1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 127. ze dne 9. května 1900.
3
article
= Palác krále Mina. Z Cařihradu se ozna-
muje: Anglická archeologická výprava při kopání
blíže Knossu nedaleko Heraklionu na ostrově Krétě
nalezla pozůstatky budovy, pocházející z doby před-
mykenské, o níž se předpokládá, že to byl palác,
kde sídlel král Minos a jeho nástupci. Objev tento
byl však provázen objevem ještě důležitějštm a za-
jímavějším. V budově nalezeno několik cihel a desk
s nápisy, jež, jak se zdá, potvrzují názor mr.
Evansa, že foenická abeceda musila vzniknouti te-
prve po písmu předhomerském. Z toho se soudí
dále, že kultura krétská, jež se později rozšířila po
Řecku, nebyla původu cizího, nýbrž že vznikla na
ostrově samém, v dobách předhistorických a tam se
též vyvinula.
= Pan Henry Roujon, sympatický ředitel
krásných umění, nezištný to rádce a upřímný přítel
všech mladých francouzských a zahraničních umělců,
sochařů a malířů, povýšen u příležitosti zahájení svě-
tové výstavy krásných umění na pařížské výstavě na
hodnost komandéra řádu čestné legie. Pan Henry
Boujon je 47letý, působil nejprve ve státní službě
jako tajemník Jul. Ferryho a L. Bourgeoisa a jme-
nován v říjnu 1891 ředitelem krásných umění po
Larroumetovi. Pan H. Roujon se proslavil pod pseu-
donymem »Henry Laujol« svou »Miremonde«a
skvostnými politickými statěmi (portraits politiques)
v pařížské »Revue Bleue«.
Minos
Roujon
Boujon
Jula
Ferry
L Bourgeoiso
H Roujon
Laujol
král Min
Cařihrad
Knoss
Heraklion
Kréta
Řecko
4
article
= Šprýmovnou episodu přináší »Nowa Re-
forma« u příležitosti úmrtí biskupa Labosa. Bylo to
v den slavného vjezdu biskupova do Nového Sonče
roku 1890. Obyvatelstvo města, chtějíc uctít vjezd
hosta tak vzácného, vyzvalo okolní venkovany, aby
pomohli utvořit okázalý špalír v ulici Krakovské
na náměstí od vítězné brány na mostě přes Dunajec
až do farního chrámu, ve svátečních selských kro-
jích na koních, ozdobených pestrými stuhami. Zatím
co členové selských bandérií čekali v krčmě »na He-
leně« až nastane chvíle k odjezdu na vykázaná sta-
noviště, přišel mezi ně železniční úřadník pan K—,
náruživý sportsman a jezdec a smluvil se s jedním
z účastníků, aby mu půjčil svůj kroj a koně, nebot
se chtěl zúčastnit banderia. Sedlák svoli! a pan K.
Laboso
Sedlák
Dunajec
He
5
article
se převlékl do jeho šatů, ale byl velice mrzut, že
jsou mu boty jeho příliš veliké, ale spolehal, že až
bude mít nohy ve třmenech, nespadnou mu. Zane-
chal sedláka v krčmě v úplných nedbalkách, nechav
mu v opatrování svoji uniformu a sednuv na kůň,
odjel s ostatními účastníky banderia na náměstí. Na-
stala chvíle napjatého očekávání, oči všech byly
obráceny k ozdobené ulici, když se v tom objevila
v davu postava, jež rázem upoutala k sobě veškeru
pozornost: oděná elegantní uniformou železniční,
s čapkou, ale bez nákrčníku, s ohrnutými spodky,
s výrazem tváře, nejevícím nikterak intelligenci, již
předpokládá takovýto úřad, a což nejpovážlivějšího,
bosa, ukazujíc světu ohromné nohy. Úžas obecenstva
neměl mezí, ale kdo popíše rozpaky pana K., sedí-
cího na koni, když v tomto divném úboru poznal
svého sedláka, jenž nemoha odolati touze, spatřiti
biskupa a nemaje po ruce jiných šatů, oblékl sev
uniformu sobě svěřenou. A poněvadž nemohl vtěsna
svoje ohromné nohy do botek úřadníkových, vydal
se na cestu bos, patrně nechápaje, proč by želez-
niční úřadník nemohl chodit po ulici také bos.
na náměstí
6
article
= Zapomenutá stráž. Šprýmovná historka
udála se onehdy v Paříži. O bezpečnost státní za-
stavárny v Mont de Piété pečuje stráž pěchoty, číta-
jící osm mužů a poddůstojníka. Těchto dnů dostavila
se na stráž u zastavárny četa 115. pluku pěchoty
v ustanovenou hodinu. Minuly den a noc, aniž se
přihodilo cos zvláštního. Druhého dne, ke 5/410 hod
— ve Francii děje se střídání stráží o 10. hod. dop. —
přichystala se stráž dle předpisu k vystřídání. S tor-
nistry na zádech čekali na znamení hlídky, že se
blíží nová stráž. Odbila desátá, nikde ani památky.
Netrpělivě rozhlíží se desátník po ulici v pravo
i v levo — nic není vidět. Jest jedenáct hodin a do-
sud nejsou vystřídáni. Odbila dvanáctá a mužstvo
počíná pozbývat mysli. Což pak na ně zapomenuli?
Paříž
Mont jít Piété
Francie
7
article
Odměřený krok nové stráže dosud se neozývá, ale
tím citelněji hlásí se hlad, nebožáci těžce postrádají
obvyklé stravy. Co počít? Něco koupit? Na to ne-
stačí peníze. Tu přišel jako vytoužený spasitel ko-
misař zastavárny, jenž uspořádal mezi úřadníky
sbírku pro vyhladovělé vojín? a dal přinést z blízké
vinárny jídlo. Při této neočekávané hostině zapome-
nuli vojáčkové na svůj nepříjemný osud a neoby-
čejně dlouhý pobyt na strážnici nebyl jim již nikte-
rak nepříjemný. Teprve po několika hodinách —
bylo již k večeru — byli vystřídáni. Teď se vše vy
světlilo. Nová stráž byla omylem poddůstojníka,
jenž rozděloval službu, poslána místo na Mont de
Piété k bance francouzské a když shledala, že tu
stráž již vystřídána, musila se vrátit opět do ka-
sáren. Teď se musilo teprve zjistit, která stráž ještě
nebyla vystřídána. A poněvadž to trvalo nějakou
chvíli, stalo se, že stráž na Mont de Piété měla
službu prodiouženou o 7 až 8 hodin.
= Panika v kostele. Cařihradské listy ozna-
mují: Drzostí několika dolinářů způsobena byla mi-
nulé neděle ve chrámu Panny Marie panika, při
níž několik dam bylo dosti povážlivě poraněno. Ja-
kýs dolinář ukradl jedné dámě hodinky; jakýs mla-
dík to však zpozoroval a srazil darebu k zemi. Sou-
druh dolinářův, aby pomohl kamarádu k útěku,
bodnul dámu do paže, takže hlasitě vykřikla. Ná-
sledkem toho byla panika, jež se zmocnila všech
přítomných ve chrámě. Vše tlačilo se k východům,
mnoho osob bylo povaleno a pošlapáno, jiným byly
roztrhány šaty anebo ztratily klobouky, kabáty atd.
jít Piété
Marie
Mont jít Piété
Mont
8
article
Velký počet dám omdlel a jiné byly v tlačenici
těžce pomačkány. Dolináři unikli i s hodinkami.
Téhož večera opakován týž manévr ve chrámě sv.
Petra v Galatě. Při tom strhla se rvačka a jakýs
Maltán byl dareby těžce pobodán.
= Čínští pirati. Z Kantonu se oznamuje:
Cizím obchodním závodům zdejším zaslány byly
těchto dnů výhružné dopisy za účelem vydírání pe-
něz. Dopisy ty měly obsah as následující: »Pisatelé
tohoto dopisu tvoří silnou a mocnou lupičskou tlupu
na řece Západní a Severní. Poněvadž naše pro-
středky nestačí, vaše firma pak, jak jsme slyšeli.
jest velmi bohata, vyzýváme vás, abyste nám zaslal
podporu 2000 dollarů. Splníte-li náš požadavek,
vezmeme vaší firmu pod svoji ochranu. Prosíme,
abyste peníze toliko po jediném muži v bankovkách
zaslali ke květinovému člunu Jung Hua, a odevzdali
je tam členu naší společnosti jmenem San Ho, jenž
tam bydlí. Kdyby vaše firma požadavku našema ne-
vyhověla, aneb oznámením úřadům způsobila naše
pronásledování, vyhodíme váš dům prachem do po-
větří a všem obyvatelům srazíme hlavy. To bude
najisto provedeno. Pošlete-li peníze, neposílejtes
nimi mnoho lidí (jak již praveno), neboť by nás ani
nespatřili. Vina za následky padla by na vás. San
Ho Tang«. — Na žádost konsulů bylo vyšetřování
ihned zavedeno. Vyslovuje se pochybnost, pochá
zejí-li tyto dopisy vskutku od piratů.
Petro
Jung Hu
Galata
San
jmen Sana ho
9
article
Král. české zem. divadlo v Praze-
Král. české zem. divadlo v Praze-
Národní divadlo
Dnes ve středu 9. května.
Začátek o 3. hod
Lidové představení.
rtaáča-
Dnes ve středu 9. května.
213. hra v předpl.
1. čtvrtka.
Zkušební kandidát.
Po druhém jednání delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec po 1/210. hod
Král
Praha
národní divadlo dnes
10
article
Arena na Smíchově.
Arena na Smíchově.
Ve středu 9. května.
Začátek o 1/27. hod
Cyklu nové frašky večer první.
Poprvé na českém repertoiru
Páté přes deváté.
Fraška o 3 jednáních od A. Bissona. Přel. J. Kubík
Před tím:
11005
Král Kaudaules.
Fraško
A Bisson
J Kubík
Smíchov
11
article
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech
Ve středu 9. května.
Začátek o 6. hod.
První lidové představení při polovičních cenách.
Pražský flamendr.
Obraz ze života měšťanského o 4 jednáních od
J. K. Tyla.
10999
Král
Tyl
Pištěkův letnit divadlo
12
article
Ve vlastním řízení od roku 1847
Ve vlastním řízení od roku 1847
Jediný nejstarší křesťanský
obchod se suknem
17
article
do Paříe
— 412-
18
article
Glenfaba.
»Ach, můj milý Jene Storme, žhavé uhlí hroma-
díte na mou hlavu, nebo hořící síru? Váš poslední dopis
se svými proudy nadšení přihnal se na mne jako příval.
V jaké jste to práci ! Jaký život! Jaký účel! Kdežto já
— já zde ležím jako stará trepka, odhozená na mořský
břeh. Oh, jak je to líto, jak je to líto! Jak je to asi
slavné, býti uprostřed chvatu a kypění tak skvostného
pokusu, nechť cokoliv z něho vyjde! Duše se chvěje
v člověku, srdce se rozpíná! Co mne se týče, zahrada
mé mysli vadne, a já trávím sémě, jež jsem měla vyseti.
Rosa přijela. Je zde již skoro měsíc, a je vskutku
roztomilá, říkejte si, co chcete, Myšlenky její mají ráz
velkoměstský, a já ji ráda slyším mluviti. Pravda, zne-
pokojuje mne někdy, než to jest pouze má závisť, ne-
přízeň a všechna nelaskavost. Když mi vypravuje o Betty
a Elleně a jejich úžasném úspěchu a triumfech, jsem
nejbídnější hříšník, který se plazí pod sluncem.
Je to směšné, dívati se, jak starouškové se kní
chovají. Tetička Ráchelka se na ni dívá jako na uměl-
kyni a zřejmě se bojí, že již již vypukne v šílenství.
Teté Anně nelíbí se její vlasy, že jsou sčesány jako
u muže, a její sukně, jež »by nebyla špatná, kdyby se
tak nepodobala páru nohavie«, přivezla si totiž svůj
velocipéd. Mluví také o nebezpečných předmětech, a ta-
kové věci nikdo nedělal, když byly tetičky mladé. Oslo-
vuje staré děvy jako já, a dědouškovi říká »dědečku«,
a je jako čarodějka Endorská vůbec naplněna rodinným
duchem. To se rozumí, že jí dávám čas ob čas různé
Storm
Betty
Ráchelka
Anna
Endorská
Oslo
19
article
kolébce a mladší dítě bylo na posteli. Aggie přišla za
nimi a stála u dveří třesouc se a plačíc.
»Teď, má dívenko, si najděte své děcko,« řekl Jan,
a mladá matka spěchala s dychtivýma očima od proutěné
kolébky k dřevěné a od dřevěné k posteli.
»Ano, zde je,« vykřikla. »Ne — oh ne, ne !«a
počala lomiti rukama.
»Vždyť jsem vám to řekla,« děla žena a se škodo-
libým úšklebkem ukázala na úmrtní lístek na zdi.
Aggiino dítě bylo mrtvo a pohřbeno. Průjem! Sta-
ničný doktor vydal potvrzení smrti a Karel se rozdělil
o pojistné. »Pán bůh dal, že je po něm !« řekl. Odté
doby byl opilý.
Nebohá dívka byla ztrnulá. Neplakala již. »Ach,
ach, ach! Co si počnu?« řekla.
»Čí je toto dítě?« pravil Jan, stoje nad proutěnou
kolébkou. Maličký trpitel se zamčenými dásničkamise
uspal pláčem.
»To je opravdové lady,« řekla žena. »Paní Jupová
řekla, že máme dáti velký pozor na ně. Otec je nějakým
lordem.«
»Má ubohá dívko,« děl Jan, obrátiv se k Aggii, ne
mohla byste mi odnésti toto dítě domů?«
»Ach, ach, ach!« řekla dívka, než ovinula shaw
kolem děcka a zvedla je spící.
»Ne, to neuděláte!« řekl muž, postaviv se na stráž
přede dveře. »To dítě je mi dražší nad sto liber, a —
»Odstüpte, necito!« děl Jan, a vyšel s dívkou
jejím nákladem z domu.
Domovní vrata byla otevřena a sousedstvo bylo po-
zdviženo. Ženské v nedbalkách, ve spodničkách s vlasy
Křeslaa.
Jan
Karel
bůh
Jupová