tanní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách

Na »Národní Listy

V Praze, v pátek dne II. května.

K číslu 129. Číslo v Praze za 2t a na venkově za 3h

NARUDN na měsíc 2 K 30b Poštou na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Triduum české obstrukce. Z Vídně, 11. května. To bylo něja kého holedbání, to bylo nějakého hrdopychu, to bylo nějakého vyhrožování, nežli počala česká obstrukce a ještě více když počala že ostatní »k práci ochotné« strany (an slova »k práci ochotné« nejsou originální, nýbrž jsou vzata z předlohy německé k ochraně lidí »k práci ochotných« proti stávkářům) v nejbližších hodinách českou revoltu sklidí. Prošlé tři dni podaly důkaz, že vše to bylo plané furiantství. Dnes jsou táboře levice city zcela jiné. Ani potuchy již o velikášství onom. Naopak buď sklíčenost nebo trpkost nebo hněvy na mimočeské strany pravice, že ne- chtějí se propůjčiti za pochopy a katany české obstrukce. Officiosové pokračují ve svých snahách, přiměti Čechy k povolnosti. »Arbeiterzeitung« pak se stranám německé bývalé opposice směje ke škodě, kterou utrpěly. »Fremdenblatt« domlouvá Če chům, aby ustali od obstrukce. Celá sně movna je prý proti nim, a hospodářské po- třeby se prý hlasí. Ale stát nemůže prý če- kati, až pouze a jen 49 Čechů povstane pro hlasování dle jmen, nýbrž pro stát i pro strany musí zůstati i nadále dorozuměn vůdčí hvězdou. Německé projevy měly by prý Čechy poučiti, že jazykové předlohy Körbrovy při- nášejí jim nesmírné výhody. Čechové nejsou prý odkázáni na obstrukci, by si zjednali vymoženosti. Jim prý dodává důležitosti národ, jeho zdatnost, jeho intelligence a ni- koho prý není v Rakousku, kdo by mu těchto vlastností popíral.

»Neue Freie Presse«a »Neue Wiener Tagblatt« ve svém vzteku podnikají na konservativce a šlechtu nájezdy beze všech mezí — patrně násilná obstrukce německá doufala na základě projevů, které předcházely kampaň říšské rady, že sku- tečně všechny tyto strany příkře a brutálně proti Čechům zakročí, a v očekávání tom cítí se dosud němečtí hegemoni zklamanými. Osamocení české obstrukce, ohlášeně Poláky a klerikály, není prý — podle »Neue Freie Presse« — za dra. Körbra jiným. nežli bylo za hr. Clara. Pan Jaworski prý volal ve Lvově na Čechy: »Až sema ne dále«. Obstrukce česká jde však dále, nenarážejíc u Poláků na nejmenší překážky. Kolo polské stará se více o reaktivování parlamentní komise pravice, než o vážnost a moc státu a nejvitálnější zájmy Haliče. Prosí Čechy a vyjednává s nimi, a čeho se tak dosáhlo, ukázalo se v minulých třech schůzích poslanecké sněmovny. Když p. Jaworski zvolal ve Lvově na Čechy: »Až sem a ne dále«, odůvodnil výrok ten slovy, že Polákům je košile bližší nezli kabát. Ve skutečnosti je však viděti. že Poláci jsouodhodláni obětovati raději polskou košili než kabát autonomistické ma- jority. V tom právě spočívá cela síla 60 Čechů, kteří by jinak nemohli čeliti jednomyslnému odhodlání všech ostat- ních stran. Se stejnými názory a myšlenkami se tkáváme se v »Neues Wiener Tag blattu«. Těžiště situace spočívá prý v po- měru slovanské majority k české obstrukci Nynější chování majority pravice k Če- chům je toliko zevrubná kopie taktiky z mi nulého zasedání podzimního, kdy Čechové táhli proti kabinetu hr. Clara. Dosud ne- stal se žádný vážný pokus k potření ob- strukce té pravicí. Ani neučiněn podnik, dlou- hými schůzemi zkusiti resistenci české ob Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

strukce. Neviděti žádné energie ve zdolávání Čechů. Faiseuři pravice Čechům přátelští, kteří se tváří, jakoby působiti v zájmu parlamentu, chtějí zjednati Čechům záruky, že se jim do- stane koncessí v odměnu za reaktivování po- litického svazku pravice. Politická situace je ovládána nikoli heslem: pro obstrukci nebo proti ní, nýbrž starou válečnou parolou: »proti levici«. V kruzích pravice se prý asi ví, že levice sleduje události na pravici s největší a nej- bedlivější pozorností, a že by zasáhla s celou energií při prvním podnětu, by zachránila stát před nebezpečím vykořistění situace na prospěch majority pravice. »Reichswehr« pokračuje ve svých odhaleních o návrzích levice na přemožení české obstrukce. Sděluje dnes a utenticky, patrně od dra. Fuchsa samého: »Když předevčírem ráno dr. Fuchs přišel do své kanceláře, dostavili se k němu dr. Funke a bar. Schwegel a nabídli se k ná- vrhu, by četba došlých spisů byla položena na konec schůze. Žádali ho, by pro tento návrh získal také mimočeské strany pravice. Dr. Fuchs pravil, nechať pá- nové zjednají souhlas a podporu levice, on že se již postará o souhlas a podporu u Po- láků, konservativců a šlechty. Dr. Funke a bar. Schwegel to přislíbili. Jaké však bylo ustrnutí dra. Fuchsa, když mu předevčírem o polednách oba pá- nové oznámili, že konference pohlavárů le- vice zamítla tento projekt, a když listy uveřejnily zprávu, že celý tento plán vymy- slil pan dr. Fuchs, a že němečtí vůdcové se vyslovili proti němu z důvodů le- gálních a morálních. V konferenci levice rozhodla námitka posl. Kai sera,

FEUILLETON. Starý Rolínek. Obrázek z našich hor. — Podává MUC. Boh. Švanda. Je tomu několik let, co dlel jsem o prázd ninách u příbuzných ve vesnici na českomorav bo re ském pomezí. Bylo v srpnu, v čas počínajících tam žní — dni byly překrásné — hříchem bylo dlíti po dusnou střechou stavení. Toulal jsem se od rána téměř až do večer v polich a když slunko začalo pražiti, uchýlil jsem se do blízkých lesů, kde v milém chlá- dečku zabořilo se tělo do měkkého koberce ze- leného mechu a kde tak sladce naslouchalose pohádkovému ševelu větvoví stromů. Jednoho dne dostal jsem se na potulce k lánům, kde právě ženci sekali žito. Co tak docházím, belhá se z protější strany stará Halamková, kterou znal jsem již jak malý hoch; obchodovala s vejci, máslem a ku- řaty, jež po vsi skupovala a do Poličky ne Litomyšle na trh dovážela. »Pomáhej Pánbůh,« pozdravila žence.l dejž to Pänbůh,« děkovaly blíže pracující »od- běračky«. »Kam pak, tetka?« »I jdu na Veřeje k starej Mencce, nesu jí koření, je ňáká špatná. A kdák půdeš k vašim, douče,« obrátila se k jedné z odběraček, děvčeti as sedmnáctileté- mu. »Snad v neděli, tetičko, vzkázali mněv onen tejden po ,gránovi“, že dědeček postonává.« »Tak tak, no šak jsou to Pane bože taky léta — až přideš dom, tak ho ode mne pozdravuj a nezapomeň mi nazpátek donýst ňáký to koření.« »To víte, že nezapomenu,« odvětila holčice a tetka davši žencům »tak opatruj vás Pán- bůh,« belhala se dál. Došel jsem pracujících a pozdraviv, dal jsem se s nimi do hovoru, vyptávaje se na jich život, neboť většinu jich znal jsem z mladších let »A jak tobě říkají,« ptám se děvčete, jež prve stará Halamková byla oslovila. le vol

»Já jsem Lorenzova z Bahen u Dědové. »Ták, a co dělají doma, jak jsou zdrávi? »Ponžeň děkuju za optání, sou zdrávi, jer dědeček prej stůně.« »A který to že?« »Prosím, našemu dědečkoj říkaj' „stare Rolínek,« odvětila. Byl jsem velmi překvapen odpovědí její myslívalť jsem, že starce dávno již hlava pře- stala boleti a že dříme věčný sen na pohorském hřbitůvku v Kameničkách, neboť byl jsem malým chlapcem, kdy stařík čítal již přes devadesát. Byl v tom kraji jednou z typických figurek které znenáhla mizejí nám z obzoru a jen vzpo- minka na ně trvá mezi lidem. Rád vzpomínám jeho přihnuté postavy, když chodíval jsem z ne daleké myslivny humperecké, kde otec můj by knížecím myslivcem, do blízkých chalup, jed nati na »lásku« do lesa, aneb když nedělního odpoledne sešly jsme se všecky děti z okolí na palouček za zahrádkou, kde stařeček nám vy- pravoval pohádky, jichž na sta uměl vyprávěti, a jak pak — pánečku — vyprávěti, to i velc mu rádi naslouchali a my ani nedutali.

Rolínek měl svůj způsob života zařízený podle starých zvyků a rozpočtený jak na hodi- nách ciferník. Trávil život na výměnku sám — žena mu před lety zemřela. Ač tak stár, byl velmi čilý a nedoved nikdy zaháleti. V zimě v letě již za časných hodin ranních klapaly jeho »dřeváky« po záprsni od chléva. kde měl kozu, již si sám poklízel; sám chodil na trávu pro ni, sám do lesa na stlaní a chrást O neděli neb svátek záhy z rána mohl jste jej potkati spěchajícího na ranní pobožnost do nedalekých Kameniček. le Na hlavě čepici z »habánu« do cípu vytlu čenou, na krku uvázaný černý hedvábný šátek, na sobě zelenou sasku s limburáčky, vestu plnou pěkných výšivek; krátké koženky obepína nahoře široký, kožený, brkovím ozdobně pro- šívaný pás a nad koleny přesky ; bílé punčochy a vysoké střevíce neb »holynky« doplňovaly jeho úbor.

Po deváté hodině býval zas již doma na zahrádce, a jak pěkně zřízena byla ta jeho za- hrádka — také nebylo zříti ani při statku, ni při chalupě, kde několik děvčat měli. Však také každé neděle, než ubírala se děvčata do kostela na »hrubou«, loudila u plotu na dědečkovi kvítí, jehož doma na zahrádce neměly a stařík s úsměvem na svraštělých lících rád je poděloval. Bylo tu opravdu kvítí všeho druhu na vy- branou: tu keřík dřevinky a yzopu, tam majo- ránky s kara fiáty, obklopených šalvějí, tu zas pestré auricule s resedou a před oknem plným rozmarýny vévodila růže stolístka s komonstvem zlatých sedmikrás. Radost byla podívati se na šedivého Ro- línka, když tak spokojeně, s krátkou dřevěnou fajčičkou, jako květinový král mezi záhonky se procházel. Jinak byl velmi zkušeným a dovedl každé- mu, kdo jej vyhledal, poraditi, jak jen mohl; byl »truc doktora«, jak o něm říkali. Znal se v léčení různých neduhů a věděl o každé léčivé bylině v okolí, kde a kdy která roste a jaké má účinky. V komůrce u něho, v truhlici pestrými květy pomalované, byla věru celá »apatyka«. »A kolik pak je dědečkovi let,« ptáms s živým zájmem děvčete. »Ponžeň prosím o sv. Janě minulo mu 114.« Sto čtrnáct, opravdu, jak vzácný to vzácný věk; ta, jež mi to sdělovala, byla jeho pravnučkou. »Tak až přijdeš domů, také ode mne, o Bohouše myslivcovic kdys, jejž míval dědeček tak rád, jej pozdravuj.« »Zdrávi vzkazovali,« poděkovalo děvče a já, obíraje se v mysli stařečkem a vzpomínaje těch nejkrásnějších dob mládí, kráčel jsem mezi vlnami dozrávajících klasů dále