1
article
Rusko a Japonskp.
Z Londýna, 5. února. (Tlfgrm. »Nár. L.«)
Zdejší jeden list uveřejňuje telegram, daný
v Seulu: »Včera o 1 hod. 40 min. odpol.
Rusko zahájilo první akt dramatu na dálném
Východě. — Z Port Arthuru vypraveno bylo
na lodích 6000 mužů do Koreje. Ruské Joďstvo
bude toto vojsko provázeti, poněvadž se oče-
kává útok loďstva japonského. Mysli se, že
vojsko, unikne-li loďstvu japonskému, přistane
Čemulpu. Podaří-li se přistání, potáhnou Ru-
sové na Seul.
Ze Suezu, 4. února. (C.-B.) Ruské válečné
lodi »Osljabia« a »Saratov«, jakož i tři fodi pro
ničení torped odpluly odsud na dálný Východ.
Z Petrohradu, 4. února. (C.-B.) Parník
dobrovolného loďstva »Kazaň« připlul dne 3.
února do Port Arthuru. Parník »Orel« od-
plul dne 2. února z Oděsy do Vladivostoku.
Z Washingtonu, 4. února. (C.-B.) Japonská
vláda ohlásila svému zdejšímu vyslanci Taka-
hirovi, že ruské loďstvo z Port Ar-
thuru vyplulo. Kam loďstvo to pluje,
zpráva neudává.
Z Londýna, 4. února. (C. B.) »Reuterově
kanceláři« oznamuje se z Tokia: Dnes ko-
nala se za císařovy přítomnosti porada sta-
rých státníků. Soudi se, že v této poradě
učiněno bylo rozhodnutí svrchované
důležitosti a že minula všechna
naděje na zachování míru.
Africké povstání proti Němcům.
Z Berlína, 4. února. (C.-B.) Velitel lodi
»Habicht« oznamuje ze Svakopmundu: Včera
odešla Frankova setnina směrem k Onaruru.
Dnes odchází sbor »Habichtův«, aby zabezpečil
železniční trať, vedoucáí do Okahandže. Winkle-
rův transport postupuje na Karibib, odkudž se
odebéře do Gobabixu k uzavření hranie.
Arthur
Němec
Frankův
Onarura
Habichtův
Rusko
Londýn
Seul
dálný východ
Korea
Suez
Saratov
Petrohrad
Kazaň
Vladivostok
Washington
Port Ara
Tokio
Berlín
Port Arthur
Reuterův kancelář
2
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Opět proti Praze. Novinami proběhla
těchto dnů zpráva, že konají se ve Vídni v ře-
ditelstvu rakouských. státních dráh porady, ba
již i pokusy, zdali by se nedalo zavésti mezi
Vídní a Berlínem ještě rychlejší spojení, než je
nyní. Snad by se dalo, řekl by člověk, jenž učil
se, že nejkratší spojení mezi dvěma body jest
přímka, kdyby se na tratích dosavadních rychleji
jezdilo. Rychleji jezditi se bude, o to tu nejde,
nikoli však na trati nejpřímější,
jež vede přes Prahu, nýbrž na trati
nejdelší přes Budějovice, Plzeň,
Cheb a Lipsko. Po této trati má tedy jez-
diti na příště nejrychlejší vlak mezi sídelními
městy Vídní a Berlínem, jež po sobě patrně
tak horoucně touží, že jim dosavadních 14 hodin
příliš dlouho trvá, a že chtějí, aby doba jízdní
mezi oběma městy zkrácena byla na 12 hodin.
Kdyby jelo se přets Prahu, snad bychom se do-
stali do zaslíbeného Berlína ještě dříve, ale to
se nesmí. Účel železničné politiky rakouské je
za každou cenu přispěti Vídni a poškoditi Prahu.
Praha
Vídeň
Berlín
Budějovice
Plzeň
Cheb
Lipsko
3
article
Prote má příští vlak našemu hlav-
nímu městu se vyhnouti. Na pravo s
mu vyhýbá ryehlik dráhy Severozápadní, na
levo se mu vyhne rychlík dráhy státní. A aby
tak se stalo a státi mohlo, zvolen
trať aspoň o 80 kilometrů delší,
než ona přies Prahu. A což naši kompe-
tentní činitelové ? Což zastupitelstvo obecní, dási
líbiti novou tuto nánu, jež mu má býti naší centrali-
sující železniční politikou zasazena? Je to skandál,
jak o Prahu a o její spojení s ostatním světem
je postaráno. Vždyť má Praha na všech svých
dráhách pouze 11 rychlíků a z těch jich při-
padá neméně než šest na dráhu Společnosti
státní dráhy, a které bychom, přihlížejíce k tomu,
že Prahou vlastně procházejí a tato že není ko-
nečnou jejich stanici, redukovati mohli pouze
na tři, tak že by Praha měla vlastně
rychlíků jen osm! Vídeň jich má pět-
krát tolik, Pešt třikrát, Berlin osmkráta
i ta malá Halle pětkrát tolik. Tak vy-
padá Praha u železničním spojení! Tak namáhá
se železničná, politika naše, ne aby pomáhala
městům našina k rozkvětu a blahobytu, nýbrž
aby je ubíjala. Na tisíce cizinců poveze se n
veliké doprlavní čáře ze severního Německa,
z Ruska, ze Skandinavie a z Anglie na jiha
na zpět, z izichž dost značná část by se v Praze
zastavila — budou ale nyní vozeni kolem Prahy.
Praha
Vídeň
Berlín
Německo
Rusko
Anglie
4
article
Když o to jde, pomoci některému restauratéru
na dráze, zařídí se věc tak, aby vlaky trochu
déle tam pobyly, od hlavního města království
českého odvádějí se celé vlaky.
— »božný« podvod. Jak se nám sděluje,
obcházejí po domech VII. části pražské dvě
černě oděné ženštiny, sbírajíce dárky »na chudé
školní dítky.« V nejmnožších případech dostane
se jim, zvláště od hospodyň za nepřítomnosti
mužů žádané almužny pro »chudé školní dítky.«
Poněvadž záhadné tyto bekyně mluví nejčistší
češtinou, jest každý dárce přesvědčen, že při-
spívá na české dítky školní. Zatím však
dá-li si kdo předložit sběrací listinu, ukážou mu
černé ženštiny sběrací listinu, kterou po nějakém
zdráhání z nejspodnější hloubi kabelky vyňaly.
a ejhle ukáže se, že příspěvky jsou určeny
5
article
»Für arme deutsche Schulkinder«. Rozumí se, že
řádná česká domácnost příspěvku těmto sběra-
telkám s největší rozhodností odepře. Zajisté
nikoliv proto, že by německým chudým školním
dětem nebylo stejně dáno jako českým, ale
proto, že se tu děje podvod dvojnásobný. Přede-
vším vydávají se české děti do německých škol
napěchované za děti německé, za druhé podvá-
dějí sběratelky českým oslovením dobromyslné
české dárce s patrným úmyslem balamucení. a
konečně musí býti zůstaveno německému ná-
rodu v Čechách, podle prof. Wiesera dvakrát
tak bohatému jako národ český, aby na chudé
děti německé přispíval sám a to tím spíše, že
otcům chudých českých dětí Němec, kde může,
poslední útočiště, přistřeší, vezme, dají-li své
děti do české školy. Varujeme tedy před pod-
vodnými Němkyněmi co nejnalehavěji.
— Politika pokrytců. Zde v Rakousku
nedělá se politika dle pravdy a mravní ceny
argumentův, jež z různých zápasících stran s
uvádějí, v tomto státě vůbec ethický moment
ve všem je vedlejší, zde neplatí nic jiného, než
okamžitý úspěch, než to, aby chvilenku kolečk
se točila a aby se aspoň zdálo, že mele stroj,
třeba se tak nedělo. Poněvadž ale i ten nej-
nestoudnější má zapotřebí aspoň nějakého cáru,
aby nahotu svou zastřel, proto odpůrci naši,
kteří hrozného stavu, v němž stát tento se na-
lézá, jsou příčinou, dovolávají se na zastřeníté
bídy, jež v tomto státě, kam se podíváte, je
domovem, dokladů tím způsobem, že po-
mlouvají a podezřívají odpůrce, aby sami za-
skvěli se v záři politiků moudrých, umírněných
a smířlivých. Oni prý by ke smíru byli ochotni,
ale jako na Orfea s Euridikou vrhají prý se na
ně zlí čeští duchové z podsvětí a hrozným hla-
sem brání jim v cestě z říše tmy. Ne ! Neh
profesor
Wieser
Němec
Euridika
Čechy
Rakousko
Orfeo
6
article
Ne! zní prý příval se strany české. Ba náro-
dové prý již měknou. Z dáli prý již sly-
šeti je tlumený hluk millionů, jež ruce zvedají
proti těm, kteří je vedou. Nespokojenost prý se
šíří a slyšeti i odtamtud, odkud se ozývala
jindy nejdivější hesla válečná, volání po klidu
a míru. Ale Čechové prý musejí míti válku,
nemohou ustati, jako smělý obchodník, který,
aby se udržel, pořád smělejší a smělejší podni-
kati musí spekulace, poněvadž by bankrot byl
osudem jeho, kdyby likvidoval. To se píše
tomu se — snad věří v rozhodujících kruzích,
aspoň tak soudíme ze slov, nedávno z vysokého
místa projevených. Nechceme vzdát se vnitřního
jazyka českého, jenž nám byl vyrván a žádáme.
aby nám zřídili pro nás, jichž je šest millionů.
druhou universitu, když 8 mill. Němců má uni-
versit pět. A to by bylo hluboké ponížení, zdr-
cení německé slovutnosti a bůh ví co všechno.
Tážeme se — děje se to již asi po desáté — nejza-
rytějšího Němce, čím by se mu ukřivdilo, čím komu
jinému z jeho soukmenovců, kdyby na př.
soudy ve věcech českých dopisovali česky?
Tázali jsme se člověka z lidu, ale vzdělaného,
aby nám poctivě řekl, čím by mu na právech,
na statcích, na požitcích atd. přibylo, kdyby na
Moravě, a sice v Brně, zřídili universitu,
v níž by se přednášelo česky? Nevěděl, co by
na to odpověděl, ale přes to podepsal se na
nejbližší projev proti smíru s námi. Teprve ne-
dávno dočetli jsme se vysvětlení toho. Politická
moc prý je relativná. Vzrůstající moc sousedova
ruší moc naši i nemůže prý býti Němcům lho-
stejno, aby klidně přikývli k tomu, by jejich
jazyk, jenž dosud ozýval se ve všech kance-
lářích v zemi, z většiny kanceláří těch byl vy-
klizen. Tedy »honění práv se to jmenuje«. Do-
mnívali jsme se dosud, že to farizejství, žeto
nejhorší druh pokrytectví, s nímž se dostavují
v boj.
Čecho
Němec
Ted
Morava
Brno
7
article
— Osobní. Stipendista ve vzorné dílně košikář-
ské ve Vídni Karel Potužák jmenován byl dělmi-
strem na témž ústavu.
— Povýšení professorů. Na státních školách
průmyslových povýšení byli professoři: do
VII. třídy Alois Smolka (odbor. přednosta), Joseí
Mauder, Antonín Adámek, Frant. Červenýa
Karel Brousek v Praze, Vratislav Tusar (na
české) a Emil Glocker (na něm.) v Plzni, Eman. Ger-
hart a Frt. Kösner v Liberci, Frant. Pospíšil a
R. Koller v Brně; — do VIII. třídy Antonín Bráfa
Vilém Jung v Praze, Frt. Němeček (na české)a
Frt. Schlesinger (na něm.) v Plzni, Karel Hanofskyv
Liberci, dr. Aug. Albrecht v Brně.
— Úmrtí. V Karlíně zemřela ve středu dne
3. února slečna Zdenička Pickova, dcera zvěčně-
lého již řídícího učitele ve věku 26 let. Pohřeb bude
v sobotu dne 6. února o 10. hod. dopol. z chrámu
sv. Cyrilla a Methoděje na břbitov olšanský.
— Dary. Ve prospěch Ústřední Matice školská
bylo vybráno a prostřednictvím míst. odb. v Praze VII.
pokladně ústřední odvedeno 19 K, jež vybraly sl.
Tonička Dvořákova a M. Hladíkova při sňatku sl.
Al. Kokrdovy s p. E. Cimrem, maj. hud. školy, a 10 K
věnovaných od pp. denních hostů v host. p. V. Soukupa.
k uctění památky t p. Fr Slámy, zlatníka, v Praze VII.
— Kuchyni pro nezaměstnané na Smíchově darovali:
p. Petr F. Krejčí, velkoobchoník, zemský poslaneca
měst. rada na Smíchově 100 kg čočky, p. Václav
Soubusta, obchodník, 50 kg cibule a p. Bohumil Šplí-
chal, mistr zámečnický, dal ke dveřím stravovny no-
vou mosaznou kliku v ceně 1 K 60 hal.
Potužák
Smolek
Mauder
Adámek
František
Brousek
Tusar
Glocker
Eman
Pospíšil
R Koller
Bráf
Jung
Němeček
Schlesinger
Hanofskyv
doktor
Aug
Albrecht
Pickův
Cyrill
Tonička Dvořákův
M Hladíkův
Kokrdův
E Cimr
V Soukup
Kuchyňa
Soubusta
Bohumil Šplitchala
Vídeň
Praha
Plzeň
Gera
Liberec
Brno
Karlín
Olšanský
Francie
Smíchov
Frt
kg
8
article
— O mladě jeptišce, která uprchla letos po Vá-
nocích z klaštera českobudějovického sester Svátosti
Oltářní, oznamuje klerikální »Čech« tyto podrobnosti:
Sestra Agata je 37 let stará, jak vysvítá ze schema-
tismu diécese českobudějovické, a byla třetí předsta-
venou kongregace. První a druhou jsou sestry Šebe-
stovy. Narozena je ve Vídni dne 2. června 1867 a
řeholní sliby složila společně s nimi dne 13. září
1891. Sestra Agata bývala kdysi v Českých Budějo-
vicích literní učitelkou a přidružila se k sestrám
Čo
Agata
Vídeň
9
article
Sebestovým, když zakládaly novou kongregaci ; protože
je ducha bystrého a vůle energické, svěřen jí byl
úřad generální sekretářky a později, když kongregace
zařídila si dívčí pensionát a ústav ke vzdělávání
účitelek, též úřad generální prefektky klášterních cho-
vanek. Po léta vychovávala sestra Agata mladé uči-
telky, stále mezi nimi dlela, mnohé z nich prý ji
přímo zbožňovaly. Ale to stalo se sestře Agatě osud-
ným. Jisto je, že mnohé z dřívějších chovanek klá-
šterních, jež nyní jsou učitelkami v Čechách i v Ra-
kousích, sestru Agatu nápadně často navštěvovaly,
některé prý až dvakráte týdně a celé hodiny trá-
vily prý s ní o samotě. O čem rokovaly, těžko
říci, ale jest jisto, že o letošních Vánocích při-
jely do kláštera na návštěvu naposledy a když
odjížděly na svá působiště kamsi do Rakous,
vzaly sestru Agatu sebou. Odjely veřejně — sestra
vrátná nemá práva tázati se, kam odjíždí sestra
představená — ovšem bez vědomí a bez dovolení
generalní představené; sestra Agata jela v řeholním
oděvu, jehož snad až dosud neodložila, protože prý
chce sama s bývalými žačkami a odchovankami
svými založiti nové odvětví kongregace budějovické,
která prý —— dle jejího tvrzení — značně odchýlila
se od původního cíle svého. V tom smyslu psala
odjíždějíc, hned z dráhy, jak generální představené,
tak i P. Karpíškovi. Byla sice ihned povolána k bisk.
ordinariátu, aby zodpovídala se ze skutku svého.
Agata
P Karpíšek
Čechy
Rakousy
10
article
Přijela, doznala, že chybila, ale žádala, aby dříve
provedly se v klášteře mnohé podstatné změny a
opravy a teprve potom prý se tam vráti. Vyjedná-
váno dlouho s obou sporných stran; z počátku zdálo
se, že sestra Agata vrátí se opět do kláštera inateř-
ského, ale konečně všecko se shroutilo a Agata prý
žádala bisk. ordinariat budějovický, aby sproštěna
byla dvou slibů řeholních: poslušnosti a chudoby,
nikoli však ustavičné čistoty, protože prý hodlá
sama s bývalými žačkami a odchovankami svými
založiti samostatnou kongregaci, anebo aspoň samo-
statné odvětví kongregace budějovické.
Agata
11
article
— Úmrtnost v Praze. V lednu t. r. zemřeio a na
hřbitovech olšanských pohřbeno bylo 503 osob a sice
174 pohlaví mužského, 212 pohlaví ženského, 64 dítek
mužského a 53 dítek ženského pohlaví. Ze všech osob
těch zemřelo 57 na Starém městě, 292 na Novém
městě, 61 na Malé straně, 8 na Hradčanech, 17 v Jose-
fově, 1 na Vyšehradě, 25 v Holešovicích a 42 na
venkově vůbec. K jich pohřbení použito bylo 21 vozů
společných, 53 vozů dětských obyč., 2 skvostných;
165 vozů dvouspřežních zavřených, 69 dvouspřežních
sloupkových, 23 čtyřspřežních, 21 vozů andělových
čtyřspřežních, 5 skleněných čtyřspřežních, 4 šesti-
spřežních, 3 šestispřežních skvostných zlatých a5
vozů věncových. Nejstarší z mužů byli: Weiss Frant.,
ředitel knížecí kanceláře, 88 roků, Iser Josef, žebrák,
84 r., Hurský Josef, výměnkár, a Mísař František,
nádenník, každý 81 r. Nejstarší ze žen byly: Kühnová
Anna, almužnice, 90 r., Kollerová Magdalena, vdova
po krejčím, Papežová Terezie, soukromnice a Vacková
Barbora, vdova po zámečníku, každá 86 r. Figarová
Terezie, majitelka domu, 85 r, Krausová Marie, vdova
po kočím, Rissingrová Marie, bývalá švadlena a Rů-
žičková Kateřina, bez zaměstnání, každá 84 r. Zoulová
Alžběta, vdova po zahradníku, 83 r., Kováříková Marie,
žebračka, a Tomášková Kateřina, žebračka, každá 82
roky, Schubertová Kateřina, vdova po rybáři, 81 r.,
Kohlová Marie, vdova po majiteli domu, Kuthanová
Marie, vdova, Rutová Barbora, žebračka, Štěpánková
Anna, kuchařka, Tůmová Alžběta, vdova a Vrzalová
Josefa, vdova po krejčím, každá 80 roků.
Weiss
František
Iser
Josef
Mísař
Kollerová
Magdaléna
Papežová
Vacková
Figarová
Krausová
Marie
Kateřina
Zoulová
Alžběta
Kováříková
Tomášková
Schubertová
Kohlová
Kuthanová
Rutová
Štěpánková
Anna
Vrzalová
Praha
Olšanský
Hradčany
Jos
Vyšehrad
Holešovice
Rissingrová Marie
Kühnová Anno
Tůmová Alžběta
12
article
— Koupě velkostatku. Bývalý ministr říšský hr.
Bedřich Schönborn koupil od Heleny van Dykové
velkostatek Mirošov na Rokycansku za 620.000 kor.
— Vysokého věku dožili se dva lidé v Drnovi-
cích u Boskovic a pak 22. m. m. v jediném dnu ze-
mřeli. Byli to 116letý Tomáš Vondra a 106letá Ant.
Mazalová, kteří byli do posledních téměř okamžiků
svého života čilt
— Zvláštní druh podvodu vymyslil si a provádí
v okolí Ústí nad Lab. se potulující muž, oblečenýv
chatrný vojenský oblek. Obchází po lidech majících
psy a ukazuje na roztrhané nohavice svých kalhot,
prohlašuje, že rozedrali mu je jejich psi a žádá, by
nemusil to udati, za odškodné, které z pravídla do-
stává. V jednom případě vylákal podvodník tímto
způsobem i 10 korun.
— Přestavba nádraží v Podmoklech. V příštím
roce přestaveno a rozšířeno bude nádraží v Podmo-
klech a zřídí se na něm zejmena prostorná místnost
pro vystěhovalce, které dosud postrádalo. Správa
dráhy nahlíží, že za nynějších smutných poměrů
hospodářských počet vystěhovalců ze zemí koruny
české, nádražím podmokelským projiždějících, bude
Schönborn
Dyková
Vondra
Mazalová
Mirošov
Rokycansko
Drn
Boskovice
Ústí nad Laba
Podmokly
Podmo