panující. Žádati totiž na úřadním personálu, aby nepřetržitě po 16 až 18 hodin, zejména v noční debě, ve vlaku za jízdy pracoval, jest holou ne- možností a žádá-li se cosi podobného na vídeň- ských úřadnících, děje se tak jedině a pouze na úkor služebních výkonů a tím i obecenstva. Ve zmíněném projektu nestala se o národ- nostních okolnostech ani zmínka, ano ani po stránce jazykové kvalifikace ne, ačkoliv i tím zejména při nynější generaci velkoněmecky smý- šlejícího úřadnictva vídeňského služba dopravní velice trpí. Mluvi se o ,počešťováni“ Chebu přilivem 50 českých úřadniků. Kdo tuto zprávu něme- ckým novinám inspiroval, mystifikoval je bud zůmyslně, nebo slýšel v ministerstvu obchodu růsti trávu. Konečně nutno se strany odborné k věci promluviti, aby přibity byly ony nejapné lži vídeňských listů, zejména zprávy „N. Freie Presse!

Rozpůlením ambulancí Videň—Cheb 18 a 19 na čtyři ambulance, totiž: Vídeň—Budějovice a Budě- jovice—Cheb dojíždělo by denně z Budějovic do Che- bu i s úřadníky již stávající ambulance Budějovice- Cheb 126 (proti kteréž před lety Němci nečinili žád- ných potiží) celkem 22 úřadníků a zřízenců, z nichž by podle Taschkova klíče připadalo nejméně 50 Němcům. A nyní, světe žasni! Tato pohyblivá hrstk lidí, pouhých to hostů vysílených předchá zející ná- mahou a zodpovědnou prací, má míti za účel počeštiti hlavní město samostatného „Egerlandu“! Oč se dále jedná? O rozlomení dalších do Čech z Vídně jezdí- cích ambulancí, totiž: Vídeň—Praha 21 a 22 na am- bulance Vídeň—Německý Brod a Praha—Německý Brod. V tomto připadě mělo by vlastně město Ně- mecký Brod příčinu k stížnosti, neboť jezdílo by do tyze českého města denně 23 vídeňských úřadníkůa zřízenců. Dále jedná se o ambulance Vídeň—Praha 24 a 25, jichž rozdělení projektováno do Brna. Stej- ným počtem úřadníků pražských s jedné a vídeň- ských s druhé strany nebude přece ráz Brna, téměř velkoměsta, ani počeštěn, ani poněmčen. Konečně jedná se o přeložení ambulancí Vídeň—Děčín 105a 406 a Vídeň—Líbava 107 z Vídně do Německého Brodu, neboť tyto ambulance počínají činnost svou teprve v Lysé n. L. a Německém Brodě, jezdíce mezi posléze jmenovaným městem a Vídní úplně na prázdno. Tím jezdili by do Děčína pouze 2 úřad- níci a zřízenci denně a též do Libavy týž počet. Mimo to ušetřilo by se projektovaným rozdělením témě 100.000 korun.

A to jest ten celý počešťovací plán dra. Fořla o němž se Němci tyto dny široce a dlouze rozepsali „Počešťující plán“ dra. Fořta našel však též svuj protějšek: styrsko-hradecké a inšprukské poštovní ře- ditelství žádají taktéž rozdělení vídeňských ambula ncí na jižní a západní dráze jezdících, vycházejíce pa trně z téhož stanoviska jako ambulanti čeští, že totiž vídeňští úřadníci nemají výsadu jezditi celým Ralou- skem. Jak pak nazvou vídeňské žurnály tyto návahy svých konnacionálů? Počešťováním?

Výhrůžka zakročením německých poslancůf jest bezvýznamným strašákem, neboť českým poslancům a městské radě pražské nastala by v daném případě povinnost zakročiti jednak proti poněmčování Prahy. nebot přijíždí do téže denně 52 vídeňských úřadníků a zřízenců, jednak též proti tomu, aby ryze česke území projížděno bylo vídeňským úřadnictvem, z vět- ší části jazyka českého neznalým. České úřadnictvo poštovní má již dosti tohot neustálého neodůvodněného vyhazování z něme- ckých měst a jest již nejvýš na čase, aby poukazová- ním na přeplnění jednotlivých poštov. úřadů a oddě- lení v Praze a v ostatních českých městech něme- ckými úřadníky učiněna byla přítrž neustálému štvaní. Jsme jisti, že z vlastních řad zakřiknut bud tento planý povyk, neboť Němcům asi sotva chtěl by se z Prahy a z jiných českých měst, kde panují daleko příznivější poměry jak hospodářské, tak i spo- lečenské. Uskuteční-li se rozdělovací projekt třeba je částečně, bude uvítán českým poštovním úřad- nictvem s povděkem, neb tím postaveno bude na ro- veň úřadnictvu vídeňskému, kdežto až posud poklá- dáno bylo za úřadnictvo druhého řádu, jež za vděk muselo vzíti tratěmi vedlejšími, méně důležitými. V Praze, dne 1. listopadu 1907.

Denní zprávy. — Návrh správní rady elektrických pod- niků král. hl. města Prahy, aby vyzváno bylo c. k. ministerstvo železnic, aby v úřadních sta- tistikách nepřekládalo jména pražských ulic do němčiny, strašně dopálil „písmovůdce“ v libe- reckém ministersko-všeněmeckém orgánu. To prý je šílené velikášství, v jakém prý žádný národ světa Čechy nepřekoná a jež v tom zá- leží, prohlašovati česká jměna prosfě za nepře- ložitelná, ale právo toto osobovati si vůči všem ostatním jazykům. Na to má „Reich, Deutsche Volksztg.“ dokonce doklady, mezi nimiž jsou opravdové skvosty všcměmecko-nacionálního prů- myslu prolhanosti. Liberecká „D. Volksztg.“ namlouvá totiž světu, češtiny neznalému, mezi jiným, že prý Češi na př. Königsberg překládají Bane nova, co prý jest tolik, jako nový džbán anebo nová lábev. Königsberg, králem Přemy- slem Otakarem II. založené město ve vých. Pru- sích, od svého zhložení v kraji tehdáž ještě slovanském jmennje se Krälovec (polsky Krč- lewiec), kteréžto jméno není žádným překladem. nýbrž původním jménem. Na čisto nepöchopi- telným redakčním kontrmelcem libereckého listu jest tvrzení, že píšeme Piemont — „Bemont- sko“, Wartenbierg — „Cicov“, Toulouse — „Dolny“ (11?), Lüneburg — „Lima“! Jakživ nikdo neslyšel, nemluvil a nepsal takové ne- stvůry v českýérn jazyce a „Reich. Deut. Volks- ztg.“ velmi by se nám zavděčila, kdyby sdělila. odkud načerpala tyto moudrosti. Že „Bayern zní po češkn Bavořsko anebo Bavory, jest fakt starý tak jalo Bavory a jako jazyk český a ni- kterak překladem ba není rozhodnuto, který z obou názvů, zda Bayern anebo Bavory, je stařší; steně mohli bychom vytýkati Němcům, že jejich „Mähren“ jest „překlad“ z „Morava“,

„Schlesieso! ze Slezsko, jakož je jisto, že „Böhmen“ jest německá změždědina z latin- ského „Bohemia“ a nade vši pochybu, že Preussen jest obalem staroslovanského „Prusi“ Že Slowané zakládali a pojmenovali většinu měst na německém Polabí až k ústí řeky, měl by vědět učenec v libereckém ministersko-krajan- ském listě právě tak, jako že příklad jím zvo- lený, Lüneburg, je skutečně původu a do po- čátku 11. století také trváni slovánského, jenže se ovšem nejmenovalo původně „Lima“, nýbrž nepochybně Gliň. Jakin je ovšem a skutečně slovanské jméno pro Anconu na Jaderském moři, s níž Slované o celá staleti dřív než Němci vešli ve styk obchodní. Jak to vypadá v duševní dílně libereckého vševěda, vysvítá i z toho, že se docela vážně a doslovně domnívá, žee Češi své Benátky učinili z „Venedig“ (11), ipaje nepochybně za to, že „Venedig“ je pů- vodní, vlašský název spanilé Venezie. Cheb staročeský genitiv Hba!) jest původní slovan- ský název, o tom není nejmenší pochyby, a žád- ný překlad; a Kynžvart je poctivější česká transkripce, než německé Wemschen z českého „ve Mšeně“1 Píšeme-li my německá místní jmě- na svým pravopisem, chováme se decela jako Němci, kteří ovšem Wesseli-Mezimosti skutečně povazují za germänský originál a naše Veseli- Mezimostí za bídný český překlad. Na to, že praslovanské jméno Teplice je českým znásil- něním keltickéhe (!) Töplitz (novogermánsky Tölplitz!), příšli Němci v předposlední desítce minulého století. Vždyť prý i jména čínských měst a řek překládáme do češtiny, tvrdí „Reich.

D. Volksztg.“, nemaje snad tušení o tom, že anglická transkripce není původním zněním čínského mistopisu; pro české psaní činských jmén je pro nás směrodatnou ruská transkripce. O „české drzosti“ mluviti nejméně práva má nepřeložitelný pan Knieschek, který tískne svou „D. V.“ u stejně nepřeložitelného pana — Gerzabecka. Neboť nepřekonatelnou germánskou drzostí a také přímo monumentálním ignorant- stvím jest tvrditi, že české názvy ulic pražských jsou — překlady z němčiny. (Vodičkova uliee nepochybně z — Wassergasse!) Žádati na c. k úřadech, aby užívaly českých jmén pražských ulic, jest dobrým právem obce pražské, která o tom, že jména tato jsou úřadní, má nález správního soudu. A nemají-li nejvyšší rozsudky závaznosti ani pro c. k. ministerstva, nedivme se, že se o Cislajtanii mluví jenom ironicky jako o právním státu! — K jmenování soudců přináší »Boh.« článek, jakožto »posudek z německých soudcovských kruhů«. V něm vyličuje se jme- nování to jako kompromis, který ovšem samo zřejmě neznamená úspěch, jaký by mohl býti od Němců uvítán voláním »victoria«, znamenát pouze splnění nejmenší výměry německých po- žadavků, jež odmítnouti možno nebylo. Něme- ckému stanovisku je vyhověno potud, že soud- covská místa až na několik málo obsazena ně- meckými soudci a toliko šest »německých« ad- junktských míst propůjčeno Čechům, dovozuje něm. soudce v »Boh.«, i dodává, že snahám něm. politických kruhů a německého krajana ministr nelze odepříti uznání za to, že dosáhli, čeho dosící lze bylo, ovšem jenom cestou kompro- misu, který přinesl jmenováni 72 českých aus- kultantů eztra statum. Češi prý mají tudíž pří

činu k uplné spokojenosti s výsledkem jmeno- vání, který má pro ně význam nejen velkého finančního ústupku, nýbrž jest vzhledem k pří- štímu obsazení míst podstatnou výhodou Čechů. Jinak uznává článek se stanoviska německého, že na místo dvou německých radů vrch. z. soudu jmenování zase Němci. U zem. soudu utrpěli Němci tím, že tu jmenován jenom jeden Němec vrch. soud. radou, ačkoli tři místa uprázdněná dříve obsazena Němci, protož prý s povděkem dlužno uvítati jmenování Schwagera dvorním radou nejv. soudu, čímž prý zabráněno velikému bezpráví, neboť málem by se bylo po- dařilo Čechům získati toto místo pro sebe z toho důvodu, že před tím obsazeno bylo dvor. radou české národnosti. Že na dvě místa radů u zem. soudu povoláni Němci, toť prý dobrým právem německým, litovati však sluší, že nebyla obsa- zena dvě místa soudců »německých« okresů ve Stodu a Jesenici. Jmenování ukazuje, že snaha justiční správy v Čechách směřovati musí k tomu, aby »synové obou národnosti« byli stejně po- voláváni k službě justiční, nutno prý však přísně dodržovati klíč, podle kteréhož říditi se dlužno při přijímání do přípravné služby. Tento klíč jest prý dán poměrem obyvatelstva 6229% pro Čechy a 374 pro Němce, ale vzhledem k vysokému hospodářskému vývoji Němců musí býti změněn na 40 proc. pro Němce. Jiná otázka, kterou se Němci velmi vážně zaměstná- vati musí, jest prý rozdělení statusu na českýa německý. Až do té doby budou se všechna jmenování díti cestou kompromisu a kompromi- sem říditi se bude i nastávající jmenování aus- kultantu.

— Pokračovací školy živnostenské. Potě- šitelným zjevem při dnešní snaze po reorgani- saci školství pokračovacího v Praze jest, že společenstva živnostenská sama chápou se to- hoto pro ně důležitého úkolu. Není dávno tomu, kdy společenstvo kožešníků pražských, jehož starostou jest pan J. Kubišta, věnevalo na zaří- zení školy odborné 1000 K, a opětně dovídáme se, že společenstvo krejčí malostranských, jehož starostou jest p. K. Adamec, věnovalo na zaří- zení dívčí odborné školy krejčovské obnos 300 K. Není tedy správno tvrzení, že by spo- lečenstva úplně nečinně přihlížela k odborněmu vzdělání svého dorostu. Jest jen na povolaných činitelích, aby vyhověli požadavkům zodbornění škol a přibrání společenstev k spolupůsobenía rozhodování a konali také svoji povinnost. Čin obou společenstev uvedených jest velice příklad- ným a stane se zajisté pohnutkou ostatním spo- lečenstvům k následování. — Přednáška faráře Ondřeje Hlinky ko- nati se bude dnes o 48. hod. večerní ve dvoraně žofínské. Vstupné 40 hal. — Na nádraži uvítal ho včera také p. red. J. V. Alex- ander, který mu doručil peněžitý dárek praž- ského obchodníka p. Václava Chmela pro čer- novské dítky. K jízdě ke knížeti arcibiskupu pražskému dlužno podotknouti, že Andrej Hlinka přijat jím nebyl, kdežto biskup brněnský přijal ho velice vlídně a přislíbil mu svou pomoc. — Úmrtí. V Chrudimi zemřel dne 1. t. m. ve věku 44 let soudní sekretář pan Jan Dříza, Po- hřben bude v neděli 3. listopadu o půl 4. hod. odpol. na hřbitově sv. Kříže,

Dvacetipětileté jubileum okresního ředitel chudinského u sv. Tomáše. Tyto dny slavil p. Vaclav Pažout, okresní chudinský ředitel u sv. Tomáše na Malé straně, 25leté výročí činnosti své na poli hu- manitním. Za tou příčinou sbor otců chudých u sv. Tomáše věnoval panu jubilantovi skvostné tablenu všech otců chudých okresu sv.-tomášského, jež mu deputace, sestávající z p. Cetlovského, Hubáčka, Jer- mana a nám. ředitele Svobody odevzdala. Náměstek okres. ředitele p. Svoboda vřelými slovy ocenil do- savadní blahodárnou činnost okres. ředitele a přál mu, aby ještě dlouhá leta pracoval ve prospěch chu- diny. Pan ředitel Pažout přijal tableau a s deputací vlídně se rozloučil.

— Uctění památky j prof. dra. Riegra a f prok. dra. Stupeckého, jejímž dějištém byla zahajovací týdenní schůze »Právnické jednoty« ve čtvrtek dne 24. m. m., mélo povznášející slavnostní průběh. Ná- vštěva byla tak četná, že jí promoční síň v Karo- lině s přilehlou sborovnou stěží pojaly. Mezi členy Jednoty bylo zříti i řadu vynikajících hostí. Tak byli přítomní rektor univ. dv. r. dr. Goll, téměř celý sbor právnické fakulty se seniorem svým dv, r. prof. drem. Ottem a děkanem prof. drem. Hennerem, za »Svatobor« předseda sk. rada Jirásek, za družstvo »Zvonus spisovatel Rais, za »Uměleckou besedu- spisovatel Herites, za Jednotu českých záložen dr. Jahn a dr. Ilner, za »Kruh českých spisovatelů« prof. Je- linek. Schůzi zahájil starosta Jednoty ryt, Randa vřelým proslovem, v němž vzpomenul těžkých ztrát, které české vysoké učení v posledních několika letech utrpěle, tklivýmí slovy, na mnohých místech mocným pohnutím přerývanými, dotkl se významu dra. Riegra a Stupeckého a zakoněil přáním, aby na dlouhý čas bylo dosti těch ztrát, jež etihly nyní naší alma mstse. Za napjaté pozornosti promluvil pak prof. de Kadlec o Bohuší Riegrovi; rozvinui stručně, ale vystiženě základní idee jeho prací a vylicil zejmena