V Praze, ve čtvrtek dne 24. ledna.

K číslu 24. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z parlamentu. Z Vídně, 24. ledna. Obě sněmovny říšské rady zasedají dnes. Schůze poslanecké sněmovny bude o 2. hod. do 4 hod. přerušena, by její člehové mohli se zúčastniti pohřbu dra. Koppa. Disposice pro říšskou radu zůstaly takové, jaké »Národní Listy« již oznámily: v ponděli bude poslední meritorní schůze poslanecké sně- movny, v úterý panské, ve středu slavnostní závěrečná schůze poslanecké sně movny, ve které promluviti hodlá napřed mi- nisterský předseda bar. Beck a po něm před- seda sněmovny hr. Vetter.

Telegraflcké zprávy. Změny v diplomacii francouzské. Z Paříže, 23. ledna. (K. k.) President re- publiky podepsal dnes dekrety, jimiž jmenují se: Francouzský velevyslanec v Madridě Cam- bon velevyslancem v Berlíně, velevyslanecv Bernu Révoil velevyslancem v Madridě, se- nátor d'Aunay velevyslancem v Bernu, vy- slanec v Kodani Crozier velevyslancem ve Vídni, náměstek ředitele v ministerstvu za- hraničním Conte Horric de Beaucai- re vyslancem v Kodaní, vyslanec v Tehéranu Descos vyslancem v Bělehradě a velevysla- necký rada v Petrohradě de la Martiniere vyslancem v Teheranu. Přednáška o německých osadách v Africe. Z Frankfurtu n. M., 23. ledna. (K. k. K.pozvání zdejšího oddělení německé osadnické společnosti měl guvernér šl. Lindeq u is dnes večer před četným posluchačstvem před- nášku o německých osadách, zvlášlě o jiho-zá- padní Africe. Zamitnutá daň ze šlechtických titulů. Z Paříže, 23. ledna. (K. k.) Senát od- mítl články finančního zákona, sněmovnou po- slaneckou schválené, dle kterých měl býti titul šlechtický zdaněn. Změny v anglickém kabinelu. Z Londýna, 23. ledna. Úřadně se sděluje, že dosavadní ministr vyučování Birrell na- stoupí ú řad s tátního tajemní ka p ro

Irsko, který dříve zastával Bryce a že ny- nější tajemník pokladu Mc. Kenna stane se nástupcem Birrellovým jako ministr vyučování.

Polonyova aféra. Z Vídně, 24. ledna. O včerejší mini- sterské konferenci nebyl sepsán žádný protokol. Výsledek má ráz kompromisu pracně zjednaného. Hr. Zichy vráti se dnes do Vídně, kde netrpělivě jest čekán. Za ním po- jede dr. Wekerle. Z Pešti, 24. ledna. Včera večer čekali do 10. hod. v klubu neodvislosti na členy vlády. Tu bylo telefonováno, že Košut a A ppo- nyi jdou. Protože nebylo sděleno, že přijde také Polonyi, soudilo se, že tento podal de- misi. V klubu bylo jako v oule. Minulo 10 mi- nut v největším rozechvění. Tu vešel hr. Ap- ponyi. Prohlásil, že ministerská rada pféru Polonyovu vyřidila k upokojení a uspo- kojení všech, Polonyi sám že jest odhodlán podrobiti věc svoji soudnímu nálezu a způsobiti tiskový proces proti Lengyelovi. Voláno latinsky: »Debuisset pridem!« (Měl tak učiniti dříve.) Na dotaz, zdali podána byla demise, řekl Apponyi: »Není jí dokonce třeba.« Pak dostavil se také Košut a prohodil pouze: »Chvála bohu, nyní jest všecko z a se v pořádku.« Po ministerské radě vyslovil se Polonyi: »V mé záležitosti nebylo žádné ministerské rady; byla jenom rozprava ministrů.

Jest mi velkým povděkem, že usnesení mých kolegů ministerských v mě věci stalo se j ed- nomyslně.« Z Pešti, 24. ledna. V klubu neodvislosti bylo včera tvrzeno, že panovník drží Polo- ny a. Členové vlády prohlásili, že pověsť t jest nesmyslnou. Na dotaz, zdali jest pravda, že Polonyi prohlásil aféru listin ba- ronky Schönbergerové za malichernou, odvětil ministr: O té věci se v ministerské radě vůbec nemluvilo. Proces proti »A Napu« a proti Žoltanu Lengyelovi bude zahájen neprodleně. Z Pešti, 24. ledna. Ve včerejším večerním »A Napu« uveřejňuje poslanec Lengye li stat, nadepsanou »Smuteční ohláška«. Praví se tam »Někdo zemřel. Pochovejme ho. Jeho politická zdechlina byla poslaneckou sněmovnou pohřbena Géza Polonyi, který po tři desítiletí svoji

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

hrabivosti otravoval vzduch hlavního městaa reputaci strany neodvislosti, jest morální mrtvolou, jehož hříchy zná celý svět, se kterým však dosud nemohl nikdo zúčtovati.« Týž list uveřejňuje facsimile dopisu, který poslal Polonyi roku 1879 jisté majitelce bordelu. Zní: »Panl Tereze Markusové ! Jelikož jste koncesi dostala, žádám, abyste mne navšti vila a slíbenou sumu přinesla.« Z Pešti, 24. ledna. Redaktor »Mag. Hirl.« měl rozmluvu s bar. Schönbergerovo u, která řekla: »Do veřejnosti tahají vysoké hod- nostáře jako generálního pobočníka císařova hr. Paara, se kterým jsem neměla žádných styků. Znám několik arcivévodů a členů dvora. Proč listy jmenují právě onoho?« Odevzdala pak prohlášení, ve kterém se praví, že zprávy o jejich ztycích s hr. Paarem nezakládají se na pravdě. O svém poměru k Polonyov řekla pouze: »Byla jsem pouze jeho klientkou.

Jednotlivosti nevyzradím, poněvadž vzniklo by nebezpečí, že dostanou se na veřej- nost zprávy o vysoce postavených o sobách. Není pravda, že dostala jsem pe- níze za list, který byl uveřejněn a mnou za- slán. . .« Baronka dodala, že pojede do Vídně a odtud do Monte Carla. Na stolu ležel telegram dvorského úřadníka, který jménem několika osob se ptá, jak se jí vede? Zároveň jí oznamují, že ji posílají vídeňského profesora ke konsultaci. Na konsole leželo několik podobizen jmenovaných osobností, na kterých byly vlastnoruční podpisy. Když redaktor se díval na obrazy, pravila mu: „Proč pak se divíte? Konala jsem často s těmi pány vyjížďky. V listech se stále pravilo, že jsem po vče- rejší nehodě byla nalezena v zelené šněrovačce. To není pravda. To by znamenalo, že mám špatný vkus. Pohlédněte: byla to šněro- vačka černožlutá.“ Potom vytáhla ze zá- suvky šněrovačku černou se žlutými stuhami, kterou redaktoru ukázala. Z Pešti, 24. ledna. (N. W. T.“) Rokování v ministerské radě včerejší bylo opětně velmi podrážděné. Polonyi zastával svoji věc s ce- lým svým temperamentem a veškerou svojí vý- mluvností. Houževnatost, se kterou hájil svojí posice, vzbudila mezi jeho kolegy ministerskými pravý úžas. Došlo k opětným a rozhodným roz- kladům mezi Polonyem a ministrem vnitra

FEUILLETON. Vědecká výprava dámy.

Mnichovské listy sdělují, že vdova po nedávno zemřelém profesoru zoologie Selenkovi se v brzku odebéře s výpravou učenců do Trinilu na ostrově Javě, aby tam u naleziště druhu Pithekanthropus erectus podnikla nové důkladné bádání. Před dva- nácti lety nalezl náhodou hollandský vojenský lékař a paleontolog Eugen Dubois v nížině řeky Sola na Javě fossilní kosti, jež označil jako zbytky z příma chodící lidoopice. V učeném světě nastal prudký spor o tento nález, o němž se posud mluví na všech shro- mážděních přírodozpytců a zprávy o něm pronikly i do širokého obecenstva. Paní Selenková podniká myní »svoji výpravu, aby podrobně zkoumala otázku, již nutno rozřešiti, než bude možno pronésti konečný vědecký úsudek o tomto domnělém spojovacím článku v řadě vývoje mezi člověkem a opicí. Především má se stanoviti stáří těchto kostí. Má-li býti tento pithekanthropus poklá- dán za předka člověka, musí se dokázati, že se vy- skytoval před člověkem. Víme sice, že v Evropě se vyskytuje člověk poprvé v tak zvané době ledové nebo diluviu, v Západní Indii však jest zjištění doby této spojeno s mnohem většími obtížemi. Nehledě ani k tropickému podnebí, jsou tam i geologické poměry zcela jiné než v Evropě, takže analogií nelze dospěti k žádnému správnému výsledku. Zvláště znalost útva- rů, v nichž byly zbytky pithekanthropa nalezeny po- sud málo pokročila. Sopečné usazeniny, jež snad, jak

Dubois určuje, nutno zařaditi do doby bezprostředně diluviu předcházející, nasvědčují, že ona zvířata, jež byla současně s pinekanthropem nalezena, zahy- nula následkem sopečných výbuchů a spolu s pro- středím, v němž se zbytky jejich záchovaly, jsou svěd- ky dávné minulosti. Výprava hodlá tudíž, pokud mož- no, přesně zjistiti stáří této vrstvy a nalězti další zbyt- ky pinekanthropa, nebo aspoň sebrati hojné zbytky jiných zvířat, jež mohou určiti stáří náleziště u Tri- Statečná paní, jež výpravu podniká, procestovala již se svým chotěm Borneo, kdež konali společně embryologická bádání. Když profesor Selenka ná- sledkem choroby musil se vrátiti do Evropy a jeho cenné sbírky se na Borneu potopily i s lodí, jež je vezla, vrátila se odvázná badatelka se svými lovch do pralesa a za tři čtvrti roku nahradila opět ztra- cené sbírky opičích zárodků. Hollandská vláda vyšla výpravě s největším zájmem vstříc a opatří sama pracovní síly. Jako znalec paleontologie provází výpravu geolog dr. Elbere a jako zoolog připojil se dr. Moskowski z Berlína. Technické práce svěřeny hollandskému hornímu inže- nýru Oppenoorthovi. Na místě samém byly již za- hájeny přípravné práce a celá výprava vydá se v polo- vici příštího měsíce do Trinilu.

= Lord a černoška. Při železničním neštěst v Dakotě zahynul, jak se z Londýna sděluje, člén známé rodiny Beresfordů, lord Delaval Beresford, bratr lorda Charlesa Beresforda, vrchního velitele středomořského loďstva a lorda Williama Beresforda, jenž se oženil s krásnou Jihoameričankou, vdovou po vévodovi z Marlborough. Lord Delaval Beresford ži po mnoho let mimo Anglii. Zanechal v Mexiku ma- jetek, jehož cena se odhaduje na čtyry miliony korun. V poslední vůli ustanovil, že pozůstalost má připad- nouti jeho bratřím, kteří mají vyplatiti jisté Floře Wolffové odkaz 40.000 korun. Ale Flora Wolffová nebyla s tímto odkazem nikterak spokojena, nýbrž žádala ne méně, než celé dědictví lordovo, jenž prý jí je za svého života určitě připověděl. Wolffová jest 40letá černoška a byla prý dříve vynikající kráškou, pokud lze u černošek o kráse mluviti. Lord Delaval Beresford setkal se s ní v městě libozvučného jména Chihuahua asi před 22 lety. Sloužila tehdy v domě amerického konsula a bylo jí sotva 19 let, kdežto mladý lord byl 23 roky stár. Sdružili se a procestoval

společně mnohé kraje. K zákonnému sňatku mezi nimi nedošlo, ale lord trpěl, že si jeho černá družka dala říkati „Mrs. Beresfordová“ nebo také „lady Beres- fordová“. Před třemi měsíci, než nastoupil cestu do Kanady, kde chtěl koupiti farmu, jí slíbil, že ji po návratu pojme za choť, ale na cestě nalezl smrt. Flora Wolffová nyní tvrdí, že podle mexických zákonů má stejné nároky jako zákonná manželka a žádala za vydání celé pozůstalosti. Mexické úřady však soudily jinak a také soud, jehož se černoška dovolávala, roz- hodl v její neprospěch.

= Řeč opic. Jako anglický profesor Garner, jenž po léta zabýval se řečí opic, a vydal o ní obsá hlou knihu, tak zabývá se po léta zkoumáním zvuků opi- čích též americký profesor Glagov, který své pozoro- vání opic rozšířil i praktickými pokusy. Glagov uve- řejňoval občas i stručné zprávy v amerických časo- pisech, v nichž projevoval větší naději v konečný. úspěch svých studií. Opatřen fonografem vydal se do pralesů afrických, kde, dle zpráv zaslaných novoyor- ským listům, podařilo se mu zachytiti řeč opic. Ame- rický profesor také sděloval, že některé z opic, které chytil, podařilo se mu hypnotisovati. Dobrodružné tyto zprávy vzbuzovaly oprávněnou nedůvěru v kru- zích vědeckých. Zpravodaj jednoho z londýnských listů požádal v této věci za vysvětlení čelného jon- dýnského zoologa, který se o pokusech Glagovových vyjádřil následovně: Pročítal jsem zprávy profesora Glagova s velkou účastí a těšil se z jeho snah uhod- nouti pocity a představy, jež různé druhy opic spo- jují s jistými stále se opakujícími zvuky. Pohříchu však musím přiznati, že v líčeních těchto jsem nenašel, co prof. Glagov tak slavnostně přisliboval. Má ohrom- nou vadu, že rozbředá v široké řeči o pouhých do- mněnkách, že opice s jistými zvuky spojují pocity a představy a sdílí je též jiným jednotlivcům. To činí jiní ssavci a ptáci rovněž, ačkoliv kruh představ opie je snad poněkud širší než u jiných ssavců, kteří ne- mají tak vyvinutého mozku jako opice. Řeči vyjadru- jící pojmy, jež by se blížila nejméně vyvinuté řeči lidské, u opic nenalézáme.