1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v pátek 18. dubna 1913.
Praha
4
article
Maranní a večerní lloty
předplání sei
V Praze v administraci
na měsle.
na čtvrt leta . . : č K —
a dvojí donáškou
s měe
na dtvrt leta : . . . 7 k as
ve filiálkách
ne měslo . . . . . V K 30
Požtou
na měslo, . . .
na štvrt leta . . . . 9 K no
s dvojí zásllkou
na naiěsíe.
ire
na čivrt ieta
Dnešní číslo pro Prahu jest o8
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
Požta
5
article
Refiere z haličského vvrovnávání
Refiere z haličského vvrovnávání
Předběžné zprávy ze Lvova oznamují
že snahy po vyrovnání mezi Poláky a Ukra-
jinci ztroskotaly již v subkomitétu voleb-
ního výboru následkem odporu katolických
biskupů a konservativců. Šnad po nějakém
čase budou jednání tato zase navázána a
dojde se ke smíru v Haliči, ale ztroskotání
jich prozatím ukazuje, jak v této říší lze
těžko docíliti smírné soužití národů a vy-
rovnání sporů, po léta falešnou rakouskou
politikou přímo vyvolávaných. Kriti-
ckým poměrům, které zavládly v Čechách
mezi oběma národy ve skutečném otřesení
veškerých snah po docílení aspoň částečné-
ho vyrovnání a položení základů pro sluš-
nější soužití, dostalo se obdoby z Haliče .
V Haliči nejde ovšem o spor mezi oběma
národy, nýbrž o vzplanutí bojů mezi stra-
nami polskými, z nichž polská strana lidová
stála společně se sociálními demokraty v
čele veliké agitace pro volební reformu
tak, jak byla umluvena s Ukrajinci, takže
zmar volební reformy bude příčinou prud-
kých bojů v Kole polském a zasedání ha-
ličského sněmu stane se neplodným.
Polák
Ukrajinec
Lvov
Halič
Čechy
6
article
Naděje německé, hlášené panem Do-
bernigem, že by mohlo dojíti v Rakousku
k úzkému spojení mezi Poláky a Němci.
musí nyní přirozeně doznati jisté korektu-
ry, protože aspoň pro nejbližší dobu nebu-
de Kolo polské tak uceleným a výkonným
tělesem parlamentárním, jakoby toho bylo
potřebí pro vládu malé, několikahlasové
většiny. Jeť přirozeno, že stejně jako roz-
vrat v Čechách bude také rozvrat v Haliči
vrhati svoje stíny do vídeňského parlamen-
tu. Vláda nevyhnutelně musí přemýšleti o
tom, že jest potřebí, aby vyvinula daleko
více energie, ukázala daleko více zájmu na
uspořádání vzájemných poměrů mezi jed-
notlivými národy, má-li skutečně dojíti k
lepší soustavě vládní, založené na národní
rovnoprávnosti.
Polák
Němec
Rakousko
Čechy
Halič
7
article
K nám, do Čech, události haličské
mluví však také jasnou řečíl České strany
jistě právem brání se tomu, aby byla ob-
strukce na sněmu zemském jakkoli vyku-
pována, brání se také tomu, aby připuště-
ním částečné dělnosti sněmovní bez krytí
zemských schodků byla od české strany
obstrukce německá uznána jako činitel.
jemuž se nutno podrobiti a ponechati mu
zbraně k dalšímu hospodářskému ničení
Českého království. Při tom české strany,
ovšem pokud zůstaly ve vyrovnacích vý-
borech a komitétech, setrvávají na stano-
visku, které smluvily jako základnu pro
dohodování s Němci, totiž na stanovisku
celkového vyřízení souboru záležitostí,
spadajících do první etapy vyrovnání. Tu
ovšem nestačí, aby vláda vymýšlela jenom
nějaký malý program pro sněmovní zase-
dání, aby království České vyvedeno bylo
z největších rozpaků finančních, nýbrž je
potřebí, aby vláda celou svou činností usi-
lovně podporovala snahy po uskutečnění
této části díla vyrovnacího. Při tom za-
jisté je požadavkem samozřejmým, aby ani
vláda, ani žádný její člen neporušovali ná-
rodní nestrannost, nedopouštěli se skutků,
které právem mohou býti prohlašovány z
porušení neutrality a postavení se po bok
výbojným snahám německým.
Němec
Čechy
8
article
Haličský nezdar vyrovnací stejně jako
krise zemského hospodářství v Čechách u-
kazují jasně, že k utvoření řádných základů
politiky na říšské radě nevystačí se pouze
s občasnými koalicemi stran, ku práci ochot-
ných, nýbrž že jest potřebí, aby vláda sku-
tečně nejenom slovy, nýbrž i skutky pod-
porovala snahy, nesoucí se k zmírnění pro-
tiv, po léta falešným vynášením a udržová-
ním jednoho národa nad jiné nahromadě-
ných. Tohoto cíle nedosáhne vláda jakou-
koli podporou německé obstrukce v Če-
chách, poněvadž vítězství obstrukce n
jednom sněmu mělo by za následek dalš
rozvrat zemí jiných a pokus, dojíti ke stej
ným výsledkům obstrukčními prostředky
Snad sněm haličský by byl jedním z prvních
v němž by takový příklad z Čech došel ná-
sledování.
Jen podporou spravedlivého narovná-
ní mezi národy, poskytováním všech pod-
mínek k úplnému rozvoji jejich po stránce
kulturní a hospodářské, odstraňováním
nadpráví jednoho národa nad druhým mů-
že se dojíti k upevnění tohoto státu, jehož
ke svému rozvoji nevyhnutelně potřebuje
Čechy
9
title
Situace.
Z Vídně, 17. dubna.
Vídeň
10
article
(Zvl. tel. „N. L.
Vnitropolitická situace zakabonila se v
dnech posledních se tří stran. Napře
z královstvíČeského. Dnešní rozprav
německých důvěrníků s min. předsedou hr
Stürgkhem, min. vnitra svob. pánem Hei-
noldem, trvavší přes 4 hodiny, byla, jaks
nám oznamuje, na konec velmi podrážděná
když chef nynější vlády Němcům domlouval
že jest nezbytností pro stát i zemi, by Něme
se s Čechy smířili a když zdůrazňoval vůl
vlády nedopustití na království České pohromy
finanční. S německé strany bylo prohlášeno.
že by pokládalo se aktem' nepřátelským, kdyby
vláda jednostranně postarala se o finanční ho-
spodářství země, ba bylo doloženo, že by ta-
kový casus belli měl za následek demisi obou
německých členů zemského výboru, načež hr.
Stürgkh odvětil, že by potom úřadoval zem-
ský výbor kusý.
N L
Stürgkh
Hei
Němec
Nout
Čechy
11
article
O poradě vydala „Deutschbö hm.
Korresp.“ zprávu, ve které se praví, že
min. předseda v celohodinových výkladech vy-
ložil situaci a prohlásil, že faktum, že zemi
tak čelná, jako království České, nalézá se
před katastrofou finanční, ukládá vládě povin-
nost, by v poslední chvíli podnikla pokus, po-
stupem ústavním, t. j. sněmem zemským za-
hájiti sanaci národně-politickou a finanční
ukazovat na škodlivé následky, které by měla
katastrofa finanční pro zemi i pro celou říši
tolikéž pak pro vážnost a úvěr státu a neblahý
dojem, jaký by způsobila taková katastrofa
cizině. Poslední pokus dohodovací, který tedy
počal nezbytností platů učitelských, ztroskotal
se. Pokus, který vláda nyní podnikne, vzta-
huje se na celistvost věci, které tou dobou
nalézají se v král. Českém v popředí, tudíž na
situaci finanční, po případě také na úpravu
zemského hospodářství, na dohodu národně
jazykovou a na platy učitelské. Vláda chce
rokovati se všemi třemi skupinami českého
sněmu, zdali by nedal smluviti se pracovn
program pro krátké zasedání, všechny strany
uspokojující, kterým by zabránilo se finanční
katastrofě, kterým by se vybudoval přechod
k národnímu míru a hospodářskému pořádku.
Vyzval účastníky konference, by se o tom vy-
slovili. Promluvili posl. dr. Bachmann, dr.
Lodaman, Pacher. dr. Herold, d
hm
doktor
Bachmann
Lodaman
Pacher
Herold
12
article
Roller, kteří se vyslovili v ten rozum, že
obstrukce Němců v Čechách nevznikla ná-
hodou, nýbrž vyplynula ze všeobecného jejich
smýšlení, na jehož základě součinnost Němců
na ústavním vyřízení zemského rozpočtu před-
pokládá uklizení všech národně-politických
stesků německých, které právě se týkají fi-
nanční správy zemské a žemské správy vůbec
Poměry v zemi způsobily, že Němcům v če-
chách všechno, také nynější situace, jeví
se snesitelnější, než aby potrvala do-
savadní správa. Němci věří, že vzhledem na
poslední události zahraňlíční mohou oddávati
se nadějí, že nejen jejich postup, nýbrž také
spravedlivé nároky národní budou rozhodují-
cími kruhy splněny. Podnět vládou nyní uči-
něný nesmí býti omezen na věci finanční
Němci ohlášku min. předsedy, že vláda ujímá
se iniciativy, berou prostě na vědomost a bu-
dou o tom svazu německých poslanců na sně-
mu král. Českého referovati. Zaujatí stano-
visko mohou však teprve, až budou učiněny
návrhy konkretní. Hr. Stürgkh skončil poradu
do které zasáhl naposledy také bar. Heinold.
sděliv, že bude nyní jednati s poslanci českými
a s členy obou skupin velkostatkářských a že
teprve potom na základě dojmů nabytých učiní
proposice positivní.
Druhá strana, ze které náhle dnes
přišlo zatemnění situage vnitropolitické, je
Halič. Odtamtud oznamují se večer zprávy
vesměs nepříznivé. Sděluje se, že místodržitel
dr. Michael Bobrzyňski večer již odjel ze
Lvova do Vídně, by tady panovníkov
nabídl demisi. Oznamuje se dále, že hroz
v Haliči dnové pohnutí, poněvadž lidovci
sociální demokraté chtějí zase na ulici demon-
strovati pro volební reformu.
Konečně sem oznámeny opětně projevy
na některých místech dalmatských, které setu
posuzují vesměs nepříznivě pro veškeré Jiho-
slovany rakouské.
Roller
Němec
Stürgkh
doktor
Michael Bobrzyňski
Čechy
Hradec
Halič
Lvov
Vídeň
13
article
Substituční zákon učitelský.
Substituční zákon učitelský.
Jak jsme sdělili, přijal včera referentský ko
mitét školské komise sněmovní další řadu předpl
sů osnovy zákona o substituci učitelské. Znějii
Zastupováním ve vyučování ženským ručnín
pracím buďtež především pověřeny učitelky ruč-
ních prací v dotyčném škol. místě po případě za
městnané, které zastávají definitivní mista dle § 9
odst. 1. zřízená, nebo které na základě zákona z
dne 8. září 1899 č. 67 z. z. dosáhly definitiva, po-
kud jejich řádná výměra hodin nedosahuje výměry
vyznačené v § 101. odst. 2
Jde-li o zastupování na škole obecné a není-l
možno učiniti opatření způsobem v předcházejícín
odstavci naznačeným, buďtež k zastupování povo-
lány pokud možno literní učitelky na této škole
po případě ustanovené.
Nelze-li takovýmlo způsobem učiniti substituč
ní opatření, budiž k tomuto účelu ustanoven
zvláštní učilelka ručních prací, která dosud a
definitivně ani za odměnu není ustanovena, neb
budiž zastupování přikázáno učitelce ručních prae
za odměnu anebo definilivně při téže nebo při ně-
které jiné škole téhož školního místa ustanovené
třeba by definitivní učitelka ručních prací již vy
učovala v nejvyšším počtu hodin (§ 101. odst. 2.
§ 102. odst. 3.).
Není-li ani toto substituční opatření možno
nechť se povolá k zastupování učitelka ručníc
prací, ustanovená na některé přespolní škole téhol
školního okresu.
14
article
Za odměnu nebo definitivně již ustanovená u-
čitelka ručních prací může výhradně jako zástup.
kyně na jiném místě býti zaměstnána jen tehdy
má-li se jí jako zástupkyní uložiti vyučování aspot
v témž počtu týdenních hodin, ve kterém je po-
vinna vyučovati na vlastním místě: hodiny přes-
početné definitivních učitelek ručních prací se př
tom nepočítají
Literní učitelky škol obecných mají nárok n
odměnu za zastupování ve vyučování ručním pra-
cím dle zásad, vytčených v §5
15
article
Učitelka ručních prací, jež dosud ani definitiv-
ně ani za odměnu nebyla ustanovena, obdrží za
každou týdenní hodinu jí k zastupování přikázano
odměnu, stanovenou v § 113. odst. 1. Odměna tato
vyplácí se způsobem v § 3. odst. 2. a 3. nazna-
čeným.
Takové učitelce ručních prací započte se tat
služební doba do doby rozhodné pro zvýšení slu-
žebních příjmů, jestliže později buď definitivně ne-
bo za odměnu bude ustanovena. Do doby vpočíta-
telné pro vyměření zaopatřovacích požitků věítá se
tato služební doba, když učitelka ručních prací ne-
ní vyloučena z nároku na zaopatřovací požitkya
zaplatila za tuto dobu 3procentní pensijní příspěvky
z odměny, které požívala jako zástupkyně.
Definitivní učitelce ručních prací, která zastá-
vajíc své vlastní místo, se svolením c. k. okresní
školní rady zároveň jako zástupkyně jest zaměst-
nána, náleží odměna v 5 101. odst. 3., pokud se
týče § 102. odst. 3. stanovená jen za hodiny, ve
kterých vyučuje jako zástupkyně přes výměru ho-
din, vyznačenou v § 101. odst. 2., pokud se týče
§ 102. odst. 3.
Je-li stejným způsobem jako zástupkyně za-
městnána učitelka ručních prací za odměnu ustano-
vená, požívá odměny v § 113, odst. 1. stanoveno
také za hodiny, které byly jí jako zástupkyni přidě
leny na odměnu tuto nevztahuje se ustanoven
§ 113. odst. 2.
16
article
Definitivní učitelce ručních praci, jež koná
službu výhradně jako zástupkyně na některé přes
polní škole, náleží po čas zastupování vedle dosa-
vadních systemisovaných požílků [ročního služné
ho, zvýšení služného a aktivního přídavku) a odmě-
ny, stanovené v § 101. odst. 3., pokud se týče
102. odst. 3., za případné přespočetné hodiny, ob-
starávané na místě zastupovaném, přídavek, a t
učitelce ručních prací s ročním služným 1300
nebo 1100 K měsíčně 30 K, s ročním služným 720
nebo 600 K měsíčně 20 K.
Učitelka ručních prací, ustanovená za odmě-
nu, jež koná službu výhradně jako zástupkyně n
přespolní škole, má po čas zastupování nárok na
odměnu, stanovenou v § 113, odst. 1. dle počtu
hodin jí k zastupování přikázaných. Nárok na zvý
šenou odměnu dle § 113. odst. 2. náleží jí jen z to
ho počtu hodin, ze kterého požívala zvýšené od
měny na svém vlastním místě.
Učitelka ručních prací, která zastávajíc své
vlastní místo zároveň se svolením školního úřadu
jako zástupkyně vyučuje na přespolní škole neb
školní exposituře, obdrží cestné dla předpísů §5
posl. odst., je-li přespolní škola nejméně 1.5 kn
vzdálena od jejího řádného bydliště (§ 123.).
Učitelce ručních prací, která výhradně koná
službu jako zástupkyně, náleží stejné cestné, které
ho zastupovaná učitelka ručních prací požívaln.
Ustanovení § 8. platí obdobně také v příčině
definitivních učitelek ručních prací, jež konají vý
hradně jako zástupkyně službu na přespelní škole
17
title
Politický přehled.
18
article
Země české.
Země české.
Malé sociálně-demokratické nedopatření.
Nad srbským boykotem propukl ústředn
orgán českoslovanské sociální demokraciev
jásavě škodolibý článek, v němž věnuje tučně
vysázenou pozornost také velikému vzrušení
v kapitalistických kruzích českých, jež pro-
hlášení srbského boykotu na veškerou rakou-
skou proveniencí vyvolalo. Pohříchu však de-
dukce, jež „Právo Lidu“ odvodilo z našeho
článku o vlivech srbského boykotu na průmysl
český, nezdařily se valně orgánu průmyslo-
vého dělnictva českoslovanského, jehož se
boykot konečně také přece na tolik týká, že
by mohl své rozkoše z něho aspoň poněkud
mírniti. Posílá-li nás pak s apelem proti boy-
kotu do vlastního tábora českého, z toho dů-
vodu, že prý při pohnutém jednání parlamen-
tárním ohledně cel a dovozu dobytka hlaso-
vali i Mladočeši proti připuštění srbského
dovozu do této říše, nutno za Mladočechy po-
dotknouti, že se „Právu Lidu“ přihodil omyl
19
article
V drobném prodejle
ranní číslo a soba . . sa š
večerní
za th
Ve úliálkách na renkově
ranni člsle
večerní
. . 5b
lnseráty
platí se hotově Bapřed
Přodplacení a inserty přijíma
administrace v Marianské ul., a
Tam nncházejí se těi
redakce, tiskárna a sxpedice
„Národnlch Listů“
Bukopiay se nevrnenit
Bapřed Přodplacení
20
article
neboť pří loňském jednání o dovozu srbského
dobytka hlasovali zástupci naší strany i pro
dovoz živého dobytka ze Srbska do Rakouska.
Německá resoluce pro přerušení vyrovnacího
jednání.
Německý Verein pro venkovský okres lí-
berecký zaslal dne 14. t. m. Verbandu něme-
ckých zemských poslanců usnesení, s vyzvá-
ním, aby bezvýsledná jednání s Čechy byla
přerušena, poněvadž prý německá povolnost
od října r. 1911 osvědčovaná „jest už s dů-
stojností německého lidu nesrovnatelna“. To
vyšlo prý na světlo denní obzvláště přesně při
posledním společném jednání českých a něme-
ckých zástupců. Nechť prý němečtí poslanci
vyzvou obyvatelstvo, aby se chopilo nejkraj-
nějších a posledních prostředků, to jest odpí-
rání zemských přirážek ...
Srbsko
Rakousko
Čechy
21
article
Rakousko-Uhersko.
Rakousko-Uhersko.
Haličská volební oprava opět ohrožena.
Stálý výbor pro haličskou volební opra-
vu schválil již celou osnovu nového zemského
zřízení, počítaje v to i složení příštího sněmu
a zbývalo jen ohraničiti volební okresy, jež
mají zvoliti stanovený už počet 215 poslanců.
Práce tato přikázána užšímu výboru, jenž
pracoval dosud klidně a dosti rychle. Ve
středu vyřídil tento užší výbor okresy měst-
ské jak dle censu, tak se všeobecným voleb-
ním právem a rozhraničil také volební okresy
pro nově zavedené střední statky, platicí více
než 100 a méně než 200 K přímých daní.
z nichž 4 polské a 4 maloruské. Zbývalo jen
rozděliti venkovské volební okresy. I v té
věci rozprava značně pokročila a byla odro-
čena na čtvrtek s přesvědčením, že toho dne
užší výbor svou práci vyřídí a v pátek se
sejde zase stálý sněmovní výbor, aby schválil
ujednání výboru užšího.
Ale přes noc se sítuace neočekávaně
zhoršila. Oznámili jsme již, že katoličtí bi-
skupové haličtí dali prohlásiti ve společné
poradě všech polských klubů, že s navrženou
volební opravou z důvodů církevních nesou-
hlasí a nezúčastní se sněmování, až se vo-
lební oprava bude projednávati. Již tehda
vystoupil předseda krakovské akademie hr.
RakouskoUhersko
krakovský akademie
22
article
Tarnowski s pochybnostmi o biskupském
prohlášení a vyzval katolickou hierarchii, aby
přesněji vymezila důvody své nechuti k na-
vržené volební opravě. Dobře katolický a
konservativný „Czas“ dokazoval dokoncev
úvodním článku, že v navržené reformě není
nic takového, co by se mohlo příčiti zájmům
katolické církve v Haliči, naopak že nový vo-
lební řád bude pro katolické duchovenstvo
výhodnější, než je nynější volebnf řád.
Dne 16. dubna uveřejnili všichni čtyři
římsko-katoličtí biskupové, k nimž se přidal
i arménský arcibiskup Teodorowicz, svou od-
pověď v „Gazetě Narodové“. V odpovědi,
adresované hr. Tarnowskému, píší, že
jsou si vědomi veliké odpovědnosti, kterou
berou na sebe odporem proti volební opravě,
poněvadž vědí, že jich odpor může býti roz-
hodujícím pro tu neb onu stranu. Proto se
dříve sestoupilí na poradu a teprve po zralém
uvážení vyslovili se proti reformě, v níž spa-
třují nebezpečí pro katolický lid. Své usne-
sení vyhlásili pak veřejně, aby je nestihla
výtka, že v čas nevarovali před nebezpečnou
volební reformou. Na to na vyzvání hr. Tar-
nowského odpovídají: Nejsme proti volební
opravě z důvodů politických, nýbrž z či-
stě náboženských. Ačkoli oprava je
akt politický, není přece výlučně politický.
Volební zákon tvoří nové zákonodárce, kteří
mohou míti vliv na vydávání zákonů ve všech
oborech církevního, národního, osvětového
Tarnowski
Teodorowicz
Halič
Tara
Gazeta Narodová
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Josef Jireček a Ignác Jan Hanuš.
Poznali jsme již rozdíl mezi literárně-
historickou methodou Šemberovou a Sabino-
vou: Šembera podával statistiku, Sabina
charakteristiku našeho písemnictví. Shledai
jsme však zároveň, že ta statistika, tedy
methoda pouze popisná a vnější, ve svém
způsobu byla užitečná; kdežto charakteristika
Sabinova, pokud ji prováděl ve svých obšir-
ných „Dějinách“, zůstala jalová a planá.
Stanovisko linguistické s hlediskem histo-
rickým snažil se sloučiti vrstevník obou
Josef Jireček (1825—1888).
Themata, která vybíral si už od let pade-
sátých, otiskoval hlavně ve vídeňském „Svě-
tozoru“ vládních „Slovenských Novin“, je-
jichž redakce se účastnil, a potom téměř vý-
lučně v Časopise Českého Musea. Byly to
starší česká literatura na Slovensku; staro-
česká bible; staročeské kancionály; staré
styky českopolské; literatura bratrská a exu-
lantská; české časopisectvo; a rukopis Krá-
lovědvorský i Zelenohorský a vše, co souvis
s jeho domnělou starobylostí i s jeho sklada-
teli novověkými.
Práce ty, hojné a často I obšírné, jsou
ceny nestejné. Zřetel ke starší literatuře slo-
venské byl plodný a užitečný: Jireček mě
přístup k leckterým pramenům, rozuměl také
maďarsky, a řada drobných konstatování
vývodův opravovala mylné názory starší, ze-
jména Jungmannovy.
Jirečkova literární studia o staročeské
bibli jsou hlavně filologická; stůňou však zá-
kladní vadou, s níž stojí a padají: podvržené
Evangelium svatojanské Jireček pokládal za
pravé a na něm mylně budoval důsledky
dalí.
Studie o literatuře českopolské jsou
cenné. Jireček z vlastního názoru znal starší
Jireček
Ignác Jan Hanuš
Šemberův
Sabina
Šembera
Jungmannův
Jirečkův
Slovensko
24
article
literaturu polskou, a některé zjevy, jakona
příklad Paprockého, rozbíral s porozuměnín
a láskou, pouštěje se již také do charakteri-
stiky spisovatelova společenského prostřed
a snaže se psychologicky odhaliti tvůrčí po-
pudy jeho nitra.
Také staročeská píseň duchovní v Jire-
čkovi našla pilného stopovatele. Jeho „Dě-
jiny duchovního básnictví české-
ho“ (v Praze 1878) přestávají sice na pouhé
statistické a bibliografické snůšce, ale snůšee
nevyhnutelné a užitečné, jež dobře prospívala
každému, kdo po Jirečkovi zabýval se ději-
nami české písně církevní.
Také několik prací Jirečkových o Bra-
třích a českých literátech exulantských ze
století XVII. má hojně látky nové, z velké
části zajisté zásluhou Pavla Josefa Šafaříka.
Jirečkova tchána, jehož bohatou pozůstalos
rukopisnou Jireček měl před rukama.
Rovněž o některých zjevech z dějin če-
ského časopisectva, zejména doby novější
podal pěkný materiál, maje šťastnou rukuv
jeho sbírání.
Za to práce Josefa Jirečka, jimiž v prv
ních letech šedesátých 1 znovu v sedmdesá
tých a osmdesátých snažil se literárně histo
ricky a jazykově obhájiti a ze staré doby vy-
ložiti obě známé památky RKZ, venkoncen
selhaly. Hlučně kdysi slavená „Echtheit det
KH“ (1862), hlavně proti Feifalikovi sepsaná
společně s bratrem Hermenegildem, vlastn
vývody odpůrců potvrzovala, houževnatě roz-
lišujíc dvojí poesii staročeskou: národní
cizinskou, již nebylo, a RKZ mermomocí vy
kládajíc jako básnictví lidové, proti čemuž
mluvila všecka podstata těchto skladeb, kte
ré jsou prostonárodního básnění pouhým ohla-
sem.
Paprocký
Jireček
Jirečkův
Bro
Pavel Šafařík
Feifalik
Hermenegild
Jire
Praha
RKZ
25
article
Proto také později Jireček tolik se brá-
nil hned prvním výsledkům badání Gebauero-
va, který již 1874 zjistil, že t. ř. „Million
Marca Polův skladateli „Jaroslava“ slouži
za pramen (Jireček věc vykládal opačně: po-
vědomé místo o tatarských hadačích a kou-
zelnících do cizího cestopisu prosaického
vzniklého z vlastního poznání cestovatelova
prý se dostalo z naší básně české, která, ne-
znajíc vzdálených oblastí asijských, vznikla
zde doma): proto Jireček z Hanky a Lindy.
skutečných skladatelův RKZého, činil hlavy
zmatené, naprosté nevědomce a prašpatné
básníky, jejichž vědění a nadání nikterak ne
stačovalo na takové dílo: a proto i literárn
proudy v první čtvrti století XIX. pojímal
zcela mylně, na jedné straně spatřuje pouze
novodobý sentimentální idyllismus gessnerov-
ský a na straně druhé opět jen prostonárodn
přirozenost, jadrnost a hrdinskou lapídárnos
objeveného tehdy RKZ, který prý novověkou
poesii naši obrodil, — kdežto plody ty samy
byly výsledkem novodobého romantisují
cího sklonu k písni lidové, nikoliv jeho pří
činou.
Jireček
Polův
Jaroslav
Hank
Linda
26
article
Jirečkova životní práce literárně histori-
cká směřovala k velkému úhrnu: k zevrubným
dějinám veškerého našeho písemnictví. To
co Dobrovský podnikl toliko úsečným náčrt
kem, co Jungmann podal pouze bibliografi-
cky, co Šafařík zařadil jen do rámce ostatních
literatur slovanských, co Šembera sepsal hlav
ně pro potřeby školní, co Sabina zamýšlel, ale
neprovedl na zásadách moderních — to Jose
Jireček chtěl podatí rozebráno „podle vnitř
ního obsahu a účinku na souvěkovce a potom
ky,“ jak praví sám.
Aby však se zbavil přítěže vnější, pro
bral nejprve životy všech spisovatelův a
knihopisnou stránku všech českých plodů
slovesných, vzniklých do konce století XVIII.
nebo, jak se vyjadřuje, „povahu, smýšlení
společenské postavení a praktickou působ-
nost jednotlivých spisovatelův“ — to jest: slo-
žitou látku, které nebylo mu lze vpraviti v
osnovu společnou, rozdělil na část dvojí. C
se podařilo historikům literatur mnohem bo-
hatších a složitějších než je naše česká, toho
Jireček prostě nezmohl. Pravi-li v pře
mluvě svého díla: „Pragmatická se historio
literatury české s životopisy a kněhopisem
nikterak v jeden celek sloučiti nemohla“ —
netýká se to literárních dějin jako oboru
nýbrž literárního dějepisce jako osoby.
A tak v „Rukověti k dějinám li-
teratury české do konce XVIII. vě-
ku“ (v Praze 1875—6) dostalo se nám, jak
sám název praví, „slovníka životopisného
knihoslovného“, který k vlastní pragmatické
historií literatury je pouhou průpravou.
Jirečkův
Dobrovská
Jungmann
Šafařík
Šembera
Sabina
Jose Jireček
Jireček
Praha
27
article
Ve svém způsobu kniha Jirečkova ovšen
je pomůcka znamenitá. životopisy sem po-
jaté, zejména osob věku XVI. a XVII., kte-
rým se Jireček zabýval se zálibou, nejsou
pouhým vypsáním osudů vnějších, nýbrž časte
opravdovými kulturními studiemi a názorný-
mi obrázky spisovatelova prostředí, tak že
seřazeny postupem časovým, daly by na př
pěkný celistvý obraz české reformace, huma
nismu za věku Rudolfova, literatury českých
exulantův atd. Je vidno, že auktor k rozkou
skované látce životopisné přistupoval už
s hotovým obrazem celkového rozvoje lite
rárního, jejž zbývalo pouze ustrojiti pragma
ticky. Některé životopisy, jako na př. Komen
ského, Blahoslavův, Chelčického, Husův a j.
jsou vlastně malé monografie, které podával-
tehdejší úhrn zkoumání odborného. Jirečkov
kniha tudíž je víc, než pouhý revidovanýa
doplněný Jungmann.
Že naproti tomu rušivě působí zvláštu
záliba auktorova v nicotných podrobnostechu
literátů posledního řádu, zejména v zplaně
lém a zploštělém století XVI., dále že nepří
jemně se nás dotýká stranné stanovisko Ji
rečkovo ke všem našim nekatolickým zje
vům literárním, a posléze, že archaismy slohu
jejž si Jireček oblíbil, zhusta přecházejí v pi
tvoru, každému čtenáři „Rukověti“ dosta-
tečně je známo.
Léta přešla, Josef Jireček umřel, a k
druhé, pragmatické části jeho historie lite-
rární nedošlo. Knihu Jirečkovu, ač zcela jí-
nak založenou a také provedenou, stihl osud
knihy Sabinovy, a celistvé dějiny literatury
české opět čekaly na pracovníka příštího.
S Jirečkem a vůbec starší lingfuistickou
školou našich literárních dějepiscův mnoho
společného má Ignác Jan Hanu š (1812—
1869).
Jirečkův
Jireček
Komen
Blahoslavův
Chelčický
Husův
Jungmann
Ignác
Jan
Hana š
Rudolfov
Sabinov
28
article
Jako správce knihovny klementinské měl
hojně příležitosti vnikati přímo v prameny.
objevovati věci zapadlé a opravovati mylná
data a nesprávné úsudky. To ovšem se ne-
týká jeho obšírného „Rozboru filosofie
Tomáše ze Štítného“ (v Praze 1852):
psán je nemethodicky, zrovna sabinovsky, a
staročeského scholastika násilně vpravujev
novověký krunýř filosofické soustavy He-
glovy, již Hanuš tehdy byl úplně proniknut.
Platné výsledky hledáme a nalézáme v tako-
vých studiích střízlivějších, jako jsou na
př. „Život a působení Františka
Ladislava Čelakovského“(1855) nebo
„Literární působení Josefa D-
brovského“ (1867), anebo v hojných roz-
borech zejména zdravotnické i astronomické
literatury české ze století XVI., a v podob-
ných důležitých korrekturách literárně histo-
rických, jakou Hanuš provedl při Antonínovi
Koniáši, vandalskou činnost jeho v oboru li-
teratury předbělohorské zmenšiv na polovinu.
Nejdůležitější publikací Hanušovou je
„Quellenkunde und Bibliogra-
phie der böhmisch-slovenischen
Literaturgeschichte“ (v Praze 1868).
kde způsobem kritické bibliografie stopuje
látku svého předmětu v přesném postupu
chronologickém. Tedy, jak praví už název
knihy, nikoliv pragmatický dějepis, nýbrž sou-
pis látky a kritika pomůceki pramenův; ale
je to kniha každému, kdo v oboru tom
pracuje dále, nezbytná.
Tomáš
Hanuš
Čelakovský
D brovský
Koniáš
Hanušův
Praha
Heglův
Monde und Bibliogra