1
masthead
V Praze, v úterý dne 5. záři.
Praha
2
masthead
K číslu 244.
číslo v Praze za 27
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
SII
SII
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
6
article
Rusko-japonský mír.
Rusko-japonský mír.
Smlouva o míru.
Z Londýna, 5. září. Smlouva rusko-
japonská obsahuje 4000 slov. Pře-
kládá se z textu francouzského do ruštinya
japonštiny. Smlouva musí být od císařů po-
tvrzena do 50 dnů po podepsání. Japonsko vy-
hotovení ratifikace oznámí prostřednictvím fran-
couzského vyslance v Tokiu Rusku, Rusko pro-
střednictvím amerického vyslance v Petrohradě
Japonsku. Všechny továrny na kovová péra
v Americe nabídly po krabičce per jak Wit-
tovi tak i Komurovi, prosíce, aby užili
jich výrobků při podepsání smlouvy o míru.
Ohlas míru na Balkáně.
Zpráva o míru vzbudila, jak jsme již sdě-
liti, radostný ohlas mezi Slovany na Balkáně.
Ze Sofie sděluje »Novoje Vremja«: Sdělení
z Portsmouthu o uzavření míru učinilo v Srb-
sku, Bulharsku a zvláště v Makedonii hluboký
a radostný dojem bez ohledu na obsah mírové
smlouvy. Všeobecný vzdech ulehčení pronik
z rozbolestněné hrudi Srbů, Bulharů a Ma-
kedonců.
Zde se soudí, že při nynějších poměrech
Vitte dosáhl maximum toho, co možná bylo vů-
bec dosáhnouti. Zvláštní uspokojení zde vzbudilo
faktum, že Rusko neplatí kontribuci.
Jeden vynikající politik pravil zde: Bulhaři
a zvláště Makedonci uznávali, že Rusko potře-
1 ouje volné ruce, aby se vypořádalo se svým ne-
přítelem nebezpečným na dálném Východě, proto
ač postavení jejich bylo velice těžké, vynaložil
v eškero úsilí, aby udrželi makedonskou otázku
v tom status quo, jenž byl určen souhlasen
di žav a v tom počtu Ruskem.
Jiný vynikající makedonský pracovník praví
Ni ši přátelé nám píšou z Makedonie, že se tam
vši chni velice radují z uzavření míru, nyní po-
zol nost Evropy a Ruska nebude tak odvrácena
východoasijskými otázkami; myslíme, že Rusko
nen ná příčiny býti nespokojeno s chováním na-
ším za celou dobu války s Japonskem.
Wit
Komur
Srb
Srba
Bulhar
Makedonec
Londýn
Japonsko
Rusko
Petrohrad
Balkán
Sofie
Portsmouth
Bulharsko
Makedonie
Ma
Evropa
Novoj Vremja
7
article
Zdá se, že společné neštěstí vyvolalo značný
obrat v nazírání intelligence makedonské na
prospěch Ruska, odtud nyní upřímné přátelství
Makedonců k Rusku.
Události na Rusi.
Objevená dílna na pumy.
Z Berlína, 5. září. »Kölnische Zei-
tung« oznamuje z Tiflisu: V jednom zdej-
ším hotelu byly překvapeny 4 osoby při vý-
robě pum. V kamnech nalezeno potom ještě
jiných 7 pum, ze kterých dvě byly nabity. Ze
zatčených osob jsou: 1 Polák, 1 Rus a 2
Gruzíni. Později zatčeno ještě několik osob,
mezi nimi také 1 žena.
Vraždy na Kavkaze.
Z Petrohradu, 4. září. (C.-B.) Dne 2. září
byla čtyři versty od města Gori nalezena mrtvola
ředitele závodů knížete Erisova. Dne 3. září
byl v Gori policejní komisař pěti ranami za-
střelen.
Předlohy pro říšskou dumu.
Z Petrohradu, 4. září. »Rus« sděluje, že
přijde dle jejích informací na jednací pořad dumy
v prvních dnech porada o průvodních li-
s tech čili pasech. Celé zřízení o pasech
průkazech, jež cestování a obchodní ru
uvnitř říše valně ztěžuje, má býti dle západo-
evropského vzoru opraveno. Cizinci zůstanou
prý však zase ve výhodě oproti domácím pří-
slušníkům, kterýmž 1 na dále bude možno za-
kazovati pobyt v některých guberniích. Dalšími
předlohami říšské dumy, jež se tou dobou
ministerstvu vnitra připravují, budou zákon o
o sobní bezpečnosti, zákony na upra-
vení poměrů dělnických a zákon,
kterýmž se z mírňuje censura.
Makedonec
Polák
Gruzín
Erisův
Rusko
Rus
Berlín
Tiflis
Kavkaz
Petrohrad
Gori
Kölnische Zei
Rus
8
title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
9
article
Otázka vlašské universify.
Otázka vlašské universify.
Z Terstu, 5. září. Na schůzi vlašských po-
slanců přímořských byla konstatována naprostá
shoda ve příčině dalšího postu p
stran otázky uni ver sitn í. Dosavadní-
mu předsedovi vlašského klubu na říšské radě
baronu Malfattimu vysloveny telegraficky
sympatie. Istrijští poslanci svolávají do Ter-
stu na den 17. září novou schůzi, ve které
vyjádří závazně své stanovisko.
Uherská krise.
Z Pešti, 5. září. S velikým napjetím hledí
se vstříc dnešní schůzi výboru koa-
ličních stran, zvláště pokud jde o v še-
obecné rovné hlasovací právo. Uji-
šťuje se, že pro ně vysloví se pouze baron
Bánffy a Ugroň a že přijata bude resoluce,
kterou se otázka tato nechá nerozřešena. Chystá
se návrh na obžalobu kabinetu Fejérvá-
rova. Důvodnou je zvědavost, s jakou čeká
se, kterak se zachová v této věci hrabě An-
drássy, jenž byl proti podniknutí takové akce,
nyní však změnil své smýšlení.
Lidové schůze na Slovensku.
Z Pešti, 5. září. Slovácký poslanec Mi-
lan Hodže svolává pro nejbližší dny na ně-
kolik míst schůze lidové.
Alliance rusko-francouzsko-anglická.
Z Paříže, 5. září. Petrohradský zpravodaj
„Tempsu“ oznamuje dalekosáhlou zprávu:
Bude uzavřena rusko-anglická smlouva ve pří-
čině všech asijských záležitostí,
zejmena pokud jde o modus vivendi v
Asii. Tato smlouva bude nejbližší udá-
lostí diplomatickou a bude zárukou
pevného svazku mezi Ruskem,
Erancif a Anglií.
Dar královny Natalie.
Z Bělehradu, 5. září. Královna Natalie
určila 61/4 milkfranků, které jí připadly jako dě-
dictví po jejím synovi, ke zřízení veliké, mo-
derní nemocnice v Bělehradě.
Malfatti
Bánffa
Ana
Natalia
Terst
Pešť
Slovensko
Paříž
Asie
Rusko
Anglie
Bělehrad
10
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 5. září. (C.-B.) »Wiener Zeitung-
oznamuje: Císař jmenoval adjunkta báňské vy-
soké školy v Příbrami, požívajícího titulu mimo-
řádného professora, Ludvíka Kirschnera,
Kirschner
Vídeň
Příbram
Wiener Zeitung
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Intermezzo.
Hermina Švorcová.
Hermin Švorcová
12
article
Klid nedělního jarního odpoledne snesl se
nado vsí. Náves tichá, pustá. Lidé odpočívají po
práci celého týdne. Jest tak neskonale půvabný
ten odpočinek v neděli po poledni, kdy člověk
cítí si2 tak nějak spokojenějším, volnějším, u vě-
domí, že jemu patří ty chvíle klidu, odpočinku.
I příroda sama zdá se odpočívati. Klidně
stojí istromy, ozdobené svěží, nepoprášenou ze-
lení, jozářeny jasem slunečním; větérek, sotva
znatelný, pohrává haluzemi. Usedl pták na
vrcholu koruny rozložitého štěpu a jásavý zpěv
jeho roztoužený, sladce zaznívá do božské har-
mcnie přírody . .
Však pojednou sladké kouzlo nedělního
klidu zaplašeno rušivými zvuky, jež řinuly se
otevřeným oknem jednoho z výstavných statků.
Nedovelné ruce snažily se ze strun prana vy-
leuditi inelodické zvuky, jež však ve své zubo-
ženosti zdály se prositi za odpuštění, ba za smi-
lování.
„Že si přece nedáte ani teď pokoj! Člověk
se udře za celý týden a teď ještě aby posloucha
takovou muziku,“ vyjel si pantáta Jaroš, přišed
ze zahrady, kde odpočíval a kdež ho ony zvuky
tak nemile z klidu vyrušily.
„Kdybyste toho raději nechaly a vzaly něco
užitečnějšího do ruky!“
„Tatínek nám ničeho nepřeje,“ plačtivě
ozvalo se od piana, kde svorně seděly dvě slečny.
dcery Jarošovy a hrály „čtyřručně“.
„Nepřeje, nepřeje! Už jsem myslil, že s tím
dáte pokoj a vy začináte na novo. Neřekl bych
nie, kdybyste se pilně cvičily, ale to si toho ne-
všimnou celý boží čas a v neděli otevrou si okno
a teď aby je někdo poslouchal!“
„A co ty tomu rozumíš,“ vmísila se do ho-
voru panímáma, která sedíc v lenošce, s mateř-
skou pýchou pohlížela na dcerušky, z nichž
jedna pomalu přicházela do let, kdy nastává
obava, aby nezůstala, jak se tak říká, na ocet.
Jaroš
Jarošov
13
article
„Tolik jako ty, jistě,“ odsekl pantáta
„k tomu není potřebí velkého porozumění, abych
poznal, když to trhá člověku uši. Kdyby tebe ne
bylo, jakživo by tu piano nestálo.“
„Toť se ví! A naše holky by byly tak
hloupé, jako chalupnické a domkářské! Toho
nám — chvála Pánubohu — není potřeba, aby
chom je nedali pocvičit. Aby neuměly pěkně za-
hrát! Učily se každá rok a Káči k tomu ještě pů
rcku zpívat! Ať ukáží těm druhým, co umějí!
To se ví! Kdybych chtěla, aby si vzaly sedláka.
nemusily by to umět. Ale toho mne chraň Pán-
bůh. Ani za nic ne! Dohromady to není nic než
dřina a zase dřina. A na své vzdělání si už
mohou vzíti nějakého pána,“ rozkládala paní-
máma svoji oblíbenou myšlenku.
„I jen ať si ho vezmou! Já jim brániti ne-
budu. Jen ať čekají, až přijde! Už mohly být
kolikrát dobře vdané, ale kde pak! Sedlák —to
je jim sprosté, málo —— třeba že je doma všeho
dost. Jen pána, pána! Však víme, jak to potom
chodí. Máš příklad na naší nejstarší. Je paní
správcovou, ale nestačíme jim tam posílat.“
„Ať, my to můžeme dělat. A přece každý
jen řekne. „Ruku líbám, milostpaní“ a mně je-
nem „panímámo!“ Jen hrajte, holky!“
„I pro mne, za mne, já to poslouchat ne-
budu. Já jdu de polí. A se sousedy si to spravte
samy!“
„Bodejť, ti mají beztohc na nás zlost a ne-
přejí děvčatům našim jejich vzdělání, to je to
celé!“ musila míti panímáma poslední slovo.-
A dcery spustily na novo. Nejprve svorně
pokračovaly, ale jak blížila se druhá hodina, po-
čínala mezi nimi hádka.
Sedlák
14
article
Káči chtěla sama bráti, a starší Klárinka
chtěla zase sama zpívati.
Co bylo příčinou sporu? Prostinká věc.
Tou dobou chodival kolem statku pan kasír
ze stanice, který od jisté doby prokazoval oběma
slečnám různé pozornosti a obě snažily se, jedna
přes druhou, aby jej získaly. Teď chtěly uká-
zati, jak jsou vzdělané, že nejsou jen tak oby-
čejné selské holky — a k tomu mělo jim po-
moci, čemu se kdysi byly za rok naučily.
Chvíle, kdy chodíval, se blížila, a spor do-
sud nerozřešen.
„Mami, ať mne nechá hrát samotnou, já
umím tak dobře ty „Donauwellen“
„I ne! Mami, ať nechá mne! Já jsem se
učila déle a se mnou se kasír víc bavil po-
sledně.“
A mami pronesla rozsudek, který by byl
sloužil ke cti i starozákonnému králi jednomu,
který se přece znal v soudnictví!
„Víte co? Ty hraj to, co jsi povídala a ty
k tomu zpívej! Víte, tuble posledně, jak jsme
byly na koncertě, také jedna slečna zpívala a
druhá jí k tomu hrála — a jak jim plácali! To
máte tak nejlepší; aspoň je to víc slyšet.
A dcerušky, ne vždy tak ochotné ku po-
slouchání, bez edporu přiklonily se k moudré
radě zkušené maminky a když plešatý pan kasír
šel kolem, uvítalo jej nádherně přednesené „Ne-
hněvej se, budu jiná“, doprovázené neméně lí-
bezně znějícími „Dunajskými vlnami“
Pan kasír byl starý praktikus. Věděl, kudy
na to. Pozvedl jako v božském zanícení oči
vzhůru, ku prvému poschodí, kde postřehl
v okně měsícovitou tvář panímámy, vznesl u ve-
likém oblouku klobouk s hlavy, vysekl hlubokou