Ročník XXXX.

V Praze, ve středu dne 5. září 1900.

Číslo 245.

Na ranní a odpol. ttst předpláeí ne- v Přaze v adunla lsfrael sa čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoji onásko K ro za nl tt lat . . 7 K. 0oi n val dlialkách 2K a0k na měsíc Poštoni na ni n i .. k s drojí zásilke na měníe n ant lsla . . . . Hik eo

Návrh ruský na ukončení výpravy proti Čině. Od samého počátku mnohonárodní vý pravy evropského vojska k nejvýchodnějším břehům asijským chladnokrevní posuzovatel všech poměrův, za nichž tento novověký výlet argonautský byl podniknut, nemohli se zhostiti odůvodněných obav, že ten zámoř- ský koncert snadno se zhatí. Orkestr dosta sice jednoho nejvyššího kapelníka, ale mě dvojí ladění. Kdežto totiž císař německý ve vší formě prohlásil válku proti Číně ještě s neobyčejným přiostřením, aby žádný ně- mecký voják žádného čínského eozbrojence nešetřil a na potkání ho skolil, poněvadž Čína musí býti náležitě ztrestána za zavraž- dění německého vyslance Ketťelera: vládní list petrohradský oznámil, že Rusko nechce podniknouti a nepodniká proti Číně žádné války, ale odesílajíc na území čínské také své vojsko, že sleduje toliko dvojí účel, toliž předně, že chce osvoboditi vyslance evrop- ské, držené jako zajatce v Pekinu, a za druhé, že chce dynastii čínské usnadniti ob- novu domácího pokoje a pořádku Mezi Německem a Ruskem byl tedy již před výpravou vojska do Číny hluboký, zá- sadný, nesmiřitelný rozdil, ba zjevný spor Neshoda mezi nimi vypukla na veřejnost když minulého téhodne vzníkla mezi úřad ními listy petrohradským a berlínským dost ostrá, o hluboké podrážděnosti svědčící pole mika, kdo dal podnět ke jmenování něme ckého generála Walderseea nejvyšším velite- lem všeho do Číny vyslaného vojska evrop- ského i amerického? Z Berlína se tvrdilo že návrh k tomu vyšel od samého cara Z Petrohradu se odpovědělo, že podnět tomu dal císař německý. Na konec vyšlo na jevo, že úřadní list petrohradský má pravdu.

Před týdnem ještě tato otázka, ač sama sebou velice zajímavá a pro posouzení ber línského bramarbasství jako udělaná, nezdála se míti pro další vývoj věcí válečných a po litických na půdě čínské valnou důležitost. Myslilo se, že náleží zcela jen minulosti, pro budoucnost že je zúplna jedno, odjel-li ge- nerál Waldersee jako blavní komandant mezi- národního vojska do Číny na podnět svého císaře nebo ruského cara. Však dnes užje vidět, že za touto otázkou vězelo a tajilose velmi mnoho, slovem, že za ní se skrýval celý veliký spor, který mezi Ruskem a Ně- meckem vzhledem k Číně trvá už děle, nez nynější výprava jejich vojsk k břehům Ti chého okeánu. Dnes už je vidět, proč Rusku přede vším záleželo na tom, aby celý svět zvěděl, že návrh na ustanovení staričkého, německého generála nejvyšším velitelem celé válečné strakatiny proti Číně vyšel od císaře něme- ckého, a že car jen z nejvšednější zdvořilosti k tomu jmenování svolil. Kdyby totiž podnět k tomu kroku byl vyšel od cara, nebylo tak snadno lze, aby se dálo, co od pěti dnův se děje, a nad čím všechen, nejen po- litický a válečný svět žasne, nejvíce ovšem Berlín, kde té chvíle ani nevědí, co počít takový poplach a zmatek tam náhle za- Vždyť už se připravovali, s jakou oslnu jící slávou provedou svou pomstu na Číně, už počítali, jaké skvělé kořisti dobudou vládl

v dalekých končinách asijských, už se chy stali k novým vítězoslavným pochodům uli- cemi berlínskými a k ověnčení válečného loďstva svého hned po první jeho veliké výpravě. Vždyť nenadáli se ničeho jiného, leda že jejich Waldersee osvědčí se jako nejzpůsobilejší a nejšťastnější generál ze všech generálův evropských i americkýcha že rozmnoží postrach před německou zbran a respekt před německým jmenem po celém světě. A tu náhle obrat; náhlé zaražení všech světoborných rozpočtův; náhlé ochla- zení rozpálených hlav berlínských.!

Rusko totiž učinilo nejdříve severoame rické unii návrh, aby nejen další činnost všech sdružených vojsk proti Číně byla za- stavena, ale aby tato vojska území i moře čínské co nejdříve nadobro opustila, poně- vadž není příčiny, za kterou by tam dále prodlévala. Dobytím Pekina a osvobo- zením zajatých vyslancův že společný účel vojenské výpravy do Číny jest naplněn ostatek, totiž obnova míru a pořádku v Číně že jest možná i bez cizího vojska, pouhou diplomacií evropskou a severoamerickou která prý má dynastii čínskou zpět povolati do Pekina a smluviti se s ní o všech opa- třeních a krocích, jichž bude potřebí k po tlačení domácí vzpoury Vláda washingtonská ihned vyslovil svůj souhlas s tímto návrhem ruským, i Francie, Anglie a Rakousko po kratičkém přemýšlení přidaly se k němu. Ale Německo posud váha a jeho věrný panoš Italie, po něvadž už napřed oslavovala generála Wal derseea jako největšího hrdinu tohoto sto- letí ještě dříve, než nějakého Číňana spatřil, domnívá se, že ho nesmí opustit až do po- slední chvíle. Tak dnes jest pět velmocí pro to, aby všechno cizí vojsko Pekin opustilo a dvě: Německo a Italie, posud jsou na roz- pacích, co mají udělat. O Italii není tu potřebí mluvit, ta jen se drží Německa za šos; ale Německo! Tomu jedná se nyní o zastavené če stne slovo, že Čína musí býti ztrestána; tomu jde nyní o nevyslovitelnou blamáž před celým světem, že vyšlo, aby v Číně všechno na cimprcampr rozsekalo a že se má vrátit jen tak bez ničeho!

Rozhodnutí Německa o návrhu ruském jest zajisté tím těžší, poněvadž Rusko ne- váhalo připojiti k němu ihned nejurčitější vyjádření své, kdyby i všechny ostatní vel- moci své vojsko v Pekině nadále ponechaly, ono že své odtamtud co nejdříve odvolá. Nyní ale už čtyři velmoci, totiž Anglie, Francie, Rakousko a severoamerická unie chtějí příkladu ruského následovati; zbývá tedy vlastně Německo samo proti všem ostatním. Čím déle se svým rozhodnutím vahá, tím více dává na srozuměnou, že bolestně pociťuje ostří návrhu ruského. Tento návrh má i ještě jednu velice významnou stránku. Teď teprve všechen svět vidí, proč právě ruské vojsko s dobytím Pekinu pospíchalo, proč tak udatně a rychle se hnalo ku předu. Pekin musil padnout do rukou spojených vojsk dříve, než generalis- simus Waldersee přistál na čínském břehu. Návrh ruský vyhlídl si nejvhodnější chvíli, aby kandidát německého císaře v čele cizího vojska neměl vlastně co dělat. Přišel s křížem po funuse. Chce-li si ho tam císař německý dále nechat v čele s vého vojska, to jest zcela jeho soukromá věc; ostatní vel moci už nemají společné ho velitele v Číně potřebí. t Tento mistrovský kousek diplomatick se Rusku znamenitě podařil. Německo pak. rozmýšlejíc se, dáti ihned v první chvíl svůj bezpodmínečný souhlas s jeho návrhem octlo se v situaci syrchovaně komické? Vždyo konečně přece nezbude mu nic jiného, nez telegrafovati generálu Walderseeovi, aby i s vojskem německým z Číny co nejdříve se vrátil. Ale následky tohoto zábavného konce strašné, pomstychtivé výpravy německé dalším rozvoji poměrův mezi Německem Ruskeml

Politické zprávy domácí. V Praze, 4. září. Slovanské listy o nás. »La Pensée Slave« (Terst) si libuje, že Čechové konečně se dobírají k jasné a pravé určité cestě, jak to vysvítá z táborových řečt drů. Herolda, Ed. Grégra a Baxy. Čechové ne- mohou uskutečniti svůj národní a politický pro- gram v rámci nynějšího sýstému. Program Čechů musí obsahovati tři body, spolu spojené Prvý týká se českých zemí, druhý rakouského mocnářství, třeti poměru ke světu slovanskému Co se tkne prvého bodu, českým zemím must býti vráceno státní právo podobně jako Uhrám Bod druhý — mocnářství rakouské musí s zreorganisovati na základě federativném. Třel — mocnářství rakouské musí vstoupiti v nej srdečnější poměr k Rusku a státi se týnem slo vanského ducha a pevnou hradbou slovanskýel národností.

K drakonickému odsuzování Slováků. »Glos Narodu« píše: Skutek uherské appel- lace je nám bolestnou výstrahou, na jaké scesti může zbloudit ústavný stát, kde zničena zásad rovnoprávnosti národů. K tomu dospějeme i Cislajtanii, dopustíme-lí, aby zásada rovného práva byla porušována, budeme-li poníženě hlavy skláněti před vnucováním německého státního jazyka. Béda každému Poláku, Čechu, Slovinei který se dočká německé státní řeči a bude my slit, že při ní smí zachovati svou národnost Povede se nám pak stejně jako Slovákůmv Uhrách, Polákům v Poznani. Osud vlasteneů svatomarfinských musí býti výstrahou každému rakouskému Slovanu. nedp List radí, aby všechny rakousko-uhersk národnosti obrátily se k trůnu a zastaly se nej slabšího hmotně, ale nikoli mravně svého bratra uherského Slováka. Petice téhož obsahu, zre digovaná uctivými výrazy, ale také plná bolu sepsaná ve všoch jazycích Slovanů rakousko- uherských, pokrytá milliony podpisů, byla by manifestací silnou a nemohla by zůstati bez ohlasu v srdci stařičkého mocnáře. oří vi

»Spiknuti« srbských studentů v Uhrách. Maďarské listy objevily nebezpečné spiknut srbských studentů, jež hrozí rozbitím jejiel státu. V čele spiknutí stojí pan Mita Kalič, pro fessor na pedagogiu v Somboru. Nebudeme zvědavost čtenářů déle napínati Spiknuti madarské listy spatřují v tom, že jme- novaný professor se svými žáky, když si byl odbyli maturitu, podnikl malou cestu do Srbska Studujících, k nimž se připojilo něco absolventů gymnasia novosadského a karloveckého ve Sremu, bylo 60—80. Důkaz, že tul jistě jde o spiknutí, sesílen usnesením mladých cestov- niků, že vydají knížku básní slavného Zmaje jle Jovana Jovanoviče. V těch hlavách už neni všechno v po ošle řádku. to eor inn nne Katolický sjezd. Od včerejška rokuje v Záhřebě katolicky sjezd. Kromě chorvatských biskupů dostavilis sarajevský arcibiskup Štadler, lublaňský bisku Jéglič, kreký Mahnič, dubrovnický Marcellič. spletský Nakič. Za předsedu zvolen hrabě Kul mer. Nejdůležitější bude porada biskupů, která ve čtvrtek bude se konati u záhřebského arci- biskupa Posiloviče. Mezi jiným bude se nan rokovati také o glagolskě mši.

Glagolská bohoslužba. »Agr. Tagb.« napomíná, aby se Slovaně nespokojili theoretickým povolením glagolské bohoslužby. »Vítězství stálo mnoho námahy, ale hlavní práci zbývá ještě vykonati, nemá-li úspěch náš zůstati papírovým. Duchovenstvo i národ musejí nyni společně pracovati, aby staro- slovanský obřad ve všech slovanských chrámech skutečně byl zaveden. Glagolica těsně souvis s původem naší národní kultury a našeho n rodního života. Bude-li glagolica všeobecně za vedena, bude nám to podstavou přirozeného rozvoje našeho kulturného a národního života Protož neodpočívejmež na vavřínech tohoto jedi ného vílězství a pracujme dále, abychom z něh měli prospěch.«

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 4. září. Ruské stanovisko. Srozumitelně vytýká ruské stanovisko v Čln slntek »CBbT«, jenž praví: Ruská vojska spolu s ruským vyslanecfven odcházejí z Pekina. Vyslanectvo vysvobozeno vojska vyplnila svou povinnost a nad to nemaj ničeho dělati v stolici čínské, opuštěně zemskou vládou. Rusko zůstane věrno cestě, kterous zpředu vytklo. Rusko nejde za výbojem. On vyvede svoje vojska i z Mandžurie, jak jen mile bude tam obnoven pořádek; vyvede, nebude-l tomu na závadu jednání druhých států. Kd máte uši k slyšení, slyšte ! Rusko nebude ničit laneknechtem. Rusko je Rusko, stát sobě do stačující, slavná vládkyně východu, ale ne po mahačka ctižádostivých plánů, byť plány tytc rodily se v hlavě samého Hermana, hrdiny Teuto burského lesa. Pro jiné Rusko pracovati nebude Minuly ty blažené pro jíné doby, kdy na bo jištích Slavkova a Frýdlantu dávali jsme si srá- žeti hlavy bez jakéhokoli svého prospěchu. Nám válečně slávy netřeba; od bitvy na Kulikovském poli až do obrany Sevastopolu a do vzetí Plevna od přechodu přes Alpy, až do přechodu pře Balkány dobyli jsme si dosti vavřinů na bo- jištích. Přejdeme i Himalaje, ale jen bude- toho zapotřebí k prospěchu ruského státu. My neválčili s Činou a nechceme sn válčit. Dokonali jsme svůj úkol a vracíme se. Jsme hrdi, že znova je doložená jednomyslnost ruského tisku a ruské vlády. Jak jsme předpo- kládali, tak jest. Nebude žádného rozdělení Činy

V drobném prodejie raaní číslo o sobě . . . za s vdpoletni . . zs 2 Na úilislkách na vonikověi ranní číslo, . . . . . .. odpolední . . . . . . .. Inseráty plati se hotově mpře Předplaseni a inserty plijová sdrniní- stráce v Marianske lici č. a Tam nacházají se těž rodakee. Uskárna z ekpadica „Károdnich listás ikuzopisy as nsvraneji. lan

Kdo bude myslit jináče, bude míti dílo s Ru- skem. Dělit Činu nedovolíme. Lačnost japonská právě tak málo nám impbnuje, jako jiná. Don- kichotovat nebudem. Naše stanovisko je pevné, stojíme těsně ža svým carem. aer Milan. ssrr a s »Magyar Hirlaps podává některé zprávičky o srbském rožkráli, jebož osobnost nepozbyla zajímavosti tím, že se král Alexandr proti jeho vůli oženil, zrušil jeho appanáži a zapověděl mu návrat do Srbska. Milan se nyní pohybuje mezi Vídní, Peští a Sv. Ivanem, kde mů sídlo jeho nejupřímnější obdivovatel, hrabě Eugen Zichy, jenž Milana velebí jako největšího genia, kterého kdy zplodila plemena arijské a mon- golské. »Hlavní stan« Mílanův je v Pešti. Hra je dosud jeho prvým zaměstnáním. O dostizích v Peští vášnivě sázel, ale zřldka více, než 200—300 franků na koně. Když vyhrál, vy- padal jako nejšťastnější člověk. Mnoho kouří, 40—50 cigaret za hodinu. Pozorováno na něm, že si chodl prostěji než jindy, ano byl dokonce viděn ve velmi obnošeném loveckém šatě. Snad naň Maďaři a Němci budou sbírat.

cb k Německý vděk Francii. Mezilím kdy vláda francouzská snaží se všemožně vmluviti se v přízeň Německa, vlády a úřady jeho dokazují, že sice přijímají rády laskání se Waldeck-Rousseauova ministerstva, poněvadž kryjíc Německu záda, umožňuje mu volnost akce na jiné dnes půdě kritické, že však nikterak nemíní se čímkoliv za to odvděčiti, ba ani dokonce — šetrnosti. Příležitost přesvěd- čiti se o tom, měl nedávno pensionovaný sefník francouzský H. Wolf z Auxere. Požádal německé úřady, aby mu dovolily prodletí v rod- ném jeho městě Colmaru, by mohl navštiviti stařičkou svou sestru a hrob rodičův. Přes to, že prokázal, že už není členem francouzské armády, byla žádost jeho zhurta odmítnuta. Již loni, když pan Wolf navštívil v Colmaru setru ale sám se u krajského ohlásil, musil rychle odjeti do starého Breisachu, poněvadž mu bylo pohroženo, že jinak bude vyveden za hranice — mocí vojenskou. Němei konají na hranici francouzské ostatně válečně přípravy i na dále, jakoby sbližení s vládou Waldeek Rousseauovou ani nebylo.

Vědí ostatně, že jest této do času, ze srdce národa francouzského však že vzpomínka“ na rok 1870 nijak ještě vyhlazena není. »Répu- blique frangaise«, list Mélinův, uveřejňuje dopis z Naney, v němž upozorňuje se na nebezpečí, kteréž hrozí francouzské východní hraniei stavbou nových opevnění Německem. Dopiso- vatel, jenž 16. m. m. ubiral se z Nancy do Mars-le-Touru, aby 30leté slavil výroči bojův u Met, napočetl pět nových tvr zí, z nichž lze celé pohraničné územ i s dráhou jeho ovládati. Dopiso- vatel diví se, že z francouzské strany nic se proti tomu nedě jea přisuzuje vinu toho ovšem germanofilské vládě Waldek-Rousseauově. — Slavnosti seda- ské vykonány byly letos v Německu ovšem s menší okázalostí než jindy. Tak také při sedan- ské slavnosti národních liberálů z Badenska, z Hessenska a Falce na Ludvíkově hoře u Aden- kobenu hlavní řečník dr. Büstelin prohlásil, že účastníci neoslavují porážku Francie, nýbrž sjednocení Německa. Némci tlumí hlas. Pro tu chvíli. Kdyby se ale hr. Waldersee vrátil jako

FEUILLETON. Ostende. Hlavní období lázeňské počíná v Ostende po 20. červenci a končí před 10. záři. Zahájen děje se každoročně slavnostním způsobem dne 21. července. Je to slavnostní den Belgičanů Po šťastném odboji proti severu (Hollandsku zvolili si Belgové dne 4. června 1831 Leopolda vévodu Sasko-Koburského za krále, dne 21. čer vence téhož roku slavil Leopold I. vjezd svůj do Brusselu a složil přísahu na ústavu. Letošní slavnost zahájení hlavního obdohi lázeňského v Ostende nebyla veselá. Praporůa výzdob bylo dosti, také hudba div se neufou- kala, ale — hlavní věci nebylo, hostí lázeňských. Ostende má sice ráz naprosto francouzský, pokud lázní se týče, avšak hlavním vojem lázeňským jsou Angličané. V přístavu ostendském není skorem jiných lodí než anglických a belgických které obstarávají spojení s Anglií. V letě za- bloudí do Ostende také některá loď norská; přiveze balvany ledu, bez něhož by s pivem vínem smutně to dopädalo. Anglie vede v jižaí Africe hnusnou válku. v níž zahynulo už přes 3000 anglických důstoj- níků. Synové nejpřednějších rodin anglickýeh padli tam dole jako oběti anglické hrabivosti Proto kolonie anglické ve městech lázeňských vykazují letos tak značné mezery. V bohatých rodinách je mnoho smutku. Vedle toho pak vý- stava pařížská nepřispěla ovšem k rozhojnění návštěvy míst lázeňských.

Angličané neradi přicházejí do styku s jiným národnostmi. V Paříži mají několik ohromných hotelů výhradně anglických. Není tedy divu, že také v Ostende našli si vlastní útulek. Útulek v pravdě královský. Alespoň »Chatelet« krále belgického na jižním konci pobřeží ostendského výpadá jako pouhá stodola vedle nově zřízeného »Royal Palace Hotel«, Je to hotová báje, vy- kouzlená na nevelkém výběžku pobřežním. Hotel je majetkem »Compaguie Internationale de Wa- gons-Lits«. Pozůstává z ohromného čtverce budov. Na straně severní je krytá, zasklenná, 300 metrů dlouhá galerie polokružná. Uvnitř polokruhu je nádherný sad. To by kdekoliv na pevnině pranic neznamenalo, ale — Ostende leži- na mořském písku, v němž pranic neroste. Za- řídit na břehu mořském ohromný sad, znamen tedy opatrit mnoho tisíc krychlových metrů úrodné prsti. »Royal Palace Hölel« vystavěnje v moderním slohu anglickém. Je to budova tři- patrová úžasných rozměrů. Přízemí věnováno je úplně společným místnostem (čítárna, jídelna, hovorny atd.), kdežto tři patra obsahují skorem 400 pokojů cizineckých. V hotelu zaměstnáno je asi 200 osob, z toho deset černochů, jejichž hlavním úkolem je, hemžit se stále na chodbách a schodištích.

První dojem, když se ocitnete na hrázi ostendské, je úchvatný. Hráze, která chrání město před vlnami mořskými, je osm metro vysoká a padesát metrů široká. Proti moři obr- něna je hráz nakloněnou zdí z ohromných bal- vanů pískoveových. Od paty hráze každých st kroků táhnou se daleko do moře ohromné hrbety, taktéž pískovcem dláždéně, o něž se tříšti mořské vlny, aby nemohly s plnou zuři- vostí dorážet na hráz. Hráz táhne se od pří- slavu na jih (západ) na dva kilometry. V no- vější době prodloužena je hráz, ovšem že trochu nižší, až do Mariakerka, na pět kilo- metrů. Na hrází při moři je chodník dvace kroků široký, dlaždičkami hliněnými dlážděný. potom žulou dlážděná silnice, a konečně široký chodník u domů. Od přístavu až k »Chatele du Roy« táhne se řada přeskvostných budov určených pro hosty lázeňské. Budovy povstaly sice nahodile, nemají žádného společného rázu, ani nějaké slohové souvislosti, ale ohromná ta řada působí dojmem mohutným, přes to, že vedle staveb architektonicky vkusných a zají- mavých je tu mnoho hluchého a neurvalého, Stojíte na hrázi, před západem slunce. Moře je tiché. V nekonečné té ploše, tak vábné a taju- plně, topí se paprsky sluneční. Citte, že byste několik hodin bez pohnutí mohli ssát do sebe všechnu tu krásu a velebu. Pojednou se obrá- tite, a máte před sebou lidské dílo, nekonečnou řadu nejnádhernějších lidských příbytků. Před chvílí jeli jste městem, Je to všední venkovské město a nedělá dojem ani přilišné čistoty, ani bohatství. Historických památek je tu ještě méně než historických vzpomínek. Město žije jakýmsi životem tepry od té doby, co císa Josef II. (Habsburský) vystaviti dal přístav. a

důležitosti má pouze jako místo lázeňské. T je svět domácí, tam bydli lid. Ale tu na hrázi zde je středisko bohatství. Tam dole ve městě sta rodin se dře, aby za rok vydělalo tolik. co mnozí z hosti lázeňských za den utratí Hosté schudáci« platí v hotelích na hrázi ovšem toliko 30—50 franků denně za jeden pokoj, ale evropští a američtí boháči najímají si celé domy na hrázi, opatřené neslýchanou nádherou a nejneslýchanějším pohodlím a plati nájemného 300—500 franků denněl Poohlédněme se trochu po čislicích. Royal Palace Hotel stál asi šest millionů franků. To by konečně nebylo mnoho. Při čtyřech stech pokojích snadno se vydělá 40.000 fr. jako nej- menší zúrokování vydaného kapitálu. Ale hrubý náklad na vedení hotelu činí ročně přes dva mílliony franků. Počítejme tedy nyní: hote musí utržit za šest neděl dva a půl mi- lionů franků! Pravili jsme předem, že hlavní období lázeňské trvá toliko as šest neděl. Co dříve neb později přijde, jsou ponejvlce pouzi zvědavci, kteří chtějí toliko Ostendé vidět. A to je teprv jediný, ovšem nej v ě ts hotel. Ale Ostende má ještě dvacet jiných hotelů prvého řádu a padesát dalších hotelů mímo to několik set domů pronajímá se cizin- cům buďto celé, nebo z části. V těchto hotelfch domech a bytech uloženo je sta millionů zúrokování i s tučným výdělkem musí se vy- tlouci za šest neděl! Tím nejlépe je vyznačen život v Ostende v hlavní době lázeňské a — co ten život stojí ! Počítá se, že cizinci za šest neděl utratí v Ostende 100—120 million franků! Jediná věc schází Ostende; zeleně je poskrovnu, a dorostlých stromů není daleko široko, všechno je šedé a žlutavé.

Život v Ostende soustředí se v »Kursaalu«, Pojmenování to ujalo se i ve francouzské kon- versaci. Patrně je to německý vynález. Ovšem že v »Kursaalu« je život — noční. Není totiž ani zapotřebí podotýkat, že Ostende je lázeňské místo pro zdravé, kteří ráno do desíti hodin spl, potom se jdou vykoupat do moře, a potom už jiné práce nemají. Tedy život začíná ráno, asi pět hodin po východu slunce. Tu vidíme se všech stran spěchat hosty ke koupališti, po rampě u »Kur saalu« dolů s hráze do písku mořského. U prvé budky koupí se lístek za frank, u druhé opatři se každý koupacím úborem. Protože veškerá pohlaví a pokolení lidská ve společné vodě. v moři se koupají, je předepsán úbor od krku po kolena. Kdo má listek a úbor, spěchá k voziku. Vozik stojí na suchěm písku. Je t malounký, dřevěný domeček na obrovských kolách. Sotva host ve voziku se uvelobil, přijde vozka s důkladným, normanským koněm a za- veze vozik do moře, kde voda sahá až k osám. Tam se zatočí, postaví vozik vedle jiných odjede zase s koněm pro jiný vůz. Host zallm se vpravil do úboru plaveckého, otevře dveře po schůdkách, na vozíku připevněných, sestoup do moře. Je-li moře tiché, je lázeň smutná, lidé upjatě se ohlížejí, navzájem se vyhýbají zase upjatě potácejí se do voziku. Je-li však moře trochu vzteklé, je na koupališti veselo.

Právě se přivalila ohromná vlna. Pravidlo káže zachytiti vlnu zády. Mnohým se to podařilo; spousta vody třískla jim do zad a převalila se přes ně. Ale jiní buď brzo, buď pozdě udělal hrb, a voda je povalila. Deset přátelských. ochotných rukou se zvedá, aby jim pomohlo Všechno se směje a raduje. Není to maličkost Jedna vina minula, druhá se valí za ni, třetí čtvrtá, jedna vzteklejší než druhá. Vzteklost měři se dle syčení. Některá vlna divocese plazí a syči jako obrovský had. Tam povalila paničku, jakousi hysterickou millionářku, bledou jako vosk, téla jako setlelého. Není zvyklá, aby se něco dělo proti její vůli. Ale — mořská vlna nedá si poroučet. Hrubě a nevrle se pře ten chatrný výkvét lidské společnosti převalila, a panička zmizela pod vodou. Už se žene vlna druhá, ale panička nikde, ač průvodkyně její hledá ji rukama nohama. Konečně ji našla vzkřikla, Honem na pomoc! A už ji tři ocholní pání pomahají na nohy a čtvrtý obratně s staví proti nové vlně. Panička se nabumbala, nyní dáví a pláče křečovitým vzlykotem. Od- vádějí ji do vozu. Ale už se o to nikdo ne- stará. Tam podalo si asi deset ruce, a hrajis »tydli tydli na husičky, čááp!« Polovičku jich vlna povalila, ale všichni drží se pevně, rychle vstávají a za jásavé veselosti křepčí dále. Az je to omrzí, nebo až hodinka minula, spěchá každý do své budký, do vozíku, dá znamení vozka zapřáhne a vyveze hostě na sucho.

Ovšem že každý den není posvícení — po- jednou, třeba v červenci, spustí vzteklý severák a je po koupání. Na starém majáku vyskytne se černý prapor (až po mně mráz jde) a volá všechny rybářské lodice do přístavu. Je jich v Ostende 1500. U břehu moře je ještě klidné, ale už dostává husí kůži. Na obzoru blízkém sbihají se rybářské lodice a už je vidět, jak se povázlivě kolébají a jak mají na pilno. A v dáli, pod strašnými černými mraky, jakoby sněhová bonře zuřila. Ještě malou půlhodinku a už je to zde. Moře štěká, vyje, zuří. Vlna řítí se za vlnou a vztekle pere o hráz. Jsou to rány hro- mové. Tisíce centů mořské vody jedním rázem praští do hraze, až se rozbijí v pouhý prášek. To není mlha, je to mořský prach ve vzduchu a proniká všechno. Voda líže už chodník a pěna lítá až do prvého patra. Ještě hodinku a —co se stane? Nie se nestalo. Přes noc se moře vybou- řilo. Hudba hrála vesele (aspoň dělala, jakoh vesele hrála). Dámy doma dávno už krčily s v postýlkách a tlačily si něžné psíčky k roze- chvěným prsoum, kdežto pánové z velkého »kur saalu« pozvolna se ztráceli do vedlejších míst nosti, kde je čekalo štěsti. Rouletta melancholi cky frněla a pokladník shraboval vklady a roz- dával výhry.

Druhého dne do moře nikdo se neodvážil. Voda byla ledová a moře ještě se úplně neuko- lébalo v klid. Chodniky na hrázi celý den na- plněny byly obecenstvem, dámy v báječnýe úborech, s drahocennými plášti, s pejskem pod paždím. Statečnější chodci odvážili se i na esta- kadu (chodník na »jehlách«, sahající půl kilo- metru do moře, chrání vchod do přístavu; vlny rozrážejí se o obrovské dubové jehly). Večer bylo celé město na hrázi. Všechna cizota zmi- zela v domácím, flamandském živlu. I ten po- slední chudák chtěl vidět smír s moře m. Slunce už dávno zapadlo, byla čirá tma. Na moři válely se pozvolna dlouhé, líné vlny. A sotva se která zježila, celý hřeben její za- skvěl se prudkým, světlezeleným ohněm. Moře »dohořivalo« a chudák i millionář celé hodiny jako vyjevení čuměli do tmy, na úžasné to di- vadlo, které po velké bouři skýlá moře na usmí- řenou, divadlo, které proniká a usmiřuje člověka Ignát Hořica. sebe zatvrzelejšího.