Ročník XXXV.

V Praze, ve středu dne 1. února 1905.

Číslo 32.

Na ranní a odpol. listy předpláčí av: v Práze v adinfnlitrsti n čtvrt leta . . . . 6 K — s drojí donšíko na něsí nr čint leta . . . . 7 K 50 h vo dilalkách: 2 K 80 n na něife . . . . . Poštout na mřaíe ke nz čtvrt liela s dvojí zázilkou na n ant la. . . . ki

Válka. L. Z Petrohradu, 31. ledna. 10 hodin 26 min. večer. (Původní zpráva zvlášt. zpravo- daje »Nár. Listů«.) Generální štáb p- tvrzuje zprávy o ruských ztrátách na bojišti mandžurském. Od dobývání Sandepa bylo upuštěno pro obje vivší se přesily Japouců. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy viz na straně 4.)

Hrabě Julius Andrássy jakožto dědic vlády Tiszovy. V měsíci listopadu minulého roku, když hr Tisza osnoval a koval svůj plán na zlomení par- lamentní opposice a když objevila se proti němu v parlamentě první zlověstná bouře, tak že ro kování jeho musilo býti na neurčite přerušeno. velmoený tehdy pán nechtěl vyhověti prosbám hraběte Julia Andrássya, jenž ucházel se u něho o protekci pro audienci u panovníka. Tenkráte hr. Tisza kurážně ho odbyl stručnou odpovědí že ho k audienci nedoporučí. Dnes již dopo- ručuje ho panovníkovi za svého nástupce k se- stavení nové vlády uherské. Však byl by velice na omylu, kdo by se domníval, že hrabě Tiszn činí tak buď ze slabosti neb z nevyhnutelnosti Zcela jiné pocity vedly jej k tomuto obratu n prospěch svého soupeře, Julia Andrássya. Časo- pisy, Tiszovi posud věrné, napověděly celý plán jejž poražený náčelník vlády, nikoliv parlamen tem, ale přímo rozhodnou většinou voličstva, mo na mysli, když dnes v audienci na rozloučenou doporučí panovníkovi za svého nástupce ná čelnika dissidentův parlamentních. Právě, že hr. Julius Andrássy na krátko před novými volbami sněmovními, pro Tiszu tak osudnými, z tak zv. liberální, recte vládn strany Tiszovy demonstrativně byl vystoupil v nových velbách mezi voličstvem proli Tiszově politice ostře byl mluvil, a jakožto rozhodný opponent Tiszův nového mandátu sněmovního nabyl, dalo posavadním obhájcům Tiszovým pa- trně na jeho pokyn vhodnou rukojeť, aby jeh uvedli u panovníka v pochybnost, byl-li by nej- vhodnějším politikem, jenž by byl s to, aby se- stavil novou vládu v rámci rakousko-uherského vyrovnání z roku 1867.

Výsledek nových sněmovních voleb, jenž smetl vládu Tiszovu s obzoru politického, odů- vodňuje názor, že rakousko-uherské vyrovnání z řečeného roku nemůže zůstati nadále bez pod- statných změn. Nejen časopisy maďarské. nadšené vítězstvím parlameniní a národní oppo- sice, ale i vládní listy vídeňské a veškeré listy zahraničné, správně uvažujíce novou vaitřní si- tuaei za Litavou, vykládaly důsledky porážky Tiszovy v ten smysl, že nejen jeho vláda tím byla odstraněna, ale že třeba vážně přemýšleti. je-li vůbec možno, aby dualistická forma mon- archie, zřízená v prosinci roku 1867, nadále mohla býti zachována v posavadní podobě své. V samých volebních řečech v okresích, ryze ma- ďarských ani kandidáti, ani voliči netajili se tím, že posavadní státoprávní poměr východní polovice této říše k polovici západní bude musie býti podroben důkladné revisi. Mimo to strana Košutova zřejmě hlásala, že program osmačtyři- cátníkův, totiž zřízení personální unie mezi Uherskem a ostatními zeměmi Jeho Veličenstva jest Mlavní cíl, za nějž bojují. Dualismus z roku 1867 a personální unie rakousko-uherská jsou státní formy, jež není možno uvésti v jednotný celek, ba z nichž jedna vylučuje druhou. Poně- vadž pak hr. Julius Andrássy se stranou

Košutovou nyní octnul se ve společném táboře parlamentním, hr. Tisza a časopisy jeho vydaly proti němu pokřik, že jest také nesmířitelným odpůrcem dualismu a že na míste jeho usiluje zříditi mezi oběma polovinami monarchie jen o sobní svazek, vyjádřený osobou panov- nikovou. Proti tomuto výkladu svého stanoviska svého politického programu hr. Julius Andrássy nemoškal ohraditi se co nejdůrazněji, aby od- razil útok, učiněný na něho při osobě samého panovníka. Prohlédlt bystře pletichy, strojen proti němu, pro případ, že panovník opravdu by jej chtěl vyzvati, aby převzal vládní dědictv po hr. Tiszovi. Vycitile, že Tisza chce doporu- čiti jej panovníkovi za svého nástupce jen z pouhé mstivosti, aby dokázal nemožnost ta- kové kombinace. Rozumoval zajisté správně, podaří-li se mu uvésti Andrássya u panovník v podezření, že má týž program, za nějž bojují košutovci, že jest po jeho portefeuillu minister- ském nadobro veta. Aby roztrhal toto zákeřné pletivo, hr. Jul. Andrássy minulé neděle učinil v rozmluvě s redaktorem časopisu „Budapesti Hirlap“ vyjádření veřejné, v němž odmítá tvr- zení Tiszovo, jakoby byl odpověden za veliké volební vítězství strany neodvislosti (košutovcův) a jakoby cílem jeho politiky bylo také zřízeni personální unie rakousko-uherské. Při té pří- ležitosti hr. Andrássy sdělil veřejnosti, jak opět a opět upozorňoval Tiszu, že násilím ničeho ne- svede a že ničeho nedosáhne ani rozpuštěním poslanecké sněmovny uherské, poněvadž nové volby přinesou jen nové, značné sesílení oppo- sice. Ba ještě jaksi v poslední hodině před zá- pasem volebním Andrássy nabídl prý Tiszovi změnu jednacího řádu sněmovního a uzavření parlamentního míru. Ale vše prý marno Všechny rady a výstrahy odrážely se od jeho slepé umíněnosti.

V dalším výkladu nedělního svého vy jádření hr. Julius Andrássy líčí situaci, která v Uhrách nastala po poslaneckých volbách ja- kožto velice svízelnou a nebezpečnou, ale ni- koliv jako zoufalou. Přiznává, že straně osmačtyřicátníkův značně přibylo zástupců parlamentě a v témž poměru, že seslabena byla síla oněch, kdož hájí vyrovnání rakousko-uher- ské z roku 1867. Nicméně prý nepozbývá víry že tomuto vyrovnání volbami, právě odbytými. nastalo nebezpečí, poněvadž prý většina nových mandátův sněmovních opírá se o dílo Deákovo takže se nemůže tvrditi, jakoby vyrovnání z roku 1867 při volbách samých už bylo padlo. Ale nepopíratelnou pravdou že jest, že nešťastná po- litika Tiszova dualismem velice otřásla, tak že byle vůbec možno mluviti již o shroucení jeho.

V těchto slovech hr. Julius Andrássy opláe Tiszovi jeho nejapnou intriku a dle nepopíratel- ných fakt obviňuje jej jakožto politika, který dualismus nejvíce poškodil a do nebezpeřt uvedl. Aby toto nebezpečí nestalo se skutkem, bude ovšem potřebí jednati velice opatrně se stranou Košutovou a nehnati ji proti státopráv- nímu základu z soku 1867 ještě dále, než kam ji byl už vehnal hr. Tisza. Hr. Julius Andrássy má velikou naději ve vlastenecký rozmysl této strany, která prý jsouc i po nových volbách v sněmovně jen menšinou, odkázána jest přece jen na podporu a souhlas ostatní bývalé oppo sice, s kterou teprv může nabýti potřebné par- lamentní a ústavní většiny. V rozmluvách soukromých hr. Andrássy jenž všeobecně se pokládá za nepochybného ná- stupce Tiszova, už vychází vstříc aspoň národ- ním, jazykovým požadavkům strany neodvis- lesti. Pokládáť za oprávněný požadavek, aby jazyk maďarský nabyl nezkrácené platnosti uherské části společné armády. Rovněž vyslo- vuje svůj souhlas se snahami této strany, žáda- jícími opravu ve všech oborech správy státní

v otázkách Kulturních. Ba dosti zřetelně napo- vídá, že jest i pro to, aby státní autorita uherská byla vyjádřena ve všech ministerstvech spo- lečných. Pro začátek jevilo by se v těchto ujištěníel hr. Andrássya dosti poctivé ochoty, pracovati společně se stranou neodvislosti úplně v ráme dualismu a dosti snahy, zdržeti ji od dalšího postupování jejího k unji personální. Vládní listy vídeňské takové spolučinnost příštího ministerského předsedy uherského se stranou Košutovou nebyly by nikterak na pře- kážku, jen kdyby tímto způsobem bylo lze za- chrániti otřesený dualismus od pádu. Včerejší číslo vládního „Fremdenblattu“ učinilo se jaksi hlasatelem politiky, již uherská strana neodvis- losti v neporušeném rámci dualismu prý má na mysli. Ve včerejším odpoledním čísle našich listův uveřejnili jsme, jaké zprávy se dostalo vídeňskému „Fremdenblattu“ o požadavcíeh košutovcův. Jsou-li všechny vyznačeny, o tom dlužno pochybovati, ale v těch šesti, o nichž vládní list vídeňský z Pešti se dověděl, možno říci, že dualismus by při nich mohl ještě ob- státi. Další vývoj politické situace za Litavou bude záležeti na tom, stane-li se hr. Julius An- drássy opravdu nástupcem Tiszovým a dove- de-li pak ukrotiti košutovce, aby za cenné ústupky v oboru jazyka maďarského ve správě vojenské a v administraci státní, svůj program s personální unii zatím odročili.

Hnutí na Rusi. L. Z Petrohradu, 31. ledna. 11 hodin v noci. (Původní zpráva »Národních Listů« o zvláštního zpravodaje.) Váš dopisovatel in- terviewoval pomoeníka ministra fi- naněního Timiarseva. Tento mu sdělil, že ministerstvo vážně zabývá se zkrácením doby pracovní, že chce zrušiti povinnost dodatečných prací, nalézti formu pro organisaci dělníků a dovoliti právo stávky. Chystá n zákon pro případ zabezpečení děl- níků při likvidaci podniků. Náčelnik policie varšav- ské baron Nolken byl dne zabit. Z Krakova, 31. ledna. »Nová Re- forma« oznamuje: V Carském Sěln byly zatčeny tři osoby, poněvadž byly v podezření, že strojily attentát prot carské rodině. U zatčených byly na- lezeny proklamace ruské tajné orga- nisace. Z Krakova, 31. ledna. »Naprzód« ozna- muje z Varšavy, že nyní také inteliigentní vrstvy připojily se ke stávkovému hnutí. Doposud s nepokojů zdržovaly. Na přístí ponděli očekává se vypuknuti stávky advokátů. Z Paříže, 31. ledna. Následkem pumo vých afér, které udály se po posledním protest ním táboru v Paříži, bude pořádání podobných táborů zakázáno. Cizozemští anarchisté maj býti vypovězeni. Z Borisova, 31. ledna. (C.-B.) Stávka, jeh dva dny trvala, jest ukončena. V továrnách dílnách se opět pracuje. Klid nebyl porušen

Kněz Gapon. O osobnosti kněze Gapona dovídá se »De Deutsche« od svědka petrohradských událostí že pochází z osady poltavské gubernie. Du chovní sousední vesnice si ho zamiloval a da do semináře (střední školy pro duchovní). Ostatn se shoduje s životopisem jeho, který jsme podal dle »Novostí«. Záhy přilnul k nihilismu a oblek na sebe kněžskou sukni, aby proň nepozoro

vaněji mohl působiti. Byl ve stycích s vládou jež pomocí jeho chtěla působiti na dělnictvo aby zůstalo v mezích socialismu, t. j. staralo se pouze o zlepšení svých poměrů, bez úmyslo převratných. Ale Gapon místo toho vštěpova dělníkům jiné požadavky, jako 61/2hodinná denn práce, výše mzdy podle samosprávného ustano vení dělníků, podobně rozhodování o jakost práce. V sobotu ve 4 hodiny odpoledne továrny zamítly tyto požadavky a zavřely továrenské konsumy. Večer na ně dělníci bnali útokem o 10. hod. byly do Ismailovských kasáren při neseny mrtvoly tři vojáků, které dělníci ubili na stráži. Tě noci Gapon svolal velikou schůz dělníků, ve které četl petici k carovi. Petice byla krotká, trochu sentimentálná. Dělníci ji schválili Ale Gapon ji nepřečetl celou. Zamlčel druhou část její, kde petice náhle obrací: buď — - anebo! (Dopisovatel tvrdí, že tento fakt může odpřisáhnouti a dokládá, že sám byl na oné schůzi ve společnosti svých známých sazečů s nimiž prožil všecky petrohradské nepokoje. O požáru sevastopolském. »Sevastopolský Věstník« uvádí anglické zprávy o požáru v sevastopolských námořníeh dílnách na pravou míru. Oheň nebyl za- ložen, tím méně možno ale miuviti o vzpouře námořníků. Vypukl o půl8 ráno, když měla začiti práce. Myslí se, že půvo požáru je v nedopatření při elektrickém vedení. Následky požáru mohly býti strašné, ale ne- byly, protože byl v čas omezen. O půl 10. dopol. byl oheň už uhašen. Mistři praví,že čásť prací může býti obnovena po třech dnech a celá dílna bude v předešlý stav uvedena za měsíc. Všichni mistři zůstali v práci, již konaj se zvýšenou horlivosti.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna Z Vídně, 31. ledna. (Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.) Parlamentní palác byl dnes o polednách obklíčen neobyčejnou hlídkou policie. Chodci stanuli, jsouco zvědavi, co se stalo nebo co se stane. Nestalo se však pranie. Byla toliko po- věst rozšířena, že stávkující truhláři hodlají de- monstrovat před sněmovnou a že se chtějí vedrati po rampě do vestibulu její a tal. dodati důrazu požadavkům svým. Následkem toho utvořen kordon, kterým nikdo nepropuštěn, kdo se nelegitimoval. Ale všechna tato rozsáhlá opa- tření, která vzbudila velikou pozornost, ukázala se zbytečnými. Klidná dosud hladina nynější kampaně byla na čtyři hodiny rozvlněna pilným návrhem Vše- němce Bergra, kterým žádá se neprodlené přísné vyšetření příčin tajemné smrti kaplana Petrana, který nalezen 10. t. m. blíže kněžské trestnice v hornorakouském Mitterbergu mrte a bez soudní pitvy hned pochován Jsou tři verse. Dle jedné skončil sebevraždou dle druhé v opilosti se zabil, dle třetí násilně byl odklizen. Navrhovatel obviňuje biskupa li neckého Doppelbaura, že je intellektuál. ním původcem vraždy té, protože nebožtík hmotně byv podporován jak sociálními demo- kraty, tak Všeněmci, chtěl uveřejniti list, který byl by prý jmenovaného diécesního pastýře jeho pomoeníky kompromitoval. Projednávání návrhu toho, jemuž pilnos nebyla přiznána, bylo hlučným, podrážděnýma příkrým, hlavně proto, že nebylo pouze ome- zeno na ojedinělý speciální případ, nýbrž bylo rozšířeno na postavení katolického kleruv

V úrobném prodejíi ranní číslo o sobě . . . ua 8h odpole dní . . . za 2h e filialkách na vsnkovš ranní čtslo. . . . . 10h odpelediní. . . . . . . . 3b Inserát platí se hotově napřel. Přadplacení a inserty přijíná sdmini strace v Marianské alici č. a Tam nacházejí se též redakce tiskárza s ezpedice „Názednich Listae Rukopisy se novracojí.

státě a jeho poměr ke státu a též na postavení so udců a jich neodvislosti a také na členy císař- ského rodu. Ovšem dlužno míti na mysli mo- ment povahopisný: politiku dělají lidé a řeči mluví osoby. Mluví-li je povahy bojovné, ba válečné, jakými jsou navrhovatelé sami, mladý, ohnivý dr. Schlegel a vídeňský sociální demokrat Schuhmayr, blýská se a hřmí. Ostatně i chef justice dr. Klein dal se strhnouti v rozdmychování plamenů, jež měly býti odvráceny předem od afféry krajně choulo- stivé, do které světlo a jasno může být uvedeno jen věcnou objektivností, nikoli žertem a vtipem. Ač nebylo vyhověno sněmovnou podnětu Bergrovu, dlužno přece očekávati, že soudnimi úřady a jich zrychlenou akei budou zaplašeny všechny temnoty pochyb, a že záhy bude zji- stěno, je-li vina, či není-li a jeti, že bude stihána. V dnešní schůzi podal posl. dr. Par tů- ček interpellaci v záležitosti odmílnutí českého přípisu obecního úřadu v Seči vídeňským ma- zistrátem. Dále podali v dnešní schůzi poslanci inženýr Kaftan, dr. Lad. Dvořák a sou- druzi návrh o postavení místní dráhy Doma- žlice-T achcv s odbočkou Bělá. Předloha, kterou se povoluje 151/2 mill. K k úlevě zemědělské tísně, ani dnes nebyla do- dělána, jakkoliv schůze trvala do 7. hod. več.

Ba nebyl skoncován ani v podrobné debatě čl. 1., který jest ovšem jádren a podstotou celo osnovy. Když byla přerušena tato diskusse, povstal ministetský předseda ke stručnému sdělení, že vláda podávě hotovou osnovu živnostenské re- formy. Splnil tak přípověď, kterouž ondyno učinil v konferenci předsedů klubovních. Celé opus odevzdáno předsednictvu, jež teprve zejtra je rozdá poslancům tiskem. Obsah jeho není následkem toho znám. Víme jen tolik, že čítá 144 88. Jsouce pamětlivi velkých obtíží a po- tíží, které způsobila živnostenská oprava před 22 léty, nemáme valné naděje, že se toto dílo skoncuje v nynějším šestileti. Posl. Wolf učinil pokus, dvěma dotazyo následcích voleb uherských na pracovní pro- gram cislajtanského parlamentu nějak se za- chytiti. Ale ukázalo se, že nemá pražádné půdy. Jedná nemoudře, dává-li sám příležitost, aby s to vidělo ještě jasněji, nežli dosud.

Z Vídně, 31. ledna. (Č.- B) Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi o 1015 hod. dopol. Mezi došlými spisy jsou dotazy poslancův Ellenbogena a spol. po chování se lineckého ředitelstva státních železnic k dvěma strojníkům bu- dějovické topírny: — Schreinera a spol. po zvýšení platů cvičných učitelů na učitelských úsla- vech: — Choce a spol. po doručení německého výnosu obchodním soudem pražským a poplatku za příslušný rekurs a po poměrech bratrské pokladny ve Staré Huti. Na jednacím pořadu jest pilný návrh poslanc Bergra a spol. ve příčině smrti kněze deřicienta Petrana v Mitterberku v Horních Rakousích a jedná se o něm hned. Poslanec Berger odůvodňuje pilnost praví, ž musí hájiti rovnoprávnost všech státních občanů. i když státním občanem jest katolický kněz- deficient. Tisíce volají po ochraně katolické církve, ale onaj však nepotřebuje, majíc přední postavení ve státě. Dne 11. ledna nalezen byl v Mitterberku kněz- deficient Petran za záhadných okolností mrtev. Státní úřady nezachovaly zákonitých předpisů o vyšetřo- vání při smrti za abnormálních okolností. Mrtvoln Petranova byla na krku poškrábána, tvář byla na- duřelá, ruce křečovitě zaťaty. Mrtvola byla prostě zahrabána, aniž byla dříve oděna (Slyšte, slyštel) Petran zanechal některé spisy a zápisky. Řečník se táže úřadů, kde zůstaly. Praví-li se, že Petran spá- chal sebevraždu, řečník konstatuje, že Petran ani nenalezal se v nouzi, jak se tvrdilo, poněvadž do- stával s mnoha stran podpory a i pro budoucnost byla mu podpora zajištěna, ani nebyl rozrušené mysli.

FEUILLETON. Českopolsky Povzbudný list.

Drobivost je nejvýznačnější rys slovanského živlu. Nechuť, ba přímo odpor oproti každo kázni ji zavinily. Podřiditi jednu vůli druhé nižší vůli druhé vyšší, více užších jedné širš vůli a tak umožniti vůli velkou, mocnou, při- padalo Slovanu ode dávno za těžko. A odtu tragické důsledky slovanských dějin. Nepodařil se založíti a udržeti větší říši slovanskou. A kde se podařilo, stalo se leda přičiněním živlu cizorodého (Samo, Varjago-Rusové atd.) Dějiny slovanské jsou nepřetržitá řada bratro- vražedných bojů mezi kmeny, ba mezi členy jedné rodiny. Za to jsa ujařmen, Slovan by vždy dobrým, spolehlivým nástrojem vůle cizí, výborným vojínem, správcem, vykon vatelem, vůbec zřízencem. Nepopiratelný při znak inferiority: neschopnost stvořiti vla stni za to stupňovaná horlivost sloužiti — druhé vůli. Rozdrobenost politická přivodila i jazykovou a tím i kulturnou. Dohromady přes sto millionů duší, kdyby měli jednotnou řeč spisovnou, jaký by to byl lán mohutné kulturní úrodnosti Zatím však rozdrobeni na jednotky kulturní až nepatrné, bezmocné, z nichž každá chee pěstovati svůj individualism kulturní, svojí vzdě- lanost, svoji literaturu — a výsledek je zjevný za cenu illuse vlastního drobného indivi- dualismu, skutečná služebnost mocnému individualismu sousednímu. Jinými slovy, známá zuboženost slovanských poměrů, mezislovansk — němčení. A přece žijeme dnes v době lidový ck mstitucí a hesel. Ne už vůle absolutních je- dinců-vládců rozhoduje, ale souborná vůle národů celků může a má rozhodovati o osudech národů. Zdálo by se, že tím způsobem slovan ský živel aspoň v té moderní o světo v době nalezne cestu ke svému kulturnímu obro

zeni, cestu, kterou zanedbal v době nadylád síly fysické. Nařiká se na dominaci němčiny ve slovan- ském životě. Mluví se o potřebě slovanskéh dorozumění. Ale hlasy zůstávají pouhými hlasy. Není žádných skutků, žádných opatřen rozhodujících, neděje se nic, co by mohlo pociťované potřebě odpovídati. Není žádné i ni- ciativy slovanské. Drobní slovanští národové nemají-li stále jen sloužit eizím zájmům kultu ním, mají-li se najíti při jednotné spolupráci musili by si především rozumět. A zatím s nerozumějí ani nejbližší — Čechové a Po láci. Nerozuměji si, ačkoliv, co je děli, je ne- patrná, směšná překážka, odstraniteln při nejmenším úsilí. Kdo to má podnikat? Snad vláda? Opatření národům prospěšná měla by dojista obstarati vláda, kdyby právě vláda byla — národní, to jest slovanská. Ale drobní národové slovanšti nemají svou národní vládu, nespravují sami své záležitosti, v tom je práve poměr jejich podružnosti. Kdyby na školách českých žáčkově jedin- kou hodinu týdně slyšeli mluviti někoho polsky a na školách polských hodinku česky, bez nejmenší námahy píle a paměti v několika lé tech vyrostlo by pokolení inteligence če- skopolské, již oba jazyky byly by s tej ně zběžny, nebylo by dnešní přehrady mez českou vzdělaností a polskou vzdělanosti, českou literalurou a polskou literaturou, ale padala by na váhu jednotná sila česko- polského Ale na školách českých neučí se polsky ani na polských česky, za to však na obou se vyučuje — německy. Proč není jinak Protože není žádné velké, inteligentní, prozíravé vůle, která by přičinila, aby bylo jinak. Dnes jsou jedinci inteligenti,7) přesvědčen o potřebě praktické vzájemnosti slovanské. Kde však je nějaký ústav národní, nějaká kan- celář, Akademie neb vůbec mohutn *) Viz praktickou Rukojeť poslance Václav Hrubého.

živlu. organisace**), jež by vykonala potřebné práce přípravné, aby přesvědčení stalo se obecným?« Jako se dnes kopou průplavy mezi vele- toky, jež pro potřeby obchodu spojují mez sebou moře od sebe daleko rozlehlá, tak lze i mezi kulturami na oko rozleblými vhodným opatřením zříditi šťastná pojídla. Sblížení pol ského a českého živlu v jediný kulturný, by by takový projekt umělého průkopnictvi. A neby by ani spojen s oblížemi. Oba jazyky jsou témě jeden. Netřeba ani žádné jazykozpytecké vědo mosti, aniž jaké idejné předpojatosti slovanské aby věc vysvitla, Slyšel jsem dva zajímavé úsudky Němeů Důstojník, rodem Němec, po dlouholetén pobytu v Čechách přeložen byl do Haliče k pol- skému pluku. Ulebediv se poněkud v novém okoli praví rozhodně: »Té řečí se přece nebudu učit! Vždyť to není než pokažená čeština! Se svou znalostí češtiny vystačím!« Obdobně vy jádřil se o češtině důstojník Němec, kteréh z Haliče přeložili do Čech. Našinec, octnuv se z nenadání mezi Poláky ze samého počátku ne- mnoho rozumi. Vadí mu výslovnost polská, zvláště množství sykavek. Jakmile však ucho trochu přivyklo a začne rozlišovat slova, pozo- ruje udiven, aniž by se byl kdy polsky učil že vlastně rozumi — všemu. Zcela význačno je dojista, že Čech téměř nikdy nebo alespon málokdy naučí se správně mluviti polsky. Pozo- ruje záhy, že mu stači jen hleděti si některých odchylek a zvláštnosti výrazu a výslovnosti dále už zcela bezstaroslně mluví — česky. Ani mu nenapadá dále se namáhati, aby nový jazyk ovládl dokonale. Povoluje v řeči polštině jen jisté koncese, asi jako Čech z království na Moravě. Tak našinec beze vší uvědomělosti po- ciťuje stejnost jazyka, uznává polštinu jaks za pouhé nářeči. Jak si asi vede Polák, usedlý

**) Kde zůstává kancelář pro národn práce? Ohčasné schůze, přednášky, porady, sjezdy resoluce a pod. nás nespasí. Nezbydou z nich leda slova, slova, sloval A zapotřebí je s kutků to jest skulečné práce. A k té je třeba ustanove ných rukou! v Čechách, neměl jsem přiležitosti pozorovati Bezpochyby podobně. Hranice národopisné jsou tak neurčity, že se na Těšinsku mezi námi a Poláky vede ne smyslný boj o každou vesničku, doklad naprosto anarchických poměrů slovanského živlu Na velikou ovšem radost odpůrců našich. Pol ština až ke hranicím českým je více jednolita Čeština přes Moravu ke Slezsku znenáhla pol- štině se bliži. Již hanáčtina má svoji přibuznos s polštinou, ještě více nářečí valašské a nejvíee lašské. A nejen co do výslovnosti! Polština i čeština mají v nářečlch slova, jichžv druhém jazyku uživá se v mluvě s pisovné Nepatrný popud by stačil, aby vědomi s po- lečného majelku proniklo a vlastní jazyk byl obohacen. V češtině i v polštině jsou slovu zastaralá, jichž se už neužívá, která ale ve druhém jazyku dosud živě obíhají. Pr německé »angeblich« na příklad urobila česká moderní překladová nádeničina šeredně neslo- vanský obrat »udánlivý«. Poláci říkají krásně »rzekomy«. Slovo slušelo by jistě znamenit i češtině a rychle by se ujalo, jako tisíc jiných.

Pěkně řikáme »vědomý« a znělo by nám i »řekomý«. Naši buditelé v dobách červánků národ- ních, ač pouzí literáti, měli přece prozira- vost politickou, která je vedla ke stykům slovanským a vnukala jim šťastnou myšlenku. kde byla potřeba pro nový pojem na- jíti nové slovo, aby ohlédnuli se po vý- pomoci pokud možná slovanské. Tak si vedl Jungmann, Šafařik, Čelakovský, Kollár aj Dnes i tu panuje anarchie. Čech, Polák, Chorvát Slovinec, jeden neví o druhém, každý tvořís nová slova o své újmě a jak zbytečne rozšiřuje propasť. Náš vla k jmenuje se polsky pociag, rusky pojezd, naše ná- draži je polsky dworzec (kolejowy), chor vatsky kolodvor, rusky dokonce vok za atd. Nepatrnou námahu by stálo, aby podobná slova aspoň v češtině a polštině se stala oběma stranám povědomými synonymy. Často pře- vzato či vlastně zkomoleno pouze cizí slovo pro potřebu slovanskou. Tu by ovšem brzo mohl

zdomácněti příslušné slovo české neb polské. U nás je purism slovný dost vyvinut. Snad i přemrštěn. Za to by Poláci od nás za své rachunki, kierunki, stosunki, warunki, drukarnie atd. mnohé získati mohli. Zbavili by se i svých introligatorů, terminatorů, kalesonů, plantacyí podobných nešvarů. Zvláště však při tvorbě nových výrazů mu- silo by nastati dorozumění. Tu by povolaná vě- domá akce vskutku velmi slušela našim A ka- demiím, pražské i krakovské. Nová slova pro pojmy nové stále vznikají. Nové zákony nové objevy, denní proud života skýtají usta- víčný podnět. Rovněž bez nesnází dal by se poříditi jed- notný pravopis. Pravopis český jest siee bez odporu lepší polského, třeba nebyl doko- nalým, jak pokusy brněnského professora Jokla ukázaly. A jednotný pravopis nesmírně by při- spěl ke sblížení obou písemnictev. U Poláka stal se v té příčině pozoruhodný pokus Bogu- slawským, jenž vydal své Dějiny poské če- ským pravopisem.

Všeho dalo by se doeiliti bez násili, jen orgánu výkonného je třeba, aby akci při- pravil a uvedl. Kdyby bylo vlády, která by měla smysl pro slovanské kulturní potřeby, provedla by akci vláda. Není-li vlády, jest na jiných čini- telích, aby se našli. Nebylo by důstojné obou Akademil, aby se dohodly na nějaké ko- misi společné? V něčem musili bychom povoliti my Po- lákům, v něčem oni nám. Sbližení obou jazy- kových živlů v životní praxi přineslo by jisté mnohý prospěch oběma stranám. Česká vý- slovnost vlivem praktické znalosti snadno by pustila po vzoru své uhlazenější sestry mnohou drsnotu, která ji dosud ne tuze šlechtí. Naše známé: strě prst skrz krk nezní zajisté na světě nikomu lahodně, ani nám samým. Po- láci říkají wilk, kark, skrós atd., čemuž našine rychle přivykne. Spisovná čeština libuje si ve všelikých svévolnostech vůči jazyku mluvenému, jež ne- isou ani na prospěch srozumitelnosti a ješt