Strana 2. Číslo 252.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 14. září 1900

Po té byla přijata resoluce, která uznává práci katolických slovinských učenců a přeje si, aby pra- covali společně, aby se oživila »Družba Lsonova« a ka ždého roku pořádal »znanstven shoda. O umění a krásném písemnictví dr. Debevec, profesor na gymnasiu v Kranji, který pojednával o různých směrech sochařství, malířství a jiných obo- rech a uvádí na př. malíře Rafaela a fra Anglico, kteří se modlili a postili, když se pustili do práce, která pak byla Bohem žehnána. O belletrii praví, že není většinou vedena křesťanským duchem, a vysvě- tluje různé směry v tomto odboru a vyzývá, aby pod- porováni byli křesťanští spisovatelé ve své snaze. Resoluce vyjadřuje svůj žal z nebezpečí, vychá- zejícího z nemravného umění a vyznává, že také v umění mají platnost křesťanské zásady a zákony Boží. Chválí práci »Društva za krščausko umetnost« a časopis »Dom in Svet« a žádá, aby se při » Družbě Leonově« zřídil obor, který by sdružil křesťanské belletristy, což bylo přijato. Referentem o tisku byl kurat. a red. Antonín Koblar, který mluví o jeho vynálezu, důležitostia prospěchu i škodě, což vše může vykonati. Žádá, aby tisk přiváděl národ k Bohu a spořádanému životu soukromému i veřejnému. Katolické listy mají se pod- porovati ze všech sil, ind feretních pak nikoli. Kato- ličtí mužové mají najíti obhájce ve spolcích i veřej- ném životě, aby se jim útoky ohlásily, neboť jen pak se mohou brániti. Liberální »Narodna Tiskarna« má 20.000 zl. užitku a podporuje svůj orgán »Slov. Na- rod«. Nechť katolíci žádají katol. listy v hostincích.

Katoličtí redaktoři nechť jsou podporováni zprávami od vynikajících politiků. V děkanátech nechť se za- vedou občasné schůze kněží i vzdělaných laiků aby o časových otázkách se radili. V Lublani nechť je- středisko. Nechť jsou všude stálí dopisovatelé, také v Praze, Záhřebě, ve Vídni a jinde. Nepřátele třeba rozhodně potírati. Odpoledne se pokračovalo v této schůzi. Red. Fr. Žundálek navrhoval, aby se zřídila opět liga, která by byla stálou dopisovatelekou organisací, která by doplňovala mezery v listu. Nechť každý kněz ze svého místa píše, co se tam stalo, a to hned, dokud jest událost čerstvá. Pak nechť též v jiných velikých jinoslovanských místech jest dopisovatel, aby všecko katolické hnutí bylo registrováno. Každý ligista necht má svůj list nepřátelský, aby mohl o něm podati zprávu. Tento návrh byl nadšeně přijat, a více řečníků se přimlouvalo za to. Zvláště jeden z přítomných na- vrhoval, aby katolický list nebyl pouze pro kněze, nýbrž také pro lid, aby tak byl ten list orgánem lidovým. Tak se přijde mezi lid a získá tam půda. Pak byla příslušná resoluce přijata. O farních knihovnách podával zprávu dr. Josef Gruden, který hovořil o důležitosti farních kniho- ven a jejich významu. Zpravodaj uváděl nařízení ndp. biskupa lineckého, aby v 5 letech se zařídila farní knihovna.

Red. Fr. Žundálek uvedl, že nejen v Linci, nýbrž také v Olomouci se jedná o podobné nařízení, které bude na synodě přištího roku ustanoveno, aby v každé farnosti byla zařízena farní knihovnaa čtenářský spolek, který by se staral o doplnění této knihovny. Pozdravuje tu myšlénku, aby též na Slovinsku byla podobná organisace pořádána. (Dobro !) Dalším bodem porad tohoto odboru bylo jednání o »lidu a spisech pro mládež«, o němž referoval ka- techeta Alojzij Stroj. Týž navrhoval, aby nejen původní spisy se vydávaly, nýbrž též překládaly z druhých slovanských i jiných jazyků. Resoluce do- poručuje zvláště »Družbu sv. Mohorja«, která ročně za 1 zl. vydává 6 knih pro lid o 100.000 výtiscích, pak »Vrtec« (zahrádka) a »Angeljček« (Andělíček) pro mládež. (Přijato.) Konečně byla přijata resoluce o vydání slovin- ských básníků a spisovatelů pro mládež i lid. O lboru pro »Krščaňsko življenje« předsedal vdp. gen. vikář J. Flis, zpravodajem byl dr. Ušenič- ník, školskému předsedal dr. Andrej Karlin, zpravodajem byl dr. Gruden o obecných školách, dr. Karlin o středních, dr. Lesar o vysokých.

Předsedou sociálního odboru byl vůdce poslanců Fr. Povše, který zároveň přednášel o selském stavu, o živnostnickém pak podával zprávu Jos. Kregar,o obchodním Fr. Šubelj, o dělnickém Josef Go- slinčar, o pojišťování dr. Ignacij Žitník, o so- ciálních úlohách autonomních úřadů dr. Jan Krek, o křesťanské lidumilnosti dr. Vilém Schweitz er, biskupský sekretář. Všecky odbory byly velmi četně obeslánya jedním duchem vedeny: Prospěch církve i národa. Česká deputace jest předmětem nemalé a živé pozornosti a vděčnosti za tak živou účasť. Zvláště v Lublani bylo s jásotem přijato, že ndp. kníže arci biskup Lev svob. pán Skrbenský poslal svého zvláštního zástupce na sjezd, čímž sympatie k tomuto církevnímu knížeti byly rozšířeny tak na bratrský národ slovinský.

Zprávy politické. V Praze, 13. září. K situaci. Pravý úmysl, jaký vlastně měla vláda při rozpuštění poslanecké sněmovny, zahalen jest rouškou vládního tajemství až po dnes. Ale rouška ta byla možná s něho přece již aspoň po- někud odsunuta. Prohlásil totiž včera býv. poslanec Bielohlawek ve schůzi, již konal včera ve II. okresu vídeňském, že předseda ministerstva dr. šl. Körber odpověděl mu na jeho dotaz, proč byla říšská rada rozpuštěna, takto: »Vláda appelluje na rakouské národy. Je to poslední výzva k obyvatelstvu, chce-li míti říšskou radu konstituční, nebo zda-li si vláda musí pomoci také bez říšské rady. — Přes Lvov dochází do Vídně zaručená prý zpráva, že vláda od- hodlána jest, počínati si o nadcházejících volbách do- cela nestranně. Ostatně nepomýšlí prý také na útvar věcí ve sněmovně poslanecké a neučiní již ani jednoho pokusu, jehož účelem bylo by zažehnání obstrukce. Propukne-li obstrukce proti vůli vlády znova, potom jest prý zpečetěn již také osud nově zvolené sně- movny poslanecké. Byla by prý totiž v tomto pří- padě neprodleně rozpuštěna a vláda vyzve prý pak zemské sněmy, aby obeslaly novou říšskou radu. Nepotřebujeme dojista snad ani nějak zvláště doklá- dati, že bychom s takovýmto opatřením vlády na- prosto souhlasili, ale nemáme pohříchu ani dost málo naděje, že by vláda skutečně na něco podobného po- mýšlela.

Nové volby do poslanecké sněmovny v Čechách nařízeny jsou náslodujícím, v úřadním pražském listě uveřejněným vyhlášením: Jeho cís.a král. Apoštolské Veličenství ráčil Nejvyšším patentem, daným dne 7. září 1900 rozhodnouti, aby sněmovna poslanecká rady říšské byla rozpuštěna, a naříditi, aby obecné nové volby do sněmovny poslanecké ihned byly zavedeny a vykonány. Vykonávaje toho Nejvyšší nařízení, vypisuji vedle vynesení pana c. k. předsedy ministerstva jakožto správce c. k. ministeria záležitostí vnitřních ode dne 8. září 1900 obecné volby do sně- movny poslanecké rady říšské v království Českém a ustanovuji, že: 1. volby poslanců všeobecné třídy voličské v celé zemi dne 3. ledna 1901; 2. volby poslanců obcí venkovských v celé zemi dne 8. ledna 1901; 3. volby poslanců měst v celé zemi dne 10. ledna 1901; 4. volby poslanců komor obchodních a živnostenských v celé zemi dne 12. ledna 1901 a 5. volby poslanců voličské třídy držitelů velikých statků v celé zemi dne 15. ledna 1901 v místech zákonem k volbě ustanovených vykonány býti mají. Všichni státní občané mužského po- hlaví, kteří nejsouce zapsáni v listi- nách voličů obecních, činí nárok na volební právo ve všeobecné třídě vo- ličské, vyzývají se na základě § 2. na- řízení ministra věcí vnitřních ze dne 23. září 1896, č. 170 ř. z., aby u obecního úřadu bydli- ště své ohlásili a prokázali nárok svůj nejdéle v osmi dnech po dni, kdy rozepsání v obci bylo vyhlášeno. Což se u všeobecnou známost uvádí. V Praze, dne 12. září 1900. C. k. místodržitel: Karel hrabě Cou- denhove.

Volební ruch počíná pozvolna přicházeti do čilejšího proudu, ale v zemích českých jest o něm slyšeti dodosud málo. Zaznamenati dlužno proto pouze tolik, že v Hodoníně na Moravě sestavil se hned po rozpuštění říšské rady volební výbor městské vo- lební skupiny znojemsko-mikulovské a že se usnesl, že co nejrozhodněji vystoupí proti nové kandidatuře dosavadního českého poslance Leblocha v V kurii. Německým jeho protikandidátem bude dr. Gu- stav Treixler, profesor německé zemské reálky v Hodoníně. Významná politická důtka. »N. Fr. Pr.« oznamuje z Pešti, že v tamních politických kruzích se proslýchá, že arcibiskup v Serajevě dr. Stadler, kterýž pronesl, jak známo, o banketě katolického sjezdu v Záhřebě přání, aby Bosna co nejdříve byla spojena s Chorvatskem, obdržel ze směrodatného místa velmi vážné napomenutí. Areibiskup v Aix Gouthe-Soulard, jehož úmrtí jsme již oznámili, proslul po celé Francii jako horlivý obhájce a zastance věci katolické. V čerstvé paměti je zajisté dodnes ještě jeho list, jímž po roz- puštění kongregace Assumptionistů obrátil se na před- sedu ministerstva. Prudkost listu měla za následek, že francouzská vláda zastavila arcibiskupu temporalia. Gonthe-Soulard měl státi se arcibiskupem již dříve, ale papež přivolil k jeho jmenování teprve r. 1886 na přímluvu tehdejšího francouzského ministra kultu Renéa Gobleta. Nově jmenovaný biskup zahájil svou prudkou oposici teprve r. 1891, když totiž ministr kultu Falliéres předepsal po známé příhodě francouz- ských poutníků v Římě biskupům, že nikdy nesmí bez svolení vlády opouštěti svého biskupství. Monsi- gnore Gouthe-Soulard odpověděl na to tak břitce, že odvolací soud v Paříži odsoudil jej k pokutě 3000 fr.

Než odsouzený arcibiskup, jenž, jak samo sebou ss rozumí, současně také poznovu připraven byl e svá temporalia, naplněn byl tím jen velikou radostí, pro- tože rázem stal se vůdcem katolické oposice. » Ježíš Kristus a církev triumfovali dále se mnou před ju- sticí mé země« — telegrafoval tenkráte prelát sv. Otci. Od té doby nepřestával arcibiskup Guthe-Sou- lard činorodě vystupovati na poli politickém. Zamýšlený anarchistický atentát. Některé francouzské listy tvrdí, že anarchista, jenž byl, jak včera nám oznámil telegram, zatčen v San Seba- stianu, chystal atentát na presidenta francouzské re- publiky Loubeta. Ruský flnanční ministr Witte, kterýž mešká právě v Paříži, zaslal na rozkaz cara Miku- láše ministru zahraničních záležitostí Delcasséovi dopis se sdělením, že francouzská vína jsou až do 13 stupňů osvobozena od zvýšení cel, jež teprve nedávno bylo nařízeno. Z Bělehradu oznamují, že tam byl objeven veliký podvod, jehož se dopustili čle- nové bývalého kabinetu na státních financích. Osvajili prý si peníze erárních po- kladen. Min. financí Popovič, uživ nepřítomnosti ministerského předsedy dra. Dorděviče, dal prý si po- ukáztti 60.000 dinarů ze státní pokladny. Hniloba, zaviněná Milanem, objevuje se ve světle vždy oškli- vějším a hnusnějším. — Dosavadní vyslanec v Římě Kosta Christič byl jmenován vyslancem ve Vídni, býv. finanční ministr dr. Michael Vuič vy- slancem v Paříži a býv. vyslanec v Bukurešti Mi- chael Dorděvič byl jmenován státním radou.

K událostem v Kaifě. Z Kaify docházejí do Cařihradu nepřetržitě žaloby, že Yeiba bey kladl silné překážky zatčení oněch osob, které za- vinily v Kaifé poslední nemalé výtržnosti. Sám vali z Beirutu odjel do Kaify, aby řídil zavedené tam vy- šetřování. Místní tamní úřady chrání německou ko- lonii, kterouž ostatně střeží také vojsko. Na německé straně namáhají se ze všech sil, aby zabránily tomu, by proti německé osadě v Kaifě nebylo jednáno jednostranně. Dva řádnými průvodními listy opatření Němci byli na cestě z Urfy do Diarbekisu beze vší podstatné příčiny zatčeni a dopraveni pak do vězení v Diarbekiru. Německé velevyslanectví podniklo u Porty všecky potřebné kroky. 47. sjezd německých katolíků v Bonnu (Dokončení.) Pro páté, poslední, dne 6. t. m. konané uza- vřené shromáždění zbylo materiálu jen málo. Před- sedal mu mladý hrabě Droste. — K veliké ra- dosti shromážděných dostavil se také světící biskup dr. Fischer. Nejdůležitější, od dra. Porsche podaný návrh žádal, aby chráněn byl konfesionelní ráz obecní školy a vyučování aby se neslo křesťanským duchem. Po krátké přestávce započala pak poslední schůze. První řečník, farář dr. Wurm načrtl ve hrubých rysech obraz uplynulého století. Nazýváno je stole- tím svobody a vynálezů. Těšíme se každému roz- ruchu, zvláště povznesení německé vlasti. Před sto- lety bylo německé katolictví takřka vyschlé. R. 1303 přišla saekularisace, jež zloupila všechen majetek cír- kve. Byly arciť zakládány vyučovací ústavy, ale ni- koli ve smyslu těch, kdož měli již před tím peníze.

Řádům bylo zapovězeno přijímati novice, duchovní vzdělavací ústavy byly opuštěny. Zkrátka, všude jen zříceniny. Sneslo se to sem z francouzské revo- luce jako jedovatá mlha. Dne 1. června přestoupil šlechetný hrabě Stollberg na víru katolickou a celý kruh mužů shromáždil se kolem Josefa z Görresů. Chtěli opět mysliti a cítiti po katolicku. Šlechetný bavorský král Ludvík I. nesmí býti nikdy zapome- nut. Dne 20. listopadu 1837 udeřila hromová rána: zatčen byl kolínský arcibiskup Kliment August, jenž okem prorockým předvídal věci příští a zvolal: »Bohu díky, potřebují násilí!« — Pozvedlo se smýšlení kato- lické, když pak r. 1848 sřítil se jako kartový domek starý pruský policejní stát, vynořovaly se katolické spolky, vznikly generální sjezdy německých katolíkův a všude jako svatý plamen roznítilo se nadšení ka- tolické. Veden jsa biskupy, rozvíjel se katolický ži- vot v bohatých květech. Léta padesátá a šedesátá znamenala léta posilnění pro nadcházející boj. Přinesl nám sice škody, ale salus ex inimicis — z nepřátel našich vzešlo nám blaho. Kéž nikdy nezhasne upo- mínka na tyto doby! Odpouštějme, ale nikdy nezapomínejme! Ne- zapomínejme zvláště mužů, jež věnovali katolickému lidu své nejlepší síly. A cože nás čeká v novém století? — Boj nebo pokoj? Bezpochyby boj, ale to nás úzkostí nenaplní. Dnes bojuje se ohněm a mečem, zítra paragrafy zákona, pozejtří snad titulya řády. Půjdeme podle potřeby do boje, ne však by- chom útočili, nýbrž abychom čestně bránili svou duši. Zkoušejme sebe samy, neboť netřeba se nám stracho- vati žádné kritiky, ale nechať zírají také jiní na sebe