1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 16. února 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předpláeí sen
v Prare v adulnistral
n. . . . S K —
s dvojí donáškou
na suěsl
nnt leta . . . . 7 K 50h
ve slialkách: 2 K 3o
na má-lo . .
Peštort
na čtvrt leia . . . . 9 K 6o
s dvojí zlsilkou
na neř
na čtvrt lea
kei
5
article
Porážky Japonců na soušl.
Porážky Japonců na soušl.
Z Londýna, 15. února. (C.-B.) „Daily
Mail“ oznamuje z Niněvanu z 11.
t. m.: Dle úřadních zpráv z Port
Arthuru Japonci vysadili 10. t. m.
na pevninu veliký oddíl vojskau
opevnění při zátoce Duffově. Ru-
sové je nechali přistáti a pak na
ně útočili a odrazili je s vellkými
ztrátami.
Z Londýna, 15. února. (C.-B.) „Daily
Mail“ oznamuje z Port Arthuru:
Dle úřadních zpráv přistálo 600
Japonců v Talien Vanu. Z nich
bylo 410 kozáky pobito, kdežto
ostatní vrátili se na lodi.
Z Berlína, 15. února. „Tagblatt-
oznamuje z Londýna: Rozšiřuje se
pověsť, že Anglie pohrozila, že za-
bere Lemnos a krom toho některé
ostrovy v Dardanelách, aby chrá-
nila „neutralitu“ mořské úžiny te.
kdyby ruské černomořské loďstvo
se pokusilo Dardanellami proplouti
Z Irkutska, 15. února, 9. hodin dopol
(Pův. zpráva »Nár. L.«) Dnes od 5. ho-
diny ranní až do 9 hodin přibylo
sem 16 vojenských vlaků s počtem
60 000 mužů. Dalších osm vlaků
přibude zítra.
Japonec
Arthur Japonec
Duffův
Arthur
Londýn
Talien Van
Berlín
Anglie
Dardanely
Irkutsk
Daily Maila
dopolo
6
article
Z Jinghon, 15. února. (C.-B.) „Reuter,
kancel.“ sděluje: Anglie žádala
místodržitele Alexějeva o vysvět-
lení v příčině zadržení anglických
lodí v Port Arthuru a žádala záro-
veň propuštění jich. Alexějev odvě-
til, že lodi byly již propuštěny, že
byly však před tím zdrženy, poně-
vadž japonští poddaní nalezali se
na nich. Prohlášení to nepokládá
se zde za dostatečné.
Z Berlína, 15. února, 11. hod. 15 min
večer. (C.-B.) Wolffova kancelář ozna-
muje z Tokia: Japonský konsul
v Čifa ohlásil, že kapitán ameri-
ekého parníku »Plades«, který sem
přibyl z Port Arthuru, mu sdělií,
že japonskými granáty poškozený
ruský křižák »Askold«, jenž byl ve
vnitřním přístavu, dne 13. t. m.
dopoledne se potopil. Ztráty ruské
jsou pokud známo: 29 mrtvýcha
60 raněných na lodich: dva mrtví
pak v pevnosti zlatogorské.
Z Londýna, 15. února. »Westminster-
Gazette« soudí z některých zpráv
japonských, že Japonsko od úterka
Arthur
Wolffův
Anglie
Berlín
Tokio
Čifo
Londýn
Westminster
Japonsko
Reuter
7
article
dopravilo mnoho vojska na ostrovy
Elliotské, severo-východně od Port-
Arthuru, a že dosavadními »před-
stíranými« pokusy o vysazení voj-
ska na jiných místech jenom od-
vracelo pozornost od místa, na kte-
rém skutečně vojsko přistálo.
Z Londýna, 15. února. (Zvl. telgrm
»N. L.«) »Daily Mail« sděluje z Čifu
k nedávné bitvě u Port Arturu
Křižák »Pallada« proražen byl
otvorem 17 stop dlouhým nal hla-
dinou vodní. Z potopeného hřižáku
»Askalda« vyčnívá jen pět komínů
nad vodu. Japonci ztratili jednu
torpedovou loď a jednoho torpedo-
borce.
Všichni dopisovatelé potvrzují
že ruské mužstvo křižáků »Varjag
a »Korejec« za bitvy u Čemulpa
bilo se neobyčejně statečně, smrti
se nijak neděsíc.
Z Paříže, 15. února. Kolují zde
pověsti, že ruský ministr vojenství
Kuropatkin zadal za propuštěnou
a že nařízena bude co nevidět mobi-
lisace celé armády ruské z obavy
před zápletkami evropskými. Také
carská garda má býti mobilisována.
(Pověsti tyto dlužno přijmouti ovšem s největš
reservou. Pozn. red.)
Port
Arthur
Křižák
Pallada
Japonec
Varjag
Korejec
Elliotský
Londýn
Paříž
Daily Maila
8
article
Náš boj proti Körbrovu
absolutismu.
Náš boj proti Körbrovu
absolutismu.
Přištího měsíce března hodlá prý tedy vláda
dle ujištění vládních listů — svolati nikol
snad český sněm, na jehož práci nejdůle-
žitější království říše tak dychtivě čeká, nýbrž
cislajtánský parlament, o nějž už
ani sami Vídeňáci nestojí. Ovšem prý nemí
letošní jarní kampaň parlamentu trvati déle než
pouze do Velikonoc, jež připadají počát-
kem dubna a vlastním úkolem slavného toh
zastupitelstva říšského nemá býti, než povo
lení letošního odvodu braneův
který musil býti zatím o měsíc odložen.
V květnu mají býti — patrně vzhledem
na nejistotu zahraničné situace — svolány opět
delegace k opatření pospolitých záležitostí řiš-
ských t. j. zvláště ku povolení rozpočtu vojen-
ského pro příští rok. — Věru, kdyby nic jiného,
již tyto disposice ukazují celou tu zvrácemost
neudržitelnou rozháranost Körbrova režimu, jenž
v době tak vážné a chmůrné národům místo
chleba podává kámen a udržuje se jedině cha-
trným spoleháním na vzájemnou jich řevnivost,
dle starého macchiavellského hesla: »Rozděl
panuj.«
Přehlédneme-li celou tu čtyřletou dráhu
politiky Körbrovy vídíme jasně, kterak mu na
prosto nezáleží na tom, aby dosáhl klidně pra-
cujícího parlamentu poctivým vyrovnáním se
Körbrův
Věra
9
article
s národem českým, jehož rovně skrovným jako
spravedlivým požadavkům by mohl vyhověti
jak dobře dopsal dr. Pacák své d by ryt. Ja-
worskému — prostým »trhnutím pera « — ale
že raději nechá spěti věci v Rakousku jak běží,
od deviti k pěti, nic nedbaje hrozných konců,
k jakým to takhle dojde a dojíti musí, —
jen když jsou s ním němečtí jeho centralisté a
nacionálové dočasně spokojeni a on se ve svých
výnosných třech křeslech ministerských jakž
takž udrží. »O příští den se nestarejme! —
Po nás přijď si potopa! Toť suma jeho stát-
nické prozíravosti a moudrosti, s kterou pro-
tlouká se »s vášně prostou vytrvalostí« o berli
onoho famosního § 14. ze dne na den. Ale
belhá se mu to čím dál tím hůře, berla zabo-
řuje se do rašeliniště neúspěchů pořád hloub
Všechno vázne: vyrovnání s Uhry, celní tarif
rozpočet státní, sjednání nových obchodních
smluv s cizinou, zákon o rekrutech, nový branný
zákon, úprava financí zemských jako říšských.
Kdežto země tak důležité jako královstv
české, jež bývaly až dosud pravou komorou
říše, dnes vyssáty a vyčerpány do krajnost
právem dovolávaji se pomoci na státu, poža-
dujíce, aby jim byly ponechány důchody z daní
přímých k vlastním účelům zemským, jako jes
v sousední říši německé — vláda Körbrova
za čtyři leta dopracovala to při šroubování čnní
tak daleko, že státní rozpočet její vykazuje již
slušnou diru 33 millionového scho-
k u. Skvostné to věru hospodářství, jež by mohl
naplniti zadostučiněním leda státníky — ture-
cké. Aby se podobnými výsledky vykázalo ně-
jaké ministerstvo nám Čechům příznivé ! Jaká
to bouře rozhořčení zaburácela by německými
»gauy«, jak by ve všech listech německých
bylo na takového ministra dotíráno a »Abzúg«
voláno.
doktor
Pacák
Körbrův
Čecho
Rakousko
Uhry
10
article
Než, všeho do času. I ta nejsilnější berla
se časem zláme. I ten § 14. se posléze —
ošoupe a vypoví služby svému naduživateli. Č
mysli pan Körber, že maďarská strana neodvis-
losti snese, aby vyrovnání rakousko-uherské stálo
v Cislajtanii pouze na vratkém pahýlu absoluti-
stického § 14. nevižicího národy zdejší, kdežto
by Uhry se měly zavázati řádným snesením
sněmu uherského. Není spíše podobno pravdě.
že strana Košutova výborně vystihne příležitos
takou k neodolatelnému nájezdu na dualismus.
kdyžtě i ten Bánffy horlí pro hospodářskou
samostatnost Uher? — Ale kdyby na krásně
toho nebezpečí z Uher nebylo, troufá si pan
Körber nabídnouti cizozemským státům nové
obchodní smlouvy podapsaně za Rakousko pouze
— § 14. Dobře připomenul tempo dr. Pacák
kterak i sami lidé, Körbrovi tak blizei, jak
dr. Baernreither nebo býv. ministr Bacquehem
v delegacích výslovně prohlásili, že to nejde.
Tolikéž panovník na delegačním cerklu důrazn
označil potřebu parlamentního schválen
obchodních smluv s cizinou. Vymábať toho úvě
i prestýž ústavních států, aby podobné důležité
a dlouholeté smlouvy byly ratifikovány přísluš
nými zastupitelstvy národními.
Vše to by každého jiného rozumného
státníka pobádalo a nutkalo, aby udobřil těžce
roztrpčený národ český, jenž vládne v parla-
mentě dosti velkým počtem hlasův a nežádlá
tím časem než odčinění kruté palčivé křivdyo
Körber
Uher
Košutův
doktor
Pacák
Baernreither
Bacquehem
Uhry
Rakousko
11
article
spáchané protizákonně na jeho dobrém, leg
timním právu národním a splnění životní kul
turní potřeby své zřízením české university pro
Moravu. Jediným trhnutím péra mohil by dr-
Körber učiniti těmto spravedlivým a Němcům
nijak neubližujíeím požadavkům české opposice
zadost, poněvadž jsou oba založeny v plat-
ných zákonech — a rázem byl by
mrtvý bod stagnace překonán, loď Austrie
mohla by zachytit vítr do plachet svýcha
hnouti se z místa. Ale ne! Hegemoné němeči
by se hněvali a nežli to, raději ať praskne
parlamentarism, i ústavnost, svoboda, blahobyt
zemí i všechno! Viděl kdo zaslepenější, zatvr
zelejší a hříšnější umíněnosti?
Tomu se u pana Körbra říká rakouské
vlastenectví. A tomuto státníku chtějí nyni po-
máhati pp. Jaworski, Abrahamowiez et con-
sortes? Nedávno ještě, jak jim dr. Pacák
trefně připomenul, dobře uznávali, že se nám
stala křivda a že by vláda Körbrova měla nám
učiniti po právu. Dnes ale, získáni za několik
koncessí Körbrem, stavi se pánové nevídomými
a úžaslými, co že prý máme proti tomu dobrému
a hodnému Körbrovi, a domlouvají našim po
slancům k povolnosti! Ano, místo aby zkáral
zpupnosť a nesmířlivosť německých hakatistův
usilujících o roztrhání naší vlasti a vytlačen
lidu našeho z celé čtvrtiny její, výteční ti hu
láni Körbrovi nás chtějí donutit k ústupu. Jaká
to rytířkost! Lec přese všechny Körbry a Ja-
worské národ náš nezachvějí se, ale vytrvá pevne
ve svém boji spravedlivém a uvidíme, kdo po-
sléz zvítězí: zda svoboda národa či Körbrův
absolutism?
Körber
Němec
Körbr
Jaworský
Abrahamowiez
Pacák
Lec
Körbrův
český univerzita pro Morava
Austria
12
article
Delegace.
Z Vídně, 15. února. (C.-B)
Sdružený čtyřčlenný výbor uhersk
rokoval o úvěru okupačním
Ref. Münnich a del. Hegedůs a Ugron naléhal
na předložení závěrečných účtů, protože bez nici
není možná rozpočtová kontrola.
Del. Mikloš zmínil se uznale o ministru Ka
layi: Ugron myslí, že se mělo oslaviti 25. výro
okupace povolením obecní samosprávy na širokén
základě.
Jiní delegáti činili rozličné dotazy, tak Vla
sics po obsahu statutu o příští samospráv
pravoslavného obyvatelstva.
Ministr Burian prohlásil především, že chce za-
chovati velké dílo svého předchůdce, pokračovat
jeho směrem a použiti methody, prosté vší šablono-
vitosti. Hlavní úlohou je zabezpečení finančního
stavu zabraných zemí, oprava berního systému a
upravení náboženských poměrů. Rozbírá tento úkol
a prohlašuje jako v delegaci rakouské, že finanční
vývoj jest uspokojivý a opravňuje naději, že velké
úroky, spojené se stavbou železnic zvláště v letech
1906—9 uhradi se z příjmů zabraných zemí. Po-
jednav o zamýšlené opravě přímých daní a řešen
náboženské otázky, pravil, že by bylo předčasno.
předkládat již teď úplný text statutu pro pravo-
slavné, avšak podobá se, že zakládá se na trojstup
ňové samosprávě v církevních a školských záleži
tostech.
Dále přijata za princip samopoplatnost církev
obce hradit své výlohy z daní, uložených věřícím
Působnost duchovenstva i laiků, jmenování biskup
a volba duchovních jest ustanovena zevrubně. M-
nistr troufá, uskuteční-li se tato samospráva, že po-
užije se jí těž u ostatních vyzvání, avšak žádná in-
stituce nesmí se vnucovati. Vyjednávání s mobame
dány toni přerušené, bude záhy obnoveno. Pracuje
se též o zdokonalení obecní samosprávy. Ubezpečuje
že maďarské zájmy leží mu na srdci a vláda přiči-
ňoje se o srovnání zájmů obou částí říše se zájmy
Münnich
Ugron
Mikloš
Burian
Vídeň
Ka
13
article
V drobném predeji
ranni čí lo o sobě . . . za 8
opoledni . . . . . . . za 2h
Ve flialkéch na venkové
ranní číslo. . . . .
. . . . . . . 3h
vdpolední
Inserá t
platí te hokové kopře
Plzéplaeoní a lusirty piljímá ž dminl-
straee v Marissské ulici č. z.
Tom podlázejí se též noa dake
tislsre a erpedice „Narodpich Listá“
Rakopisy se novruce
Tom podlázet
Marissský ulice
Narodpich Listat
Plzéplaeonit
14
article
zabraných zemí. Odmítá výčitku, že uherské zájmy
jsou v Bosně zanedbávány. Zabrané země nemaji
železniční politiky, stavébní program jest ustanoven
zákonodárnými sbory rakouskými a uherskými. Licha
je úplně výčitka, že vláda poněmčuje a pomaďařuje.
Dokazuje, že urovnány cesty uherskému obchodn
v zabraných zemích a že třeba povznésti domácí
průmysl a konečně prohlásil o závěrečných účtech
že podnik k tomu musí vycházet od obojího zákono-
dárství.
Min, předseda Tísza souhlasí s tímto názorem
a jest ochoten vyjednávat o tom se společnou a ra-
kouskou vládou
Po delší debatě bylo usnešeno poznamenati v
zprávě, že budoucně má se předkládati bosenský
rozpočet se závěrečnými účty a okkupační úvěr byl
příjat.
Boseň
15
article
V dnešní plné schůzi uherské delegac
del. Rakovazky dotazoval se ministra zahraničných
věcí, je-li pravda, že došlo k uvítání italského krále
podm. bar. Steiningrem za loňských manevrů vídeň-
ských, protože rakouští příslušníci zahraniční přichá-
zeli tam houfně s italskými prapory nebo znaky ra-
kouských měst, aby demonstrovali před italským
králem, jenž je přijal. Dále, je-li pravdou, že v tehdej-
ších manevrech velké množství italského vojsk
překročilo rakouské hranice a vojenská správa byla
nucena poslati z manévrů v Inšpruku a Bolzana
větší čásť vojska k střežení hranice. Je li to všecko
pravda, jak ospravedlní ministr odstavec výkladu
svého o ltalii a postaral-li se, aby se neopakovalo
tak urážlivé jednání, jež nesrovnává se spojeneckým
poměrem ani s mezinárodními zvyklostmi.
Odborný přednosta Müller ohlašuje, že ministr
zodpoví dotaz ten zejtra.
Na denním pořadu je zpráva o rozpočtu
ministra zahraničných věcl
Ref. Falk zaváděje rokování, praví, že minist
vyjádřil se zcela upokojivě o striktní neutrahitě
v rusko japonské vojně a rád by, aby příšti udá-
losti ospravedlnily též osobní náhled ministrůvo
účinku vojny na makedonské záležitosti.
Del. Szemere je povděčen společnému postupu
s Ruskem v balkánské otázce, kladl váhu na změnu
našeho poměru s Italií, troufaje, že zjedná se vý-
hodná obchodní smlouva, přimlouvá se za pěstování
monarchistického principu ve všech habsburských
státech ke společné obraně proti mezinárodnímu so-
cialismu, koře se zároveň německému císaři, jemuž
přeje trvalého zdraví
Del. hr. Jan Zichy je rád, že zahraniční úřa
sleduje bedlivě vývoj událostí na Východě. Právo
veta o papežské volbě neuznává, s projevem dů-
věry nesouhlasí proto, že opakuje se každý rok
týmiž slovy.
Müller
Falk
Zich
Inšpruk
Bolzano
Rusko
Italia
16
article
Del. hr. Szechenyi je vděčen zahraničnému
úřadu za jeho chování se o loňském makedonském
povstání, vítá mürzstegskou úmluvu a uvažuje ze-
vrubně o hospodářských otázkách mezinárodních.
Del. Okolicaanyi kritisuje spolek s Německema
soudí, že zachování trojspolku jest oprávněno jen
tehda, chrání-li také naše hospodářské zájmy. Oběti
spojené s tímto spolkem nejsou v žádném poměru
s jeho prospěchem. Používání veta prohlašuje za
zlořád-
Del. Rakovazky stěžoval si na Italy a na volbu
de Georgisa reorganisatorem makedonského četnictva.
Zatracoval bělehradskou kralovraždu, nesouhlase
tím, co praveno v exposé. Nový král měl se uznati
teprve, až by býval splnil přiměřené podmínky. Po
užití práva veta považuje za zbytečné a neopráv-
něné vměšování se do papežské volby.
M.-p. hr. Tisza dokazuje z textu vyrovnacího
zákona a jeho jedině správného ponětí, že ministn
zahraničných věcí jednal správně, postarav se o za-
stoupení na venek také v otázce, týkající se pouze
jedné části říše. Exposé nebývalo by úplným, kdyby
ministr byl pomičel o tak dalekosáhlé otázce, jako
je papežská volba.
Del. hr. Apponyi uvažuje rusko-japonský konflikt
a schvaluje neutralitu Rakousko Uherska proto, že
nemáme ve východní Asii nižádných politických
zájmů. Doufá, že tamější vojna nebude míti účinku
na balkánskou otázku, začež arci nejsou žádné záruky.
Trojspolkovou politiku považuje za správnou,
třeba nebylo politicky správno líčiti trojspolekz
Del
Italos
Georgiso
Tisza
Apponyi
Rakousko
Asie
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Výsledek soutěže,
Redakční porotě odevzdáno bylo k posou
zení celkem 154 prací, ucházejících se o vy-
psané ceny za nejlepší tři feuilletony
pro ranni vydání »Národních Listů«. Přihli-
žejíc k podmínkám v konkursu vysloveným, vy-
loučila porota z užší soutěže někleré
jinak cenné práce, jež obsahem i formou
zpracování jeví se jako pojednání vě
decká neb odborná, spadající v ji ne
rubriky těchto lisů, nebo jako práce ryze belle-
tristické, jež otiskujeme pravidelně v nedělní
příloze zábavné.
Z konkurujících pak prací, jež pro svoj
idejný obsah nebo pro svoji uhlazenou
formu v užšl soutěž pojaty býti mohly
kteréž vytknutým podmínkám konkursu
i jeho základní, objektivné tendenci poměrně
nejvíce zadost činí, připadla po jednomyslném
doporučení poroty
I. cena práci: Bolest — zlo?
heslo: Je ne change pas qulen
mourant.
18
article
II. cena práci: Strom
heslo: Střed Evropy, střed národů?
a III. cena práci: O vlečkách (feuilletor
veršem),
heslo : Město vidím věžaté
Feuilletony, jimž připadly ceny I. a II.
vybrány jsou z praci, jež vynikaly vážnosti
ideje, a při konečném rozsudku rozhodlo jed
notné pojetí a úměrnost výrazu myšlenky. Př
práci, kteréž připadla cena III., rozhodl moli
humoristický, veselý tón a pěkně vypracovaná
forma.
Po otevření obálek heslových objevil se au
torem práce I. MUDr. Vratislav Kučera v Praze.
práce II. Fr. Švamberk v Třebčech-B or
vanech a práce III. pseudonym Kas
sandra v Praze.
V nejbližších dnech uveřejníme seznam
prací, jež byly porotou doporučeny k uveřejněnt
buď ve feuilletoně nebo v odborných rubrikách
»Národních Listů« a jež hodláme časem za ob
vyklých podmínek otisknouti, budou-li nám po-
nechány. Účastníci soutěže, kteří si přejí v rá-
cení nerozpečetěných obálek se jmény, udejtež.
komu mají býti poslány. Po osmi dnech budou
nevyžádané obálky a hesly prací nepřijatých
zničeny.
Kovem i kamenem.
K Antokolského reliefu »Jaroslav Moudrý«.
MUDr
Kučera
František
Švamberk
Moudrá
Evropa
Praha
19
article
Napsal dr. Ant. Šnajdauf.
M. M. Antokolskij napsal ruskému národu
dějiny — kamenem a kovem. A jsou to dějiny
hodné péra Nestorova, jehož patriarchální po-
stavou historické studie své pak — ukončil.
Ejhle tu řadu velkých děl: „Jarosla
Moudrý,“ první zákonodárce Rusů. „Dmitri)
Denský,“ první organisator velkoknížectví mo-
skevského, z poroby tatarské se vybíra jícího.
„Ivan III.,“ vítěz nad Tatary, gosudar vší Rusi.
„Ivan IV. Hrozný,“ první „ear“. Kozák „Jer-
mak,“ objevitel Sibiře Petr Veliký. — Jaké tváře
a postavy! Jaké pohledy v dějiny a v přírodu lid-
skou, otevřené geniálním sochařem! Znamenát
každý z těch tváří a postav Antokolského nejen
jinou kapitolu dějin, ale i jiné stránky lidské
duše... Za každou slyšíme velebný chór věků
a tušíme „neoznačené hroby tisíců bezejmen-
ných, prostých a hrdinných srdcí — slovan-
ských, jichž život, oběť a smrt byla tak zá-
konná, průhledná a samozřejmá jako plač
písoň.
doktor
Antonín
Šnajdauf
M M Antokolský
Moudrá
Rus
Ivan
Tatar
Hrozná
Veliká
Antokolský
Rus
Kozák
Jer
Sibiř
20
article
Není vinou umění Antokolského, že heroické
postavy jeho nestaly se ještě ani na Rusi tak po-
pulárními, jako jeho tragická socha Ivana Hroz-
ného; majíť Rusové — jak sám Anfokolskij se
vyslovil — „více smyslu pro tragické nežli he-
roické“! A nedivíme se tomu, leželať i na nieh
dvěstěletá poroba cizího plemene-
Jizdné sochy Jaroslava Moudrého, Dmitrije
Donského a Ivana III. zůstaly pouhými — ná-
vrhy (jako socha slovanského sv. Václava Bohu-
slavem Šnirchem vykomponovaná). Měly zdobi
v Petrohradě Alexandrovský most nad Něvou,
ale projekt společnosti, která — před třiceti lety
— most chtěla provésti, nebyl přijat.
K Jaroslavu Moudrému Antokolskij po letech
znovu se vrátil, ale nikoli aby dopracoval svůj
návrh jen pro sebe — ač hlavní ze svých děl
tak pracoval, bez objednávky, z vlastní iniciativy
— nýbrž aby vytvořil — nového Jaroslava Mou-
drého. A vytvořil pak jen poprsí velikého
knížete a podal je prostým relief e m.
Vlastně vyniká z vysoké té vypukliny bron
zové“) jenom — hlava Jaroslavova, orgán intel
ligence a zrcadlo vůle. A ještě zadní čásť hlavy
ztrácí se, vbořena do mělkých řas posvátné ko
rouhve.
Ornát velkoknížecí, jenž kryje prsa prvníh
známého zákonodárce slovanského, nezaelán
1) Vystavena také v kollekci dvaadvaceti přednícl
děl Antokolského na výstavě mnichovské r. 1892.
Antokolský
Ivan
Rus
Moudrý
Donský
Václav bůh
Šnirch
Jaroslav
Jaroslav Moa
Jaroslavův
Petrohrad
most nad Něva
21
article
v díle Antokolského — ač mistrovsky je vymode-
lován a nádherný je obrubou — intímního člo-
věka, typ historický. Ohlašuje se jen diskretně
Při pravé paži jest porozhalen; snad ruka při-
sunuje se právě k osudné, neúprosné liteř
„Pravdy“, životního to zákonického díla Jaro
slavova a celých generací — —
Tedy hlava především nás upoutává —
chmurná, přísná, věru právem kovová hlava
Upoutává, od vlastní bytosti nás odpoutává
až zdá se zvedat a růst.
Jakoby byl se zachvěl hustý ten vlas po
těžkou hranatou korunou. Zatřpytily se draho-
kamy, jež skládají křížek na koruně ... Zablýskly
vulkanicky oči ve mračných důlcích ..: Až se
zdá, že sesmekne se pojednou oskvostěná korun
se vzácnými závěsky, jež po vlasech splývají —
v okov kolem obnaženého hrdla! — —
Že Mudre Jaroslav před námi? Úsměvn
bohorozenec na trůnu, jejž nezmátla nikdy vřava
lidská a jímž nezalomcovala nikdy metelie
vášní — osudů, a jenž vždycky jest sobě jist
svého — úsměvu? Uskutečněný mezi Slovany
ideál Platónův?
Ach, lesklým bronzem dívá se do věků a n
nás chmurný člověk trpící! Jeden z nás milliono
a millionů... Nikoli „Moudrý“ Jaroslav Vladi-
mírovič, jak láska potomstva sí jej vykrášlila, jen
„zmoudřelý“ syn svého otce, prvního velkého ka-
jienika na zlatém stolci Rjurikovců! Zmoudřelý
po žasných, až příšerných — sebepoznáních!
Antokolský
Ted
Jaroslav
Platónův
Moudrá
Vlad
22
article
Oj, ta koruna kolem čela Velikého knížele
— „silného a bohatého a množství vojska mají-
cího,“ jemuž „věští prsty Bojanovy rokotaly
slávu,“ jak pěvec Slova o polku Igorově na něh
vzpomíná! — ta koruna s prependulami carským
při skráních jest vskutku — korunou trnovou
Či nikoli? Nedýše na nás z dila Antokol-
ského — smutek moudrosti?
Hle, obličej Jaroslavův: jest hubený, tváře
vpadlé, oválovitá brada z vousu vystouplá, nozdry
lepého nosu jako utaženy, rty pevně sevřeny . .
Čelo staženo mezi hustými obočími ve dvě ostre
rýhy.... A přísné oči zdají se vytryskovat
z hloubi přistřených clon očních stejně jakot
andělové s ohennými meči na okřídlených ořích
již zdobí svatou korouhev nádherného díla by
zantského za hlavou prvního kulturního organi-
satora pokřestěné Rusi ..
Jaroslav — zmoudřelý!! Člověk, který roz
poznal sebe a pochopil jiné, i — hrůzou se
otřás'... Rozsvitl mu život v příšerných per-
spektivách.
Hle, co je v něm a za ním a kolem něh
a před ním
Bojanův
Igorův
Jaroslavův
Jaroslav
23
article
Krev vikingů normanských kolotá v něm..
Jen mohutnou vůlí v meze svírá a přemáhá di
voký proud, aby neprovalil se, kde skulinka by
snad povolila... Ještě páté neulehlo pokolen
od časů, kdy „Rusové“, to jest „plavci“, drsné
„děti zátok“ — kteří vydávali se na „cestu la-
buti“, kam „po vůli jich uragán je zanese“ —
bouřili ještě i širými rovinami slovanskými jako
severní metelice brůzná — — Požáry a vý-
vraty a rozvraty byly jejich dílem jako v Evropě
již křesťanské, jížto výsměšně „zpívali mši —
kopími“... Až přišli dobří lidé slovanští, smerdi
mužíci a prosili Varjahy, kořistníky nebo ná
mezdníky: Vládněte námi! A praotec Rjurik za
měnil kopí normanské za — žezlo, „i rozdával
mužům svým města.“ (Nestor.)
Ale již syn Rurikův, praděd Igor, krute
souzen Drevljany: mezi stromy přivázán a těl,
jeho — vyděrače násilného — roztrženo . . . A
prabába Olga — prý z krve již slovanské, „Pre
krasa“3) msti smrt knížecího chotě svého krvi-
nami... Znavená sveřepou tryznou za mrtvého
klesá pak pod — Křiž! A ke kříži úpěnlivě volá
i rozence svého, Svjatoslava... Ale dědu Svjato-
slavovi světější nežli kříž — jílec meče, a jedn
mu, kam běs válečný jej žene, zda na Pečeněhy
na Chazary, na Řeky daleké, na Bulhary nebo
mezi Slovany svoje, jichž jméno první nos
z Varjahů —. „Koňská kůže byla mu — posteli
sedlo — podhlavnicí.“ A kníže Pečeněhů posléze
vítězně — pil z jeho lebky!
Rus
Požár
Rjurik
Rurikův
Igor
Olga
Křiž
Svjatoslav
Pečeněha
Chazar
Bulhar
Evropa
Drevljan
24
article
Což divu, že oči vnukovy — chmurné oč
Jaroslava Moudrého, jak zjevily se geniální in
spiraci Antokolského! — až fascinují — krva-
vými vidinami!
A otec, Vladimir Svjätoslavič? Hirůzou ob
klopen vstoupá na zlatý stolec... Úkladně —
zakoupenou rukou Varjahů — byl dříve skláti
bratra Jaropolka; „zdálo se mu prolití krve sta
šího bratra nevyhnutelným k usmíření smrti
bratra mladšiho a učinil tak nepochybně beze
všeho vnitřního nepokoje.“ A bouří — hýří —
vládne smerdy, mužíky a jejich dcerami — kněz
laskavý, krasno solnyško Volodimir! A vládno
až k moři přes Okovské lesy ... Krví lidskou.
krví křesťanů prvních posvěcuje obětnice svým
bohům spásám v dík za nové země poslušnéi
za zkrušení pýchy. Vjatičů ubohých, již opřelise
žezlu řeřavému — slunéčka Volodimira. Až pod
ledovou hrudí počalo táti pojednou, začalo — pá-
liti svědomí. A krásné slunéčko v mraky se halí.
v hrůzách se váli před pomyslem pouhým, po-
myslem soudu posledního! Řecký kněz sám
") Kollárův Výklad k Slávy Dceř.
couvá před zděšením, jež způsobil! A vášnivý
kajienik jako uragán stroskotává modly po vší
zemi svojí, kruší nádoby s krvavým svěcením
a stříbrnou sochu Perunovu, již sám byl slavně
vztýčil pobliž vrat paláce knižecího, smetá
v proudy Dněpru... Krev vikingů se tiší do-
tykem svaté krve — Spasitelovy. „Divokost a
přisnost mocnářova dala místo vlídnosti a milo-
srdenství.
Jak nemá oko rozence Vladimírova, jež vy-
tvořil Antokolský — poeta — přírodozpytec, so-
chař — sondator a demonstrator duší! — oko
Jaroslavovo fascinovati — krvavými vidinami?
Moudrý
Antokolský
Svjätoslavič
Jaropolka
Kollárův
Sláva dceř
Perunův
Vladimírův
Jaroslavův
Dněpr
25
article
Ach, rozenec Vladimírův! Vlastní skutky
teprve podaly duši zreadlo a on zděšen uskočil
před podobou — svojí! A rozemkly se před ním
zároveň stiny a hrůzné hlubiny rodu;
Jak žít a — nevzpomínat? Proti otci za-
koupil za mořem kopí a meče Varjahů, chtěje
skrušiti pýchu — velkoknížete. A koupení přátelé
zařádili si napřed — vesele, mezi cholopy a raby
Jaroslavovými: chtěli zvědět, jak taková stude-
ňoučká krev nevikingská dovede také — žárlit
A když rabská krev vzkypěla a ztrestala násil-
níky žen a dětí svých, tu veliký hostitel, kníže
údělné, vzkypěv ztrestal — pýchu chlopskoul
Přední „ljudi“ novgorodští do hradu pozváni
po hradě tekla — místo vína zeleného — žárlivá
krev červená — — Ale v tom zemřel otec, veliký
kníže —. A furije vyvstaly: tu stojí s krvavými
hlavami dvou sourozenců v rukou — bratr Svja-
topolk, za ním polský Boleslav Chrabrý, jeho
štít a v dáli hrozí Pečenězi, Chazaři . . . A sotva
ztišil strašnou bouři Svjatopolkovu, vyvstává
s mnečem v ruce — bratr Brjačislav a po něm
ehmura nejděsnější — bratr Mstislav od Kubáně,
bijce Chazarů ... A do základů zvrací se otnyi
zlatyj stolec — —
A tu Jaroslav — bouře nad hlavou — po-
číná sebe poznávat a začíná — pochopovat
jiné... A začiná — modliti se. Hle, v díle An-
tokolského: jak chvějí se na té koruně trnové ty
drahokamy, hlazené jako — slzy prolité! A pa-
dají — zdá se — přes mohutný ještě, bujný
vlas, hle, v těch prependulách, „podvěskách“
carských, těžká kapka za kapkou ..
Vladimírův
Svja
Chazar
Svjatopolkův
Brjačislav
Mstislav
Jaroslav
Boleslav
Kubáň
26
article
Ale Jaroslav Vladimirovič není kajícníkem
jen v prsa se bijícím. Vyvstává jako Mojžíš svého
redu, jako Manu, Lykurg slovanský a staví se
za hráz přívalům vášní kolem sebe a před sebou
s deskami pravdozvěstnými:.. Vizme blíž ty
pochmurné, přísné, kovové oči! Zvedají se,
hrdým obočím věnčeny, nad krvavými vidinami
v hloubi clon svých jako svatý Jiři, Jarilo dávný
—- ve znaku říše ruské — nad drakom kroce-
Jaroslav Vladimirovič
svatá Jiř