1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 25. srpna 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list,
předplácí ner
v Praze v »dmislstrael
na měsíe
na čtvst leta . . . . 6 K —h
s drojí donáškou
ta . . . . 7Kno
va ElIalkáchi a K 3o
na měsíc.
Poštont
a nřaíe
n rrt lta . . . . . K en
s drojí zásilkou
na př
n aert vr
Slarosti s Bosnou a Hercegovinou.
Když před měsícem dolétla do Vídn
zvěst o velikém státním převratu v Turecku.
bylo pochopitelně pánům v zahraničném mi
nisterstvu dualistické říše rakousko-uherské
z nenadálé události té krušno a úzko. C
bude nyní s Bosnou? zněla první
teskná otázka oficiosův vídeňských. Jak se
zachovají »Bosňáci« pod dojmem této vítězné
mladoturecké revoluce? Zůstanou i na
dále tiši a oddáni panství rakouskému, proti
němuž se před třiceti lety tak zoufale brá-
nili a vzpírali s puškou v ruce až do úpl-
ného přemožení svého? Či zatouží nyní, kdy
sultán turecký zřekl se despotické vládya
udělil říši osmanské ústavní svobodu — po
návralu pod panství půlměsíce? Byla starost
zejména o živel mohamedánský v Bosně,
aby nebyl stržen a uchvácen touto touhou a
nechtěl voliti v listopadu též
do parlamentu tureckého?
Lze si předslaviti zmatky a rozpaky,
jaké by z toho byly vzešly rakouským po-
ručníkům Bosny; a proto ve chvíli prvního
leknutí a strachu o budoucnost chytali se
ve Vídni myšlenky dáti honem též Bosněa
Hercegovině dobrodiní ústavy, tedy domácí
zemský sněm s jakous takous schmerlingov-
skou »autonomií« a právo vysílati své zvo-
lené zástupce do — ústředního — lečtu
hrozil úraz! Ano, do kterého z parla-
mentů rozdvojené říše habsburské měli by
poslanci bosenští býti povoláni. Do říšskéh
sněmu uherského či do cislajtán-
ského parlamentu?
Bosňák
Praha
Bosna a Hercegovina
Turecko
Bosna
Boseň
Vídeň
5
article
Jaký ostrý spor by z toho vzplanul
mezi oběma »polovinami« říše o otázku
komu patří Bosna? Zda říši svato-
štěpánské — a Maďaři si na ni činili již
při korunovaci císaře Františka Josefa I. na
krále uherského rozvinutím praporů se znaky
Bosny a Hercegoviny okázale své » histori-
cké« nároky — anebo »ostatním zemím jeho
Veličenstva«, které na kulturní její zvelebení
se po třicet let naplatily až se ohýbaly?
Ale nedosti na těchto nesnázích, —
nyní vyvstávala na obzoru blízké možnost
ještě třetí: Což, jestliže nyní Mladoturci.
držíce sultána vítězně ve svém zajetí jej při-
mějí, aby reklamoval svá suverenní práva na
Bosnu a Hercegovinu, kteráž mu mírem
berlinským nebyla odňata, naopak ale Ra-
kouskem zásadně přiznána.
Mezinárodní smlouva, ujednaná r. 1878
na kongresu berlínském, svým člán-
kem 25. stanovila toliko, že »provincie Bosna
a Hercegovina mají býti Rakouskem obsa-
zeny a spravovány«. — Avšak rok na to.
21. dubna 1879 uzavřelo Rakousko s Ture-
ckem svou zvláštní smlouvu, dle níž
uznalo svrchovanost sultánovu nad
Bosnou a Hercegovinou za to, bude-li
Rakousku dovoleno obsaditi Plevlje, Prjepolje
a Bielopolje v sandžaku novopazarském.
Timto uznáním sultána za svrchovaného
vlastníka Bosny a Hercegoviny doznalo tehda
Rakousko, že nepovažuje se samo než za
dočasného jejího správce a opatrovníka.
který plní »mandát evropský«, an ji civili-
suje, ale který nemá nijakých zámyslův státi
se sám její konečným vlastníkem.
Tak rozuměl po výkladech Andrásso-
vých a po znění smluv okupaci ra-
kouské v Bosně a Hercegovině všechen svět.
Nechť trvala sebe déle, vždy podržela ráz
pouhého prozatímného dočasného stavu, je
hož lhůta kdys vyprší, načež musí dojít
k nějakému urovnání mezi Portou a Vídní
ať po dobrém nebo po zlém.
Bosna
Maďar
Bielopolj
Bosna a Hercegovina
Rakousko
Boseň a Hercegovina
Vídeň
František Josef I . na král
6
article
Nuže, nyní pod dojmem revoluce tu
recké počínalo býti z nevyřízené té proza-
tímnosti státoprávního poměru Bosny a Her-
cegoviny k Rakousko Uhersku pánům ve
Vídni úzko. S utajeným dechem hleděli
k Sarajevu, zůstane-li tam vše klidno,či
zaduní-li výbuch? Po chvíli však jim otrnulo:
Bosna zůstala klidna. Žadné pronunciamento
mohamedánského lidu pro konstitučního sul-
tána a pro parlament turecký — ba ke
všemu i Mladoturci ujišťovali z Paříže
i z Cařihradu, že prý nechtějí otázkou bosen-
skou hýbat. — Staré štěstí Rakouska znovu
se usmálo na Vídeň a proto tam, zbaveni
starosti, již neměli ani dost málo chuti do
koncipování »ústavy pro Bosnu, pro níž prý
Bosňané nejsou ještě dosti zralí, nýbrž posí-
lali do Sarajeva pouze laciná těšínská ja-
blíčka jakés mlhavé »samosprávy«, rozumí
se, nikoliv anglického nebo amerického typu,
nýbrž »samosprávy, jak se jí ve Vídni
rozumí.«
Spolehali, že Bosňanům, sklíčeným až
dosud tuhou vojenskou diktaturou, zaslíbení
to způsobí velikou radost.
Avšak tu se přihodilo pánům malé pře
kvapení. I ten vládou dosazený náměstek
starosty sarajevského, dr. Mandič, oddaný
přítel Rakouska, oslovuje v den narozenin
panovníkových vojenského velitele c. k. pod-
maršálka Winzora ve své gratulaci, nevahal
pronésti snažnou touhu všeho lidu bosen-
ského po státoprávním upravení poměru
vlasti k Rakousku a za udělení mo-
derní konstituce Bosně a Herce-
govině, pro niž prý je duše ná-
roda úplně dozralá. —
Bosňan
doktor
Mandič
Rakousko
Vídeň
Sarajevo
Bosna
Paříž
Cařihrad
Boseň
7
article
»Račiž Vaše Excelence,« pravil, »na
příslušném místě tlumočiti naši prosbu, aby
nerozlučným, právním a věcným svazkům,
které Bosnu a Hercegovinu od třiceti let
s mocnářstvím spojují, co možná nejdříve
dodána byla výrazná forma státopráv-
ního poměru těchto zemí k říši rakou-
sko uherské i aby na základě tom oby-
vatelstvu těchto zemí udělena byla státn
zřízení novodobého života ústav-
ního, pro nějž duše národa cítí se zralou
býti.« —
Věříme, že způsobila tato holdovací
gratulace bosenského notábla ve Vídni svou
sladkotrpkou příchutí prazvláštní do-
jem. Pánové nevědí, mají-li se těšit z toho
projevu pro annexi, anebo mrzet pro
to důrazné odmitnutí pouhé samosprávya
dovolávání se moderních zřízení ústavních
pro lid bosenský, jenž cítí se býti pro svo-
bodu ústavní zralým. — K annexi by se
ovšem nedali dlouho nutit. Doby odříkánía
upejpání bývalého v té příčině již minulya
týž německý tábor, který r. 1878 brojil proti
okkupaci bosenské, nyní již nepokrytě volá,
aby se té »bezpříkladné nesrovnalosti«, jaká
spočívá v zásadné svrchovanosti sultá-
nově vedle skutečné svrchovanosti
císaře rakouského učinil již konec rych lým
zabráním a přivtělením Bosny
Hercegoviny, proti němuž prý by žádná (o)
evropská moc dnes již ničeho ne
namítala.
Bosna
Vídeň
Bosna Hercegovina
8
article
Inu, tak jisté to zrovna není a každým
způsobem se bude musit posečkat, až co
tomu řekne — příští turecký parlament.
Podle všeho, jak se Mladoturci jeví a činí,
nepodobá se aspoň, že budou tak přeochotni
oželet zemi s tak četným živlem mohame-
dánským jako je Bosna. Každým způsobem
státi bude pana Aehrenthala hodně námahy,
umění a hodně času, než se mu podař
dosíci v klidu a míru svolení nového Tu-
recka k té amputaci... Za to však sotva
zbude Rakousku mnoho času k odpírání
ústavní svobody Bosňanům a Hercegovcům.
čímž vzejdou státníkům rakousko-uherským
opět výše naznačené státoprávní nesnáze
v dualistické domovině.
Aehrenthal
Bosna
Rakousko
9
article
Jmenování soudcovské.
(Z kruhů soudcovských.)
Jmenování soudcovské.
(Z kruhů soudcovských.)
Dlouho očekávané jmenování soudeů při
neslo českým soudcům v různých směrech na-
čekané překvapení a nemohou proto tito sdílet
souhlas, projevovaný orgány některých českých
stran s tímto jmenováním. Zásada, hlásaná če-
ským ministrem krajanem, že každé jmenování
v Čechách musí býti jako na Moravě provedenu
přesně dle služebního stáří, nijak se
neosvědčila. Již při jmenování vrchních radů
v měsíci březnu t. r. utrpěla tato zásada pová-
žlivou trhlinu, neboť někteří z radů na řadě jsou-
cích byli tehdy preterováni pro nedostatek věcně
kvalifikace, ale při posledním jmenování byl
přece povýšeni a to dle „zprávy z českýeh
kruhů úřadních ve Vídni“ dva kvalifikací úplně
způsobilí a jeden docela výborně kvalifikovaný
Jak se dobré kvalifikace v těchto českých kru-
zích vídeňských rychle nabývá! V měsíci březnu
nezpůsobilí radové jsou v srpnu téhož roku již
úplně, ba výborně k úřadu vrchního rady způso-
bilí. Se stanoviska národnostního bylo pak břez-
nové povýšení těžkou urážkou českých soudnů
a špatnou odměnou těm, kteří působí v územe
zněmčelém, nezapírajíce svou národnost.
Kdežto u krajských soudů úplně nebo pře-
vážně českých nejstarší radové bez zřetele na
národnost do VI. hodnostní třídy byli povýšení
jako: Němec dr. Labola Arnošt v Českých Bu-
dějovicích, Jahoda Karel, v Táboře rodilý Ně
mec, a Josef Leder v Ml. Boleslavi, jehož ná
rodní smýšlení mezi českými soudci je sporné
byli nejstarší čeští radové u něme-
ckých krajských soudů pretero
váni jedině z toho důvodu, ab
český soudce vyšší hodnostní tří
dy u německého soudu nodo-
sáhl, jako Bedřich Stöger v Mostě, upřímný
Čech, kde jmenován vrchním radou službou
mladší rada Němec Heyberger Jan a rada dr.
Němec
Labola
Arnošt
Jahoda
Leder
Stöger
Heyberger
Jan
Čechy
Morava
Vídeň
Tábor
Boleslav
Most
10
article
Pržiza v Liborci, rodem Čech, který chování n
svým Němcům nikdy se stránky národní příčiny
ke stížnosti nedal, tak že v českých kruzích
soudcovských spíše za Němce byl važován.
kde jmenován vrchním radou službou mladšt
rada Němec Lerche Frant.
Pokud se pak týče posledního jmenování
nevyhovuje toto tužbám český cl
soudeů ani se stanoviska služeb
ního, ani národnostního. Prvé podmi
ňuje jmenování dle stáří, pořadí služebního, kte
réžto zásady nebylo šetřeno ani v jedné třídde
hodnostní, neboť rady vrchního zemského soudo
jmenovaní a sice Růžička přeskočil 37 radů
z toho 9 u sborového soudu sloužících a radu
Kordík, Němec, 47 radů, z toho 14 u sborového
soudu sloužících. Mezi tajemníky přeskočil nej-
mladší jmenovaný Čech dr. Kasper 27 a Něme
Václav Kahl 30 kolegů. Přeskočení značné část
starších, úplně kvalifikovaných tajemníků odů
vodněno jest asi tím, že tajemníci v Praze slou-
žící žádali výhradně za místa v Práze uprázd
něná. Proti tomu nelze ovšem ničeho namítati
leč nutno podotknouti, že v Praze sloužící ne
mečtí tajemníci a suostituti ob
drželi vždy vesměs místa v Praz
a to z pravidla ještě preterováním
českých kolegů. (Dr. Sandmann, Haller
Berg, dr. Baukal, Watzel). Z povýšených ad
junktů na soudce a tajemníky vesměs Čechů
přeskočil nejmladší jmenovaný adjunkt dr. Haj-
ský 26 kolegů vesměs Čechů.
Němec
Lerch
František
Růžička
Kordík
doktor
Kasper
Kahl
Sandmann
Haller Berg
Baukal
Watzel
Čecho
Čechy
Praha
11
article
Z adjunktů, jmenovaných substituly, pře
skočil Němec dr. Huyer 122, Čech Vinkler
Němec Blaschtowitschka 137 kolegů.
Vysvětlení z „českých kruhů úřadních“
uvádí sice, že ve skutečnosti nebyl takový počet
preterovaných, poněvadž žadatelů bylo pouze
13. Důvod toho byl však jednak ten, že české
místo substitutské nebylo vůbec vypsáno, tak že
čeští adjunkti neměli ani příležitosti o místo se
ucházeti, jednak že mnohým žadatelům dán
bylo „s vyšších míst“ na vědomí, aby o něme-
cká místa nežádali. Dr. Blaschtowitsehka byl již
předem určen za substituta, poněvadž však by
na řadě 149., musilo se vynajili místo i pro ně
kterého českého adjunkta, aby povýšením to
hoto přes hlavy českých kolegů ospravedlněno
bylo podobné povýšení Němce dra. Blaschto-
witschky. To se stalo tím, že substitut Bozděal
z Hradce Králové, přeskočiv celou řadu českých
starších tajemniků, jmenován byl radou, čími
uprázdnilo se české místo substitutské, jež prc-
půjčeno Čechu dru. Vinklerovi, bezprostřednímu
předchůdci dra. Blaschtowitschky. Kdežto kvali
fil.ace dra. Vinklera musila se státi bez odpor
nejlepší, nedostávalo se ostatním českým staršín
petentům kvalifikace, „která u státního zastup
telství zcela zvláštní býti musí“, ba mnozí mu
sili býti preterováni i z důvodů oportunisti
ekých, aby se totiž po nich neuprázdnila místa
u soudů německých, kde působí. Dobrá to za-
jisté odměna za službu, kterou čeští soudeové
prokazují národu svou činností u soudů něme
ckých. Proč pak těmto soudcům českým nebyl
ona místa substilutská propůjčena, když jedné
se o místa smíšená se značnou českou agendou
trestní, zvláště v Litoměřicích, kde u návladni
ctví českého úřadníka není?
Němec
Čo Vinkler
Blaschtowitschka
doktor
Blaschtowitsehka
Bozděal
Čech
Vinkler
Hradec Králové
Litoměřice
12
article
Jako při jmenování substitutů zarážeti mus
výtka nedostatku kvalifikace českých petenío
tak i při povýšení adjunktů za soudce a tajem
níky nápadno jest preterování znač
né části českých adjunktů a to bez
pochyby opětně pro nedostatek věené kvalif
Jestliže ministerstvo spravedlnosti skoro př
každém jmenování preterování českých soudců
tímto způsobem odůvodňuje, nelze se tomu —
hledíc ku přízni, kterou toto ministerstve k českým
soudeům chová — diviti, ježto účelem pretero-
vání toho jest dosáhnouti co nejdříve něme-
ckých adjunktů služebním stářím mladších a je
na úkor českých kolegů povýšiti. Jestliže však
tuto zásadu přijímají i „české úřadní kruhy ve
Vídni“, pak jest to holým snižováním českýeh
soudců, o nichž je známo, že jsou ve službě
stejně zdatní jako jejich kolegové němečtí, kteř
vesměs bez výjimky pro každý úřad soudeovský
kvalifikováni jsou jako úplně způsobilí. Od roku
1903, kdy poprvé bylo provedeno jmenován
Nemců mimo řadu, byl pouze jediný německý
adjunkt preterován pro nedostatek kvalifikace
zakládající se ve způsobu soukromého jehoži
U německých soudců rozhoduje při postupu
jedině jejich národní kvalifikace bez zřetele na
věcnou jejich způsobilost, jak tomu dosvědčuj
před nedávnou dobou provedená jmenování dvou
Němců rady vrchního zemského soudu. Mus
tudiž české soudcovstvo trvati na tom, aby př
posuzování věcné kvalifikace stej
ně jemubylo měřeno jako soudeům
německým, neboť dokud rozdíl ten nebude
odstraněn, musí býti český soudce ve službě
vůči soudci německému považuván za méně cen
ného a nelze na tomto základě žádné spravedli
vé jmenování provésti.
Se stanoviska národnostního
podařilo se Němeům při tomto jme
nování prosaditi zásadu, že do ně
meckého území mohou býti dosa-
kace.
Němec
Vídeň
Musa
14
article
zeni jen soudeové němečtí. U němo
15
article
V drobném proueji:
ranní člslo o sobě . . . za s
odpolední
. . . za 2
Va úllalkách na vankově:
ranní číslo. . . . . . . . 10h
vdpolední . . . . . . . . 4k
Inserát
platí se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijímá sdmlnl-
strace v Marianské ulici č.3.
Tam nacházejí se těk rečakre
Uskárna a szpedice „Národnich Listi“
Rukopisy se novracsjí.
Národnich
Virginie
16
article
ckého nebo smíšeného soudu nedostalo se a n
jediného místa českým sou de ů m
Misto radovské u smíšeného krajského soudu
v Litoměřicích, v jehož obvodu jest dle úřad-
ního sčitání 74.635 = 19% českého obyvatel-
stva, propůjčenc Němci dru. Kollerovi, vzlažm-
jeho substitutu Steinerovi, ač u tohoto soudu
z 22 soudců jsou pouze 3 = 13%% Češi a z 19
německých soudců nezná 9 ani slova českého,
ač agenda zejména trestní je převahou česká.
Místo radovské v Liberci se značnou českou
agendou propůjčeno Němci Kahlovi, neznajícímu
slova českého, ač v tohoto soudu z 21 soudeů
je jediný Čech a z 20 soudců již 13 české řeči
moeno není.
Misto okresního soudce obdržel v Mimont
Němec Prinke, v Rumburku Němec Hantschel,
z nichž žádný není české řeči mocen. Za te
místo radovské v Plzni obdržel Němec dr. Adolf
Riedl, který tam býval tajemníkem a místa to-
hoto přesazením z Chrudimě jedině z důvodů
národnostních se domáhal. Místo tajemnické
v Českých Budějovicích obdržel Čech Vořišek,
poněvadž místo uprázdněno bylo po zemřelém
Čechu Motejlovi a místo to také dle poměru oby-
vatelstva dle úřadního sčítání 56%% Čechů,
44% Němců a dle poměru soudců: 53%% Čechů,
47% Němeů bez odporu Čechům náleželo.
Také při tomto povýšení zůstali čeští
soudcové ve všech třídách hod-
nostních v nevýhodě tím, že nejmladší
ze jmenovaných jsou Němci, kteři celou řadu
českých i některé z německých soudců přesko-
čili a to z povýšených radů Kordik Emanuel,
tajemníků Kahl Václav, adjunktů dr. Blaschto-
witschka.
Němec
Koller
Steiner
Čech
Kahl
Prinke
Hantschel
doktor
Riedl
Čo
Vořišek
Motejl
Čecho
Kordik
Václav
Blaschto
Litoměřice
Liberec
Rumburk
Plzeň
Chrudim
Český Budějovice
17
article
Pokud povýšených jednotliveu
Čechůse týče, nelze — vyjímajíc zmíně-
ného dra. Riedla, který ve vládních českých kru-
zích patrně za Čecha je považován — se sta-
noviska národnostního ničeho vy-
tknouti. Jedině u jmenovaných dvou radů
vrchního zemského soudu nutno — aniž by snad
vlastonecké smýšlení tčchto pánů v odpor bráno
bylo — vůči sdělení „z českých úřadních kruhů
ve Vídni“ konstatovati, že dle pověsti, kolující
v kruzích soudcovských, oba tito pánové dávají
vychovávati dítky ve školách všeněmeckých.
Riedl
Čecho
Vídeň
18
article
Týmiž kruhy tvrzená okolnost, že žáč ný
českých adjunktů tentokráte
Němcem nebyl přeskočen, jest — po-
kud se t, ce povýšení adjunktů za soudce a ta-
jemníky, správné. Důvod jest však velmi
prostý a sice ten, že žádné německé místo soud-
covské a tajemnické nebylo obsazeno; proto také
žádný německý adjunkt nebyl povýšen a žádné-
ho českého adjunkta přeskočiti nemohl. Byla ob-
sazena pouze 4 německá místa soudcovská a to
přeložením, ale uprázdněná tím místa nebyla
opět obsazena. A právě toto „nejmeno-
vání“ jest vlastně z celého jmeno-
vání nejdůležitější. O uprázdněná mi-
sta německá — a byl jich značný počet — hlá-
sila se celá řada českých adjunktů
věcně i jazykově úplně kvalifikovaných a star-
ších, než petenti němečtí, ale žádnému ne-
bylo z nich německé místo propůj-
čeno. Obsazena byla pouze uprázdněná česká
místa soudcovská a 2 tajemnická, při čemž 26
českých adjunktů, jak výše uvedeno, pretero-
váno.
A to jest již, jak se zdá, náběh k b-
doucímu jmenování, při němž budou
obsazena místa německá a posledním jmenová-
ním uprázdněná česká místa VIII. hodnostní
třídy. Dnes preterovaní čeští adjunkti budoui
při budoucím jmenování z týchž důvodů pretero-
váni, česká místa obsazena budou některými če-
skými adjunkty mimo řadu, někteří budou snad
povýšeni ad personam do vyšší třídy, ale celá
další řada bude zase z nedostatku věené kvali-
Němec
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ruská věda a hnutí husitské.
V první polovici věku XV. národ náš vzn
poprve sám do rukou otěže svých osudů; jal se
nově organisovati moc veřejnou (zřízení státní,
správu, soudnictví, finance i vojenství), upravo-
vati na nových základech svůj poměr k Říma.
Germánstvu a Maďarům se strany jedné, jakož
i k ostatnímu Slovanstvu se strany druhé, vy-
tvořil novou literaturu, umění, vědu i filosofi
a počal s budováním nové společnosti, nových
sociálních vztahů. Ohromné ty převraty (s nimiž
arci ruku v ruce šly změny jazyka, kroje, tra-
dice...) shrnujeme pod prostým názvem „hnut
husitského“ — a hnutí husitské proto jímá
zvláštním kouzlem nejenom badatele naše, nýbrž
i cizl, tak jako dějiny Veliké Revoluce nejsou
nikterak jen omezeny na badání francouzská.
V posledních dobách zvláště (vedle Němet
a Francouzů) zabývá se zkoumáním husitstv
věda ruská. Kdežto starší badatelé ruští (od No-
vikova až po Palmova) zabývali se s oblib u
kořeny hnutí husitského, hledíce najíti svazky
mezi cyrillometodějstvím a utrakvismem, nová
věda ruská se zálibou se zabývá poslední nato-
lestí husilství, Jednotou bratrskou — a jejím
duchovním otcem, Petrem Chelčickým. Tu ze-
jména vyniká prof. petrohradské university du-
chovní Ivan Palmov, k jehož starším, velmí
důkladným pracím, přibyla 1904 nová „Češskija
bratja v svojich konfessijach do načala sbliže.
nija jich a protestantami v koncě pervoj četverti
XVI. stolětija“ (dva svazky). Profesor Palmov
se vzácnou svědomitostí a úzkostlivou vědeckou
přesností snesl a otiskl všechny starší bratrské
konfesse i apologie a připravil tak bezpečnou
půdu novým badáním o této epoše, stále ještě
temné a záhadné, dějin bratrských.
Maďar
Francouz
Palmův
Petro Chelčická
Palmov
Řím
20
article
Vedle Palmova vystupuje v poslední době
se svými pracemi mladý učenec N. V. Jastrc-
bov. Podal již 1895 v žurnále ruského mini
sterstva osvěty stručný přehled literární činnosti
Chelčického, 1902—1903 otiskl ve Sborniku
potrohradské akademie nově objevené spisy
Blahoslava (O původu Jednoty bratrské) a Chel-
čického (O trojím lidu řeč), 1905 v „Novém
sborníku“ ke cti V. J. Lamanského ukázal ve-
liký vliv Husův na Chelčického — řadu let za-
bývá se již studiem Chelčického, podle rukopisů
pražských knihoven. Tyto dni pak zjevila se
první část nové jeho knihy, v níž uložil výsledky
dlouholetých svých studií.
Pod skromným názvem „Etjudy o Petrě
Chel'čickom i jego vremeni. (lz istorii gusit-
skoj mysli.) Vypusk I., Skt. Petersburg, 1908.
(str. VIII. + 258 + X) vychází na dálném se-
veru dílo, které z kořene mění a znova stav
celé partie našich dějin literárních i politických.
Právě o Chelčiekém poměrně ještě u nás bylo
pracováno nejvíce. Vzorná studia Gollova stalu
se základem pěkných essayí Vlčkových, biogra-
fie Novotného a prací Lenzových; Postilla Chel-
čického vydána Smetánkou v Praze, Síť víry
Annenkovem v Petrohradě (o menších publika
cích nemluvě). Zdálo se tedy, že víme dosti
snad až příliš mnoho.
Palmův
N V Jastrc
Chelčický
Blahoslav
Lamanský
Husův
Etjuda
Sktoria
Gollův
Vlčkův
Novotný
Lenzův
Smetánka
Annenkov
Nový sborník
Petersburg
Praha
Petrohrad
Vypusk I
della Chel
21
article
Ale poslyšme slova Jastrebova samého
„Takové práce, jako úvod Jagičův k „Siti víry“
autorův (Jastrebova samého) „Náčrtek životaP
Chelč.“, stať Novotného v Ottově Slovníku, hl
IV. o Chelčickém u Jar. Vlčka, jenom v někte-
rém ohledu se jeví resultatem samostatných ba-
dání, zakládajíce se hlavně na pracích předehůd-
ců, předně prof. Golla“ (str. 27). Jastrebov sám
klade si tedy cíle mnohem vyšší: hledí registro-
vati všechny ideje Chelčického (musí tedy na-
před sebrati všechny práce Petrovy a zjistiti je-
jich autentičnost), chce ukázati svazek díla lite-
rárního s životem jeho (musí tedy fixovati jed-
notlivá díla k určitým chronologickým momen-
tům) a analysovati ideje ty vzhledem k jich pů-
vodu. Jastrebovu jde o to, jaké bylo místo my
šlenek Chelčického v myšlenkovém proudu doby
jak byly připraveny a zaviněny myšlenkami ji
ných a zase naopak jaký měly vliv na vrstev
níky a následníky. Proto právem v podtitulku
zve Jastrebov dílc své „dějinami husitské my
šlenky“.
V obšírném úvodu líčí autor nejprve práce
desavadní, jejich výsledky a úlohy i methodu
své práce. Všude se tam stále a stále vrací stesk,
jak málo poměrně v Čechách se pracuje na zá-
kladě pramenů a jak málo se hledí k dějinán
vnitřním, k dějinám ideí a myšlenek. Vlastn
práce obírá se zevrubně rozborem a obsahem
čtyř nejstarších traktatů Chelčického, při nich
skoro veskrze podává Jastrebov výsledky novo
a netušené. Dochází na počátek let třicátýcha
tedy vlastní literární činnorti Chelčického nám
známě (Postilla, Sít víry atd.) se dosud ani no-
dotýká. Některé exkursy dílo uzavírají.
Jastrebův
Jagičův
Siti
vír
Novotný
profesor
Goll
Jastrebov
Chelčický
Petrův
Postill
Sítá
Čechy
Ottův slovník
22
article
První díl práce zabývá se otázkou, na po-
čátku hnutí husitského silně přetřásanou, o do-
volenosti války a trestu smrti. Probirá se tu ná-
zory pražských mistrů a táborských kněží, obe --
ného lidu i oficiální církve, řešením na koncilech
a konvokacích a miněním Viklefovým; určuje
pak, na základě tohoto rozsáhlého a živého
obrazu tehdejšího hnutí mysli, místo a dobu ti
traktatů Chelčického, z části neznámých, „o du-
chovním boji“, „o církvi“ a „trojím lidu“. Tl
přicházíme k druhé partii knihy — o vlivu tá
borství na Chelčického. Líčí se tu boje o svá-
tost oltářní, vlivy táborské o přímluvě svatých.
o očistci a o svátostech a podobně se určuje
místo a doba Chelčického „Repliky proti Mliku-
láši Biskupcovi“. Exkurs o vlivu Repliky Chel-
čického na traktát Rokyeanův De non existentin
dílo uzavirá. Jsme na počátku činnosti Chelči-
ckého, v roce 1432.
Vidíme před sebou počátky díla velikého —
Jastrebov slibuje, že v díle II. bude dokončen
celé práce, ale podle všeho bude to pouze do-
končení jedné studie — jaké dlouho již nebylo
věnováno staré literatuře české. Znalost liter-
tury novověké jest u Jastrebova dokonalá; ale
na jejím základě nebylo naprosto možno dojít
k výsledkům tak novým a tak překvapujícím,
k jakým Jastrebov dochází. Toho došel pouze
Viklefův
Chelčický
Biskupec
jít non
Chelč
Mlika
23
article
ponořením do pramenů, dlouhým studiem ruko
pisů a archivů — a před světlem z těchto zdrojů
prchá kvapem polušero r rozpadávají se ruiny
v prach. Citoval jsem shora výrok, jímž lehee
odsunuje starší práce své, Vlčkovy, Novotného
atd. jako prosté kompilace cizích výtěžků. Z
svých předehůdců uvádí jako znalce pramená
jenom dva, Golla a Nejedlého. Byli také
vskutku první, kdo šli po niti až ke klubku. Ale
tyto jejich solidní a znamenité práce docházej
všude téměř naprostého vyvrácení; chladně ko-
riguje Jastrebov Nejedlého, jenž to a ono „oši-
bočno“ konstruoval — a klidně opravuje skor
všechna data i vývody Gollovy, jichž se dotkl
Pro přiklad, místo mnohých, uvádím jen Chel
čického Repliku proti Mikuláši Biskupci. G l
i Nojedlý dokázali, že tato Replika, jedna z nej
důležitějších prací Chelčického, je psána nej
později r. 1424; mtnění jejich, jako samozřejmé
prostě přejali Novotný, Vlček a j. Tak byla věe
evidentní. Nyní však Jastrebov, beze vší pole-
miky s Gollem a Nejedlým, ukazuje, že nemohla
vůbec býti napsána před r. 1431, nejspiše že
byla vydána 1432. A důkaz jeho je založen
v hlavní části na prostém přečtení Repliky samé
To jest: všichni naši (i cizí) badatelé nečtli Re
pliky dost pozorně, většina spokojila se jen čet-
bou kursorickou pod dojmem cizích hypothes
Jastrebov tu zřetelně ukazuje důležitost prv
ního pravidla samostatného bádání — ničemu
nevěřiti, o všem pochybovati... Důkaz z Re-
pliky samé jest arci u Jastrebova doplněn nad-
míru jemnou kontrolou ostatních pramenů, tak-
řka výslechem svědků průvodních; ale hlavní
důkaz je přece jen položen na výpovědi Repliky
samé.
Vlčkův
Novotný
Goll
Nejedlý
Jastrebov Nejedlý
Gollův
Biskupec
Chelčický
Novotná
Vlček
Jastrebov
Nejedlá
Re
Jastrebov
24
article
A takovým způsobem je probrána veškera
literární činnost Chelčického, pokud o ní je
v knize řeč. Čtenáři působí přímo požitek, jak
brillantním způsobem (a jak lehce, řekl by laik)
pojí se najednou dochované fragmenty a zmín-
ky literární k sobě, jak téměř čarovným prout-
kem vyrůstají neznámí autoři a nová díla naší
literatury. Ozoba a díla Chelčického stojí arei
v popředí; ale reflektor Jastrebova osvětluje li-
torární společnost prvé polovice XV. století až
do nejzazších zákoutí..
Kniha Jastrebova, jak jsem řekl, je na-
plněna steskem, jak málo je vydáno z nesčísl-
ných těch traktatů husitských (sám Jastrebov
přílohou vydává traktát M. Biskupce „de homi-
cidio“ podle rukopisu kapitulní knihovny praž-
ské) a jak málo je monografií o této době podle
pramenů. A její vývody jsou toho nepopíratelným
důkazem dalším: nikde téměř nemůže stavěti
na pracích starších, všude začíná znovu, staví
od základu na troskách prací dřívějších. Tím
není řečeno, že by snad Jastrebov pohrdal snad
pracemi svých předchůdců — z každé řádky jest
patrno, jak vysoce si váží znamenitých prací
Gollových. Goll není vinen (čteme mezi řádky),
že čtvrtstoletí po něm spokojili se jeho výsledky.
Chelčický
Jastrebův
M Biskupec
Gollův
Goll
25
article
Beati possidentes neplatí ve vědě ..
Knihu uvádí předmluva, určená na obě
strany — ruskou a českou. Z ní snad passus
jeden nebude čtenáři nevhod. Autor vyloživ, že
hnutí husitské má svůj význam evropský a dů-
ležitost pro historii slovanské duše, pokračuje:
„Snad tato stránka otázek přivede ke knize i ně-
kolik čtenářů neodborníků, vzbudí v nich živý
zájem ku příbuznému českému národu v tu
dobu, kdy se tak mnoho — třebas dílem i z ne-
nadání a nedost jasně a motivovaně — hovoří
o slovanské vzájemnosti kulturní a o potřebě jejl
pro Rusy....“ e
Kniha Jastrebova je praktickým příkladem
takové kulturní vzájemnosti slovanské. Dosud
to byla zvláště literatura polská — stačí jmena-
vati jen práce Brücknerovy, Nehringovy, Fijal-
kovy, Dobrzyckého, Ciszowského a j. — která
splácela svými badáními o českých látkách naší
literatuře dluh z oněch dob, kdy literatura česká
nesla světlo Polákům. K polské druží se nyní
věda ruská; je třeba velikého napětí sil, aby
věda česká udržela se svými sestrami stejný
krok. Zdá se, že se pro nás Čechy vracejí doby
starého hesla: ex oriente lux!
Rus
Brücknerův
Nehringův
Fijmout
Polák
Čecho
e kniha Jastrebův
26
title
V. Flajšhans
V Flajšhans