V Praze, v sobotu dne 12. května.

číslu 130. Čislo v Praze za 2 a na venkově za 3u

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30t Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Pokusy o zastavení české obstrukce. Z Vídně, 12. května. »Neue Freie Presse« oznamuje prý z kruhů pravice že staly se tři pokusy po této stránce. Kon servativní velkostatkáři, kteří stojí Čechům nejblíže, rozvinuli myšlenku, aby se pra vice zavázala, že bude v jazy kovém výboru hlasovati pro všecky české návrhy. Tím byse vyhovělo českým požadavkům v jazykové otázce a tak odpadla by příčina české ob- strukce. Poláci a katolická strana lidová s návrhem nesouhlasili, poněvadž by jeho provedením mohla býti vyvolána ob- strukce německá. Prostředek druhý, který by však byl pouze okamžitou pomocí z tísně, obsa- žený v proposici, aby se peticea došlé spisy přeložily na konec schůze, stroskotal na odporu levice, jež uznala, že by byl proti jedna- címu řádu.

Třetí návrh, sprostředkovací povahy. učinil posl. Jaworski. Chtěl, aby se jazy- kovému výboru dala 14denní lhůta, ple num aby se zatím zabývalo ne- politickými předlohami, a to změ nou živnostenského řádu, devítihodinnou pra- covní dobou v dolech atd. Výbory nebyly by ve své činnosti nikterak omezovány. Tím způsobem bylo by ve 14 dnech ve výboru projednáno rozpočtové provisorium, pokro- čilo by jednání o investičních předlohách, celý parlamentní stroj octl by se v chodu a rozpočtové provisorium ocitlo by se na ob- zoru možnosti. Návrh Jaworského byl však levicí zamítnut. Všechny tyto návrhy jsou tedy překonaným už stanovi- skem a jest úkolem pravice nit přísti dále. Jest na směrodatných činitelích pravice, roz- hodnouti, má-li se proti české ob- strukci použíti drastických pro- středků, které za obstrukce levice vedly ke smutným zkušenostem, nebo má-li se smírným jednáním působiti k tomu, by Čechové upustili od obstrukce aspoň proti

rozpočtovému provisoriu a investičním před- lohám. Rozhodující kruhy pravice rozhodly se zatímně pro postup druhý; udržujeť se ještě myšlenka autono- mistické většiny, přestavší sice činnou býti, nikoli však trvati. Rozhodující slo vo bude promluveno v Pešti, kam je přeloženo těžiště situace. Tam budou Čechům předloženy tři otázky: jaký je důvo jejich obstrukce, jaký je jejich cíl a za jakých přijatelných pod- mínek by od obstrukce upustili Česká odpověď na tyto otázky bude míti nej- větší význam pro útvar parlamentních po- měrů. Celá pravice, snad jen konservativní vel- kostatkáře vyjímaje, je odhodlána nehro- ziti se drastických prostřed ků proti obstrukci, nebudou-li Čechové volni k rozpravám. Jsou závažné důvody, veřejné diskusi z části se vymykající, jež mluví pro domněnku, že Čechové dají se po- hnouti, aby v jakékoli formě připustili vyří- zení předloh investičních a rozpočtového pro- visoria ještě v tomto zasedání. Vědí, co všechno mají v sázce: da- leko více, než je známo velké ve- řejnosti. Mužové, kteří na se vzali úkol, vésti v Pešti vyjednávání, mají úkol, hledati s mladočeskými poslanci kompromis mezi je- jich mandátovou politikou a vlastními, zá- kladními jich politickými zájmy. Potud »Neue Freie Presse«. Podle těchto zpráv je úmysl českou obstrukci zastaviti po dobrém. Jsou však také zprávy o poku- sech hrozbami. Přední místo zaujímá strašák novými volbami. Ohlašuje se, že, kdyby nebyla obstrukce Čechů překo- nána, poslanecká sněmovna bude rozpuštěna a nové volby se provedou v měsíci září. »0 stdeutsche Rundschau« oznamuje, že přípravy k novým vol- bám jsou volebními výbory radi- kální německé strany v král. českém hotovy. Nebudou-li pro volby říšské rady, pak prý tyto přípravy budou dobré pro volby na zemský sněm království českého. Předplacení

SlI. a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Ještě před několika dny orgán konser- vativních Slovinců lublaňský »Slovenec« přizvukoval oněm časopisům, které napřed ohlašovaly Čechům, že zůstanou osamoceni, že pravice jich nejen nebude podporovati, nýbrž učiní vše, aby jejích ob- strukci zdolala. Nyní jmenovaný časo- pis již hude jinou. Jsou-li prý Če- chové přesvědčeni, že obstrukce je pro ně tou dobou jedinou možnou taktikou, pak prý ostat- ní strany pravice nechtějí toho- to práva jim zkracovati. Je sva- tou povinností jejich, učiniti vše, by českým poslancům posta- vení jejich bylo usnadněnoa svazek mezi kluby pravice byl upevněn.

»Arbeiter Zeitung« píše: Je, jako bylo vždy. Napřed se z obstrukce tro- pil posměch. Po dvou nebo třech dnech však se bez odporu před ní ustupuje. K to- muto druhému stadiu se brzy dospěje. Nej- hloupější politiku dělají při tom Němci. Ža- dají, by obstrukci českou zkro- tila pravice. Že to není možno pro- středky jednacího řádu, je na bíledni a co se týká tak zv. odporu morálního, vůči kte- rému by Čechové měli nehlesnuvše se sklo- niti — nu, dej Pánbůb doSrou noc. Ne- zbývá tudíž, leč aby se s obstrukcí vyjed- návalo. To však právě nechtějí Němci. Proti takovým pokusům vypalují celé salvy útoků. Bylo by záslužno, kdyby pánové řekli, jak si vlastně »zdolání« ob- strukce české představují. Z maďarské kvotové deputace. Z Pešti, 12. května. Ve včerejší schůzi maďarské kvotové deputace učiněn byl na ministerského předsedu Kolomana Szella dotaz, zdali hodlá předložiti nová data. Od- větil, že data, která byla deputaci předlo- žena, sahají až do konce r. 1897. Od té doby předloženy byly účetní závěrky za země koruny svatoštěpánské až do r. 1898, účetní závěrky však za země cislajtánské nikoli. Pročež prý vláda nepředkládá nových dat, nicméně je ochotna, kdyby učiněn byl na ni dotaz, dáti odpověď na základě mate-

FEUILLETON. Ze sokolské výpravy do Nancy. Snídaně praporečníkova. Kdo byl svědkem slavnostních dnů při sletu francouzských gymnastů v Nancy v roce 1892 a nadšení, s jakým výprava sokolská setkávala se na každém kroku, tomu dlouho mohutný výraz vzájemného přátelství, stupňova- ného až k nejbouřlivějším výjevům, z paměti ne ymizí . .. Bylo to cosi nevídaného, co vy- trysklo jako pramen ze sympatií gymnastů k Sokolům a zaburácelo boulevardy a námě- stími, až se celé město otřásalo .. . Sokolové, kdekoli se objevili, byli ihned obkličováni zá- stupy, každý jednotlivec zahrnován sterými otáz- kami a sta ruk synů republiky sahalo po pažích sokolských, jen aby některému z nich mohli pravici stisknouti a potřásti . . . Jsou věcia dojmy, které se v životě nikdy nezapomínají! Škoda, že nemnoho našich bratří ovládalo jazyk francouzský tak dalece, aby byli mohli ukojiti zvědavost našich přátel. Byli by tím dobře posloužili naší věci, šíříce pravdivé zprávy o nynějším stavu a položení statečného národa, který povždy byl přítelem svobodomyslné Francie a který v dějinách hrdě může pou kázati na mnohou stránku, kde přátelství toto i krví na bojištích bylo zpečetěno. el zr

Kroj sokolský má pro Francouze zvláštní, neodolatelný půvab. Výrazná souhra barevs červenou košilí nesmírně jejich oku lahodí. Stačí pouhý zjev junáckých Sokolíků, aby Fran- couz stržen byl až do extase. Nedivme se tedy, že naši bujaří junáci, shledavše se s tolika otevřenými náručemi, hrdě vztyčovali svá čela a vypínali hruď v radostném poznání, že přece snad v žilách našich koluje ještě troška té staré, husitské krve, Praporečník této výpravy byl chlapík k po- hledání. .. Svaly jako skála na skále a zrak bystrý jako oko slídivého orla . .. Když by mladším, sokoloval až na Balkáně, kdež byl vůdcem jedné čety bojovníků za svobodu Bosny a Hercegoviny . Jednou v dobré chvilce vypravoval mi snídani v Nancy tuto episodku: Když jsem se probudíl a oblékl k slav- nostnímu průvodu, sešel jsem na boulevard. Měl jcem ještě dobrou hodinku času, zašel jsem tedy do jedné veliké kavárny na snídani. Abych nemusil dlouho vykládat sklepníkovi, co a jak poručil jsem si čaj, poněvadž se po francouz sku jmenuje jednoduše thé. Garcon přinesl veliký tác s hromadou kon viček, cedníčků, lžiček a koflíčků a postavi přede mne celou tuto výstavu rozmanitého ná dobíčka. Čaj byl šťastně v kofliku, ohlížím se tedy po nějakém silnějším elixiru, který bych do něho přimísil... Oko mé padlo na objem- nou karafinku. Prohlížím ji, zkoumám — a on skutečný koňak v tak hojném množství . Karafinka měla sice po straně stupnici, ale nač to ? *) *) Koňak neb rum nalévá se z nádobky s mě řítkem na stěně, a podle toho, mnoho-li host vypije zaplatí.

Byl jsem na rozpacích .. . Počal jsemv duchu porovnávat a studovat povahu Fran- couzů ... Je to možno, myslel jsem si u sebe? Což by byli v požívání lihovin již tak pokro- čilí, že k čaji přimísí stejnou dávku ko- ňaku? Vzal jsem znovu karafinku do ruky a po- čal jsem se s ní smiřovati. Ostatně, proč by ne? Vždyť je to ve vlasti šampaňského a jem- ných likerů, proč by si toho tedy nedopřáli? A když to zmohou Francouzi, proč by to ne- zmohl Čech? Či máme v tomto ohledu zůstat pozadu? Aby neřekli — vzal jsem tedy karafinku a vlil všechen její obsah do nápoje. Zdálo se mi sice, že slečna v kredenci, která sledovala každý můj pohyb, jeví jakési překvapení, ale valně jsem si toho nevšímal. Čaj byl po čer- tech silný — než s boží pomocí jsem ho přece zmohl . .. Vyrazil jsem z kavárny a rovnou na shro- máždiště . . . Přišel jsem v pravý čas, uchopil prapor, který zdál se mi lehounký jako pírko, každá žilka ve mně jen jen hrála, síly měl jsem za deset, tvář nadšením zbrunátněla a když hudba spustila pochod, vykročil jsem razněv čele průvodu s praporem — a šel — já šel, bratře, jako lev — až se dlažba pod mým kro- kem otřásala . .. A Francouzové byli nadšeni, oddávajíce se plně radostným, burácejícím výlevům své vznět- livé povahy pro bujaré Sokoly a jich statného Josef Růžička. praporečníka.