1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 180 ze dne 2. července 1908
2
masthead
Z kulturní ciziny.
3
article
Pobřeb N. A. Rimskébo- Korsakovav
Petrohradě celým svým průběhem a rázem utvářil s
v okázalou smuteční slavnost, na níž bral podíl
všechen umělecký a divadelní svět ruský. Hudební
skladatelé, profesoři konservatoře, žáci a stoupenci
školy Rimského-Korsakova sami nesli jeho rakev ke
hrobů. Nad mohylou jeho slavnostní řeči promluvili
A. K. Glazunov za konservatoř, za divadelní
umělce Těrechov a jeden ze žáků zemřelého.
Minulý týden pak konala ředitelská rada petro-
hradské akademie schůzi, na níž jednáno o tom, jak
trvale uctíti památku vůdce moderní hudby ruské.
Usneseno první velký symfonický koncert, který
bude v příští sezóně v říjnu konán, věnovati vý-
hradně skladbám Korsakovým a založit na konser-
vatoři velké stipendium jeho jména, z něhož by
aspoň dva nebo tři žáci kouservatoře dostávali stu-
dijní podporu roční po 200 rublech. Mimo to hodlají
v konservatoři sestrojiti asi v podobných rozměrech
museum Rimského-Korsakova, jako jest
lam již museum Glinkovo a Rubinštejno-
v o. Za tím účelem požádá sbor profesorský Ilj
Rěpina, aby namaloval veliký portrét Korsakovův.
Obtíže jsou jen v tom, že v místnostech konserva-
toře, beztak již velmi stísněných, není vhodného
místa, Ale bude na ně pamatováno při přístavbě a
rozšíření budovy konservatoře, která jest již dávno
zamýšlena.
V Paříži zemřel v těchto dnech Louis van
Waefelgbem, velmi známý virtuos na violu
d'amour, jenž zájem o tento starodávný ušlechtilý
nástroj a jeho bohatou literaturu v posledních letech
silně pozvedl Byl předsedou »Společnosti starých
nástrojů hudebních« v Paříži.
Korsakův
A K Glazunov
Těrechov
Rimskij
Glinkův
Rubinštejno
Rěpin
Korsakovův
Waefelgb
Paříž
Korsakovav Petrohrad
stoupenec škola Rimskij
4
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Román Markéty Beierovy.
Psychologicky zajímavý kriminální přípa
— či spíše román ženy, jejíž život byl plný roz-
porů a vášní, projednán byl právě před porotním
soudem v saském Freiberce.
Je to drama Markéty (Gréty) Beierovy.
Předposlední jeho akt odehrál se v Sask
Kamenici dne 14. května, kdy Gréta z astře-
lila svého ženicha, vrchního inženýra Presslera
proto, že milovala jiného, ale chtěla falešným testa-
mentem získati jmění Presslerovo.
Vraždu provedla rafinovaným způsobem. Op-
třena revolverem a falešnou závětí, jakoby
Presslerem psanou, přišla dne 14. května do jeho
bytu. Pressler, který ji náruživě miloval a byl s ní
již zasnouben, s otevřenou náručí vyšel jí vstříc.
Gréta chvíli s ním žertovala, načež prohodila, že
přinesla mu z jarmarku malé překvapení, že ale
musí zavázat si oči a otevřít ústa. In-
ženýr v domnění, že jde o jednu z nesčetných dě-
tinství Grétiných, která snad koupila nějaký mlsek,
snad jahody nebo merunky, vyhověl její výzvě . ..
A tu rozkošná nevěsta blesku-
rychte vyňala revolver, vložila hla-
veň do úst ženicha a stiskla...
Pressler byl okamžitě mrtev —
Beierův
Markéta
Gréta
Presslerův
Pressler
Grétin
Ina
5
article
S chladnokrevností tygra, který oběť svoji za-
rdousil, otevřela pak Gréta zásuvky stolu, vložila
mezi papíry inženýrovy testament psaný její rukou
a prohlašující jí za universální dědičku a rozložila
po stole několik dopisů, z nichž vysvítalo, že
Pressler spáchal sebevraždu.
Z prvu se všeobecně věřilo, že skutečně se jedná
o sebevraždu právě vzhledem k tomu, že střelná
rána šla ústy k mozku. Ale zanechané dopisy dá-
belský čin Gréty prozradily. Dávno byla již mrtvola
»sebevrahova« spálena, když příbuzní, jímž dopisy
adresovány, dle jiných rukopisů poznali, že nejsou
psány rukou Presslerovou.
Zavedeno vyšetřování, jehož výsledkem bylo
zatčení a později úplné doznání Grétino. Psychiatři
obledně zatčené vynesli posudek, že je u ní jistý
morální defekt, založený na sexuální basi, že však
za svůj čin je plně zodpovědnou.
Tak ocitla se před porotou, žalována pro úklad-
nou vraždu.
Přelíčení způsobilo velikou sensaci; nával k němu
byl nesmírný.
Když Gréta Beierova do porotní síně byl
uvedena, v černém elegantním šatě, nápadná blon-
dýna, chrpově modrých očí, jemných rysů a mar-
kantně vykrojených retů, sličná při vší své bledosti
a rozechvění — propukly ženy v obecenstvu v pro-
klínání a hrubé nadávky.
Teprve když předseda pohrozil výklizením sálu
mohlo býti počato s výslechem.
Gréta Beierova, k vyzvání předsedově.
chce-li souvisle líčiti poslední léta svého života nebo
odpovídati na otázky jí kladené, volila první.
Z počátku nenalézala dosti vhodných slov; když
však bylo jí předsedou vzpomenuto na domov, roz-
plakala se a navázala na své dětství.
Gréta
Pressler
Presslerův
Grétin
Beierův
6
article
Vypravěla, že jako dítě nebola šťastnou. Matk
její byla odměřená, spíše sobě než dětem žijící. Nikdy
nepoznala její lásky; poměr mezi nimi nebyl vřelý.
Často byla bita a zvlášť ji bolívalo, když k rozkazu
otce, kterého měla radši, šla matku odprosit, ale ta
ji drsně od sebe odstrčila.
V 16. roce začla chodit do tanečních hodin. Zde
poznala jistého Oelsnera, který stal se první
její láskou.
»Cítila jsem se od dětství odstrčenou a opuště-
nou, neměla jsem žádných přítelkyň a on byl první,
k němuž měla jsem hlubokou důvěru. Byl to krásný,
ideální poměr, který se vyvinul z našeho přátelství,
ale matka moje nepřála naší lásce Byl jí přilis
mladým, neměl ještě žádného postavení . . . a moje
matka vše uvažovala se stránky materiální. Když
nám bylo zakázáno se scházeti, milovali jsme s
potají. «
»Váš poměr stal se později intimní? Kolik vám
bylo let ?«
»Osmnácte — když jsem poprvé hřešila.«
»Zdá se, že Oelsner byl by si vás vzal. Měl vás
rád, jak lze viděti z 367 jeho dopisů. Psala jste mu
také tak často ?«
»Denně, později ob den. Když ale matka zvěděla.
že jsme poměr nepřerušili, došlo k výstupu a tu
jsme se rozloučili. Dne 15. února 1905 seznámila
jsem se na maškarním bále s Merkerem...«
»To byla tedy druhá vaše láska ?
»Ano — mezitím — to nic nebylo. Zalíbili jsme
se jeden druhému; zamilovala jsem se do něho
Osmnácte
Oelsner
Merker
7
article
takřka na první pohled. Byl krásný muž, slýchala
jsem od děvčat, že se o něho velmi zajímala. Milo-
vali jsme se vášnivě a již dne 9. března t ajně
jsme se zasnoubili.«
»Jak to tajně — vysvětlete blíže.«
»Přišla jsem poprvé k němu do bytu, libali jsme
se, dali si navzájem prsteny . . .«
»A toho dne stal se opět váš poměr intimním
Pak jste ho navštěvovala denně, není-li pravda?«
»Ano. Poměr náš byl neskonale šťastný a něžný.
Ale tu se stalo, že Merker dopustil se ve svém za-
městnání nějakých podvodů. Činila jsem mu prudké
výčitky; když ale byl z místa propuštěn, přimluvila
jsem se u svého otce a ten mu opatiž jiné zaměst-
nání.
Když ale i tam v krátkém čase něco provedl,
zakázal mi otec s ním další styky. Ale nemohla
jsem se od něho odloučit a když jsme se nemohli
scházet, dopisovali jsme si aspoň prostřednictvím
paní Kunzové.«
»Ano — paní Kunzová byla porodní babička,
která za jistou pomoc vám poskytnutou byla potre-
stána. To dítě jste měla s Merkrem «
»Ano — to bylo naše díte.
„S Merkrem jste se pak na čas rozešla?“
„Myslím, že to bylo počátkem ledna 1906. Do-
slechla jsem, že mi není věrným a hluboce mě to
urazilo. Právě v den výročí seznámení s ním po-
znala jsem v Saské Kamenici na olesu inženýrů
vrchního inženýra Presslera... Zají-
mal se o mě, tančil se mnou neustále a také mně
se líbu. Když prosil o dovolení, aby mně směl psát,
svolila jsem. Již první jeho dopis byl vyznáním lá-
sky. Dne 18. března pak v rozjarené společnosti
Pressler před několika osobami ke mně pravil: „Ne-
mohli bychom, slečno, zůstati nerozlučnými přá-
Společnost hned považovala tato slova za na-
bídnutí k sňatku a gratulovala nám k tomuto způ-
sobu zasnoubení, když jsem proti tomu ničeho ne-
namítala.
Merker
Kunz
Kunzová
Pressler
Mila
Pressler
8
article
Konečně jsem myslela, že Pressler není pro mě
špatnou partií. Ale moje makka zprávou o měm za-
snoubení nebyla nijak nadšena. A tu jsem si řekla,
že zrovna na vzdory si Presslera vezmu
Líbil se mi stále více. Byl vzdělaný, galantnía
v chování jemný. Ale netrvalo olouno a poznala
jsem, že má své mrzuté, nevlídné dny, kdy dovedl
býti ke mně příkrým a pánovitým. V takových chví-
lích moje náklonnost k němu rapidně klesala.
V té době přišel mi opět do cesty Merker.
Slyšela jsem o něm, že od té doby, kdy jsme se
rozešli, žije rozervaně, pije a mně přičítá vinu na
své rozháranosti. Probudil se ve mně k němu soucit
a když jsem ho jedenkráte potkala a on se na mě
podíval s tak lítostivou výčitkou v oku — byla jsem
ztracena. Napsala jsem mu dopis, v němž jsem ho
těšila — pak jsem se ale rozmyslila a šla k němu
do bytu.
Byla to ode mne zpozdilost a přiznávám, že t-
to návštěva stala se pro další mé jednání kritickou..
Všechny vzpomínky na chvíle, s Merkrem ztrávené,
ve mně ožily, cítila jsem, jak dosud ho miluji.
A když jsem od něho odcházela.. byla ve mně ta-
ková chuť k zápasu na život a na smrt s poměry,
jež mě tísnily, že ke všemu jsem byla odhodlána.
teli?
Pressler
Merker
strávený
9
title
Pak se mi stala ta nehoda...
10
article
»Vy jste tedy nevěděla,« pokračovala Emilie smutně,
»že zavražděný jmenoval se Mortier ?«
»Nikoliv,« odvětila Gabriela a zuby jí při tom
hrůzou cvakaly.
»Já jsem žena —«
»Zavražděného?« zašeptala Gabriela slabým hlasem.
»Nikoliv, nýbrž onoho nešťastného muže, jenž jest
obviněn, že bratrance svého zavraždil.«
»Tedy žena vrahova?« tázala se soustrastně Ga-
briela a poposedla k ní blíže.
»Paní, muž můj jest nevinen !«
»Nevinen ?«
»Ano! Právě tak nevinen, jako pan z Monterey !«
Gabriela se pousmála. Potřásla hlavou a děsnou
ironií posledních slov jsouc znepokojena, podotkla zmužile:
»Ranní noviny přinášejí tak určité podrobnosti, že
nelze o nich pochybovati.«
»Podrobnosti ty jsou ovšem správné, ale nedokazují
ničeho.«
Gabriela byla by jí ráda odporovala, aby se ze-
vrubnějších zpráv dověděla, netroufala si však. Pravila si,
že bude rozhodně lépe, když ještě zvědavost svou potlačí.
»Nechápu však nikterak,« pravila zdvořile a pomalu,
»jak mohli bychom my vám pomoci.«
»Můj bože, možná dost, že mi nebudete moci při-
spěti, abych se pravdy dopátrala. Bylo však mojí povin-
ností, abych sem došla, jako jsem již u jiných byla.
Věřte, i kdybyste mi nemohla žádného vysvětlení podati,
budu vám již vděčnou za vaši soustrast, kterou jste mi
dokázala tím, že jste mne přijala a se mnou mluvila.
Lituji velice, že pan z Monterev není doma.«
Emilie
Mortier
Gabriel
Monterey
11
article
s Gastonem a dovím se od něho, proč mi tento děsný
nepokoj způsobil.«
Obírajíc se myšlenkami těmi Gabriela stále pohra-
báčem prohrabávala popel v krbu, aniž si byla toho vě-
doma. Náhle se vzpamatovala a odhodivši pohrabáč stra-
nou, pravila si nevrlei
»Jsem věru pošetilá! Kladívko, kterýmž vražda byla
spáchána, jest již nalezeno! Proč hledám tedy stále ještě
to druhé ?
Náhle ještě jednou noviny rozevřela. Hledala jméno
vinníkovo. Ale noviny jména toho neuvádělv.
Okolnost ta opět nemálo ji polekala. Tak snad přece
není ještě vše dokonale zjištěno. Proč neoznámila policie
novinám také jména vrahova, byla-li o vině jeho úplně
přesvědčena?
Zdálo se jí, jakoby zvenčí byl zaburácel náhle ostrý
vichr, jenž uhasínající již obavy její opět v plápolavý
oheň rozdmýchal. Cítila, jak oheň ten pálí ji v hlavěi
v srdci.
Což nestává se dosti často v případech záhadných
a zapletených, že policie oznamuje v novinách, že vinník
jest již vypátrán a že nalezá se v rukou policie, ač
vskutku není po pachateli nikde ani stopy? Což nestalo
se již dosti často, že zločinec, domnívaje se býti bez-
pečným, přestal býti opatrným a tak v záhubu sám se
uvrhl?
Ještě tak přemýšlela, když vešel komorník a ozna-
moval, že nějaká paní ráda by s ní promluvila.
»Kdo jest to? Co chce?« tázala se Gabriela ne-
trpělivě.
»Tvrdí, že milostivá paní ji nezná, ale že přichází
v nutné záležitosti.«
-Ocelové kladív ko.s-
Gaston
Gabriel
Kladívko