V Praze, v sobotu dne 19. prosince.

K číslu 346. číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

LSII Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Císař. Z Vídně, 19. prosince. Císař, který včera ráno do Pešti odjel, večer zase se vrátil a při- jme dnes dopoledne dra. Körbra ve zvlášt- ní audienci. Odpoledne koná se ministerská rada. Z delegací. Z Vídně, 19. prosince. V cislajtánské de- legaci jest úmysl skončiti rokování o zatímním rozpočtu společném na měsíc leden a únor tak aby delegáti mohli odjeti odpoledními vlaky do Čech a Moravy. Dlužno vyčkat, zdali seto podaří. Vytloukání kapitálu z císařových projevů. Z Vídně, 19. prosince. »Deutsche Volksblatt« zabývá se dnes projevy, které učinil císař vůči českým de- legátům a v úplné shodě s filosemitskou »Neue Freie Presse« a jinými žurnály pseudodemokratickými a pseudoliberálními nutí se do velkého vděku, který vyslovuje na dvou sloupcích. Nebudeme kaliti radost hlav- nímu žurnálu křesťansko-sociální strany, která v nepřátelství k Čechům je úplně rovna straně staroliberální, chceme však ukázati na moment, který zasluhuje povšimnutí. Jsou to zprávy o delegačním cerklu vůbec a výrocích císařových zvláště k českým delegátům, které odsud odesílány z německého tábora do celého světa s jedinou tendencí, aby vzbudily dojem, jakoby se koruna stavěla výslovně proti nynější taktice poslanců českých a jakoby též odmítala oba hlavní požadavky, jež tou dobou Čechové mají: vnitřní češtinu a moravskou universitu.

Budiž konstatováno, že císař ani proti jed- nomu ani proti druhému se nepronesl. Nejhůře v té věci řádila berlínská »National Zeitung«. Do tohoto listu telegrafovány čtyři depeše, které vzbuditi musí skutečně homerický smích. Praví se tam, že císař hněvivě se obrátil zády k dru. Kramářovi, že poslanec Biankini plakal atd. Celý román, jehož účelem bylo říci Prušákům: »Radujte se s námi, koruna je s námi i s vám proti Čechům! Nepotřebujeme potlačovat fakta, že tato agitace vedena jest z »Neue Freie Presse«. Tento list dopustil se také f als ifi kátu na listu polském na »Kurieru Lvovském«. Tento list, jehož náklad kdysi byl veliký, klesl tou měrou, že nemůže míti ani svého zpra- vodaje ve Vídni. »Neue Freie Presse« hledajíc nějakého svědka, který by dotvrdil, co ona vy- Ihala, že totiž císař pochvaloval dra Körbra vůči delegátům, nalezla konečněv »Kurieru Lvovském« místo, které dala si hned telegrafovati jako zprávu »Kuriera Lvovského«. Vychází však nyní na jevo, že »Kurier Lvovski« nic jiného neudělal, než že přeložil věc z »Neue Freie Presse« a že ke všemu »N. Fr. Pr.« pře- kroutila výklady téhož listu o Češích a če- ských požadavcích. Resumujeme krátce: »Neue Freie Presses dopustila se o cerklu hanebného podvodu a jakkoli jsme daleci dávat souhlas čemukoliv »Zeitu«, který proti Čechům není lepším ani za mák dodáváme, že není bezdůvodným jeho požadavek, aby všechny vážné strany proti řádění »Neue Freie Presse« zakročily.

Baron Spaun odstoupí. Z Vídně, 19. prosince. Již po nějaký čas šířily se zprávy, že chef námořnictva svob. pán Spaun odstoupí. Zprávu tu měl také včera nový maďarský denník »Az Ujezág«. »Frem- denblatt« tuto zprávu potvrzuje a do- dává, že svob. pán Spaun odebeře se na trvalý odpočinek roku 1904 následkem trvalé choroby a že se přestěhuje do Gorice, kde již mešká jeho choť. Jeho nástupcem stane se kontread- mirál hr. Montecuccoli. Strossmayer. Ze Záhřeba, 19. prosince. Poplašné zprávy o stavu biskupa Strossmayera jsou nepravdivy. Měl jen záchvat mdloby ve středu, ve čtvrtek však se mu již polepšilo, ve společnosti jed s nejlepší chutí. Ze Záhřeba, 19 prosince. Veškeré nebez- pečenství u biskupa Strossmayera minulo a jes naděje, že se pozdraví docela. Ze Záhřeba, 19. prosince. »O b zo r u« telegrafuje se z Djakova: »Včera prochá- zel jsem se se Strossmayerem déle než půl hodiny.« Na druhé straněse oznamuje, že Strossmayer ztrácí paměť, že však jeho stav nebudí obavy.

Posl. dr. Fuchs o běžných věcech. Z Vídně, 18. prosince. Přísedící zemského výboru dr. Fuchs měl v něm v Novém Jičíně řeč, ve které pravil, že nedílnost parlamentu tíží veškeré obyvatelstvo. Obávám se, že situace bude rozřešena zase v neprospěch Němců, kteři dokázali vždycky věrnost ke státu a klidili za to vždycky nevděk. Vinen rozháraností parla- mentu je kabinet, který kolísá mezi stranami. Od trvalého výboru, dosazeného zemským sně- mem moravským nečekám mnoho, zvláště vzhle- dem na výzvu, kterou učinili Čechové na vládu, aby zřídila českou universitu na Moravě § 14. Němci žádají naprostou rozluku obou národností. V tom smyslu němečtí poslanci působiti budou ke blahu svého lidu.

Telegrafické zprávy. Z Bělehradu, 18. prosince. (C.-B.) Pojedná- vajíce o postavení ciziny k Srbsku spatřují „Běle- hradské Noviny“ ve svornosti evropských států pevnou vůli od požadavku odstranění spiklenců neupustiti. List dovozuje, že Srb- sko může býti zbaveno balvanu je tolik tížícího pouze dobrovolným odstoupením spiklenců, čímž by ostatně teprve skutečnou lásku k vlasti do- kázali. „Samouprava“ nespatřuje v možném od- jezdu ještě zde dlících diplomatů žádnou zvlášť nebezpečnou známku, poněvadž diplomaté ne- mohli samozřejmě použiti letos v létě své do- volené. Z Bělehradu, 18. prosince. (C.-B.) Ve zdej- ších dvorských a vládních kruzích nejsou překvapeni ostrým odsouzením udá- lestí ze dne 11. června, obsaženým v exposé hr. Goluchowského. Prohlašuje se, že po přísném zatracení činu toho se strany císařea krále Františka Josefa v blahopřejném telegra- mu, zaslaném králi Petrovi, nebylo lze očekávati od hr. Goluchowského odsouzení mírnější. Na- proti tomu přijímá se s díky a s radostí opětné zdůraznění blahovolného a přátelského smý- šlení Rakousko-Uherska vůči Srbsku. Ve příčině nenávistných výpadů proti Rakouske-Uhersku prohlašuje se, že výpadům takovým bude lze na- prosto zabrániti jen tehdy, když nezavdá rakou- ský tisk k nim žádného podnětu.

FEUILLETON. O poměrech francouzských žurnalistů. Pan Pottier uveřejnil v prosincovém svazku »La Revue« velmi zajímavé pojednání »proletariátu novinářském«. Vidíme tu poměry francouzských kollegů-novinářů ve světle méně skvělém, nežli jak se nám zdají, nicméně všal nutno uznati, že i přes to všechno nutno fran couzským žurnalistům dnes záviděti. Žurnalisté jsou lidé, kteří mluví o všem jen o sobě ne. Hájí všechny stavy, jen svů zanedbávají. Razí cestu opravám a reformám jimiž se má zlepšiti život hmotný těch, kteř pracují, ale zapomínají na hmotné povznešení zájmové organisování svých lidí. Pottier píše o »absurdní legendě«, šířené o novinářích, podle níž jsou žurnalisté lidmi malé práce a velkých příjmů. Představujemesi často podle románů a komedií takového paříž- ského novináře jako člověka šťastného, jenž píše své vtipné články a causerie, placené zlatem, ovládá celou společnost, má vliv ve sněmovně i v zákulisích divadelních, je hrdinou salonů, přítelem velmožů, ministrů, hercův. Kdo pak poznal poněkud pařížský život viděl obrovské závody žurnálů, které se tisknou po statisících exemplářích, kdo viděl velkou budovu »Le Petit journalu«, elegantní palác »Figara«, má rovněž velmi skvělé představyo životě a poměrech francouzských žurnalistů. Paul Pottier ponékud vyvrací a zaplašuje tyto naše illuse.

Život žurnalistů není daleko tak pohodlný a zábavný, jak se zdá. Vyžaduje největší ná- mahy, úsilovné práce a myšlenkové pohotovosti a všestranného i odborného vzdělání. Jistí žurnalisté, článkáři neb feuilletoniste jsou obyčejně lidé literárního temperamentu, vládnoucí stylem originálním a duchaplným. Moderní žurnalismus zrodil rychlé repor térství a interviewy. Práce novinářská stala se méně literární, méně zajímavou, ale kvapnějšía namáhavější. Finanční poměry francouzských novinářů nejsou takové, jako byly před desíti lety. Žur nalistů je příliš mnoho. Více nežli potřeba. Tak vznikl novinářský proletariát. Abychom mohli studovati proletariát tisku musíme mít na zřeteli dvě skupiny novinářů francouzských: I. žurnalisty, kteří pracují v jistém oboru specialisty; II. žurnalisty zpravodaje, reportéry. V prvním oddělení jsou zahrnuty rubriky Sněmovna, senát, městská rada, soudní síň, di vadla, vojenské rubriky. V druhé kategorii jsou zahrnuti všichni ti, kteří vykonávají běžnou zpravodajskou práci. Ze »specialistů« ve francouzských žurná lech je nejdůležitější »redaktor sněmovní«, který má plat 1000—1500 fr. měsíčně ve velkých žurnálech, v menších od 300—1000 fr. Ru- brika ze soudní síně je v některých žurnálech velmi dobře honorována. »Le Figaro« platí své mu zpravodaji za soudní síň 1500 fr. měsíčně.

Vojenští redaktoři — v našich žurnálech neznámá odrůda — jsou placeni nejmírněji, do- stávají 200—300 fr. měsíčně. Skvěle jsoui nyní, když se naříká na špatné poměry novi- nářů, placeni divadelní referenti. V některých listech divadlo má tři, čtyři redaktory. Činoherní a hudební kritikové mají velké gáže, v někte- rých žurnálech 40.000—50.000 fr. »Le Jour- nal« platí Catulle Mendésovi 40.000 fr. Vedle toho jsou redaktoři, divadelní drobných zpráv. Ve »Figaru« byl dříve placen 2000 fr. měsíčně, nyní dostává 1500 fr. Sportovní zpravodajové nemají ovšem velké platy, pokládají se více za amateury. Honoráře a přijmy článkářů ve Francii ne- jsou takové jako v Anglii a Americe, nejsou ani takové, jaké byly ještě před několika lety za doby Xana a Magnarda, ale nicméně jsou závidění hodné. Článek Paul Adama v »Le Journalu«, Alberta Sorela v »Le Gaulois«, Jules Lemaitra v »Echo de Paris« je honorován dle našich ná- hledů velkolepě 500—1000 fr. Někteří kroni- káři jako Fougnier a Sarcey měli velké příjmy, neboť byli spolupracovníky několika žurnálů. Francois Coppée dostával v »Le Journalu« 700 franků za článek neb kratičkou povídku, mladým autorům platil žurnál ten za novelku neb črtu 100, 150, 200 fr. Roční příjem oblíbených článkářů a cause- ristů páčil se na 30.000—40.000 fr. V »Le Matin« má Harduin za každodenní asi osmde- sátiřádkový článeček 1500 fr. měsíčně, ostatní kronikáři téhož listu mají za jeden, nejvýše dvousloupečný článek týdně 1000—1200 franků měsíčně. Velmi dobře platí »Figaro« své redaktorv,