Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 25!. ze dne 12. září 1905.

Různé zprávy.

Epochální vynálezy — zločinců V mincovnách Německa, Francie a Italie používá se za nynějších dob stroje na ražení kovových peněz, vynalezeného pověstným padělatelem mincí a zločin- cem, známým policii celého světa a všem kriminá- lům větších měst, rodilým Francouzem Henrym Her vayem. V létech 1895 a 1896 upoutána byla pozornost úřadů ku prazvláštní jakosti a neobyčejně zdařilým výrobkům nepravých peněz, jež dostávaly se do oběhu v Manchestru a nejbližším okolí. Několik zvláště vybraných podařených exemplářů odesláno bylo kte rýmsi zvědavcem do londýnské mincovny s dotazem, proč nejsou v Anglii kovové peníze vždy tak vkusně a podařeně raženy, jako právě připojené ukázky ... A zavedené vyšetřování končilo výsledkem, že pan Henry Hervay na uznání za svůj vynález zaopatřen byl na státní útraty. Dostal zdarma byt pod erární střechou pro celou řadu let . Nicméně jeho stroj na ražení mincí uznáván za vynález tak duchaplný, že systému jeho používáno bylo ve všech, v úvodu již vzpomenutých státech. Kdyby si byl pan Hervay dal vynález svůj patento- vati, mohl se státi boháčem a byl by zůstal čestným člověkem. Vynález tak zv. »termitu«, látky, jíž může býti docíleno nadpřirozeného žáru, měl značný vliv na předměty z oceli a železa vyráběné.

Vynálezcem látky té byl Bedřich Schmied, zlo- činec, živící se loupežemi a známý pode jménem »hraběte z etheru«. Byl to nadmíru šikovný chlapík a ferina, jemuž se málo kdo z komilitonů dovedno- stí vyrovnal. Kdykoliv po něm úřady pátraly a již již za to měly, že si vsedl do pasti, byl pan Schmied ten tam, za horami a vodami a unikl, jako se ztrácí ve vzduchu prchavá látka etherová . V prvých dvou nebo tří měsících r. 1898 bylo z pancéřových skříní předních pařížských a londýn- ských bank odcizeno přes dva milliony hotových pe- něz. V případě tom docílil lupič účelu tím, že do kovových bran, vedoucích k bezpečnostnímu oddělení ocelových pokladen, jakož i do železných dvířek, chránících příhradu s poklady zlata a papírů, pro- vrtal nenápadně značné otvory, jimiž pak prolezl, nebo alespoň prostrčil ruku. Vrtání otvorů dělo se, jak praveno, zcela potichu, beze hřmotu, bez rušení klidu a ticha. Za přístroj používal pachatel nepatr- ného výhřevného předmětu... Byl to termit, kterýž potají vyvozoval tak děsný žár, že i nejtvrdší ocel počala se roztavovati jako vosk nad plápolající svíčkou, Dlouho nemohly pátrací instance zvěděti, čím pachatel attentáty na »nedobytné« pokladny provádí.

Až teprve, když světská sláva nedala Schmiedovi spáti a vynálezce termitu odvážil se o své újmě za- žádati o patentování z brusu neznámé látky, byl přistižen a vsazen za mříže... Snad se stalo ve chvíli vážné duševní poruchy, že kteréhosi z agentů, zabývajících se opatřováním patentů, zasvětil do tajů epochálního vynálezu a že jej seznámil s účinky jeho působnosti. Na důkaz pravdy svého tvrzení, že jeho vynález má velkolepý účinek, provrtal samému agentovi obrovskou díru do ocelové pokladny a za půl hodiny od té chvíle držela slavná policie obdivu- hodného vynálezce termitového apparátu za límecu kabátu.

Pomocí Johnstonova čerpadla a helmy nebylo by potápěčům možno odvážit se do hlubin mořských i bylo by vyloučeno prohlédnutí si jeskyň a pro- pastí na dné oceanu ... Ve dřívějších letech nále- želo to vše do říše bájí. Artur Johston však, jenž byl z řemesla banditou sestavil si čerpadlo a helmu za účelem, aby se jich použitím vloupati mohl do místností jednoho z nej- větších bankovních závodů londýnských. Dle vlast- ního doznání měl jednu z bank již po řadu několika roků dobře na mušce, ba přijal i v závodě její místo vrátného na půl roku, jen aby se v obvodě, ve kterém hodlal provésti svůj manévr, řádně orien toval. Z té příčiny pronajal si i celou budovu v nej bližším sousedství ústavu a — přikročil k provedení čertova díla velmi mazaně. Zjistil totiž, že právě v místnostech pod hlavní pokladnou protéká říční kanál. Plány jeho směřo- valy k tomu, aby za hluboké noci podkopal se strany kanálu onoho průchod do pokladního oddělení ban- kovního závodu. Než, brzy nahlédl, že by bylo na- prostou nemožností zdržeti se delší čas pod zemí bez nebezpečí, jež hrozilo utonutím. A tak delším přemýšlením a úvahou vynašel své čerpadlo a helmu a třeba že se mu plány s vykra- dením banky zúplna nezdařily, přece jen přivedl svět v úžas a podiv nad svým vynálezem, neboť od té doby nabyl vynález jeho velkolepé pověsti a praktič- nost jeho nebyla až dosud jinak nahražena.

Jedním z nejdůležitějších předmětů v oboru kou- zelnictví jest tak zvaná Gladstonova »pneumatická ruka«. Jest vyrobena z jemného kaučuku a je-li na- plněna vzduchem, podobá se barvou i živým vzhle- dem skutečné ruce a není od této k rozeznání. Sama věda označuje to za nejdokonalejší v tom směru pa- dělek. Připojí-li ji kouzelník dovedně k rameni, může vlastní ruku zcela klidně uschovati pod kabát a držeti v ní celou řadu předmětů, jimiž pak k úžasu diváků provádí své překvapující umělecké kousky. Vynálezce této pneumatické ruky opatřil si slušné jmění v okrouhlé sumě asi 200.000 K, jež složilv bance na dobrý úrok a žil v Paříži jako soukromník. Povolání jeho bylo zcela prosté. Od rána, kdy vyšel z domu, jezdil do pozdního večera po pařížských omnibusech. Měi na rameni vsazený svůj vynáleza skutečnou, živoucí rukou kradl spolucestujícím z ka- pes hcáinky a hotové peníze. = Pštrosi žaludek. Že mnohý smrtelník za da- ných okolností může se honositi asi žaludkem toho druhu, jako má pštros, dávno jest známou věcí,a pravdu toho znova prokazuje případ, kterýž udál se dle londýnských zpráv v nemocnici salopské. Jedné z žen byl na chirurgické klinice odříznut bolavý prst, což politováníhodnou paní přivedlo téměř v zoufalství. Operace provázena byla nad míru příznivým vý- sledkem, což pacientka neočekávala i byla hned po vykonané operaci odeslána domů. Než manžel její zpozorovav na choti nebývalou zádumčivost, přivedl ji do nemocnice znova. Tam doznala žena, že ze stra- chu před operací požila celou řadu různých předmětů v úmyslu sebevražedném, nic- méně však že prostředky se neosvědčily. Lékař uznal

že operace žaludku jest neodvratnou i přikročil ne- prodleně k jejímu provedení. Ke všeobecnému úžasu nalezena v dutině žaludeční sbírka těchto zvláštních předmětů: 32 vlásenek, 19 hřebíků, 17 střepin skla, 14 jehel, 2 ochranné špendlíky, 4 kovářské hřeby,2 šrouby, 4 mince a 2 kusy vápna. Žena zemřela za dva dni po provedené operaci = Mladý Maďar spáchal vražedný útok v Lon- dýně. Vilém Réthy, 21letý mladík rodem z Uher, vypálil včera večer na komptoiristku londýnského kommissionářského závodu slečnu Frankovu ránu z revolveru, načež bez stopy zmizel. K večeru dostavil se do policejní úřadovny a prohlásil, že útok spáchal proto, že děvče pohrdlo jeho láskou. Zranění děvčete jest smrtelné. Vzpoura v nemocnici. Ve Ivovské nemocnici na oddělení pro léčení venerických nemocí došlo před- včírem k bouřlivým scénám, jež nesly tvářnost malé vzpoury pacientek. Značná většina žádala po návratu z obvyklé procházky ostře, aby ihned propuštěny byly z léčení ústavu. Nemocné ženy chovaly se přímo jako smyslů zbavené a činily ošetřovatelkám vyhrůžky. Bylo jim slíbeno, že přání jich bude vyhověno, pokud to bude možno, načež zavládlo na chvíli ticho. Avšak za nedlouho vypukly bouře znovu a to měrou ještě horší než prvé, takže konečně bylo nutno zažádati o pomoc policii. Pět pacientek bylo pak spoutáno a policií odvedeno, Jak se zave- deným vyšetřováním prokázalo, zpily se nepokojné chovanky na procházce značnou dávkou kořalky, od pacientů jiného oddělení jim poskytnutou a ztropily pak výtržnost. Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý 12. září. limo předplacent VIOLRTTA. (La Traviata.) Zpěvohra o 4 dějstvích. Složil J. Verdi. Překlad textu od E. Züngla a J. Böhma. Dirigent František Picka. Režisér Adolf Krössing. Začátek o 7. hod. Konec po půl 10. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V úterý 12. září Začátek o 3/48. hod. Jeho první žena. Žert o 3 jednáních. Napsali B. Brentano a K. Tell- heim. Přeložil J. V. Pulda. Režisér B. Kovář. (bliže Palaokého

Aréna na Smíchově mostu). V úterý 12. září. Začátek o 1/28. hod. Po 29.: Neviděli jste Bobeše? Novinka. Vaudeville o 3 jednáních. Dle Anatola Felixe a H. de Quidneau »Cache Cache« pro české divadlo upravil V. Táborský. Hudbu složil Rudolf Piskáček. Režisér Josef Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo vinehratto na Král.

V úterý 12. září.

Začátek o 7. hod.

19567 Sensační hra o 5 dejstvich. Napsal L. Mattus. Tajemný host.

Později dolétlo ke mně těchto několik slov, když jsem lovil o samotě.

»Chcete mi ještě něco jiného říci?« slyšel jsem ho pronésti. »Ano,« mluvila s lehkým důrazem, pěkně pronika- jícím. »Ráda bych řekla, že jsem neměla žádného jiného muže raději než vás. Než jest tomu tak, tuším.« Z takovéto odpovědi asi čerpal málo útěchy. Leč za- smál se neúkrotně. »Nesázejte přiliš na žádné takové tušení!« A potom jsem přestal rozeznávati jejich slova a slyšel jsem jejich hlasy, bloudící v zátočinách potoka.

právě tak jako ostatních skutků. Ale abych seděl jako němé jehně a nechal si řikati od cizince po celou hodinu, že jsi vepř a svině, hned na to, když jsi jednal tako- vým způsobem, kterýž by ti, kdož znají fakta, nazvali bez mála bezvadným —« »Trampas!« nemohl jsem nezvolati. Neboť jsou oka- mžiky v názoru, kdy tušení dostoupí k vědomí. »Scipio vám řekl —e »Ne. Ani slova. Nechtěl mi říci.« »Nuž, vidíte, přijel jsem večer sem domů a různé myšlénky ve mně kvasily a bouřily. A ani jedna z nich nebyla, jak vy říkáte, křesťanská. Nestydím se za to ani dost málo. Jsem člověk. Avšak po tom, co soudce — nu, vy jste jej slyšel. A tak, když jsem odcházel po oné rozmluvě a viděl jsem, jak se posice změnily —« Kročeje venku jej náhle zarazily. Nebylo již možno čísti nic na jeho tváři, neboť sám Trampas stál v otevře- ných dveřích. »Dobré jitro,« řekl Trampas, nehledě na nás. Mluvil s touž chladnou zarputilostí jako včera. Opětovali jsme jeho pozdrav. »Myslím, že přicházím pozdě, abych ti přál k tvému povýšení,« řekl. Virgiňan se podíval na své hodinky »Je teprve půl sedmé,« opáčil. Trampas se zamračil ještě více.

»Každému se přeje, když dosáhne povýšení, myslím.« Tentokráte mu Virgiňan dal. »Pravda že. A já nezapomínám, jak mnoho jsem ti povinován za své povýšení.« Trampas by byl raději šel.

„Virgiňan-.