1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v pátek 1t. dubna 1913.
Praha
4
article
Na rannt a večerní liely
předpláal se
V Praze v admlnistranii
na měsín. . . . . . 2 K —
na čtvzt leta . . . . 6 K —
s dvojt doná škou
na měste. . . . . . 2 K 54
na čtvrt leta . . . . 7 K ů2h
ve ŘiliAlkách
na měsle . . . . . 1 K 30 n
na másta Poštou
ns čtvrt feta ! . . . 9 K 60h
s dvojí záallkou
m ěsleo
na sriet: . . :
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
5
article
Hrabě Bobrinský.
Hrabě Bobrinský.
Hrabě Bobrinský sáhl v neděli v Pe-
trohradě na otázku, která jakoby pro Ra-
kousko neexistovala: je to postavení pra-
voslavných Rusů haličských a uherských.
Z toho velké překvapení ve Vídni, jakoby
se o těchto nebezpečných věcech teprve
dovídali, a ovšem i rozhořčení nad tím, že
se o ně ruská veřejnost zajímá. Ve skuteč-
nosti bylo o nich už před několika lety pro-
mluveno v rakouské delegaci, a učinil tak
velmi důrazně a otevřeně dr. Kramář, ne-
taje se tím, že jak se poměry pro pravo-
slavné Rusy v Haliči a v Uhrách utvářily.
mohou jednou vésti k velmi nepříjemné
odezvě za hranicemi, a to třebas v době
kdy rakouské vládě zrovna může záležeti
na dobrém poměru k Rusku. To se nyni
stalo. Hrabě Bobrinský, který se o těchto
věcech informoval, vrhl je do ruské veřei-
nosti, a na ohlasu, který tam způsobily
může se vláda přesvědčiti, zda je nejenom
lidské, nýbrž vůbec politické, takové po-
měry trpět a udržovat. Není pochyby, že
fakta, sdělená v Petrohradě, měla velký
podíl na rozhořčených tamních demonstra-
cích, o kterých je přece dobře známo, že
se jich zúčastnili velmi vážní členové ru-
ské společnosti, kteří mají pro svoje jed
nání jistě dobré důvody.
Bobrinský
Rus
Vídeň
Halič
Uhry
Rusko
Petrohrad
6
article
Teď proti hraběti Bobrinskému uvedl
„N. Fr. Presse“ do pole černovického ar-
cibiskupa a pešťského řeckého bískupa.
kteří oba potvrdili, co od nich redakce
chtěla: že Rakousko-Uhersko je vlastně
rájem všech pravoslavných. Jenom že „N
Fr. Presse“ polemisuje zas jednou s věcmi.
které nebyly tvrzeny. Černovický arcibí-
skup mluví jenom o poměrech v Bukovině.
kdežto hrabě Bobrinský mluvil o Haliči.
A pešťský biskup mluví o tom, že docela
klidně vykonává svůj úřad, o čemž rovněž
nebylo pochybnosti; je naopak známo, že
je mu v Peští dobře, že je docela spokojen
s orientálním církevním fondem, ano, do-
konce i se suspendováním srbské církevní
autonomie, které se stalo s jeho svolením
Vystoupení těchto pánů by nabylo zajíma-
vosti teprve tehdy kdyby se opravdu chtě-
li zabývatí fakty, které svého času v dele-
gacích uvedl dr. Kramář, telegramy a pro-
jevy, které za svoje vystoupení dostal,
a fakty, které nyní uvedl hrabě Bobrinský.
Pak by musili podle pravdy doznati, že
pravoslavným Rusům vede se v Haliči
opravdu bídně, v Uhrách pak místy už do-
konce jako zvěři. Pak by musili přiznat,
že ve svobodě vyznání zahrnuta je i svo-
boda přestoupiti i od jednoho vyznání k
druhému, která ale pro pravoslavné Rusy
v Rakousko-Uhersku opravdu neplatí. A
konečně by se musili zabývati při nej-
menším alespoň skandálním případemv
obcí Zalučích, kde obyvatelstvo prožilo
opravdu éru náboženského pronásledová-
ni, chikanování a žalářování, a kde se jed-
noho dne na dveřích ubohého domku, kde
pravoslavní světili svátky, objevily úřadn
pečeti a vyhláška, že v něm zjištěn dobytčí
Bobrinský
doktor
Kramář
Rus
Rakousko
Uhersko
Bukovina
Halič
Pešť
Uhry
Zaluče
N Francie
7
article
To všecko nikdo nevyvrátil, a proto
zůstává na jedné straně hrabě Bobrinský
mor-
a jeho materiál, na druhé však jenom ne-
ohoblované nadávky „N. Fr. Presse“ —
prostředek trochu slabý i v jejím vlastním
vídeňském prostředí, přímo směšný však
vůčí opravdovému nebezpečí, které z jed-
nání rakousko-uherských úřadů pro poměr
mezi Rakouskem a Ruskem vzniklo. A
proto je víc než pochopitelný i průběh
petrohradské schůze, která ostatně nebyla
žádnou petrohradskou orgií, jak by vídeň-
ský list rád světu namluvil, nýbrž odhla-
sovala docela klidnou resoluci, ve které
vyslovuje se bratrská láska mučenníkům a
vyznavačům za Karpatami, žádá se svatý
synod i ostatní pravoslavní patriarchové,
aby za ně konali modlitby, a vyslovuje se
konečně přání, aby ruská vláda se jednak
pravoslavných v Rakousku ujala a vymohla
jim svobodu vyznání, jednak, žádá-li Ra-
kousko protektorát nad katoliky na Černé
Hoře a Srbsku, žádalo ho zase nad pravo-
slavnými v Rakousku. Tomu ani „N. Fr.
Presse“ při vší své opravdu nezištné péči
o katolíky — ovšem jen v cizině — nemů-
že upřiti jistou logiku.
Nemáme jistě žádného zvláštního dů-
vodu k sympathiím pro hraběte Bobrin-
ského, poněvadž je známo, že byl jednou
z příčin dočasného ochabnutí novoslovan-
ského hnutí. To nám však nebrání prohlá-
siti, že je to lež, tvrdí-lí se, že byl před
lety z Rakouska vypovězen. Pohyboval se
v Haliči naopak docela svobodně a byl
vlidně přijímán rakouskými úřadníky. Te-
prve asi za dva roky po jeho odjezdu vy-
myslil si na něho známý pan Vasilko spolu
s místodržitelem Bleylebenem falešné vý-
roky a na jejich základě vydal na hraběte
Bobrinský
Vasilko
Rakousko
Rusko
Karpaty
Černá hoře
Srbsko
Halič
Bobrin
8
article
Bobrinského černovický soud zatykač. O
panu Vasilkovi je známo, že také on je
spokojen s orientálním církevním fondem,
a černovický soud zase není zrovna insti-
tuce, od které by vycházely hroty meziná-
rodního dosahu, Historie o vypovězení je
tedy nesmysl, ale ještě větší je, vybizí-li
„N. Fr. Presse“, aby rakouská vláda pro-
testovala proti hraběti v Petrohradě. Což
pak se už opravdu nikdo nepamatuje, žev
rakouském parlamentu i delegaci poslanci
Levický a Vasilko vyzývali k válce
s Ruskem a nabízeli své služby? Kdo
pak tenkrát protestoval ve jménu rakouské
vlády? Nikdo. Naopak, jak se vláda k
Ukrajincům chová, zdá se spíše, že jí to
vystrkování jejich patriotismu není zrovna
nemilé. Je tedy zřejmo, že rakouská vláda
nebude žádati od ruské, aby zakročila pro-
ti svým vlastním poslancům. K tomují
chybí jakákoliv možnost.
Vasilko
Ukrajinec
Petrohrad
Rusko
9
article
Kdo ale seje vítr, klidí bouři. Zde je
vidět, jak poctivě to myslí s Rakouskem
česká politika, která v čas ho varo-
vala a ještě varuje před velkým nebezpe-
čím. Je ovšem skoro pravidlem, že ve Víd-
ni neposlouchají, a že vždycky zvítězí ně-
jaké vedlejší vlivy. Až když je zle, když
k antagonismu pro Balkán přistupuje v Ru-
sku ještě velmi nebezpečné rozčílení nad
pronásledováním pravoslavné víry v Ra-
kousku, cítí se, že se stala chyba. Tu ale
nepomůže černovický pan Repta, poně-
vadž proti jeho hlasu stojí celé hnuti, ný-
brž jen důkladný obrat, který by tomu
hnutí vzal půdu. Varovné hlasy nechyběly.
Stejně varovala však a varuje česká poli-
tika před albanským dobrodružstvím. Bo-
jíme se však, že také zde Rakousko teprve
až bude pozdě pozná, komu sloužilo. Bo-
hužel, Čechové v Rakousku jakoby byli
jen Kassandrou. Zatím platí daleko víc
hlas pánů Chlumeckých a Vasilků, a my
nemůžeme než oddati se osudu, čekat, co
budoucnost přinese, a utěšovat se jenom
tím, že politické chyby mohou být osud-
nými pro mnohé, ne však pro celý národ
Repta
Čecho
Kassandra
Chlumecký
Vasilko
Rakousko
Balkán
10
title
Válka na Balkáně.
Balkán
11
article
Situační výklad ruského zahraničního
ministerstva.
Situační výklad ruského zahraničního
ministerstva.
Z Petrohradu, 10. dubna. (K. k. —
1 hod. 30 min. v noci.) Ministerstvo
zahraničních záležitostí uveřejňuje tuto
zprávu:
Hlavním cílem ruské vlády se zřete-
lem na vojenské úspěchy balkánských
spojenců bylo, zabezpečiti vítězům po-
kud možná výsledky jejich vítězství
Spletité a obtížné vyjednávání uskuteč-
nilo tento cíl, neboť spojenci mohli do-
cíliti úspěchů jen bez zasáhnutí velmocí
Abychom vystihli pravou cenu a význam
služby, prokázané Ruskem balkánským
státům, musíme míti na zřetelí celou ob-
tížnost mezinárodní situace, jakož i ko-
lisi navzájem si odporujících zájmů. Lo-
kalisování války bylo možno jen za dvou
podmínek:
1. Upustí-li velmocí od teritoriálních
jiných zvláštních výhod.
2. Upustí-li od všelíké indíviduální
akce.
Negatívní podminky obsahují třetí po-
sitívní podmínku: Revisi sítuace válkou způ-
sobené a přizpůsobení jeji zájmům velmocí
od kterýchž zájmů velmoci upustiti nemohly.
Splnění podmínky té mohlo závísetí jen
na evropském koncertě, jehož rozhodnutí
bylo učiněno jménem celé Evropy. Rovněž
mohly býti indivíduální akce mocností za-
mezeny jen solídárním uznáním závazné síly
usnesení Evropy.
Za těchto poměrů byla konferenc
velevyslanců v Londýně svolána a právě
ukončíla obtížný úkol: stanoviti severní
a severozápadní hranice Albanie.
Stanovení to je v protívě k zájmům
Černé Hory a Srbska s jejích zcela příroze-
nými expansivními zájmy.
(Dalsí čásí tohoto tvíegrámu z Petrobradu
2 hodin v nocí do Vídně nedošla.)
Petrohrad
Rusko
Lo
Evropa
Londýn
Albánie
Srbsko
Vídeň
12
article
Blokáda černohorského pobřeží.
Z Vídně, 10. dubna. (K. k.) Velitel I. eska-
dry vojenského loďstva, která je zúčastněna
při mezinárodní lodní demonstraci proti Černé
Hoře, zaslal dle „Milit. Rundschau“ námořn
sekci ministerstva vojenství tento telegrama
Deklarace blokády dnes o 8. hodině
réno-
Jménem mezinárodního loďstva, zastu-
pujícího velmoci evropské, prohlašují blo-
kádu na pobřeží mezí barským přístavema
ústim řeky Drinu. Blokáda sahá na pobřeží
od 42. stupně 6 min. k 41, stupni 45 min. se-
verní šířky a obsahuje všecky přístavy, zá-
livy, rejdy a ústí řek, ostrovy, ležící uvnitř
těchto hranic a blíže pobřeží proti všem lo-
dím všech národů, Všem lodím uvnítř ob-
vodu blokády poskytuje se lhůta 48 hodin,
aby opustily obvod blokády, t. j. do 8. hod.
ráno 12. dubna 1913.
Vídeň
Černá hoře
Drina
13
article
Vlastnoručně dáno na J. V. lodi „Kin
Eduard VII.“ 10. dubna 1913.
Cecil Burney, víceadmirál a velite
mezinárodního loďstva.
Z Cetyně, 10. dubna. (K. k.) Velitel mezi-
národního loďstva v barských vodách vicead-
mirál Burney oznámil dnes ráno barskému
guvernéru, že ode dneška ráno jest vyhlášen
pokojná blokáda od Baru až k ústí Drinu.
Dalekosáhlejší pro Srbsko otázka
než skaderská.
Sl—k. Z Bělehradu, 10. dubna. (Zvl. tel
„N. L.“) Vynikající politik mi sdělil — je-li
pravda, že Rakousko hrozbou donucuje Srb-
sko k odvolání vojska od Skadru — Srbsko
nemůže než ustoupiti, neboť na denním po-
řádku jsou pro Srbsko dalekosáhlejší otázky
než skaderská, třebaže pro ni prolito tolik
krve. Co nevidět přijde na řadu otázka
svrchovanosti srbského státu,
která má být ohrožena žádaným protekto-
rátem nad katoliky a mohamedá-
n y. Tu Srbsko bude se brániti do krajnosti.
Lichá hrozba rakouským vpádem do
Novopazarska.
Sl—k. Z Bělehradu, 10. dubna. (Zvl. tel
„N. L.“) Ohromnou sensaci způsobila zde
zvěst, že Rakousko sdělilo ruské vládě, že
vpadne do Novopazarska, neodvolá-li Srbsko
své vojsko od Skadru. Zdejší ruský vyslanee
Hartvig uvědomil o tom srbskou vládu, jež
prý konala hned poradu. Vašemu korespon-
dentu lze sděliti, že tato zpráva jest úplně ne-
pravdiva, třebaže přinesena veškerým běle-
hradským tiskem. V městě nastalo veliké ro-
zechvění a Skader považován ztraceným.
Sl—k. Z Bělehradu, 10. dubna. [Zvl. tel.
„N. L.“) Vládní „Samouprava“ opět napomíná
srbské noviny, aby nepodléhaly vlivu rakou-
ského tisku, neboť pak nesprávně informují
čtenářstvo o průběhu díplomatické akce
ohledně Balkánu.
Cecil Burney
Burney
Srb
Cetyně
Drina
Bělehrad
Rakousko
Srbsko
Balkán
kino Eduard
14
article
Neshody mezi trojdohodou a troj-
spolkem pro Derster a Solun.
Z Paříže, 10. dubna. „Gaulois“ oznamuje
že propukly vážné neshody mezi trojdohodou
a trojspolkem v bulharsko-rumunské záležito-
sti. Trojspolek zasazuje se, aby Rumun
sku mimo Derster (Silistrii) připadl
také území kolem Dersteru a Bul-
harsku byl za to přiznán Solun. Trojdo
hoda návrhu tomuto odepírá souhlas.
Úsilná doprava vojenských potřeb
ke Skadru.
Kc. Z Podgorice, 10. dubna. (Croatia.) Čer
nohorská vojenská správa bez ohledu na lod-
ní demonstraci pokračuje ve svých operacích.
Vir.-Pazatská dráha dopravila v posledních
dvou dnech z Barů k jezeru skaderskému 120
vagonů střeliva pro srbská děla.
Rychle za sebou vypravují se stále nové vlaky
s různými potřebami s rychlosti, jakou vůbee
možno docíliti. Rovněž parníky na jezeře Ska-
derském udržují nepřetržitě dopravu mezi
Rěkou, Riolou a Zogajem, kde vyloďují o b-
rovské zásoby válečného mate-
riálu. Přestávka v útocích na Skader byla
nutna vzhledem ku potřebnému zaopatření
péči o raněné, jichž počet zejména od posled-
ního útoku na Taraboš značně stoupl. Pouze
černohorské ztráty odhadují se úřadně na 300
mrtvých a 700 raněných při tomto po-
sledním útoku. Bylo zjištěno, že obležení, še-
Rumun
Derstera
Zogaj
Paříž
Silistrie
Podgorica
spolek pro Derster
Soluna
Croatia
15
article
V drobném prodejl,
ranní čislo a sobě . . za sá
večerní
na 4 k
Ve úliálkách na venkově
canní čislo-
. . . 10 n
večurnl
. 5h
lnserátv
platí se hotově napřed.
Předplhceni a lnserty přijímá
administrace v Marianské ul.. B
Tam nacházejí se též
redakce, člskárna a expodloe
„Národnlch Listů
Rukopisy se nevraceil
16
article
tříce střelivem, nějakou pravidelnou palbu
vůbec nezahájili, takže ztráty Černohorců
zaviněny mohly býti pouze neopatrností vlast-
ního dělostřelectva.
Otázka odškodného Černé Hoře.
Z Vídně, 10. dubna. Naproti zprávám ve-
černí „Presse“ o teritoriálním a finančním od-
škodnění Černé Hory za Skader konstatuje
nejen večerní „Zeit“, nýbrž i „W. Allg.
Ztg.“ na základě informací z úřadního pra-
mene, že na zdejších úřadních místech není
dosud ničeho známo o záměru odškod-
niti Černou Horu za zřeknutí se Skadru. Ra-
kousko-Uhersko se dosud také podobným
projektem nezabývalo. Vyloučeno je, že
by Černá Hora mohla dostati za Skader t aké
území, která dle usnesení velmocí mají již
připadnoutí příštímu Albánsku. Jediná
možnostje prý odškodniti Černou
Horu na vrub Srbska. „W. Allg. Ztg.“
dodává ještě, že pokud je známo, nebyl v téta
věci učiněn dosud žádný úřadní návrh a věc
se pravděpodobně ventiluje jen proto, aby se
ujala.
(Víz poslední zprávy.)
W Allg
Černá hoře
Vídeň
kouskoUhersko
Černá Hora
Srbsko
17
article
Krise v otázce Skadru.
(Původní dopis „Nár. Listů
Krise v otázce Skadru.
(Původní dopis „Nár. Listů
Otázka Skadru přešla ve skutečnou kri-
si. Stane se z ní katastrofa? Tak se táže cely
svět. Krisí bylo na Balkáně více a neděsí tak
příliš svět, ale katastrofa stává se znepokoju-
jící. Budí v Evropě znepokojení ne tak proto.
co se stane s balkánskými národy, nýbrž spi-
še vzhledem k evropským důsledkům. Otázka
evropské války se vynořuje na konci toho
všeho.
Dle zpráv z Petrohradu dokazoval Sazo-
nov členům dumy, že ani Francie, ani Anglie
nechtějí válce pro Skader a že proto Rusko
ji nemůže podniknouti samo. Ale tato zpráva
nezpůsobila ani ve Vídni takovou radost, ja-
kou by mohla způsobiti, neboť nutno vyčkati
konce.
Skader
Balkán
Evropa
Petrohrad
Sazo
Francie
Anglie
Rusko
Vídeň
18
article
Situace je dnes taková: Velmoci se roz-
hodly sáhnouti k donucovacím opatřením pro-
ti Srbům a Černohorcům, aby je donutilyk
ústupnosti. Rusko, ať jsou tato opatření v dal-
ším průběhu jakákoli, nepostaví se proti nim
za nynějších okolností již proto, že má ruce
vázané Anglii a Francií. V Bělehradé a v Ce-
tyni tedy na ně spoléhají marně. Těžisko si-
tuace není tedy již v Petrohradě, nýbrž v Pa-
říží a zvlášté v Londýně. Rusko by si ovšem
přálo, aby opatření, podnikaná proti Černé
Hoře a Srbsku, i kdyby se stala vážnými, ne-
byla aspoň brutální, ale není dnes pánem v
této otázce. Rovněž to závisí na rozhodnuti
Anglie.
Dle zpráv z autorisovaného pramene je
stanovisko sira Edvarda Greye pro balkánské
státy velmi nepříznivé. Angličané nemají rádí,
aby jim někdo odporoval, nerozumějí žertu a
jsou odhodláni ke všemu. Proto jsou dnes ve
Vídní sirem Edvardem Greyem nadšeni. An-
gličané jsou prý zvláště rozezleni na Srby.
poněvadž prý Srbové formálně prohlásili
Greyoví, že vyklidí Albanii, jakmile jim vel-
moci oznámí hranice. Na základě tohoto ſor-
málního prohlášení srbské vlády prý sir Ed-
vard Grey prostředkoval vůči Rakousku a
slíbil mu zastavení nepřátelství a vyklízení
Albanie, vzdá-li se Dakové. Nyní, když Ra-
kousko svolilo, nemůže Grey svému slibu do-
státi a proto zuří proti Srbům a Černohorcům.
Je otázkou, pokud Grey má právo vytýkati
Srbům nedodržení slova, ale jisto jest, že
Srba
Černohorec
Grey
Angličan
Ra
Rusko
Anglie
Francie
Petrohrad
Londýn
Srbsko
Vídeň
Albánie
Rakousko
Edvard Grey
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Dvojí starší spis o literatuře české.
Jungmannem a Šafaříkem v podstatě s
končí první. Dobrovským začaté období naší
historie literární. Přežitky této první fase
však udržují se ještě daleko přes polovici XIX
století.
Pronikavé změny, které se od let třicá-
tých děly ve smýšlení našeho vzdělanstva-
zasáhly také názor na vývoj a ráz plodů slo-
vesných. Theorie školy romantické, jež proti
racionalistickým posudkům nebo odsudkům
doby osvícenské důraz kladly na historické
pochopení díla literárního z prostředí a du-
cha doby i povahy národa a z indivíduality
jednotlivcovy, pojily se s tendenčními nauka-
mi Mladého Německa, které každý slovesný
výkon minulý přivádělo ve vztah se živou
přítomností a literaturu učilo měřiti hlavně
měřítkem sociálním. A léta čtyřicátá přinesla
nám novou školu kritickou a literárně-histo-
rickou.
Nejzajímavější hlava její je Václav Bole-
mir Nebeský, a cestu, kterou se hodlai
bráti, naznačoval už od r. 1841, určitě pakji
vymezil r. 1847.
Ze všech odvětví dějepisných historie
myšlenek zdála se mu býti oborem nejdů-
stojnějším: dějiny literatury v rouše moder-
ním. Skoro vše, co do té doby u nás se podá-
valo z oboru toho, Nebeský charakterisuje
za pouhou snůšku názvů knižních v posloup-
nosti časové, k nimž „zde onde se přidalo
poznamenání historické a zvláště jazykozpyt-
né“. Pokročilý názor ukazoval jinam.
Děl slovesných nelze pojímati tak, jak na
ně pohlíží obyčejný čtenář: každé samo o so-
bě, bez vzájemného vztahu a organické sou-
vislosti. Jsou plodem věku, z jehož půdy vy-
rostla; jsou výronem osobitých schopností.
svítí jejich jiskrou, hřejí jejich barvou. Tím
teprve do pouhých názvů knih a jmén spisova-
telů vchází život, odlišují se jejich individuali-
ly. spravedlivě oceňují se jejích hodnotyr tím
Jungmann
Šafařík
Dobrovská
Bol
Německo
20
article
teprve pouhé jmenosloví, mrtvá statistika.
mění se v živé dějiny duševního vývoje, v hi-
storii umění. Zkušenost, nadání a silná ruka
literárního dějepisce opravdu budujícího dbej
pak toho, aby hledání jednotlivých vlivů ne-
zvrhlo se v malichernou, rozptylující honbu
za příbuznými motivy, nýbrž odvažuj pečlivě.
v čem spisovatel podléhal duchu času a co do
něho ze své individuality vnesl sám. A po-
sléze nezapomínej na měřitko rozhodujícía
umělecký ideál věku a umělecký ideál abso-
lutní.
Vyřkneme-li požadavky Václava Nebe
ského způsobem obvyklým dnes, je to tedy
sociologický výklad z doby, psychologický
výklad z tvůrčí osobnosti a estetický výkla
ze složek samého díla.
To ovšem tehdy byla meta u nás ještě
vzdálená. I Nebeský prakticky dosahoval
toliko v jednotlivých pokusech průpravných
nikoli v souboru celkovém. Zatím bylo se
nám spokojovati se staršími přežitky.
Dva z nich po léta zůstávaly v rukou
vědychtivých generací.
Václav nebe
21
article
Typický přežitek takový je kniha Aloí-
se Vojtěcha Šembery: „Ději ny
řeči a liferatury českosloven-
ské“, poprvé vyšlá ve Vídni r. 1858 a od té
doby průběhem tříceti let celkem čtyřikrát.
Skladatel (1807—1882), známý dlouholetý
ačitel řeči a literatury české při universitě
vídeňské, původně knihu sepsal jako rukovět
posluchačům svým na bývalé stavovské aka-
demii v Olomouci, „chtěje jim,“ jak praví,
„podati skrovný obraz činnosti duchovní čili
vzdělanosti národu Českého od nejstarší doby
až do nynější.“ Proto prý přidržel se příkladu
Gréčova z r. 1822 a Jungmannova z r. 1825
a dělil své vývody pokaždé v patero částí:
v dějiny obecné, dějiny umění, dějiny řeči,
dějiny literatury a ve výčet znamenitějších
spisů pořádkem věcným a chronologickým.
Je to, jak vidíme, staré stanovisko Do-
brovského, Jungmannovo, Šafaříkovo a ji-
ných. Šembera proudění politického, sociální-
ho vědeckého, uměleckého a, chceme-li, i vý-
voje jazyka (jak už Václav Nebeský vystih
Šembera
Jungmannův
Šafaříkův
Nebeský
Vídeň
Olomouc
22
article
1868) nesoustředil v obraz jeden, jenž byli-
teraturu příčinně vykládal z doby a dobu
zase osvětloval literaturou, nýbrž jednotlivá
z uvedených odvětví mechanicky, nespro-
středkovaně klade vedle sebe a zůstavuje čte-
náři, aby si celistvý obraz a pragmatický vý-
voj zkonstruoval sám. Kniha Šemberova je
tudíž opět pouhá bibliografie význačnějších
spisů českých se životopisnými daty jejich
skladatelů, s dodatky o vnějším rozvoji ostat-
ního kulturního žívota českého.
Příklad to osvětlí. Šembera promlouvaje
na př. o Alexandreidě, naznačuje její před-
měti praví, že skladba je nejznamenitější zby-
tek umělého básnění staročeského a nejstarší
báseň rýmovaná; udává, podle čeho byla slo-
žena a kdy; hádá, že po česku ji napsal týž
autor, od něhož máme legendu o sv. Kate-
řině, Piláta a Jidáše; konstatuje, jakým ver-
šem je složena a posléze vybírá některé ne-
obyčejné formy, slova a obraty, jakož i paral-
lelní místa z památek jiných.
Šemberův
Šembera
svatý . Kate
Pilát
Jidáš
23
article
Tedy methoda více méně vnějšková, chce-
me-li, linguistická. O epochálním hnutí duchů
z něhož vyrostla středověká romantika rytíř-
ská, o rázu této romantiky a odrazu jejím v
básni naší, o poměru českého básníka ku
předlohám cizím, o jeho individualitě jako
člověka a umělce nedovídáme se hrubě nic.
ačkoli studie Nebeského o Alexandreidě tehdy
již byly napsány.
Mechanismus ten patrný je také z celko-
vého rozdělení látky na doby. Věk starý po-
dle šembery sahá do roku 1409 neboli „do
vystěhování cizozemců z vysokého učení
pražského“, odtud pak hned nastává věk „no-
vější“. Zkoumáme-li důvody tohoto rozdělení,
dočteme se v rubrice politické: že to byly
spory mezi živlem domácím a cizím a spory
církevní, v rubrice dějin umění: že umělecká
snaha domácí ležela ladem, v oddílu o ději-
nách řeči: že čeština se uvolnila a rozkvetla
v životě veřejném, a v kapitole o vlastní li-
teratuře: že rozvoj produkce slovesné na
dlouho byl zaražen.
Vidíme, že nanejvýš moment politický je
základem tohoto dělídla, kdežto všecko ostat-
ní pro tuto hranici je buďto lhostejno nebo
dokonce mluví proti ní. Chybí soustředěný
jednotný základ ideový.
Tento odsudek knihy jako celku však ne
týká se stránek jejích jednotlivých; tan
rukověť Šemberova měla mnoho užitečného
a získala si zásluhu trvalou.
Předně šembera v příslušných úvodec
velmi pečlivě a se zevrubnou znalostí věc
stopuje vnější rozkvět nebo zase ujmu našeho
jazyka v oboru správním, soudním, společen-
ském a literárním, tak že kniha po té stránce
podává velmi poučný obraz germanisace spo-
lečnosti české a dějiny soustavných reakc
proti tomu. Zejména kapitola o posledních
Přemyslovcích je bohata látkou.
Ted
Šemberův
Ili
24
article
Za druhé některé obory, ve kterých Šem-
bera pracoval odborně, jako právnictví
dialektologie, dějiny českého pravopisu,
knize jeho vynikají hojnou látkou a spolebli
vostí.
Za třetí: Šembera byl první, jenž sou
stavně (ovšem zase jen mechanicky) shrnu
vše, co v novější době, tedy až do let šede-
sátých století XIX., v Čechách vyšlo pozoru-
hodného. Je to pestrá mosaika pouhých jmen
a dat, ale mosaika tehdy poučná aspoň po
stránce kvantitativní. Šembera neuvázl ve
starověku literárním, nýbrž pilně a soustavně
všímal si také čilé a mnohostranné produkce
doby nové a nejnovější, která měla zajíma
vost obecnou.
A naposled: Šemberova kniha od dok
Dobrovského byla první, která literaturu naši
jala se očišťovati od novověkých padělků, vy-
šlých ze školy Hankovy. Hned první vydán
r. 1858 ukázalo podvrženost Písně pod Vyše-
hradem a rovněž z literatury vymýtilo t.ř.
Milostnou píseň krále Václava; a čtvrté vy-
dání z r. 1878, činíc už důsledky z výzkumů
Paterových a Baumových, vyhošťuje z litera-
tury staré většinu Gloss Mater Verborum.
a vracejíc se na stanovisko Dobrovského, zá-
roveň zamítá Ev. sv. Jana pro nemožnouv
staré době směsicí jazykovou, a Libušín Soud
z důvodů rovněž jazykových i historických
jakožto společný plod Lindův a Hankův. Na
Šembera
Šemberův
Dobrovský
Hankův
Václav
Paterův
Baumův
Gloss
Eva
Jan
Lindův
Čechy
Libušín
pod Vyšhrad
25
article
dráze té pak Šembera důsledně a mužně vy-
trval i v posledních letech života — na pro-
spěch věci a přes vrtkavou přízeň poštvaného
proti němu „veřejného mínění“.
Vedle knihy šemberovy a po ní rovnět
dlouhá léta hověla potřebám širšího čtenář-
stva stručnější „Historie literatur,
české“ od Karla Tieftrunka (1829
1897), poprvé vydaná 1874, potřetí 1885.
Tieftrunk látku dělil vnějškově, mech
cky. V staré době básnictví a prósa, a
básnictví původní a cizinské a prósa
ženská, vzdělávací (kde je zde hranicy
a podobně v době střední i nové, k
některá jména význačná nebo karakteristické
skupiny položeny v čelo vývodův ostatních.
První kapitoly o „národní poesii staro-
české“ byly ovšem zastaralé již předem; Ticí-
trunk zde důvěřivě se postavil na stanovisko
bratři Jirečkův a všecko ostatní prostě igno-
roval.
Šembera
Tieftrunk
Jirečkův
26
article
Také podstata husitství v literatuře vy-
jádřena je zcela nedostatečně. Sám Hus vy-
stupuje hlavně jako tvůrce diakritického
pravopisu, a jádro stežejných jeho děl náho-
ženských karakterisuje se takto: „Obratná
dialektika, velíká známost písma sv. i svatých
otcův a konečně živý i jasný způsob u vyklá-
dání pravd náboženských jeví se ve zname-
nité míře v dotčených spisech. Postilla' také
již zhusta dotýká se zlořádů církevních . ..
k jichž odstranění jisté prostředky Hus na-
vrhl.“ To je všecko. Jaké však byly ty „prav-
dy náboženské“, jaké byly ty „církevní zlo-
řády“ a jaké byly ty „jisté prostředky na
jich odstranění“ — o tom všem a ještě o mno-
hěm jiném, tedy o věcech zásadních, u Tiel-
trunka nedovídáme se nic.
že v pojímání novověkého obrození na-
šeho Tieftrunk stojí výlučně na stanovisku
jazykovém a že na velkolepý složitý ten pro-
ces pohlíží (abychom tak řekli) toliko národně
linguisticky, nevšímaje sí staletého obrovské-
ho zápasu všeevropského za svobodu svědo-
mí a myšlení lidského a za společenskou svo-
bodu utlačovaných a vyděděných, zápasu, je-
hož částí je také znovuzrození n aše — to
Hus