2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
25. srpna 1908. Číslo 234
4
article
fikace preterována, čímž dosáhne se německých
adjunktů, vesměs ovšem výborně kvalifikova-
ných, dostačujících k obsazení všech míst ně-
meckých. A tu jestna českých vůdčích
kruzích, aby již dnes věnovaly
těmto okolnostem pilný zřetel, aby
bezpráví, chystané českým soud-
cům, nebylo provedeno a aby obsazení
veškerých míst bez rozdílu národnost
provedeno bylo dle služebního po-
řadí petentů, anebo aby všichni čeští pe-
tenti až do posledního jmenovaného Němce ad
personam do vyšší hodnostní třídy byli pový-
Zajímavým jest také při tomto jmenování
přoložení rady dra. Rollera, budoucíh
prý to německého ministra kra-
jana do Litoměřic. Tento smíšený kraj
ský soud jest dnes z ostatních německých nebo
převážně německých krajských soudů jediný
který platné zákony jazykové zn-
chovává. Má snač přesazením tohoto nacio-
nálního soudce německého přivoděna býti ostřej
ší tónina do sboru soudců v Litoměřicích? Bu-
doucnost blízká ukáže, čeho Němci přesazením
tím doefliti hodlají, ježto přeložení z důvodů
služebních nijak odůvodněno býti nemůže, ježtc
dr. Roller, jsa říšským poslancem, úřad soud-
covský nevykonává a na místě jeho také sub
stitut ihned byl jmenován.
Konečně dlužno podotknouti, že provedeno
jmenování známo bylo již dlouho pře
jeho uveřejněním všem německým
kruhům soudcovským do nejmenších
podrobností a že v souhlasu jejich bylo prove
deno, kdežto českým kruhům soudcovským ne
bylo ani známo, zdali a kdy jmenování bude
uskutečněno.
Němec
Roller
doktor
Litoměřice
český soudec
úřad soudcovský
6
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
Ze Lvova, 22. srpna. (Úpadek ukra-
jinofilstva.) Ukrajinská strana v Haliči, ob-
drževší tak značný počet poslaneckých mandátů
při posledních volbách do říšské rady, ztrácí
poslední dohě pořád víc půdu pod nohama.
Nejvýmluvnějším důkazem toho je ukrajinofilské
časopisectvo. Hned po volbách přestal vycházeti
lístek »Hajdamaki«. V červenci t. r. skončila
svůj život klerikálná »Osnova« přes to, že
hierarchie jí udělovala bohatou podporu. Nej-
větší z ukrajinofilských listů, »Svoboda«, pro
nedostatek odběratelů značně se zadlužila, což
list v jednom ze svých posledních čísel sám
olevřeně příznal, čině tím nátlak na obecenstvo,
aby jej hojněji odbíralo a správněji platilo. Po-
slední číslo »Hromadského Holosu«, podle zprávy
»Ruského Seljanina« musil dr. Trylovský svými
penězi vykoupiti z tiskárny. Kromě toho musí
tento listek řidčeji vycházeti — dříve dvakrát
lýdně, nyní jednou. Tím způsobem ani jeden
ukrajinský lístek nemá v národě tolik půdy, aby
mohl státi na svých nobou. Důkaz to, že nechce
býti novým »ukrajinským« národem.
Svoboda
Seljanin
Trylovský
Lvov
Halič
Hromadský Holos
7
article
Ze Záhřeba, 23. srpna. (Další zatý-
kání chorvatských Srbů) Do Záhřeba
přijel z Crveného Boku u Kostajnice, kde bylo
na udání špiona Turajliče zatčeno 22 Srbů, ob
chodnik a hostinský p. Slevan Radovano-
vič. Když si odbyl své záležitosti a přišel n
nádraží, aby se vlakem vrátil domů, byl žan-
darmy jat a odveden do vyšelřovací vazby-
V jeho nepřítomnosti byla u něho v Crveném
Boku vykonána policejní prohlídka a zabaveno
několik starých pohlednic, které paní Ra-
dovanovičová dostala ještě za svobodna. U učitele
p. Matijaševiče zabavili starodávný go-
belin, visevší na stěně, na kterém bylo vy-
lkáno devět bratří Jugovičů, junáků, kteří padl
na Kosovu. U ostatních zalčených: Oblako-
viče, Čoriče a Kačara zabavili soukromé listy
bez důležitosti.
— (Pověsti o brzkém záboru ob-
sazených zemí.) »Obzor« má telegramz
Pešti, ve kterém se praví, že král Eduard
v Išlu císaři projevil, že ničeho proti tomu
nemá, aby Rakousko-Uhersku ohsazení Bosny
Hercegaviny prohlásilo za trvalý zábor obou
zemi. Záboru se nebudou protiv it ani Německo.
ani Rusko, Ministerská rada ve Vídni zabývala
se touto otázkou v dlouhé schůzi. Na čem se
usnesla není známo a nebude uveřejněno dříve
dokud vláda nebude znáti mínění všech vel-
mocí. Uherská vláda dohodla se s rakouskou o
přištím státoprávním postavení Bosny a Herce
Srba
Bok
Kostajnica
Turajlič
Ra
Matijaševič
Jugovič
Čorič
Kačar
Eduard
Hercegavina
Záhřeb
Kosov
Pešť
Išlu
RakouskoUhersko
Bosna
Německo
Rusko
Vídeň
Oblako
8
article
goviny, ačkoli se neví, budou-li zabrané země
připojeny k Cislajtanii nebo k Translajtanii
anebo zdaž se o ně obě poloviny soustáti roz-
dělí, anebo konečně dostanou-li svou vlastn
správu.
— (Náhradníci za uvězněn
chorvatské redaktory.) Zodpovědné r-
daktorství »Obzoru« převzal za uvězněného p.
Ivana Grškoviče p. Vladimír Luňáček a
»Pokretu« zamění p. Veljka Tomiče známý uče
nec a poslanec dr. Djuro Šurmin. Oba hájít
bude dr. Hinkovič.
Grškovič
Luňáček
Pokret
Veljka Tomič
doktor
Djuro Šurmin
Hinkovič
9
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 23. srpna.
Poláci v národních školách pruských.
Berlínský »Tageblatt« rozpisuje se o vý
sledeích politiky pruské v polských zemích
krajích, jež tam má za jediný cil germanisaci,
zanedbávajíc všecky jiné potřeby obyvatelstva.
Že germanisace přes to nepokročila, dokazuje
školní statistika.
Počet žáků v národních školách, kteří pol-
ský jazyk udávají za svůj mateřský, stále
vzrůstá. Roku 1891 činil 11.62 proc., r. 1896
— 12.23 proc., r. 1901 — 1258 proc., r. 190
— 13.21. Vzrůst je sice nepatrný, ale při ne-
slýchaném pronásledování je sebe menší přiro-
stek divem a skvělým důkazem nezmarnost
polského národa. Také o něco vzrostl poče
dítek mluvících pouze po polsku. Uvedené čís-
lice týkají se poměru polských žáků k něme-
ckým v celém pruském státě.
V provinciích polských pak je vzrůst počtu
polských žáků vyjádřen těmi číslicemi:
V Prusích Západních roku 1891
— 34.85 proc., r. 1896 — 35.58, roku 1901
— 3651, r 1906 — 38.58. V Poznaňs ku
r. 1891 — 60.75, r. 1896 — 62.23, r. 1901
— 63.60, r. 1906 — 63.47. V kraji opo
ském: r. 1901 — 58 61, r. 1906 — 68 16
Orgán m. př. Stolypina o pražské slovanské
konferenci.
Polák
Stolypin
Praha
10
article
Ještě dodatečně referát o pražské »slovansk
neděli«. Umístěn je v »Rossii«, orgánu před-
sedy ruského ministerstva P. A. Stolypina. Slo-
lypin, jak známo, zachoval se příznivě k slo
vanské myšlence, když p. Borzenko z Odessy
dával mu jakožto starostovi vlády 100.000 r. n
pořádání slovanských sjezdů v Rusku, ale taktně
odpověděl, že sjezdy takové nemůže pořádati
vláda a že munificence páně Borzenkova mus
být odevzdána v ruce korporace, která se slo-
vanskou myšlenkou zabývá. Tímto činem P.A
Stolypin odvrátil od sebe i ruské vlády výtku
»kazeného (erárného) slavjanofilatva«. Přes to
je pro byti i vývoj slovanské myšlenky důležito,
jak se k ní a k jejím projevům zachová ruská
vláda. Po přečtení referátu o pražské slovanské
konferenci v »Rossii« možno toto chování zase
nazvati: příznivým, taktným a zdrželivým
Takovým si je zajisté býti přeje i ruská oppo-
sice i Poláci.
Z referátu »Rossii« dovídáme se několike
podrobností jak o přípravách ke konferenci, tal
z jejího průběhu, které dosud nebyly podány
veřejnosti, ač jsou velmi zajímavé. Tak na př.
delegátové srbský (prof. Geršič) a bulharský
(prof. Bobčev) řekli zpravodají orgánu p. Stoly-
pina, že Jihoslované učinili své účastenství
v konferenci závislým od toho, zúčastní-li seji
také »nejstarší slovanská organisace v Rusku«,
t. j. Slovanský dobročinný spolek v Petrohradě.
P A Stolypin
Borzenko
Borzenkův
Stolypin
Polák
profesor
Geršič
Bobčev
Jihoslovan
Odessa
Rusko
Petrohrad
11
article
Tento spolek, jak známo, pro balkánské Slovany
vykonal tolik dobrého a nesmrtelného, že ani
srbští, ani bulharští národní politikové nemohou
se prostě obrátiti k němu zády, jestliže si toho
odpůrce jeho přeje. Bylo pak podmínce srbské
a bulharské vyhověno a ze Slovanského spolku
petrohradského byl do Prahy vyslán jeho ta-
jemník, p. V. N. Korablev.
Zpravodaj »Rossii« právě tak jako pa
Vergun v »Novém Vremeni« pozoroval, že na
pražské konferenei Češí dávali Polákům přednost
přede všemi ostatními Slovany, i Rusy, ale za-
znamenává to bez hořkosti a výčitky, omlouvaje
Čechy, že si Poláky předcházejí, aby si zabez-
pečili jejich spojenství pro vídenskou říšskou
Zprávy o konferenci, které dal na veřejnost
pořadatelský výbor, podle zpravodaje orgánu
radu.
Korablev
Polák
Rus
Čecho
Praha
Nový Vremit
12
article
p. Stolypina nepodaly věrný obraz toho, co s
mluvilo a dálo, protože p. Kramář dříve censu-
roval, škrtal a měnil všechno, co neodpovidalo
jeho plánům. Z té příčiny p. Korablev při skon
čení porady žádal, aby aspoň členům konference
rozeslány byly přesné stenografické protokoly.
Zpravodaj lituje, že Rusové byli na konfe-
renci delegáty, slovanských věcí málo znalými,
tak že v té příčině zůstali za ostatními slovan-
skými národy. Mezi Rusy bylo jen pět slavisto
a slovanských politiků: Filevič, Francev, Vergun.
Korablev a Svatkovský. Ostatní ruští účastníe
jsou ve věcech slovanských vesměs analfabety
Naproti tomu: »Poláci, rozhodnuvše se domuei
se na pražské konferenci přiznání, že jim
v Slovanstvě náleží čestné místo a připraviti ve
svůj prospěch řešení polsko-ruské otázky, po-
slali na konferenci nejprvnější představitele
polské politické myšlenky, vyevičených řečníků
a spolu i dobrých a opatrných politických bo-
jovníků z království polského i z Haliče.«
Rokování o polsko-ruské otázce bylo hlav-
ním předmětem konference. Pan Kramář pro-
hlásil, že »rusko-polská otázka jest kardinálnou
otázkou ve věci slovanského obrodu a nebude-li
rozřešena nyní a hned, že by lépe bylo nechoditi
do Prahy a raději se zas rozejíti«. Obě strany
pak, Poláci a Rusové, pronášely řeči a mínění,
Poláci obratně a diplomaticky, Rusové ne tak.
Stolypin
Kramář
Rus
Francev
Vergun
Korablev
Svatkovský
Polák
Halič
Praha
Rusová
13
article
Polští řečníci prohlásili z předu, že vědí,že
rusko-polská otázka tímto forem nemůže být
rozhodnuta, ale že jim jde o to, aby se on
Slované vyslovili. Rokování vedlo k tomu, že
i Rusové se sjednotili na společné posici
s Rusy stáli delegáti jihoslovanští. Polská sku-
pina po celou dobu porad stála pro sebe, cho-
vala se chladně a nedůvěřivě, na Rusy pohlížela
s patra a ostatní Slovany ignorovala. Teprve po
resoluci Rusa Krasovského roztály polské ledy
Poláci ústy p. Dmowského vroucně uvítali ru-
skou resoluci, spatřujíce v ní žádoucí sobě obrat
ve vnitřní ruské politice.
Slovan
Rus
Krasovský
Polák
14
article
Jihoslované: Bulhaři, Srbové, Chorvaté
Slovinci utvořili jihoslovanský klub, za jehož
předsedu zvolili Ivana Hribara, Kramářova sou-
druha z cesty do Petrohradu. V tomto klubě
byly všecky otázky, o kterých rokováno na konf
renci, ještě zvlášť přetřásány. Jihoslovanský klub,
chtěje prakticky uskutečnit myšlenku slovanského
sblížení a míru, vypracoval pro konferenci pí-
semný návrh, aby u lěch Slovanů, u kterých
toho ještě není, bez odkladu zavedeno bylo po-
vinné vyučování ruskému jazyku. Návrb, jehož
původcem byl p. Hribar, byl jihoslovanským
klubem přijat jednomyslně a nadšeně. V tom
ale přišel do schůze pan Kramář a rozhodně
prohlásil, že stůj co stůj nedopustí, aby se toto
usnesení dostalo před všeobecnou poradu, protože
prý by mohlo vzbuditi nespokojenost druhých
účastníků slovanských porad. Na to p. Hribar
skromně vstrčil návrh do kapsy a resoluce
o ruském jazyku byla vyškrtnuta i z protokolu
jihoslovanské schůze.
Závěrek zpravodajův: Jádro věci a význam
pražských porad není v »praktických« resolu-
cích sjezdu, nýbrž v tom, že Praha stala se
místem, kde se sešlí slovanští pracovníci růz-
ných oborů a směrů, aby se poradili, co jim
činiti pro zveličení síly a moci Slovanstva —
a byť i všechno na konferenci neminulo hladce.
přece zůstal pojem potěšlivý: Slované se mohou
jeden s druhým domlůviti, společná práce jejich
je možná. Podstatně důležité jest i prohlášení
Poláků, že slovanskou věc pokládají za svou
vlastní a přejí si společné práce s Rusy na
všeslovanské nivě, i jejich ubezpečení, že smln
jejich a Rusy jest možný v rámci při náležitosti
k témuž státnímu ústrojí.
Jihoslovan
Bulhar
Srba
Chorvat
Slovinec
Hribar
Kramář
Slovan
Polák
Rus
Petrohrad
Praha
15
article
Spanělský král v Paříži.
Jak se oznamuje telegraficky z Paříže.
přibyl tam král španělský Alfons, který byl oče
káván teprve přištího týdne. Jeho neočekávaná
návštěva je v přísném inkognitu. Král odjel
automobilem do Buloňského lesíka, kde posnídal
Návštěva Lloyda Georga v Némecku.
Britský kaneléř pokladu Lloyd George
po dvoudenním pobytu v Berlíně, kde prostu-
doval vše, co v hlavním městě říše bylo uči-
něno pro starobní a invalidní pojištění, odjei
22. t. m. večer přes Hamburk do Anglie. Z
jeho návštěvy neměl nižádné rozmluvy na roz-
hodujících místech o němeeko-anglické
dohodě ohledně námořního zbro-
jení. Anglický státník nevystoupil s nijakým
návrhy, týkajícími se této otázky a s německ
strany rovněž nebyl dán popud k výměně ná-
zorů o této otázce.
»Standard« byl z Berlína zmocněn k tomutc
prohlášení: Kaneléř pokladu Lloyd George ne-
jednal po žádné stránce neodvisle nebo bez
zodpovědnosti. Za svého pobytu v Německu
učinil za plného souhlasu londýnské vlády vše
možné, aby podporoval styky mezi Anglií a Ně-
meckem. Na důkaz toho vešel ve spojení s brit
ským vyslanectvím a prostřednictvím jeho apa-
rátu se svými kolegy v Londýně, aby takto
v Německu dal určitě na jevo, že nejedná jako
první lord admirality, ani jako chef vlády, ani
jako zplnomocněný ministr říše britské, ale jako
prostý, jednotlivý člen kabinetu, který si přeje
mír s celou Evropou a jako ministr krále, který
pracuje pro mír na celém světě, vykonává právo
též za doby míru povzbuzovati navštěvam
vztahy, jež jsou mezi říší britskou a státy evrop
skými.
Alfons
Lloyd Georg
Lloyd George
Paříž
Némecko
Berlín
Hamburk
Anglie
Londýn
Evropa
Spanělský král
16
article
Porážka Abdul Aziza.
Zaznamenávali jsme vždy s velkou reservou
zprávy, oznamující úspěchy sultána Abdula
Aziza. Všechny zprávy z jeviště zmatků maro-
ckých zněly neurčitě, měly často ráz sensační
a na první pohled bylo patrno, že jsou fanta-
stickými výmysly zpravodajů anglických, fran-
couzských i německých žurnálů. Teď konečně
došla určitá zvěsť, která ohlašuje rozhodný
obrat v událostech marockých. Telegrafické kan-
celáře rozšířily překvapující sdělení o poráže
Abdula Aziza u Kelay a o jeho z aje ti
Druhá zpráva nebyla potvrzena. Naopak generál
d'Amade telegrafoval ministru války do P-
říže, že sultán Abdul Aziz uni k
z bitvy a dal se na útěk do Setattu, ležícíh
na jihu od Casablanky a obsazeném francouz-
ským vojskem. Do Setattu přibyl poražený
šerif v průvodu svých věrných El Mokrihoa
Ben Slimana. Odtud spěchal do Casablan ky
kde se snad cítí v bezpečí pod ochranou fran-
couzské posádky. Abdul Aziz je zdrcen. Pro-
jevil touhu vzdáti se trůnu. Má v úmyslu
odebrati se do daleké Syrie a v Damašku uchý-
liti se do ústraní a v klidu skončiti svůj zmi-
taný život.
Bližší podrobnosti nešťastného zakončen
výpravy sultánovy mehaly do Marakeše nejsou
známy. Teprve zpráva plukovníka Fariaua, jenž
dle úmluvy je povinen se svým sborem sultána
provázeti, vrhne světlo do záhadné a potupné
porážky sultánovy. Abdul Aziz pokračoval v
své výpravě z Rabatu, ležícího u Atlantického
oceánu, do Marakeše, druhého hlavního města
vypinajícího se na vysoké horské pláni daleko
uvnitř země.
Abdul Aziza
Kelay
Aziz
ben Sliman
Fariau
Casablanca
Casablan
Sýrie
Marakeš
El Mokriho
17
article
Dlouhým pobytem v Rabatu se odcizi
sultán srdci národa. Váhavost jeho naklonila lid
Muleji Hafidovi, který si počínal jako neunavný
a zmužilý válečník a rozněcoval vlastenectví
národa. Pochod Hafidův na sever a jeho trium-
fální vjezd do Fezu podlomily zeela vliv Abdula
Aziza. Aby zachránil svou popularitu, odhodla
se Abdul Aziz po dlouhém váhání náhl
k pochodu na Marakeš. Zdálo se, jako
by jeho energie procitla. Adresoval lidu bojovné
poslání. Odvolával se velkých příkladů svých
předků. Jeho plán byl dobrý, Marakeš byl stále
ještě základem moci Hafidovy. Zde jí moh
zasaditi eitelnou ránu. Kdyby se zmocnil Abdul
Aziz Marakeše, snadno by opět získal odpadlé
kmeny. Abdul Aziz měl jakési úspěchy v ma-
lých žarvátkách s jezdci stráží Muleje Hafida
a zdálo se, že jeho pochod bude vílězným ta-
žením. Ještě 15. srpna mohlo se věřit v jeho
zdar. Mulej Hafid je pánem Marokka! V Tan-
geru byl prohlášen za sultána.
Slavnostní ceremonie, jak telegrafuje francouzský
vyslanec Regnault, udála se beze vší při-
hody Evropanům nepřijemné. Francouzské listy
nakloněné vládě míní, že Francie mohla by
uznati Muleje Hafida sultánem
jen po svolání nové mezinárodn
koníerence a jen v tom případě, kdyby
bylo docíleno dohody s ostatními velmocemi.
Hafid
Abdul Aziza
Aziz
Aziz Marakeš
Regnault
Evropan
Maroko
Tana
Francie
18
article
Povstání v západní Africe.
Z Las Palmas se oznamuje, že francouz-
ský hostinec, zřízený na mysu Blancu, byl do-
morodci vypleněn. Útočníci a Evropané na sebe
stříleli, při čemž bylo několik osob poraněno
Jihoněmci hlásí se o svoje právo.
(Zanedbávání jižního Německa.)
Na slavnostní hostině německého lodního
spolku pronesl v neděli princ Ludvík Bavorský
řeč, v níž tlumočil svůj veliký zájem o námoř-
nictvo a slibil, že bude podporovati snahy ně-
meckých pobřežních zemí. Jih však žádá
také o místo na vodě, což se, bohu-
žel, plníjenom velicenedokonale.
Bavorko projevilo už ochotu, že bude hlasovati
pro plavební poplatky. Nestaly-li se tyta poplatky
skutkem, nemůže Bavorsko za to. Jest však
uraženo tím, že musí vždycky státi vzadu. Jest
skoro neuvěřitelno, že celý jihovýchod Německ
jest odříznut od velikého, světového obchodu na
moři Baltickém a Severním. Přeje si, aby čle-
nové spolku podporovali jej v jeho snahách
tím aby rozptýlena byla nelibost mnohých,
vzniklá z anedbáváním jižního Něme-
cka. Bavorsko chce býti přímo připojeno k Ve-
zeře a Labi. Kdyby Bavorsko bylo na Labi,
mělo by spojení s celým východem říše až na
ruské hranice. V Berlíně hučelo asi mnohým
v neděli v ušich ..
K presidentské kandidatuře v Americe
Taft prohlásil, že v případě zvolení svolá
kongres k mimořádnému zasedání, aby co nej-
dříve provedena byla revise tarifu. Program
jeho strany ukládá mu to za povinnost.
Evropan
Ludvík
bůh
Taft
Afrika
Německo
Bavorsko
Berlín
Amerika
19
article
Neobratný vyslanec.
Německý velvyslanec ve Washingtoně svob.
pán Speck ze Sternburgu zemřel v noci na ne-
děli. Jest to vyslanec, kterýž své doby kritiso-
váním vnitřních poměrů v Americe způsobil
velké napjetí proti sobě a pak posici svou za-
chránil omluvou a ujišťováním, že činil tak jen
o lidech čistě soukromých.
Zbylo mu jen několik set věrných.
Jak se »Eelairu« oznamuje z Tangeru,
zbylo Abdul Azizovi jenom několik set mužů.
Sultán jest celý prý zoufalý.
Tittoni a Schoen
Tittoni vyhledá v Berchlsgadenu st. tajmn.
německé říše Schoena, jenž dli tam na dovo-
lené. Toto nezvyklé nešetření dovolené dokazuje,
že v mezinárodní situaci není přece tak klidno,
jak by se zdálo dle oficiosů.
Zajetí šachova vojevůdce potvrzeno.
Zprávy z Tavrizu potvrzuji, že tam byl
zajat Ain-od-Dauleh. Byl obklíčen s několika
jezdci svými a zajat. Revolucionáři v Tavrizu
dostávají neustále posily.
Schückingova aféra
Vládní president šlesvický, kterýž zahájil
řízení proti purkmistru Schückingovi, dostal
rozkaz, aby se odebral na dovolenou. Vidí se
v tom ústup vlády z obav, aby liberálové ne-
vystoupili z lodního bloku. Schücking bude kan-
didovati teď za okres Angermünde do fišského
sněmu.
V Německu volají po svobodě mínění.
Národní jednota pro liberální »Némecko
vydala provolání ke všem svobodomyslným
vrstvám, aby zahájily boj za ohrožené ob-
čanské právo svobodného proje-
vu mínění. Četné případy, zvláště učitele
Beyhla v Bavorsku a neslýchaný případ Husu-
mův dokazují prý, na jak slabých nohou stojí
toto právo, Němci těžkými boji dobyté. Věřime
rádi »slubým nohám« německé svobody.
Speck
Aziz
Tittoni
Schoen Tittoni
Schückingův
Schücking
Němec
Washington
Tanger
Ain
Německo
Bavorsko
20
article
První sjezd průmyslníků stavební
a jemné keramiky.
První sjezd průmyslníků stavební
a jemné keramiky.
Obdívuhodná exposice keramiky na jubilejní vý-
stavě vzbudila jak náleží zájem širokých vrstev c vy-
soce zajímavé a veliký pokrok vykazující to oddělení
průmyslu
Obšírnými, z péra odborníka psanými roferáty
(dr. K. Chytil) seznámili jsme čtenářstvo s bohatstvím
pavilonu keramického, jakož i s hlavními daty hi-
K Chytil
21
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Měslské divadlo Král. Vinohradů
»Triplepatte«, veselohra o 5 jednáních.
Napsali Tristan Bernard a André Godfe
naux. Přeložil dr. Jiři Guth. Vystavil režisé
Frant. Hlavatý.
Nové dilo známého vaudevillisty Bernarda
je veselohra dosti konveneionální. Ale podstata
její komiky neleží jen v obvyklých qui pro quo,
ve fraškovitých, krkolomných situacích, v dra-
stických nápadech scénických. Vězí v kresbě
karakteru hrdiny kusu. Je to pokus o veselohru
povzhopisnou. Je patrná též jakási snaha p
hiterární formě. Ale autoři nemají vervu a buj-
nost humoru Labicheova, jehož směšné figurky
zůstaly neodolatelnými, byť by již jejich drama-
tický rámee zastaral. »Triplepatte« trpí zvláště
zdlouhavostí nepatrného děje, rozěleněného na
5 jednání. První jednání zanechává mdlý do-
jem. Obecenstvo zívá a leprve v dalších akteeh
oživuje zájem a rozhlaholuje se smích.
Veselohra pohybuje se v ozduší veselé po-
žívačné společnosti francouzské, líčí společnost
aristokratů, sportsmanů, bohatých měšťáků
shluklých ve světáckém víru lázeňského místa.
Hrdinou veselohry je mladý, poněkud ledabylý
a pohodlný bonvivant vicomte de Houdan, je-
muž přátelé dali bizarní přezdívku »Triplepatte«.
Vicomte je hodný hoch, dobrotisko, ale učiněne
budiž k ničemu. Nemá vůli ani energii, dává
se ovládati svým okolím a podléhá vždy posled
nímu vlivu.
Král
Tristan Bernard
Godfe
doktor
Guth
František
Bernard
Labicheův
Houdan
Měslský divadlo
22
article
Ve svém nerozhodném slabošství dási
třeba tři dostavenička v tentýž večer a konečně
se rozhodne pro čtvrté. Poněvadž má hodně
dluhů, rozhodli se jeho věřitelové, že ho bohatě
ožení. Jsou ve spojení s osnovatelkou společen-
ských intrik a piklů, končících před oltářem.
baronkou Pepinovou, která se rázně uchopí díla
a skoro násilím vleče chabého lehkomyslníka
Triplepatla do rodiny milionáře Herbeliera, jenž
má půvabnou dcerušku Yvonnu. Mladí lidé,
kteří se nikdy před tím neuzřeli, jsou celí vy-
jevení při pomyšlení, že se mají státi manžely.
Triplepatte jako malomyslná mátoha dává se
ovládati baronkou, podnikavou sprostředkovatel-
kou sňatků, i svým hlavním věřitelem Bouchero-
tem a něžná Yvonna lítostivě a pokorně obětuje
se ctižádostivým snům své matky, toužící po
zeti aristokratovi. Již má nastati chvíle obřadu
oddávacího před mairem. Triplepatte hořekuje
nad svým veselým a nonehalantním životem
mládeneckým, s nímž se má teď rozloučiti. Bez
mála by zaspal oddavky, kdyby nehartusili na
něj baronka a Boucherot, kteří, znajíce jeho
nelečnost a pohodinost, jsou mu stále v patách.
Ale v poslední chvili objeví se hrdá šlechtična.
poslední z Crevecoeurů, která přislibila svou de-
sítiletou dceru poslednímu z Houdanů. Rozka-
zuje vicomtovi, aby, jak ujednáno, čekal na
její dceru, až dozraje, a aby zamezila jeho
sůalek, odnese jeho připravenou garderobu
ujede s ní v automobilu.
Pepinův
Herbelier
23
article
Triplepatte je v nedbalkách. Tak přece ne-
může se dát oženiti. A resignovaně se poddává
svému osudu a lehá si do postele. Ale v ná-
sledujícím jednání vleče zase ubohého vícomta
baronka s Boucherotem na mairii, kde netrpěliví
svatebčané po dlouhém čekání se již chtějí roz-
ulikati a starosta zuří. Trochu sumární, slavnost-
nímu aktu neodpovídající toaleta vicomtova
způsobí poprask a v nastalé mele uteče Triple-
patte, jenž konečně projevil svou vůli. Prásk
do bot před svým sňatkem. V posledním jednání
má však Triplepatte konečně příležitost podívati
se na divku, kterou mu chtěli vnutiti za man-
želku. Shledává, že je půvabná a roztomilá a
poněvadž nikdo na něj nehartusí a má úplnou
volnost, vezme si ji za manželku.
Veselohra byla elegantně vypravena. Hráno
bylo s temperamentem, bez nevkusu a nadsazo-
vání. Pan Zakopal měl opravdový úspěch v rol
titulní, s lehkou přirozeností tlumočil stálé váha-
vosti, rozpaky a poťouchlosti dobráka Triplepatta.
Velmi trefně karakterisoval p. Charvát lichváře
Boucherota. Sl. Šiblova podala svěže líbeznou
Yvonu. Rovněž zdařilé byly výkony pl. Be-
níškové v roli baronky Pepinové a pp. Dobro-
volného, Tesaře a slečen Baldovy, Štěpničkovy
a Klostermannovy.
Zakopal
Charvát
Boucherota
Yvona
Pepin
Tesař
Baldův
Štěpničkův
Klostermannův
24
article
Hudba.
Hudba.
+ Výstavní koncerty. Instituce velikých symfo
nických koncertů výstavních překonala letošní pravi
delnou zimní sezónu. Umělecky nesporně. Národnost-
ně nebylo však docíleno náležitého poměru mez
uměním domácím a cizím a převaha tohoto nad onln
ruší sympatický jinak dojem těchto velikých orke-
strálních produkcí. Měří se dvojím loktem a na če-
skou hudební literaturu se pro přílišnou starostlivesí
pořadatele o německé obecenstvo léměř ani nedosla-
ne. Proto výslavní koncerty nezískalý si u nás do
statečných sympatií a proto význam jich nelze se
sezónou Kovařovicových konceriů na výslavě národo-
pisné ani příbližně srovnati. Jak bylo by také možno
aby teprve ve čtvrtém měsíci (D) od zahájení výstavy
došlo v osmém konecrtu na program výhradně če-
ských skladeb — nežli neochotou a vlažností pořada-
telstva k této pro nás jistě velmi důležité olázce! Po-
řadatelstvo není si vědomo své povinnosti k českému
umění, kokelujíc směrem jiným a jistě jednáním
svým, které nelze omluviti, uškodilo pro příští sezónu
i České Filharmonii, s jejímž jménem instiluce vý
stavních koncertů jest ztotožňována. Poslední „Vý
stavní táčky“ v „Národních Listech“ (ze 16. t. m
docela ukázaly, že pořadatelsivu koncertů, resp. jeho
plnomocníkovi ani vědomá nepravda není dosti špat
ným prostředkem, aby ho přímo s troufalou opováz-
livostí nepoužil, když instituce výstavních koncerte
a její netečnost k českému umění hudebnímu polro
bena byla zasloužené kritice.
Kovařovicův
Český filharmonie
25
article
Koncert Ludvíka Vítězslava Čelan
ského, dne 22. t. m. pořádaný, byl tedy první sym
fonický koncert s výhradně českým programem. Jeho
výběr obsahoval po jedné skladbě Smetanově, Dvo
řákově a Fibichově (mimo program přidána „Vltava“
a jako novinku přinesl L. V. Čelanského melodran
„Zvony“. Smetanova předehra k „Libuši“ byla slav
nostním zahájením koncertu, v němž strhující verv
a ohnivý temperument dirigentův vykouzlily z orche
stru výkon, na který orchestr za normálních obvyk
lých poměrů nikdy by se nezmohl. Suggestivnost di
rekce Čelanského jest tak mocná, že docílila neoby
čejně krásného provedení (technická hotovost nen
dílem taktovky, tu nulno již předpokládati; ovšen
u orchestru výstavního není stupeň této technick
stránky tak vysoký, jako u obou českých orchestr
divadelních) i u těch skladeb, které v běžném jeh
Ludvík
Vítězslav
Čelan
Smetanův
Dvo
Fibichův
L V Čelanský
Libuše
Suggestivnost di
Čelanský
Vltava
26
article
českém repertoiru hrány jsou bez náležitého pocho-
pení a vysližení. Byl-li celý večer jen novým potvrze
ním geniálního dirigentského talentu chefa vinohrad
ské opery, bylo provedení Fibichovy symfonie opruv
du velkolepým jeho vystupňováním. Čelanský jest
náš nejlepší dirigent fibichovský a jeho podání Fib
chovy symfonie Es-dur (op. 38 z r. 1892) ukázalo, ž
toto dílo jest z nejvělších zjevů v literatuře symfoni-
cké. Zvláště melancholické Adagio jest úchvatný, ji-
mavý zpěv; scherzo svým jasem kontrastuje náladou
s chmurným triem a finale vrcholi v triumfální gr-
dací. Při tom zůstává symfonie vzorem stylové jed-
notnosti; její hlavní motiv jest základem celého
díla. Jak vyzdvihl dirigent myšlenkové bohatsví díla
jak vášni v něm zílumené dal přímo živelnou silou
proniknouti, jak ostře akcenfoval výrazný jeho ryth-
mus, jak vystoupiti dal zpěvným houslovým kanti
lenám v celé jich šíři a jak mohutně vyplal mužnou
energii věty závěrečně, to vše činilo výkon jeho veli
kým a významným, koncert pak sám uměleckou udá
lostí prvého řádu.
Fibichův
Čelanský
symfonie esodur
27
article
Českou novinkou byl melodram L. V. Čelanského
„Zvony“. Skladba má jemný, poetický podkla
v básni llana Poca, náladově charakterisující zvuk
zvonů, jež vesele zvoní při jízdě na sáňkách, radost
ným štěstím hlaholí při svatbě mladých milujících
se duší, na poplach bouřlivě burácí při dýmu požáru
a smutně a teskně vyzvání k pohřbu. Hudební dopro-
vod vystihuje nálady tyto k plné věrnosti a pravdi-
vosti. Slovo básníkovo nerušeně se nese nad jeho
tkání. Různost nálad jest ovšem příčinou, že nelze
dílo tak pevně semknouti v jediný celek. Poměr slova
a hudby, úměrná forma a pevná architektonikaa
dále plynnost mluveného slova paralelně s průvodem
hudebním, jsou vnější pozoruhodné znaky melodra-
mu Čelanského, v němž rozřešeny s technickouji-
stotou, která svědčí, že skladatel formu tu dokonale
ovládá. Hudební výraz jest jasný, odpovídá obsahu
básně, má sílu cilovou, dramatickou živost i plnou
výstižnost. Obráží se v něm vůbec hudebnost zdravá
V instrumentaci projevuje se pak zkušená ruka skla-
datele, odhadujícího a vybavujícího sílu zvuku i jeho
barvu s uměleckým vkusem.
Melodram přednesla s chvályhodnou snahou sl
Božena Důrasova, člen vlnohradského divadla
jíž jmenovitě citová místa pěkně se podařila. Kovový
přednes mužského hlasu byl by však náladu díla ještě
plněji zhodnotil. Jasnou srozumitelnost každého slov
dlužno přičísti taktovce dirigentově: jest z těch zna-
ků, které dírekci jeho vždy provázejí (i na scéně)
jimiž právě se liší od našich ostatníchi divadelníchdi
A. F
rigentů.
L V Čelanský
Čelanský
Důrasův
A F
28
article
Při umělecké akademii, jež se již v pátek dne
28. t. m. koná v koncertní slni na výstavišti, spolu-
účinkuje též virtuos na varhany p. Lumir Sychra
a p. J. Provazník. Akademie zahájena bude pro-
slovem z péra spieovatele p. Aug. Eug. Mužíka.
Začátek přesně o 1/44. hodině odpolední. Program
akademie jest velmi bohatý. Opravdovou atrak-
cí jest spoluúčinkování slavného virtuosa na housle
p. F. Santa Vicca z Paříže, jehož skvělý úspěch
v nedávném symfonickém koncertě je v živé paměti.
Umělec účinkuje zcela nezištně a ujistil pořada telstv
akademie, že je šťasten, že je mu dopřáno zúčaslniti
se tak eminentně kulturního podníku, jakým jest tate
umělecká akademie, jejíž čistý výtěžek věnován bude
ve prospěch českýchško! ve Vídni. Před-
prodej vstupenek mají knihkupci: F. A. Urbáneku
Národního divadla; Grosman a Svoboda na Ferdi-
nandově tř.; Hejda a Tuček na Karlově nám; F. Cha-
dim ve Vodičkově ulici a pí -Marie Srdcová na Spá-
lené ulici.
+ Slečna Narcissa Kolihova, oblíbená prima-
dona plzeňského divadla, vystoupí v nejbližší době
pohostinsky na Národním divadle v Praze. V pálek
dne 28. t. m. spoluúčinkuje při umělecké aka-
demii, jež se koná v koncertní síni na výstavišti
a jejíž čistý výtěžek připadne ve proepěch če-
ských škol ve Vídni.
Lumir Sychra
J Provazník
Aug
Mužík
F Santa Vicc
Urbánek
Grosman
Hejda
Tuček
Marie
Kolihův
Paříž
Vídeň
Karlov já
Vodičkův ulice
lený ulice
národní divadlo
don plzeňský divadlo
národní divadlo v Praga
telstv akademie
29
article
+ Virtuos na varhany p. Antonín Ledvina, ře-
ditel hudby v Kutné Hoře, získán byl pro filharme-
nický koncert, jenž proveden bude v neděli v kon-
certní síni na výstavě. Znamenitá tato atrakce zabez-
pečuje koncertu sama již velikou návštěvu.
„Slonní kuplel“ a „VějHfové duetto“ z Poř-
Pinskrovy výstavní frašky „Baj-Kaj-Laj“ anebo „Pan
Kopeček na výstavě“, jež navzdor čelným reprisání
nepozbyla své přítažlivosti a lidové divadlo „Uranie
stále do posledního místečka plní, vyšly právě pro
zpěv s průvodem klavíru. Obě písně doznávají mezi
obecenstvem stejné obliby jako předcházející „Sklu-
zavka“ a „Vzhůru na výstavu“. „Vějířové duelto“
vyznamenává se jemným poetickým textem, „Slonní
kuplet“ pak svou rozmarnou, místy šlehavou satyrou.
Skladatel písní E. Starý podal těmilo písněmi důkaz
pozoruhodné vynalézavosti melodické. Obě písně jsou
aranžovány tak, že lze jich použiti jak pro zpěva
klavír, tak i pro klavír samotný. Cena po K 1.20.
Texty se zpěvným hlasem ke všem těmto čtyřem
písním, jakož i k Pospíšilově vložce „Baj-Kaj-Laj
po 20 hal. Nakladatel Mojmír Urbánek, Praha.
Hlávkův paláe.
Ledvina
E Stará
Pospíšilův
Urbánek
Hlávkův
Kutná hoře
Kopeček
Praha
lidový divadlo
Uranie