3
masthead
3. září 1900. Císlo 243.
4
article
jasný, střízlivou rozvahou vytknutý cil a dálc
onen stupeň mravní vyspělosti, které jest po-
třebí, aby politický boj náš očistěn byl všeho
osobního příživnictví a veden byl v šicích kázn
a sebezapřením pevně sevřených. (Výborně
Stane-li se tak, pak vůči tomu, co se
dnes ve Vídni proti nám chystá,
český národ bude státi necchvějný
jako žulový balvan a ani jedinou
brvou nepohna, dalším novým zá-
pasům bude hleděti s klidem
vstříc. (Všeobecný souhlas a potlesk.)
Když k dolazu předsedy lékárníka pan
Hrdličky nikdo ke slovu se nehlásil, navrhl
pan dr. C hlo u ple k
Hrdlička
doktor
Vídeň
6
article
»My občané, shromáždění ve schůzi licdu
v Říčanech dne 2. září 1900, projevujeme po
řeči posl. dra. Fořta, že svrchovaný jest
čas, aby bezpráví, které páše se dosud
na národě českém a jeho svéprávné ne-
dílné vlasti, jen ku prospěchua cílům
velké Germanie zosnované, bylo odstraněno.
Lid český pozbyl již trpělivosti, čekati děle
na spravedlnost a snášeti tento nesnesi-
telný stav a dáti se potlačovati ve svých
právech a býti na dále porobkem ve své
vlasti. Naším slátem bylo a bude jedině krá-
lovství české, naší státní řečí byla a bude
jedině libezná naše mluva česká. V tom ne-
známe smlouvání, neznáme slevování a našeho
národa celého pevné odhodláni jest : »N
právech svých a své země trváme v boji,
za práva tato setrváme a neslevíme ani
písmeny na ničem, což našeho jest, a ne-
ustaneme v boji svém, dokud nebudeme
moci zvolati: »Vítězství!« (Výborně
Potlesk.)
Pan Šnajber k specialisoval v dodatku
k resoluci naše známé požadavky, načež byla
resoluce s dodatkem tímto jednohlas n
vehválena.
Předseda p. Hrdlička vzdal díky posl.
dru. Fořtovi za jeho obsažnou a propracovanou
řeč (Všeobecná pochvala a potlesk) a provolal
»na zdar.« (»Na zdar!«) Dále sdělil, že klu
asnesl se pořádati další dvě veřejné schůze
lice dne 23. t. m. v Ouřiněvsi s rozhovorem
»O českém uhli a jeho zdražování«, na které
přislíbil promluviti posl. inž. Kaftan a schůzi
Mnichovicích s rozhovorem »0 naší samo-
samosprávě«, jejíž den není ještě určen a za-
končil pak schůzi o půl 1. hod. odpolední přá-
aím, aby všechny naše státoprávní strany, celý
náš národ i naši poslanci tvořili v boji našem
jediný celek a všichni bychom svorně působil
k tomu, abychom domohli se cílů, jež byly na
schůzi naznačeny, čemuž provolal »na zdare.
(»Na zdar i« Potlesk.)
Šnajber
Hrdlička
Ing
Kaftan
Říčany
Ouřiněves
Mnichovice
7
article
Tábor lidu na Košumberku.
Tábor lidu na Košumberku.
(Od zvláštního zpravodaje »Národních Listůe.y
Přes 16.000 českých občanů sešlo se včer
na poli pod Košumberkem u města Luže k vý-
mnamnému táboru lidu. Všichni poslanci roz-
jáhlého kraje se dostavili: Karel Adámek, pro
tr. Čelakovský, Dostál, dr. Edv. Grěgr, Formá
nek, Hovorka, Lenoch, Kudrnka, dr. Pippieh
a dr. ryt. Plaček. Osm okresů bylo zastoupeno
všechny také svými okresními starosty: ústecký
pkresním starostou panem Schülzem, chrudimský
panem poslancem Kudrnkou, hlínecký poslancen
a přísedicím zemského výboru panem K. Adámkem
pardubický panem Markalousem, vysokomýtský
panem Cejpem, litomyšlský panem Černým, sku-
lečský panem Macháčkem, nasavrcký panem
Hájkem.
Obce representovali starostově: Hlinsko pan
Fiala, Vysoké Mýto pan Tůma, Litomyšl pan
Slavík, Poličku pan Pobuda, Skuč pan Petrus,
Choceň pan Lichtenberg, Svratku pan Novotný
z Chrudimi pan dr. Havelka, z Chrásti pan dr.
Schmöger.
Průvod z Luže na tábor, vedený banderiem
a hudbou provázený, byl imposantní. Nevlidn
počasí mu neuškodilo, jako prška nepřekážel
táboru.
Ničím nebyl porušen skvělý jeho průběh
Jak první řečník, pan okresní starosta Macháčel
bez obalu pověděl, bezpečnostních opatření zá
stupem četnictva třeba nebylo
Jako o prvním svém zakázaném táboru dne
6. června 1868, také včera město Luže, byl
slavnostně vyzdobeno prapory a svěží zeléní.
Adámek
Čelakovský
Dostál
doktor
Edv
Hovorka
Lenoch
Kudrnka
Pippieh
rýt
Plaček
Schülz
K Adámek
Markalous
Cejp
Černá
Macháček
Hájek
Fiala
Tůma
Slavík
Pobuda
Petrus
Lichtenberg
Novotná
Havelka
Schmöger
Macháčel
Košumberk
Luže
Hlinsko
Vysoký Mýto
Litomyšl
Polička
Choceň
Svratka
Chrudim
8
article
Hudba dohrála. Povstal okresní starosta
skutečský p. Macháček a srdečně uvíta
shromážděně na půdě okresu. Poukázal na to
jaké starosti má vláda, kdykoli se sejde mnoh
českého lidu. (Hlučný souhlas a potlesk.) Do
kažme svým chováním, že jsme národ vzdě
laný a že nebylo třeba bezpečnostních opatření,
jež se stala.
Dále žádal, by se řečníci zachovali dle
učiněného úsnesení, aby totiž do řeči svě ne
vnášeli nic jednostranně strannického, tak aby
tento tábor vyzněl čistě ve smysíu státoprávním.
(Výborně ! Potlesk.)
Oznámiv přítomně poslance, kteří vesměs
co nejsympatičtěji byli uvitáni, sdělil, že čestné
předsednictví vloženo bylo na říš. a zem. posl.
dra. Grégra, místopředsednictví na zem.
H8. posl. K. Adámka a na všechny okresn
starosty
Přcdseda täboru posl. dr. Ed. Grégr
(uvítán bouflivým potleskem )
Lide český ! Mlilí krajané
Především nejsrdečněji děkuji pánům po
řadatelům tohoto tábora za volbu česlným před
sedou tohoto tak četného shromáždění českého
lidu. Připisuji volbu tu jedině skutečnosti, že
jsem po dlouhá léta činným ve veřejném životě,
že po 40 let stojím věrně, poctivě a neodvratně
při onom pregramu národa českého, který s
národ náš od počátku t. zv. konstituční rs
vytkl, a ke kterému spěti musí tak dlouho, až
cíle svého dosáhne. (Výborně !)
Národ český dovolává se toho, co mu dle
práva a spravedlnosti náleží (Hlučný souhlas)
dle božských i lidských zákonů i dle vlastních
smluv, uzavřených s dynastií habsburskou (Vý-
borně!), státního práva zemí koruny české. Bia
národ český takové postavení, těší se z oné
svobody, samostatnosti a neodvislosti, na kterou
má právo?
Víme všickni, jak to s naší občanskou
svobodou, neodvislosti a samostatností vypadá.
Macháček
Grégr
K Adámek
Přcdseda
doktor
Ed
H 8
9
article
První jich zárukou je, by si sám dával zákon
(Tak jest!) a aby se svým jměním hospodaři
sám, a žádný jiný.
Je tomu tak? Jo známo, že se v takován
postavení/ nenalezáme. Máme ovšem svůj sněm
Kdysi sněm království českého dával národu če
skému zákony a hospodařil ve vlastní domác-
nosti, volil krále, vypovídal války i uzavíral mír.
Dnes sice také máme sněm, ale u přirovnání
s tím, jaký býval dříve, je to paskvil sněmů
starých. Nyní smíme se raditi o otázkách země-
dělských, chudinských atd., avšak zákony na
sněmě usnesené nabudou jen tenkrát platnosti.
líbí-li se ve Vídni, ne-li, nepředloží je vláda ví
deňská k sankci. (Výkřiky nevole.) Tak se děje
i kdyby to byly zákony nejlepší.
Vídeň
10
article
Máme právo činiti návrhy. A poslanci češt
věru nelení. Na sta podali návrhů, jež prove-
deny, vydaly by užitek stonásobný, ale návrhy
ty dřímají v arehivech sněmovních. Máme právo
podávati petice, lid český jich zadává tisíce,
ale zůstávají nepovšímnuty; odvážejí se do
stoup papírnických továren. (Opětné projevy
nevole.)
Máme právo na sněmě království českého
stavěti silnice, nemocnice, blázince, polepšovny,
káznice, nalezince, stravovny a jiné velice dů-
ležité ústavy; máme právo podporovati stavby
silnic a dráh, regulovati řeky, ovšem za své
vlastní peníze. Jak to však se zemskými finan-
cemi vypadá, cítíme všickni, každý ve své vlastní
kapse. (Hlučný souhlas.) Tak že království české,
kdysi tak bohatý a slavný samostatný stát, že
se sem tlačili cizinci, zvláště Němci, jako do
Kalifornie, by u nás zbohatli, je naše králov-
ství od přírody bohatě nadané, obývané pilným,
poctivým a dovedným národem, země, jež by
mohla v blahobytu zkvétati, — nalezá se v ta-
kových finančních a hospodářských poměrech,
že musí rok za rokem rozmnožovati zemské
dluhy u že bývá v takové tísni, že druhdy
sotva může vyplatiti své úřadníky.
Němec
Kalifornie
11
article
Království české, země dřive tak bohatá,
kdysi říše samostatná, z jejihož území vyšel
největší učitel českého národa a národů vůbec,
Jan Amos Komenský, kdysi stát, jehož každá
větší obec mívala svou školu, je nyní v tak
zbědovaném stavu, že nemůže svému učitelstvu
pomoci tak, jak srdce naše by sobě přálo.
Je to světový skandál, že vychovatelé lidu
našeho žijí ve bědných poměrech, ne proto, že
by lid český neměl pro ně srdce, nýbrž proto,
že země je finančně vyssáta, že nemá, odkud
by jim pomohla tak, jak pomoci chce. (Sou-
Mohl bych poukázati na situaci našeho
rolnického stavu, tohoto nejširšího a nejpevněj-
šího základu našeho národa. Bylo by lze do-
voditi, jak stav tento klesá, jak rozmahá se
krise, jak jednotlivcí musejí opouštěti hroudu
po otcích zděděnou a hledati stěstí svého
dálné cizině.
Jan
Amos
Komenský
12
article
Smutně jsou všecky tyto poměry, eoje
všecko toho příčinou? Máme ovšem ústavů —
dílo našich největších politických odpůrců, jež
však má hlavní účel potlačovatí správu zem-
skou a od tě ústavy máme očekávati
Vládní zástupce: Musím řečníka
přerušiti, poněvadž mluví o ústavé na nojvyš-
ších místech sankeionované
Posl. dr. Grégr (za bouřlivého souhlasu
pokračuje): Takové jsou právě politické po-
měry. Naší povinností je, bychom pochodicí-
mu z nich pramenu zla kladli nejtužst
odpor a to, co je příčinou našeho zuboženého
stavu, hleděli odčiníti. Odpomoc pro nás zá-
leží v tom, podaří-li se nám dosíci změny ny-
nější ústavy. Ústava tato spočívá na nynějším
parlamentu centralistickém, který už nebudeji-
ným než je nyní. Z toho vysvítá, že musí byt
naší snahou, bychom tento parlament odstranili.
(Hlučný souhlas.) Jak to máme učiniti, uká-
zali nám Němci sami. Němci ukuli zbraně,
kterými se dá vídeňský parlament zničiti. My
Čechové jsme se zbraně takové chopili dne 8.
června t. r. a výsledek byl, že parlament musií
být uzavřen. (Výborně! Bourlivý, trvalý po-
tlesk.) Celý nárbd zajisté souhlasí s tímto
činem našich poslanců.
Vláda nyní se činí, by parlament ten
vzkřísila, alo záleží to na nás. Slibují nám,
my však slibům nevěříme. Vyhrožují nám, my
se však hrozeb nebojíme. (Výborně !)
Nám nezbývá, než pokračovati na cestě,
klerou, jsme se dali. Bylo by hřichem, kterého
by se mohl národ český dopustiti, kdybys
mu mohlo vyčísti, že sám přispěl k udržování
toho parlamentu, který dříve svou silou po-
Končím heslem: dále na nastoupené cestěl
(Výborně l Bouřlivý, trvalý potlesk.)
Jakožto předseda táboru udělil pak posl.
dr. Grégr slovo mluvčímu národní strany
svobodomyslné posl. dru. Pippicho vi.
Posl
doktor
Grégr
Němec
Čecho
13
article
Posl. dr. Pippich: Lidé východočeský
Drazí přátelé a občaně! Táborový ruch, kterj
rozproudil se po krajích českých, není projevem
snahy, bychom pořádali hlučně a okázalé pro-
jevy, nýbrž nese se k lomu, bychom si opra-
vdově a vážně uvědomili, co v nás je, jaká je
naše slla, bychom posilníli se na vzájem
k vážné a těžké práci a abychom posilněnia
vzpruženi, semknuti v pevnou a nerozbornou
řadu, šli za jednotným eílem českého národa.
(Výborně ! Potlesk.) Za cílem, který jako zářná
meta se nad nám vznáší a jímž je samostat-
nost a svoboda českého národa. (Výborně!)
Vzpomeneme-li, jakož třeba, dob minulých,
ožije v naší mysli vzpomínka na první tábor
košumberský, konaný v r. 1868 za těžké doby
tehdejší, jež působností liberalistického mini-
sterstya nalehala na nás celou tíhou, kdy čra
persekuční plnila žaláře svými obětmi konal se
onen tábor. Došel nás také tento projev tehdejší
omladiny
»Srdečný pozdrav všem přítomným pod
Košumberkem. Ve shromáždění vašem vítáme
opět nový důkaz uvědomělosti a stalečnosti ob-
čanské, jež ničím se nedá zastrašiti v díle vla-
steneckém. Hlas váš jest hlas boží, a toho se
bojí nepřátelé naši. Budiž vám to důkazem, že
silni jste ve sjednocení svém. Již nedejtes
i dále zastrašiti hrozbami nižádnými, nedejte se
klamati planými sliby, nýbrž ruku k ruce svorně
dejte a jediné heslo nechť psáno na našich pra-
porech: »Vše za právo a blaho nedílné ko-
runy svatováclavské. Sláva jejím bojovníkům!-
Tento nadšený pozdrav do dneška je svěží
Posl
doktor
Pippich
16
title
Tehdy omladina nalezla pravé slovo, jimž na
17
article
značena je pravá cesta, vedoucí ke spás
národa.
Chceme-li se dále rozpomenouti na tehdejší
stav, je zajisté na místě zde v krají chrudim-
ském, abychom si připomenuli vlastnoruční list
našeho krále, daný dne 4. listopadu 1866.
V listě tom se pravilo:
Loučím se s Mým milovaným královstvím
českým s hluboce pohnutým srdcem . .
láska i věrnost, které Mi po čas pobytu Mého
všude v ústrety přicházely, Mne provázely
obklopovaly, jsou mi nejbezpečnější zárukou
k vyplnění měho snažení, kteréž jen ku štěst
a blahu Mého milovaného národa v Čechách
čelí. Děkuji Mým věrným Čelch ům
opětně za Sebe, jehož srdce v töchto
dnech tak radostně pohnuto bylo. le D ě kují
za celou řiši, která v jednotném spolupů-
sobení, věrnosti a síle Mého národa v Če-
chách spatřuje jednu z nejmocnějších
podpor své moci a svého blahobytu.
V Chrudimi, dne 4. listopadu 1868.
František Josef I.
František
Josef
Čechy
Chrudim
18
article
Tak bylo ústy mocnáčovými uznáno, že
národ český jest podporou moci a blahobytu
celé říše.
Vládní zástupce žádá, by se řečník
neodchyloval od vytčeného thematu.
Posl. dr. Pippich: Když na ta slova se
rozpomináme a srovnáváme s tím, čeho nyni
jsme svědky, vidíme, jak málo bylo se strany
zodpovědných vlád dbáno toho, by náš národ
zachoval si tu sílu, pružnost a jarost, které
potřchuje, aby skutečně byl zástitou svobodya
ochrany celé říše proti výbojným a rozkladným
choutkám, které stále a stále na ni nalehají.
Poslání českého lidu, usazeného na roz-
hraní velkého svěla slovanského a germánského,
nebylo vystiženo dosud žádnou vládou. To je
právě zlo, ze kterého prýští neladný stav, jenž
víří politickými poměry, že nedává se nám ani
toho, co je právem naším, ani toho, co je věru
skrovným naším požadavkem, rovné právo,
kdyžtě my, co máme sami, chceme dáti, také
Němcům.
Posl
doktor
Pippich
Němec
19
article
My chceme svým politickým zápasemza
rovné právo a spravedlnost především toho do
eíliti, by vydán byl spravedlivý národnostn
zákon na ochranu našich národních menšin, by
byla zabezpečena jich práva, tak aby nebyly
vydány na pospas všemu násilnictví našieh
odpůrej.
Dovoláváme se svých národních, škol
především pak rovného práva jazykového.
Tento zápas o rovně právo jazykové nesmí s
posuzovati jako věc stojící sama o sobě, jako
věc, která by se dala vyloučiti z našeho politi
ckého programu. Je to pouze jedna součástk
nejdůležitějšího a konečného cíle našeho, [ ve-
škeré naši politické práce i naší samostatnosti
svébytnosti. Chceme uskutečnění historického
práva českého, provedené samostatnosti korun
české, a proto především razíme cestu úpravě
jazykových poměrů na základě rovného práva
jazykového. Chceme řešiti otázku jazykovou
směru státoprávním. Jiné řešení jazykové otázky
není možné, poněvadž není správné a sprave-
dlivě, a poněvadž by bylo jen závorou, která
by nám zamýkala volný vstup tam, kam spě-
jeme: ke svébytnosti, svobodě a volnosti sebe-
určení našeho. (Výborně! Hlučný souhlas.)
20
article
Chcemo dobýti spravedinosti obsažené
v rovném právu jazykovém, a to za tím úče-
lem, aby bylo tím nejen vyhověno praktické
potřebě, nejen přírozenému právu každého je-
dince, nýbrž také našemu požadavku státo
právnímu, a proto také otázku jazykovou nikdy
nebudeme řešiti takovým způsobem, kterým b
porušena byla jedna z hlavních stránek našeh
státního práva, nedílnost království českého,
kterým by se dokořán otevřely brány centra
lisaci. Tím právě porážíme systém ústavácký
byrokratický, centralistický a germanisační. (Vý
borně!)
Tím, že dobýváme svého jazy kového práva
chceme dobývati svého práva historického
chceme mu poskytnouti tě pevné opory, kter
byla v nás vyhledávána proti nájezdům ciziny
(Výborně! Hlučný souhlas.) [ Chceme obhájiti se
proti germanským choutkám, a jiné bezpečné
záruky proti nim nenalezne ani dynastie ani
mocnářství, než i síle českého národa (Vý
borně !), jeho svobodě a samostatnosti. (Hluční
souhlas.)
S tohoto hlediska nejlépo lze přikroči
i k řešení otázek hospodářských.
Hlistorie našich politických zápasů vnukl
nám, že jsme skeptiky. Ztratili jsme veškorou
víru a důvěru, také ve spojence. (Hlučný sou-
hlas.) Nejlepšími spojenci musíme sobě být
sami. Jen tak zjednáme si respekt, bez něhož
nedá se dělat žádná politika.
21
article
Respektu nabudeme důsledností a cha-
raktérností své politiky. Musíme býti schopni
obětavosti, nesmíme se báti protivenství, mu-
síme se zbaviti prospěchářství, musíme žádati
nezištnost a součinnost všech. Musíme býti na-
skrze poctivými sami k sobě, při tom pěstili
oprávněnou národní hrdost a konati veškerou
národní práci všech druhů a ve všech vrstvách
národa. Pak dostaneme se na cestu, vedoueí
k vítězství; na této cestě vytrvejme stůj co
stůj! (Bouřlivý potlesk a volání: Na zdarl)
Zástupce »Sdružení českých zemědělců«
red. Hrubý určuje v úvodu řeči svě příčinu
letošních táborů: odpor proti dosavadnímu stát-
nímu centralismu. Od 30 let nie se nezměnilo.
Staré nepřátelství proti nám trvá. Zatím upadají
naše střední vrstvy. Kdyby platilo heslo: kdo
platí, ten poroučí, měly by se věci jinak. Zatím
udržuje se opak. (Souhlas.) Jsme zkracováni
v právech jazykových, ve školství, v hospodář-
ském vývinu. (Souhlas.) Všecko to odpírají nám
Nám je třeba za své práva bojovati,
k boji tomu je nutna národní hrdost a sebe-
vědomí. (Souhlas.)
Ukázav drasticky na některé neutěšené
stránky autonomní opposice, doporučuje řečník
vzdělávání veškerého lidu, jež přispěje naší
samostatnosti státoprávní. Dosažení tohoto clle
volá řečník »na zdar !« (Na zdar ! Poilesk.)
Zástupce strany staročeské řed. J. L. Tur-
novský praví, že strany v národě českém, at
se podrobnostmi názorů různí, mají společné
heslo hlavní, že »všecky naše kroky musí vésti
láska k národu a jeho štěstl. « (Výborně !. P
Němei
Hrubá
Tura
sdružený český zemědělec
22
article
llesk.)
Z Vídně se proslýchá, že s námi chtěji
»zatočiti«. Nuž, českým národem nikdo »neza-
toči«, než národ český sám. (Výborně !) My se-
bou točiti nedáme.
Řečník mluví pak proti německému poža-
davku státní němčiny, kterou nazývá nestvůrou.
Kam by vedla, vidíme na Německu, kdo mají
státní Němčinu a jejím jmenem utiskují Poláky
do krve a násílně je odnárodňují. Tak hluboko
kleskli kulturou zářící Němci v říši, a stejně by
se chovali k nám, kdyby byla uzákoněna jejich
státní něměina. Snad není v Rakousku pošetilce
který by Němcům k ní dopomohl. Byla byto
zrada spáchaná na Rakousku.
Řečník připojuje ke svým vývodům žádost:
Čechové budte národně obětaví. Obětavosti če-
ské doporoučí Ústřední Matici školskou a Ná-
rodní jednoty soveročeskou a pošumavskou. Bá-
snikovou apotheosou lásky k vlasti řečník končí
za hlnčného souhlasu shromážděných.
Zástupce národního dělnictva redaktor V.
J. Klofáč poukazuje na události jihoafrickéa
čínské, při nichž Evropa pokrytecky krout
očima, ač v srdei Evropy je národ, kterému
také upírají samozřejmá jeho národní práva.
Máme zákony na ochranu plactva a zvěře, ale
při tom se trpí ubíjení národa.
Sešli, jsme se, bychom na takovou hanb
poukázali. Musíme spolehati sami na sebe.
Řečník vypravuje pak historii praporu s hu-
sitským znakem, jak se udála po táboru
na Řipu.
Polák
Němec
Čecho
V J Klofáč
Vídeň
Německo
Rakousko
Evropa
23
article
Vládní zástupce přerušuje řečníka a praví
že nepravdy se nesmějí rozšiřovati.
Red. Klofáč: Jsem právě tak hodnověrn
jako komisař Chum. To si nedám od níkoho
vzíti. (Potlesk. Pokračuje:) Proti bezpráví mu-
síme se všemi silami brániti.
Řečník přechází pak k věci dělnictva. Skla-
mali se ti, kdo počítali, že dělnictvo bude avant-
gardou Vídně centralisující. České dělnictvo vl,
že odtud ničeho nemůže čekati. Chce býti ná-
rodním, chce pokračovati ve vzdělanosti, spolu-
působiti při pokroku celého národa, ale chce
také politická práva: všeohecné právo hlasovací.
Chce vývin školství a náležitou úpravu služného
učitelstva.
Český národ vílězil ve znamení myšlenky
demokralismu, ji musí zůstati věren po všecku
budoucnost. (Výborně ! Potlesk.)
Zástupce strany radikální dr. Sobotka
ponkazuje mna vládní zástupce a četnictvo na
doklad, jak je postaráno o pořádek zde. Kde
lid. český je utlačován, tam strážce pořádku
spravedlnosti není. (Souhlas.)
Řečník praví, že proti úkladu je třeba brá-
niti se a hájiti našeho státoprávního požadavku,
proti němuž Vídeň brojí. Přijde čas, kdy Evropa
sama prohlásí českou otázku za otázku evrop-
Práva českého národa nedají se odstraniti,
jako se o to stal pokus jazykovými osnovami.
(Projevy nevole.) Kdyby se proti tomu národ
nebránil, zasluhoval by potupy-
Životní otázkou je naše státní právo. Vl
deňský odpor proti němu si Čechové líbii
nedají.
Klofáč
Chu
Sobotka
Čecho
Vídeň
Evropa
24
article
Jednoty řeči není třeba: Pekina dobýval
Rusové, Angličané, Francouzí atd., německy
neveteto a prece Pekin padl. (Hlučný souhlas.
Své ideály musíme již dětem vštěpovati.
Stojíme-li v šiku válečném, všickni jsme bra-
třími a každý platí tolik, kolik má zdatnosti
poctivosti.
Řečník žádá: v boji za samostatnost č-
ského státu buďme pevni, stůjme jeden za vše-
chny a všichni za jednoho. Pak na naši síl
nic nestačí.
Řečník připomíná světovou konjunkturu
vyvozuje z ní, že Německo nestrpí vedle sebe
druhý německý stát.
Přecházeje k otázkám domácím, doporu-
čuje všeobecné hlasovací právo, jehož si každý
zaslouží. Náš budoucí boj dopadne dle toho,
jak se v něm zachováme. (Výborně ! Potlesk.
Zástupce strany katolicko-národní redakto
V. Kratochvíl praví, že byla již doba, kdy
každý měl za to, že Golgota utrpení českéh
národa se změní ve vítězný Sion — než ne-
stalo se.
Řečník uvádi pak řadu vynikajících hi
storiekých událostí politických, pomník králov-
ské přísahy Ferdinanda V. na hranicích česko-
moravských a jeho význam a j.
Nyní se scházíme, bychom znova a znov
přibijeli zločin ze dne 17. října m. r. a vypo-
věděli Vídni nový boj. Také strana katolicko-
národní chce podle sil svých vésti tento boj do
krajnosti. Chce v národním boji míti místo.
Řečník připomíná, že na sněmě království
kardinál Schwarzenberg první navrhoval vyslání
deputace k císaři se žádostí, by se dal korunovati,
Řečník chce pak čísti odpověď, kteroucí-
sař deputa si dal.
Rus
Angličan
V Kratochvíl
Ferdinand
Schwarzenberg
Peking
Německo
Golgota
Sion
Vídeň
katolickýnárodní
25
article
Vládní zástupce žádá, by osoha
panovníkova nebyla vtahována do debaty.
Po různých projevech čte řečník onu od-
pověd, podotýkaje, že nesmí býti zakázán
šířiti to, co řekl sám císař. Přečet pak mocná-
řovu odpověď konstatuje řečník, že v oné de-
putaci byli také Němci, mezi nimi Ondřej
Haas, majitel »Bohemie«, jež tehdy české státní
právo uznávala.
Na to připomíná řečník éru hr. Poto-
ckého, potom Hohenwarta; z dokladů, zvláště
císařského reskriptu z roku 1871 dovozuje, že
v kruzích nejvyšších nebyli proti právům če-
ským, ty že potírali jen Němci.
Nyní mluví se opět, že ve Vídni bylo roz-
hodnuto o další politice. Nemějme nadějeni
důvěrv
Řečník vypravuje pak. historii švědského
krále Karla XII. a státníků Ribbinga a bar.
Görtze. U nás něco podobného se nestane, bylo
by si však přáti, by se v Rakousku také vy-
skytl poctivý Ribbing (Výborně! Potlesk.) a cl-
saři řekl pravdu.
Na konec projevuje řečnik naděje, že přece
jednou zvítězí pravda a právo českého národa.
(Souhlas a potlesk.)
Zástupce strany radikálně pokrokové dr.
Klouda cituje Palackého výrok o potřebě
rovnoprávnosti, učiněný v Havlíčkových »Ná-
rodních Novinách« r. 1849 a dovozuje stálou
platnost této myšlenky. Vzpomíná významných
historických událostí v říši od r. 1848 a do-
vozuje jejich spojitost s vnitřní politikou říše.
Stanoví důsledek: nám se ulehčuje, kdykoli se
Vidni přil
Němec
Haas
Hohenwart
Karel
Ribbing
doktor
Kloud
Palacký
Vídeň
Rakousko
Bohemia
rodne novina
27
article
V tom vidí řečník znamení pro cestu česke
politiky. Na to však nemůžeme spolehati. Jes
nám třeba důkladné soustavné vnitřní práce
vzdělávací, osvětné a politické ve všech kultur-
ních oborech. Řečník obrací se pak prudee
proti klerikalismu, hlásaje boj proti němu.
Na appell, obsažený v citátu posl. dra.
Pippieha o mladé generaci z doby prvních tá-
borů, praví řečník, že staří musejí ctíti vše-
obecný pokrok, z něhož jedině národu vzejde
prospěch. (Výborně ! Potlesk.)
Okresní starosta vysokomýtský pan Cejn
přednesl pak tuto.
resoluci :
»My obyvatelé staroslavného království če-
ského, shromáždění dne 2. září 1900 na
táboře na Košumberku, vzpomínajíce někdej-
šího lesku a slávy říše koruny české, blaho-
řečíme předkům svým, kteří jednotu zemi
koruny české a práva rodného jazyka našeho
ve staletých zápasech proti úkladům a útokům
nepřátel hájíli a ubránili.
Toužíce sice po smíru národů v našich
vlastech, jsme však přesvědčeni,
že mír tento může býti toliko na
základě naprosté rovnocennosti
a rovnoprávnosti trvale vybu-
dován a proto rozhodně protestujem
proti všem snahám, čelicím k z a-
bezpečení nadvlády německěho
kmene a roztržení království če-
ského
Majíco dálo v paměti, žo joště v XVII.
věku byl jazyk český výhradným jazykem
státním v našem království a že teprve ob-
noveným zřízením zemským jazyk německý
byl povýšen jemu na roveň a že po všech
útiscích v XVII. a v XVIII. věku opětně bylo
uznáváno a uznáno naprosté rovné právo ja-
zyka českého, zejmena listem kabinetním po-
sledního korunovaného krále českého ze dne
8. dubna 1848 a článkem 19. základního
zákona státního, jsme hluboce roz-
trpčeni útisky své řeči mateřské
a úklady o vyvýšení jazyka ně-
melckého.
cejn
če ský
Košumberk
28
article
Ohražujeme se co nejdůraz-
něji proti upravováni práv jazy-
kových na říšské radě k tomu ne-
oprávněné, jakoz i proti upravo-
vání jich nařízením dle § 14. zá-
kladních zákonu.
Spatrujíce v obnovení státního
práva koruny české a v prov -
dení naprosté rovnoprávnosti
svého jazyka mateřského, hlavní
záruky svého národního bytua
svobodného hospodářského i kul-
turního vývoje svěho, slavně
prohlašujeme, že v zápasu za
plné provedení státního práva
koruny české a za naprostou
rovnoprávnost jazyka českého
a naší trojjediné vlasti nezdolně
vytrváme, třeba bychom stáli
proti vše m.
Prostředkem k tomu je největší rozšířen
práva volebniho.«
Resoluce byla hlučně akklamována.
Předseda posl. dr. Edv. Grégr dal o n
hlasovati. Jak opáčnou zkouškou zjištěno, byla
resoluce přijata jednohlasně.
Konstatovav tento fakt, pravil předseda dr.
Grégr, že jím podán je důkaz, kterak zásady
v resoluci vyslovené jsou všeobecnými v celém
českém národě.
Pracovati k jich uskutečnění je také po-
vinností celého českého národa. Tato práce
nechať je požehnána. Jí volá řečník zdar, konče
tábor. (Hlučné »Na zdar!«).
Za zvuků hudby se občanstvo rozcházelo.
doktor
Edv
Grégr
29
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Pan dr. Stremayr, stín z doby
minulé, poslední staroústavácký Mohykán, jenž
přešel v novou epochu, zahájenou hr. Taaffem,
byl vyburcován a zbytečně týrán interviewem.
Redaktor »Deutsche Revue« vyslýchal jej, dle
zprávy, nám o tom zaslané, je-li proti či pro-
zřízení. české university na Moravě. Užili jsme.
slova, že byl »zbytečně týrán« zúmyslně, nebot
to mohl věděti zmíněný redaktor napřed již,
jak se starý nepřítel národa našeho o věci té -
vyslovi. Pan Stremayr nepřestal pouze na svém
usudku o naprosté škodlivosti university na Mo-
ravě, nýbrz dodal ještě, že je též rozhodným
odpůrcem rozdělení university pražské, poněvadz
se bál, že tím bude stát otřesen ve svých
»historických základech «. — Které pak jsou ty
historické základy, o něž má pan
Stremayr tolik strachu? Vždyť če ský
státlsvou universítu už měl, když
měl štěstí státi se součástkou této říše. Byla.
to universita pražská, očistěna od cizáctva husít-
skými boji, tedy ne universita německá, jak
o naší vysoké škole hlásá s neslýchanou ger-
mánskou nestoudností urputně německá lež. Ná-
ležela tedy universita pražská k histori-
ckému inventáři tohoto královstvl.
doktor
Stremayr
Taaff
Deutsche revue
český univerzita na Morava
30
article
Však víme, co si myslil starý škůdce dáto tíše
a věrný druh zlého démona rakouského Schmer-
linga, když vyslovil se o »historických zákla-
dech« Rakouska. Co je proti Němectvu je proti
Rakousku. Takové je učení ošemetné školy, ze
které vyšli oba. Všechno co povznáší
národy neněmecké, všechno co je
sílí, co upevňuje národní vědomí
je jich — je na úkor Rakous ka, tvrdí oni.
Kdežto my naproti tomu jsme přesvědčeni, že
to na prospěch, na mohutnost a slávu ne ovšem
Rakouska německého, ale onoho skutečně
historického Rakouska, které nevzní-
klo proto, aby všickní ostatní národové kla-
něli se zde hnusné germanskě
modle, nýbrž na vzájem jako menšía
slabší poskytovali si pomoc a hájili proti moc-
nějším a větším svou existenci a svá
práv a. Tvrditi tedy, že by byla universita česká
v království a i na Moravě Rakousku takovému
na škodu, je soud vysušeného mozku a zvadlá
stářím duše, v níž zůstala jen stará proti-
slovanská zášť, a která lépe by učinila, kdyby
sžírala sama sebe kdesi v zátiší a nedrala se
se svým malomocným vztekem na veřejnost.
— Tábor lidu hanáckého v Prostějově.
(Pův. zpráva »Nár. L.«) V neděli dne 2. září
za neobyčejně skvostného vyzdobení města,
které skvělo se v slavnostní náladě, panoval od
Rakousko
Morava
Prostějov