Dne 3I. října 1900

KArOLIC

Číslo 299 Strana 3.

Dr. Vodička: Kdo řezal tu hůl (bílou)? Svědek: Dle mého náhledu musil míti ostrý nůž a musil umět s dřívím zacházet. Když Hilsner v pondělí velikonoční odpoledne předveden byl Vemelové, nemohla ho tato poznati. Dr. Baxa: Ty kalhoty, které tu jsou, nebyly tam při prohlídce. Svědek: Ty tam rozhodně nebyly už tenkrát. Dr. Baxa: Ale někde byly nalezeny Svědek: Ve staré synagoze ve V. Meziříčí. Hilsner nemá proti tomu ničeho k udání. Svědek dp. Ferdinand Vlček, 33letý farář v Nové Vsi u Chotěboře — vzat do přísahy. Byl v čase zavra- ždění Anežky Hrůzovy katechetou v Polné; chodíval do „Březiny“ na procházku a pamatuje se na den 28. března. Šel právě ve tři čtvrtě na 5. odpoledne a viděl tam člo- věka, který naň udělal špatný dojem, byl asi 20letý. Když vešel svědek do lesa, uslyšel hvizd. Mladík ten měl šedivý kabat, mohutné lícní kosti, plné tváře, klobouk menší. Svědek celého toho mladíka neviděl, byl zakryt roštím. Onen mladík byl od svědka asi dvacet kroků. Na svědka podíval se pátravým zrakem; dělal na něho špatný dojem. Sekretář Šonka: Od které strany přicházel ten mladí«? Dp. Vlček: Vycházel jsem od lávky, ale odkud on vycházel, těžko věděti. Hvízd proveden vstrčením prstů do úst. Dr. Auředníček: Byl ten muž silný ? Dp. Vlček: Byl ramenatý, šoulal se po té cestě vzhůru. Viděl jsem vrohní polovicí těla. Dr. Auředníček: Kulhal? Dp. Vlček: To nevím. Dr. Auředníček: Vy jste to ale řekl. Dp. Vlček: To jsem neřekl. Nemohl jsem zjistit, byl-li kulhavým Dr. Auředníček: Byl ten člověk židovskéh typu Dp. Vlček: To nemohu říci. Dr. Auředníček: Zidovský typ se pozná. Dp. Vlček: Kolikrát se nepozná. Dr. Vodička: Vypadal židovsky Dp. Vlček: Jako žid nevypadal. Dr. Vodička: Hilsner to nebyl? Dp. Vlček: To nebyl. Dr. Vodička: Vy jste psal dopis polic. řiditel-

Co vás k tomu pohnulo? Dp. Vlček: Přihlásil jsem se jako všichni svědci. aby e vypátrala pravda. Hilsner nemá, co by k tomu poznamenal. Svědek Frant.Šic, 31letý obuvnický mistr v Polné přísahá. Předseda: Co je vám o tom známého bližšího, kdy zavražděna byla Anežka Hrůzova? Svědek: Na Velký pátek jsem se o tom dozvě- děl. Obrátil jsem se na Izima (bratra Hilsnera, správně Morice) a řekl jsem: „To ji váš Polda zabil“ a on řekl „Já nevím, já se zeptám.“ (Šmích.) To jsem myslil otázku tu žertem. Na Bílou sobotu začal Izim vypravovati, že možná že ji Polda zabil — „já jak mu o to m řeknu, tak se chvěje, bijemě a modlí se hebrejsky“ — uvedl Moric Hilsner tehdy. Také mluvil tehdy Moric o tom, že tam u nich spal košerák, jednou řekl z Golčova Jeníkova, podruhé z Větrného Je- níkova. Předseda: Mluvil Moric Hilsner něco jiného s vámi? Svědek: Měli jsme leccos; mluvil o mrzutostech s matkou. Měl jsem ho v dílně rád, ale později jsem ho musil dáti pryč. To bylo po svátcích velikonočních. Předseda: Nemluvil s vámi o Hilsnerovi? Svědek: To se nepamatuji. Svědek uvádí, že mu kdys Moric vyprávěl, že Polda potřebuje peníze na cestu do Ameriky, aby mu je půjčil. Svědek později jel do V. Mezi- říčí; tam potkal Izima a ten k němu hned běžel. Svědek vzal ho s sebou (byl při tom red. Schwer a p. Novotný) do hostince »u Špilarů«. Tam mu dal tři čtvrtky bílého vína a rohlík. Svědek vypráví, že mu Izim vyprávěl různé věci — co už to vše bylo, na to se nepamatuje. Závažného od něho se nedozvěděl nic. Dr. Auředníček: Byl tedy Moric opilý Svědek: To nevím. On uměl pít víno i kořalku.

Dr. Auředníček: On prý vám vyprávěl strašné věci, až vlasy na hlavě vstávaly, jak noviny psaly? Svědek: To, prosím, já německé noviny nečtu, to já nevím. Dr. Vodička: Když jste mluvil žertem, odpovídal vám vážně? Svědek: To já nevím. Rada Danzer: Neřekl vám Izim, že Leopold s ním spí, že leží k němu obrácený a že je nepokojný Svědek: Ano, to řekl. Hilsner: Inu, když to na mně sváděli, jak jsem mohl býti klidným. Modlil jsem se vždy. Svědkyně Fr. Čermáková, 43letá žena obuvníka z Polné, vzata do přísahy. Hilsnera zná, to byl její ve- dlejší soused. Předseda: Pamatujete se, kdy našli Anežku Hrů- zovou a kdy se ztratila? Svědkyně: Na Škaredou středu se ztratila a na Bílou sobotu jí našli. Uvádí, že mluvila s Hilsnerovým bra- trem a ten že jí řekl, že byl u nich Fried z Vídně; také po Polné chodil prý polský žid, mrzák, na pravou nohu chromý, přes 30 roků starý. Sama toho cizího žida ani Frieda neviděla, to jí vyprávěl její muž. Svědkyně uváděla, že na cestě sem drahou jela s pí. Šubrtovou a ta jí »šimfovala« přes její viru. Dr. Baxa: Sestrany některých židů se stávána svědky nátlak. Předseda: To jsou ženské řeči a s těmi se ne- můžeme tady zabývat. Svědek Moric Hilsner (Izim), bratr Leopoldův, 17letý israelita, obuvnický učeň ve Velkém Meziříčí Předseda: Chcete svědčit? Svědek: Prosím, ne. Svědkyně Marie Hilsnerová, matka obviněného, 52letá israelitka, vdova po dělníku v klihárně, nyní bydlí ve Velkém Meziříčí. Předseda: Chcete svědčit? Svědkyně: Nebudu moci svědčit. Předseda: Tak odstupte.

Svědek Josef Špaček, 47letý ženatý obchodní ve Velkém Meziříčí — přísahá. Prvně vidě! Hilsnera u odvodu. Předseda: Vy jste byl svědkem při domovní prohlídce? Svědek: Stál jsem dne 27. dubna před svým „kšeftem“ a tu se soudním úředníkem šel k Marii Hil- snerové za účelem prohlídky. Přišli s p. drem. Schenkem ke staré synagoze, byla tam svatba. Nedaleko dveří našli černý kufřík a špižírnu; Marie Hilsnerová kufřík otevřela a tu nalezeny: kalhoty, kacabajka a něco sukní. Ve staré špižírně byly hrnky a hadry. Pak šel svědek s drem. Schenkem do bytu Hils nerové, pak k soudu, kde prohlíželi kalhoty. Na těch byly červené skvrny, jedna prorážela skrz, spodní část příklopce byla vlhká. Barva na kalho- tech se zove „neusilber“, nechá se prát a barvu nemění. Předseda: Jsou to tyhle kalhoty? (Ukazuje na šedé kalhoty.) Svědek: Jsou. Stará synagoga je spustlá budova. Ta špižírna, co tam byla, patřila M. Hisnerové. Rada Danzer: Roznal jste dobře ty kalhoty? Svědek: Nepozoroval jsem, že jsou prané. Uka- zuje, kde byly na kalhotech červené skvrny, i uvádí, že na zadní straně byla veliká krevní skvrna, prosakující, na předka menší skvrna. Dr. Baxa: Zůstává pí. Hilsnerová také v té sy- nagoze? Svědek: Ne, ona má byt jinde. V židov- ské obci. Dr. Baxa: Komu patří ta stará synagoga Svědek: Židovské obei. Dr. Auředníček: Vy jste dříve něco ji- ného udal. Svědek: Dřívější má mluva je taková jako dříve. Dr. Auředníček: Tehdy soudní komise nevě- děla, že ty kalhoty jsou v tom kufru a byla to právě Marie Hilsnerová, která komisi o těch kalhotech řekla. Hilsner uvádí, že když matka musila z Polné pryč, tak si v Meziříčí zatím ve staré synagoze nechala nábytek než si byt našla. Svědek Karel Fiala, 55letý ženatý kožešník ve Vel.

Meziříčí. Vzat do přísahy. Uvádí, že soudním adjunktem drem. Schenkem přivzat byl k soudní komisi, která pro- hledávala byt Hilsnerové a synagogu meziříčskou. Všiml si oněch šedivých kalhot, které byly pokrvácené, ale byly již prané poněvadž knoflíky byly sezrzavělé a zazelenalé. (Úkazuje, jak daleko šla vlhkost na kalhotech.) Na kalhotech byla rozsáhlá skvrna, jak si utřel celou ruku zkrvácenou a ta skvrna prorážela skrz. Dr. Auředníček žádá, aby se rozsah skvrny konstatoval z nálezu prof dra. Reinsberga a doc. dr. Slavíka. Dr. Baxa se proti tomu ohražuje. Dr. Auředníček: Taková skvrna vůbec ne- zmizí, zvlášť když vystřižený kus je v soudním uschování Svědek: Prosím, bylo to skrz proražené. (Krví prosákl..) Řada Danzer: Šli jste k pí. Hilsnerové, řekli jste jí, co hledáte? Svědek: Ano. Ona tenkráte řekla, jak se mi zdá, že měla malou místnost a že si kufr do syns gogy dala. Předseda: Bude se číst protokol o domovní prohlídce; vyřídí se nejprv otázky, pak ostatní. Dr. Baxa: Pamatujete se jako soudní svědek, že ta skvrna byla skrz? Svědek: Ano, skrz. Dr. Baxa: Bylo to od vody tam to místo vlhké Svědek: Ano, bylo to jako prá no. Dr. Auředníček uvádí, že to vlhké místo mohlo býti od močení. (Podiv.) Svědek: Prosím, to se vidělo, že kalhoty musely býti prané, ježto už ty skvrny nebyly tak čisté, jako by byly čerstvé. Skvrna byla, jako když si někdo utře ruku. Předseda: Všiml jste si těch skvrn? Svědek Špaček: Ano, ty dvě byly menší a ta jedna větší a prorážnly skrz a pan doktor nás nebude nic plést. (Pohnutí; předseda uvádí vše na pravou míru.) Jedna skvrna byla jako starý čtyrák, ty dvě byly merší. (Pohnutí mezi obe- censtvem.) Dr. Auředníček navrhuje, ježto údaje obou svědků si odporují, aby slyšen byl p. dr. Schenk o tom, jak ty skvrny vypadaly.

Předseda: Soud se o tom poradí. Hilsner nemá proti tomu nic. Ty kalhoty byly o paní Hitichmanové. Malá přestávka. Mezi přestávkou za vzrušení obe- censtva poukazoval redaktor »Českých Zájmů« antisemita Hušek mocným hlasem na to, že obhájce Hilsnerův pan dr. Auřed- níček bez přítomnosti státního zástu pce baví se zcela nenuceně s Hilsnere m. Hušek stoje křičí: To nesmí býti — na to se musí poukázat, to musí přijít do říšské rady, tam se musí inter- pelovat. — Pan dr. Auředníček uvádí: Vás se ptát nebudu. — Hlasy: On má přec k tomu právo, jako jeho obhájce. — Mlčte! (Nepokoj.) Po zahájení soudu pan dr. Auředníček stěžuje si soudu, že pan Hušek po celé líčení haranguje obecenstvo a dělá poznámky a jiné. Nyní opět tak učinil v přestávcea žádá, aby ten pán vyloučen byl z líčení. Předseda: Který to byl pán? Red. Hušek. Já, prosím, byl vězeň politický . Předseda: Já jsem to pozoroval již — j á v ás důrazné napomínám, abyste se veške- rých projevůi zasáhání do líčení zdržel. Nechci užít nejkrajnějšího prostředku, ježto znám vaše po- stavení, ale klidně se račte chovati a nezasahujte do líčení. Tím to odbyto, Na to čten protokol L. Hitschmanna, Mat. Hitsch- mannové, krejčího Řeháka J., portýra J. Zvoníčka a pro- tokoly o domovní prohlídce u Hilsnerových. Po té nastala půlhodinná přestávka. Předseda uvádí, že obdržel od p. Jarom. Huška přípis; není povinnen odpovídatr. Podotýká však, že již to pozoroval 27. října a že při onom napomenutí ostá v á. Svědek Fr. Skála, 20letý obuvnický pomocník v Polné: — přisahá. — Šedivé kalhoty na Hilsnerovi viděl, kdy byla zavražděna Hrůzova neví — snad na Škaredou středu. Před se d a: Nosil častěji ty kalhoty

Svědek: Ano, nosil je častěji. Předseda: Vy jste v r. 1898 v červenci pracoval s ním na dráze; Svědek: Ano. Přišli jsme tam oba stejně, Hilsner tam zůstal. — Kdy to bylo, svědek se nepamatuje; pak vy- práví, jak tehdy stihla Hilsnera nehoda. V té práci kalhoty šedé neměl. Předseda: Byli jste j dnou spolu na procházce? Svědek: To bylo, když jsme šli na dráhu. To byla ňáká Hájková. On se jí Hilsner ptal, kudy je cesta . . .. Bližšího nic neví. Předseda: Pamatujete se na Zhořskou pouť a na výlet do Březiny? Svědek: Já v Březině nebyl. To tam měl Hilsner veliký klobouk od Peřiny vypůjčený a byl také v Blízkovu v tom klobouku za Benešovou Předseda: Viděl jste Hilsnera v takovém klo- bouku Svědek: To viděl. On potom tvrdil, že ho prodal té Rezi Friedmannové. Rada Danzer: Jakou nosíval hůl? Svědek: Ohnutou s plíškem, měla zobák (poznává předloženou hůl.) Státní návladní: Měl rád děvčata? Svědek: Ano. Když jsme chodili po rynku, chytal děvčata a hubičkoval je. St. návladní: Když jste byly ve Žďáru, jaké měl šaty? Svědek: Zelené šaty, zelený klobouk. Dr. Pevný: Byl jste s Hilsnerem důvěrný přítel, když šel za holkou, vaši se o tom zmiňoval Svědek: Jo když šel za Benešovou, to mně řekl- chtíval, abych šel s ním, ježto tamní hoši, když jim nedal na pivo, hodili ho do škarpy.

V křížovém výslechu svědek se na nic již nepamatuje. Dr. Vodička: Že by to byla jistě jeho hůl, to ne- můžete říci? Svědek: Ne, to nemohu. Dr. Vodička: Slyšel jste, že chodí za Hrůzovou? Svědek: Jo, to teprv po vraždě, že chodil k těm Prchalovům, před tím neslyšel jsem nic. Hilsner: Zelené šaty na svátek jsem měl ve Žďáře, modrou zástěru a starý kabát. Svědek: To já nevím. Hilsner uvádí, že klobouk ten, o němž svědek se zmínil, prodal obuvníku polenskému Fr. Lánovi na náměstí. Červinkovi se snad na to budou pamatovat. Svědek Josef Klenovec, 35letý četnický stráž- mistr z Polné, vzat do přísahy. Výslech ten byl velice napínavý. Předseda: Co je vám známo o zavraždení Hrů- zové, a proč byl Hilsner zatčen? Svědek: Na Velký pátek přišla stará Hrůzováa oznámila, že se jí ztratila dcera. Svědek vypráví známé věci, kterak pátral po zmizelé Anežce. Přehrabali později celou půdu u Hrůzových — holku nenašli. Anežka měla zrzavé v lasy, a četník poslal na nádraží, zda takové děvče snad neodjelo. Druhý den rozestavil lidi v lese »Březině« — na písknutí šli řadou a Anežku nalezli — zabitou v houští. Pak přišla soudní komise, místo byle střeženo. Původně měl svědek podezření, ježto Anežka neměla žádnou známost, na jejího bratra Jana (to prý se jednou hádali skrz nějaké peníze.) Prohlížel jsem bratra Hrůzové na rukách, našel jsem u něho nůž, alehnedto podezření se odvrá- tilo, když semrtvola obrátila a uhlídán byl řez. Dále měl jsem v podezření Laixnera, Hilsnera a Zellingra. Pátral jsem v neděli dopoledne — zvěděl jsem o tom, že oni hoši na Kateřinském vrchu hráli karty.

Později šel jsem s radním Sedlákem a Hilsnera vzali k Vo- melové, jak již to vyprávěl svědek Sedlák. — Cestou do Věžničky zůstal Hilsner sám stát na místě, kde byla nalezena mrtvola Hrů- zovy. Vomelová tehdy Hilsnera nepoznala, a řekla: »Takhle to není on, ten chod by to byl. Později zvěděl od Sobotkové, že byl Hilsner viděn na Škaredou středu k 6. hodině u »Březiny«. Svědek v pondělí ráno pátral dále — v poledne vzal Hilsnera, jenž šel od soudu, a šel s ním na místo činu. Hilsaer vedl svědka do města. Pak ho dal k soudu. Vykonány prohlídky — u Hilsnerů nalezeno množství šatů. Šedivé kalhoty složeny byly v kufru mezi šaty, na těch kalhotech byla od rezi skvrna velice malá. Při druhé prohlídce byly šaty v kufrech, něco bylo již pryč. Hilsner na dotaz svědkův, kde byl ten čas mezi 5.a 6. hod. več. na Škaredou středu, uvedl, že byl s nějakým Dvořáčkem a Sobotkou kupovat psy, když s nimi před tím chodil po náměstí. Předseda: Jaká byla jeho pověst. Svědek: Seznal jsem z jeho chová ní i z chování jeho matky, že je všeho schopný, proto jsem ho zatknul.

Předseda: Co jste vypátral dále, po zatčení jeho Svědek: Ano, to jsem pátral. Na to svědek vypráví o pozdějších bouřích polenských a j. Veselý vyprávěl svědkovi, že viděl u Hilsnera nůž as 30 cm. dlouhý. Ptal se, kde jsou ty šaty, a on mu řekl, ž »jsou v luftě«. Předseda: Pátral jste po lidech, kteří se v »Bře- zině« v den vraždy potloukali Svědek: Ano. Od pana faráře Vlčka jsem se do- zvěděl, že as 2 dny před vraždou se tam potloukali cizí idé. Předsdda: Pršelo 29. března či den potom Svědek: 30. bře na pršelo. — Uvádí, že na Velký pátek mrzlo, bylo jasno a také jasno bylo na Bílou sobotu. Předseda: Jak jste našli mrtvolu? Svědek: Na šátku byla skvrna krevní, šaty zama- zané od bláta, šaty byly vlhké odmrazu, na- sáklé vodou nebyly. Vlasy táhly se do zadu. Předseda: Jana Hrůzu, bratra Hrůzové, viděl jste o Veliký pátek? Svědek: Ano, nepozoroval jsem nic ani na šatech. ani na rukách. Předseda: Při mrtvole nalezena látka. Svědek: Ano, bylo to jak od vápna potřísněno. Ale ten kus látky tam byl jen tak pod- hozený. — Místo, kde byla mrtvola nalezena, bylo asi 8 kroků od pěšiny. Na místo naleziště byla odnesena, tam nebyla žádná krev — byla zabita na místě 2—3 kroky odtud vzdáleném. Předseda: Co je vám známo o vraždě Klímové? Svědek: To jsem byl ve Štokách. Pátralo se po