2
masthead
V Praze, v úterý dne 9. května 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hist
předplání se-
v Praze v adninistrael
o něale . . . . . . 2 K —
nčnrt leta . . . . 6k — h
s dvoji donáiškou
npirk . . . .
nělot leta . . . . 7 K 50h
vo dliališcht
nzět . . . . . . 2 K 30
Poštont
n . . . . 9 K 50 h
s dvejí zisllkou
pvdl
n nus . . . H K con
MI. Z Holína n. R., 8. května. (Pův.
kelegr. »Nár. Listů«.) Z Gundžulinu ob-
držela »Köln. Ztg.« telegramy, jež
ujišťují, že ruská armáda ne-
pochybně co nevidět zaháj
ofensivu, kdežto u Japonců dalši
ofensivní postup závisí od rozhodnutí
na moři.
A. Z Petroliradu, 8. května. (Pov
telegr. »Nár. Listů«.) Dle zpráv z Gundžu-
linu sem docházejících vyskytly se
opětně pověsti o pohybech velkých
japonských oddílů Mongolskem
(Ostatní telegrafieké a telefonické zprávy
víz na straně 4.)
Köln
Japonec
Praha
Poštont můj
Gundža
Mongolsko
Petrolirad
5
article
Německá rašelina znovu se
zapaluje.
Německá rašelina znovu se
zapaluje.
Záležel-li plán barona Gautscho, jak se od
března lelošního roku proslýchalo, skutečn
v tom, naladiti na sněmu českét. oba národy
země české k jakémus příměři neb klidu zbraní,
a utvrditi pak toto přiměří na říšské radě vi-
deňské rekonstrukcí svého mini-
slerstva úřadnického ve vládu koaličnía
poloparlamentní — přibráním do ní asi po dvou
neh třech německých, českých a pol-
ských poslancích říšských —: tož mu
dnos němečtí poslanci z Čech, tvrdie
od jakživa v německé levici, či jak se nyní na-
zývá, v „německém souručenství“ muziku, tento
jeho koncept a plán na celé čáře do zákla dův
pedkopávají, bourají a ničí. — Opět svěřili ko-
rando všeněmeckým „osvědčeným“ štváčůma
pedpalovačům furoru teutonského v německém
lidu, opět jej děsí hrozným nebezpečím české
zádavy, opět německý tisk bouří a na poplach
bije, jakoby běželo Němcům o brdlo a bylo jim
zoufalou obranou odrážeti „rány, na srdee
Němectva namířené.
Marně jim baron Gautsch nabízí vládní
přodlohu o zřízení německé národní ku-
rie ve sněmu českém, moci které by měli pro
věčné časy, zajištěný více než náležitý počet
svých samostatně volených zástupců v zemském
výboru, ve správě ústavů zemských a všelikých
komisích sněmovních: — marně jim chce př
nezbytné již opravě volebního řádu zachovat
Sohmerlingův pověstný „interessenvertretung“ , a
zabozpečit jim 21 německých velkostatkářských
pomocníků nezměnitelným novým řádom voleb-
ním, kdežto nám, národu českému, nemá se
ani ledještě dostati nadpoloviční vět-
šiny na sněmu vlasti naší, v niž sidlíme pře
vahou bez mála dvoutřetinnou: vše to panstvu
neslačí, vše to je jim málo vůči ukrutnému bez
práví, jakému prý v Čechách jsou vydáni.
Gautscho
Němec
Gautsch
Sohmerlingův
Čechy
6
article
Misto ke smíru — zvedají se s velikým hlukem
a povykem „po spůsobě Cimbrů a Teutonů“
k nové válečné výpravě. „Nezastavujm
nepřátelství!“ „Žádnou povol-
nost!“ volá jejich Eppinger ve Vídni
„Němci nechtějí a nepotřebují žád-
ného českého sněmu v Praze, oni chtějí svůj
vlastní německý sněm v některém něme-
ckém městě, buď v Liberci nebo v Ústí nad
Labem!“ volá jejich Prade v dnešním libe-
reckém „Deut. Volksztgu.“ A všichni dohromady
pebuřují německý lid, aby nedbal žádných roz-
hodnutí nejvyšších soudův, ani říšského, ani
správního, alébrž odmítal ve svých obcícha
okresech česká podání nečtená, „poněvadž jsou
sepsána v řeči nesrozumitelné“. Nevědí, ce činí,
šílenci? Nevědí, jakých ponoršení, nepořádků
a obtíží neskonalých by zplodilo uskutečnění
tohoto schválu jejieh v celé správě země, kdyby
měla v Čechách platit zásada, že žádná obec
žídné zastupitelstvo okresní nemají přijímati pří-
pisův jiného jazyka, než jakým samy úřadují.
Teuton
Němec
Vídeň
Praha
Liberec
Ústí nad Labe
Čechy
7
article
Aby uchránili při tom své kůže, poroučejí pá-
nové vládě, by se nejdříve povýšila němčinu
zákonem na jazyk státní, aby pak
veškeří úřadové samosprávní i v ryze
slovanských krajích byli povinni přijímeti pří-
pisy německé. Ano, na týden před svoláním
„smiřovacino“ sněmu českého veškeří n-
mečtí poslanci říšští z Čech s panem
Bärnreithrem v čele, přijdou se — S chö-
nererovým požadavkem po uzáko-
něnístátní němčinyl! Možno pro z m ar
všeliké, byť i sebe skrovnější smiřovací akce
ještě něco horšího si vymyslit, nad
tento surový, přímo mommsenov
ský kyj, pohlavách našich metaný
Officiosové vídeňšti neustávají velebit slát-
nické umění a „šťastnou smiřovací ruku“ páně
Gautschovu. Nuže, zde vidíme drasticky resul-
táty posavadního jeho umění státnického vůči
zdejším, nepravíme Schalkům, Irůr a Bareu-
thrům, ale i vůči Bärnreithrům, Pradům, Fun-
kům a Eppingrům. Všichni jsou dnes šťastně na-
laděni na tóninu — Wolfovu! Připustí snad
„milostivě“ projednání zemského rozpočtu
nouzových předloh, poněvadž by vlastní lid ně-
mecký je hnal, kdyby ho svou obstrukcí ni-
čemnou déle hospodářsky poškozovali, přijmou
snad velkomyslně ten dar „německé kurie“, ale
jinak — „žádnou povolnost!“ „žádné ustá-
ní v nepřátelství proti Čechům!“ nýbrž
„rozdělení Čech a uizákonění státní němčiny!“
jest a zůstává jejich — „smířovacím“ heslem
s kterým za týden vstoupí do českého sněmu..
Bärnreithr
Gautschův
Schalek
Irůr
Barea
Wolfův
Čecho
Čechy
Prado
8
article
Té „duhy smíru“, jaká se na1 timto sně-
mem sklene, zajisté neviděno od očí Noemových
Může-li si tedy již dnes baron Gautsch říci
že mu němečtí pohlaváři z Čech zkazili důkladně
hned prvni náběh — tož mu zároveň koterie ně
meckých pokrokářů hatí také, jak náleží čilea
úsilovně též další plán jeho státnicke
stavby: totiž sroubení koaličního, ně-
mecko-česko-polského minister-
stva, které prý hodlal nastolit „co možná nej
dřív“ po šťastném ukončení českého sněmo-
vání, někdy v červnu t. r. —
Německo pokrokový tisk a s ním i prvn
místopředseda poslanecké sněmovny vídeňské pan
Kaiser polemisují a brojí všemi možnými ná-
mitkami a důvody proli léto myšlence » nezralée
a »dobrodružné«, jako proti nástraze nalíčené prý
od polských a českých baživcův nu
lapení cližádostivých německých hejlův. »Ve-
liké národní jako politieké obavy
— dovozuje prof. Kaiser v nedělní »Bohemii
— staví se proti zřízení vlády par-
lamentní.«
Noemův
Gautsch
Kaiser
profesor
Čechy
Německo
poslanecký sněmovna
Bohemia
9
article
»Předpokladem pro každé parlamentní mini-
storstvo jest, aby vládní strany měly aspoň do
jisté míry souhlasný program. Takého souhlasu
lze však velmi nesnadno dociliti u stran, na
něž se zde pomýšli, poněvadž tyto jak
v ohledu národním (a tu nejpří-
křeji), tak i v ohledu politickém
(liberálové, křesťanšti sociálové a klerikálové)
jakož i v ohledu hospodářském
(snahy agrárníků a průmyslníků) proti sobě trčí. Již
v ohledu politickém a národohospodářském bylo
hy tedy nebezpečí, že by se parlamentní ministři
z ohledů na své kollegy cítili ve své činnosti
slisněnými a ve společněm kabinetě by se
takořka ochromovali na vzájem. Ještě hůře bylo
by pak na poli národním. Tu se nedá
ani pomyslit, aby národní záležitosti byly úplně
odstaveny, a sice již proto ne, poněvadž sou-
visí otázky národní na mnoze úzce s hospo-
dářskými a politickými, jako na př. při udílení
podpor, při jmenování úřadníků, při zřizování
jistých ústavů a úřadů atd. — Na zřizení ně-
meckého parlamentního ministerstva nelz
již dnes pomýšlet. Jest to zhola nemožné;
i nedá se parlamentní ministerstvo jinak myslit,
nežli že by nejméně jedna, neb
dvě slovanské strany lidové mu-
sily býti pojaty do kombinace
10
article
Byli by tedy jmenováni dva, tři nebo do
konce i čtyři muži slovanšti ministry, kteří by
ve svých oborech ku trvalé škodě Němců moll
provádět poslovanšťění tělesa úřadnického. Vzpo
meňme jen na dalekosáhlou moc ministraf
nanci nebo stálních železnic. Tím by poslovan
štění v širém německém území mnohem snad
něji a rychleji se dařilo.« —
zkrátka, Němci nemohou dopustit, aby v Ra
kousku většina slovanská kdy dostala v mini-
sterstvu své náležité zastoupení vedle nich, a proto
když již pouze německé parlamentní minister-
stvo není možným raději na věky žádné, nýbrž
v čele konstituční Cislajtanie panujž stále jen
ministerstvo úřadnické, které vždy
bude německým a nepotřebuje se na přání a po-
třeby národnosti a stran slovanských ohlížel,
nýbrž může si proti jejich opposici ponechat i na
dále vesele — § 14. Tak zní přiznání německé
svobodomyslnosti. Tak vypadá ústavní věrnost
a jejich smýšlení konstituční, těch nosičů něme-
cké kultury.
Raději absolutism, jen když bude něme-
ekým, nežli řádnou konsliluei s parlamentní
odpovědnou vládou, když by v ní vedle
Němců měli zasedati a spoluvládnouti také
S lované! Den před tím orgán něme
ckého kasina diktoval nám tuto podmníku
»Toliko kdyby se Češi skutečn
zřekli druhé české university
jakož i vnitřní úřadní češtiny
bylo by Němeům možno účastni
se vůbec s nimi parlamentní vlády.
Takové jsou vyhlídky na pěkné poča
v Cislajtanii ..
Němec
Cislajtanie
Čech
Něme
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 8. května. (Adresní ná v rl
národnostního klubu uherské ho
Telegrafní kancelář podala z adresního návrhu
národnostního pouze několik nesouvislých vět
Majíce před sebou text celého návrhu, vybíráme
z něho dodatečně některá místa. Adresa upozor-
ňuje v úvodě, že ani letošními volbami celý po-
litický národ uherský nemohl pronésti svého
soudu, poněvadž při volbách sotva jedna pětin
občanstva má hlas a ten se nad to často zahluš
násilím. Proto v uherském sněmě menšina sm
tvrditi o sobě, že zastupuje mlnění většíny ná-
roda; takové tvrzení stalo by se nemožným,
kdyby se zavedlo všeobecné právo volební. P
tom musilo by se prohlásiti, že všich n
státní občané bez ohledu na ná
rodnost jsou rovnoprávnými členy
jediněho, nerozdílného politie
kého národa uherského, Adresa liluje
dále, že se za neurovnaných poměrů v Uhrách
dostaly na jednací pořad olázky tak důležité,
jako je hospodářský poměr k Rakousku. Otázku
Praha
Uhry
Rakousko
12
article
tu může rozřešiti jen zastupitelstvo celého ná-
roda; ale má-li nyní z 20 millionů obyvatelů
sotva jeden million volební právo, nemůže se
tento sněm právně vydávati za zástupce všeho
občanstva uberského. Neúplnost volebního zá-
kona, tendenční rozdělení volebních okresů
násili při volbách působí, že skutečná většina
obyvatelstva uherského na sněmě vůbec nen
zastoupena. Takový nesprávný stav zavinil, že
nemaďarští občané, lnoucí k vlasti a své národ-
nosti se stejnou láskou, jako Maďaři, nemohou
se účastniti ústavního života a tak byli zatlačení
do passivity. Poslanci národnostní žádají tedy
všeobecné volební právo a spravedlivé rozdělen
volebních okresů. Každý občan uchazeč má být
účasten všech práv ústavních, různá omezování svo-
bod vedla k tomu, že ani všichni maďar. občané ne-
těší se dnes všem ústav. svobodám. Liberální vlády
od r. 1867 nedbaly schválených zákonů a právo
spolčovací a shromažďovaci nebylo ani řádne
kodifikováno a závisí proto od libovůle vlády.
Maďar
13
article
Svoboda tisková a svoboda slova porušuje se
téměř každodenně, zejmena v krajích nemaďar-
ských. Jedním z hlavních pramenů zla jest, ž
zákon z r. 1868 o rovnoprávnosti národnost
netoliko se neprovádí, nýbrž národnosti se bez
ohledně utiskují a překáží se jich rozvoji. Ná
rodnostní zákon ukládá vládě zřizovati školy
v nichž by se mládež mohla vzdělávati v ja
zyků mateřském; ale vlády toho zákona nedbaj
a nad to brání národnostem, aby si samy zři
zovaly své školy. Některé nemaďarské národ
nosti nemají vůbec škol středních a odborných
takže museji své syny posílati do ciziny, aby
se na tamních školách mohli vzdělávati ve své
mateřštině. Taktéž se nešetří národnostního zá-
kona před soudy, čímž se občanům nemadar-
škým stěžuje dovolati se spravedlnosti. V otázee
vojenské veškeré občanstvo uherské přeje s
dvouleté činné služby. Výevik vojska byse
urychlil, kdyby se s vojáky mluvilo jich jazy-
kem a proto jazyku mužstva má se věnovat
větší péče, než dosud. Každý obžalovaný voják
má míti právo hájiti se před soudem svým ja-
zykem mateřským. Dále se žádá spravedlivějš
rozdělení daní, ochrana existenčního minima
podpora malých živnostníků a rolníků. Při ře-
šení hospudářského poměru k Rakousku nesm
se zapomínati, že veliká většina obyvatelstv
uherského živí se rolnietvím. Má-li dojíti na
celní samostatnost, může se to státi pouze po
důkladných připravách, až se zjistí, že země-
dělské obyvatelstvo neutrpí škody. Tento adresn
návrh podepsali poslanci dr. Theod. Mihali, Jun
Russu-Sirianu, Aurel Novacu, dr. Karel Vlad
dr. Mikul. Comsa, dr. Jan Suciu, dr. Štěpán
Čiča-Pop, Vazul Damian, dr. Lubom. Pavlovič
a Milan Hodža.
doktor
Theod
Jun
Sirian
Novacu
Vlad
Mikul
Sucia
Čiča
Lubom
Pavlovič
Hodža
Rakousko
Comsa
Vazul Damian
14
article
V Praze, 8. května. (Uherská krise.
Hr. Štépán Tisza po včerejším slyšení u pa-
novnika vyhledal společného ministra financi
správce Bosny a Hercegoviny, bar. Buriana
snaže se ho přemluviti, aby se postavil v čel
zatímného kabinetu uherského. Baron Burian
odmitl však tuto nabídku co nejrozhodněji
Dnes v poledne byl hr. Tisza opět u panovníka
aby mu sdělil výsledek svého vyjednávání s bar
Burianem. Ve tři hodiny s poledne hr. Tisz
odejel nazpět do Pešti. Vzhledem k řešení
uherské krise nestalo se opět nijaké rozhodnutí
také o cestě panovníkově do Pešti není dosu
pranic známo.
Z Pešti, 8. května. (Uherská sně
movna.) V dnešní sehůzi poslanecké sněmovny
uherské pokračováno v adresní debatě.
Slova se ujal rumunský národnostní poslanec
Štép. Pop-Čičo a polemisuje s hr. Tiszou
bar. Banfřem. Na poznámku Tiszovu, že jenti
příslušníci uheršti mohou býti pokládáni z
pravé syny vlasti, kteří se připojí k některé
z trvajících politických stran maďarských, od-
povídá, že je dobrým vlastencem, jako každý
jiný, ale žádá, aby se mu označila ta strana,
která respektuje oprávnéná a zá-
kony uherskými zabezpečená prá-
va národnostní. (Odpor na pravici i na
levicí).
Tisza
Burian
Baron Burian
Štép
Pop
Čiča
Praha
Hradec
Bosna a Hercegovina
Pešť
poslanecký sněmovna
Tisza bar
15
article
Předseda přerušuje řečníka a vykládá
že pan poslanec chce uherský parlament vylíčili
tak, jako by chtěl véstí plemenný zápas. T
není správné. Takovým tvrzením dal by se ple-
menný zápas skutečně vzbuditi. Upozorňujep.
poslance, že národnosti nemaji nikde lepšího
osudu než u nás (!), neboť v této zemi nikdo
národnostem nebere jazyk. Ovšem jedno žádá
země a k tomu každá země má právo, a by
se každý naučil jazyku státu. (Vše-
obecná pochvala.)
Posl. Pop pokračuje v řeči a končí, ž
odmítá adresní návrh koalice, poněvadž se ne-
domáhá ani všeobecného volebního práva a při-
v drobném prodejí:
anní číslo o sobě . . . za 8
odpolední . . . . . . . za 2h
Ve úlialkích na renkověi
razní číslo. . . . . . . . 20h
odpolední . . . . . . . . Bh
Inseráty
platí se hotově napřeš.
Přečpdaeoní a interty přijtmá ndminí-
strace v Marisnské ulici č. z.
Tam nacházejí se též redak
Giskárna a ozpedice „Národních Listi“
Rukopšny se nevzaesjí.
Posl
Pop
Marisnský ulice
národní List
16
article
pojuje se k adresnímu návrhu Mihaliovu. (Po-
chvala u poslanců národnostních.)
Poslanec Metzner (strana neodvislosti)
přimlouval se za adresní osnovu koaliční; —
Dessy přavil, že spolčené strany jsou povinny
vytknouti program, na jehož základě mohla by
se krise rozřešiti. Pojednav o předložených
adresách, prohlásil, že třeba zachovati liberální
stranu k obraně základu z r. 1867 i k zacho-
vání liberální ideje. (Hlučná pochvala v levo.)
Poslanec Kermer (strana neodvislosti)
nalebal na odstoupení vlády, jejíž setrvání
v úřadě dosvědčuje, že v Uhrách lze vládnouti
protiústavně v ústavní formě. Hrabě Tisza se
stále chlubí, že koná svou povinnost, ale svoj
úkol usnadňuje si tím, že z velkého kříže dělá
jiné větší — menší pro své přivržence. (Hlučná
veselost.) Nejedná se o to, kolik máme práv,
nýbrž kolik síly k jich udržení. (Hlučná po-
chvala.)
Rokování bylo potom o 2. hod. přerušeno
a bude se v něm pokračovati zejtra o 10.
hodině dopolední.
Metzner
Kermer
Tisza
Uhry
17
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 8. května.
Význam ruského tolerančního patentu.
V „Novém Vremeni“ píše starý A. S. Suvo-
rin: Letošní Velikonoce zůstanou věčně památ-
nými v ruských dějinách. Car vyplnil dávné
svoje přání a dal Rusku svobodu vyznání. Úkaz
o tom je veliké dílo, krásný památník nynějšího
panování. Dílo toto staví v bratrský poměr
všecky národy Ruska, všecka náboženství,
všecky sekty. Pravoslavný může býti hrd na své
náboženství, může podati bratrskou ruku Po-
lákům katolíkům i všem katolíkům Slovanům.
Není více překážek smíšeným manželstvům
mezi křesťany různých vyznání. Svoboda svě-
domí podává ruku politické svobodě a svobodě
tisku. Ona ukládá i pravoslavné církvi nové po-
vinnosti, aby vysoko třímala svůj prapor, aby
vysoce sloužila svému národu, jeho osvětěa
upevnění víry v něm. Před ruským duchoven-
stvem nikdy ještě nestála tak ohromná úloha,
jako nyní, a taková potřeba reformy vnitřního
stroje církve.
Praha
Rusko
Slovan
18
article
Velmi se raduji za staroobřadce, kteří tak
dlouho trpěli pronásledování. Když se členové
rodiny nenávidí, to jest jedna z nejkrutějších
nenávistí. Tak bylo i mezi rodnými sestrami,
mezi pravoslavím a staroobřadstvím. Sekty,
vzdálenější od pravoslaví nebo docela od něho
odpadší, zakoušely měně pronásledováni. Ale
zde, v poměru k staroobřadcům, bylo cosi mali-
cherného, urážlivého, ponižujíeího. Staroobřadei
zakalili se v tomto boji a zůstali upřímnými
ruskými lidmi i v Rusku, i v Prusku, i v Ra-
kousku, i v Americe. Zastavení tohoto nepřátel-
ství je důležité nejen s hlediska náboženského,
nýbrž i rusky společenského. Vrácena jsou ob-
čanská a politická práva několika millionům
upřímných ruských lidí, hotových státi za svou
národnost za každou cenu. Zachovávajíce starý
obřad, církevni obec a volby svých duchovních
i biskupů, staroobřadci nikterak se neprotiví
osvětě. Nyní je si ještě nesnadno představiti
všechny ty výhody, kterých získává ruský stát
v těchto občanech, silných, čilých, pra-
covitých, přesvědčených a znajících z vlast-
ní zkušenosti cenu solidárnosti. Pozoruje
hodno, že staroobřadci, tak dlouho pro-
následovaní a neuznávaní, stávají se vzory.
Pravoslavní nemají ani povné církevní obce
s těmi blahodárnými a osvětnými zřízeními
jako jest u staroobřadců, ani si nevolí svých
duchovních. Staroobřadci drželi se nejen sta-
rého obřadu, nýbrž i důležitých společenských
svebod staré doby. Moskevský mitropolit Joan-
nikij říkával: kdyby nebylo staroobřadců, pravo-
slaví dávno by se bylo proměnilo v luteránství.
Joana
Rusko
Prusko
Amerika
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Friedrich Schiller bojovník za
svobodu.
—a. Dnes tomu sto let, co ve výmarském
zátiší zhasla nejskvělejší hvězda, jež ve věčném
koloběhu geniů objevila se na německém nebi
duchovním, co zhasnu! Friedrich Schiller. A třeb
zdálo by se to paradoxní, pravdu měl veliký
druh jeho, jenž pravil, že smrtí Schillerovou
utrpěl německý národ větší ztrátu, než porážkou
u Jeny.
A pouze německý národ?
Jestli který veleduch vymknul se z dráhy
cbmezené interessem národním, aby vyměnil za
ni interes veškerého svěla, v němž trůni vzne-
šenost a krása, byl to Schiller, v jehož veliko-
lepé pozůstalosti marně dnes hledají epigoni
zlomečky důvodu, aby ho zvednouti mohli, hol-
dujíce proudu doby, na šlít myšlénky německo-
národní. Schiller náleží světu a ne pouze Něm-
cům, především ale náleží utiskovaným, utla-
čovaným bojujícím za právo a volnost. A ten
Schiller, jenž zvěčněn je v Berlině pomní-
kem dosti prostičkým před tamějším královským
činoherním divadlem, poblíže chrámu starých
Schiller
Schillerův
Německo
Berlín
královský činoherní divadlo
20
article
Hlugenoltův, dojista vypnul by dnes hrdě prs
nad velikostí a slávou, jíž vyzdobil se jeho
národ, ale zároveň by pěstí pohrozil tém, ktet
velikosti tě zneužíti se snaži na úkor svobody
doma i jinde. Ponoříme-ii se dnes v poklady
jež Schiller zanechal, skláníme se hluboce ne
pouze před bohatostí myšlenek a krásou řeči, ale
obdivujeme se především hloubce básníka my-
slitele, z něhož vnikly do všech vrstev lidu cele
leg ony slov okřídlených a jenž zanechal folik
dralokamů roztroušených, že i dnes ještě po
sto létech zdobí se jimi houfy těch, již toužl
po lesku, nedovedou ale sami ze štěrku všednost
Vynésli na povrch diamanty. Abychom ale oce-
nili Schillera plně jako proroka, jehož díla jsou
nejmohutnějším protestem proti zvrhlosti, jež
rozhostila se všude ve světě a jež v patrné
předtuše svého blízkého a hrozného konce sla-
vila pusté orgie, třeba vrátili se s nim v dobu.
kdy žil a kdy pronásledování, ba i žalářován
brozilo básníku pro to, že změnil pobyt svů
proti vůli toho kterého malého despoty, jen
poroučel i zakazoval, co tisknouti se má
co ne.
Schiller
21
article
Vmysleme se v ústředí, z něhož Schille
vyrostl jako synek nepatrného dohližitele nad
vévodskými zahradami ve Štulgartu a čtěmež
po tom divoké jeho hymny svobody, jež trhají
pouta, kácejí staré modly s otlučenými nosy
popraskanými lebkami s piedestalů a staví na
ně poprsí bohů a bohyň nových. Vmysleme se
v dobu tu a ve spuchřelou společnost, jež na-
máhala se zadržeti proudy, jež valily se již
světem, když byly eneyklopedisté vytáhli stavidla
velikých nových idei. A užasneme nad smělost
a statečností nevázaného, hubeného, nepatrného,
pihovatého mladíka z Karlovy felčarské školy.
jenž měl odvahu zahřměti do duše tyranům,
kteří chvěli se před slovem genia, jež bylo
proto tak mocné, že bylo krásné. A kde čerpa
Schiller vzněty ke svým hymnám volnosti, kde
byl zdroj, z něhož pil plným douškem nadšent
pro svobodu? Byl to pramen, z něhož čerpal
tak mnozi jinl. Byl to Jean Jacques Roussenu.
Týž prorok ermenonvillský to byl, jenž
v době, kdy zpupnost privilegovaných nabyla
rázu šílenství, měl odvahu hlásati, co nedlouho
na to vykoupeno bylo proudy krve.
Své vyznání, jak to pravidlem bývá, vloži
Schiller do své dramatické prvotiny, do — »Lou
pežníků«.
Charakteristický pro Schillera byl lístek
jejž zaslal jako absolvent akademie jednomu ze
svých přátel: »Radiš mi, abych se dal spoutati
etihodným šlendriánem. Pokud duch můj volně
hude se moci vznésti, nedá se okovy sevřiti
Schill
Schiller
Jean
Jacques
Roussena
Lou
Karlov felčarský škola
22
article
Muži svobodnému hnusí se již pouhý pohled
na otroetví a muž ten trpělivě měl by přihlížeti.
jak mu pouta kují? Ne, Karle. V srdelch našicl
žije docela jiný svět než skutečný, náš svět je
světem ideálů
A třeba že »Loupežníci« byli plni vad
že exposice jejich velice je slabá, intrika naivní
líčení charakteru psychologicky neoprávněné,
třeba že by před přisným soudem Lessingovy
dramaturgie neobstáli, působí v nich tím mo-
hutněji tendence a odvážlivost, pomocí jichž
aulor dodělal se nejskvělejších effektů.
Přebytek sily v dramatě tom, která po-
smívá se jakémukoli zákonu, divokým proudem
žene se od scény ke scéně, do krajnosti smělý
duch hrdinů drlí jako třtinu předsudky shnilé
společnosti a neuhasitelná žízeň po svobodě
z idealních reků dělá loupežní ky a darebáky.
»Mně hnusí se ink oustové století, čtu-li ve
Plutarchu o velikých mužích. Hanba schátra-
lému století kastrátů, jež nedovede nic jiného
než přežvykovat činy z minulosti. Postavte mne
před armádu takových chlapíků, jakým jsem
já, a Německo stane se republikou, oproti ní
Řím a Sparta byly pravé ženské kláštery.«
A aby nebylo pochybnosti, jakým směrem
o »Loupežníeích« Schiller v před se žene, učini
opatření, aby třeti vydání dramatu toho opatřeno
bylo vignettou s hněvivým lvem a s heslem:
»In tyrannos«, Kromě toho dal vytisknouti před
textem výrok Hippokratův: »Co nedá se vylé-
čiti medieinou, železem léčeno býti musí.A
nač železo nestačí, léčeno budiž ohném!«
A proto nechtěli intendanti dvorních diva-
del »Loupežníky« uvěsti na jeviště. Jeden z nieh
snažil se přiměti Schillera, aby přeložil děj
o několik stoleti do zadu, v dobu loupeživýeh
ryur.
A totéž nadšení pro svobodu, jež v mla
distvé duši básníka »Loupežníků« háralo bez-
uzdným plamenem, provázelo Schillera, když
psal svého »Fiesea«, tento velkolepý protes
Karel
Lessingův
Schiller
Hippokratův
Německo
Řím
Sparta
23
article
proti tyranii . . . Schiller povznesl se v tétc
tragedii nad líčenou jemnost a rokokovou ma
nýrnost tehdejší doby. Hrdinové jeho mluvíve
»Fieseu« řeči, jež připomínají dikci moderních
dramat nejpovážlivějšího druhu i nelze diviti se
že tragedie ta pokládána obecně za »surovon«.
neboť jak může se odvážit Fiesco k výroku,ž
přál by si, aby měl stavbu božího světa v
svých zubech, aby mohl všechnu přírodu roz-
škrábat ve šklebící se nestvůru, aby vypadala
tak, jako jeho bolest«. A nelze diviti se, že v
zcela jiném ovzduší pohybující se Göthe byo
nešťastným nad zevními úspěchy Sehillerovým
a že takto se vyslovil o prvních jeho třech
kusech: »Nenávidím Schillera, poněvadž v něm
silný, ale nezralý talent, právě ony elické
divadelní paradoxy, od nichž se očisliti jsem
se snažil, znovu plným proudem vylil d
vlasti.«
Dvorni rada Göthe patrně cítil zdreujíe
výrok Schillerův v »Úkladech a láska«, v nichž
líčena na tehdejší dobu velice realisticky zkaže
ženost na dvorech malých potentátů, jež poklá
dali život měšťanský a selský pouze za objek
vyučování a jimž byli měšťanští otcové slič
ných dcerušek především »dvorními dodavateli
rozkoše«.
Schiller
Fiesco
Göth
Schillerův
boží svět
24
article
Co praví v kusu tom president svému se
kretáři? »Téšte se s naší slechtou. U nási sotv
kdy se uzavře sňatek, aniž by aspoň půl kopy
svatebních hostí nebylo s to geometricky změ-
řiti ráj ženichův...«
A bouřili se snad jen knížata a vévodove
a jejich kreatury nad smělcem, jemuž nebyl
nic svato? Nikoli. Mimo nadšenou mládež od-
mítali Sehillera všichni, kteří osobovali si mit
právo pronášeti úsudek ve věcech literárních
Co napsal právě o »Úkladech« — kterýžto titu
pochází vlastně od Ifflanda — oblíbený tehdy
kritik »Berlínských novin o státních a učenýeh
věcech« (»Vossische Zeitung«) Moritz? »Opět
kus, jenž našemu národu ostudu zplodí. Jak
to vypadá asi v básníkově hlavě a v srdei
Věčné opakování rouhavých frásí a vtipů,
sebraných mezi luzou. Hejsek rve se v kuse
tom k vůli domýšlivě panence s Prozřetelností!«
— Dramatický protest proti zvrhlostem velkýeh
pokládá tehdejší doba za hřích, spáchaný na
krásnu. Jest pravda. Schiller prodělal týž
proces, jako všichni vynikající duchové, jež
v mládí svém, v periodě bouře a nepokojné
touhy rvali hvězdy s nebe a celý svět vyzývali
na souboj — stal se věkem klidnějším a při-
lnul znenáhla — a to opět vší silou duše
své — ku pravému opaku toho, co tvořilo kvas
německé periody »des Sturm und Dranges« : ku
Kantově vášně prostě filosofii.
Moritz
Schiller
Kantův
Vossische Zeitung
Sturm und Drange
25
article
Však i v době duševní své renaissance
zůstal vždy veleknězem myšlénky svobody. Zá-
stal jím ne pouze jako básník, jenž slavil ve
svém markýzu Posovi typ aristokrata s demo-
kratickými zásadami, jenž vzpírá se autokratismu,
živenému ve dvorní společnosti pochlebenstvím
a lží a jenž žádal to, co revoluce francouzská
právo člověka a zůstal jím i ve svých exkur-
sích historických ba i jako lyrik.
Nenáviděl panství jednoho všude bez vý
jimky a hrozně působil na chabé duše verš jeho
o bojích řeckých: »Vy všickni svržení jste byli,
by jedinký jen vládnout mohl.«
Schiller myšlence svobody ani zpronevěřiti
se nemohl, jež proto ne, že byl v nejryzejším
slova toho smyslu humanistou, o němž napsal
Novalis, že ho osud obmyslil božským darem
proměniti všechno, čeho se jen dotknul, v nej-
ryzejší zlato zušlechtěné lidskosti.
Jakkoli nemáme příčiny provázeti významné
a slavné dny národa německého s onou účasti,
s jakou bychom je provázeli, kdyby nebyli po-
tomci Schillerovi dopustili se prorady na idešch
jeho, neváháme přes to složiti povinný hold pa-
mátce velikána, jehož díla měla účinek i na vý-
voj náš ve směru svobody a jenž bojoval z
volnost všech, bez rozdílu jakého byli jazyk
a původu
Schiller
Novalis