1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 245, ze dne 6. záři 1905.
3
article
Falonem ve sněhové bouři...
Bylo to ve středu dne 30. srpna t. r. o 12. hod.
35 min. odpoledne, kdy proslulí větroplavci angličtí
mr. Hedges Buttler a Percival Spencer vystupovali
v baloně »Vera« z areny puttneyských plynáren
Londýně do oblačných výšin. Podnikali cestu do zá-
vratných dálav za účelem vědeckým, aby nad hrad
bami mraků v končinách neznámých dílů provedl
fotografické snímky zatmělého slunce.
Smělý výlet anglických aeronautů končil o 7
hodině 45 min. večer v Caěnách na normandském
pobřeží. Urazili 200 anglických mil, přinesli lidstvu
i vědě značné oběti a překonali obrovské dobrodruž-
ství zvláštního rázu.
V pátek večer ocitli se opět již v Londýněa
pan Buttler posadil se za psací stolek, aby čtenář-
stvu předního londýnského listu »Daily Mailu« sdě-
lil dojmy a vykreslil podrobnosti divoké cesty do
oblasti nadpozemských světů . ..
»Povel: pusťte provazy!« píše mr. Buttler, »pro-
nesen přesně ve 12 hod. 35 min. a ve chvíli 2 a půl
další minuty vyšinuli jsme se nad nepřehlednou
chmuru mraků. Svět stal se nám neviditelným a
slunko hřálo krásným, zlatým jasem. Směr větru byl
severovýchodní a balon unášen byl rychlostí 33 mil
za hodinu. Vyslovovali jsme naději, že se nám po-
daří přeplouti kanál, na což byli jsme již předem
připraveni.
Koš náš byl pravým skladištěm fotografických
komor, šampaňského, brandy, sodové i obyčejné
pitné vody, map a kompasů. Mimo to vezli jsme 15
pytlů přítěže a zásobu zimního šatstva.
Hedges Buttler
Percival Spencer
Verus
Buttler
Londýn
anglický
4
article
Pohled na zatmělé slunce byl uchvacující, ba
právem tvrditi možno, že nejkrásnější z celé Anglie.
Pořídili jsme 50 fotografických snímků slunečního
kolosu ve výši 7000 stop nad zemí. Balon letěl zaítm
obrovskou rychlosti jižním směrem i stoupal a klesal
v závratné atmosféře. Někdy docílili jsme výše až
10.000 stop. Husté mraky pod námi zakrývaly nám
zemi, takže mimo světlemodrou oblohu a slunko ne-
viděli jsme kolem sebe nic, nežli husté šedé mlhy.
Teprve krátce před 2. hod. odpol. opět spatřili
jsme zemi. Snesli jsme se v tu chvíli až na 2000
stop a já poznával pod sebou město Brighton. Potom
opět počali jsme se vznášeti vysoko k obloze tem-
pem velmi rychlým. Bylo to ve 2. hod. 10 minut.
Střelka v tu dobu ukazovala, že se ubíráme jižním
směrem. Z map seznávali jsme, že se blížíme ke
francouzskému pobřeží, jehož dosíci můžeme za dobu
31/2 hodiny.
Divukrásný pohled byl s výšin těch na moře.
Lodí však jsme neviděli. Na sobě měli jsme oby-
čejný šat, svrchních kabátů jsme ještě neoblékli.
protože nám bylo velmi příjemně.
Avšak příznivá pohoda tato netrvala dlouho.
Pojednou, nad očekávání rychle, téměř jako by
podloudně, překvapila nás obrovská sněhová bouře.
Bylo nutno obléci teplejší šat a připraviti se na náhlé
ochlazení.
Bylo již šest hodin z večera, kdy příšerná vá-
nice ustávala. Přes to však nebylo viděti ani země,
ani lodí na mořských vlnách, jichž hučení občas za-
létalo k našim uším.
Anglie
Brighton
stop
5
article
Minula ještě malá půl hodinka a vesmírem
táhly stíny blížícího se večera. Počalo se smrá-
kati... Kompas naznačoval směr k jihu, i dozná
vám, že nálada naše v té chvíli nebyla právě nej
blaženější. Nikdo z nás nepromluvil slova, snad aby
nepředešel soudruha v nelibém projevu nad truchli
vou situací... Mlčky naplnili jsme křišťálové poháry
šumivým tokem šampaňského a přiťukli si ve vzduš“
ných výšinách . ..
O 7. hodině předletěl nás námořský racek.
Sláva! Vítězství !
Bylo to znamením, že se ociťujeme blízko zemi.
A skutečně, za několik minut rozeznávali jsme
již tmavé rysy pobřeží a opět za chvíli mihotaly se
nám před očima rybářské čluny a parní lodice.
Zhostili jsme se valné části přítěže... a v dálce za-
kmitla se našim zrakům světělka přístavního města.
Mapa seznamovala nás s pobřežní osadou Lang
runem sur mer. K nepopsatelné radosti konstatoval
jsme, že příjezd náš byl obyvatelstvem pozorována
srdce bušilo nám rozechvěním v těle, když vzducho-
loď naše rozkolébala se při sestupu nad zahradou
»ressourcu«, odkudž ozývalo se pozdravné volání
»slávy« a hosté mávali šátky ...
Vystoupili jsme u Can a ukončili svoji pout
nadoblačnými končinami, jak už jsem pravil, v 7 h.
45 m. A když jsme opouštěli (balonovou kocábku,
bylo nám nevýslovně milo a příjemno ..., že jsme
tak šťastně překonali to zvláštní dobrodružství ve
sněhové bouři...«
Mlček
Lang
Can
6
article
= Nový sport v Alpách. Novým zajímavýma
dráždícím, leč velice nebezpečným sportem, který
přichází stále do větší obliby, stal se lov orlův
Alpách. Švýcaři a zvláště Angličané věnují tomuto
sportu mnoho času. V těchto dnech pokusilo se ně-
kolik vynikajících lezců dostati se na nepřístupná
skaliska, na kterých byla orlí hnízda, v naději, že
chytí tam orlí mláďata. V bernském kraji vedly tyto
pokusy ke srážkám lezců se starými orly, hájícími
mláďata. V Engadinu chytil starý anglický sports-
man v chaumerských horách mladého orla. Hnízdo
bylo na vysokém skalnatém útesu chráněno kolko-
lem skalními balvany a výčnělky. Po nebezpečném
a velmi namáhavém výstupu zdařilo se lovci dostati
se k hnízdu a po malé šarvátce s rozzuřeným a há-
jícím se mladým orlem Angličan ptáka chytil, svázal
a šťastně s ním slezl. Jiný lovec orlů byl překva-
pen starým orlem, právě když odnášel dva mladé
orlíky. Byl rozzuřeným ptákem sražen se skály a
těžce se potloukl. Jeden z provázejících lovců za-
střelil starého dravce, jenž měl v rozpjetí křídel7
stop. Milovníci nového sportu tohoto ujišťují, že ná-
leží k nejzajímavějším.
= Kyselé zeli a žlutá zimnice. Během epidemie
žluté zimnice v Novém Orleansu roku 1878 kterýsi
student lékařství vzdoroval hrůzám nákazy jedině
proto, aby získal zvláštních odborných zkušeností.
Lékařů bylo málo a služby jeho proto s radostí byly
přijaty. Měl také různé náhledy a činil četné pokusy
s léčením pacientů. Léčil na příklad jednoho Holan-
ďana v nemocnici a dospěl k úsudku, že pacient co
nejdříve musí zemříti. Proto jako poslední potěchu
předepsal mu velký talíř kyselého zelí. Pozoroval ne
mocného muže, jak s velkou chutí pojídá lahůdku
krajanům jeho tak milou. A k velikému překvapen
Angličan
Hnízdo
Holan
Alpy
Engadin
Nový Orleans
orlův Alpa
7
article
nalezl druhého dne Holanďana, sedícího v posteli a
čtoucího časopis; stav jeho pak byl takový, že opráv-
ňoval k úplnému a brzkému uzdravení. Sáhnuv po
své zápisní knížce, napsal do ní mladý lékař: »R.
Kyselé zelí vyléčí Holanďana ze žluté zimnice.« —
Přijda do jiného oddělení nemocnice, nalezl tam jed-
noho Španěla ve stavu velice špatném. Poručiv si
talíř kyselého zelí, požádal pacienta, aby je snědl,
chce-li býti zdráv. Avšak Španělův skon zdál se býti
lahůdkou jenom uspíšen. Lékař zaznamenal potom do
své příruční knížky k předešlé větě: »— — ale za-
biji Španěla.« — Jeden ze tří lékařů, již prosluli ve
své praxi, jenž vyléčil mnoho set pacientů, postiže-
ných žlutou zimnicí v Jacksonville, během poslední
epidemie poznamenal, když tázán byl na oblíbený a
účinný prostředek proti žluté zimnici: »Válejte pa-
cienta v horkých pokrývkách. Vypoťte z něho nemoc.
Pakli se to nezdaří, vyneste jej ven a kladivem za-
saďte mu ránu do spánku. Oba způsoby léčby jsou pů-
sobivými a humanními.«
Zemřelí v Praze,
Dne 30. srpna 1905: Kračesová Marie, vdova
po soukromníku, 63 roky, 95—III. Z Wassermannů
František, svob. cestujíc), 49 roků, 150—III. Sýko-
rová Alžběta, ovdov. tovární dělnice, 51 rok, 244—V.
Kliková Josefa, vdova po zámečníku, 64 r., 235—VII.
Fiala Karel, syn dělníka, 10 dní, 670—VIII. Pokorný
Bohuslav, syn zámečníka, 1 rok, 124—VIII. — U Mi-
losrdných sester: Rott František, žen. dělník,
30 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Fiala
Jan, ovdov. dělník, 57 roků. Gráf Emil, svob. obch.
příruči, 19 roků. Pavlasová Marie, ovdov. prodavačka
cukroví, 64 roky. Specková Emilie, manželka restau-
ratéra, 28 roků. Stolzová Anna, manželka inženýra,
55 roků.
Holanďan
Španěl
Španělův
Alžběta
Josef
Fiala
Karel
Bohuslav
Jan
Gráf
Pavlasová
Marie
Stolzová
Anna
Jacksonvill
Praha
Wassermann František
Specková Emilie
Kračesová Marie
Rott František
8
title
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
9
article
Národní divadlo.
Ve středu 6. září.
Národní divadlo.
Ve středu 6. září.
268. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
národní divadlo
10
article
Rusalka
Rusalka
Lyrická pohádka o třech dějstvích od Jaroslava Kva
pila. Hudbu složil Antonín Dvořák. Dirigent Karel
Kovařovic. Režisér Robert Polák.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod.
kva
Dvořák
Kovařovic
Robert Polák
11
article
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy.
zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve středu 6. září.
Začátek o 3/48. hod.
Mlsní kocouři.
Výpravná fraška ve 3 jednáních se zpěvy, evolucemi
a tanci. Napsal a ve scénu uvedl Fr. Hlavatý. Hudbu
složil E. Starý. Dirigent Em. Starý.
(bliže Palac keho
Hlavatá
E Stará
em
Praha
Francie
lidový divadlo
Uranl
12
article
Arena na Smíchové
Arena na Smíchové
mostm).
Ve středu 6. září.
Začátek o 7. hod.
Zastavená primadonna.
Operetta o 3 odděl. Napsali Alex. Engel a J. Horst.
Přel. Vilém Táborský. Hudbu složil C. M. Ziehrer.
Režisér Jos. Kubík.
Alex
Engel
Táborský
M Ziehrer
Jos
14
article
Pištěkovo lidové divadlo vinohradeth
Pištěkovo lidové divadlo vinohradeth
na Král.
Ve středu 6. září
Začátek o 7. hod.
Král
Pištěkův lidový divadlo
15
article
smírně se zklamala. Až na své osmahlé líce a oči, byli
to prostí američtí mladíci, s kníry a bez nich a byli by
mohli právě tak seděti, řekněme, v Danbury, v Connecti-
cutu. I Trampas splynul klidně ve všeobecnou mírnost.
Avšak Virgiňan věru nevypadal jako průměrný Danbuřan
a jeho postava a jeho rysy vynikaly ve shromáždění;
avšak oči měl upřeny na dr. MacBrida s vybranou způ-
sobností.
Náš missionář si nevyvolil text slečny Woodovy.
Vybral si slova z jiného žalmu; a když je uváděl, neod-
vážil jsem se na nikoho pohlédnouti; byl bych se mno-
hem spíše zachoval neslušně než pastevci. Dr. MacBride
hlásil nám zvučně text svého kázání. »Všichni se odvrátili,
napořád neužitečni učiněni jsou; není, kdo by činil dobré,
není ani jednoho.« (XIV., 3.) Oči jeho dokazovaly jasně,
že přítomná společnost není z toho vyňata. Opakoval text
ještě jednou, potom spustiv se do svého výkladu, nepo-
skytl nikomu z nás ani paprsku naděje.
Slýchal jsem to vše častokráte před tím; avšak ká-
záno jsouc pastevcům, nabylo to nového odlesku, odlesku
nevčasnosti, groteskní zastaralosti — jakoby někdo řekl :
»Dej se ode mne přesvědčiti, obdivuj se ženě,« a hned
potom vám ukáže zvětrané její kosti.
Pastevci se dověděli, že nejen nemohou učiniti nie
dobrého, ale i kdyby se o to pokoušeli, nebylo by jim to nie
platno. Ba mnohem více: nejen že poctivé skutky by jim
nijak neprospěly, leč i kdyby přijali tuto výbornou víru,
která se jim vykládá jako nevyhnutelná ke spasení, přece
jen by je nespasila. Hřích jejich byl příčinou jejich za-
tracení, i kdyby však se zdrželi hříchů, byli by přece jen
ztraceni. Bylo jim to vše určeno nejen než se sami naro-
dili, ale dříve než byl Adam stvořen.
MacBrid
Woodův
doktor
MacBride
Adam
Danbury
Connect
16
article
»Kdybyste byla kouřila,« opáčil jsem, »byl by se
vám zdál dnešní večer krátkým.«
»Tím jste to ještě zhoršil,« pravila dáma; nám tu
zůstal jenom dr. MacBride.«
»Rozdělíme se o něj nyní s vámi,« prohlásil jsem.
»Oznámil již text svého kázání? Já bych měla pro
něj připravený,« řekla slečna Woodova, připojujíc se
k nám. Postavila se na špičky a šeptala nám komicky do
ucha: »I řekl jsem ve spěchu: Všichni lidé jsou lháři.«
To nás rozesmálo, jak jsme stáli mezi židlemi, sebra-
nými v sále.
Opustil jsem dámy a vyhledal jsem ratejnu. Slyšel
jsem jásot, ale byl bych také rád viděl ty lidi, jak to
přijali. Bylo toho tam málo na podívanou. Mnoho hluku
bylo ve světnici. Připravovali se na kázání, česali se,
holili a oprašovali se za řeči chvílemi profanní, avšak ne-
ustále zábavné.
»Nu, já jsem přec jen křesťan,« prohlásil jeden.
»Já jsem, tuším, mormon,« řekl jiný.
»Já náležím k Rytřům Pythiiským,« pravil třetí.
»Já jsem mohamedán,« řekl čtvrtý; »doufám, že
neuslyším nic, co by mne pohoršilo.«
A žertovali si dále. Avšak Trampas se nesúčastnil
žertů. Ležel na své posteli, četl noviny a ani se nena-
máhal, aby se tvářil vesele. Můj zrak ho pozoroval, když
vešel čilý Scipio.
»Netvařte se tak stydlavě,« řekl. »Vždyť jsme tu
jen my děvčata.«
Pomáhal Virgiňanovi přestěhovati jeho majetek z ra-
tejny do předákova domku. Sám teď obsadí bývalou Vir-
giňanovu postel. »A doufám, když v ní budu spát, že mi
to přinese trochu jeho štěstí,« pravil Scipio. »Byl byste
„Virgiňan“.
MacBride
Woodův
Scipio
Virgiňan