ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 82b1ede0-676c-11dc-8649-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 15 celkem · entity: person 46, place 25, work 8, org 7
1 masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 129. ze dne Il. května 1900.
2 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Loupežné přepadení ve vlaku. Z Paříže se oznamuje: Cestující, kteří těchto dnů na nádraží v Aubagne očekávali vlak, jedoucí z Italie a Nizzy do Marseillu, zpozorovali v kupé druhé třídy, jehož dvířka byla otevřena, tělo muže, natažené mezi oběma lavičkami. Muž byl krví zbrocen a bez vědomí. Ve vagoně byly patrny stopy tuhého zápasu. Polštáře a stěny byly potřísněny ssedlou krví. Těžce raněný dopraven do čekárny a zde se podařilo, vzkřísit jej. avšak ještě po celou hodinu nemohl mluvit. Teprve ponenáhlu vzpamatoval se potud, že mohl udat, ž jest podnikatel staveb Schmuck z Toulonu. Ačkoli měl hroznou střelnou ránu v hrdle, mohl raněný po- dati popis lupiče, jenž jej byl přepadl v tunelu blíže Aubagne. Vrhl se náhle na něho, postřelil jej a ulou pil mu tobolku s 1500 fr. a drobné, jež měl v kapse u vesty. Když vlak vyjížděl z tunelu, vyskočil lupič z kupé a zmizel. Raněný dopraven do svého bytu v Toulonu, kde se stav jeho během dne zlepšil tou měrou, že jest prost nebezpečí, ačkoli revolverová střela, jež mu vnikla do tváře, dosud nemohla býti vyjmuta. Až dosud nemohl býti lupič vypátrán.
Schmuck Paříž Aubagne Nizza Marseille Toulon Italia
3 article
= Romantické sňatky v Cařihradě. V poslední době způsobily v lepší společnostiv Peře nemalou sensaci dva sňatky vysokých hodnostu mohamedánských s křesťankami. Jediná dcera ame- rického místokonsula Teweya, mladá vdova, zasnou- bila se s bohatým Egypťanem Eddinem bejemv Cařihradě. Když mělo dojít ke sňatku, vyzval otec nevěstin, jemuž bylo známo, že mohamedáni majív obyčeji vrátit manželku křesťanku rodičům, jakmile je omrzela, aby ustanovil jeho dceři pro případ roz- vodu sumu 400.000 fr. Když se Eddin bej k tomu neměl, odepřel mr. Tewey svolení ke sňatku. Ale mladá vdova, jež se nechtěla vzdát svého milence, dala se od něho unést. Místokonsul odebral se do paláce sultanova a podal tu žádost, aby Abdul Ha- mid osobně v této záležitosti zakročil. Sultan vy- hověl žádosti a vydal iradé, v němž nařizoval ne- věstě, aby se ihned vrátila do domu otcovskéhoa žádala rodiče o prominutí. Bejovi pak pohrozil sul- tan, že pozbude svého výnosného úřadu, jestliže bez meškání nepojme unesenou vdovu za manželku a nezajistí-li jejímu otci žádanou sumu. V několika
Egypťan Eddin Cařihrad Sultan Abdul ha
4 article
dnech byly všechny tyto rozkazy provedeny. Skorem současně konán ještě sensačnější sňatek ceremonáře v lildizkiosku s anglickou zubní lékařkou dr. Horni- kovou. Sultanský ceremonář Abdul Rezzak bej jest osobností dobře známou ve společnosti turecké i evropské. Také tento sňatek konán dle obřadu mo- hamedánského. Mužští a ženští účastníci byli od sebe odděleni a kdežto mužští byli svědky při od- davkách, směly dámy toliko poslouchat za zavřenými dveřmi. Když imam, kněz, posadil si nevěstu po pravici a ženicha po levici, zatím co svědkové se rozestavili v kruhu, požehnal sňatku, přísahal Abdul Rezzak před bohem a před lidmi, že nikdy nepo užije svého práva ku mnoboženství. Pak podepsali oba snoubencí a jich svědkové svatební smlouvu a posnídavše se svatebčany, vydali se na cestu. Mladá, velmi hezká manželka sultanského ceremonáře ne- vzdá se zcela svého povolání zubní lékařky, v této jibůstce musil ji manžel povolit, ale smí provozovat praxi toliko na ženách a na dětech.
doktor Horn Rezzak
5 article
= Smutek v Bellevue hospitalu. Mezi lé- kaři a zřízenci v Bellevue hospitalu v New Yorku zavládl těchto dnů hluboký smutek, když v mrtvole muže, který byl v sobotu na nároží Park Rowu a Pearl streetu, trolleyovou károu přejet a usmrcen, byl poznán 40letý strojník Josef Klobáček. — As před dvěma roky byl do hospitalu dopraven nemocný Jo- sef Klobáček a poněvadž ovládal několik řečí, byl tamtéž ponechán a ustanoven tlumočníkem. Když pak propukla válka se Španělskem, vzdal se svého místa v hospitále a konal službu na jedné bitevní lodi. Po válce vrátil se zase do hospitálu. Bratr zemřelého, který bydlí na Long Islandu, vypravil Klobáčkovi pohřeb. = Podivný spor trval v poslední době po ně- kolik neděl v Havru a byl by málem vedl při ny- nějším rozčilení myslí k dosti vážné diplomatické aféře mezi Anglií a Francií. Anglický konsul, jenž má byt a kanceláře vedle oděvnického krámu jakéhos pana Héberta, byl nemile dojat pohledem na oděné loutky, jež obchodník stavěl podél své výkladní skříně na chodníku, bezpochyby proto, že svými klo- bouky mu připomínaly Bury. Žádal tudíž u policie jakož i u městského úřadu pro kommunikace, aby loutky byly odstraněny. Avšak zavedeným vyšetřo váním bylo zjištěno, že pan Hébert nijakým způso- bem nepřekročil práva příslušící mu, poněvadž městu za právo stavěti loutky na chodník platí značnou dávku. Následkem toho obchodník ve sporu vyhrál.
Klobáček Hébert Bellevue hospital New York Španělsko HOSPITÁLU Longa Island Havre Anglie Francie Bura Bellevue hospital Pearl street
6 article
Teď však milý obchodník jsa popuzen neustálým obtěžováním se strany konsulátu, v odvetu podal ža- lobu, v níž žádal, aby velký štít konsulátu, jenž část domu, který měl najatý, neoprávněným způsobem zakrýval, byl odstraněn. Když anglický konsul na vyzvání jeho neodpověděl, podal pan Hébert žalobu u smírčího soudce. Když se věc protahovala, uchýlil se obchodník ke svépomoci. Oznámiv vzdornému sousedu rekomandovaným do pisem svůj úmysl, dal druhého dne u přítomnosti soudního vykonavatele štít konsulátu sejmout a donést jej do kanceláře kon- sulátu. Chtěl jej odevzdati konsulovi osobně, ten však nebyl přítomen. Co se dále dělo, není známo, ale štít konsulátu byl opět na domě umístěn, ale na jiném místě než před tím, takže více nevadí krámu pana Héberta. Vítězství zůstalo tudíž také v tomto případě na straně tvrdošijného Francouze a anglický konsul musil ustoupit. Rozumí se, že jsou v Havru nanejvýš potěšeni tímto výsledkem sporu a nechybí špiček na anglického konsula.
Hébert Francouz Havre
7 article
= Velký požár v Kaneji. Poslední pošta z Kréty přinesla zajímavé podrobné zpravy o po- žáru, který v Kaneji nedávno řádil a francouzskými vojíny námořní pěchoty pod velením plukovníka d'Albignai byl uhašen. Čtvrť, v níž oheň vypukl, je nejchudší částí města, která se nalezá poblíž hlavní třídy kanejské, v nejnovější době vystavené. Sotva že bylo neštěstí signalováno, zmocnila se domo- rodců, kteří na požár jako na předehru krveprolití pohlížeti uvykli, nevypsatelná panika; lid opouštěl, místo aby okamžitě na udušení požáru v zárodku pomýšlel, v zběsilém kvapu svá obydlí a hrnul se ke branám města. Hotovost francouzského praporu přikvapila na první poplašné znamení se svou stří- kačkou na žároviště a počínala si tak chrabře, že po dvou hodinách namáhavé práce obeň lokalisován a konečně udušen. Osm mužů a plukovník poraněni Princ Jiří a zastupitelstvo města vyslovili francouz
Albignai Jiří Kréta
8 article
ské posádce svůj vřelý dík za vydatnou pomoc, bez níž byla by jistě veliká část města lehla popelem. Zemřelí v Praze. Dne 4. května 1900. Čimera Otokar, stroj- mistr, 26 roků, 487—II. Dutková Anežka, soukrom- nice, 60 roků, 1779—II. Smrž Miloslav, syn listo- noše, 11/2 roku, 1826—II. Kohn Václav, syn dělnice, 7 měsíců. 309—III. Weissäcker Rudolf, obchodník, 40 roků, 980—II. Táborská Marie, dcera kovářského pomocníka, 11/2 roku, 177—IV. Šimandlová Marie. dcera truhláře, 21/2 roku, 532—VII. Škvor Emil, kni- hař, 28 roků, 584—VII. Husák Josef, syn uzenář- ského pomocníka, 8 neděl, 468—VII. Gross Jan, syn rukavičkářského pomocníka, 11 měsíců, 20—VI. Ma- toušková Anna, soukromnice, 47 roků, 1321—II. — Ve všeobecné nemocnici: Hüblová Antonie, manželka obchodníka, 40 roků. Janeček František, truhlářský pomocník, 19 roků. Štenglová Marie, man- želka úřadníka, 70 roků. Špačková Barbora, dělnice, 44 roků. Lassas Antonín, kandidát učitelství, 18 roků. Tuschová Marie, dcera zahradníka, 19 roků. Šestau- brová Marie, manželka nádenníka, 21 rok. Veselá Marie, soukromnice, 49 roků. — U milosrdných sester: Machata Václav, syn zedníka, 18 roků. — V chudobinci: Zižková Anna, vdova, 77 roků. Dne 5. května 1900: Rosenberg Jan, soukro- mník, 84 roky, 247—II. Schocková Anna, vdova, 64 roky, 1836—II. Holešovský Antonín, hodinářský po- mocník, 24 roky, 851—I. — Ve všeobecné ne- mocnici: Jičín Karel, strojník, 63 roky. Liebisch Dominik, továrník, 67 roků. Srbová Marie, vdova, 83 roky. Dušková Marie, žebračka, 67 roků. Kruliš Bo- humil, finanční kontrolor, 53 roky. — U milo- srdných sester: Čermák František, košikář, 58 roků.
Čimera Dutková Smrž Miloslav Kohn Marie Šimandlová Škvor Husák Josef Gross Jan Janeček František Štenglová Špačková Antonín Anna Karel Liebisch Srbová Dušková Praha Ma Anno Tuschová Marie Jičín Hüblová Antonia Machat Václav Zižková Anno Rosenberg Jan Kruliš Bo Čermák František
9 article Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. Dnes v pátek 11. května. 215. hra v předpl. 3. čtvrtka. Jako host vystoupí pan Jiří Bittner. Poprvé v Národním divadle. Cizinka. Drama o 5 jednáních. Sepsal A. Dumas syn. Pře ložil Jan Ladecký. Vypravil vrchní režisér p. J. Seifert Po druhém jednání delší přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec o 10. hod
Král Bittner A Dumas Ladecký J Seifert Praha národní divadlo
10 article Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech V pátek 11. května. Začátek o 6. hod. Kontrolor spacích vagonů. 11150 Veselohra o třech jednáních od Bissona. orset Modele P. D.
Král Bisson Pištěkův letnit divadlo
12 article J. Novák i
J. Novák i v Praze, Vodičkova ul., „U Štajgrů“. Illustrovaný cenník franko. 420 —
J Novák Praha Vodičkův ulice
13 article
Poledne. — Stav nezměněný, pouze v občasné ospalosti mysl jeho poněkud bloudila. Zdá se mu, že žije v minulosti. Divá se na mne pohledem vědomým a říká mi „Lancelote“ — jmeno mého otce. Tak tomu bylo po vše dopoledne. Člověk by myslil, že kráčí zemí soumraku, kde si mýlí tváře lidí a kde mrtví jsou právě tak živi, jako živí. Všichni myslí, že jsem statečná, oh, tak statečná ! protože nepláču, jako to činí všichni ostatní — i teta Anna se zástěrou — ačkoliv mé slzy tekou tak lehce,a jindy je mám neustále na krajíčku. Avšak já se bojíma uvnitř v srdci jsem poděšena. Je to právě tak, jakoby něco vcházelo do domu zvolna, neodolatelně, příšerně, a vrhalo svůj stín již na strop.
Lancelot Anna
14 article
Přišla jsem na příčinu jeho nočních výkřiků. Teta Rachelka říká, že se mu zdá o odjezdu měho otce do Afriky. To bylo před dvaadvaceti lety, avšak zdá se, že vzpomínka na tento poslední den trápila jej hodně dlouho: „Pamatujete se na to?“ říkával. ,Tehdy nebylo ještě že- leznic na ostrově, a my jsme stáli ve vratech a sledovali jsme povoz, který jej odvážel. Seděl nahoře a mával svým červeným kapesníkem. A když byl pryč, a bylo již marno čekati, vrátili jsme se domů — ty a Anna a ubohá, hezoučká, mladá Elisa. On se již nevrátil a jestli Glory opět odejde, nevrátí se nikdy zpět.“ V těchto chvílích polovědomí, kdy si mne mýlí s mým otcem, má podivuhodná statečnost mi často selže, a vymýšlím si výmluvy, jak bych odešla z pokoje. Potom se plížím tiše domem a poslouchám u pootevřených dveří. Právě nyní jsem slyšela, jak rozmlouvá zcela roz- umně s Rachelkou, avšak hlasem, který jakoby mluvil vnitřně, ne pro vnějšek, jako dříve. ,Ona si nemůže po- byl upokojen. Když však jsme se vrátili domů, zaslechla jsem ho, jak pravil: „A konečně tomu není pomoci. Je jí u nás smutno — jaký div! Nemůžeme upoutati naši konopku, Rachelko, a snad bychom to neměli ani zkou- šeti. Ptáček zpěváček přišel nás potěšiti, avšak odletí. Jsme pouze staří lidé, drahá — není nic platno plakati. A když se ubíral do svého pokoje onoho večera, zavřel dvéře a odříkával své modlitby šeptem, abych neslyšela, jak štkal.
Anna Elisa Afrika
15 article
Od té doby neopustil lůžka. Bojím se, že již nikdy nevstane. Již nejednou jsem mu chtěla říci, že jestto nerozumné, domnívati se, že by snad nastala potopa světa, kdybych se vrátila do Londýna; avšak nyní ho nikdy již neopustím. Ba byla bych ráda, kdyby teta Ra- chelka nemluvila tak mnoho o oněch dnech, když jsem odjela poprvé. Zdá se, že pokaždé večer, když odcházel do svého pokoje, zašel do mého prázdného a vyšel ven s očima zakalenýma a chvějícími se rty. Já, přirozeně, nemám tvrdé srdce, ale já nemohu takto dědouška milo- vati. Oh, krutosti života!. .. Já vím, že by tomu asi mělo býti jinak . . . avšak nemohu si pomoci. Přece jen bych plakala, pomyslím-li, jak krátký je život, a jak mála z něho mohu si přáti. »Přitiskni se ke mně a drž mne,« říká stále mé srdce, leč mezitím Londýn mne volá, volá jako moře, a já si připadám, jako bych byla bloudíci mořská panna, a on byl mým oceanem — domovem. Později. — Ubohý, ubohý dědoušek! Byla jsem vyrušena ze psaní tohoto dopisu dnes ráno novým takovým ná- hlým poplachem. Omdlel opět, a je to zvláštní, jak bezmocné Křestan.
Londýn