala, trainuje horlivě a sní o příštích vítězstvích na závodní dráze. V Americe dosábla odvážná jezd- kyně, která sedí na koni obkročmo jako páni, již značných úspěchů; 28 cen a 14 stříbrných pohárů nasvědčuje, že krásné pohlaví také na závodišti hrozí, se státi nebezpečným soupeřem pohlaví sil- ného. »Nepřeji si, aby se o mně mluvilo«, vyslo- vila se mladá Američanka k jistému žurnalistovi. »Trainuji pro svou zábavu. Přeskočila jsem již mnohý plot a mnohý příkop a v Americe jsem do byla mnohé ceny. Ve všech listech objevila se moje podobizna. Sedím na koni v panském sedle, nevi- děl jste mne? Jest to velmi hezké . . . Se svou přítelkyní jezdím pravidelně. Měla jsem minulý týden závoditi v Compigne. Tak jsem se těšila . .. Ale potom se stala mala nehoda a musila jsem se toho vzdáti. Nyní počínám opět. Myslíte, že ob- držím licenci? Damský jockey — ó, to by bylo velmi veselé.« A malá, štíhlá osoba s veselýma očima a tmavočerveným vlasem usmívá se spoko- jeně na svou přítelkyni. = Proti neplechám v klášteřích. Z Petro hradu se sděluje. Prostopášnosti mnichů a jeptišek v ruských klášteřích způsobily v poslední době ta- kové pohoršení, že byla svolána zvláštní konference za předsednictví metropolita Antonia, aby se proti nim učinila opatření. Konference usnesla se zavésti přísnou kontrolu, opatřiti dveře klášterních cel okénky a ustanoviti v klášteřích zvláštní strážce.