ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7f61a980-75a6-11dc-8fa2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 51, person 118, org 2, work 4
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v úterý 25. srpna 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 234.
4 article
Na ranní a odpol. list, předplácí ner v Praze v »dmislstrael na měsíe na čtvst leta . . . . 6 K —h s drojí donáškou ta . . . . 7Kno va ElIalkáchi a K 3o na měsíc. Poštont a nřaíe n rrt lta . . . . . K en s drojí zásilkou na př n aert vr Slarosti s Bosnou a Hercegovinou. Když před měsícem dolétla do Vídn zvěst o velikém státním převratu v Turecku. bylo pochopitelně pánům v zahraničném mi nisterstvu dualistické říše rakousko-uherské z nenadálé události té krušno a úzko. C bude nyní s Bosnou? zněla první teskná otázka oficiosův vídeňských. Jak se zachovají »Bosňáci« pod dojmem této vítězné mladoturecké revoluce? Zůstanou i na dále tiši a oddáni panství rakouskému, proti němuž se před třiceti lety tak zoufale brá- nili a vzpírali s puškou v ruce až do úpl- ného přemožení svého? Či zatouží nyní, kdy sultán turecký zřekl se despotické vládya udělil říši osmanské ústavní svobodu — po návralu pod panství půlměsíce? Byla starost zejména o živel mohamedánský v Bosně, aby nebyl stržen a uchvácen touto touhou a nechtěl voliti v listopadu též do parlamentu tureckého? Lze si předslaviti zmatky a rozpaky, jaké by z toho byly vzešly rakouským po- ručníkům Bosny; a proto ve chvíli prvního leknutí a strachu o budoucnost chytali se ve Vídni myšlenky dáti honem též Bosněa Hercegovině dobrodiní ústavy, tedy domácí zemský sněm s jakous takous schmerlingov- skou »autonomií« a právo vysílati své zvo- lené zástupce do — ústředního — lečtu hrozil úraz! Ano, do kterého z parla- mentů rozdvojené říše habsburské měli by poslanci bosenští býti povoláni. Do říšskéh sněmu uherského či do cislajtán- ského parlamentu?
Bosňák Praha Bosna a Hercegovina Turecko Bosna Boseň Vídeň
5 article
Jaký ostrý spor by z toho vzplanul mezi oběma »polovinami« říše o otázku komu patří Bosna? Zda říši svato- štěpánské — a Maďaři si na ni činili již při korunovaci císaře Františka Josefa I. na krále uherského rozvinutím praporů se znaky Bosny a Hercegoviny okázale své » histori- cké« nároky — anebo »ostatním zemím jeho Veličenstva«, které na kulturní její zvelebení se po třicet let naplatily až se ohýbaly? Ale nedosti na těchto nesnázích, — nyní vyvstávala na obzoru blízké možnost ještě třetí: Což, jestliže nyní Mladoturci. držíce sultána vítězně ve svém zajetí jej při- mějí, aby reklamoval svá suverenní práva na Bosnu a Hercegovinu, kteráž mu mírem berlinským nebyla odňata, naopak ale Ra- kouskem zásadně přiznána. Mezinárodní smlouva, ujednaná r. 1878 na kongresu berlínském, svým člán- kem 25. stanovila toliko, že »provincie Bosna a Hercegovina mají býti Rakouskem obsa- zeny a spravovány«. — Avšak rok na to. 21. dubna 1879 uzavřelo Rakousko s Ture- ckem svou zvláštní smlouvu, dle níž uznalo svrchovanost sultánovu nad Bosnou a Hercegovinou za to, bude-li Rakousku dovoleno obsaditi Plevlje, Prjepolje a Bielopolje v sandžaku novopazarském. Timto uznáním sultána za svrchovaného vlastníka Bosny a Hercegoviny doznalo tehda Rakousko, že nepovažuje se samo než za dočasného jejího správce a opatrovníka. který plní »mandát evropský«, an ji civili- suje, ale který nemá nijakých zámyslův státi se sám její konečným vlastníkem. Tak rozuměl po výkladech Andrásso- vých a po znění smluv okupaci ra- kouské v Bosně a Hercegovině všechen svět. Nechť trvala sebe déle, vždy podržela ráz pouhého prozatímného dočasného stavu, je hož lhůta kdys vyprší, načež musí dojít k nějakému urovnání mezi Portou a Vídní ať po dobrém nebo po zlém.
Bosna Maďar Bielopolj Bosna a Hercegovina Rakousko Boseň a Hercegovina Vídeň František Josef I . na král
6 article
Nuže, nyní pod dojmem revoluce tu recké počínalo býti z nevyřízené té proza- tímnosti státoprávního poměru Bosny a Her- cegoviny k Rakousko Uhersku pánům ve Vídni úzko. S utajeným dechem hleděli k Sarajevu, zůstane-li tam vše klidno,či zaduní-li výbuch? Po chvíli však jim otrnulo: Bosna zůstala klidna. Žadné pronunciamento mohamedánského lidu pro konstitučního sul- tána a pro parlament turecký — ba ke všemu i Mladoturci ujišťovali z Paříže i z Cařihradu, že prý nechtějí otázkou bosen- skou hýbat. — Staré štěstí Rakouska znovu se usmálo na Vídeň a proto tam, zbaveni starosti, již neměli ani dost málo chuti do koncipování »ústavy pro Bosnu, pro níž prý Bosňané nejsou ještě dosti zralí, nýbrž posí- lali do Sarajeva pouze laciná těšínská ja- blíčka jakés mlhavé »samosprávy«, rozumí se, nikoliv anglického nebo amerického typu, nýbrž »samosprávy, jak se jí ve Vídni rozumí.« Spolehali, že Bosňanům, sklíčeným až dosud tuhou vojenskou diktaturou, zaslíbení to způsobí velikou radost. Avšak tu se přihodilo pánům malé pře kvapení. I ten vládou dosazený náměstek starosty sarajevského, dr. Mandič, oddaný přítel Rakouska, oslovuje v den narozenin panovníkových vojenského velitele c. k. pod- maršálka Winzora ve své gratulaci, nevahal pronésti snažnou touhu všeho lidu bosen- ského po státoprávním upravení poměru vlasti k Rakousku a za udělení mo- derní konstituce Bosně a Herce- govině, pro niž prý je duše ná- roda úplně dozralá. —
Bosňan doktor Mandič Rakousko Vídeň Sarajevo Bosna Paříž Cařihrad Boseň
7 article
»Račiž Vaše Excelence,« pravil, »na příslušném místě tlumočiti naši prosbu, aby nerozlučným, právním a věcným svazkům, které Bosnu a Hercegovinu od třiceti let s mocnářstvím spojují, co možná nejdříve dodána byla výrazná forma státopráv- ního poměru těchto zemí k říši rakou- sko uherské i aby na základě tom oby- vatelstvu těchto zemí udělena byla státn zřízení novodobého života ústav- ního, pro nějž duše národa cítí se zralou býti.« — Věříme, že způsobila tato holdovací gratulace bosenského notábla ve Vídni svou sladkotrpkou příchutí prazvláštní do- jem. Pánové nevědí, mají-li se těšit z toho projevu pro annexi, anebo mrzet pro to důrazné odmitnutí pouhé samosprávya dovolávání se moderních zřízení ústavních pro lid bosenský, jenž cítí se býti pro svo- bodu ústavní zralým. — K annexi by se ovšem nedali dlouho nutit. Doby odříkánía upejpání bývalého v té příčině již minulya týž německý tábor, který r. 1878 brojil proti okkupaci bosenské, nyní již nepokrytě volá, aby se té »bezpříkladné nesrovnalosti«, jaká spočívá v zásadné svrchovanosti sultá- nově vedle skutečné svrchovanosti císaře rakouského učinil již konec rych lým zabráním a přivtělením Bosny Hercegoviny, proti němuž prý by žádná (o) evropská moc dnes již ničeho ne namítala.
Bosna Vídeň Bosna Hercegovina
8 article
Inu, tak jisté to zrovna není a každým způsobem se bude musit posečkat, až co tomu řekne — příští turecký parlament. Podle všeho, jak se Mladoturci jeví a činí, nepodobá se aspoň, že budou tak přeochotni oželet zemi s tak četným živlem mohame- dánským jako je Bosna. Každým způsobem státi bude pana Aehrenthala hodně námahy, umění a hodně času, než se mu podař dosíci v klidu a míru svolení nového Tu- recka k té amputaci... Za to však sotva zbude Rakousku mnoho času k odpírání ústavní svobody Bosňanům a Hercegovcům. čímž vzejdou státníkům rakousko-uherským opět výše naznačené státoprávní nesnáze v dualistické domovině.
Aehrenthal Bosna Rakousko
9 article Jmenování soudcovské. (Z kruhů soudcovských.)
Jmenování soudcovské. (Z kruhů soudcovských.) Dlouho očekávané jmenování soudeů při neslo českým soudcům v různých směrech na- čekané překvapení a nemohou proto tito sdílet souhlas, projevovaný orgány některých českých stran s tímto jmenováním. Zásada, hlásaná če- ským ministrem krajanem, že každé jmenování v Čechách musí býti jako na Moravě provedenu přesně dle služebního stáří, nijak se neosvědčila. Již při jmenování vrchních radů v měsíci březnu t. r. utrpěla tato zásada pová- žlivou trhlinu, neboť někteří z radů na řadě jsou- cích byli tehdy preterováni pro nedostatek věcně kvalifikace, ale při posledním jmenování byl přece povýšeni a to dle „zprávy z českýeh kruhů úřadních ve Vídni“ dva kvalifikací úplně způsobilí a jeden docela výborně kvalifikovaný Jak se dobré kvalifikace v těchto českých kru- zích vídeňských rychle nabývá! V měsíci březnu nezpůsobilí radové jsou v srpnu téhož roku již úplně, ba výborně k úřadu vrchního rady způso- bilí. Se stanoviska národnostního bylo pak břez- nové povýšení těžkou urážkou českých soudnů a špatnou odměnou těm, kteří působí v územe zněmčelém, nezapírajíce svou národnost. Kdežto u krajských soudů úplně nebo pře- vážně českých nejstarší radové bez zřetele na národnost do VI. hodnostní třídy byli povýšení jako: Němec dr. Labola Arnošt v Českých Bu- dějovicích, Jahoda Karel, v Táboře rodilý Ně mec, a Josef Leder v Ml. Boleslavi, jehož ná rodní smýšlení mezi českými soudci je sporné byli nejstarší čeští radové u něme- ckých krajských soudů pretero váni jedině z toho důvodu, ab český soudce vyšší hodnostní tří dy u německého soudu nodo- sáhl, jako Bedřich Stöger v Mostě, upřímný Čech, kde jmenován vrchním radou službou mladší rada Němec Heyberger Jan a rada dr.
Němec Labola Arnošt Jahoda Leder Stöger Heyberger Jan Čechy Morava Vídeň Tábor Boleslav Most
10 article
Pržiza v Liborci, rodem Čech, který chování n svým Němcům nikdy se stránky národní příčiny ke stížnosti nedal, tak že v českých kruzích soudcovských spíše za Němce byl važován. kde jmenován vrchním radou službou mladšt rada Němec Lerche Frant. Pokud se pak týče posledního jmenování nevyhovuje toto tužbám český cl soudeů ani se stanoviska služeb ního, ani národnostního. Prvé podmi ňuje jmenování dle stáří, pořadí služebního, kte réžto zásady nebylo šetřeno ani v jedné třídde hodnostní, neboť rady vrchního zemského soudo jmenovaní a sice Růžička přeskočil 37 radů z toho 9 u sborového soudu sloužících a radu Kordík, Němec, 47 radů, z toho 14 u sborového soudu sloužících. Mezi tajemníky přeskočil nej- mladší jmenovaný Čech dr. Kasper 27 a Něme Václav Kahl 30 kolegů. Přeskočení značné část starších, úplně kvalifikovaných tajemníků odů vodněno jest asi tím, že tajemníci v Praze slou- žící žádali výhradně za místa v Práze uprázd něná. Proti tomu nelze ovšem ničeho namítati leč nutno podotknouti, že v Praze sloužící ne mečtí tajemníci a suostituti ob drželi vždy vesměs místa v Praz a to z pravidla ještě preterováním českých kolegů. (Dr. Sandmann, Haller Berg, dr. Baukal, Watzel). Z povýšených ad junktů na soudce a tajemníky vesměs Čechů přeskočil nejmladší jmenovaný adjunkt dr. Haj- ský 26 kolegů vesměs Čechů.
Němec Lerch František Růžička Kordík doktor Kasper Kahl Sandmann Haller Berg Baukal Watzel Čecho Čechy Praha
11 article
Z adjunktů, jmenovaných substituly, pře skočil Němec dr. Huyer 122, Čech Vinkler Němec Blaschtowitschka 137 kolegů. Vysvětlení z „českých kruhů úřadních“ uvádí sice, že ve skutečnosti nebyl takový počet preterovaných, poněvadž žadatelů bylo pouze 13. Důvod toho byl však jednak ten, že české místo substitutské nebylo vůbec vypsáno, tak že čeští adjunkti neměli ani příležitosti o místo se ucházeti, jednak že mnohým žadatelům dán bylo „s vyšších míst“ na vědomí, aby o něme- cká místa nežádali. Dr. Blaschtowitsehka byl již předem určen za substituta, poněvadž však by na řadě 149., musilo se vynajili místo i pro ně kterého českého adjunkta, aby povýšením to hoto přes hlavy českých kolegů ospravedlněno bylo podobné povýšení Němce dra. Blaschto- witschky. To se stalo tím, že substitut Bozděal z Hradce Králové, přeskočiv celou řadu českých starších tajemniků, jmenován byl radou, čími uprázdnilo se české místo substitutské, jež prc- půjčeno Čechu dru. Vinklerovi, bezprostřednímu předchůdci dra. Blaschtowitschky. Kdežto kvali fil.ace dra. Vinklera musila se státi bez odpor nejlepší, nedostávalo se ostatním českým staršín petentům kvalifikace, „která u státního zastup telství zcela zvláštní býti musí“, ba mnozí mu sili býti preterováni i z důvodů oportunisti ekých, aby se totiž po nich neuprázdnila místa u soudů německých, kde působí. Dobrá to za- jisté odměna za službu, kterou čeští soudeové prokazují národu svou činností u soudů něme ckých. Proč pak těmto soudcům českým nebyl ona místa substilutská propůjčena, když jedné se o místa smíšená se značnou českou agendou trestní, zvláště v Litoměřicích, kde u návladni ctví českého úřadníka není?
Němec Čo Vinkler Blaschtowitschka doktor Blaschtowitsehka Bozděal Čech Vinkler Hradec Králové Litoměřice
12 article
Jako při jmenování substitutů zarážeti mus výtka nedostatku kvalifikace českých petenío tak i při povýšení adjunktů za soudce a tajem níky nápadno jest preterování znač né části českých adjunktů a to bez pochyby opětně pro nedostatek věené kvalif Jestliže ministerstvo spravedlnosti skoro př každém jmenování preterování českých soudců tímto způsobem odůvodňuje, nelze se tomu — hledíc ku přízni, kterou toto ministerstve k českým soudeům chová — diviti, ježto účelem pretero- vání toho jest dosáhnouti co nejdříve něme- ckých adjunktů služebním stářím mladších a je na úkor českých kolegů povýšiti. Jestliže však tuto zásadu přijímají i „české úřadní kruhy ve Vídni“, pak jest to holým snižováním českýeh soudců, o nichž je známo, že jsou ve službě stejně zdatní jako jejich kolegové němečtí, kteř vesměs bez výjimky pro každý úřad soudeovský kvalifikováni jsou jako úplně způsobilí. Od roku 1903, kdy poprvé bylo provedeno jmenován Nemců mimo řadu, byl pouze jediný německý adjunkt preterován pro nedostatek kvalifikace zakládající se ve způsobu soukromého jehoži U německých soudců rozhoduje při postupu jedině jejich národní kvalifikace bez zřetele na věcnou jejich způsobilost, jak tomu dosvědčuj před nedávnou dobou provedená jmenování dvou Němců rady vrchního zemského soudu. Mus tudiž české soudcovstvo trvati na tom, aby př posuzování věcné kvalifikace stej ně jemubylo měřeno jako soudeům německým, neboť dokud rozdíl ten nebude odstraněn, musí býti český soudce ve službě vůči soudci německému považuván za méně cen ného a nelze na tomto základě žádné spravedli vé jmenování provésti. Se stanoviska národnostního podařilo se Němeům při tomto jme nování prosaditi zásadu, že do ně meckého území mohou býti dosa- kace.
Němec Vídeň Musa
14 article
zeni jen soudeové němečtí. U němo
15 article
V drobném proueji: ranní člslo o sobě . . . za s odpolední . . . za 2 Va úllalkách na vankově: ranní číslo. . . . . . . . 10h vdpolední . . . . . . . . 4k Inserát platí se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá sdmlnl- strace v Marianské ulici č.3. Tam nacházejí se těk rečakre Uskárna a szpedice „Národnich Listi“ Rukopisy se novracsjí.
Národnich Virginie
16 article
ckého nebo smíšeného soudu nedostalo se a n jediného místa českým sou de ů m Misto radovské u smíšeného krajského soudu v Litoměřicích, v jehož obvodu jest dle úřad- ního sčitání 74.635 = 19% českého obyvatel- stva, propůjčenc Němci dru. Kollerovi, vzlažm- jeho substitutu Steinerovi, ač u tohoto soudu z 22 soudců jsou pouze 3 = 13%% Češi a z 19 německých soudců nezná 9 ani slova českého, ač agenda zejména trestní je převahou česká. Místo radovské v Liberci se značnou českou agendou propůjčeno Němci Kahlovi, neznajícímu slova českého, ač v tohoto soudu z 21 soudeů je jediný Čech a z 20 soudců již 13 české řeči moeno není. Misto okresního soudce obdržel v Mimont Němec Prinke, v Rumburku Němec Hantschel, z nichž žádný není české řeči mocen. Za te místo radovské v Plzni obdržel Němec dr. Adolf Riedl, který tam býval tajemníkem a místa to- hoto přesazením z Chrudimě jedině z důvodů národnostních se domáhal. Místo tajemnické v Českých Budějovicích obdržel Čech Vořišek, poněvadž místo uprázdněno bylo po zemřelém Čechu Motejlovi a místo to také dle poměru oby- vatelstva dle úřadního sčítání 56%% Čechů, 44% Němců a dle poměru soudců: 53%% Čechů, 47% Němeů bez odporu Čechům náleželo. Také při tomto povýšení zůstali čeští soudcové ve všech třídách hod- nostních v nevýhodě tím, že nejmladší ze jmenovaných jsou Němci, kteři celou řadu českých i některé z německých soudců přesko- čili a to z povýšených radů Kordik Emanuel, tajemníků Kahl Václav, adjunktů dr. Blaschto- witschka.
Němec Koller Steiner Čech Kahl Prinke Hantschel doktor Riedl Čo Vořišek Motejl Čecho Kordik Václav Blaschto Litoměřice Liberec Rumburk Plzeň Chrudim Český Budějovice
17 article
Pokud povýšených jednotliveu Čechůse týče, nelze — vyjímajíc zmíně- ného dra. Riedla, který ve vládních českých kru- zích patrně za Čecha je považován — se sta- noviska národnostního ničeho vy- tknouti. Jedině u jmenovaných dvou radů vrchního zemského soudu nutno — aniž by snad vlastonecké smýšlení tčchto pánů v odpor bráno bylo — vůči sdělení „z českých úřadních kruhů ve Vídni“ konstatovati, že dle pověsti, kolující v kruzích soudcovských, oba tito pánové dávají vychovávati dítky ve školách všeněmeckých.
Riedl Čecho Vídeň
18 article
Týmiž kruhy tvrzená okolnost, že žáč ný českých adjunktů tentokráte Němcem nebyl přeskočen, jest — po- kud se t, ce povýšení adjunktů za soudce a ta- jemníky, správné. Důvod jest však velmi prostý a sice ten, že žádné německé místo soud- covské a tajemnické nebylo obsazeno; proto také žádný německý adjunkt nebyl povýšen a žádné- ho českého adjunkta přeskočiti nemohl. Byla ob- sazena pouze 4 německá místa soudcovská a to přeložením, ale uprázdněná tím místa nebyla opět obsazena. A právě toto „nejmeno- vání“ jest vlastně z celého jmeno- vání nejdůležitější. O uprázdněná mi- sta německá — a byl jich značný počet — hlá- sila se celá řada českých adjunktů věcně i jazykově úplně kvalifikovaných a star- ších, než petenti němečtí, ale žádnému ne- bylo z nich německé místo propůj- čeno. Obsazena byla pouze uprázdněná česká místa soudcovská a 2 tajemnická, při čemž 26 českých adjunktů, jak výše uvedeno, pretero- váno. A to jest již, jak se zdá, náběh k b- doucímu jmenování, při němž budou obsazena místa německá a posledním jmenová- ním uprázdněná česká místa VIII. hodnostní třídy. Dnes preterovaní čeští adjunkti budoui při budoucím jmenování z týchž důvodů pretero- váni, česká místa obsazena budou některými če- skými adjunkty mimo řadu, někteří budou snad povýšeni ad personam do vyšší třídy, ale celá další řada bude zase z nedostatku věené kvali-
Němec
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Ruská věda a hnutí husitské. V první polovici věku XV. národ náš vzn poprve sám do rukou otěže svých osudů; jal se nově organisovati moc veřejnou (zřízení státní, správu, soudnictví, finance i vojenství), upravo- vati na nových základech svůj poměr k Říma. Germánstvu a Maďarům se strany jedné, jakož i k ostatnímu Slovanstvu se strany druhé, vy- tvořil novou literaturu, umění, vědu i filosofi a počal s budováním nové společnosti, nových sociálních vztahů. Ohromné ty převraty (s nimiž arci ruku v ruce šly změny jazyka, kroje, tra- dice...) shrnujeme pod prostým názvem „hnut husitského“ — a hnutí husitské proto jímá zvláštním kouzlem nejenom badatele naše, nýbrž i cizl, tak jako dějiny Veliké Revoluce nejsou nikterak jen omezeny na badání francouzská. V posledních dobách zvláště (vedle Němet a Francouzů) zabývá se zkoumáním husitstv věda ruská. Kdežto starší badatelé ruští (od No- vikova až po Palmova) zabývali se s oblib u kořeny hnutí husitského, hledíce najíti svazky mezi cyrillometodějstvím a utrakvismem, nová věda ruská se zálibou se zabývá poslední nato- lestí husilství, Jednotou bratrskou — a jejím duchovním otcem, Petrem Chelčickým. Tu ze- jména vyniká prof. petrohradské university du- chovní Ivan Palmov, k jehož starším, velmí důkladným pracím, přibyla 1904 nová „Češskija bratja v svojich konfessijach do načala sbliže. nija jich a protestantami v koncě pervoj četverti XVI. stolětija“ (dva svazky). Profesor Palmov se vzácnou svědomitostí a úzkostlivou vědeckou přesností snesl a otiskl všechny starší bratrské konfesse i apologie a připravil tak bezpečnou půdu novým badáním o této epoše, stále ještě temné a záhadné, dějin bratrských.
Maďar Francouz Palmův Petro Chelčická Palmov Řím
20 article
Vedle Palmova vystupuje v poslední době se svými pracemi mladý učenec N. V. Jastrc- bov. Podal již 1895 v žurnále ruského mini sterstva osvěty stručný přehled literární činnosti Chelčického, 1902—1903 otiskl ve Sborniku potrohradské akademie nově objevené spisy Blahoslava (O původu Jednoty bratrské) a Chel- čického (O trojím lidu řeč), 1905 v „Novém sborníku“ ke cti V. J. Lamanského ukázal ve- liký vliv Husův na Chelčického — řadu let za- bývá se již studiem Chelčického, podle rukopisů pražských knihoven. Tyto dni pak zjevila se první část nové jeho knihy, v níž uložil výsledky dlouholetých svých studií. Pod skromným názvem „Etjudy o Petrě Chel'čickom i jego vremeni. (lz istorii gusit- skoj mysli.) Vypusk I., Skt. Petersburg, 1908. (str. VIII. + 258 + X) vychází na dálném se- veru dílo, které z kořene mění a znova stav celé partie našich dějin literárních i politických. Právě o Chelčiekém poměrně ještě u nás bylo pracováno nejvíce. Vzorná studia Gollova stalu se základem pěkných essayí Vlčkových, biogra- fie Novotného a prací Lenzových; Postilla Chel- čického vydána Smetánkou v Praze, Síť víry Annenkovem v Petrohradě (o menších publika cích nemluvě). Zdálo se tedy, že víme dosti snad až příliš mnoho.
Palmův N V Jastrc Chelčický Blahoslav Lamanský Husův Etjuda Sktoria Gollův Vlčkův Novotný Lenzův Smetánka Annenkov Nový sborník Petersburg Praha Petrohrad Vypusk I della Chel
21 article
Ale poslyšme slova Jastrebova samého „Takové práce, jako úvod Jagičův k „Siti víry“ autorův (Jastrebova samého) „Náčrtek životaP Chelč.“, stať Novotného v Ottově Slovníku, hl IV. o Chelčickém u Jar. Vlčka, jenom v někte- rém ohledu se jeví resultatem samostatných ba- dání, zakládajíce se hlavně na pracích předehůd- ců, předně prof. Golla“ (str. 27). Jastrebov sám klade si tedy cíle mnohem vyšší: hledí registro- vati všechny ideje Chelčického (musí tedy na- před sebrati všechny práce Petrovy a zjistiti je- jich autentičnost), chce ukázati svazek díla lite- rárního s životem jeho (musí tedy fixovati jed- notlivá díla k určitým chronologickým momen- tům) a analysovati ideje ty vzhledem k jich pů- vodu. Jastrebovu jde o to, jaké bylo místo my šlenek Chelčického v myšlenkovém proudu doby jak byly připraveny a zaviněny myšlenkami ji ných a zase naopak jaký měly vliv na vrstev níky a následníky. Proto právem v podtitulku zve Jastrebov dílc své „dějinami husitské my šlenky“. V obšírném úvodu líčí autor nejprve práce desavadní, jejich výsledky a úlohy i methodu své práce. Všude se tam stále a stále vrací stesk, jak málo poměrně v Čechách se pracuje na zá- kladě pramenů a jak málo se hledí k dějinán vnitřním, k dějinám ideí a myšlenek. Vlastn práce obírá se zevrubně rozborem a obsahem čtyř nejstarších traktatů Chelčického, při nich skoro veskrze podává Jastrebov výsledky novo a netušené. Dochází na počátek let třicátýcha tedy vlastní literární činnorti Chelčického nám známě (Postilla, Sít víry atd.) se dosud ani no- dotýká. Některé exkursy dílo uzavírají.
Jastrebův Jagičův Siti vír Novotný profesor Goll Jastrebov Chelčický Petrův Postill Sítá Čechy Ottův slovník
22 article
První díl práce zabývá se otázkou, na po- čátku hnutí husitského silně přetřásanou, o do- volenosti války a trestu smrti. Probirá se tu ná- zory pražských mistrů a táborských kněží, obe -- ného lidu i oficiální církve, řešením na koncilech a konvokacích a miněním Viklefovým; určuje pak, na základě tohoto rozsáhlého a živého obrazu tehdejšího hnutí mysli, místo a dobu ti traktatů Chelčického, z části neznámých, „o du- chovním boji“, „o církvi“ a „trojím lidu“. Tl přicházíme k druhé partii knihy — o vlivu tá borství na Chelčického. Líčí se tu boje o svá- tost oltářní, vlivy táborské o přímluvě svatých. o očistci a o svátostech a podobně se určuje místo a doba Chelčického „Repliky proti Mliku- láši Biskupcovi“. Exkurs o vlivu Repliky Chel- čického na traktát Rokyeanův De non existentin dílo uzavirá. Jsme na počátku činnosti Chelči- ckého, v roce 1432. Vidíme před sebou počátky díla velikého — Jastrebov slibuje, že v díle II. bude dokončen celé práce, ale podle všeho bude to pouze do- končení jedné studie — jaké dlouho již nebylo věnováno staré literatuře české. Znalost liter- tury novověké jest u Jastrebova dokonalá; ale na jejím základě nebylo naprosto možno dojít k výsledkům tak novým a tak překvapujícím, k jakým Jastrebov dochází. Toho došel pouze
Viklefův Chelčický Biskupec jít non Chelč Mlika
23 article
ponořením do pramenů, dlouhým studiem ruko pisů a archivů — a před světlem z těchto zdrojů prchá kvapem polušero r rozpadávají se ruiny v prach. Citoval jsem shora výrok, jímž lehee odsunuje starší práce své, Vlčkovy, Novotného atd. jako prosté kompilace cizích výtěžků. Z svých předehůdců uvádí jako znalce pramená jenom dva, Golla a Nejedlého. Byli také vskutku první, kdo šli po niti až ke klubku. Ale tyto jejich solidní a znamenité práce docházej všude téměř naprostého vyvrácení; chladně ko- riguje Jastrebov Nejedlého, jenž to a ono „oši- bočno“ konstruoval — a klidně opravuje skor všechna data i vývody Gollovy, jichž se dotkl Pro přiklad, místo mnohých, uvádím jen Chel čického Repliku proti Mikuláši Biskupci. G l i Nojedlý dokázali, že tato Replika, jedna z nej důležitějších prací Chelčického, je psána nej později r. 1424; mtnění jejich, jako samozřejmé prostě přejali Novotný, Vlček a j. Tak byla věe evidentní. Nyní však Jastrebov, beze vší pole- miky s Gollem a Nejedlým, ukazuje, že nemohla vůbec býti napsána před r. 1431, nejspiše že byla vydána 1432. A důkaz jeho je založen v hlavní části na prostém přečtení Repliky samé To jest: všichni naši (i cizí) badatelé nečtli Re pliky dost pozorně, většina spokojila se jen čet- bou kursorickou pod dojmem cizích hypothes Jastrebov tu zřetelně ukazuje důležitost prv ního pravidla samostatného bádání — ničemu nevěřiti, o všem pochybovati... Důkaz z Re- pliky samé jest arci u Jastrebova doplněn nad- míru jemnou kontrolou ostatních pramenů, tak- řka výslechem svědků průvodních; ale hlavní důkaz je přece jen položen na výpovědi Repliky samé.
Vlčkův Novotný Goll Nejedlý Jastrebov Nejedlý Gollův Biskupec Chelčický Novotná Vlček Jastrebov Nejedlá Re Jastrebov
24 article
A takovým způsobem je probrána veškera literární činnost Chelčického, pokud o ní je v knize řeč. Čtenáři působí přímo požitek, jak brillantním způsobem (a jak lehce, řekl by laik) pojí se najednou dochované fragmenty a zmín- ky literární k sobě, jak téměř čarovným prout- kem vyrůstají neznámí autoři a nová díla naší literatury. Ozoba a díla Chelčického stojí arei v popředí; ale reflektor Jastrebova osvětluje li- torární společnost prvé polovice XV. století až do nejzazších zákoutí.. Kniha Jastrebova, jak jsem řekl, je na- plněna steskem, jak málo je vydáno z nesčísl- ných těch traktatů husitských (sám Jastrebov přílohou vydává traktát M. Biskupce „de homi- cidio“ podle rukopisu kapitulní knihovny praž- ské) a jak málo je monografií o této době podle pramenů. A její vývody jsou toho nepopíratelným důkazem dalším: nikde téměř nemůže stavěti na pracích starších, všude začíná znovu, staví od základu na troskách prací dřívějších. Tím není řečeno, že by snad Jastrebov pohrdal snad pracemi svých předchůdců — z každé řádky jest patrno, jak vysoce si váží znamenitých prací Gollových. Goll není vinen (čteme mezi řádky), že čtvrtstoletí po něm spokojili se jeho výsledky.
Chelčický Jastrebův M Biskupec Gollův Goll
25 article
Beati possidentes neplatí ve vědě .. Knihu uvádí předmluva, určená na obě strany — ruskou a českou. Z ní snad passus jeden nebude čtenáři nevhod. Autor vyloživ, že hnutí husitské má svůj význam evropský a dů- ležitost pro historii slovanské duše, pokračuje: „Snad tato stránka otázek přivede ke knize i ně- kolik čtenářů neodborníků, vzbudí v nich živý zájem ku příbuznému českému národu v tu dobu, kdy se tak mnoho — třebas dílem i z ne- nadání a nedost jasně a motivovaně — hovoří o slovanské vzájemnosti kulturní a o potřebě jejl pro Rusy....“ e Kniha Jastrebova je praktickým příkladem takové kulturní vzájemnosti slovanské. Dosud to byla zvláště literatura polská — stačí jmena- vati jen práce Brücknerovy, Nehringovy, Fijal- kovy, Dobrzyckého, Ciszowského a j. — která splácela svými badáními o českých látkách naší literatuře dluh z oněch dob, kdy literatura česká nesla světlo Polákům. K polské druží se nyní věda ruská; je třeba velikého napětí sil, aby věda česká udržela se svými sestrami stejný krok. Zdá se, že se pro nás Čechy vracejí doby starého hesla: ex oriente lux!
Rus Brücknerův Nehringův Fijmout Polák Čecho e kniha Jastrebův
26 title
V. Flajšhans
V Flajšhans