ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 7ed70500-7af1-11dc-8b04-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 16 celkem · entity: person 45, place 16, work 4, org 6
1 masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 245, ze dne 6. záři 1905.
2 title
Různé zprávy
3 article
Falonem ve sněhové bouři... Bylo to ve středu dne 30. srpna t. r. o 12. hod. 35 min. odpoledne, kdy proslulí větroplavci angličtí mr. Hedges Buttler a Percival Spencer vystupovali v baloně »Vera« z areny puttneyských plynáren Londýně do oblačných výšin. Podnikali cestu do zá- vratných dálav za účelem vědeckým, aby nad hrad bami mraků v končinách neznámých dílů provedl fotografické snímky zatmělého slunce. Smělý výlet anglických aeronautů končil o 7 hodině 45 min. večer v Caěnách na normandském pobřeží. Urazili 200 anglických mil, přinesli lidstvu i vědě značné oběti a překonali obrovské dobrodruž- ství zvláštního rázu. V pátek večer ocitli se opět již v Londýněa pan Buttler posadil se za psací stolek, aby čtenář- stvu předního londýnského listu »Daily Mailu« sdě- lil dojmy a vykreslil podrobnosti divoké cesty do oblasti nadpozemských světů . .. »Povel: pusťte provazy!« píše mr. Buttler, »pro- nesen přesně ve 12 hod. 35 min. a ve chvíli 2 a půl další minuty vyšinuli jsme se nad nepřehlednou chmuru mraků. Svět stal se nám neviditelným a slunko hřálo krásným, zlatým jasem. Směr větru byl severovýchodní a balon unášen byl rychlostí 33 mil za hodinu. Vyslovovali jsme naději, že se nám po- daří přeplouti kanál, na což byli jsme již předem připraveni. Koš náš byl pravým skladištěm fotografických komor, šampaňského, brandy, sodové i obyčejné pitné vody, map a kompasů. Mimo to vezli jsme 15 pytlů přítěže a zásobu zimního šatstva.
Hedges Buttler Percival Spencer Verus Buttler Londýn anglický
4 article
Pohled na zatmělé slunce byl uchvacující, ba právem tvrditi možno, že nejkrásnější z celé Anglie. Pořídili jsme 50 fotografických snímků slunečního kolosu ve výši 7000 stop nad zemí. Balon letěl zaítm obrovskou rychlosti jižním směrem i stoupal a klesal v závratné atmosféře. Někdy docílili jsme výše až 10.000 stop. Husté mraky pod námi zakrývaly nám zemi, takže mimo světlemodrou oblohu a slunko ne- viděli jsme kolem sebe nic, nežli husté šedé mlhy. Teprve krátce před 2. hod. odpol. opět spatřili jsme zemi. Snesli jsme se v tu chvíli až na 2000 stop a já poznával pod sebou město Brighton. Potom opět počali jsme se vznášeti vysoko k obloze tem- pem velmi rychlým. Bylo to ve 2. hod. 10 minut. Střelka v tu dobu ukazovala, že se ubíráme jižním směrem. Z map seznávali jsme, že se blížíme ke francouzskému pobřeží, jehož dosíci můžeme za dobu 31/2 hodiny. Divukrásný pohled byl s výšin těch na moře. Lodí však jsme neviděli. Na sobě měli jsme oby- čejný šat, svrchních kabátů jsme ještě neoblékli. protože nám bylo velmi příjemně. Avšak příznivá pohoda tato netrvala dlouho. Pojednou, nad očekávání rychle, téměř jako by podloudně, překvapila nás obrovská sněhová bouře. Bylo nutno obléci teplejší šat a připraviti se na náhlé ochlazení. Bylo již šest hodin z večera, kdy příšerná vá- nice ustávala. Přes to však nebylo viděti ani země, ani lodí na mořských vlnách, jichž hučení občas za- létalo k našim uším.
Anglie Brighton stop
5 article
Minula ještě malá půl hodinka a vesmírem táhly stíny blížícího se večera. Počalo se smrá- kati... Kompas naznačoval směr k jihu, i dozná vám, že nálada naše v té chvíli nebyla právě nej blaženější. Nikdo z nás nepromluvil slova, snad aby nepředešel soudruha v nelibém projevu nad truchli vou situací... Mlčky naplnili jsme křišťálové poháry šumivým tokem šampaňského a přiťukli si ve vzduš“ ných výšinách . .. O 7. hodině předletěl nás námořský racek. Sláva! Vítězství ! Bylo to znamením, že se ociťujeme blízko zemi. A skutečně, za několik minut rozeznávali jsme již tmavé rysy pobřeží a opět za chvíli mihotaly se nám před očima rybářské čluny a parní lodice. Zhostili jsme se valné části přítěže... a v dálce za- kmitla se našim zrakům světělka přístavního města. Mapa seznamovala nás s pobřežní osadou Lang runem sur mer. K nepopsatelné radosti konstatoval jsme, že příjezd náš byl obyvatelstvem pozorována srdce bušilo nám rozechvěním v těle, když vzducho- loď naše rozkolébala se při sestupu nad zahradou »ressourcu«, odkudž ozývalo se pozdravné volání »slávy« a hosté mávali šátky ... Vystoupili jsme u Can a ukončili svoji pout nadoblačnými končinami, jak už jsem pravil, v 7 h. 45 m. A když jsme opouštěli (balonovou kocábku, bylo nám nevýslovně milo a příjemno ..., že jsme tak šťastně překonali to zvláštní dobrodružství ve sněhové bouři...«
Mlček Lang Can
6 article
= Nový sport v Alpách. Novým zajímavýma dráždícím, leč velice nebezpečným sportem, který přichází stále do větší obliby, stal se lov orlův Alpách. Švýcaři a zvláště Angličané věnují tomuto sportu mnoho času. V těchto dnech pokusilo se ně- kolik vynikajících lezců dostati se na nepřístupná skaliska, na kterých byla orlí hnízda, v naději, že chytí tam orlí mláďata. V bernském kraji vedly tyto pokusy ke srážkám lezců se starými orly, hájícími mláďata. V Engadinu chytil starý anglický sports- man v chaumerských horách mladého orla. Hnízdo bylo na vysokém skalnatém útesu chráněno kolko- lem skalními balvany a výčnělky. Po nebezpečném a velmi namáhavém výstupu zdařilo se lovci dostati se k hnízdu a po malé šarvátce s rozzuřeným a há- jícím se mladým orlem Angličan ptáka chytil, svázal a šťastně s ním slezl. Jiný lovec orlů byl překva- pen starým orlem, právě když odnášel dva mladé orlíky. Byl rozzuřeným ptákem sražen se skály a těžce se potloukl. Jeden z provázejících lovců za- střelil starého dravce, jenž měl v rozpjetí křídel7 stop. Milovníci nového sportu tohoto ujišťují, že ná- leží k nejzajímavějším. = Kyselé zeli a žlutá zimnice. Během epidemie žluté zimnice v Novém Orleansu roku 1878 kterýsi student lékařství vzdoroval hrůzám nákazy jedině proto, aby získal zvláštních odborných zkušeností. Lékařů bylo málo a služby jeho proto s radostí byly přijaty. Měl také různé náhledy a činil četné pokusy s léčením pacientů. Léčil na příklad jednoho Holan- ďana v nemocnici a dospěl k úsudku, že pacient co nejdříve musí zemříti. Proto jako poslední potěchu předepsal mu velký talíř kyselého zelí. Pozoroval ne mocného muže, jak s velkou chutí pojídá lahůdku krajanům jeho tak milou. A k velikému překvapen
Angličan Hnízdo Holan Alpy Engadin Nový Orleans orlův Alpa
7 article
nalezl druhého dne Holanďana, sedícího v posteli a čtoucího časopis; stav jeho pak byl takový, že opráv- ňoval k úplnému a brzkému uzdravení. Sáhnuv po své zápisní knížce, napsal do ní mladý lékař: »R. Kyselé zelí vyléčí Holanďana ze žluté zimnice.« — Přijda do jiného oddělení nemocnice, nalezl tam jed- noho Španěla ve stavu velice špatném. Poručiv si talíř kyselého zelí, požádal pacienta, aby je snědl, chce-li býti zdráv. Avšak Španělův skon zdál se býti lahůdkou jenom uspíšen. Lékař zaznamenal potom do své příruční knížky k předešlé větě: »— — ale za- biji Španěla.« — Jeden ze tří lékařů, již prosluli ve své praxi, jenž vyléčil mnoho set pacientů, postiže- ných žlutou zimnicí v Jacksonville, během poslední epidemie poznamenal, když tázán byl na oblíbený a účinný prostředek proti žluté zimnici: »Válejte pa- cienta v horkých pokrývkách. Vypoťte z něho nemoc. Pakli se to nezdaří, vyneste jej ven a kladivem za- saďte mu ránu do spánku. Oba způsoby léčby jsou pů- sobivými a humanními.« Zemřelí v Praze, Dne 30. srpna 1905: Kračesová Marie, vdova po soukromníku, 63 roky, 95—III. Z Wassermannů František, svob. cestujíc), 49 roků, 150—III. Sýko- rová Alžběta, ovdov. tovární dělnice, 51 rok, 244—V. Kliková Josefa, vdova po zámečníku, 64 r., 235—VII. Fiala Karel, syn dělníka, 10 dní, 670—VIII. Pokorný Bohuslav, syn zámečníka, 1 rok, 124—VIII. — U Mi- losrdných sester: Rott František, žen. dělník, 30 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Fiala Jan, ovdov. dělník, 57 roků. Gráf Emil, svob. obch. příruči, 19 roků. Pavlasová Marie, ovdov. prodavačka cukroví, 64 roky. Specková Emilie, manželka restau- ratéra, 28 roků. Stolzová Anna, manželka inženýra, 55 roků.
Holanďan Španěl Španělův Alžběta Josef Fiala Karel Bohuslav Jan Gráf Pavlasová Marie Stolzová Anna Jacksonvill Praha Wassermann František Specková Emilie Kračesová Marie Rott František
8 title
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král Praha
9 article Národní divadlo. Ve středu 6. září.
Národní divadlo. Ve středu 6. září. 268. hra v předpl. (4. čtvrtka.)
národní divadlo
10 article Rusalka
Rusalka Lyrická pohádka o třech dějstvích od Jaroslava Kva pila. Hudbu složil Antonín Dvořák. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. Začátek o 7. hod. Konec po 10. hod.
kva Dvořák Kovařovic Robert Polák
11 article Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy. zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve středu 6. září. Začátek o 3/48. hod. Mlsní kocouři. Výpravná fraška ve 3 jednáních se zpěvy, evolucemi a tanci. Napsal a ve scénu uvedl Fr. Hlavatý. Hudbu složil E. Starý. Dirigent Em. Starý. (bliže Palac keho
Hlavatá E Stará em Praha Francie lidový divadlo Uranl
12 article Arena na Smíchové
Arena na Smíchové mostm). Ve středu 6. září. Začátek o 7. hod. Zastavená primadonna. Operetta o 3 odděl. Napsali Alex. Engel a J. Horst. Přel. Vilém Táborský. Hudbu složil C. M. Ziehrer. Režisér Jos. Kubík.
Alex Engel Táborský M Ziehrer Jos
13 title
Ztracená čest
14 article Pištěkovo lidové divadlo vinohradeth
Pištěkovo lidové divadlo vinohradeth na Král. Ve středu 6. září Začátek o 7. hod.
Král Pištěkův lidový divadlo
15 article
smírně se zklamala. Až na své osmahlé líce a oči, byli to prostí američtí mladíci, s kníry a bez nich a byli by mohli právě tak seděti, řekněme, v Danbury, v Connecti- cutu. I Trampas splynul klidně ve všeobecnou mírnost. Avšak Virgiňan věru nevypadal jako průměrný Danbuřan a jeho postava a jeho rysy vynikaly ve shromáždění; avšak oči měl upřeny na dr. MacBrida s vybranou způ- sobností. Náš missionář si nevyvolil text slečny Woodovy. Vybral si slova z jiného žalmu; a když je uváděl, neod- vážil jsem se na nikoho pohlédnouti; byl bych se mno- hem spíše zachoval neslušně než pastevci. Dr. MacBride hlásil nám zvučně text svého kázání. »Všichni se odvrátili, napořád neužitečni učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.« (XIV., 3.) Oči jeho dokazovaly jasně, že přítomná společnost není z toho vyňata. Opakoval text ještě jednou, potom spustiv se do svého výkladu, nepo- skytl nikomu z nás ani paprsku naděje. Slýchal jsem to vše častokráte před tím; avšak ká- záno jsouc pastevcům, nabylo to nového odlesku, odlesku nevčasnosti, groteskní zastaralosti — jakoby někdo řekl : »Dej se ode mne přesvědčiti, obdivuj se ženě,« a hned potom vám ukáže zvětrané její kosti. Pastevci se dověděli, že nejen nemohou učiniti nie dobrého, ale i kdyby se o to pokoušeli, nebylo by jim to nie platno. Ba mnohem více: nejen že poctivé skutky by jim nijak neprospěly, leč i kdyby přijali tuto výbornou víru, která se jim vykládá jako nevyhnutelná ke spasení, přece jen by je nespasila. Hřích jejich byl příčinou jejich za- tracení, i kdyby však se zdrželi hříchů, byli by přece jen ztraceni. Bylo jim to vše určeno nejen než se sami naro- dili, ale dříve než byl Adam stvořen.
MacBrid Woodův doktor MacBride Adam Danbury Connect
16 article
»Kdybyste byla kouřila,« opáčil jsem, »byl by se vám zdál dnešní večer krátkým.« »Tím jste to ještě zhoršil,« pravila dáma; nám tu zůstal jenom dr. MacBride.« »Rozdělíme se o něj nyní s vámi,« prohlásil jsem. »Oznámil již text svého kázání? Já bych měla pro něj připravený,« řekla slečna Woodova, připojujíc se k nám. Postavila se na špičky a šeptala nám komicky do ucha: »I řekl jsem ve spěchu: Všichni lidé jsou lháři.« To nás rozesmálo, jak jsme stáli mezi židlemi, sebra- nými v sále. Opustil jsem dámy a vyhledal jsem ratejnu. Slyšel jsem jásot, ale byl bych také rád viděl ty lidi, jak to přijali. Bylo toho tam málo na podívanou. Mnoho hluku bylo ve světnici. Připravovali se na kázání, česali se, holili a oprašovali se za řeči chvílemi profanní, avšak ne- ustále zábavné. »Nu, já jsem přec jen křesťan,« prohlásil jeden. »Já jsem, tuším, mormon,« řekl jiný. »Já náležím k Rytřům Pythiiským,« pravil třetí. »Já jsem mohamedán,« řekl čtvrtý; »doufám, že neuslyším nic, co by mne pohoršilo.« A žertovali si dále. Avšak Trampas se nesúčastnil žertů. Ležel na své posteli, četl noviny a ani se nena- máhal, aby se tvářil vesele. Můj zrak ho pozoroval, když vešel čilý Scipio. »Netvařte se tak stydlavě,« řekl. »Vždyť jsme tu jen my děvčata.« Pomáhal Virgiňanovi přestěhovati jeho majetek z ra- tejny do předákova domku. Sám teď obsadí bývalou Vir- giňanovu postel. »A doufám, když v ní budu spát, že mi to přinese trochu jeho štěstí,« pravil Scipio. »Byl byste „Virgiňan“.
MacBride Woodův Scipio Virgiňan