1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve středu 9. dubna 1913.
Praha
4
article
Na ranní a večerní listy
předplácí se
V Praze v administranii
na měslo, . . . ..
na čtvrt leta . . . . 8 K —
a dvojl donáškou
něslo. . . .
na čtvrt lsta . . . . 7 K 62k
ve fillálkácht
na měslo . . . . . 2 K so
Poštou:
a měsío, . . .
na Rerfsta : . . . 9 K o0h
s dvojí zásílkou
něsle.
na čvrtísta: : : : kB
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Anglický ministr hájí věc
albanských loupežníků.
Téhož dne, kdy v říšském sněmu ně-
meckém kancléř Německa Bethmann-
Hollweg hleděl odůvodnit nové mimořád-
ně veliké zbrojení Pruska tím, že něme-
ckému národu ukazoval silnými daleko-
hledy „vážné slovanské a francouzské ne-
bezpečí“ jako dosti blízké, téhož dne pro-
mluvil opět v dolní sněmovně parl a-
mentu anglického sir Edvar
Grey o nejpalčivější té doby srážce „ce-
lé Evropy“ s malou Černou Horouk
vůli otázce skaderské. A doložme
ihned, promluvil způsobem, kterého by se
do nedávna jižní Slovanstvo nebylo od ny-
nější vlády anglické tak hned nadálo.
Když před měsícem 13. března t. r
vítězní spojenci balkánšt
ohlásili Evropě své podmínky, za kterými
chtějí s Tureckem uzavřít mír a když na
prvém místě si vymiňovali: „Za základ
jednání o territoriálních hranicích mez
Tureckem a spojenými státy budiž přijata
čára: Rodosto a mys Malatra, s vy-
loučením poloostrova Gallipolského, jenž
zůstane Turecku. Veškeré západně
odtéto čáry rozložené území,s
Drinopolí a Skadrem, musí bý-
ti Tureckem postoupeno spo-
jencům“; tehda sice již bylo z podráž-
děných projevů rakouského, anglickéhoa
německého tisku vládního zřejmo, ko-
lik pro tužby jižního Slovanstva na hodi-
nách „Evropy“, shromážděné v saloně sira
Hollweg
Prusek
Gallipolský
Praha
Německo
Evropa
Turecko
spojený stát
Edvar Grey
kB
5
article
Edvarda Greye, uhodilo, leč přece ještě
nejevilo se býti tak jistým, co tvrdily tehda
prvně pruské listy („Hamburger Nach-
richten“ ze dne 15. března), že evropské
velmoci mnohem spíše dopřejí Bul-
harsku Drinopol, nežli Čern
Hoře Skader, „který chtějí ne-
chati Albanii i tehda, kdyby h
Černohorci dobyli“ ,
Nuže, dnes za necelý měsíc demon-
struje válečné loďstvo slavné Evropy shlu-
kem svým před nevelkým pobřežím Černé
Hory a vyzývá krále černohorského i srb-
ského, aby ustali od dobývání Skadru
ponevadž týž je neodvratné již přiřknut
dohodnutou Evropou 1— Lnížeck i
Albanskému.
V parlamentu anglickém pak hledě
včera ministr Grey toto famósní zakročen
Evropy s Anglií pro polobarbarskou Al-
banii a proti Černé Hoře vysvětlit a ospra-
vedlnit dalšími výklady, z nichž prosvítá
až překvapující mezerovitost vědomost
anglické diplomacie o skutečných pomě-
rech v té objevené, státotvorné favoritce
Albanií.
Sir Edvard Grey mohl moudře pře-
statí na tom, že skryl se za plece ostat-
ní Evropy: „Po dlouhém obtížném diplo-
matickém vyjednávání“ — vypravuje —
„byla docílena dohoda a úmluva velmocí
o tom, že Albansko má býti autono m-
ní a bylo rozhodnuto, že pobřežní
území a Skader mají připad-
nouti Albansku, kdežto Peč,
Prizren, Dibra a po mnohém vyjed-
návání Dakovica mají býti z Albanska
vyloučeny. Při této dohodě zbude valší
území jako ovoce jejich vítězství k rozdé-
lení mezi Srbsko a Černou Horu. ..
Docílení této dohody, tvrdí sir Grey.
bylo podstatným pro mír Evro-
py a stalo se v čas, aby mír mez
velmocemi byl zachován
Grey
Černohorec
Albansko
Peč
Drinopol
Čern hoře
Albánie
Evropa
Anglie
Prizren
Srbsko
Černá Hora
Al
Edvard Grey
6
article
Toto akcentování nebezpečí hro-
zícího světovému míru v případě
že by Anglie byla se opřela takovému ře-
šení a tak zmařila dohodu všeevropskou
bylo by snad stačilo anglické sněmovně
úplně. Leč, sir Edvard Grey chtěl před
soudem dějin obstáti jako na čisto vypra-
ný, běloskvoucí beránek, a proto se počal
umývat — na úkorpravdy, na ujmu
cti a práva Černohorců a Srbů
a jich prolité krve v nejtěžším bojí o Ska-
der. Neváhal se zastávati před celým svě-
tem slovanským věci Albanců touto o
německých Turkofilů pochycenou rabuli-
stikou:
„Jsme ochotni zúčastniti se výprav
proti Černé Hoře, poněvadž Albanci co
do plemene, řeči a z valné části také
co do náboženství tvoří národ sa m
pro sebe. Válka, která se pro t
nim vede, přestala už dávno míti
nějaký význam pro válku mez
Tureckem a spojenci a přesta-
la býti rovněž osvobozovací
válkou. Operace Černé Hor
proti Skadru jsou částí dobý-
vačné války a není žádné pří-
činy, proč by sympatle pro Čer-
nou Horu nebo pro jiné země, které bo-
jují o svoji svobodu nebo o svoji národní
existenci, neměly býti rozšíře ny
také na Skader a jeho okolí, kte-
ré sestává hlavně z katolíků a mohamedá-
nů, kteří bojují o svoji zem, své
náboženství, svou řeč a svů
život. Z tohoto důvodu neváhala britská
vláda zúčastniti se dohody mocností o Al-
bansku.
Posléze ještě jednou dodal, že pří-
stoupil jménem Anglie k té dohodě ostat-
ních velmocí proti Černé Hoře, poněvadž
soudí, že dohoda ta ve svých hlavních ry-
sech „shoduje se s lidskostí, s vo-
bodou a spravedlnosti“.
Grey
Černohorec
Srba
Anglie
Turecko
Černá hora
7
article
Tak tedy jonáci černohorští a srbšti
prolévají svou krev před hradbami Tara-
boše a Skadru za věc nelidskou, za ne-
svobodu a nespravedlivost, a zasluhují pl-
nou měrou, aby se od nich sympathie
Evropy odvrátila a rozšířila se za to na
— bránící se národ albanský, který ve
Skadru a v skálopevné tvrzi tarabošské
„bojuje o svoji zem, své náboženství, svou
řeč a svůj život“, jakož doslovně se
četlo již dávno ve vídeňské „Reichspost“
a nedávno v Neue Freie Presse“ .
turecké vlády Essad paša, se zbra-
němi a vojskem tureckou vládou vy-
strojeným a placeným a nad Skadrem
vlaje pohříchu podnes turecký bund-
žuk s půlměsícem. O nějakém po-
vstání a boji národa albanského ne-
bylo a není naprosto nikde ni slechu. A to
z té prosté příčiny, poněvadž žádné ho
skutečného národa albanské-
ho jednoho plemene, jednoho jazyka, jed-
noho vědomí národního v pravdě není,
nýbrž jsou to ve skutečnosti různí sveřepí
kmenové, lišící se vírou, mravy i ja-
zykem tak, že kmenové jihoalbanstí
zhola nerozumějí řeči kmenů, obývajících
horstvo severní Albanie! A ta jejich „svo-
boda“ drahá v čem že záleží? V nezkrot-
ném odporu proti všelikému řádu veřej-
nému, proti všem povinnostem občan-
ským, proti všemu ukázněnému životu,
založenému na úctě k právu a zákonu po-
spolitému: tedy slovem, v pusté osobní
nevázanosti a zvůli silnějšího proti slabší-
mu, vybíjející se v pověstné krevní
mstě a v loupeživosti světo-
známé. Jediné, co snad tvoří jakousi
pospolitou vlastnost těchto opozdil ů
Essad
Tara
Evropa
Albánie
Neue Frei Presse
8
article
Evropy, jest jich fanatická zášť a ukrut-
nost proti Srbům, v nichž nenávidí pokro-
čilejší sousedy.
Hle, za takové briganty neváhá si
Edvard Grey s tribuny, na níž kdys řeční-
val šlechetný Gladstone před parlamen-
tem evropským a celým světem slovan-
ským, lámati kopí! Angličané jsou náro-
dem cestovatelů: snad sta vzdělanců an-
glických vidělo krajinu skaderskou; nuže
všickni tito Angličané mohou poučit mi-
nistra Anglie, kterak město Skader tvoř
zeměpisně vyložený celek s Černou Ho-
rou, a kterak pevnost skaderská v rukou
arnautských byla by trvalým životním ne-
bezpečim pro Černou Horu.
Má tato právo nebo nemá, proti ta-
kovému trvalému nebezpečí sebe trvale
ochránit? A lze toho jinak, než zabráním
Skadru, které však pro jeho 30.000 oby-
vatelů nebude znamenati žádné podmaně-
ní, žádnou trýzeň poroby, nýbrž život ne-
poměrně lepší, volnější než jaký mají nyní
Co řící té ploské rebulistice, jakou
anglický ministr hledí odlišovat boj o Ska-
der od ostatní osvobozovací války balkán-
ské a odůvodňovati zakročení Anglie proti
Černé Hoře, že ona vede válku sprostě
dobývačnou. Zrovna tak vytýkali Turci a
jich přátelé balkánským státům choutky
dobývačné hned od počátku války až do
pádu Drinopole. Proč tehda již nehnulo
se svědomí v siru Greyovi, proč teprv až
teď, před pádem Skadru? Je tu nějakého
rozdílu? Není. Je to jeden a týž boj z
osvobození křesťanů balkánských od pra-
věké tyranie Osmanstva a poněvadž pra-
por této osmanské fyranie ještě trčí nad
hradbami Skadru, proto Černohorci
Srbové vedou proti němu svůj hrdinný
osvobozovací boj až do posledka.
Srba
Grey
Angličan
Evropa
Anglie
Skader
Černá Hora
Turec
Drinopol
9
title
Válka na Balkáně.
Balkán
10
article
Král Nikola jest odhodlán v případě
násilí velmocí zříci se trůnu?
Král Nikola jest odhodlán v případě
násilí velmocí zříci se trůnu?
Z Londýna, 8. dubna. Dle informací
z Cetyně zpravil král Nikola vyslance vel-
moci v Cetyni, že jest odhodlán
zříci se trůnu, použijí-li vel-
moci jakéhokoli násilí proti
Černé Hoře. Král prohlásil, že v tom
případě by pravděpodobně byla Čer ná
Hora spojena e Srbskem.
M. Z Londýna, 8. dubna. (Zvl. telg. »N
L.«). Dle cetyňské zprávy »Time sů« nen
žádné pochybnosti, že Černá Hora nepo-
volí, Blokáda pobřeží je Černohor-
cům 1hostejna, protože dováží se všecke
přes Kotor. Pouze srbské vojsko v Al-
banii tím utrpí, jsouc odkázáno na dovoz
s mořské strany.
Londýn
Cetyně
Černá Hora
Kotor
Alo
N L
Tim sy
11
article
Izmajil Kemal v rakouské nemilosti
Izmajil Kemal v rakouské nemilosti
Z Vídně, 8. dubna. Večerní „Zeit“ je vel-
mi nespokojena s presidentem provisorní al-
banské vlády lzmaj Kemalem, který prý ital-
ským žurnalistům příliš volně vypravoval, že
Rakousko vyslalo důstojníky do
Jižního Albanska, aby organiso-
vali Albance proti balkánským
státům. „Zeit zejména zlobí se na tohoto
Albance, že odsuzoval toto opatření rakou-
ské vlády, dodav, že prý egoistické zá-
měry Rakousko-Uherska, sledo-
vané v Albansku, jsou mu dosta-
tečně známy. „Zeit“ dovozuje, že Kemal
se hanebně odvděčil rakousko-uherské vládě
která o něj pečovala vpravdě otcovsky. Ještě
před založením operetní provisorní albanské
vlády byl ve velmi úzkých stycích se zahra-
ničním úřadem rakouským a jak se bez de-
menti tvrdí, byly mu poskytovány nejen
finanční prostředky, ale ještě ji-
né věci, aby dobrodruh mohl vystupovati
co nejskvěleji. „Zeit“ ke konci praví, že zpro-
nevěra tohoto albanského „obchodníh
politika“ nemůže nikoho překvapovati
neboť — tací jsou již Albanci. Potud „Zeit“
Kemal
Vídeň
Rakousko
jižní Albansko
RakouskoUhersko
Zeit
12
article
Ke stykům Kemalovým zvěděli jsme
z pramene naprosto bezpečného podrobnost-
přímo překvapující. Izmajl Kemal — jak
známo — dlel před časem v Pešti a pozděj
příbyl do Vídně. Stále byl v přímém s ty-
ku se zahraničním úřadem rakou-
ským, který mu pěchoval kaps
penězi a staral se o to, aby Kemalovi
nic nescházelo. Ze zahraničního úřadu bylo
mu sděleno, že bude postaráno, aby se
dostal šťastně do Valony. Když dlel
Kemal v Pešti a dotazoval se zahraničního
úřadu, co má dělat, dostal znenadání od nět
telegram, aby určitým vlakem jel do Ter-
stu, že tam bude na něj čekati rakouská lod
která jej dopraví do Valony. Touto de-
peší Kemal, který jinak rád se dal obdi-
vovati, chlubil se veřejně a dokazo-
val — ovšem k malé cti zahraničního úřadu
rakouského — s jakými živly udržuje
nejvyšší politícká instance v Ra
kousku styky.
Kemalův
Izmajl Kemal
Kemal
Valon
Pešť
Vídeň
13
article
Velmoci vymáhají ústupky — na Řecku.
Z Paříže, 8. dubna. Značné znepokojen
v úřadních kruzích způsobilo usnesení Italie
zříditi na blízku Stampaglie novou námořn
divizí a jinou divizi míti pohotově, aby vy-
nuceno bylo od Řecka zřeknutí se Valon-
ského zálivu. Zatím snaží se velmoci docilie
od Řecka v tomto směru ústupky a je na
děje, že akce tato bude korunována
úspěchem.
Odvolaný transport srbského vojska.
Ze Soluna, 8. dubna. (K. k.) Dle došlého
sem rozkazu vrátí se transporty srbského
vojska, připravené na lodích k odplutíd
Albanie, opět na pevninu. S vyloďováním
bylo již započato.
Z návštěvy Čecha na Černé Hoře.
(Pův. dopis „Nár. Listů)
Na Rěce Crnotevičo vě
—ý. Je nádherný den, chladno a jasně. Slav
nostně září zasněžená hlavice Lovčena s posvát
nou kapličkou Rade vladyky. Jedeme k jezeru
Skaderskému. Dva mali, bilí konici uhánějí a námi
Zastrene cernou aen
a pIOkana.
Valon
Čecho
Řecko
Paříž
Albánie
Černá hoře
Soluna
14
article
padl otec, oné bratr, syn, ženich, muž
Je to pohled hrozný a smutný, ale zárove
vznešený. Jdou klidně odevzdány do vůle boží —
jsou Černohorky.
Tím je řečeno vše. Vše. Neboť co všechno vy-
konaly Černohorky za nynější války, je hodno písně
guslarovy. Jen jeden příklad z mnohých. Při úto-
ku na bardanjolskou posici píperskému batailonu
došly náboje. A tu ženy a dívky černohorské, jdou-
cí za vojskem, chopily se nábojů a vrhly se d
prvních řad bojujících, nesouce jim munici. Doběhly
do předních řad za nejprudší palby, rozdaly ná
boje a posice padla. Díky vám, Černohorkyl Padly
čtyři mrtvy a 14 jich bylo raněno. Právem pěje
král Nikola: „Avšak vám kdož může se odvděčiti
Černohorky? Nikdol
Přijíždíme do Rěky Crnojevíčovy, malého mě
stečka na stejnojmenné říčce. Zde nyní dlí král
královna a jich družína
Vidíme tu vojvody Boža a Šaka Petroviče, vj
vodu Djuru Ceroviče, představitele staré Čern
Hory.
Také hrstka Turků zajatých je tu internována.
ale prochází se volně po městě. Parník na Grudu
odjíždí časně z rána o 4. hod. S ním pojedeme do
tábora černohorského na Boksu. Posice černohor-
ské a turecké stále blíží se k sobě. Na Tara-
boši jsou přední stráže někde až n
20 metrů odsebe vokopech. V noci hází se
chléb z náspu do náspu
Ač jsme tu blízko bojiště, život plyne tu tiše
takořka jako v míru. Pouze neustálý ruch jezdících
V úrobném prodeji
ranní číslo a sobě . . sa 8h
večerní . . . . . . . za th
Va flfálkách na venková
ranní čtslo . . . . . . .i
vočernl .
lnseráty
plati so hotově napřen
Přodplsceni a inserty přijíma
administraco v Marlanské ul.,a
Tam nacházejí se táž
redakce, tlskárna a expedioe
„Národnich Listů“
Rukopisy se neveneni
Černohorka
Černohorkyl
Crnojevíčův
Šaka Petrovič
Turek
Gruda
Boža
Tara
Virginie
Marlanský ulice
Djur Cerovič
15
article
automobilů s důstojníky a ordonance přijíždějici
připomínají blízkost válečné linie.
Zprávy docházející z Peče a Dakovice ukazují
že tam již zavládly pod černohorskou okupací po-
měry spořádané. Albánšti bejové sami projevuj
vděčnost za tento pořádek, při němž jich majetek
nabývá bezpečí. Také přecházejí houfně katoličti
a mohamedánští Albánci na pravoslaví, sami, ber
jakéhokoliv nucení. Je to přirozeno — vracejí se
ke své víře, kterou oteové jejich nedávno teprve
musili opustiti
(Viz poslední zprávy.)
Albánec
Peč
16
title
Politický přehled.
17
article
Země české.
Země české.
Německé učitelstvo pro dělnost sněmu
Pomalu nebude jednoho německého okre-
su, jehož učitelstvo by se nevyslovilo pro děl-
nost sněmu král. Českého. V neděli přijal ta-
kovou resoluci spolek německých učitelů okr.
chomutovského. Přimlouvá se sice za vyřa-
dění úpravy platů z politických záležitostí
sněmovních a přimlouvá se, aby se umožnilo
při oboustranné vůli poslaneckých svazů pře-
klenouti nepatrně již diference a dohody do-
síci. Vláda nechť prý se ujme spravedlivé
věci učitelů s veškerou silou a příslušná jed-
nání vším svým vlivem podporuje. Učitelstvo
země očekává prý s veškerou určitostí, že již
v nejbližší lhůtě po docílené dohodě strau
zemský sněm český bude svolán k rozhod-
nutí v otázce učitelských platů a jiných
s ní souvisících otázek.
Všechno krásné — pohříchu však otáz-
kami s učitelskými platy souvisícími ocitá se
německé učitelstvo ve slepé uličce, zabed
něné justamentem německých zemských po-
slanců, kteří se zapřísahají, že řešení těchto
souvisících otázek znamená zastavení ob-
strukce, tedy úplnou jich porážku a taktickou
jich blamáž.
Důtka posl. Zulegerovi z Liberce.
Zuleger
Liberec
spolek německý učitel
18
article
„Reichenb. Ztg.“ nemálo se rozhorlila na
předsedu německé sekce zemědělské rady
posl. Zulegera pro jeho sobotní řeč v něme-
ckém politickém Vereinu na Král. Vínohra-
dech. Nikoli na celou, neboť výslovně sou-
hlasí s tím, co řekl o zmatené situaci Němců.
jichž vídeňská politika pražskou křižujea
nyní jí pomohla na mrtvý bod, že němačtí
agrárníci souručenství sice poslouchají, ale
obstrukci v celém jejím rozsahu neschvalují,
že národní vyrovnání musí býti uzavřeno, to
že vyžaduje čest německého lidu, nemá-li se
nad jeho budoucností zoufati. Až potud prý
vývody posl. Zulegera podepíše každý ,aé-
nad moudrost ostatních německých poslanců
a „liberecké stanovisko“ ve vyrovnání odbývá
uštěpačnými poznámkami, pak prý to je věc
vkusu, ale žádný politický čin vůdce, jejž by
bylo dlužno vážně bráti, který by však na
místě jalových vtipů měl udávati směrnice
na ochranu německého lidu, nikoli však je-
dině agrárníků. — To pan dr. Turnwald se
tak okázale před celou německou veřejností
škrábe, neboť on je to, jejž svrbí „liberecké
vyrovnací stanovisko“.
Z kroniky utrpení našich Němců.
Nový hrozný případ sděluje „Reichenb.
d. Volksztg.“ z Růžodolu. Jistá strana se jmé-
nem význačně německy znějícím (majitel
„Reichenb. d. Voksztg.“ má na př. význačně
německy znějící jméno Gerzabek) v Hor-
ním Růžodolu u Liberce obdržela od okres-
ního hejtmanství libereckého předvoláni
úplně české, tak české, že ani češtější býti
nemůže, neboť i obálka s adresou byla česká.
Německo-nacionální orgán nad touto tragi-
ckou událostí lomí rukama. Zdali česky obe-
slaný Němec přežil tuto strašnou ránu, list ne-
povídá.
Zuleger
Král
Němec
doktor
Turnwald
Gerzabek
Růžodol
Liberec
rada posl
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
(Recitace.) — Před několika dny na-
vštívil jsem jeden z recitačních večerů, jež
nyní v Praze přestaly být hosty nejřidšími
Plavovlasá umělkyně, drobná bytost v čer-
ném šatu, přednášela básně Sládkovy a po-
zději Vrchlického. Zdála se tak křehká, když
vystoupila na podium. Ale básnické slovo ja-
koby zesteronásobnílo její síly. Útlé tělo splý-
valo s rytmem básní, přejímalo jejich oheň
chvělo se spolu s nimi jedinou živou vlnou.
Těsná hruď vydala hlas, který překvapil svou
mohutností. Bylo patrno, že umělkyně, reci-
tujíc, prožívá opojení, podobné opojení taneč-
nice: básnické slovo elektrisovalo ji do po-
slední nitky nervu.
A tak, jednou ševelivě a rozmarně, po
druhé s mocným vzmachem, plynuly a tryska-
ly z jejích úst verš za veršem, strofa za stro-
fou. Uchvacovalo mne to jako hudba. Zmno-
žovalo to mou nejnitrnější bytost a plakalo
to ve mně a jásalo. Jak podivuhodná, jak
strhující je dokonalá báseň, slyšíš-li ji takto
přednášet! Jak tě dovede unést tvým denním
strastem a starostem, navrátit tě tomu, co je
v tobě nejlepšího a nejkrásnějšího!
A přece jen, podivno, že recitace poesle
teprve nedávno se u nás probudila k nové-
mu životu. V celém prvním desítiletí našeho
století nebylo skoro na ni pamatováno. Vý-
jimkou slyšeli jsme básně Macharovy a Bez-
ručovy, přednášené však diletanty, kteří se
domnívali, že jejich úkol je splněn, jestlíže co
nejhlučněji zdůraznili tendenci díla. Dospělo
se tam, že poesie, která je opravdovou chlou-
bou naší moderní literatury, tím nejosobitěj
čím a nejnitrnějším, co naše literatura vytvo
řila, byla čtena v soukromí. Ten či onen mi-
lovník rytmického slova sáhl po kníze ver-
šů a četl ji v tichu svého pokoje. Četl ji zra-
kem, nepřednášel si ji nahlas, tak jak je-
dině má poesie, věrna své dionyské podstatě
být čtena.
Vrchlický
Macharův
Praha
Vý
20
article
Je nejedna příčina tohoto nepřírozeného
zjevu. Hlavní tkví v tom, že myšlenkový ráz
společnosti v posledních desítiletích nejen že
se poesil odcizoval, nýbrž přímo proti ní s
stavěl. Věda, která v oné době dostoupil
nejvyššího svého rozpětí, přenášela způso
svého nazírání i na pole sobě zcela cizí: do
umění. Chtěla, aby i tam postupovalo se je-
jími methodami. Vlna vědeckého vlivu za-
sáhla i poesii a způsobila tu, jak dnes vídí-
me, dosti škod, avšak básnictví je jí svou
podstatöu přece jen přespřiliš protilehlé, než
aby vliv potrval. Za to mocněji a šíře byla
ovlivněna jiná dvě odvětví: divadlo a román
V románu nabyly tak vrchu popis, ana-
lysa, shon po dokumentech. Všechno to úsil
do základu protipoetické a protilyrické, vy-
ložit jednotlivce jako nesvobodnou, determi-
novanou součást určitého prostředí, slavilo
vítězství. A podobně i na divadle. Po celá
dlouhá leta neměli naši dramatikové jiné sta-
rosti než vytvořit na jevišti kopii tak zv. ži-
votní reality, zapomínajíce, že tím ničí hlavní
nery dramatického vzrušení. U nás teprve
poslední dobou, a to oklikou přes drama hi-
storické, vybavujeme se z tohoto bludného
kruhu.
Jestliže však některým naším dramati-
ckým autorům svitá lepší poznání — našt
herci žijí ještě úplně v názorech dnes po-
zvolna překonávaných. Jeden z nich — a to
nikterak bezvýznamný — řekl mi nedávno
„Eh, co s krásou slova na jevišti? Hlavn
věcí je, dovedu-li hodně drasticky zakašlat.
Vím ovšem. že nelze brát tato slova do pís-
21
article
meny; že jsou úmyslně vyhroceným parado-
xem; ale i s těmito výhradami vrhají ostré
světlo na sklonnosti našich jevištních inter
pretů, kteří dorostli v době realistického dra-
matu a nedovedou, a snad se také nesnaží
z něho vyrůst.
Což divu, že slyšíme-li verš s našich je-
višť, a to stejně v Národním divadle jako
jinde, jsme interpretací vždy rozladěni? Jen
málokteří (na př. p. Vojan nebo pí. Nasková
dovedou se vžíti ve zcela zvláštní podmínky
jichž si rytmická mluva, na rozdíl od prosy
vymáhá.
Ještě hůře je na tom poesie. Naši herci
přednášejí-li verše, volí si báseň epickou nebo
patheticky rétorickou či ironickou, slovem
takovou, kde lze posluchačstvo strhnout dě
jem, prudkostí nebo pointou a vtipem. Nevě-
nují obyčejně nejmenší pozornosti hudebn
podstatě rytmu, nýbrž, spíše než aby recito-
vali, sehrávají verše, snaží se vpašovat
dramatický konflikt i v ta místa, jež jsou ho
naprosto vzdálena. Slyšel jsem na př. tímto
způsobem přednášet Erbenův „štědrý den“
sželelo se mi jeho měkkého, náladového opa-
ru, který interpretova ústa proměnilav
ovzduší jakési loupežnické krčmy.
Za těchto podmínek je ovšem až příliš
přírozeno, že naši dramatičtí umělci vyhýbají
se moderní poesii. Neboť v ní převládá lyrika
skoro úplně a to lyrika vysoce vyspělého umě-
ní veršového. Chceš-li ovládnouti tuto poesií,
musíš předem na hony odhodit všechen here-
ský realismus; napodobit běžnou realitu nemo
v ní místa; nelze tu ani kašlat, ani huhňat, nic
ti nespomůže překřikovat se, ani repetit. Re-
alita naší moderní lyriky je jiná, hlubší než ta
s kterou se setkáváš při své denní procházce
Ferdinandovou třídou. Musíš se naučit na
slouchat hudbě vnítřního hlasu a dle něho
Vojan
Nasková
Erbenův
Něva
Re
Ferdinandův třída
22
article
sestilisovat hlas vlastního svého hrdla. A pře-
dem musíš se s láskou přiblížit nástroji poesie
jejímu verši, dnes tak mnohotvárnému, v tolik
bodech odlišnému od rythmiky našich klassiků
musíš vniknout v jeho stavbu, v system jehe
caesur, v proplétání se jeho rýmů a assonancí
v krkolomnou hru jeho „enjambements“, v mu
sikální tok jeho hlásek i souhlásek, a jako vý-
sledek všeho, v jeho myšlenkový sled, jako
Punkva náhle vyvěrající a zas zdánlivěs
ztrácející.
Nic z toho není nemožným. Lze se o ton
přesvědčit v cizině. Básníci, jako Verhaeren
nebo Dehmel, jsou recitování herci z povo-
lání a s jakým uměním, o tom svědčí úchvat-
ný přednes Molssyho. Proč jeho českým ko
legům měla by poesie Březinova nebo Sovova
(volím z naší moderny jména, o jichž významu
nemůže býti sporu) zůstat záhadou uzavřenou
devaterým zámkem?
Ale nejen v cizině. I u nás staly se již po-
kusy v tom směru a více než pokusy. Ne však
z popudu herců-professionálů. Před třemi lety
vzniklo totiž přičiněním několika spisovatelů
a herců-ochotníků „Lyrické divadlo“, v jehož
programu byla podstatnou částí recitace lyri-
ckých básní. Podnik nevytrval dlouho. Jak se
již v Čechách bohužel děje, pohltila lačnost di-
vadelního zájmu vše ostatní; jevištní zdatnost
neodpovídala však nutným předpokladům
tak se stalo, že sdružení, které propagandou
recitace mohlo snad prosperovat, rozbilo se
svými dramatickými nesnázemí.
Přece však nežilo nadarmo. Od doby „Ly
rického divadla“ datuje se znovu probuzené
úsilí tlumočit lyrické básně a nad to: v mlado
umělkyni, která tehdy poprvé přihlásíla se k
slovu, sl. Marii Nechlebové, projevil se talent.
jenž uskutečňoval recitační snahy sdružení.
Verhaeren
Dehmel
Březinův
Sovův
Nechleba
Čechy
lyrický divadlo
La rický divadlo
23
article
V způsobu, jímž básně přednášela, bylo novin-
kou, že verš nesehrávala, nýbrž hudebně stili-
sovala, usilujíc o to, aby jeho rytmus byl před-
nesem co nejplněji vybaven. Z počátku, od
těch, kteří jsou vzdálení podstatě poesie, do-
stalo se jí pro její novotářství nejednoho zne-
uznání. Dnes však může se potěšiti tím, že
mnozí z tehdejších nevěřicích Tomášů stali se
veřícími a že její „způsob“, za minulá leta
zdokonalený a prohloubený, přiblížil nám ne-
jednoho mladého i nejmladšího básníka. Dnes
také nestojí tu již sama. Vedle ní jsou jiné dva
talenty, sl. Am. Krejčová a p. Vojta Novák,a
doufejme, že za krátko budou tu noví.
Vidím v tomto úsilí více než shodu náhod-
ných okolností. Pro mne je v něm skryta pod-
statná snaha dnešku otevřít poesii okna osa-
mělého salonu, do něhož v posledních desíti-
letích ustoupila, vyvést ji na čerstvý vzduch,
na ulici, do přírody, pod otevřenou oblohu.
Ne už aby byla jen bibelotem, položeným na
mramorovou římsu vyzlaceného krbu, nýbrž
aby se stala integrální částí života, podstat-
nou složkou jeho sil. Má-li se to uskutečnít.
musí přiložit ruky k dilu nejen recitující inter-
preti, nýbrž i básníci sami. Nechť i oni sami
pokusí se tlumočit svá díla, rozhodit je vlast-
ními ústy na všechny čtyří strany světa. V Ně-
mecku na př. k tomu již došlo. Pod názvem
„Ochranný svaz německých spisovatelů“ byla
tam roku 1909 založena společnost, která kaž-
dému svému členu zaručuje ročně recitační
tournée, jehož finanční získ připadá valnou
měrou autoru. Nejvýznamnějších spisovatel-
ských jmen lze se dočíst v programu těchto
cyklů. Proč by i u nás nemělo dojít k něčemu
O.T.
podobnému
Tomáš
Krejčová
Vojta Novák
svaz německý spisovatel