V Praze, ve středu dne 23. prosince.

K číslu 350

Na »Národní Listv ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NAR

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Osobní změny ve stavu soudcovském na Mozavě a ve Slezsku. Z Vídně, 23. prosince. Ministerským před- sedou jako správcem ministerstva spravedlnosti byli přesazeni: Rada zem. soudu a představený okresního soudu Raimund Schwanda v Boskovicích do Moravské Třebové a Bohumír Sašecív Bystřici v kraji jihlavském do Boskovic; soudní tajemník August Buchwald Těšíně do Břeclavy; soudní adjunkt dr. Adolf Procház ka v Napajedlech do Uherského Hradiště; Franti- šek Mézl v Místku do Napajedel; František Bradáč a dr. Emil Goliath v Bohumíně, oba do Polské Ostravy; Ferdinad Štreblv Rožnově do Ivančic. Propůjčena byla tato místa Soudnímu tajemníku vrchního zemského soudu moravsko-slezského Blažeji Kluckému místo soudního tajemníka v Bílsku a soudnímu ad- junktovi vrchního zemského soudu moravsko- slezského Methodu Blahovcovi místo soud ního adjunkta v Bílsku. Jmenováni byli: soudní tajemníkv Opavě Ferdinand Kudlich radou zemského soudu v Opavě, soudní tajemník v Židlochovicích Karel Materna radou zemského soudua představeným okresního soudu v Mor. Ostravě.

Okresní soudce v Jevíčku Leop. K lím radou zemského soudu a představeným okres ního soudu, který však ponechán na dosavad- ním svém působišti, soudní tajemník v Bilsku Karel Ferdinand Radocki představeným zem- ského soudu v Těšíně. Okresními soudci byli jmenováni: soudn tajemník v Břeclavě dr. Jan Zadražil pro Břeclavu. Soudní adjunkt Ctibor Chytil Ivančicích pro Bystřici v kraji jihlavském a dr Ondřej Kusionowicz v Jablunkově pro Černou Vodu. Soudními tajemníky byli jmenováni: ad junkt Viktor Schmied v Místku pro Ivančice a Mojmír Lepař v Blansku pro vrchní zem- ský soud v Brně. Soudními adj unkty byli jmenováni auskul- tanti Bohumil Brož pro vrchní zemský soud v Brně, Edvard Nekarda pro Lipník, Jose Mareček pro Rožnov, August Oderski pro Místek, Václav Lemberger pro Polskou Ostravu a Jindřich Leypold pro Jablunkov. Z Vídně, 23. prosince. Náměstky státního zástupce byli jmenováni soudní adjunkti Gustav Keidosch a Jaroslav L aza r ve Znojmě pro Znojmo.

Car a bulharský kníže. Ze Sofie, 23. prosince. Nemile působil suchý, téměř nucený tón v depeších, které vyměněny byly mezi knížetem a carem. Kníže telegrafoval carovi k jeho jme- ninám, že pokládá se šťastným, že může carovi vysloviti nejsrdečnější blahopřání a zároveň po- city nezměněné oddanosti. Car odpověděl prostě. že děkuje za blahopřání a pocity, které ho velmi potěšily. Proti tomu telegrafoval car kní žeti Mikuláši černohorskému: »Tvoje milá a bratrská vzpomínka jest mi vždy drahou, Tvé tužby přinesou i mně štěstí. Děkuji Ti, příteli.«

Státní finance uherské v mimozákonném stavu. Z Pešti, 23. prosince. Oficiosně se ozna- muje, že ve třetím čtvrtletí tohoto roku jeví se výkaz státních příjmů velmi nepa trným. To vysvětluje se tím, že ve stavu mi- mozákonném placeno daní poskrovnu. Čeká se, že ve čtvrtém čtvrtletí t. r. výsledky budou ještě horší.

Domnělé milliony papeže Lva XIII. Z Berlína, 23. prosince. »Germanie« uve řejňuje tento telegram: Zpráva, která dostala se do listů německých, že bylo 30 millionů lir na- lezeno v knihovně papeže Lva XIII., kteréž pak odevzdány nynějšímu papeži, jest směšným výmyslem.

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h Fiedplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici. číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telegrafické zprávy. Žádná válka mezi Ruskem a Japonskem. Z Londýna, 22. prosince. (C.-B.) Zdejší japonský generální konsul prohlásil dnes zástupci »Reuterovy kanceláře«: » Mnohé pověsti o nastávající válce mezi Japonskem a Ruskem jsou dílem spekulantů. Sdílím mínění zdejšího japonského vyslance, že válka nevypukne. Neslyšel jsem nico tom, že by v Anglii žijící Japonci byli vyzváni bývali, aby se připraviti k návratu do vlasti. Z Londýna, 22. prosince. (C.-B.) Zdejší zastupitelstvo japonské paroplavební společnosti (Nippon jusen Kaiša) soudí, že mezi Japonskem a Ruskem žád- ná válka nevypukne. Společnost nedo- stala dosud žádné zprávy, že by japonská vláda žádala za propůjčení některých, státem subven- cionovaných parníků společnosti, což by bylo zajisté prvním opatřením, kdyby se výbuch války očekával. Rozpočet města Terstu. Z Terstu, 22. prosince. (C.-B.) V dnešní schůzi městské rady byl dojednán rozpočet na r. 1904. Vykazuje deficit 1,879.660 korun. Bylo usneseno opatřiti si u jisté banky úvěr 3,000.000 K. Kišiněvský rozsudek. Z Kišiněva, 22. prosince. (C.-B.) K ohlá- šenému rozsudku a procesu s účastníky protiži- dovských výtržností dlužno dodati, že byla ob- žaloba pro předchozí úmluvu žalovaných za- mítnuta.

Metropolita skopijský.

Z Bělehradu, 22. prosince. (P. C.) Zdejší kompetentní kruhy vyslovují přesvědčení, že ob- sazení místa metropolity skopijského, jež se uprázdnilo úmrtím msgra. Firmiliana, pre- látem srbské národnosti nenarazí u ekume- nického patriarchátu na žádné překážky, poně- vadž rozhodnutí, následkem kterého byl svého času msgr. Firmilian metropolitou skopijským jmenován, bylo rázu zásadního.

FEUILLETON. Ditě?

Deštivý, podzimní den. Mdlý svit lamp osvětloval spoře hlučně oži vené ulice řadami promenujících, jimž nepřeká žel drobný deštík, který jako stříbro usazova se na elegantních úborech dam a pánů. Z jasně ozářené restaurace vyšel továrník Zelenka a svižným krokem, prozrazujícím čtyři cátníka, pospíchal, aby v čas dostihl — svého domove Bylo sice teprve osm, ale továrník nikdy déle se nezdržel. Večer vždy trávíval u sv

»Kupte si fialky — kupte si, milostpane Za desetník! Prosím !« ozval se před ním hlas mladé dívky, která na bílé misce měla několik pěkných kytiček fialek. »Prosím, kupte si,« znovu jej nutila, upí rajíc při tom jasně modré oči na vysokou jeho postavu. Jak může být stará? Dvanáct — nejvýše třináct? Nebo snad víc? To je těžko říci .. Její obličej, bledý, ostře rýsovaný, z něhož vzhlí- žely oči, velké, modré oči, toužící a prosící vlas plavý a k tomu úsměv kol úzkých jejích rtů, to vše mohlo vzbuditi nedůvěru a prozra- zovalo ženu, ženu znavenou, ano úsměvté jemné ironie činil ji mnohem starší, zkušenější. Továrník sáhl do kapsy a vhodil jí na talíř několik malých, drobných peněz. Děvče si dárku toho ani nepovšimlo, ale drobnými krůčky po- spíchalo za ním. Zelenka ustal v běhu, podíval se na děvče a rty jeho se zachvěly.

»Kolik ti je let?« tázal se. Děvče se na okamžik zarazilo, podívalo se mlčky na Zelenku a slabým hláskem odpovědělo »Patnáct a půl.« »Patnáct a půl?« opakoval a uvolnil krok svůj tak, že zůstal státi pod lucernou, kde b dlivě zkoumal její tvář. Byla to zajímavá skupina. Robustní postava továrníka Zelenky, oděného v elegantní zimník cylindr a pohrávajícího si v pravé ruce s hol s velkým, stříbrným kováním a mladá ta dívka, jejíž rozedraný šat a roztrhané střevíce tvořily velký, plný kontrast, který při světle lampy po skytoval zajímavý pohled. »Prodáváš už dlouho a proč nejsi doma kde bydlíš? Děvče bylo překvapeno několika těmi otáz kami, pohnulo rty a usmálo se. Nechodí prý dlouho ulicemi; nejvýše snad měsíc. Dříve po máhalo doma matce při obyčejných pracích ošetřovalo menší sourozence. A teď musí vy dělávat! Matka je už dva měsíce nemocna .. A kdo zná tu historii, když matka stůně a dět chtějí jíst! Obličej děvčete při tom vypravování se červenal — slova rychleji plynula od úst — — Nebylo to žádné líčení, byla to skutečná pra- vda, bolestná pravda. Matka je nemocna, těžce nemocna, ale nechtěla dovolit své dítě, aby šlo prodávat . . . Bála se o ně . . . Ale ten člověk, co s matkou žije, ten — ten — tu musila jít — vždyť nehádala se s matkou — — — Konečně, mohl by se přesvědčit, bydlí tam — — — v malé, úzké uličce, ve sklepě — — — »Ten člověk, co s matkou žije? Tak to tedy není tvůj otec?« tázal se. »Ne — nevěřím, že by byl,« odpověděla po krátkém roz myšlení.

Vyptával se jí dále. Kolik vydělá? Do- stala-li již od některých pánů snad dary? Tato poslední otázka ji znepokojila. S hrdost odpovídala: »Ano, poslední týden . .. Dal mi jeden pán desetikorunu . .. ale ten byl starší než vy, mnohem starší, jistě více než pětašedesát — —« »Poslyš!« pravil Zelenka,« jsi-li způsobnou a jistě hodnou, dám ti dvacetikorunu a mimo to koupím ti šaty .. . nebo chceš něco jiného — hračky, nebo — — — »Jistě? Do opravdy, chcete mně něco koupit? Mně? Pro mne jedinou? Ano, peníze za fialky, ty musím domů přinést; to tedy ne- patří mně . .. Ale ten dar bude mým vlast- nictvím a co, bude-li drahý?« Mlčky pozoroval malý, rozpálený její obli- čej, který pln naděje na něj shlížel. »I kdyby byl drahý« — odpověděl klidně. »To jste mi způsobil radost! To vám jej hned ukáži! Není to odtud daleko . . . pojďme — ano?... Půjdu napřed, aby lidé nemyslili, že náležím vám, bylo by vám to asi velice ne- příjemné!« »Nikoliv, pojď vedle mne, pověz mi vlastně, co mám ti koupit — snad šperk ?« »Ten nechci! — Neřeknu vám nic — pouze ukáži, uvidíte, jak je krásný to dar.« »A drahý, myslím, že také nebude. Tři neděle, denně ráno a večer se dívám na něj — a nemohu se ho zmocnit — mohla jsem už. Peněz jsem dostala dost — ale tolik nikdy ne, abych mohla si jej koupit . . . a peníze — ty nejsou vždycky mé. Adolf mi povídal — totiž ten, co žije s matkou, jmenuje se Adolf, že musí platit za mé vychování a proto chce všecky peníze. Rozumíte — na mé vycho- vání — — — Ah — už jsme tady !«