1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v úterý 28. října 1913.
Praha
4
article
la rannt a večerní jlety
přadplácí se
v Praza v administras
na maěslo
na štvrt ista. . . 9 K -h
v dvojí donžakou
ns čtvrt ista
ika
ve Slálkách a K no
na ciéslo
Poštou
nk čtvrt ieta . . . 9 K. obh
s dvojí zásllkou
na měsle
n vrt ieta . . . u K do
Kdo očistí Prahu?
„Národní Listy“ ponechávaly dosu
v aféře michelských pozemků slovo těm,
kteří jsou v první řadě povolání udělati
v této záležitosti pořádek a samy obme-
zovaly se v této věci toliko na věcná vy-
světlení. O stanovisku však, na kterém
stojí ony i strana, kterou zastupují, nemůže
býti pochyby: nikdo nemá většího zájmu
na tom, aby v této aféře bylo jasno, než
právě národní strana svobodomyslná, pro-
tože každý, kdo zná její minulost, ví, že po-
tom udělá, co dosud udělala vždycky, kdy-
koliv se takový případ stal.
V každé společnosti a jmenovitě
v kapitalistické společnosti budou prašivé
ovce. Ne na tom však závisí mravnost stra-
ny, že tyto ovce jsou, poněvadž proti tomu
není chráněna strana žádná, nýbrž na tom,
jak se v takovém případě strana zachová.
Nuže, pokud jde o národní stranu svobodo-
myslnou, stačí jmenovati případ dra. Čer-
nohorského, aby si každý vzpomněl, že
po zjištění věci přestal býti členem strany
a tato přerušila s ním veškeré styky. Pří-
pad obecního staršího Březnovského jistě
byl všelijaký a provinění jeho sotva bylo
strašné, nicméně strana udělala z něho
přece důsledky a přestala ho počítati mezi
svoje příslušníky.
Praha
strana svoboda
5
article
My tedy doma už pořádek dělati do-
vedeme. Ale teď se také trochu podíváme
na ty, kdo se staví v čelo dnešního pokřiku
a tolik se nám nabízejí za očisťovatele krá-
lovské Prahy. Což pak se profesor Masa-
ryk, který se tolik stará, aby ho mezi nimi
bylo nejvíc slyšet, už nepamatuje, že svého
času veřejně prohlásil, že je „mravně ho-
tov“ s drem. Herbenem? Ani to nejmenší
se na oné známé záležitosti od té doby ne-
změnilo — jen to, že je dr. Herben zase
pravou rukou prof. Masaryka a v jeho listě
den ze dne je „mravně hotov“ s celou
správou města Prahy. A prof. Masaryk
statečně umravňuje Prahu — arci tak, jak
to dovede jenom on. 90 mužů zasedá na
pražské radnici, mezi nimi dlouhá řa-
da mužů charakterních a čestných, že
se mohou věru klidně pustit v závod
s profesorem Masarykem i dokonce
už s lidmi kolem něho: a těm všem
tento podivuhodný umravňovatel české
společnosti s mravní zbabělostí, jaké není
rovno, vrhne pod poslaneckou immunitou
do tváře obvinění, že mezi nimi sedí „asi
Herben
Masaryk
profesor
Praha
6
article
deset zlodějů“, aniž by jenom naznačil je-
diného z nich! Proč pak nepromluví ten
hrdina a neudá jména? Pak by přece jediné
mohlo nastati ono jasno, jehož si nikdo tak
nepřeje, jako my! A vedle něho dokoncei
páni ze strany státoprávně pokrokovési
troufají mluvit něco o čistotě v českém ve-
řejném životě. Z té strany, která udělala
svým tajemníkem muže, jenž se musí zod-
povídati pro podvod před jičínskou poro-
tou a jenž svým neslýchaným hospodář-
stvím tak zruinoval nešťastné Semily, že
nebýt zoufalé přímo práce dra. Kramáře
pro semilskou spořitelnu, aby zabránil vn
krachu, do něhož ji hrozila uvésti nejzlo-
činnější činnost pana Beneše, musili by lidé
odtud přímo utíkat a celé Semily by si mo-
hli koupit Němci. Ten opravdu znamenitý
pracovník samosprávný však nejenom je-
ště neuznal za vhodné očistit veřejný život
český svým odchodem, nýbrž spravuje do-
konce záležitosti celé státoprávní strany.
Kramář
Beneš
Němec
Semily
semilský spořitelna
7
article
Vzdaluje se odtud jenom chvílemi před po-
rotu, zrovna jako jeho přítel p. dr. Novotný,
jemuž chrudimská porota slavnostně potvr-
dila, že byl sice uražen na cti, ale právem,
protože se na něho dověděla řadu věcí,
z nichž falšování protokolu uvádíme jen
tak docela namátkou. Ani mu nenapadne,
aby zmizel, nýbrž sedí ve straně, reformuje
jiné dále a vyzývá je před porotu, ačkoliv
celá tato společnost uznává tuto instituci
jen tehdy, činí-li verdikty v jejím smyslu,
kdežto porota chrudimská v orgánu dra.
Boučka všecku vážnost rázem ztratila.
A třetí v ctihodném svazku, strana ná-
rodně sociální, svěřila nejtlustší péro ve
svém orgánu redaktoru Svozilovi, je-
muž doktor Rašín v tomto listě
vrhl pod vlastním jménem v tvář tvrze-
ní, že vzal úplatek 450 K od banky Prahy
a jenž, aby dokázal, že to opravdu byl
úplatek, peníze přijal, ale brožuru, kterou
za to slíboval, do dneška nenapsal. Tak
bychom mohli pokračovati dále, ale mysli-
me, že to stačí, abychom mohli prohlásiti:
za to, co lidé takto poznamenaní a jejich
strany pro očistu Prahy mohou udělati,
my i česká veřejnost pěkně děkujeme.
Jakmile se stav věcí zjistí, udělá naše
strana v radniční záležitosti takový pořá-
dek, jaký se vůbec udělat dá. Nikdo se ne-
musí obávat, že s vinníky nevyúčtujeme.
Tolik ale je jisto: že nenahražuje ještě
důkaz, utrhají-li někde někomu na cti, aniž
by udávali důkazy. Když spojené radikální
strany mají čas od času vůči porotám přec
jenom nějaké pochybnosti, proč se pp.
doktor
Novotná
Bouček
Svozil
Rašín
Praha
8
article
Hanzlíček a Stříbrný neodvážili říci svoje
obvinění na veřejné schůzi? To by přece
bylo to nejvhodnější, jelikož pak byl by je
byl ob. starší Červený jistě žaloval před
okresním soudem, poněvadž přece slíbil, že
žalobu podá, jakmile mu jen obvinění blíže
označí. Dějí-li se taková obvinění tak
opatrně, pak mimoděk vzpomináme si na
nedávný výrok hr. Tiszy: kdo krade čest.
náleží morálně níž, než velmi mnoho zlo-
Záležitost tato musí býti v naší straně
ne snad pro útoky ze stran jiných, nýbrž
jednoduše proto, že si toho naší stoupenci
jednomyslně přejí, úplně vyřízena.
Očista se provede a co je shnilého, mu-
sí ven, protože strana musí býti zdravá.
Ale proto, že by se snad jako všude mohli
nalézti lidé, kteří zneužili svého postavení
— proto opouštět prapor a program ná-
rodní strany svobodomyslné a uváděti
nebezpečí postavení, které pro svoje zá-
sluhy a cíle, které v národě a pro národ
sleduje, bylo by špatnou službou dobré
věci. Jestliže ti, kdo obviňují bez důkazů,
tak se chtějí dostat na radnici, už proto
jsou to špatní kandidáti. Za to ale při vší
té agitaci, která se v novinách všeho druhu
i na schůzích provádí, nebyl ještě vržen
ani stin podezření na žádného z těch, kdo
v nynějších volbách kandidují za stranu
naší. O žádném aní prof. Masaryk se ne-
odvážil říci, že by se při jeho jméně jenom
mohlo myslit na některého z desíti nejme-
novaných zlodějů. Je to taktika docela
zřejmá. Politicky národní stranu svobodo-
myslnou zvrátit ti pánové nemohou, to se
odráží o její činnost a čistý štít. Troufali
by si ji poškodit nebo povalit ne při politi-
ckých otázkách, nýbrž jenom pomocí zjevů,
které se vyskytují v každé kapitalistické
společnosti — aniž by ji ovšem směl někdo
dějů.
Hanzlíček
Stříbrná
profesor
Masaryk
Tisza
národní strana svoboda
9
article
při tom zastávat. My jsme pro mravnostv
životě veřejném, protože nám jí diktuje
přesvědčení, které žádá, aby náš národ
rostl a stál pro všecky případy obrněn
svou vnitřní silou. Ale komu jde opravdu
jen o tu mravnost, ten by asi, když se něco
doví nebo tuší, neskandalisoval a nešpinil
celou radnici, celou stranu a tím i celý ná-
rod, nýbrž přišel a řekl: mám podezření
a mohl by podle dosavadních zkušeností
být jist, že účelu bude dosaženo, protože
strana pořádek dělat dovede a o mravnost
je v instuticích našich postaráno aspoň tak.
jako ve všech druhých. Ale pro oposicí je to
hodně vedlejší věc. Oposici jde o to, aby
naše strana ve jménu očisty od jednotlivců
byla vyhnána z radnice. Jenom že pak by
se ještě pořád jednalo o to, kdo tam přijde
místo níl A dosavadní činnost těch pánů.
kteří oposici vedou, podle toho, co o nich
svrchu praveno, není žádnou zárukou, že
by pak bylo lépe. Proto soudíme, že pří-
slušníci strany mají samozřejmou povin-
nost žádat od ní, aby v těchto věcech udě-
lala pořádek, ale na druhé straně nemohou
zapomínati na to, že strana se svými cíly
a úkoly je přímo nutností pro politický
rozvoj našeho národa, a že by bylo přímo
hříchem na straně, kdyby naši vlastní
stranníci dovolili, aby pustou strannickou
agitací byla trestána strana a ne toliko ti.
kdo toho opravdu zasluhují.
10
article
Italské volby.
Italské volby.
„Sempre avanti!“ „Vždy ku předu!“, jes
heslem národní dynastie italské, jemuž od na-
stolení krále Viktora Emanuela II. zůstala
opravdu věrna, poznávajíc moudře, že nejlépe
opatřuje tak zájmy své, když sama kráčív
čele rozvoje, pokroku, snah a tužeb život-
ních převážné většiny svého národa. Při tom
skoro vždy mívala šťastnou ruku ve volbě
svých řídících státníků a to zvláště v dobách
kritických. K nejobratnějším mínisterským
předsedům moderní Italie náleží pak nesporně
nynější pan Giolitti, kterého nazývají
„kouzelníkem z Monte Citoria“, poněvadž zná
opravdu virtuosně ovládat sněmovnu italskou,
aniž by k tomu užíval prostředků ostrýcha
rozčilujících, jako na př. v uherském sněmu
Štěpán Tisza. „On nechá uzrávati věci, které
uzráti chtějí,“ zní trefný posudek jeho státní-
cké strategie, „upravuje za kulisami, co chee
mít upraveno, i dovede s obdivuhodným in-
stinktem poznat pravý pkamžik, kdy sám se
uchopí otěží hnuti lidového, sám se postav
v jeho čelo na místě jiných.“ Když na př. po-
čalo se v Italii vzmáhati hnutí socialistické
tou měrou, že přibíralo rázu vskutku povážli-
vého, Giolitti obratem ruky ulomil hnutí tomu
ostří, že nabídl vůdcům jeho místo ve vládě.
což mělo za následek veliké zmatky a roz-
broje v táboře socialistickém, až se rozstoupi
na frakce oficielních a reformovaných sociali-
stů i republikánů. Vděk tomuto rozkladu v lů-
ně svém nedovedli socialisté ve vážné chvíli
války tripolské klásti mobilisaci nikde odpor
pronikavý a rušivý, naopak část přidala se
k obecnému válečnému nadšení lidu vlastene-
ekého, které se projevilo způsobem tak velko-
lepým, že to uchvátilo k obdivu všechen svět.
Viktor Emanuel II
Giolitti
Štěpán Tisza
Monte Citoria
11
article
Znamenaje tuto sílu vlasteneckého duch
v masrách obecného lidu italského, bystrý
státník Halie neváhal uděliti lidu tomu, třeba
z valné části neuměl ani čísti ani psáti, vše-
obecné hlasovací právo do parla-
mentu. Neboť za nejtěžší břemena největší
práva. Lid, který s takým nadšením šel za
slávu a prospěch vlasti prolíti do dáláv afri-
ckých krev synů svých, jichž padlo tam na
60.000, lid takový věru zasluhuje, aby se mu
svěřil ne pouze bodák, alébrž i hlasovací lí-
stek, by mohl si zvoliti sám svého zástupce
do sboru zákonodárného,
A tak se předvčerejší neděle dály v Itali
první všeobecné volby do italského par-
lamentu. Jaký to pokrok u vývoji svobody
občanské od vzniku sjednoceného královstvi
italského! Roku 1874, tedy čtyři leta po pádu
světského panství papežů římských, nemělo
z tehdejšího všeho obyvatelstva sjednocené
Italie než 2.11% mužů voličské právo. Všech
voličů v celé Italii napočítáno tehdá pouze
571.940. Divu-li, že ozývalo se odtud volání
po rozhojnění volebního práva ze řad parla-
mentní oposice rok za rokem důtklivěji, až
po osmi letech došlo k první demokratické
opravě volebního řádu sněmovního, kterouž
rozhojněn počet voličů na 2,480.000 mužů.
Halie
12
article
Roku 1892 následovalo další rozšíření voleb-
ního práva lidu a počet voličů vzrostl na
3,000.000. O volbách r. 1909 dostoupil již
3,219.000 čili 9.2%. Nynější však volebni
opravou, která předevčírem prvně vyzkou-
šena, dosáhl již počet k volbě oprávněných
8,672.250 mužů t. j. 20.4%, což jest již téměř
všeobecným hlasovacím právem národa
italského. V Německu, kde nadchází volební
právo do říšského sněmu dokonaným 25. ro-
kem věku občana, činí počet voličů pouze
20% obyvatelstva. Ve Francii, kde počíná vo-
ličské právo již dokončeným 21. rokem, volí
do sboru zákonodárného plná čtvrtina národa.
Charakteristický význam nového voleb-
ního řádu italského, jímž podstatně nejvíc blíží
se všeobecnému právu volebnímu, však zaji-
sté v tom spočívá, že všechno obmezování
censem přestalo. Dle starého volebního řádu
italského byl voličem ten, kdo prokázal, že
zná číst a psát, kdo platil přímou daň aspoř
20 lir ročně; kdo bral roční služné nejměne
400 lir anebo kdo platil nájmu aspoň 500 lir.
Dle nynějšího volebního řádu však má právo
volební netoliko každý, komu jest 21 let, umi
číst a psát a dostál povinnosti branné, ale od
30. roku věku svého vůbec každý, třeba
neuměl číst ani psát a nebyl vojínem
A těchto analfabetů jest právě ohromný
počet, na 5 milionů, zejména v jižní Italii,
kdežto v severní pokročilejší Italii jest an-
alfabetů již málo, průměrně asi 10%%, tož
krajích jihoitalských činí 40—50%%, na Sicili
pak místy až 69
Jakého smýšlení jest tato massa pěti mi
lionů opožděných? Radno-li jim svěřiti hlaso-
vací lístek? Není-li se co báti, aby ho zne-
užili svedeni agitací buď rudých“ nebo „čer
ných“ demagogů. A jakým způsobem mají tito
opožděnci, neznalí písma, hlasovat?
Německo
Francie
13
article
Tak zněly rozpaky. Ale troufalý Giolit
důvěřoval od války tripolské vlasteneckému
srdci těchto bezgramotných dělníků a nesnad-
nou otázku o způsobu, jak by měli bezgra-
motní vykonat při tajném, písemném hlaso-
vání volbu, rozřešil tím, že volič vstoupí ve
volební síni do uzavřeného pokojíka, kde na-
ležne připravenu obálku (zvlášť ve státní ti-
skárně tištěnou a nenapodobitelnou). Tan
vloží do obálky buď tištěné jméno kan-
didáta nebo jeho podobiznu, načež za-
lepenou obálku vhodí do osudí, které jest skle-
něné a dráty opletené.
V liberálních kruzích italských do po-
slední chvíle netajili se obavami, že tento
„skok do tmy naponejprv aspoň požene vodu
na mlýn klerikálům, kteří sice nejdou do vo-
leb zřejmě jako pevně zřízená strana, ale vy-
konávají nicméně značný vliv a nátlak na
kandidáty poslanectví tím, že biskupové jin
slibují podporu svých oddaných oveček.
V drobném prodejle
ranní čislo a sons
večernl
. T1
Va fltálkách na venkově
renní čislo
vačerní
lnaeráts
platí so hotově napřed.
Předplaeení a inserty přijíma
administrace v Marlanské ul.. H
Tam nacházejí se též
redakcu, tiskárna a expedlee
„Národních Llstů“
Rukopisy se nevracei
T 1
Virginie
Marlanský ulice
národní Llstus
14
article
pakliže se jim reversem zaváží, že oprou se
každému návrhu, který by směřoval k obme-
zení svobody svědomí a spolcování a tudíž
ku potlačení mnišských řeholí a řádů; 2. že
sice budou pro veřejné školy, ale bez újmy
škol soukromých; 3. že budou hájiti právo ro-
dičů na náboženské vychování dětí ve škole
obecné; 4. že budou rozhodně proti rozluce
manželství. Tím způsobem hledí Vatikán do-
sící v parlamentě stranu sobě oddaných po-
slanců, aniž by zúplna zrušil a otvolal staré
vzdorné heslo papeže Pia IX.: „Ni eletti, ni
elettori!“ t. j. nevolte a nedejte se volit, ka-
tolíci!
Než dle došlých zpráv měl Giolitti prav-
du, když neobával se příliš ani této záludné
agitace klerikálních, ani rušné agitace socia-
listických stran, nýbrž doufal pevně ve vítěz-
ství stran středních, konstitučních a liberál-
ních, vládě jeho oddaných. Výsledek včerej-
ších voleb důvěru jeho nezklamal. Vláda Gio-
littova bude míti v nové sněmovně znameni-
tou většinu! Celkem volí se 508 poslanců.
Dosud známý výsledek 359 voleb jeví poměr
stran takto:
Z Říma, 27. října. (K. k.) Do 4 hodin byly
známy výsledky 359 voleb. Zvoleno bylo
175 konstitučních stoupenců vlá-
dy, 14 stoupenců konstituční oposice, 48 ra-
dikálních stoupenců vlády, 19 katolíků, 2
oficielních socialistů, 16 reformovaných so-
cialistů a 11 republikánů. Je nutno 64 už-
ších voleb. Všichni ministřía
státní podtajemníci byli opět zvole-
ni, až na námořního státního podtajemníka.
z jehož volebního okresu dosud nedošla zprá-
va o výsledku. Všichni vynikajíc
politikové byli opět zvoleni, mimo býv.
mínistry Galimberta, Wollemborga, Carla Fe-
raria a Maggiorina Ferraria.
Pius
Giolitti
Carla ferrum
Maggiorin Ferrario
Vatikán
Řím
15
article
Čtvrtý sjezd svobodomyslné
mládeže v Plzni.
Prvý den.
Veřejná schůze.
(Od zvláštního zpravodaje „Nár. Listůi
F. — V Plzni, 26. října.
(Od zvláštního zpravodaje „Národních Listů .)
(Dokončení.)
V závěru své řečí o přítomné politické situne
uvedl posl. dr. Kramář ještě toton
Je za této sítuace hřichem na českém svě-
domí, prosime-li, my, národní strana svobodomysl-
ná celou českou veřejnost, aby trochu myslila na
to, co jí hrozí a co může přijíti?
A když tylo názořy ovládají naši stranu, pak
snad pochopite, že není vinna žádná snad
strannická svéhlavost, nejde-li ku
předu tvoření jednotného českého
klubu. — Jak jsem vám vylíčil, jsou mezi oběma
křídly v Jednotném českém klubu veliké roz-
pory. Všechno, co jsem vám právě, zejména o na-
šem poměru k vládě řekl, je nekonečně vzdáleno
od toho, co vám hlásají strany radikální, a já
přiznávám, že dle mého soudu by zrov na
v nynější době bylo hlubokou a těž-
kou škodou pro náš národ, kdybychom
při tvoření jednotného českého klubu hleděli jen
a jen na to, abychom co nejrychleji vyhověli volá-
ní české veřejnosti po jednotném postupu. Hlou-
ček vnitřně rozervaných českých po-
slanců, i kdyby byl sebe větší, česko
politiku nespasi. Musíme býti je d-
notni v základním nazírání na českou
politiku, musíme býti jednotni i umírněníc ir ra-
dikálové v tom vědomí, že nemůžeme ve Vídní dě-
lat jen oposíci, jak jsem řekl, husarským útokem
doktor
Kramář
Hla
Plzeň
Vídeň
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Výstavy a galerie.
V Paříží, 25. října.
Galerie Dructova v rue Royale zahajo-
vala letos řadu malých výstav. Mladý malíř
francouzský Pierre Brune se poprvé objevil se
souborem svých obrazů, jež jsme od dvou, tř
let vídali jednotlivě v některých velkých vý-
stavách, zejména v Salonu nezávislých. V šest-
advaceti letech možno býti revolucionářem
zejména nyní, kdy prostředky i úspěch každé-
ho divokého rozmaru jsou tak na snadě. Ale
jistě není možno býti v tomto mladém věku
definitivního směru. Brune je dalek sklonnosti
ku problematickým heslům poslední chvílea
tak, jak se nám jeví dneska, jest jistě jen na
začátku své dráhy. Ale kdežto jinde tak často
se jeví umělecká kolísání časného mládí jako
osudné epigonství, setkáváme se v lomto pří-
padě s umělcem, jenž má přesvědčivou roz-
vážnost své cesty. I když možno sledovati.
Brun
Paříž
Galerius Dructov
17
article
kde a u koho se učil, kterým směrem se pou-
ští a kdo mu napověděli nejen vyjadřovaci
prostředky, nýbrž i krajinářské pojetí, vyva-
žuje všude bohatě vlastní osobitostí jakékoliv
cizi zasahování va vlastní dílo. Umělecká sku-
pina, vyznačená Manguinem a Marquetem
může jej počítati ke svým. Zejména Marquet
určil svým dílem dnešní dráhu Brunovu. Zjed-
nodušení formové v základní redukce, unifor-
mace barevná v šerou, šedou a hnědou barvu.
černá drsná konturování a všechno pracováni
s velkými prostorovými poměry se zde znovu
opakuje v díle nového umělce, s větší trochou
epičnosti, než u jeho nedávných předchůdců
s některými přednostmi, jež jsou ziskem pro
malířství z posledních let.
Je-li Brune návratem k jedné poimpre-
sionistické škole, jež byla vlastně revisí a kri-
tikou impresionismu a hledáním východiska
z něho, ocitáme se v díle Jana Peskéa přímo
v impresionismu. Oleje, akvarely a rytiny to-
hoto polského malíře, jemuž jest Paříž stálým
sídlem, vystavené v galerii Devambezově, jsou
Marquet
Brunův
Peské
Paříž
Devambezov
18
article
velkým definitivním účtováním. Peské jes
krajinář a je zcela vmyšlen ve směr, přes kte-
rý nedávno přešla a přešinula se doba. Jeho
pojetí krajiny a předmětů jest založeno zcela
na světle a jeho barevná škála je impresioni-
stická. Renoir nejvíce zajímal umělce a jím dal
se vésti i obsahově ve volbě svých motivů.
Jeho akvarely zajímají více než oleje a než
lepty, které jsou vlastně jen zcela nescurodpu
a plochou součástkou jeho díla. Připadá-li do
značné míry anachronismem tento opozdilý
impresionismus, jest symapatickým vyrovná-
ním účtu s tímto směrem v případě jednoho
cizího malířství a jest velmi čestným a velmi
upřímným životním dísem v přípa dě jednoho
umělce.
To jsou jen začátky výstav. K nim se pojí
prozatím svým vybraným vkusem okázalá a
příjemná výstava uměleckého průmyslu pro
ženu v galerii Manziově, kde starožitnícia
některé velké obchodní domy snesly pře-
mnoho rozkošných předmětů, jež se stávaji
starostí ženinou v jejím vlastním životě i v je-
jích domácích pečlivostech. Brzy však vše-
chny galerie vstoupí v život a nastane zase
závratný let celé saisony. Jsou to vesměs malé
výstavy, střídající se pravidelně v obdobíeh
čtrnácti dnů nebo měsíce. Ale co uměleckých
směrů jimi se manifestuje, co umělců nejroz-
manitějších cílů jimi se dožaduje naší pozor-
nosti. V letu a chvatu týdnů se snaží každý
přesvědčiti o neomylnosti svého uměleckého
poslání. Je to nejrozmanitější směsice zájmů
a názorů, od zcela banálních obchodování
s uměním až do nejvyšších uměleckých pro-
jevů, jaké jen lidstvo kdy poznalo. Lidé mali-
cherní, pro něž jejich uměníčko je velkou živ-
ností, upravují své skrovné výstavy, aby udr-
želi zájem pro své jméno a pro svou osobu
Renoir
Manziov
19
article
Velmožové výtvarní, mužové velkých titulů
a ohromné společenské okázalosti, uznávají za
vhodno čas od času vydati účet ze své čin-
nosti, obyčejně velmi štědře protežované stá-
tem a městem. Rozpačití a váhaví začátečníci
mladí lidé sympatické upřímnosti a naprosté
oddanosti svému umění, někdy svým dobrým
omylům, jindy svým šťastným objevům, se při-
hlašují o slovo na oné velké světové burse
umělecké. A velcí mistři, ti, jejichž dílo při-
neslo v naše chvatné dny veškery záruky věč-
nosti, kteří odmyšlení od uspokojení zálib dne
a hodiny, tvořili své sochy a své obrazy, aby
vydali za celou svou dobu účet z jejího ho-
spodářství, objevují se v souborných výstavách
i ve svých občasných revisích svého díla. Toto
jsou nejkrásnější z výstav, jež nám období při-
náší. Jsou připomenutím ve chvilích, kdy tak
snadno lze podlehnouti oslňujícímu lesku vel-
možnosti nebo svůdné neomylnosti nějaké
vtipné časovosti, kde jedině jest říše velikého
umění. Vzdáli nás z malichernosti dne v ho-
diny věčnosti, z laciné módnosti v nesmrtel-
nou krásu. Dávají zapomenouti na vše, ce
jsme shledali nepatrným i to, co jsme si za-
milovali z rozmaru chvíle, aby nás učily ob-
řadné vážnosti v oddávání se umění.
20
article
Je to nekonečná směsice, kterou nutno
se promysliti a přímo probojovati tomu, kdo
chce zúčtovati s pařížským výtvarným rokem
Není možno všude stačiti. Konec konců ne-
zbývá než pomíjeti a přeškrtávati, co samo
sebou by neznamenalo než maření času a ob-
těžování očí, neboť prostřednost a méně než
prostřednost zabírají přece jen největší místo
v této výstavní přehlídce. Jedna galerie nade
všechny dovede hověti této proletářské sku-
pině výtvarnické, vystupující ovšem v bez-
vadných úborech společensky příznivě se do-
poručujících lidí. Je to galerie Petitova. Úz
celé její vzezření nenechává nás v pochybno-
stech, kde se ocitáme. Rudý plyš pohovek.
rudé brokáty na stěnách, úřadníci, kteří ne-
dělají jiný dojem než obchodních příručí, nic
neporuší dojem, že se ocitáme v domě, kde
umění jen a jen slouží velmi nízkým zájmům
obratného a vychytralého obchodníka, jenž se
přirozeně nespokojuje s nějakými sto procenty
výdělku. Poměrně malý prostor mimo velký
výstavní sál je zužitkován s obdivuhodnou dů-
myslností, aby mohl zároveň býti přístřeším
tří až čtyř malých výstav vedle jedné velké
Několik uměleckých společností, Společnost
barevného leptu, pastelistů, akvarelistů, Nová
společnost umělců a jíné se zde roko co vok
objeví výročními výstavami a vedle toho v ma-
lých sálech prodefiluje celá nekonečná řada
domácích i cizích umělců a „umělců“, jichž díla
se pravidelně hodí velmi přiléhavě v obchod-
ní rámec domu, jehož tajemná vedení a ob-
chodování by byla velmi trpkou kapitolou
boje o život a umění.
Petitův
21
article
Galerie Devambezova na boulevardu Ma-
lesherbesově má sice mnoho sklonnosti k po-
dobnému vedení, ale přes to má mnohem více
zajímavých výstav. Zde se již setkáváme ča-
stěji s uměním, jež uvede v odmyšlení se na-
prosté od neblahých obchodností, nebo jež
dovede aspoň utajiti tuto stránku, která tak
sebevědomě jinde vystupuje. Jakkoliv i zde
většina výstav nabízí umění dosti pochybné
jakosti, přece aspoň několik výstav, zejména
výstava Společnosti malířů rytců, jež bude
záhy otevřena, zde upoutá zájem.
Bylo by možno jmenovati celou dlouhou
řadu galerií, které jsou řízeny zcela v tomto
slohu, s nímž vůbec nelze se spřátelíti a je
přijmouti pro umění. Shledáváme se s nimi
všude na boulevardech a v hlavních třídách.
kde prochází mezinárodní společnost cizinců
a kde možno výhodně nabízeti umění nej
pochybnějšího vkusu, ale nejvýhodnějšího od-
bytu. Mají svá díla, lákající nějakou senti-
mentálností a mají svá barevná dryáčnictví.
Z vlastních galerií uměleckých na prvním
místě stojí ovšem galerie Durand-Ruelovav
rue Laffitte. Je nejstarší a velké výstavy, jež
v ní byly a jsou uspořádány, jsou velké dny
v historii současného umění. Zde jsou domo-
vem impresionisté. Zde začínali, zde byla je-
jich největší vítězství a zde dosud mají svou
nejvlastnější půdu a své nejpříznivější ovzduší.
jak znovu potvrdily výstavy Renoirovy z po-
sledního období. A když právě se nesetkává-
me v prostorných vysokých sálech s nikým
z oněch velkých umělců, ani z těch, kdož se
snaží přejmouti jejich umělecký odkaz, vždy-
cky v sálech sousedících s výstavními možne
začíti znovu a znovu zamysliti se v jednu
z největších dob francouzského malířství
v jeden z nejkrásnějších a nejušlechtilejších
uměleckých bojů.
Laffitte
Renoirův
Ma
Galerius Devambezov
DurandRuelovav
22
article
Galerie Bernheimova v blízkosti kostela
Madeleine jest nejbystřeji vedena. Má své vel-
ké jméno světové a s ním ovšem své vysoké
ceny a má znamenité vedení v muži takové
umělecké autority, jako jest její ředitel Félir
Fénéon. Zde se objeví za rok celá řada nej-
zajímavějších souborů. Jsou to předně umělci.
jichž Bernheimové jsou zástupci, jako Bon-
nard, Vuillard, Henri-Matisse. Pak přicházejí
na řadu výstavy umělecky historickéno rázu
a konečně jsou to aktuality, často dosti drzé
a hřmotné a jindy nesmělé a pochybné. Ale
v každém případě podává nejlepší obraz sou-
časného výtvarného tvoření a zápasení tato
galerie, jejíž výstavní místnost jest vlastně
s obdivuhodnou účelností adaptovaným dvor-
Výstava, právě zahájená v galerii Drue-
tově, dává nám vzpomenouti na začátky této
dnes tak vyhledávané výstavní místnosti.
Madeleine
Félir Fénéon
Bernheim
Vuillard
Matiss
Galerius Bernheimův
Drue
23
article
Jsou tam rozvěšeny návrhy plakátů, jimiž jed-
notlivi umělci oznamovali své výstavy tehdy
ještě v rue du Faubourg-St. Honoré. JJe to
celá malá historie moderního umění, první vy-
stoupení umělců dneska známých a proslave-
ných, jež si zopakujeme před těmito doku-
menty. A je to zároveň dobrá minulost galerie
Druetovy, její sympatická, ovšem že nejméně
nezištná pohostinnost, poskytnutá modernímu
umění, a jíž zůstala věrna i ve svém novém
sídle v rue Royale, kde právě nyní možno spa-
třiti jednu z největších skulptur moderního
umění, Maillolovu sedící ženu, provedenou
delinitivní formě v kameni.
A je celá řada menších galerií, kam nutno
zajíti tomu, kdo chce míti ucelený obraz sou-
časného umění. Jsou malé krámky v soused-
ství boulevardů i na levém břehu od nedávna,
kde se setkáváme s nejzajímavějším, co doba
přináší. Jsou to sniví idealisté, kteří podpo-
rují moderní umění, i vypočítaví obchodníci,
kteří nabízejí cesty k úspěchu. A vše to jest
zákulisí moderního umění, které nutno pozná-
vati zároveň, aby byl úplný obraz toho, o
usiluje ona veliká umělecká obec, jakou jest
Pářiž.
Rudolí Kepl.
kem.
Stanislav
Honoré
Maillolův
Kepl
Druetův