1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 129. ze dne Il. května 1900.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Loupežné přepadení ve vlaku. Z Paříže
se oznamuje: Cestující, kteří těchto dnů na nádraží
v Aubagne očekávali vlak, jedoucí z Italie a Nizzy
do Marseillu, zpozorovali v kupé druhé třídy, jehož
dvířka byla otevřena, tělo muže, natažené mezi oběma
lavičkami. Muž byl krví zbrocen a bez vědomí. Ve
vagoně byly patrny stopy tuhého zápasu. Polštáře
a stěny byly potřísněny ssedlou krví. Těžce raněný
dopraven do čekárny a zde se podařilo, vzkřísit jej.
avšak ještě po celou hodinu nemohl mluvit. Teprve
ponenáhlu vzpamatoval se potud, že mohl udat, ž
jest podnikatel staveb Schmuck z Toulonu. Ačkoli
měl hroznou střelnou ránu v hrdle, mohl raněný po-
dati popis lupiče, jenž jej byl přepadl v tunelu blíže
Aubagne. Vrhl se náhle na něho, postřelil jej a ulou
pil mu tobolku s 1500 fr. a drobné, jež měl v kapse
u vesty. Když vlak vyjížděl z tunelu, vyskočil lupič
z kupé a zmizel. Raněný dopraven do svého bytu
v Toulonu, kde se stav jeho během dne zlepšil tou
měrou, že jest prost nebezpečí, ačkoli revolverová
střela, jež mu vnikla do tváře, dosud nemohla býti
vyjmuta. Až dosud nemohl býti lupič vypátrán.
Schmuck
Paříž
Aubagne
Nizza
Marseille
Toulon
Italia
3
article
= Romantické sňatky v Cařihradě.
V poslední době způsobily v lepší společnostiv
Peře nemalou sensaci dva sňatky vysokých hodnostu
mohamedánských s křesťankami. Jediná dcera ame-
rického místokonsula Teweya, mladá vdova, zasnou-
bila se s bohatým Egypťanem Eddinem bejemv
Cařihradě. Když mělo dojít ke sňatku, vyzval otec
nevěstin, jemuž bylo známo, že mohamedáni majív
obyčeji vrátit manželku křesťanku rodičům, jakmile
je omrzela, aby ustanovil jeho dceři pro případ roz-
vodu sumu 400.000 fr. Když se Eddin bej k tomu
neměl, odepřel mr. Tewey svolení ke sňatku. Ale
mladá vdova, jež se nechtěla vzdát svého milence,
dala se od něho unést. Místokonsul odebral se do
paláce sultanova a podal tu žádost, aby Abdul Ha-
mid osobně v této záležitosti zakročil. Sultan vy-
hověl žádosti a vydal iradé, v němž nařizoval ne-
věstě, aby se ihned vrátila do domu otcovskéhoa
žádala rodiče o prominutí. Bejovi pak pohrozil sul-
tan, že pozbude svého výnosného úřadu, jestliže
bez meškání nepojme unesenou vdovu za manželku
a nezajistí-li jejímu otci žádanou sumu. V několika
Egypťan
Eddin
Cařihrad
Sultan
Abdul ha
4
article
dnech byly všechny tyto rozkazy provedeny. Skorem
současně konán ještě sensačnější sňatek ceremonáře
v lildizkiosku s anglickou zubní lékařkou dr. Horni-
kovou. Sultanský ceremonář Abdul Rezzak bej jest
osobností dobře známou ve společnosti turecké
i evropské. Také tento sňatek konán dle obřadu mo-
hamedánského. Mužští a ženští účastníci byli od
sebe odděleni a kdežto mužští byli svědky při od-
davkách, směly dámy toliko poslouchat za zavřenými
dveřmi. Když imam, kněz, posadil si nevěstu po
pravici a ženicha po levici, zatím co svědkové se
rozestavili v kruhu, požehnal sňatku, přísahal Abdul
Rezzak před bohem a před lidmi, že nikdy nepo
užije svého práva ku mnoboženství. Pak podepsali
oba snoubencí a jich svědkové svatební smlouvu a
posnídavše se svatebčany, vydali se na cestu. Mladá,
velmi hezká manželka sultanského ceremonáře ne-
vzdá se zcela svého povolání zubní lékařky, v této
jibůstce musil ji manžel povolit, ale smí provozovat
praxi toliko na ženách a na dětech.
doktor
Horn
Rezzak
5
article
= Smutek v Bellevue hospitalu. Mezi lé-
kaři a zřízenci v Bellevue hospitalu v New Yorku
zavládl těchto dnů hluboký smutek, když v mrtvole
muže, který byl v sobotu na nároží Park Rowu a
Pearl streetu, trolleyovou károu přejet a usmrcen, byl
poznán 40letý strojník Josef Klobáček. — As před
dvěma roky byl do hospitalu dopraven nemocný Jo-
sef Klobáček a poněvadž ovládal několik řečí, byl
tamtéž ponechán a ustanoven tlumočníkem. Když pak
propukla válka se Španělskem, vzdal se svého místa
v hospitále a konal službu na jedné bitevní lodi. Po
válce vrátil se zase do hospitálu. Bratr zemřelého,
který bydlí na Long Islandu, vypravil Klobáčkovi
pohřeb.
= Podivný spor trval v poslední době po ně-
kolik neděl v Havru a byl by málem vedl při ny-
nějším rozčilení myslí k dosti vážné diplomatické
aféře mezi Anglií a Francií. Anglický konsul, jenž
má byt a kanceláře vedle oděvnického krámu jakéhos
pana Héberta, byl nemile dojat pohledem na oděné
loutky, jež obchodník stavěl podél své výkladní
skříně na chodníku, bezpochyby proto, že svými klo-
bouky mu připomínaly Bury. Žádal tudíž u policie
jakož i u městského úřadu pro kommunikace, aby
loutky byly odstraněny. Avšak zavedeným vyšetřo
váním bylo zjištěno, že pan Hébert nijakým způso-
bem nepřekročil práva příslušící mu, poněvadž městu
za právo stavěti loutky na chodník platí značnou
dávku. Následkem toho obchodník ve sporu vyhrál.
Klobáček
Hébert
Bellevue hospital
New York
Španělsko
HOSPITÁLU
Longa Island
Havre
Anglie
Francie
Bura
Bellevue hospital
Pearl street
6
article
Teď však milý obchodník jsa popuzen neustálým
obtěžováním se strany konsulátu, v odvetu podal ža-
lobu, v níž žádal, aby velký štít konsulátu, jenž část
domu, který měl najatý, neoprávněným způsobem
zakrýval, byl odstraněn. Když anglický konsul na
vyzvání jeho neodpověděl, podal pan Hébert žalobu
u smírčího soudce. Když se věc protahovala, uchýlil
se obchodník ke svépomoci. Oznámiv vzdornému
sousedu rekomandovaným do pisem svůj úmysl, dal
druhého dne u přítomnosti soudního vykonavatele
štít konsulátu sejmout a donést jej do kanceláře kon-
sulátu. Chtěl jej odevzdati konsulovi osobně, ten
však nebyl přítomen. Co se dále dělo, není známo,
ale štít konsulátu byl opět na domě umístěn, ale na
jiném místě než před tím, takže více nevadí krámu
pana Héberta. Vítězství zůstalo tudíž také v tomto
případě na straně tvrdošijného Francouze a anglický
konsul musil ustoupit. Rozumí se, že jsou v Havru
nanejvýš potěšeni tímto výsledkem sporu a nechybí
špiček na anglického konsula.
Hébert
Francouz
Havre
7
article
= Velký požár v Kaneji. Poslední pošta
z Kréty přinesla zajímavé podrobné zpravy o po-
žáru, který v Kaneji nedávno řádil a francouzskými
vojíny námořní pěchoty pod velením plukovníka
d'Albignai byl uhašen. Čtvrť, v níž oheň vypukl, je
nejchudší částí města, která se nalezá poblíž hlavní
třídy kanejské, v nejnovější době vystavené. Sotva
že bylo neštěstí signalováno, zmocnila se domo-
rodců, kteří na požár jako na předehru krveprolití
pohlížeti uvykli, nevypsatelná panika; lid opouštěl,
místo aby okamžitě na udušení požáru v zárodku
pomýšlel, v zběsilém kvapu svá obydlí a hrnul se
ke branám města. Hotovost francouzského praporu
přikvapila na první poplašné znamení se svou stří-
kačkou na žároviště a počínala si tak chrabře, že
po dvou hodinách namáhavé práce obeň lokalisován
a konečně udušen. Osm mužů a plukovník poraněni
Princ Jiří a zastupitelstvo města vyslovili francouz
Albignai
Jiří
Kréta
8
article
ské posádce svůj vřelý dík za vydatnou pomoc, bez
níž byla by jistě veliká část města lehla popelem.
Zemřelí v Praze.
Dne 4. května 1900. Čimera Otokar, stroj-
mistr, 26 roků, 487—II. Dutková Anežka, soukrom-
nice, 60 roků, 1779—II. Smrž Miloslav, syn listo-
noše, 11/2 roku, 1826—II. Kohn Václav, syn dělnice,
7 měsíců. 309—III. Weissäcker Rudolf, obchodník,
40 roků, 980—II. Táborská Marie, dcera kovářského
pomocníka, 11/2 roku, 177—IV. Šimandlová Marie.
dcera truhláře, 21/2 roku, 532—VII. Škvor Emil, kni-
hař, 28 roků, 584—VII. Husák Josef, syn uzenář-
ského pomocníka, 8 neděl, 468—VII. Gross Jan, syn
rukavičkářského pomocníka, 11 měsíců, 20—VI. Ma-
toušková Anna, soukromnice, 47 roků, 1321—II. —
Ve všeobecné nemocnici: Hüblová Antonie,
manželka obchodníka, 40 roků. Janeček František,
truhlářský pomocník, 19 roků. Štenglová Marie, man-
želka úřadníka, 70 roků. Špačková Barbora, dělnice,
44 roků. Lassas Antonín, kandidát učitelství, 18 roků.
Tuschová Marie, dcera zahradníka, 19 roků. Šestau-
brová Marie, manželka nádenníka, 21 rok. Veselá
Marie, soukromnice, 49 roků. — U milosrdných
sester: Machata Václav, syn zedníka, 18 roků. —
V chudobinci: Zižková Anna, vdova, 77 roků.
Dne 5. května 1900: Rosenberg Jan, soukro-
mník, 84 roky, 247—II. Schocková Anna, vdova, 64
roky, 1836—II. Holešovský Antonín, hodinářský po-
mocník, 24 roky, 851—I. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Jičín Karel, strojník, 63 roky. Liebisch
Dominik, továrník, 67 roků. Srbová Marie, vdova, 83
roky. Dušková Marie, žebračka, 67 roků. Kruliš Bo-
humil, finanční kontrolor, 53 roky. — U milo-
srdných sester: Čermák František, košikář,
58 roků.
Čimera
Dutková
Smrž
Miloslav
Kohn
Marie
Šimandlová
Škvor
Husák
Josef
Gross
Jan
Janeček
František
Štenglová
Špačková
Antonín
Anna
Karel
Liebisch
Srbová
Dušková
Praha
Ma
Anno
Tuschová Marie
Jičín
Hüblová Antonia
Machat Václav
Zižková Anno
Rosenberg Jan
Kruliš Bo
Čermák František
9
article
Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
Dnes v pátek 11. května.
215. hra v předpl.
3. čtvrtka.
Jako host vystoupí pan Jiří Bittner.
Poprvé v Národním divadle.
Cizinka.
Drama o 5 jednáních. Sepsal A. Dumas syn. Pře
ložil Jan Ladecký. Vypravil vrchní režisér p. J. Seifert
Po druhém jednání delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec o 10. hod
Král
Bittner
A Dumas
Ladecký
J Seifert
Praha
národní divadlo
10
article
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech
V pátek 11. května.
Začátek o 6. hod.
Kontrolor spacích vagonů. 11150
Veselohra o třech jednáních od Bissona.
orset Modele P. D.
Král
Bisson
Pištěkův letnit divadlo
12
article
J. Novák i
J. Novák i
v Praze,
Vodičkova ul., „U Štajgrů“.
Illustrovaný cenník franko.
420 —
J Novák
Praha
Vodičkův ulice
13
article
Poledne. — Stav nezměněný, pouze v občasné
ospalosti mysl jeho poněkud bloudila. Zdá se mu, že žije
v minulosti. Divá se na mne pohledem vědomým a říká
mi „Lancelote“ — jmeno mého otce. Tak tomu bylo po vše
dopoledne. Člověk by myslil, že kráčí zemí soumraku,
kde si mýlí tváře lidí a kde mrtví jsou právě tak živi,
jako živí.
Všichni myslí, že jsem statečná, oh, tak statečná !
protože nepláču, jako to činí všichni ostatní — i teta
Anna se zástěrou — ačkoliv mé slzy tekou tak lehce,a
jindy je mám neustále na krajíčku. Avšak já se bojíma
uvnitř v srdci jsem poděšena. Je to právě tak, jakoby
něco vcházelo do domu zvolna, neodolatelně, příšerně,
a vrhalo svůj stín již na strop.
Lancelot
Anna
14
article
Přišla jsem na příčinu jeho nočních výkřiků. Teta
Rachelka říká, že se mu zdá o odjezdu měho otce do
Afriky. To bylo před dvaadvaceti lety, avšak zdá se, že
vzpomínka na tento poslední den trápila jej hodně dlouho:
„Pamatujete se na to?“ říkával. ,Tehdy nebylo ještě že-
leznic na ostrově, a my jsme stáli ve vratech a sledovali
jsme povoz, který jej odvážel. Seděl nahoře a mával
svým červeným kapesníkem. A když byl pryč, a bylo již
marno čekati, vrátili jsme se domů — ty a Anna a ubohá,
hezoučká, mladá Elisa. On se již nevrátil a jestli Glory
opět odejde, nevrátí se nikdy zpět.“
V těchto chvílích polovědomí, kdy si mne mýlí
s mým otcem, má podivuhodná statečnost mi často selže,
a vymýšlím si výmluvy, jak bych odešla z pokoje. Potom
se plížím tiše domem a poslouchám u pootevřených
dveří. Právě nyní jsem slyšela, jak rozmlouvá zcela roz-
umně s Rachelkou, avšak hlasem, který jakoby mluvil
vnitřně, ne pro vnějšek, jako dříve. ,Ona si nemůže po-
byl upokojen. Když však jsme se vrátili domů, zaslechla
jsem ho, jak pravil: „A konečně tomu není pomoci. Je
jí u nás smutno — jaký div! Nemůžeme upoutati naši
konopku, Rachelko, a snad bychom to neměli ani zkou-
šeti. Ptáček zpěváček přišel nás potěšiti, avšak odletí.
Jsme pouze staří lidé, drahá — není nic platno plakati.
A když se ubíral do svého pokoje onoho večera, zavřel
dvéře a odříkával své modlitby šeptem, abych neslyšela,
jak štkal.
Anna
Elisa
Afrika
15
article
Od té doby neopustil lůžka. Bojím se, že již nikdy
nevstane. Již nejednou jsem mu chtěla říci, že jestto
nerozumné, domnívati se, že by snad nastala potopa
světa, kdybych se vrátila do Londýna; avšak nyní ho
nikdy již neopustím. Ba byla bych ráda, kdyby teta Ra-
chelka nemluvila tak mnoho o oněch dnech, když jsem
odjela poprvé. Zdá se, že pokaždé večer, když odcházel
do svého pokoje, zašel do mého prázdného a vyšel ven
s očima zakalenýma a chvějícími se rty. Já, přirozeně,
nemám tvrdé srdce, ale já nemohu takto dědouška milo-
vati. Oh, krutosti života!. .. Já vím, že by tomu asi
mělo býti jinak . . . avšak nemohu si pomoci.
Přece jen bych plakala, pomyslím-li, jak krátký je
život, a jak mála z něho mohu si přáti. »Přitiskni se
ke mně a drž mne,« říká stále mé srdce, leč mezitím Londýn
mne volá, volá jako moře, a já si připadám, jako bych
byla bloudíci mořská panna, a on byl mým oceanem —
domovem.
Později. — Ubohý, ubohý dědoušek! Byla jsem
vyrušena ze psaní tohoto dopisu dnes ráno novým takovým ná-
hlým poplachem. Omdlel opět, a je to zvláštní, jak bezmocné
Křestan.
Londýn